Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop

2015/2016

 
VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH SRŠNÍ PŘÍPRAVKY - SEZÓNA 2015/2016
Příští akce Rozpis tréninků Realizační tým Marodka
SRŠNI - CHRUDIM  na ledě
hlavní trenér
Pavel Sirotek
Rejnek, Král Dostal,
neděle 14.2.2016
pondělí 8.2.
15.45 - 16.45
607 790 982 sirotek.pavel@centrum.cz Klouček Hladík, Nevole
sraz v kabině 8.00 středa 10.2.
15.30 - 16.30
trenér Roman Socha Oslavenci
začátek zápasu 9.00 čtvrtek 11.2.
15.30 - 16.30
asistenti Hladík, Jelínek, Král, Maník, Břinčil, Hykš 2.2. Král - 6 let
konec zápasu 10.30 brankařský trénink ved.mužstva Vít Zvěřina 24.2. svátek Matěj
    středa 10.2. 16.45 - 17.45 606 911 325 vitzverina@seznam.cz 3.3. svátek Kamil
program na měsíc únor: neděle 14.2.2016 - přátelák s Chrudimí (9.00 - 10.30)
                                          neděle 21.2.2016 svazový turnaj v K,Hoře (9.00 - 12.30)
                                          sobota 27.2.2016 - miniturnaj K.Hora (9.00 - 12.30) "A" tým a "B" tým složený z nejstarších hráčů
                                          neděle 28.2.2016 - přátelák s Poděbrady (10.45 - 12.15) "B" tým složený z nejmladších hráčů
program na měsíc březen: neděle 6.3.2016 - svazový turnaj Velké Popovice
                                             neděle 13.3.2016 - velký turnaj Kolín (8.00 - 17.00)
                                             sobota 26.3.2016 - mezinárodní turnaj Frýdlant (9.00 - 17.00)
 
MINUTA Z KABINY 06
 
   Dobrý den. Po delší době se opět ozývám v nepravidelné rubrice, protože mám na srdci několik věcí. Kterou ale začít? Třeba tou nepříjemnější. Na základě Vašich veskrze pozitivních ohlasů (negativní nebyly, nebo možná nebyla odvaha je vyslovit) jsem tedy potvrdil naší účast 26.3.2016 na Mezinárodním turnaji ve Frýdlantu. To samozřejmě není to nepříjemné, protože doufám, že spolu prožijeme den plný dobré nálady a kluci v konfrontaci s dvěma německými týmy získají zase nové, doposud nepoznané, zkušenosti. Ale každá sranda něco stojí, takže na autobus a startovné budu vybírat 400 Kč na hráče, který se akce zúčastní. Bohužel suma peněz pro naší kategorii určená na tyto akce se již povážlivě zužuje, a tak bych chtěl v této souvislosti požádat o finanční příspěvek všechny, kteří přejí našim hráčům nejlepší možný rozvoj.
   Jako další zde mám informaci o tom, že během jarních prázdnin budou probíhat tréninky normálně a v tradičních termínech. Samozřejmě počítám s menší účastí a bohužel ani já zde nebudu. Odjíždím totiž na „Pec tour 2016 – lyžování s hokejem“, i když mám mírné obavy, zda se již na horách nepasou krávy. Nicméně pokud budete v Kutné Hoře, tak na tréninky určitě choďte. Povede je trenér Roman Socha se svými asistenty a nezapomeňte, že v neděli 14.2.2016 hrajeme přátelák s Chrudimí.
   A jako poslední zde mám připomínku „Hokejového plesu“, který pořádá náš oddíl v sobotu 9.4.2016 v Malíně. Lístky si můžete kupovat již nyní u Moniky Bajerové, která má na Vás ale prosbu o případné věcné dary do tomboly. Mohou to být jakékoliv drobnosti, které již doma, či ve firmě nepotřebujete (reklamní předměty, kosmetika, manželka, tchýně…).
   Tak a to je pro dnešek asi všechno. Každý příspěvek by měl ale být zakončen nějakým moudrem, které nás přiměje alespoň ke krátkému zastavení a zamyšlení. Proč se ale snažit přicházet stále na něco nového, když vše podstatné již bylo v minulosti mnohokrát a moudřeji řečeno. A tak na závěr pouze citát náčelníka indiánského kmene Šavanů Tecumseha: „Když ráno vstaneš, poděkuj za ranní světlo, za svůj život a sílu. Poděkuj za jídlo a za radost ze života. Pokud nevidíš důvod, proč bys měl děkovat, dávej vinu sám sobě.“
   Přeji Vám hodně prázdninové pohody, legrace, sluníčka, sněhu a už teď se těším na naše příští setkání v neděli na zápase. Všem čtenářům děkuji za pozornost a případným dárcům za jejich příspěvky.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
Tomáš Král
   Mít přehled je prý pro osoby narozené 2.února životně důležité. Potřebují mít pocit, že velí dané situaci, že mají pod kontrolou vlastní emoce i to, jak je vidí druzí. Tato zásadní potřeba je dána mnoha možnými důvody včetně přání schovat svá slabá místa a touhu po dosažení svých cílů. Rádi totiž soutěží, přičemž mají schopnost jasně analyzovat problém a zvažovat různé možnosti řešení bez emocí a se soustředěnou houževnatostí.
   Milý Tomáši především samozřejmě všechno nejlepší, ať se ti splní všechno, co si přeješ, ale taky zároveň i něco mile překvapí.
 
 
 
TURNAJ BENEŠOV
 
aneb jak hokejku nesložit
 
   Ani jsme se nenadáli a hokejová sezóna se nám již přehoupla do poslední třetiny. Přesto jsme teprve tuto neděli zajeli do Benešova odehrát z prosince odložený svazový turnaj. Lyžovačka a chřipková epidemie ovšem způsobila, že v kabině bylo během týdne místa jako za mého mládí v kině na sovětský film, a tak jsme museli odříct účast našeho druhého týmu. Áčko bylo sice po delší době v plné palbě, přesto jsem alespoň torzu Béčka ve středu nabídl možnost našeho doplnění, což ve finále využili jen Vojta a Láďa. A již s předstihem prozradím, že jsem byl s výkonem benjamínků spokojen, protože se oba snažili co nejvíce dostat do hry a nebýt na ledě jen do počtu.
   Ale zpět na začátek. A jdeme právě včas, protože k úvodnímu zápasu nastoupili naši Sršníci proti Benešovu. Z mého pohledu velmi dobrý výkon. Pohyb, důraz, živost na puku, chuť vyhrát. To byly hlavní atributy naší hry. A přestože domácí nastoupili ve věkově zcela rovnocenném složení a při rozbruslení působili velmi dobrým dojmem, hrálo se především na jejich polovině. Rozdíl v dovednostech byl chvílemi markantní a dobře zahráli úplně všichni. Především Pavel pak byl občas naprosto dominantní a předváděl slalomová cvičení, kdy si za kužele na své dráze kluzištěm postavil hráče soupeře. Jedinou kaňkou na jeho dobrém výkonu ale tentokrát bylo, že oproti turnaji ve Vlašimi zcela přehlížel své někdy lépe postavené spoluhráče a nenahrával. Konečný výsledek 15:6 byl pro domácí docela krutý a snad ani zcela neodpovídal celkovému obrazu hry na ledě. Ale obraz neobraz, byli jsme lepší a hokejovější.
   K dalšímu zápasu jsme nastoupili hned proti Spartaku Žebrák. Úvod utkání ale nepřinesl příliš oku lahodící hokej a slovo holomajzna by zhruba vystihovalo kulturní produkci na ledové ploše. Hořovičtí měli ve svém středu dva fakt šikovné kluky, kteří opět potvrdili, že v minihokeji mohou takoví hráči rozhodnout zápas, aniž by k tomu nějak výrazněji potřebovali i svoje spoluhráče. Především pak hráč s č.8 se na naši bránu lavinovitě valil,  kličkoval mezi námi, střílel a v pravidelných intervalech dával i góly. Takže jsme brzy prohrávali 0:4. Dlužno ale říct, že my jsme byli hodně pasivní a naše jalovost v koncovce byla, řekl bych, dech beroucí. Ke konci první části se nám již ale nohy rozjely a hráči se tlačili mnohem víc do šancí. Prozatím sice s malým efektem, ale potenciál vyrovnání byl cítit ve vzduchu. Od poloviny zápasu už to byla naše hra a především zlepšeným pohybem a bruslením jsme eliminovali hořovické tahouny. Naši stíhací jízdu pak režírovala především demoliční služba Pepa s.r.o. a ke konci druhé části se již karta obrátila lícem k nám. Ve třetím dějství jsme na tento výkon navázali a byli již ve všech směrech lepším týmem. Konečnou výhru 17:10 jsme si tak zasloužili především tím, že jsme se po obdržených brankách v úvodu utkání nerozsypali a zlepšeným výkonem zařídili obrat.
   Co se týká jednotlivců, ani dnes nebudu hodnotit, kdo byl nejlepší nebo nejhorší, ale vyjádřím se k hráčům, kteří proti posledním zápasům podali nejvíce zlepšený výkon. Určitě musím zmínit Matyho, po kterém jsem především chtěl, aby místo dělání pařezu před brankou soupeře se zapojoval víc do hry, vybojoval si sám puky, neodpaloval je a bruslil s nimi i za cenu chyby. Určitě na něm byla vidět velká snaha, i když musím konstatovat, že k ideálu měla hlavně rychlost rozhodování a motorika na menším prostoru pořád velké rezervy. Přesto fakt velké zlepšení. Jako dalšího bych rád zmínil Pepu, na jehož adresu jsem ve Vlašimi hodně kafral, jak nenahrává jako klasický „nepučpuk“. Tentokrát ale musím nejen držet ústa, ale i vyzdvihnout, že kromě toho, že sám mnohokrát úspěšně zakončil, tak svými přihrávkami nabíjel spoluhráčům do vyložených šancí. A ještě ho musím pochválit, že se tentokrát za nepříznivého stavu s Žebrákem, nebo když se mu něco nepodařilo, psychicky nerozložil a nereagoval zbytečnými slzami. Ta pohoda a nadhled jeho výkonu moc prospěly. Nemůžu zapomenout ani na Jirku, který patří především mezi opory našich zadních vojů. Delší dobu již ale pracuji na tom, aby nebyl tak zodpovědný a víc si dovolil směrem dopředu. No a dnes jsem měl pocit, že si na led přinesl skutečně útočnou slinu a dostával se tím mnohem víc do hry a do zakončení. A jako posledního jsem si pro tento zápis ponechal úmyslně Sama, který byť toho umí v bráně docela dost, často svádí nerovný souboj s vlastní hlavou a v kombinaci s nikoliv občasnou pohodlností na tréninku, pak někdy předvádí nevýrazné výkony. Tentokrát mě ale jednoznačně a myslím, že i všechny přítomné, zaskočil svým pohybem a evidentní snahou. Zřejmě mu hodně prospěl fakt, že Michal celý týden trénoval jako gólman, čímž přestal mít tento post jen pro sebe zcela jistý. Na tomto místě musím vyseknout velkou pochvalu i Michalovi především za snahu a chuť s jakou se k tomu postavil. Jasně, chybí mu zatím zkušenosti a technika gólmanského řemesla, ale svým zápalem to hodně nahrazoval. Ještě se ale vrátím k Samovi, protože musím říct, že mu tlak v té podobě, že je někdo jiný nachystaný nastoupit místo něj, prospěl mnohem víc než vysvětlování pořád dokola, že musí sledovat hru, hýbat se, chodit na led a snažit se. Pokud by to takto vydrželo, myslím, že se Michal může od něj mnohému přiučit a v budoucnu by spolu mohli vytvořit velmi dobrou brankařskou dvojici. A kdyby se ti někdy Same zase na tréninku chtělo myslet jen na ptákoviny a řeči o nudě, tak si vzpomeň, jaké to je, když tribuna skanduje tvoje jméno, spoluhráči ti gratulují po úspěšném zákroku a ty jsi king. Začni okamžitě makat ne na 100% ale na 200. Jen tak totiž na té pomyslné hrušce zůstaneš co nejdéle, protože bez práce nejsou koláče. A tak to chodí nejen v hokeji, ale ve škole, v práci a v celém životě. Amen.
   Abych si splnil ještě informační povinnost, tak závěrem zmíním, že do našeho sršního hnízda jsme si přivezli zlaté medaile a diplom pro vítěze turnaje. Výborně, pánové a velká gratulace! Stříbrné placky pak zůstaly v Benešově a bonz putoval do Hořovic. Časový harmonogram se podařilo dodržet, divácká kulisa byla výborná a tak musím i poděkovat všem rodičům, že „fandili a zůstali člověkem“.
 
sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, Jakub Komárek, Pepa Dvořák, Matěj Mimra, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Ladislav Janeček, Vojta Maník

branky: Pavel Tvrdík 10x, Pepa Dvořák 10x, Tomáš Břinčil 3x, Matouš Bajer 3x, Matěj Mimra 3x, Štěpán Jelínek 2x, Jakub Komárek
asistence: Štěpán Jelínek 2x, Matěj Mimra 2x, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil 
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Matěj Mimra
   Lidé narození 25.ledna podle astrologů představují pro své okolí jakousi hádanku. Jednu chvíli okouzlují ostatní svým humorem, důvtipem a šarmem, vzápětí se však stáhnou do své introvertní a uzavřené ulity. Jsou to často osoby přitahované extrémy a jejich chování a nálady se občas mohou jevit jako nestálé. Své okolí fascinují svou dynamičností a nadšením pro všechny aspekty života, ovšem přirozená láska a podpora těch nejbližších je zásadní pro jejich citovou pohodu, kterou ale bohatě a věrně oplácejí.
   Takže Matěji všechno nejlepší, hodně lásky, štěstí a zdraví. A samozřejmě taky, aby tvé úspěchy přinášely upřímnou radost tobě i tvému okolí, a to ti oplátkou podalo vždy pomocnou ruku nebo slovo ve chvíli, kdy bys bez jejich opory upadl.
 
 
 
PROSÍM O VYJÁDŘENÍ (oprava) 
 
   Dostal jsem pro nás pozvánku na Velikonoční turnaj hráčů 2008-2010 (týmy „A“ a „B“) na sobotu 26.3.2016 do Frýdlantu. Jedná se o mezinárodní turnaj za účasti dvou německých týmů, ale vzhledem k tomu, že je to akce na celý den a o velikonocích, prosím o vyjádření (SMS, email, ústně) Vašeho případného souhlasu či nesouhlasu s účastí na této akci. Cestu bychom absolvovali autobusem, na který se případně složime a přesnou cenu na jednoho hráče dám vědět co nejdříve. Takže prosím o odezvu a Vaše názory, protože jak říkali staří latiníci: „Qui tacet, consentire videtur“ (Kdo mlčí, souhlasí).
 
