aktualizováno: 11.05.2012 23:46:59
SK SRŠNI KUTNÁ HORA - DOROST 2011/2012
Sezóna 2012/2013 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Reklama verze Business na WebSnadno.cz | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Pavel Brabec
1.Pro mě a mnohé starší hráče dorostu jsi jako nováček přeci jenom málo poznaný hráč. Co by si nám řekl o sobě a svých zálibách?
No, jsem takový, jak bych to řekl? Mám rád hokej. Škola mi jde docela dobře, hlavně dějepis a trochu čeština a chemie, ale nejde mi matika. Z muziky poslouchám asi jenom „rap“ a co se týká jiných sportů, tak přemýšlím, že bych začal hrát fotbal a baví mě tenis, který hraju občas s tátou.
2.Měl jsi, či ještě máš, ze mě jako trenéra, nějaké obavy?
Myslel jsem si, že to bude hodně přísný, ale s tím se tak nějak počítá a k tomu hokeji to patří.
3.Jak se zatím cítíš v dorostu, co noví spoluhráči a tréninky?
Je tady výborný tým. Na tréninky chodím rád a zátěž se dá zatím vydržet.
4.Jaký příjemný a nepříjemný prožitek se ti v souvislosti s hokejem vybaví?
Pod hokejem se mi vybavujou jenom samý dobrý věci a nejlepší zážitky jsou asi spojený s vítězstvím, nebo možná když dám gól.
5.Máš nějaký hokejový sen?
Tak to má asi každý hokejista. Aspoň to hrát ještě v dospělosti.
Z DENÍČKU HOKEJOVÉHO TRENÉRAaneb Kvalitní výkon na stará kolena
Abych pravdu řekl, můj vlak se nezadržitelně blíží do stanice „Andropauza“. Tudíž do etapy života, kdy se mimo jiné těla mužů mění ve vzorkovou prodejnu RAKO - samá vana a jen občas nějaký ten sprchový kout. A tak, ubere-li se hovor nedopatřením na vypočtené hodnoty BMI, lehce mlžím, řka, že si výpočet nepamatuji, případně výslednou cifru nápadným huhláním zamluvím. Občas nad svým abnormálně vyvinutým břišním svalem sebevědomě vtipkuji, že něco přece musí pohánět to kladivo dole a jindy zase naivně přesvědčují okolí, že tu opuchlinu kolem celého těla způsobil neznámý bodavý hmyz.
Ale ať už je to jakkoliv, nebrání mi to, mít sport a aktivní pohyb opravdu rád. Pravda, vzhledem k meziválečnému zápisu v matrice, většinu času dnes věnuji spíš trénování a papalášským funkcím, ale když přijde nejmladší krev mé krve s přáním sportovního klání, změním se v prostoduchého idiota, co s ní prohání fotbalový i basketbalový míč, či hokejku s tenisákem a ještě to živě (Barunka tvrdí, že prý i vtipně) komentuje po vzoru jihoamerických sporťáků.
To už jsem ale podrobněji popisoval v jednom z minulých dílů „Výchova dívek v Čechách“. Dnes se chci podělit o skutečně dramaticko (pro zúčastněného) - komickou (pro ostatní) příhodu, kterou jsem dnes zažil při jednou ze svých nepravidelných výběhů. Nechytejte se za hlavu, skutečně chodím běhat, a to i přesto, že vypadám jak špatně napěchovaná jitrnice. A co mi už možná nebudete vůbec věřit, nedělám to, abych snad zhubnul, ale protože mě to baví a vždy si přitom výborně vyčistím hlavu a urovnám myšlenky. A tak se stává, obzvláště po nějaké delší pauze, že jsem na výběh nažhavený, jak ženská na Růžovku, přestože to znamená nasázet na sebe různé ortézy a tejpy plus do sebe hrst medikamentů. Další průběh se potom dá přesněji popsat několika citoslovci, případně autentickými heky a vzdechy, které poněkud blíže popíší stavy a pocity, odehrávající se v mém těle. „Iiiiiiiiiih-hiiiiiiiiii…..iiiiiiiiih-hiiiiiiii“(přerývané dýchání), „buch-buch….buch-buch-buch….buch“(srdeční arytmie), „vrrrz-vrrrz-vrrrz-vrrrz“(činnost kolenního kloubu), „uááááááá“(odraz před terénní překážkou), „hek“(letová fáze), „fu.k“(po doskoku), „…tak určitě“(příprava na rozhovor), „dup-dup-dup-dup“(cílové stoupání k Hrádku).