 
 
VÍKENDOVÉ OZVĚNY
 
   V sobotu hrála sršní přípravka na dvou frontách. „A“ tým vyrazil i přes nepřízeň počasí na turnaj do Vlašimi a Béčko si zahrálo doma přátelák s Nymburkem. A jak to vše dopadlo? Padesát na padesát. Ale vezmu to raději postupně a začnu vlašimským turnajem.
   Do prvního zápasu jsme nastoupili proti domácímu Béčku a prakticky celé utkání bylo v režii Sršníků. Měli jsme fyzickou i dovednostní převahu, po celý zápas jsme nepřipustili polemiku o tom, kdo je pánem na hřišti až z toho bylo vítězství 15:0. Chci určitě vyzdvihnout výkon Michala a Matouše, kteří na poslední chvíli zastoupili uhelné kameny naší sestavy – nemocného Jirku a Štěpána, protože se oba moc snažili a aktivně se zapojovali do zápasu. Pocity spokojenosti ve mně ještě probouzel fakt, že kluci dodržovali jeden ze základních herních principů a za pukem jezdil pouze jeden hráč a ostatní si najížděli do volných pozic. Takže dobrý, nicméně je pravdou, že to bylo vítězství z řady povinných.
   Po hodinové přestávce jsme natoupili na „A“ tým Vlašimi a v kabině jsme se snažili klukům vysvětlit, že trénink máme za sebou a teď začíná skutečný zápas proti podstatně silnějšímu soupeři. Bohužel všechny výzvy a apely zůstaly ve zmiňované kabině a na led nastoupilo mužstvo absolutně bez náboje a chuti bruslit. Rytíři nás od prvního buly doslova válcovali na střepy a během chvilky jsme prohrávali 0:5. Pak už se probudili i Sršni a pochopili, že upozornění před zápasem, že se bude hrát o level rychlejší hokej, nebylo jen prázdné tlachání. Postupně jsme hru vyrovnali a vstřelili i několik branek, ale bohužel každé naše vzepnutí srazil zpět lacině inkasovaný gól. Sam se jako na potvoru na turnaji nepotkal s kdovíjakou fazónou a jeho chuť a snaha rychleji se pohnout, jakoby zapadla pod přívaly čerstvého sněhu. Možná ho stačilo nějak líp motivovat, ale to se mi nepodařilo a ani o živou vodu jsem nezakopl. Přesto musím říct, že poté, co jsme se nakopli, se hrálo oboustranně v neskutečném tempu a nasazení a považuji tento zápas za naše nejlepší vystoupení na tomto turnaji. Resumé tedy zní: „Kdybychom si nenechali utéc začátek zápasu a Sam trochu líp zachytal mohli jsme si zahrát výborný a vyrovnaný zápas. Bohužel, takhle jsme prohráli 6:12“.
   Další utkání proti Pelhřimovu nám dalo důkaz, jak rychle se chlapci dokáží přizpůsobit hře soupeře a proti slabšímu a pomalejšímu soupeři okamžitě přeřadili na nižší rychlostní stupeň. Přesto byl průběh utkání jednoznačný a po celou dobu jsme byli lepším týmem, kdy jednoznačný výsledek 21:4 vyjadřoval poměr sil na ledě. Nutno ale říct, že herně mě to moc neuspokojovalo. Bylo to takové celé rozhárané, neučesané, kdy jsme jak na začátku sezóny všichni lítali za jedním pukem.
   Poslední utkání nás čekalo proti nejlepšímu týmu turnaje z Veselí nad Lužnicí, jehož někteří borci vykazovali na přípravkáře jakési divné vyškové a silově dynamické parametry. Nicméně za velmi pozitivní považuji, že kluci tentokrát začali zápas v plném nasazení a u řady z nich, byl viditelný opravdový herní zápal. Bohužel den blbec našeho gólmana pokračoval, a když to řeknu bez servítků, tak co střela na branku to gól. A tak s narůstajícím skóre a únavou odešla soustředěnost a motivace porvat se s výborným soupeřem o přijatelný výsledek. Poslední třetinu jsme proto vyhlásili jako souboj především mezi našimi dvěma lajnami navzájem o to, která ji odehraje líp a dostane, nebo dá víc čí míň gólů. U většiny kluků to zabralo a skutečně ještě zabojovali a i Sam si v této části připsal několik úspěšných zákroků. Přesto konečný výsledek 2:20 by se dal přirovnat ke středověké tortuře.
   Celkově jsme tedy skončili na třetím místě, kdy jsme dva zápasy proti výkonnostně velmi rozdílným soupeřům vyhráli a dva prohráli. Vezmu-li to tedy pedagogickým žargonem, tak z pěti možných je trojka dobrá. Což samozřejmě není žádná tragedie, ale je pravdou, že proti silnější konkurenci jsme tentokrát nedokázali obstát. A tak tento komentář není zřejmě nic extra pozitivního, a jen doufám, že se tím nikoho nedotknu. Píšu ho ale zřejmě moc čerstvě, kdy ve mně ještě přetrvávají spíš neuspokojivé pocity. Vím, že kluci hrají hokej především pro zábavu a na konci je pouze medaile za pár korun, ale pokud by někdo chtěl být na příště místo dobrý, třeba velmi dobrý, nebo snad výborný, tak bude muset ještě víc přidat v tréninku, víc poslouchat a vnímat, co se mu říká a ukazuje a taky to víc přenášet do své hry. A není důležité jestli se to povede hned na první pokus či až desatý, ale jde o tu snahu. Výsledek se totiž nemusí vždycky podařit a může se i prohrát, ale mělo by to být po boji a se vztyčenou hlavou...
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, Jakub Komárek, Pepa Dvořák, Matěj Mimra, Tomáš Břinčil, Michal Zvěřina, Matouš Klouček

branky: Pavel Tvrdík 16x, Pepa Dvořák 14x, Tomáš Břinčil 6x, Matouš Bajer 2x, Michal Zvěřina 2x, Matouš Klouček 2x, Jakub Komárek, Matěj Mimra
asistence: Pepa Dvořák 3x, Tomáš Břinčil 3x, Pavel Tvrdík 2x, Jakub Komárek 2x, Matouš Bajer 2x, Michal Zvěřina 2x
 
   Tak a teď ještě předám virtuální slovo Romanovi, abychom se dozvěděli jak Béčko v tom samém čase bojovalo na domácí frontě.
   Původně dohodnuté utkání s Nymburkem mělo být rozděleno na dva týmy. Bohužel z důvodu malého počtu hráčů NY bylo možno sestavit pouze jeden tým NY. Po dohodě s vedením NY došlo k rozdělení na dva týmy KH a jeden NY s tím, že si oba dva týmy KH zahrají s týmem NY. 
   První tým KH byl zvolen většinou ze starších hráčů ve složení: Hladík, Janeček, Král, Littman, Neuman, Maník, Staško. Tento tým porazil dobrou hrou hráče NY  10 : 2. 
branky: Král 3x, Maník 2x + 1x TS, Staško 2x, Janeček, Littman
   Druhý tým byl složený většinou z benjamínků našeho týmu ve složení: Hykš, Smetánka, Socha, Gygal, Linek, Král, Žák
branky: Gygal
   Tento tým, také po dobře odehraném zápase prohrál 1 : 6,  kdy kluci již v druhé půli neměli tolik fyzických sil a soupeř v krátkém úseku 4x za sebou vstřelil branku. Je potřeba dodat, že tento tým než šel hrát zápas, tak si kluci mezi sebou zahráli utkání na druhé straně kluziště, jež bylo hráno ve vysokém tempu, a proto již v hraném utkání s NY docházeli našim borcům síly:-(
   Za každým týmem nás jistil dobře chytající Kuba Jelínek. 
 
 
 
HOKEJOVÝ PLES
 
   Je mi milou povinností informovat Vás, že vedení našeho oddílu se rozhodlo uspořádat na závěr sezóny „Hokejový ples“. Akce se bude konat v sokolovně Malín 9.4.2016 a k poslechu i tanci zde vystoupí skupina KHband.
   Předprodej lístků bude probíhat každý pátek od 29.1.2016 v klubovně SK Sršni Kutná Hora v čase 16.30 – 20.00 u Moniky Bajerové a Jirky Tvrdíka.
   Prioritně se budou vstupenky prodávat pro hráče a rodiče klubu. Kapacita sálu je 200 míst. Cena vstupenky 200 Kč.
   Rád bych Vás tedy tímto pozval na setkání, které by mělo oslavit nejen úspěchy našich malých i velkých hráčů, ale i to, že na další zmrzlé nohy si počkáme až do začátku další sezóny. Předem ovšem omlouvám svou neúčast, protože jsem zrovna na tento termín dostal jako dárek lístky do Státní opery na balet Romeo a Julie.
   Přesto věřím, že ples navštívíte v hojném počtu a především si ho příjemně užijete.
 
 
 
TURNAJ V KOLÍNĚ
 
Tentokrát se smál Kozel
 
   O víkendu nastoupila naše mužstva na miniturnaji v Kolíně a mimo domácích si poměřila síly ještě s lázeňskými fešáky z Poděbrad. A jak to vše dopadlo? Pokud Vám postačí simple verze, přečtěte si nadpis a v případě, že chcete úplnou, pokračujte reportáží dále v příspěvku.
   S kolínskými kluky a tentokrát i děvčetem, jsme se utkali v této sezóně již po čtvrté a doposud pokaždé vyhráli. Ale včera není dnes, kočka není pes, a protože domácí nás upozornili, že tentokrát se jim podařilo postavit kompletně to nejlepší, co mají k dispozici, dal se očekávat dobrý zápas. Záhy se ovšem potvrdilo, co jsem viděl již při rozbruslování, že někteří Sršni jsou tentokrát vypnutí, nebo mají minimálně vybité baterky. Zda bylo příčinou nezvykle brzké vstávání na zápas, ponechám stranou, protože to měly oba týmy v podstatě stejné. Nicméně i tak jsme výsledkově netahali za kratší hokejku a po první třetině vedli 4:1. Na začátku druhé části se k našemu mátožnému výkonu připojilo zřejmě i uspokojení, a tak domácí velmi rychle a snadno srovnali. Přesto jsme opět získali dvougólového vedení, které s různými obměnami vydrželo až do začátku poslední periody. Poté ale zasáhla naše hráče jedna, z mého pohledu, nedůležitá skutečnost, která ovšem výrazně upozadila jejich koncentraci na hokejové dění. Naše vstřelená branka byla omylem na ukazateli skóre přidělena domácím, se kterým se poté chvíli šibovalo jak s vagónem na nádraží. Jak již jsem ale řekl, nic zásadního a především nic, co by mělo hráče zajímat víc než dění na ledě. Takže během toho, co kluci místo hře, věnovali pozornost dění za mantinelem, ani pořádně nepostřehli, že soupeř dal v rychlém sledu tři branky. Vlastními chybami a především nesoustředěností jsme tedy Kozlům darovali vedení, které oni ochotně převzali a už nepustili. Co je ovšem horší, že přestože do konce zápasu zbývalo ještě dost času, u mnohých jakoby se vytratila veškerá víra ve vlastní schopnosti a hlava se zasekla u tlačítka „Nejde to“. Nechci, aby to znělo jako fráze, ale i to se budou kluci muset naučit, že bojovat se musí i za nepříznivého stavu, a pokud něco společně pokazí, musí se z toho i společně vyhrabat. A v tom nám dali kolíňáci tentokrát největší lekci. Přestože v podstatě celý zápas prohrávali, bojovali a makali dál, aby ve finále zaslouženě vyhráli.
   Že Sršni neměli v neděli dobrý den, jsme se přesvědčili i v následujícím ospalém představení proti Poděbradům, kdy jsme po první třetině prohrávali 1:3. Poté už se ale konečně podařilo borce přesvědčit, že krasobruslařské výkony jak na Rachmaninovovy romantické klavírní skladby na soupeře prostě nestačí a je třeba trošku plivnout na brousek. Postupně jsme hru i skóre vyrovnali a došli si nakonec pro vítězství 9:4, které však pohledem předvedených výkonů bylo pro poděbradské až příliš kruté. Především pak pro borce v jejich brance, jehož zákroky kluky na jednu stranu neskutečně štvaly, ale na druhou si zasluhovaly stejný obdiv.
   Summary: Nezastírám, že jsem nebyl s výkonem a přístupem našich kluků spokojen, ale svět se nezboří a i takové výpadky k hokeji patří. Nemůžeme přeci pořád vyhrávat, nejsme kapela, ale je potřeba si z toho pro příště vzít ponaučení. Bez bruslení a aktivního přístupu ke hře se prostě nevyhrává. Ale věřte, že dílčí pochybení, slabší chvilky, nebo fatální chyby nedělají pouze děti, které vzhledem k tomu, že se teprve učí, na to mají právo, ale i my dospělí, seniorští hokejisté, reprezentanti a profesionálové. Což dokládá situace z našeho zápasu s Kolínem, kdy Pavel v hloubi naší poloviny zvolil pouze lehké nahození na soupeřova gólmana, který poněkud zaklimbal a k překvapení všech propustil lehký kotouč do vlastní brány. No a kdo je pamětník jako já, tak mu to možná připomnělo slavný běloruský gól z poloviny kluziště na ZOH Salt Lake City 2002 čtvrtfinálového duelu Bělorusko - Švédsko, kde senzačně běloruský zadák Kopat nachytal Tommyho Sala a Bělorusové tak postoupili do semifinále. Takže asi tak.
   Závěrem zmíním, že jsme tedy skončili na druhém místě a ještě přidám poděkování kolínským za pozvání na turnaj. Musím říct, že z mého pohledu je tato forma miniturnajů za účasti tří týmů s „A“ i „B“ družstvy, na dopoledne a s minimální dojezdovou vzdáleností ideální forma hraní pro malé děti. No a vzhledem k tomu, že medaile byly pro všechny, tak tváře především těch nejmenších připomínaly na vyhlášení výrazy u vánočního stromečku. No a tak by to asi mělo být, a proto se již těším, jak si tuto akci v únoru zopakujeme u nás v Kutné Hoře.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, Jakub Komárek, Pepa Dvořák, Matěj Mimra, Tomáš Břinčil

branky: Pavel Tvrdík 8x, Pepa Dvořák 7x, Matouš Bajer, Tomáš Břinčil
asistence: Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil
 
   A protože Tomáš nebyl při prvním zápase „B“ týmu na střídačce a jak praví klasik: „Nebyl čas ptát se, kdo je kdo“, úkol tedy zněl jasně: „Víťo, napiš tentokrát článek o Béčku ty!“ No, a jelikož trenérovi není radno odporovat, vytvořil tedy report, jak se to seběhlo na druhé straně, právě on.
 
   „B“ tým Sršňů zahájil turnaj proti domácímu „B“ týmu Kozlů s chutí se porvat o výsledek. Dlouho se vedla vyrovnaná partie, ale co naplat, jakmile se domácí gólově utrhli, nešli zastavit. I přes úpornou snahu všech našich malých hokejek, chválení, domlouvání a někdy i prošení trenéra stran hráčů, se zastavilo počítadlo skóre na nepříznivých 16:1 pro domácí. Sršní čest hájil jako jediný Martin Závůrka.
   K druhému zápasu nastoupili Kutnohorské naděje po obměně sestavy (aby si zahráli úplně všichni kluci) do utkání proti Poděbradům. Opět bez bázně a hany, s vervou sobě vlastní znovu sveřepě bojovali o každý kotouč, o každý metr ledu a někdy někteří i sami se sebou. Do půle zápasu se vedl vyrovnaný boj, leč hokejový pánbůh nechtěl tomu, aby Sršníci udrželi vydřené vedení. A tak to dopadlo, jak to dopadlo - 9:2 ve prospěch Poděbradských borců. Střelci našich branek byli Martin Závůrka a Štěpán Smetánka.
   Takže sláva vítězům a čest poraženým!!!
 
sestava „B“ týmu: Dominik Rejnek, Jakub Jelínek, Marek Neumann, Ladislav Janeček, Kamil Hladík, David Staško, Filip Littmann, Adam Hykš, Vojta Maník, Ondra Gygal, Tomáš Král, Roman Socha, Štěpán Smetánka, Michal Zvěřina, Matouš Klouček, Adam Linek, Martin Závůrka
 
branky: Martin Závůrka 2x, Štěpán Smetánka
 
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Pavel Sirotek
   Nějak se, nebo spíš někdo, vyvalil, že 17.ledna mám narozeniny. Přestože nejsem vyznavač vlastních oslav, protože mi spíš přinášejí nepříjemné pocity sebestřednosti, děkuji upřímně všem za vyslovená přání a dárky. A protože došlo i na několik dotazů, co astrologická encyklopedie píše o lidech narozených v tento den, zde to tedy je. Ale popravdě není to sranda psát, i když jsou to jen slova, jejichž reálný základ je diskutabilní a pro mnohé šarlatánský.
   Takže lidé narození v tento den prý mají smysl pro účel věci a nadšení při její realizaci. Jsou houževnatí, mají silnou vůli a schopnost zvážit veškeré aspekty dané situace a pohotově oddělit zrno od plev. S neochvějnou vírou v úspěch uplatňují své přesvědčení, což je často staví do pozice vůdce. Tuto roli na sebe ale berou – ne z ambicióznosti, ale z nutnosti a víry o správnosti těchto činů. Jsou přirozeně družní, oceňují přínos ostatních, ale dobře se jím pracuje jen v kolektivu, kde mají všichni jednotnou motivaci. Ovšem v osobních vztazích a členům své rodiny by měli přiznat právo na svobodnější vyjadřování a neměli by se snažit vše ovládat a klást na ně zbytečné nároky. No a tuto větu mi moje Martina v moudré knize, nevím proč, podtrhla. Takže ještě jednou děkuji, ale teď jdu slavit se svou rodinkou a zápis z dnešního turnaje tak bude s prominutím později.
 
P.S. Abych nerušil zaběhlé zvyky, tak má fotka je z věku, kdy mi bylo jako oslavencům, kterým je tato rubrika prvotně určena.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Tomáš Břinčil
   Lidé narození 16.ledna podle astrologů v sobě prý kombinují neobvyklou citlivost s velmi bystrým analytickým myšlením. Tyto intuitivní osoby s jasným rozumem a nazíráním mají vzácný dvojmocný dar souznění emocí s intelektem. Komunikují rozvážně, taktně a s nadáním. Respekt a podpora jejich rodiny a přátel jsou pro ně velmi důležité a poskytnou jim láskyplné a stabilní prostředí, ve kterém se jim bude dařit, zejména v mládí.
   Co tady dodat, co popřát? Snad jen aby ti zůstalo vždy na paměti, že je jen málo důležitějších věcí než právě hezké a upřímné osobní vztahy a rodinná pouta. Takže hodně štěstí, zdraví a k tomu i samé spolehlivé obranné zákroky, kreativní útočné akce a sem tam i nějaký ten gól.
 
 
 
TURNAJ MLADÁ BOLESLAV
 
Vykročení tou správnou nohou
 
   Vánoce máme zdárně za sebou a hokejová sezóna je v novém roce zase nezadržitelně zpátky. A tak se někteří více, jiní méně už nemohli dočkat svazového turnaje v Mladé Boleslavi. Určitě ale všem přišlo k duhu posunutí začátku a tím i našeho ranního vstávání o jednu hodinu. Obzvláště pak skupince rodičů, která byla v sobotu na plese a jako takové malé perpetum mobile, jenž nepotřebuje spát, v neděli fungovala vesele dál. Já tedy perpetum mobile zjevně nejsem a ten spánek mi po noční scházel. Kafe v tekuté formě mi už léta nepomáhá, a když jsem před odchodem na zimák přežvýkal pár hrstí zrnkové kávy, byl jsem schopen vnímat alespoň černobíle. Samovolně jsem tedy přepnul do nouzového režimu a celý den se dál jen ploužil.
   Pojďme ale k samotnému turnaji, který spíš vykrystalizoval do dvojzápasu s Mladou Boleslaví. Začnu dnes „B“ týmem, který první zápas prohrál 1:14 a druhý 1:24. Výsledek vypadá vskutku nedobře, ale pokud se podívám pod pokličku těchto utkání, tak musím říct, že jsem minimálně s předvedeným výkonem v prvním zápase spokojený a na průběh druhého již měla bohužel vliv projevující se celková únava materiálu. Myslíte, že jsem se zbláznil nebo že mi chybí soudnost? Ne tak docela. Před turnajem jsem se totiž pokoušel domluvit s boleslavskými pro naše Béčko věkově přijatelného soupeře, ale bohužel to neklaplo. Domácí mají totiž v roč.2008 přes třicet dětí (nechci je tedy podezírat, že před pár lety podlehli kouzlu nechráněného sexu, pročež se jim urodilo velké množství dětí, ale tohle jim můžu jenom závidět) a potřebují s nimi prostě hrát. No a z toho plynulo, že před naším „B“ týmem, jehož dvě třetiny tvořili hráči o rok až dva mladší, stál opravdu pekelně těžký úkol. A o tom, jak v tomto věku je jeden, natož pak dva roky velký výkonnostní rozdíl se asi nemusím dlouze rozepisovat. Nicméně i přesto chci všem klukům za odevzdaný výkon moc poděkovat a bez ohledu na výsledky takových zápasů proti starším soupeřům, chci dál, aby pravidelně co největší počet našich dětí hrál. To je totiž jediná cesta, jak zlepšovat jejich herní dovednosti a zajistit, abychom v budoucnu byli schopni početně i výkonnostně hrát bez problému všechny mládežnické soutěže. Takže když to vezmu touto optikou, tak to není žádný průser, protože ty získané zkušenosti jsou pro naše benjamínky cennější než obdržené góly.
   No a teď se ještě pokusím, jak je mým zvykem „krátce“, shrnout hru našeho Áčka, kde si to již rozdaly věkově naprosto srovnatelné týmy. První zápas jsme vyhráli 13:6 a druhý 16:5. Výsledky výborné, předvedená hra velmi dobrá, ovšem popisovat sáhodlouze jednotlivé momenty nebudu. Za zmínku ale stojí fakt, že jsme soupeře výrazně přebruslili a co je pro mne velmi podstatné, že dovednosti našich hráčů byly povětšinou lepší. No, a když k tomu ještě přidám, že kluci hráli s ohromnou chutí, nasazením, poctivým ježděním za pukem a neustálým napadáním soupeře, tak si toto hezké vítězství rozhodně zasloužili. Nechci náš výkon a výsledek nějak zásadně přeceňoval nebo mu přikládal zvláštní magický význam. Nicméně když se hráči nebojí pořádně hýbat a jsou všude včas, tak se jim to úplně jinak hraje a nám se na to pak příjemně kouká. No a to je minimálně důvod k dobré náladě.
   V prostoru pro hodnocení jednotlivců dnes nebudu nějak moc rozebírat naše ostřílené lídry Pavla s Pepou, protože jsem je už chválil hodněkrát a určitě i v Bolce patřili k našim nejlepším hráčům na ledě vůbec. To samé můžu rozhodně napsat i o Štěpánovi, ale hráč, který podle mě předvedl nejvýraznější nadstandard své momentální výkonnosti, byl Kuba. Především hodně slušně a poctivě bruslil dopředu i dozadu a od toho se v hokeji v podstatě všechno odvíjí. A k tomu ještě nevypuštěný jediný souboj, bezhlavě neodpálený jediný puk, protisměrné kličky, vybruslené oblouky s pukem a to vše se zájmem, nasazením a především hlavou nahoře. No prostě byla radost na něj koukat a k tomu dva góly jako zasloužená odměna. Abych byl ale spravedlivý, tak velká pochvala za předvedený výkon a bojovnost patří úplně všem, byť je jasné, že někomu šlo něco víc, jinému zase méně a úplně všichni mají stále co zlepšovat. Takže kluci, děkuji!!!
   Na úplný závěr ještě zmíním, že kluci přišli do kabiny sice úplně mokří, ale jako odměnu a zpestření pro ně nachystala Monika hostinu a gurmánský zážitek numero uno. Je neskutečné a zasluhující poděkování, co všechno a nezištně dokáže pro všechny naše děti připravit a zorganizovat. No a i v kontextu vzpomínky na letošní soustředění jsem si v tu chvíli s dojetím pomyslel, že kdyby pana Foglara byly bývaly zajímaly dívky, určitě by byla hlavní ušlechtilou postavou jeho románů pro děti. Ovšem nebyl čas na snění, protože „sladkou tečku nakonec“, již kabina plná termitů spolehlivě likvidovala. Ono i zde platilo: „Kdo zaváhá, nežere...!“, takže i já jsem rychle nějaké to sousto vložil do úst. Již teď je mi jasné, že slovní spojení „vložil do úst“, najde u někoho možná pochopení ve zcela odlišném kontextu, ale přesto do toho půjdu prsama a zmiňovaných pár slov zde ponechám. Ono mi totiž i s ohledem na Vaše dárky z Ruthardky došlo, že to praktikujete jako v letadle: „Nejdříve nasaďte masku sobě a pak až svému dítěti!“. Což znamená, nakrmený trenér - základ fungujícího a spokojeného týmu. Ale vážně. Velká pochvala a poděkování všem za veselou mysl a pozitivní náladu.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Jakub Komárek, Pepa Dvořák, Jiří Koubský, Matěj Mimra, Michal Zvěřina/Matouš Klouček

branky: Pepa Dvořák 11x, Štěpán Jelínek 6x, Pavel Tvrdík 6x, Jakub Komárek 2x, Matouš Bajer 2x, Matěj Mimra, Matouš Klouček
asistence: Štěpán Jelínek 4x, Matouš Bajer 2x, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek
 
sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Dominik Rejnek, Marek Neumann, Ladislav Janeček, Kamil Hladík, David Staško, Filip Littmann, Adam Hykš, Vojta Maník, Ondra Gygal, Tomáš Král, Roman Socha, Štěpán Smetánka, Michal Zvěřina/Matouš Klouček
 
branky: Ladislav Janeček, Michal Zvěřina
 
 
 
 
PF 2016
 
   Milí Sršníci, přátelé, příznivci ledního hokeje i těchto stránek a vůbec všichni lidé dobré vůle v rámci hokejového světa i mimo něj. Dovolte, abych Vám všem přes naše webové stránky popřál úspěšný a dobrý rok 2016 a především pohodu a klid v životě. Těm, kteří jsou ve složité životní situaci přeji, ať vše dobře dopadne, těm, kteří očekávají přidání či povýšení, ať jim to klapne a těm, kteří jsou v pohodě a nečekají nic, ať jim to vydrží dokud to nebudou chtít sami změnit. Klukům a holkám přeji dobré a pracovité trenéry, kteří nelitují času ani námahy a vytrvale pracují na úkolu zaujmout je pro sport. Pochopitelně přeji i úspěchy na ledě, ještě více ve škole a příjemné prostředí doma. Sportu a krásnému lednímu hokeji přeji, aby lidi nerozděloval na nesmiřitelné tábory, ale naopak spojoval a umožnil všem radovat se stejně z úspěchů a smutnit z neúspěchů. Nám všem pak, aby byl dopřán klid na obyčejný život, abychom se nemuseli bát zla, které přichází zvenčí a proti kterému se někdy nedá ubránit, a abychom měli dost síly bojovat se zlem, které přichází zevnitř. Naší republice bych popřál velký kus švýcarské akurátnosti, islandské nekompromisnosti a pokud bych měl jistotu, že se ty prachy nevyplýtvají na blbosti nebo docela neztratí, tak i velký kus saúdského rozpočtu. No a naší společnosti, aby se zbavila hašteřivosti a nerozumu, dokázala se zamyslet nad názorem toho druhého a neztrácela při tom smysl pro humor a připustila si možnost, že svět je lepší, než jak se nám zdá.
   Hodně štěstí, zdraví, optimismu a neodkládejte sny na někdy, ale začněte si je plnit hned v Novém roce.
 
   P.S. Vím, že tematicky to není zcela vhodné tohoto příspěvku, ale musím ještě poděkovat všem účastníkům včerejšího setkání rodičů naší kategorie za příjemnou a pohodovou atmosféru, kterou každý svým přispěním vytvořil. A samozřejmě musím MÓÓÓÓÓÓC poděkovat za všechny dárky, dary a krásnou básničku s ještě krásnějším přednesem našich úžasných recitátorek. DĚKUJI a věřte, že si toho skutečně vážím mnohém víc, než jsem uměl v tu chvíli projevit, za což může šok z překvapení, ale i mé přirozené rozpaky v podobných situacích. Takže ještě jednou dík, a abych se přesmyčkou vrátil k PF 2016, tak pro Vás a jen pro Vás je mé poslední přání. Zůstaňte i přes různorodost názorů od černé až po bílou a emocí, které velký hokejový kolektiv vždy přitahuje, tou báječnou partou, co dokáže táhnout za jeden provaz, dělá pro své děti maximum a skvěle se u toho i baví. Ať Vám to vydrží co nejdéle, protože ty děti za to stojí.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
David Staško
   V občanském kalendáři má 30.prosince svátek David, ačkoli v křesťanském je tomu o den dříve. Toto prastaré jméno s nejasným původem může pocházet prý ze zaniklého ugaritského slova „davidu“, a pak by znamenalo „náčelník“. Podle jiné teorie se ovšem vyvinulo z asyrského slova „dádu“, jež znamená „miláček“ a hebrejština si jej přeměnila na „dód“ a z něj poté vznikla přezdívka, která zněla „Davidu“. Pro všechny nositelé tohoto jména, může být jistě inspirací jejich nejstarší známý jmenovec - židovský král David. Jeho příběh jak přemohl nejsilnějšího filištínského bojovníka Goliáše jenom prakem a svým důvtipem se vypráví již celá staletí. No a podle výkladové verze astrologů je nositel tohoto jména silná osobnost, která se jen tak něčeho nezalekne. Vládne mu totiž Merkur s Měsícem, čili planety, které ho do života vybavily zajímavou kombinací jiskřivé inteligence a hlubokého citu.
   To předpokládám, ocení v životě nejedna žena, takže já pouze přidám přání všechno nejlepší, štěstí, zdraví, ať máš neustále dobrou náladu a ať k ní máš především vždy ten správný důvod.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Adam Linek, Hykš a Výborný
   V kalendáři má 24.prosince půl dne svátek Adam, druhou půli Eva a k tomu je ještě Štědrý den. Teď ovšem věnujme pozornost Adamovi, protože v kabině máme hnedle tři. Toto jméno v sobě nese ušlechtilost s elegancí a snad i proto, že je prvním jménem člověka – muže a taky prvním jménem abecedy. Pochází z hebrejského há-adáma, což znamená „člověk z hlíny“ a významově je stejné i latinské homo, přeneseně „člověk“.
   Příběh Adama a Evy je asi dostatečně znám, tak jen ve zkratce. Bohu se zželelo Adama v jeho samotě a stvořil mu ženu - Evu. Spolu žili nejprve v ráji, kde vládl klid a mír. Avšak idylu narušil had - symbol zla. Jeho intrikou utrhla Eva zapovězené ovoce a svedla k tomuto činu i Adama. Symbolicky tím oba porušili domluvu s Bohem a byli odsouzeni k pozemskému životu v bídě a utrpení.
   Bez ohledu na to, zda příběhu patrona svého jména věříte či ne, poučení z něj je - nikdy, ať už ze zvědavosti či z jakéhokoliv jiného důvodu, se nevyplácí vědomě si vybrat zlo. Končí to špatně. A já Vám proto přeji především dost odvahy, rozumu a schopností pro ta správná rozhodnutí ve svém životě. A k tomu samozřejmě i štěstí, zdraví a spokojenost.
 
Štěpán Smetánka a Jelínek
   Krásné jméno Štěpán dělá ze svého nositele doslova vítěze, protože vychází z řeckého Stephanos s doslovným překladem „ten, který je oslavován“. Přeneseně se tedy vykládá jako „věnec, koruna, či čest”, protože ve starém Řecku se vítězové a významní lidé korunovali vavřínovými věnci. Podle těch co zkoumají vztah postavení nebeských těles k dění na Zemi je pak nositel tohoto jména nadaný, citlivý a inteligentní muž, který je dobře vybaven pro boj s osudem, protože ho nečeká zrovna růžový život. Pokud se ale ke svým problémům postaví aktivně, zvládne vše bez větších boulí.
   Tady už snad není ani co popřát, takže pokud je něco z toho pravda, tak k těm vítězstvím a úspěchům i hodně štěstí a lásky, protože to ne vždy musí přicházet ruku v ruce. A k tomu samozřejmě i to tolik potřebné zdraví, které pokud není, přestává být frází a stává se jen zbožným přáním.
 