Za ty roky jsem již vygeneroval, že nejméně ideální čas pro mou atrapu sportování je sobota či neděle kolem páté hodiny ranní, neboť zrovna ve chvíli mého běhu do práce na denní, opouští omladina s hurónským řevem noční podniky. Má postava, připomínající arabského muže, který ne vlastní vinou otěhotněl při migraci za dobytkem, zřejmě nevzbuzuje dojem přílišné solidnosti. Stávám se tak terčem pikantních poznámek a někteří jedinci dokonce nelení pro pobavení společnosti se mnou na chvíli konfrontovat svoji fyzickou připravenost. Jen se smějte vy mlaďoši, jednou vás to taky čeká a potom teprve na vlastní kůži pocítíte, jaké to je sportovat pod sedativy, s kardiostimulátorem a vakuovou pumpou na všech končetinách.
Ale abych se už konečně dostal k oné historce. Vše začalo, když jsem ráno otevřel dveře našeho baráku a v jeho těsném sousedství mě konsternovala nezvyklá hromada čehosi, co následně při bližším ohledání s téměř stoprocentní jistotou bylo možné označit za výsledek psí defekace (prostě ho.no jako kráva). Na tomto místě si neodpustím tiché zamyšlení nad tím, co může přimět jedince našeho druhu k zanechání něčeho takového, od svého zvířecího miláčka, ve výše zmiňovaném prostoru, kde za pár hodin půjdou děti do školy?! No nic, zpět k běhu. Seběhnu dolu k Páchu, pak jako tradičně na Královskou, ovšem stále to mám před očima (taková hromada….). Snad proto, či vinou chvilkové fata morgany nevěnuji dostatečnou pozornost terénu a zakopávám o neimaginární kořen. Nohy jaksi nestíhají tělu, pohybujícímu se vyprodukovanou energií a setrvačností vpřed.… Zkrátka a dobře, nohy klopýtly, oči se vypoulily, ústa vydala nedefinovatelné heknutí a Síra se kutálí nekoordinovaně kaňonem dolu, kde zůstává ležet jako mokrý hadr. Určitě jste taky již někdy zažili ten pocit, kdy jen nehnutě ležíte a postupně zkoušíte celistvost svého těla a jeho končetin. Přestože jsem žádné s životem neslučitelné zranění neshledal, tak nějak mě vše pobolívá a čtvrt hodiny se rovnám, což vypadá jak vzorová ukázka vývoje lidstva od shrbené opice až po člověka vzpřímeného. To vše doprovázeno úlevnými, ale nezveřejnitelnými výrazy. Jeden můj známý (nevím opravdu proč) nahrazuje zásadně nejpoužívanější slovo českého vojáka „p..a“ výrazem „Helena“, takže ono probouzející se ráno vítá skutečně přehršlo „Helen“. Pohybuji se podivnými přískoky, při kterých hlasitě hekám a tělo pobolívá čím dál víc - asi už nebudu opravdu nejmladší. Větší komplikace však nastávají, když chci vystoupat zpátky na cestu. Kdo někdy viděl ukázku z Velké Kunratické, kde se tlupa podivínů hrabe do nekonečné prudké stráně, udělá si zhruba obrázek o tom, jaký krpál mě čekal. K tomu všemu mě bolí celý člověk a připočteme-li mé tukové zásoby rovnající se plné polní, máme rovnici s velmi jasným výsledkem. Ano, cesta vzhůru je pro mě skutečným očistcem, při kterém neváhám použít všechny dostupné vulgární výrazy (však již to znáte….. Helena, do Heleny, to je v Heleně, zaHeleněná stráň, já jsem ale Helena, zHeleněný kořen a při jednom podivném pádu třikrát velmi hlasitě Heeeleeeenaaa, aby bylo všem lesním živočichům jasné, že to myslím vážně). Dovolím si tvrdit, že individuum, které se v trenýrkách a tričku škrábe tmou do téměř pravoúhlého stoupání po čtyřech, tenhle les ještě nezažil. Když se konečně vypotácím na hranu onoho neuvěřitelně hlubokého údolí, mám kšandu u nosu, oči vypoulený jako sova, v nohách svalovou horečku a ruce zasviněné, jak kdybych si cestou budoval dvouložnicový zimní brloh. O to opojněji se cítím na vrcholu! Mít s sebou nějakou vlaječku, tak ji tam s chutí zapíchnu, protože jsem určitě první, kdo to tudy a v těchto podmínkách vylezl.
Později jsem zavolal z práce Martině a dlouho hovořil o téměř dvacetimetrovém volném pádu do neznáma, lámání vzrostlého stromu jediným úderem mé holeně, stříkající krvi, nechutném pohledu na abnormálně pevnou, ale odhalenou holenní kost, rychlém sepnutí „sichrhajckou“, chvatném doběhu zbylé trasy a následném až sadistickém ošetření. Kdo mě nezná a neviděl by mé zranění na vlastní oči, by to podle mého popisu musel šacovat nejméně na poslední fázi před amputací celé spodní končetiny. Ne tak Martina, která už mě má prokouknutého a mou krátkou filozofickou přednášku na téma „Sírovi mimořádné až nadpozemské schopnosti“ ukončila patetickým hlasem: „Kdyby sis místo té své nohy aspoň jednou zašil tu svoji ukecanou pusu“.