 
 
VÁNOČNÍ TURNAJ KUTNÁ HORA
 
Zlaté neděli předcházela i zlatá sobota
 
   S odstupem jednoho dne a po odplavení endorfinů, jimiž jsem byl včera nasáklý jak houba, se pokusím o klidové shrnutí naší účasti na Vánočním turnaji. Musím ale přiznat, že v duchu si stále hodnotím náš výkon i výkony jednotlivých kluků, a proto pojmu tento článek jako malou automedicínu a pokusím se z toho vypsat, abych už konečně mohl začít myslet na tu správnou vánoční atmosféru.
   K prvnímu zápasu jsme nastoupili proti již tradičnímu rivalovi z Kolína a po počátečním rozkoukávání nás byl brzy plný led. Možná trochu nesebekriticky napíšu, že jsme byli o pohlavek lepší a měli i více ze hry. Kluci kolínský, doufám, že mi tuhle vsuvku prominete, pokud to budete číst. Nutno ale říct, že jsme viděli pěkné utkání. Kluci dobře bruslili, hráli aktivně dopředu, i když víc než kombinace se jim dařili individuální akce. No a konečný výsledek tohoto zápasu byl po 45 minutách tedy 14:3.
   Po hodinové pauze, kterou většina hráčů strávila v tělocvičně, jsme nastoupili proti nejvzdálenějšímu soupeři až z Lomnice nad Popelkou. Je ovšem pravdou, že úvod zápasu nebyl z naší strany nic moc a chvíli nám trvalo, než jsme se rozjeli. Je to už taková turnajová klasika, že tým, který nastoupí po přestávce proti soupeři, co právě dohrál je zatuhlý a několik střídání mu trvá, než se zase dostane do tempa. Ale po zahřívacím kolečku jsme začali být postupně lepší po všech stránkách. Měli jsme dobrý pohyb, byli jsme velmi aktivní po ztrátě puku a díky tomu jsme byli schopni soupeře zamykat na jejich polovině. Hosté nebyli tak důslední ve včasném přistupování k našim hráčům a dali nám tak na všechno víc času. A jak už to v takových případech bývá, muselo je pak bolet za krkem a občas měli nafoukáno i v uších. Vyhráli jsme 14:4, ale potěšitelnější pro mě byla herní spolupráce, především Tomáše s Pepou a mnohé vypracované góly.
   Poslednímu utkání s Velkými Popovicemi předcházely dovednostní soutěže a tady jsme zaznamenali výborný výsledek, kdy brali zlato Pepa v rychlostní disciplíně a Tomáš v obratnostním bruslení. Na straně béčka pak Marek opět v rychlosti a Matouš v bruslení s pukem. Určitě skvělé, protože to ukazuje na naše individuální dovednosti a klukům moc gratuluji. Ale teď již k poslednímu utkání, ve kterém se střetly doposud neporažené týmy, tudíž se jednalo o finále, kde vítěz bere všechno. Od prvního buly jsme byli tentokrát nesmírně aktivní a rychle získali vedení. Popovice se uchýlili především k úporné defenzívě, kdy v podstatě nenapadali a ve čtyřech zametali prostor před vlastní bránou a vyráželi pouze do brejkových protiútoků. Nutno ale přiznat, že tato taktika byla velmi účinná, protože naši kluci si nevěděli moc rady s přehuštěným prostorem před brankou a jenom naklepávali gólmanovi plastrón na hrudi. No, a protože se popovickým z rychlých protiútoků podařilo i několikrát skórovat, nebyl zápas ani po druhé třetině zdaleka rozhodnutý. Nutno dodat, že se nehrál moc líbivý hokej, ale s o to větším nasazením se bojovalo o každý puk a každou píď ledu. Prostě takový ten správný infarktový zápas, kde mohla rozhodnout jedna, či dvě chyby. V poslední třetině se nám již podařilo mírně výsledkově odskočit, a tak v posledních minutách ovládla chrám kutnohorského hokeje uvolněná atmosféra. Siréna ukončila zápas za stavu 10:5 a odstartovala tak oslavy Sršňů. Kluci si vydřeli zasloužené vítězství, protože bojovali na krev a nechali na ledě srdíčko. A to se cení.
   Takže poté co jsme si dali popovickou desítku, udělali klasickou valnou hromadu na gólmanovi a objeli vítězné kolečko, byl čas na sprchu, převlečení a pak hurá na vyhlášení. Nebudu tady rozpitvávat mé organizační zkraty, kdy jsem si zapomněl vzít desky s výsledky a jmény oceněných hráčů (člověk může být blbý, ale musí si umět poradit, takže jsem to vyhlásil podle napsaných diplomů) a předal několik sošek špatně (stařeckou senilitu hold nezastavíš). Nakonec ale vše dopadlo dobře. Ceny skončili ve správných rukách a v těch našich pohár za první místo. Na tomto místě ještě musím zmínit, že individuelní cenu pro nejužitečnějšího hráče „A“ týmu získal Pavel a „B“ týmu Michal. Takže oběma velká gratulace.
   No a tím jsem tak nějak vystřílel všechen informační prach, takže teď už to bude jenom takové to domácí tlachání. Především chci tedy poděkovat všem rodičům, kteří se zapojili do pomoci s chodem turnaje, abychom vše zvládli se ctí a v pohodě. Dále pak všem dámám a vrchní amazonce Monice, jenž se staraly o skvěle fungující VIP. No a samozřejmě i rodičům všech týmů za skvělou atmosféru, kterou svým fanděním utvořili svým malým hokejistům. Jo a taky nemůžu a nechci zapomenout poděkovat panu Smetánkovi, Hladíkovi a Monice Bajerové za jejich finanční dar, díky němuž jsme mohli udělat tento turnaj v takovém měřítku, jako byl. DÍK!!!
   Máme za sebou, alespoň tedy za mne, další povedenou akci a já musím říct, že jsem na naše kluky pyšný. Jsem strašně rád, že se mi tento pocit pýchy zase připomenul. Je to úžasný pocit a klukům za něj moc děkuji. Vím, že jsem na ně někdy hodně tvrdý, občas trochu hlučný a náročný, ale tudy vede cesta i k tomu, aby je hokej bavil. Protože pokud budou úspěšní, bude se jim líp hledat motivace do další práce. Ale k tomuto cíli vede jenom jedna cesta. Trénink, trénink a zase trénink, díky čemuž si ovšem do života odnesou, že bez práce nejsou koláče a že bez tvrdé dřiny úspěch nepřichází. Ale i proto ten sport děláme, přátelé, nebo ne?
   Tak a to je ode mě všechno, ale ještě než předám virtuální slovo Tomášovi s jeho reportem o „B“ týmu, tak musím všem hráčům tohoto družstva moc poblahopřát ke krásnému druhému místo. Je vidět, že kluci z béčka umí hrát hokej, umí bojovat a dokážou i vyhrávat! Duch prérie vstoupil do jejich řad a já doufám, že se nikoho nedotknu, když řeknu, že jejich druhé místo mi udělalo ve finále větší radost než naše první, protože ti kluci si to za tu práci od září opravdu už zasloužili. A věřím, že svým parádním vystoupením udělali skvělou tečku za letošním sportovním rokem a především radost sobě, svým rodičů i trenérům.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Jakub Komárek, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Matěj Mimra

branky: Pavel Tvrdík 12x, Pepa Dvořák 10x, Tomáš Břinčil 8x, Matouš Bajer 3x, Štěpán Jelínek 2x, Matěj Mimra 2x, Jakub Komárek
asistence: Pepa Dvořák 7x, Štěpán Jelínek 4x, Tomáš Břinčil 2x, Matěj Mimra 2x, Matouš Bajer
 
 
   V předvečer zapálení čtvrté adventní svíčky a pod vlivem čerstvých zážitků a podvečerní očistné sauny se pokusím zhodnotit dnešní výkon béček na turnaji.
 
Sršni „B“ – SC Kolín „B“
   Začali jsme prvním zápasem s Kolínem a první naší brankou rukou Dominikovou. Poté byl vývoj turnaje spíše v rukou kolínských kozlíků, kteří vynikali lepší pohotovostí před naší bránou, kde se jim v útočných zmatcích dařilo často dorážet Kubou odražené střely. Další nepříznivou věcí byl soupeřův šikovný brankář. První třetinu jsme zakončili gólem Kamila a výsledkem 2:5.
   Druhá třetina pokračovala pod tlakem soupeře s jedním trestným nájezdem za náš faul a s jedním Matoušovým gólem. Skončili jsme s výsledkem 3:10.
   Třetí část zápasu stylem hry nic nového nepřinesla, soupeři jsme dovolili vsítit nám 4 góly, u nás uspěl Michal s jedním gólem a zápas jsme tudíž završili výsledkem 4:14 pro Kozlíky.
  
sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Dominik Rejnek, Tomáš Král, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Roman Socha, David Staško, Štěpán Smetánka, Marek Neuman, Vojta Maník, Kamil Hladík, Michal Zvěřina, Matouš Klouček
 
branky: Dominik Rejnek, Kamil Hladík, Matouš Klouček, Michal Zvěřina
 
Sršni „B“ – HC Lomnice n.P. „B“
   U tohoto zápasu jsem osobně nebyl, předávám komentář trenéra Romana Sochy, který shrnul celkové snažení jako výborné, se silným týmovým duchem a nadšením, povzbuzeným úspěchy končícími v soupeřově bráně.
 
sestava „B“ týmu: Dominik Rejnek, Jakub Jelínek, Tomáš Král, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Roman Socha, David Staško, Filip Littmann, Adam Hykš, Vojta Maník, Michal Zvěřina, Matouš Klouček, Ondra Gygal, Adam Linek
 
branky: Michal Zvěřina 5x, Matouš Klouček 2x, Martin Závůrka 2x, David Staško 1x, Láďa Janeček 2x, Kuba Jelínek 3x  
 
Sršni „B“ – Velké Popovice „B“
   Po předchozích zkušenostech jsme začali opatrně a hned v počátku nás soupeř ztrestal jednou brankou. Poté jsme se vzchopili a začali jsme jednoznačně udávat styl hry. Začal Martin a v první třetině ještě dvakrát potvrdil Matouš.
   Druhá třetina se nesla ve znamení lehké převahy Sršňů, hodně soubojů se odehrávalo před soupeřovou bránou, jen to dorazit. Povedlo se to dvakrát Matoušovi, jednou Michalovi a jednou soupeřovo nájezdníkovi za Filipův faul.
   Ve třetí třetině povzbuzeni úspěchy a zlepšením taktiky zvýšili sršni tlak. Po prvním gólu Matouše si zkusil Láďa krosček a byl z toho nájezd zakončený gólem do naší brány. Po několika minutách soupeř fauloval Matouše a Adam za něj skóroval. Zápas skončil góly padajícími zhruba po minutě rukou Michalovou, Davidovou, Matoušovou, soupeřovou a nádhernou Markovou jízdou přes celé hřiště završenou gólem. Zápas skončil zaslouženým výsledkem 12:4.
 
sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Dominik Rejnek, Marek Neumann, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Kamil Hladík, David Staško, Filip Littmann, Adam Hykš, Vojta Maník, Michal Zvěřina, Matouš Klouček, Ondra Gygal, Jirka Benda
 
branky: Michal Zvěřina 2x, Matouš Klouček 6x, Martin Závůrka 1x, David Staško 1x, Marek Neumann 1x, Adam Hykš 1x
 
Výsledky skupina „A“:
SK Sršni Kutná Hora – SC Kolín   14:3
Slavoj Velké Popovice – Lomnice nad Popelkou   9:6
SK Sršni Kutná Hora – Lomnice nad Popelkou   14:4
Slavoj Velké Popovice – SC Kolín   8:6
SK Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice   10:5
SC Kolín - Lomnice nad Popelkou   11:9
 
Výsledky skupina „B“:
SK Sršni Kutná Hora – SC Kolín   4:14
Slavoj Velké Popovice – Lomnice nad Popelkou   12:2
SK Sršni Kutná Hora – Lomnice nad Popelkou   15:5
Slavoj Velké Popovice – SC Kolín   3:13
SK Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice   12:4
SC Kolín - Lomnice nad Popelkou   18:8
 
Celkové pořadí skupina „A“:
1. SK Sršni Kutná Hora   (6 bodů, 38:12)
2. Slavoj Velké Popovice   (4 body, 22:22)
3. SC Kolín   (2 body, 20:31)
4. HC Lomnice nad Popelkou   (0 bodů, 19:34)
 
Celkové pořadí skupina „B“:
1. SC Kolín   (6 bodů, 45:15)
2. SK Sršni Kutná Hora   (4 body, 31:23)
3. Slavoj Velké Popovice   (2 body, 19:27)
4. HC Lomnice nad Popelkou   (0 bodů, 15:45)
 
 Nejužitečnější hráči týmů skupina „A“:
SK Sršni Kutná Hora – Pavel Tvrdík
Slavoj Velké Popovice – Filip Mošanský
SC Kolín – Martin Zdeněk
HC Lomnice nad Popelkou – Jiří Hradecký
 
 Nejužitečnější hráči týmů skupina „B“:
SC Kolín – Junek Sam
SK Sršni Kutná Hora – Michal Zvěřina
Slavoj Velké Popovice – Adolf Zub
HC Lomnice nad Popelkou – Antonín Mizera
 
Dovednostní soutěže skupina „A“:
nejlepší gólman – Vencovský Vojta – SC Kolín
nejlepší exekutor nájezdů – Martin Hradecký – SC Kolín
nejlepší obratnostní bruslař – Tomáš Břinčil – SK Sršni Kutná Hora
nejlepší bruslař s pukem – Filip Koňák - HC Lomnice nad Popelkou
nejrychlejší bruslař – Josef Dvořák - SK Sršni Kutná Hora
 
Dovednostní soutěže skupina „B“:
nejlepší gólman – Filip Novotný – SC Kolín
nejlepší exekutor nájezdů – Tomáš Hartman – SC Kolín
nejlepší obratnostní bruslař – Dan Junek – SC Kolín
nejlepší bruslař s pukem – Matouš Klouček - SK Sršni Kutná Hora
nejrychlejší bruslař – Marek Neuman - SK Sršni Kutná Hora
 
 
 
 
VÁNOČNÍ TURNAJ KUTNÁ HORA – ROZPIS + NOMINACE
aktualizováno 17.12.2015
 
   S ohledem na to, aby si zahráli úplně všichni kluci, a přitom jich nemuselo být na střídačce kolem dvaceti a dostali se tak minimálně do hry, jsem udělal na náš Vánoční turnaj rozpis i s nominací na jednotlivé zápasy.
 
9.00 – 9.55   (sraz v kabině v 8.00 hod.)
Sršni „A“– SC Kolín „A“                                                    
Nevole,
Jelínek Š., Tvrdík, Komárek, Bajer, Dvořák, Břinčil, Mimra, Koubský
 
Sršni „“B“– SC Kolín „B“
Jelínek J.,
Klouček, Zvěřina, Závůrka, Staško, Janeček, Maník, Socha, Rejnek, Hladík, Král, Smetánka, Neuman, (Mráz)
 
11.20 – 12.15   (sraz v kabině v 10.45)
Sršni „A“– HC Lomnice n.P. „A“                                       
Nevole,
Jelínek Š., Tvrdík, Komárek, Bajer, Dvořák, Břinčil, Mimra, Koubský
 
Sršni „B“– HC Lomnice n.P. „B“
Rejnek
Klouček, Zvěřina, Závůrka, Staško, Janeček, Maník, Jelínek J., Socha, Král, Littman, Hykš, Linek, (Gygal)
 
13.30 – 14.30   (sraz v kabině v 13.00)
dovednostní soutěže
Nejlepší gólman                                
„A“ Nevole
„B“ Jelínek J.
Nejobratnější bruslař             
„A“ Břinčil, Koubský  
„B“ Zvěřna, Maník
Nejobratnější bruslař s pukem
„A“ Jelínek, Komárek
„B“ Klouček, Staško
Nejlepší exekutor nájezdů
„A“ Tvrdík, Bajer
„B“ Závůrka, Hladík
Nejrychlejší bruslař               
„A“ Dvořák, Mimra
„B“ všichni další hráči
 
14.45 – 15.40  
Sršni „A“– Velké Popovice „A“                              
Nevole,
Jelínek Š., Tvrdík, Komárek, Bajer, Dvořák, Břinčil, Mimra, Koubský
 
Sršni „B“– Velké Popovice „B“       
Jelínek J.
Klouček, Zvěřina, Závůrka, Staško, Janeček, Maník, Hykš, Rejnek,  Benda, Littman, Neuman, Hladík, (Gygal)
 
16.40 – 17.00  vyhlášení turnaje
Samozřejmě všichni hráči, kteří chtějí medaili
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Daniel Dostal
   Jak napovídá význam jména Daniel, jeho nositel by měl být odvážným mužem, který se nebojí lidského soudu, protože podle etymologů pochází z hebrejského Dáníél, což je překládáno jako „Bůh je můj soudce“ a přeneseně může také znamenat moudrý muž. Podle autorů Starého zákona pak byl Daniel židovským mladíkem, obdařeným výjimečnou moudrostí, schopností vykládat sny a viděním do budoucnosti. No a podle hvězdopravců pak nositel tohoto jména velmi touží po penězích, ne však proto, aby je vlastnil, ale používá je ke splnění svých cílů.
   To tedy nevím, chlape co ti popřát. Možná, pokud by mělo být na těchto výkladech něco pravdy, tak aby tvé cíle byly vždy rozumné, smysluplné a přinášely radost tobě i tvému okolí. No a taky, aby si měl vždy dost motivace a síly jich dosáhnout. A v tom případě klobouk dolů, palec nahoru ale především hodně štěstí, zdraví a lásky.
 
Josef Dvořák
   Lidé narození 19.prosince jsou prý nekompromisní individualistické osobnosti. Jsou přirozeně nekonformní a odmítají se nechat svazovat tím, co považují za banální společenské konvence. Silně je přitahují věci, které jsou originální a současně odmítají pasivitu a nudu. Nemají strach svobodně se projevit, a dokonce si libují v rozporech vzniklých následkem jejich otevřenosti. Jejich projevy ovšem nejsou negativistické a naopak mají výrazný smysl pro spravedlnost. Pro své vlastnosti se tak nehodí jako kolečko do soukolí nějakého kolektivu, ale jsou předurčeni na pozici lídra a průkopníka.
   Pane jo. Takže Pepo všechno nejlepší, ať ti zdraví slouží, štěstí přeje a využij ten svůj ekrazit v nohách, aby ti to šlapalo podle tvých představ
 
 
 
ADVENTNÍ KALENDÁŘ
 
   Milí Sršníci. Na adventním věnci již byla zapálena druhá svíčka a letošní Vánoce jsou tudíž za dveřmi. Dovolte mi proto, abych Vám popřál krásné a pohodové prožití tohoto času, jenž křesťanům vyvrcholí oslavou narození jejich Vykupitele a ostatním, věřícím i nevěřícím bez rozdílu, svátky dětské radosti. Dříve než však zapálíme tu poslední svíčku, rozsvítíme stromeček a hodiny odkrojí poslední vteřiny letošního roku, čeká nás období plné nejkrásnějších očekávání, splněných přání a společných setkání. No a já bych Vás rád tímto příspěvkem informoval i o těch několika hokejových, na které se s Vámi těším.
 
sobota 19.12. - Vánoční turnaj   sraz na ZS v 8.00 hod.
9.00 – 9.55      Sršni „A“– SC Kolín „A“                                        
           Sršni „“B“– SC Kolín „B“
11.20 – 12.15  Sršni „A“– HC Lomnice n.P. „A“                
                           Sršni „B“– HC Lomnice n.P. „B“
13.30 – 14.30  dovednostní soutěže
14.45 – 15.40  Sršni „A“– Velké Popovice „A“                                          
           Sršni „B“– Velké Popovice „B“
16.40 – 17.00  vyhlášení turnaje
 
pondělí 21.12. – trénink   15.45-16.45
 
středa 23.12. – trénink   15.30-16.30
 
pondělí 28.12. – zápas roku – RODIČE (maminky především) x DĚTI   15.45-16.45
   Tímto přijměte mé nejvřelejší pozvání k provětrání těla ještě před večerním společným posezením. Využijte všichni vy, co svým ratolestem doma do hlavy tlučete, jak co dělají v zápase blbě, možnost osobně jim ukázat, zač je toho loket. Domnívám se totiž, že máte poslední šanci uhrát nějaký výsledek, protože příští rok Vám už kluci puk nepůjčí, jestli ho tedy někteří půjčí i letos. Tak neváhejte a odhoďte zábrany, namasírujte si vše potřebné, nazujte brusle a především s dobrou náladou vkročte na led, protože „Kdo si hraje, nezlobí“. 
 
pondělí 28.12. – SETKÁNÍ RODIČŮ V RUTHARDCE   19.00-???
   Poté, co se zpotíte a uděláte si tak tu nejlepší chuť, si Vás dovoluji srdečně pozvat na teambuildingové gurmánské hody, ale především společné setkání, za účelem ukončení minulosti a očekávání lepšího zítřka pod heslem: „Silvestr na nečisto, aneb žádný hněv a žádná rvačka“. Jak již jsem mnohokrát říkal, považuji dobrý kolektiv rodičů, za ten nejlepší hnací motor hokejového týmu, ale nezapomeňte, že i ten nejlepší motor je potřeba občas promazat. Proto vytáčky typu, že jsem to nevěděl nebo nevěděla, si nechejte pro ty, kterým se musíte omlouvat, a přijďte všichni. Věřím, že se dobře pobavíme a strávíme tak spolu příjemné chvíle.
 
středa 30.12. – trénink   15.45-16.45
 
pondělí 4.1. – trénink   15.45-16.45   a dále již podle normálního rozpisu…
 
   Závěrem mi ještě dovolte, abych Vám touto cestou poděkovat za Vaši přízeň i spolupráci v letošním roce a především popřát krásné prožití svátků vánočních bez zbytečného shonu, ve štěstí, pohodě a příjemné atmosféře obklopení láskou Vašich nejbližších. Takže šťastné a veselé.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Dominik Rejnek
   Pravděpodobně nejzřetelnějším povahovým rysem lidí, kteří se narodili 12.12., je jejich schopnost projevovat vlastní emoce a přesvědčení na veřejnosti. Mají totiž tendenci být středem pozornosti, protože cítí potřebu, podělit se o důležité informace, k čemuž využívají své dobré komunikační schopnosti. Jinak jsou ale velmi citliví, jak rozumově, tak intuitivně a bývají obdařeni i velkým smyslem pro spravedlnost.
   Tedy nechci tady lobovat za astrology, ale domnívám se, že s tebou se hodně trefili. Takže milý Dominiku všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, lásky a dobré lidi kolem sebe, které bude těšit tvůj úsměv a bezprostřednost.
 
 
 
SRŠNI – SC KOLÍN
 
   Přátelé sršního hnízda přípravky, vítám Vás u reportu z přátelského zápasu proti SC Kolín, který jsme sehráli tuto neděli. Moc ale nevím, jak to pojmout, protože v utkání jsme si tentokrát vyzkoušeli různé varianty a alternace – prostě takový hokus pokus.
   Celý zápas se na přání hostů hrál 3 na 3, a tak jsem na první čtvrtinu vzal do „A“ i Michala s Matoušem. Nedělal jsem to úplně s lehkým srdcem, protože tím samozřejmě došlo k oslabení našeho „B“, ale je potřeba, aby si tito kluci vyzkoušeli hrát o level rychlejší hokej alespoň občas, pokud jejich aktuální výkonnost zatím není na stálé angažmá. No a taky jsem v této části rozdělil tradiční dvojici Pepa – Tomáš, protože jsem chtěl po druhém jmenovaném, aby si vyzkoušel roli lídra třetí lajny a ne jen druhé housle vedle Pepy. Tomáš je totiž takový hokejový Mirek Dušín. Na ledě se s kluky samozřejmě taky normálně pošťuchuje a blbne, ale mám na mysli důraz, dravost, chuť vyhrát osobní souboj. Tady v této disciplíně je to takové opatrné obcházení kolem protihráče, hlavně ne moc důrazně, nahlas nebo nějak výrazně, a taky proč, když většinu odbojuje právě Pepa. Takže Tomáš dostal jediný úkol nespoléhat na nikoho, sám si vybojovat puk, lacině se ho nezbavovat a zkusit s ním zabruslit a zakončit. A ejhle ono to šlo a docela dobře, takže když tomu půjdeme trochu naproti, zlepšení je na dosah ruky.
   Ve druhé části se Michal s Matoušem vrátili do „B“ a my k tradičnímu složení lajn. Ve hře jsme si tak vytvořili mírnou převahu a výsledkově soupeři lehce odskočili. Ve třetí periodě jsem pak zase všechno schválně rozkopal a v podstatě kluci odehráli každé střídání v jiném složení. Někdo se s tím, že najednou hraje s někým jiným než běžně, popasoval hůř, někdo líp, ale nejlíp rozhodně Pepa. Bez ohledu na spoluhráče hrál pořád to svoje a hrál to dobře. Pepa je takový správný malý rapl (myslím to hokejově a dobře), který jde do všeho naplno, po hlavě a nebojí se ani větších kluků. Šikovné ruce, důrazný a efektivní v osobních soubojích. Na tento věk velmi dobré.
   No, a protože změna je život, tak do posledního dějství jsme opět povolali Michala s Matoušem z „B“ a opět hráli v trochu jiném složení. Bohužel se projevila naše tradiční bolístka, že s vedením u některých přichází ztráta koncentrace, u dalších se zkrátí svaly na stehnech, krok a vůbec jim to nejede. No a část hráčů je jako praštěná pytlem. Bez soustředění na hokej, bez chuti hrát, bez bojovnosti. A v tu chvíli můžu vysvětlovat vlídně, méně vlídně i vysloveně nevlídně ale nic nezabírá. 
   Takže suma sumárum nebyl to žádný průšvih ani zázrak. Vyhráli jsme 16:14, což asi věrohodně vystihuje rozložení sil a dění na ledě. A jestli můžu ještě jednu poznámku, tak zmíním, že v této kategorii nepovažuji za důležité vysvětlovat, kde má kdo striktně hrát a stát, protože neuznávám svazování malých dětí v přípravce nějakými složitými taktickými pokyny. Jejich hra je úplně jiný sport než seniorský hokej, přesto jsou určité zásady, já jim říkám „Herní principy“, které by se měly dětem postupně vštěpovat. A tak se snažím spíš dávat klukům jednotlivé a jednoduché pokyny. Tudíž Štěpán, který umí poměrně slušně vystřelit, ale zatím na to potřeboval většinou příliš hodně času, který v minihokeji prostě není, dostal před zápasem jediný úkol – všechno před brankou a v koncovce zrychlit. No a kromě toho, že hrál přesně to, co jsem od něj očekával a nejlíp dobrusloval dozadu, což je jeho silná stránka, tak se dostával i do zakončení, které bylo tentokrát skutečně rychlejší a pohotovější, takže z toho bylo 6 branek. Gratuluji.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Matěj Mimra, Matouš Klouček, Michal Zvěřina

branky: Štěpán Jelínek 6x, Pavel Tvrdík 4x, Tomáš Břinčil 3x, Pepa Dvořák 2x, Matouš Bajer
asistence: Pepa Dvořák 2x, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek
 
   Protože jsem stál na střídačce „A“ týmu a dopisovatel za „B“ Tomáš Hladík tentokrát chyběl tak k tomuto týmu jen pár slov, jak jsem je zaznamenal od trenéra Romana Sochy. Stav jejich zápasu byl dlouho vyrovnaný, a přestože konečný výsledek byl 3:7, což ale považuji za dobré, tak všichni kluci zaslouží pochvalu za snahu a předvedený výkon. No a tu největší pochvalu určitě gólman Kuba Jelínek, který zachytal velmi dobře a byl pro svůj tým skutečnou oporou.
 
sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Dominik Rejnek, Tomáš Král, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Adam Hykš, Filip Littman, Šimon Král, Roman Socha, David Staško, Ondřej Gygal, Štěpán Smetánka, Marek Neuman, Vojta Maník, Daniel Dostal
 
branky: Martin Závůrka, David Staško, Vojta Maník
 
 
 
 
MIKULÁŠ JE ZA NÁMI
 
   Pokud se kluk, potažmo dítě, chce stát jednou opravdovým dospělákem, musí ve svém životě překonat několik prověrek svého odhodlání, odvahy a houževnatosti. Vedle dnes již klasických zkoušek, jako je překousnout žížalu, zcizit v přeplněné sámošce balíček žvýkaček, koupit si v drogerii pánskou ochranu, jít poprvé do školy, jít poprvé za školu, nebo nosit tak dlouho jedny ponožky, dokud nepůjdou opřít o zeď, je tu také opomíjená schovávaná v mámině sukni před Mikulášem a hrozbou exkurze do říše rohatých.
   Snad každý běžný rodič se jednou za čas rád podívá, jak jeho milý malý „terorista“, často též s nadsázkou nazývaný dítě, má alespoň z někoho respekt….. Pravda, bývá to jen pár pomíjivých okamžiků, ale i ty stojí za to. No a tento balzám na vyčerpanou rodičovskou duši umocňuje ještě fakt, když tu masku nenáviděného záporáka na sebe vezme někdo jiný. Ona totiž hra na hodného a zlého rodiče neslaví přílišné úspěchy, jelikož nikdo nechce být ten špatný. Zkušenosti rodičů, kteří aplikovali tuto hru, dávají jasný závěr, že dítě k hodnému rodiči přilne a ke zlému cítí zášť a ve stáří ho šoupne do nejlacinějšího hospicu a ani na Vánoce mu nezavolá.
   No, a proto jsme si i my včerejší trénink osvěžili návštěvou Mikuláše se svou rohatou družinou. Abych si ale nepřipadal jako totální Herodes, požádal jsem je předem, aby to moc nepřehnali a nechovali se příliš krutě. To byl ode mě ale zcela mylný kalkul, protože se škodolibým úsměvem mi bylo okamžitě odpovědí: „Nebojte kauči, budeme přesně takoví, jako jste byl celé ty roky vy na nás!!!“ V tu chvíli mi sanice klesla rychlostí světla, protože jsem byl všeobecně považován za nejpřísnějšího a nekrutějšího trenéra pod Barborou, jehož svěřenci si zaplaveni laktátem alespoň ulevovali myšlenkou, jak jsem veřejně bičován a o víkendech lámán v kole na náměstí. To vše byl ovšem jeden kolosální a do nebe volající justiční omyl. Kluci, pardon vlastně čerti, se totiž chovali velmi rozumně a strunu rozhodně nepřetáhli. A přestože při jejich příchodu na led bylo několik málo slziček, po nejrůznějších honičkách a závodech s nimi bylo vidět i několik úsměvů. Takže z toho usuzuji, že přezdívku „Tichonov“ jsem dostal pouze nějakým nedopatřením, jelikož podle jejich přístupu k mým současným svěřencům jsem musel být vyloženě holubičí povaha.
   No nic. Mikuláše máme tedy úspěšně za sebou. Soupiska se nám nezmenšila o žádného hříšníka putujícího směr peklo. Naopak, každý si odnesl odměnou balíček, i když to byl trochu hříšek proti správné výživě, ale od toho ty svátky přeci jsou! Takže já dávám všem za tento úspěch palec nahoru a přeji krásný a příjemný adventní čas.
 