Tak zase někdy příště můj milý deníčku.
 NOVINKY Z TRENÉROVI KUCHYŇKY - 01 30.dubna v 17.00 hod. nám začala nová sezóna prvním tréninkem jarní přípravy. Nová sezóna, která z mého pohledu bude mnohem těžší a složitější než ta minulá. Vzhledem k loňskému vítězství se nevyhneme nepříjemné roli favorita, kterého nikdo nepodcení a naopak se na něj připraví mnohem důkladněji. Budou na nás upřeny zraky mnoha lidí, kteří nám fandí, ale i těch, kteří s mnoucíma rukama čekají na každý náš chybný krok. Budeme pod drobnohledem a zákonitě nejsledovanější kategorií našeho oddílu v situaci, kdy jsme bohužel na té horší straně kurtu. Letošní kádr objektivně není zdaleka tak vyrovnaný a odchod mnoha hráčů do juniorky ho zřetelně oslabil. Přesto nemáte jiné nohy, ruce, či plíce než vaši soupeři a vše bude záležet na tom, jaké máte žebříčky hodnot, cíle a co jste pro ně ochotni udělat. Hokejové dovednosti se dají u mnohých natrénovat a zlepšovat, ale bez nadšení, poctivosti a elánu k tomu prostě bohužel nebo naštěstí (ber jak ber) nedojde. Lední hokej je hra, která zrychluje tep sportovních srdcí, zvoní v ní medaile, plní se poháry šampusem, ale i protečou hektolitry potu a slzí. Hra, jejíž poctivost je v tom, že získáš, pouze pokud dáš a nekonečným řetězcem proměnlivých situací a tvrdostí je jako život sám. Na počátku cesty je jediný krok, ale musí následovat i druhý, třetí…a nemyslete, že na té cestě bude pouze červený běhoun! Potkají nás nemalé překážky a cesta bude občas příkře stoupat, ale jen ten kdo neztratí odvahu a vůli je může překonat a vystoupat na vrchol. S cestou, jak se dostat k vysněnému cíli a jak po ní jít, vám můžu pomoci. S čím si však musíte poradit sami, co za vás žádný trenér či rodič neudělá, co nelze prostě nalajnovat, je vaše vůle, chuť a poctivost jít po vytýčené cestě.
„Touha vítězit je důležitá, ale co je ještě důležitější je ochota pro to něco udělat.“
Bobby Knight (basketbalový trenér)
VÍTEJTE V ÚLU – DOROST SK SRŠNI KUTNÁ HORA Vážení přátelé, kamarádi, příznivci hokeje a pravidelní či náhodní návštěvníci našich webových stránek vítám vás v nové sezóně 2012/2013. Jako každý rok touto dobou i letos otvírám novou stránku, kde se dozvíte vše podstatné o našem týmu, můžete s námi prožívat všechny zápasy, podstatné události i roztodivné legrácky. Stránky samozřejmě slouží v prvé řadě pro informování našich hráčů a jejich rodičů, ale i pro pobavení, a to všech - záměrně či náhodně příchozích, protože s úsměvem jde všechno líp!!! Aby však nedošlo k nějakým zbytečným nedorozumněním, předem upozorňuji, že stránky nejsou určeny pro povahy a vyhledavače, které nejsou schopny či ochotny si občas udělat, nebo příjmout, legraci ze své vlastní osoby.
I v této okurkové sezóně se budu snažit nezahálet a přinášet vám rozhovory s hráči v tradiční rubrice „Tento týden slaví“, jakož i exkluzivní reportáže z přípravy a vůbec dění v našem týmu, pro které zakládám novou rubriku „Novinky z trenérovi kuchyňky“. Samozřejmostí zůstává, že sekce „Výkonnostní testy“ bude pravidelně (po každém tréninku) aktualizována a podle loňského modelu zachovám vyhlašování „Hráče týdne“ na základě zmiňovaných testů a v sezóně pak „Hráče zápasu“ podle hlasování realizačního týmu. No a pro pobavení a odtajnění mých soukromých neřestí zůstává rubrika: „Z deníčku hokejového trenéra“. Jinak samozřejmě apeluji na všechny dospělé i nedospělé, aby následovali Zdeňkova příkladu, a pokud budou mít něco, co by rádi touto formou sdělili ostatním, nelenili a poslali to mě, nebo Adamonvi ke zveřejnění.
Jak tedy vidíte, plány a předsevzetí jsou velká, takže nenechte naše stránky zapadat prachem, zůstaňte jim věrni a pravidelně je sledujte.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