P.S. A pokud si chcete zavzpomínat, protože i o tom ten život je, tak zde odkaz na foto: http://sirahokej.rajce.idnes.cz/2.12.2015_Mikulasska_nadilka/
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Ondřej Gygal
   V pondělí slavili svátek všichni nositelé krásného jména Ondřej (proč to nenapsat, když to píšu já, a jmenuje se tak i můj nejstarší syn) a my v kabině máme taky jednoho. Tento den snad proto, že 30.listopadu, ovšem roku 60 n.l., byl ukřižován Římany apoštol Ondřej na šikmém kříži (od té doby se mu také říká Ondřejův), protože odmítl obětovat jejich bohům. Podle výkladu by měl být nositel tohoto jména „mužný“, protože základem mu je řecký Andreas, který vychází ze slova andréiós, majícího tento význam. A snad i proto byl od pradávna považován jeho svátek dnem mužské síly. Nikde jsem se však nedočetl, zda šlo o vzepětí této síly, či jen vzpomínku na ni. No nic, ještě snad ale stojí za zmínku, že dlouhou dobu lidé také věřili, že poslední listopadová „Ondřejská noc“ je vhodná pro různé věštby a zázraky a v minulosti se prosinec dokonce v mnoha místech nazýval Ondřejovým měsícem.
   To už je ale informací až až, takže teď Ondro především všechno nejlepší, hodně zdraví a ať se ti daří a vychází vše k spokojenosti tvé i tvého okolí.
 
Martin Závůrka
   Plus mínus po měsíc se opět setkáváme v této rubrice s Martinem, ale tentokrát, abychom mu popřáli k 7.narozeninám. Než ale tak učiním, musím podle tradice nechat promluvit moudrou knihu, aby nám něco prozradila o lidech narozených 3.12. Takže tito jedinci prý bývají obdařeni zvídavým, progresivním, ale zároveň i abstraktním myšlením. Jde o racionální a pečlivé lidi, a pokud k tomu připočítáme technické dovednosti a houževnatost těchto jedinců, zjistíme, že jde o pozoruhodně úspěšné lidi. Ostatní lidé je obdivují pro jejich elán, cílevědomost a houževnatost, ale současně kolem nich cítí jakýsi neviditelný štít, který jim brání proniknout ke skutečnému jádru jejich osobnosti, protože své city si raději nechávají pro sebe a někdy je skrývají i před nejbližšími.
   Takže milý Martine všechno nejlepší a ať se tvůj sedmý rok života skládá z co největšího počtu drobných radostí, dostatku štěstí, potřebného zdraví a co největšího počtu úspěšných dní.
 
 
 
SRŠNI – NOVÝ BYDŽOV
 
   Díky za každé nové ráno a hlavně, díky za každý zápas se soupeřem té správné váhové kategorie, jako jsme sehráli před čtrnácti dny proti Novému Bydžovu. Po tomto odmakaném zápase, který jsme sice ve finále prohráli o jedinou branku, jsem se totiž opravdu těšil na odvetu, jež se odehrála tuto sobotu.
   Opět jsem po hráčích vyžadoval několik základních věcí. V žádném případě od sebe neodpalovat puk, neustálý pohyb s pukem i bez něj a další věcí, kterou chci vždycky, je okamžité agresivní napadání soupeře po ztrátě puku. Myslím, že jsme v těchto činnostech tentokrát soupeře předčili a snad i proto byli výsledkově po celou dobu o několik gólů napřed. Sice to nebylo takové ofenzívní tornádo jako minule, přesto zápas urputný, v dobrém tempu a s nasazením na obou stranách. No a na závěr z toho bylo naše zasloužené vítězství 15:11, byť jsem na střídačce občas prskal kvůli některým neideálnostem, jako bylo pár rozehrávek před vlastní bránu, schovávání se za hráče soupeře při očekávání přihrávky, či zbytečného zakončování střelou z dálky, místo dovezení puku až k bráně a zakončení kličkou. No a samozřejmě i kvůli několika nekonečným bruslařským etudám s pukem místo kolektivnějšího pojetí, protože než se dotyční vyjezdili, tak byli zbývající hráči na ledě poměrně na houby.
   Dnes chci především vyzdvihnout výkon našich leteckých es Pavla a Pepy, kteří vládli na nebi a ostřelovali branku soupeře jako z kulometu, i když občas měli vychýlenou mušku a někdy nevnímali nic kromě bezprostředního okolí, a tudíž ostatní spoluhráči měli jednu jistotu… a to tu, že přihrávku na oči od nich nedostanou. Tyto jejich nedostatky nejsou na první pohled zatím až tak vidět, protože daleko zřetelnější je ta hezká živost a dravost na puku, ale v momentě, kdy budou hrát na velké ploše a proti vyspělejším soupeřům, tak se jen těžko prosadí sami. Nerozebírám tady nedostatky jejich výkonu proto, aby si snad někdo myslel, že jsou nemehla, protože to rozhodně nejsou. Naopak, jsou to aktuálně naši dva nejlepší hráči, jejichž hra je založena na dobré technice, šikovnosti na bruslích a fyzické síle. Ale právě proto na ně mám větší nároky a vyžaduji stále vyšší úroveň jejich hry.
   Jinak nepřehlédnutelným byl pro mě dnes i Matěj, který nedostatek elegance a bruslařské techniky nahrazoval urputností, bojovností a nasazením. Pamatuji si ho z několika loňských zápasů jako takovou spící pannu, která ani neví proč na tom ledě je. Ale teď jako by v něm blafly saze, snaží se, chodí neohroženě do soubojů a pak vezme puk, projede celé hřiště a dá gól. Samozřejmě v bruslení má zatím největší rezervy, ale je fakt, že je to mnohem lepší než třeba před 3 měsíci, takže jdeme správným směrem. Nicméně pro ještě výraznější zlepšení by byla potřeba pravidelnější tréninková docházka, což zcela potvrzuje staré ruské: „Bez trenirovky nět čampionov“.
   No a to by bylo pro dnešek asi vše a přes všechny zmíněné výtky podotýkám, že jsem odcházel ze zimáku opravdu s příjemným pocitem. A protože pohled trenéra bývá občas trochu jiný než ten rodičovský, tak se nebudu vůbec zlobit, ba naopak, pokud se o své pocity, postřehy a názory podělíte v diskusi. Carpe diem.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Matěj Mimra, Matouš Klouček

branky: Pavel Tvrdík 6x, Pepa Dvořák 5x, Tomáš Břinčil 2x, Matěj Mimra 2x
asistence: Pepa Dvořák 2x, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský
 
 
   Po zkušenostech z minulých zápasů opakovat, že soupeř nebyl přiměřený, už vyznívá jako klišé, proto spíše zhodnotím hru jako takovou.
   Mám radost, že kluci i po prohrách nastupují do zápasů vždy s chutí a maximálním nasazením, snaží se, co jim jejich začátečnické schopnosti stačí a předchozí prohry je příliš nedeptají. Asi to víc řešíme my jako rodiče. Ale vzhůru ke světlým zítřkům, dočkáme se. Lepší jít od proher k výhrám, než obráceně.
   Zápas se od začátku ukazoval jako svižný, hra se střídavě přelévala ze strany na stranu. Začali jsme gólem, u kterého asistovali Kuba Jelínek s Filipem, puk zůstal u gólmana pod betonem a ten si ho stáhl do brány. Potom se bohužel už hra vyvíjela ve znamení 3-4 hráčů soupeře s úrovní Pavla nebo Pepy, kteří pak sázeli góly a nebylo v silách našich hráčů je dojet. První třetina skončila za stavu 1:7. Další třetinu jsme se do nich trochu opřeli a nechali jsme jim jen tři góly. V třetí třetině nás posílil Kuba Komárek výměnou za Matouše a z rychlé akce vstřelil náš druhý gól. Ostatní naši hráči pod dojmem nenadálé síly zvolnili tempo, čehož soupeř využil a nasázel nám dalších sedm branek, což nemohl Kuba sám zachránit. Poslední třetina už byla o chloupek lepší, završili jsme ji nájezdem Kuby Komárka po faulu a tak náš zápas skončil stavem 3:23. Závěrečnými nájezdy jsme ukázali, že to není tak špatné, s příjemně překvapivými góly Adama, Kamila, Štěpána, Filipa a Ládi skončily 5:5.
   Dominik se v roli brankáře vyžíval, vychytal spoustu zákroků, je na něm vidět zlepšení – kdyby začal gólmana dělat aktivněji – kdo ví? Musím jen zopakovat, že jsem s našimi začátečníky celý podzim a každý zápas je vidět zlepšení, což má pro můj dobrý pocit větší cenu, než nějaká výhra. Někteří kluci se neuměli postavit v září na brusle a už dávají góly. Zrovna tak víceméně nečekaný úspěch kluků při nájezdech, naopak nepomohla zkušenost hokejově starších hráčů.
 
sestava „B“ týmu: Dominik Rejnek, Tomáš Král, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Adam Hykš, Filip Littman, Šimon Král, Roman Socha, David Staško, Ondřej Gygal,  Štěpán Smetánka, Jakub Jelínek, Matouš Klouček se v půli střídal s Jakubem Komárkem
 
branky: 1 vlastní za asistence Kuby Jelínka a Filipa Littmana, Kuba Jelínek, Kuba Komárek
 
 
 
 
MINUTA Z KABINY - 05
 
   V minulosti jsem obvykle v podobných příspěvcích většinou reagoval na poslední dění u týmu a soustředil se pak především na problémy a negativa, která by byla potřeba změnit. Ale jelikož letošní sezónu zatím (resp. díky Vám a Vašim dětem) prožívám dobré až výborné hokejové období, není ani o čem psát. To máte jako doma. Že jste umyl auto, Vás nikdo nepochválí, ale že ho máte jako čuně, uslyšíte hned.
   Rozhodně tedy netvrdím, že vše je ideální a není co zlepšovat, ale takový stav v podstatě nenastane nikdy. Co mě asi momentálně jako jediné mrzí je, že „B“ tým nedosahuje zatím lepších výsledků. Pravdou ale je, že jako jedni z mála hrajeme pravidelně již i s kluky roč.2010, což bude ovšem naše výhoda v následující sezóně. Dále, že převážnou většinu tohoto týmu tvoří letošní začátečníci a pokud hrají proti stejně starým, ale o rok zkušenějším hráčům, můžeme se zlobit jen na sebe, že i ti naši kluci již vloni nehráli pravidelně, nebo že nebyl nábor po školách a školkách, aby přišli na hokej o rok dřív. Ale to k ničemu nepovede. Lepší bude dál trénovat a především hrát a hrát, protože to je jediná cesta jak se zlepšovat a já Vás prosím, dejte nám i dětem čas a trpělivost. V dětském věku se totiž hráčská kvalita rychle proměňuje, a jak se mi už mockrát potvrdilo, tak děti jdou nahoru nikoliv lineárně, ale skokově, kdy po obdobích stagnace přichází výrazné zlepšení a naopak. No, a že se tato období u dětí střídají odlišně, je přirozené a asi to souvisí s nějakými procesy v jejich hlavičkách. Podle některých odborníků na děti (podle mě, pokud se někdo prohlásí za odborníka na děti, je tímto podezřelý a měl by být v hledáčku policie) se prý má jenom chválit a chválit. Já s tímto názorem tolik nesouhlasím, jelikož jako mi dospělí, tak i naše děti jsou každé jiné a na každého platí něco jiného. Chválit se rozhodně musí, a nepochybně toho cukru musí být mnohonásobně víc, ovšem občas je potřeba i ten bič. A není nutné hned děti mlátit. Stačí jim chytře pohrozit odepřením rozkoše, na kterou se upřímně těší (tato věta vyznívá divně a zavání i kriminálem), jako je žvýkačka po tréninku, medaile z turnaje, či místo hokeje svlečení v kabině a většinou je klid.
   Teď bych chtěl ale především poděkovat všem rodičům naší přípravky za čas a ochotu, kterou věnují podpoře sportování svých dětí. Pravdou je, že zvláště u nejmladších kategorií je to pro rodiče někdy pěkná honička. Třikrát týdně vozit svou ratolest na trénink, řešit problémy v práci, při tom organizovat složitou logistiku chodu celé rodiny v návaznosti i na další sourozence a k tomu ani o víkendu se situace nemusí uklidnit. Ale věřte mi, Vaše děti za to stojí.
   A když už jsem u toho děkování, tak musím zmínit, že má prosba z minulého příspěvku ohledně věcné či finanční podpory k pořízení cen na turnaje, Mikulášskou atd., nezůstala nevyslyšeným hlasem volajícího na poušti, ale naopak. Kabinou se rozšířila ochota a pochopení jak vlna tsunami a já můžu v tuto chvíli zaprvé říct, že se děti mají na co těšit a zadruhé jmenovitě poděkovat za finanční dary Pavlu Smetánkovi, Monice Bajerové a Tomáši Hladíkovi. Za sladkosti a jiné věcné dary Vítu Dvořákovi, Markétě Králové a Zdeňku Jelínkovi. Všem Vám moc dík.
   No, a protože jsem kromě nějakých partikulárních diskusí s Vámi ještě oficiálně nesdělil, kdy a jak ony akce proběhnou, tak nyní to napravím.
   Mikulášká je docela problém, protože letošní termín exkurze pohádkových bytostí v říši lidí vychází na sobotu, kdy Vás na zimák nechci zbytečně tahat. Takže jsem jejich návštěvu našeho tréninku dohodl na středu 2.12.2015. Kdo si chce tedy odnést svůj balíček s odměnami, ať si toto datum zapíše červeným fixem do diáře, a kdo si i touží zaznamenat do vzpomínkové pokladnice ten prchavý okamžik, kdy se děti na tréninku alespoň jednou zklidní, ať si nezapomene vzít foťák.
   Co se týká Vánočního turnaje 19.12.2015, tak bych Vás touto cestou rád poprosil o spolupráci a pomoc, která je při podobných akcí nezbytná. Jak? Jednak je potřeba zajistit chod VIPky (v klubovně), jejímž úkolem je mít připraveno občerstvení pro trenéry ostatních týmů, aby k nám rádi se svými týmy zase přijeli znovu a občerstvení pro rodiče naší kategorie. Ve VIPce musí být neustále někdo, kdo to občerstvení na stolech servíruje a doplňuje, ale především je potřeba to tím proviantem naplnit. Zpravidla chod VIPky zajišťují maminky a já se k tomuto zvyku tímto přikláním, protože obecně budu radši, když dostanu kafe od sympatické maminky než například od Zvířete. Od tatínků se pak očekává, že budou připravovat ledovou plochu (mantinely před a po úpravě plochy) a pomůžou s chodem turnaje (evidence výsledků, organizace dovednostních soutěží apod.). Toto všechno tj., kdo co bude mít na starosti, kdy, kdo co přinese na občerstvení apod., dohodneme v autobuse cestou na turnaj do Benešova. A jinak doufám, že si to užijete, budete jako doposud hlasitě povzbuzovat náš tým, zůstanete pozitivní a dokážete ocenit i povedené akce a šikovné hráče našich soupeřů, protože i kultura chování rodičů-diváků patří k dobrému týmu, kterým doufám chceme být.
   A jako poslední info si Vás touto cestou ještě dovoluji pozvat v pondělí 28.12.2015 na led, protože v rámci tréninku proběhne tradiční vánoční zápas rodiče (maminky především) versus děti. Hokej je kolektivní hra a bez dobrého kolektivu rodičů ji hrát taky nejde a proto určitě nezůstaňte mimo dění někde sami za mantinelem jako by se Vás to netýkalo. No a poté, co dohrajeme a odvezete své děti domu, si doufám ještě najdete čas na neformální setkání a rozloučení s hokejovým rokem 2015 v kolektivu rodičů. Na všechny z Vás se budu těšit a doufám, že si se všemi z Vás budu moci chvilku poklábosit a dobře se pobavit.
 
 
 
SRŠNI – HC PODĚBRADY
 
   Všichni ještě spí, jen já tu sedím, snad proto, že jsem si za ty roky práce na směny postupně vyvinul proti spánku rezistenci, a abych přežil, stačí mi pouze pár hodin. Někdy dokonce nabývám přesvědčení, že mé tělo získává energii fotosyntézou, či je malé perpetum mobile, které nepotřebuje spát a přesto funguje. Využiji tedy brzkého a nespavého rána ke stručnému shrnutí včerejšího zápasu naší přípravky s Poděbrady.
   V kabině jsme si řekli, že začneme v takovém tempu a nasazení v jakém jsme odehráli poslední čtvrtinu v N.Bydžově a subjektivně řečeno, byli jsme hned od prvního buly lepším týmem. Nejsem ale přesto naplněn nějakou přehnanou euforií, protože poděbradští mají roč.08 momentálně slabší než my, a k tomu jim ještě chyběli dva nejlepší hráči, přesto naše účinkování mělo pozitiva, která stojí za zmínku. Prvním z nich bylo nasazení a chuť, s jakou všichni kluci hráli a snažili se být na puku první, byť jsme si ho někdy brali navzájem. Další věcí bylo, že po jeho ztrátě okamžitě a aktivně napadali, aby pak nemuseli lovit rozjetého soupeře až na vlastní polovině ve stoje jak rybáři kapry. No a třetí jak se tlačili za každou cenu do zakončení a do dohrávání odražených puků. Někdy z toho tudíž pramenila jistá neelegance v prostoru před bránou soupeře, ale já jsem byl v tomto směru s předvedenou hrou spokojen. Z oné přímočarosti nebo chcete-li, snahy tlačit se s pukem do zakončení a nikoliv jezdit po rozích, jsem měl radost, ale je pravda, že tomu občas chybělo více klidu a rozvahy při umístění střely. Přesto po prvních patnácti minutách byl stav 10:0, a tak jsme od druhého dějství zařazovali do „A“ týmu ještě i 3 kluky z „B“ a hosté udělali, taktéž nějaké změny v sestavě. Zbytek zápasu již probíhal v poklidnějším tempu, a přestože jsme neviděli hokej, který by oblažoval smysly, tak Sršni kontrolovali utkání a všechny lajny si připravovali zajímavé šance. Postupně přibývaly i góly a nakonec zápas dopadl 18:1.
   Co se týká jednotlivců, tak mé hodnocení nebude o těch, kteří byli nejlepší hokejisti na ledě, ale o těch, kteří hráli nejblíže svým aktuálním limitům tj. toho, čeho by měli být aktuálně schopni. Z tohoto pohledu se mi moc líbil Kuba, který je motoricky malý cirkusák, jenž se strašně rychle učí novým dovednostem a především má výborně rozhýbané ruce. Když nad tím tak přemítám, tak si nevybavuju nějaký jeho vyloženě slabý moment. Jeho výkony mají rostoucí kvalitu, byť tentokrát branku nedal, ale důležité je, že neodpaloval zbytečně puky a naopak se snažil vždy něco vytvořit. No a druhým je Tomáš, který proti minulému zápasu podal diametrálně rozdílný výkon, kdy lítal po ledě a bojoval jak čert. Tomáš patří k poctivcům, co na tréninku dělá všechna cvičení naplno, bruslařsky a dovednostně je na tom výborně, ale v zápase a soubojích mu chybí víc sebedůvěry. A pokud hrajeme proti silnějším soupeřům, tak díky zbytečnému respektu nedokáže prodat to, co umí a motá se tam občas jako maďar v kukuřici. Stále čekám na tu ránu… až to přijde. Až se to někde sepne a on ten respekt hodí za hlavu, protože pak to bude paráda. Zaděláno na to má, protože mu to jezdí výborně, puk ho taky poslouchá, takže kdyby to s tím sebevědomím šlo urychlit nějakou neinvazivní metodou, třeba pravidelné elektrošoky, tak bych to v rámci mé psychické pohody přivítal. Ale klidně to ještě vydržím a rád. Takže tolik dnes vše k výchově talentů v Čechách a až mi Tomáš Hladík pošle hodnocení „B“ týmu, tak ho sem připojím. Hezký den. 
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Matěj Mimra

branky: Pavel Tvrdík 6x, Pepa Dvořák 5x, Tomáš Břinčil 3x, Matěj Mimra 3x, Štěpán Jelínek
asistence:
 
   Sobotní zápas „B“ týmu proti Poděbradům  byl proti předcházejícím mačům o poznání vyrovnanější. Soupeř měl opět několik zkušenějších hráčů než začátečníky, ale to my taky. Hra na ploše se přelévala ze strany na stranu, nebyl tam znát jednoznačný tlak soupeře, měli jsme spíše problém zakončit, a výsledek 2:8 pro Poděbrady tomu odpovídal. Naše dvě branky padly ve druhé třetině krátce za sebou rukou Michalovou. Soupeřovy branky padaly většinou po chaosu u naší branky díky dorážce odraženého puku, protože gólman Kuba přes hráče u branky ani nemohl reagovat.  Musím ovšem rozhodně vyzdvihnout jeho práci, který drtivou většinu přímých útoků vylapal. Přiznám se, že při pozorování začátečníků, jak si zkoušeli tuto pozici v bráně, mi Kubík sedí do brány nejlépe – jak pohybem, tak schopnostmi (i když se to tátovi moc nelíbí.
     Začínali jsme na tři pětky, v nichž se pravidelně střídali hráči, po první třetině si Pavel do áčka stahoval vždy tři hráče na prostřídání, tak byly poté lajny stálé. Stále máme trochu problém se sjížděním se za pukem, jak sršni na lízátko, ale to se snad časem naučíme. Trochu systému u soupeřovy brány musíme také doladit. O vzájemných soubojích Sršňů o puk ani nemluvě.
    Závěrečné nájezdy byly jednoznačně v režii sršňů, kdy jsme vstřelili 7 branek proti soupeřovým dvěma díky Kamilovi, Šimonovi, Danielovi, Davidovi, Tomášovi, Matoušovi a Adamovi. David sice trefil přímo gólmanovu hokejku, ale vložil do výstřelu takovou energii, že puk se po odrazu ladně přenesl přes gólmana a spadl do brány. Jak jsem již psal, Kuba byl při přímých střelách takřka neprůstřelný.
 
sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Dominik Rejnek, Vojta Maník, Tomáš Král, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Adam Hykš, Filip Littman, Šimon Král, Michal Zvěřina, Adam Výborný, Ondřej Gygal, Matouš Klouček, Štěpán Smetánka, Daniel Dostal,
 
branky: Michal Zvěřina 2x
asistence:
 
 
 
 
NOVÝ BYDŽOV – SRŠNI
 
Match jako břitva
 
   17.listopadu v den výročí Sametové revoluce jsme sehráli přátelský zápas s Novým Bydžovem. Neměli jsme ovšem holé ruce, ale hole v ruce, což je při hokeji celkem v pořádku a zápas nebyl sametový, ale dramatický a pekelně rychlý, protože proti nám nehrála žádná ořezávátka.
   V prvním čtvrtině jsme soupeře zaskočili aktivní hrou, rychlým napadání a výborným bruslením, což nám vyneslo vedení až o čtyři branky. Jak je takové vedení ale ošidné nám potvrdila druhá patnáctiminutovka, protože kdo doufal, že by to tak mohlo být po celý zápas, musel zvednutý nosánek hodně rychle zabořit do ledu. Převaha byla najednou jednoznačně na straně domácích a skóre se nejen postupně vyrovnalo, ale ve třetí periodě se vedení dokonce překulilo na stranu domácích. Naštěstí kutnohorský Sršeň má nejen žihadlo, ale i srdce a kluci se v poslední části vzedmuli opět k parádnímu výkonu plného bojovnosti a předvedli nám dramatickou stíhací jízdu. Zahoukání sirény ukončilo zápas za stavu 15:14 pro domácí, ale věřím, že kdyby se hrálo ještě pár minut, tak to skončilo minimálně remízou, která by tomuto skvělému a vyrovnanému zápasu slušela. Na „kdyby“ se ale nahraje a budiž to alespoň chlapcům ponaučením, že makat naplno se musí příště celý zápas. Přesto za to vzchopení za nepříznivého stavu a dohrání zápasu se ctí patří všem klukům pochvala. 
   Střelecky se tentokrát mimořádně dařilo Pavlovi, který dal 6 branek a potvrdil svou živost a dravost na puku, i když občas chyběla přímočařejší volba varianty zakončení. Pepa s ohromnou bojovností, která ve spojení s jeho přirozenou rychlostí a výbušností mu dává vlastnosti dělové koule, se tentokrát v koncovce tolik neprosadil. Někdy chyběl větší klid, někdy důraz, někdy přesnost, ale především větší podpora spoluhráčů, kteří ho občas v útočném snažení nechávali osamoceného jak lovce v Tajze. Jo, jo, někdy to tam prostě padá samo, někdy zase ne. Výrazně nad mé očekávání se 1.část povedla Matoušovi, který svůj výborný výkon završil i parádním gólem. Škoda jen, že se mu nepodařilo s takovým nasazením odehrát celý zápas.
   A co napsat závěrem? Krásný zápas, i když se šťastnějším koncem pro soupeře, ale pro takové zápasy ten hokej hrajeme a právě takové zápasy kluky nejvíc posouvají v jejich dovednostech kupředu.
 
   Nyní bude následovat hodnocení zápasu „B“ týmu z pohledu Tomáše Hladíka, ale než mu předám žezlo, musím připojit i několik slov za sebe. Při sjednávání tohoto přáteláku jsem několikrát apeloval na trenéra domácích, aby se nebál vzít do zápasu úplné začátečníky a klidně hráče roč.2010, protože mi to s nimi hrajeme taky. Přestože jsem byl ubezpečen, že tomu tak bude, výsledkem bylo, že při  příjezdu do N.Bydžova mi jeho zástupce (hlavní trenér byl v práci) oznámil, že 2010tku nemají žádnou, a protože jim vypadli někteří hráči, tak doplnili tým o několik hráčů roč.2007 a dokonce jednoho 2006. Co k tomu říct?!?! Jak se pak mají domluvit velcí státníci mezi sebou, když tady se nedokážou dohodnout na jednoduchých pravidlech dva obyčejní trenéři. Musím říct, že „A“ týmu to přineslo pozitivum v kvalitnějším soupeři (rozhodně po první přestávce, kdy došlo u domácích k prohození několika hráčů), ale „B“ to totálně zařízlo. Je zřejmé, že domácí trenér si přestřelení asi uvědomil, protože poté, co jsem mu odpoledne volal, okamžitě se omlouval a jeho první věta byla: „Já vím, ty mi jdeš vynadat“. Nešel jsem, protože každý svými činy a rozhodnutími buduje vizitku svou a svého týmu. Pouze jsem ho chtěl upozornit a odteď to budu činit se všemi soupeři, že buď týmy nastoupí s hráči, na kterých se dohodneme, nebo se nebude hrát vůbec!
 
   Po dnešním zápasu s týmem rádoby začátečníků Nového Bydžova už škoda slov. V našem týmu sice kromě našich začátečníků bojovali i někteří zkušenější, jako je Kuba nebo Michal, ale u soupeřů to byli samí Michalové. Hráli jsme na dvě lajny po pěti, z každé jeden postupně střídal, ovšem i přes maximální nasazení všech kluků na nich byla už na konci druhé „čtvrtiny“ znát únava, protože si neměli čas ani oddychnout. Dominik se v bráně snažil, co to šlo, chytil spoustu střel, bylo nám velkou pomocí, že soupeřovi střelci ještě nebyli schopni zvedat. Soupeř začal zápas poměrně velkým tlakem, z kterého vzešlo na počátku 6 branek za sebou. Kanonádu jsme trochu zbrzdili nájezdem Kuby, z kterého padl první náš gól. Konec první třetiny byl za stavu 1:7.
   Druhou třetinu jsme inkasovali gól už v desáté vteřině, než se vůbec kluci rozkoukali. Musím podotknout, že byl velký problém se střídáním, protože jednou ho houkal klakson, potom ho pískal rozhodčí a než jsme si to uvědomili, byl gól. Všiml jsem si, že toho soupeř umě využívá a jejich trenéři cíleně posílali borce přímým útokem při střídání na naši bránu, z čehož jsme inkasovali možná třetinu gólů. V deváté minutě Kamil z nájezdu vsítil po krásné kličce druhý gól. Po dalším gólu soupeře měl další nájezd Filip, který bohužel neproměnil. Po desátém gólu soupeře jsme po krásné akci zásluhou Kuby vstřelili soupeři třetí branku. Druhá třetina skončila 3:11.
   Třetí třetina už byla ve znamení znatelné únavy, soupeř nás značně proháněl jak vítr mraky na obloze. Co dvě minuty, to gól. Třetí třetina skončila 3:22.
   Čtvrtou třetinu jsme se zmátožili, účinnější odpor byl znát na výsledku, soupeř dal nejméně gólů, Martin s Kubou měli dva nájezdy, které se bohužel nepodařilo proměnit. Zápas byl tedy zakončen výsledkem 3:27.
  V závěrečných nájezdech jsme vstřelili pouze jediný gól zásluhou Šimona, ale soupeř se taky moc neblýskl, Dominik vychytal téměř vše, propadly mu pouze tři střely, za což mu určitě děkuji.
   Chtěl bych někdy zažít opravdu vyrovnaný zápas, kdy soupeřovi trenéři nebudou ovlivněni touhou vyhrát za každou cenu a přivezou opravdu začátečníky tohoto podzimu, jako vozíme mi……… ach jo….
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Matěj Mimra

branky: Pavel Tvrdík 6x, Pepa Dvořák 2x, Tomáš Břinčil 2x, Matouš Bajer 2x, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra
asistence: Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Štěpán Jelínek, Pepa Dvořák,
 
sestava „B“ týmu: Dominik Rejnek, Jakub Jelínek, Vojta Maník, Tomáš Král, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Adam Hykš, Filip Littman, Šimon Král, Michal Zvěřina, Štěpán Smetánka
 
branky: Jakub Jelínek 2x, Kamil Hladík
asistence:
 
 
 
 
TURNAJ KUTNÁ HORA
 
   Tak tento víkend se nesl ve znamení Svatého Martina z Tours, který je každoročně oslavován svatomartinskou husou nebo svatomartinským vínem, ovšem v našem případě to bylo především hokejovým turnajem přípravek v Kutné Hoře. Pro mě osobně ale vše začalo alespoň krátkým bucnutím po noční. Mívám totiž děsně realistické sny a jediné, co mě utěšuje, je, že se zatím nikdy nevyplnily. To už bych totiž natáčel desky na Abbey Road, nebo Vám kynul z oken pražského hradu. Co se mi ale tentokrát během pouhé hodinky spánku zdálo, Vám raději neodvyprávím, neboť jsem zjevně nakrknul nějakého „Hovniboha“ a nebylo by to vhodné ani po dvaadvacáté hodině. Nicméně když jsem se orosený probudil, řekl jsem si, že teď se tedy uvidí, jestli takové sny skutečně přinášejí štěstí ve hře. A nebudu Vás napínat – ANO, protože z toho nakonec byla taková hezká a úspěšná sobota.
 
SK Sršni Kutná Hora „A“ – SK Černošice „A“
   O velmi dobrou kvalitu utkání se zasloužila obě družstva, ale naši kluci si tentokrát hrábli trošku víc do rezervoáru sil a někteří odvedli i „my best“. Proto jsme po většinu zápasu hru ovládali a soupeře více méně zatlačili do defenzívy. Výhra 8:5 tak byla naprosto spravedlivá, ale víc než výsledek mě potěšilo, že to bylo občas i takové hokejové. Jediné co mi trochu zkřivilo úsměv na tváři, byly naše vstupy do 2. a 3. třetiny, které snad vlivem uspokojení z vedení, spíš připomínaly celkovou hokejovou hibernaci. Naštěstí se kluky ale vždy podařilo včas probrat a nastartovat.
 
SK Sršni Kutná Hora „B“ – SK Černošice „B“
Hodnocení Tomáše Hladíka:
   Zápas béčkařů se nesl opět v hráčsky nevyrovnaném souboji absolutních začátečníků u nás proti evidentně mnohem zkušenějším "začátečníkům" u soupeře. I přesto jsme uhájili slušný výsledek 2:7 s góly Matouše a Martina. Gólman Kuba lapal, co to šlo, kluci v lajnách makali, jak jim jejich začátečnické schopnosti stačili, ale soupeř s některými hráči patřícími spíše do áčka a šikovnou brankářkou nešli překonat. Na všech hráčích je vidět velký pokrok, velmi mě překvapil třeba Ondra, který měl moc pěkných zákroků v obraně, velký pokrok udělal David, Filip, Daniel, Láďa a Tomáš, u kterého mě těší, že už zapomněl na slzičky. Vojta předvedl hodně úniků podle mantinelu, které zastavila až soupeřova gólmanka. Adam s Dominikem pěkně obírali soupeře o puk blížící se k naší bráně, Kamil používal méně průbojnou taktiku, snažil se působit v obraně a zasahoval až při nebezpečí řítícímu se od soupeřovy brány.
 
SK Sršni Kutná Hora „A“ – SK Černošice „B“
   Herodes by měl radost, bylo to klasické vraždění neviňátek, s čímž souvisí i vlažnější přístup asi všech našich hráčů, ale donuťte se jezdit na 100%, když vyhráváte 27:1. Snažil jsem se, aby kluci využili zápas, kdy jsou víc na puku a mají na vše dost času k vyzkoušení si alespoň základních hokejových kombinací. Vím, že je to trochu předčasné a že z toho v tomto věku pramení logicky i spousty chyb, přesto několik opravdu pěkných akcí a přenesení hry ze silné na slabou stranu jsem viděl, a proto jsem byl celkem spokojený, i když ideál to rozhodně nebyl (ale kdy u mě bude, že?). 
 
SK Sršni Kutná Hora „B“ – SK Černošice „A“
Hodnocení Tomáše Hladíka:
   Po zkušenosti ze zápasu s béčkem jsem si nedělal nějaké iluze o výsledku, a stav 0:27 tomu tak odpovídal. Nicméně, jak jsem zmínil v předchozím komentáři k zápasu béček, kluci makali, jak to šlo a soupeř to rozhodně neměl zadarmo. Takže pochvala zmíněná v předchozím článku je určitě na místě. Při každém střídání vlétli na led naplno a pokoušeli se urvat, co se dalo. Soupeř byl ale mnohem zkušenější a před většinou jejich střel do horních rohů brány neměl Kubík šanci.
 
SK Sršni Kutná Hora „A“ – SK Sršni Kutná Hora „B“
   Protože víc než výsledek je pro mě důležité, aby se utkání vyznačovalo vyrovnaností, rivalitou a tomu i odpovídající kvalitou, rozdělili jsme kluky před tímto zápasem do tří lajn, aby proti sobě hráli výkonnostně podobní hráči. Že se to podařilo, prozrazuje i velmi vyrovnaný konečný výsledek 7:8 pro borce ve žlutých dresech béčka. Krátké zhodnocení bude proto tentokrát právě po lajnách.
   V 1.lajnách proti sobě hráli kluci z „A“ týmu a svůj mini zápas zaslouženě vyhrála žlutá čtveřice 3:5. Škoda jen, že Jirka chvíli stávkoval, Štěpán byl puchýři na noze značně limitován v bruslení a Pavlovi s Matoušem odešla chuť bruslit i dozadu. Ale celkově „not bad“.
   Ze souboje druhých lajn vyšli vítězně černí 4:1, a to především zásluhou Martinova hattricku. Přestože od něj zatím nemůžeme očekávat efektní série kliček, tak soupeř si může být jistý, že mu Martin nikdy nic zadarmo nedaruje. A takové bojovníky každý tým potřebuje, protože dokáží ostatní strhnout svým příkladem.
   Měření sil třetích lajn vyhrála 0:2 žlutá a zde byl hodně vidět Matouš, i když proti Poděbradům (kde podal asi svůj zatím nejlepší výkon) to byl jen lehký odvar. Musím říct, že mi z jeho nasazení a rošťáren někdy přibývají šediny, ale na druhou stranu jeho bezelstný úsměv a rozsvícená očiska ohromně dobíjejí baterky. Asi na to ve volné chvíli napíšu nějakou disertační práci a udělám si doktorát. Až tedy budu mít čas. A třeba mi z toho vyjde, že by si Kloučkovi měli pořídit sanatorium, protože mě tedy Matouš fakt pomáhá. Abych se ale vrátil k hokeji, tak v tomto mači se mi ještě moc líbil malý Vojta a když k tomu připočtu i výkony Tomáše s Ondrou a skutečnost, že máme v kabině ještě několik dalších šikovných 2010, tak si troufnu tvrdit, že tento ročník, pokud se s ním bude pořádně trénovat a hodně hrát, může být za dva roky „A“ tým jako řemen.
 
   V epilogu dnešního reportu již nebudu hodnotit jednotlivce, přesto si neodpustím ještě jednoho zmínit. Je to Štěpán, který má shůry naděleny dobré motorické předpoklady, aby byl skvělý bruslař. Krásně na bruslích stojí, je přirozeně šikovný a strašně rychle se učí všechny nové dovednosti. Jako málokomu mu stačí něco jednou ukázat, nebo říct a je schopen to téměř okamžitě správně  zopakovat. Do včerejška bych řekl „tichošlápek“, ale dnes tvrdím, že je to chlap jako řemen. Již během druhého zápasu jsem zaregistroval, že bruslí s bolestivým výrazem a před posledním zápasem jsem byl i upozorněn maminkou, že má puchýře na nohách. Osobně jsem mu několikrát řekl, ať již toho dnes nechá, že to není potřeba, aby se takhle trápil. Vždy mi ale bylo odpovědí, že chce dál hrát, i když mě někdy pohled na něj bolel přímo u srdce. Přesto všechno to byl mezi černými nejpoctivěji se vracející hráč a v tomto kontextu si neodpustím jednu vsuvku, protože mi jeho zarputilost a velké sportovní srdce hodně připomnělo mou bývalou svěřenkyni Katku Pipkovou. To byla ta holčina, která nám v pyžámku zebry odpískala celý turnaj. Před drahnými roky (Rakousko-Uhersko, nebo Sámova říše, fakt nevím, ale náš zimák tehdy neměl ještě tribuny ani střechu) jsem jí začal trénovat podobně jako vaše děti v přípravce, aby se naše cesty v dorostu rozešly. No, tedy rozešly. Zatím co ona přes ženské týmy Slávie a Pardubic dokráčela až do hokejové reprezentace a letos se v Argentině dokonce stala mistryní světa v in-line hokeji, tak já stále přešlapuji na místě. Ale to není podstatné, důležitější je, že v současné sršní přípravce má její příkladná vůle, hokejové srdce i myšlení několik opravdu dobrých následovníků a Štěpán je rozhodně jedním z nich.
   Poslední pochvala ještě musí směřovat k rodičům obou týmů, kteří svým fanděním kluky hnali dopředu a díky nimž se celý turnaj odehrál v báječné, pohodové a přátelské atmosféře. Nikterak však bez nasazení a chutě vyhrát. Podobné turnaje jsou pro kluky a holky pak obrovské zpestření a takovéto pozlátko za tréninkovou dřinu. No a slastný pocit z vítězství či medaile na krku je pro ně tím nejlepším povzbuzením do další práce. 
   Športu zdar, hokeji zvlášť – jak by řekl klasik.
 
Celkové pořadí:
1. SK Sršni Kutná Hora „A“
2. SK Černošice „A“
3. SK Černošice „B“
4. SK Sršni Kutná Hora „B“
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Michal Zvěřina

branky: Pepa Dvořák 14x, Pavel Tvrdík 13x, Štěpán Jelínek 7x, Tomáš Břinčil 3x, Jiří Koubský 3x, Jakub Komárek 2x, Matouš Bajer
asistence: Jiří Koubský 4x, Pavel Tvrdík 3x, Jakub Komárek 2x, Štěpán Jelínek, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Michal Zvěřina
 
sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Vojta Maník, Tomáš Král, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Dominik Rejnek, Daniel Dostal, Ondřej Gygal, Adam Hykš, Filip Littman, Matouš Klouček, David Staško,
 
branky: Martin Závůrka 4x, Matouš Klouček 2x, David Staško, Kamil Hladík, Dominik Rejnek
asistence: Martin Závůrka
 
 
 
 
 ROZPIS SOBOTNÍHO TURNAJE
08.00                sraz v kabině na ZS
09.00 - 09.55    SK Sršni Kutná Hora "A" - SK Černošice "A"        SK Sršni Kutná Hora "B" - SK Černošice "B"            
10.00 - 10.55    SK Sršni Kutná Hora "A" - SK Černošice "B"        SK Sršni Kutná Hora "B" - SK Černošice "A" 
11.00 - 11.15    úprava ledu
11.15 - 12.15    SK Sršni Kutná Hora "A" - SK Sršni Kutná Hora "B"        SK Černošice "A" - SK Černošice "B"
12.20 - 12.30    vyhlášení turnaje
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Martin Závůrka
   Tak tu máme po delší době zase jednoho oslavence, a to Martina, který podle lidové pranostiky přijíždí na bílém koni. Tedy letos tomu moc nevěřím, protože o víkendu to bylo spíš na krátký rukáv. No nic, pojďme raději k Martinovi. Toto oblíbené jméno pochází z latiny a jeho význam se váže k Martovi, římskému bohu války. V překladu tedy bojovník, válečník nebo bojovný válečník. Podle vykladačů z hvězd pak nositel tohoto jména má sportovního ducha a pohyb je pro něj v životě hodně důležitý, protože mu pomáhá odbourávat negativní energii. Se svojí podnikavou povahou se pak ve světě určitě neztratí, ale měl by si prý dát pozor a někdy méně mluvit.
   Netroufnu si tvrdit kolik pravdy je na těchto charakteristikách etymologů a astrologů, ale jak já jsem poznal našeho Martina, tak je to zarputilý bojovník se srdcem sportovce. A pokud si náhodou myslíte, že toho v kabině moc nenamluví, tak s ním pobuďte jedno dopoledne, jako já při náboru, a to se dozvíte věcí… Takže milý Martine všechno nejlepší, hodně zdraví a především kupu lásky svých nejbližších.
 
 
 
SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU - SRŠNI
 
 
   Tento víkend jsme si zajeli za hokejem do Světlé nad Sázavou, a když píšu zajeli, tak myslím auty, což mi připomíná, že musím uvést na pravou míru jednu zavádějící informaci z předminulé stati. Byl jsem totiž jedním známým dotázán, jak JÁ??? prý mohu porovnávat pocity řidiče a hokejového trenéra!!! Ano, má pravdu, protože to je, jako by vám vegetarián vyprávěl o chutích pečeného kolene. Jsem totiž v tomto směru trochu netypický muž a auta mě vůbec nezajímají. A možná tomu někteří jen stěží uvěří, ale když nezajímají, tak prostě nezajímají. Nezajímá mě vlastní auto, ani sousedovo a natož pak formule 1. Jistě, že auto vlastním a řídím ho, ale nikdy jsem neměl pocit, že by to ve mně vyvolávalo nějaké zvláštní emoce. Jsem schopný velmi chladně uznat, že auto je dobrý služebník. Respektuju, že za své služby by si zasloužil náš „Mráček“ péči, kterou mu nejsem schopen dopřát, což jsem opět potvrdil ve čtvrtek, když jsem byl v pneuservisu s poťouchlým úsměvem dotázán, zda chci opravdu?!?! dát na auto ty letní pneumatiky místo těch zimních. Co dodat, jsem prostě motoristicky frigidní.
   Toť tedy vše z kroniky sebemrskačství lehce postiženého trenéra a teď už k hokeji. Nejdřív to vypadalo, že do Světlé přijel Bojan Vyhranov, v půlce zápasu vykukoval Plichta Plichtič, aby se nakonec ukázal Unavenus De-Prohravson (10:5). Do utkání jsme opět nastoupili s poměrně domíchanou sestavou a popravdě už si ani nepamatuji, kdy naposledy hrálo „A“ kompletní. Tentokrát tedy chyběl Kuba a především pak Pavel, což znamená mínus polovina gólů. Přesto nemohu říct, že bychom první třetinu nebojovali a byli vyloženě slabší, byť soupeř měl ve svém středu několik výškově a fyzicky vyčnívajících hráčů, tak prostě pár normálních, živých, rvavých kluků na ně stačilo. V polovině druhé části nám ale soupeř po dvou poměrně laciných brankách odskočil a v této fázi zápasu jsme se opět nevyvarovali letargickému projevu, kdy někteří přepli na úsporný režim, jiní vyhodili rychlost a jeli jen na neutrál a pár borců i regulérně zatáhlo ruční brzdu. Měl jsem pocit, že se musí okna nafukovat ven ze zimáku, jak jsem apeloval na kluky, aby se začali trochu hýbat a měli opět nasazení a důraz. Pravda v posledním dějství se náš projev zlepšil i díky několika změnám v sestavě a měli jsme poté i dostatek šancí, ale soupeř měl v brance nejen velkého, ale i velmi šikovného gólmana, který jich většinu zlikvidoval.
   I přes nepříznivý výsledek nemám ale ze zápasu vyloženě marný pocit, spíš takový rozpolcený. Takže hodnocení začnu obligátní větou. Mám pro Vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Rozhodně jsme podali o 100% lepší a bojovnější výkon než před týdnem a u každého bych našel něco, co bylo lepší a posunulo ho proti dřívějšku kupředu. Bohužel ani tentokrát jsme se ale nevyvarovali pasáži s nemastným neslaným výkonem bez bojovnosti a vážně přemýšlím o tom, že z  motivačních důvodů přitáhneme trochu kohout a ne všichni, kteří začnou trénink nebo zápas na straně „A“ ho tam taky ukončí. Kdo nebude makat a neukáže, že si chce místo v sestavě zasloužit a místo toho bude věnovat svou energii jen pošťuchování se spoluhráčem na střídačce, se prostě půjde svléknout do kabiny a vezmu si za něj z „B“ hráče, který bude třeba dovednostně slabší, ale bude mít alespoň snahu. No a budu doufat, že mu to bude ponaučením pro příště. Není přeci možné opakovaně napomínat ty samé hráče a doslova je prosit, aby plnili jednoduchý pokyn a pak se dívat, jak na něj nadále kašlou. Chci umožňovat hrát zápasy všem našim hráčům stejně, ale od teď jen pokud projeví dostatek SNAHY, nikoliv talentu! Není mi totiž vůbec příjemné někomu neustále klečet za krkem a s pěnou u pusy vyžadovat alespoň minimum kázně a pozornosti. O tom, že jsou mezi jednotlivými hráči velké dovednostní, fyzické i mentální rozdíly nepochybuje snad nikdo. To respektuji jako přirozenost, která k učení patří, ale nedělat bugr, snažit se a chtít se zlepšovat to může každý stejně. Nechci z toho dělat nějakou vědu nebo pakárnu, kluci jsou totiž ještě štěňata, ke kterým hraní a blbnutí patří, ale na druhou stranu, všechno má svou míru a i v tomto případě až poněkud ortodoxně platí, že čím více správných návyků do dětí od prvních krůčků dostaneme, tím (pro ně) lépe. Tak a to je dnes ode mě vše a ještě než připojím hodnocení Tomáše Hladíka za „B“, tak se omlouvám za poněkud kritičtější dikci dnešního přípisu, ale není mým zvykem psát pouze nekonfliktní líbivé články a zametat smetí pod stůl.
 
   Dnešní zápas s týmem Světlé nad Sázavou se nesl v podobném duchu jako minulý zápas s Vlašimí. Hráči "B" týmu bojovali s maximálním nasazením v rámci svých začátečnických možností, dobrovolný gólman Dominik se snažil s maximálním nasazením překážet pukům letícím do jeho brány, kluci se snažili prostřelit soupeřova evidentně nezačátečnického gólmana a nový trenér "B" týmu Roman se snažil zprvu spontánní akce na ledě trochu zkoordinovat. Přes veškerou snahu a výše zmíněné okolnosti se však nepodařilo soupeře udolat, a tak výsledek 14:1 s jediným gólem Šimona a hodně přivřeným okem soupeřova rozhodčího nad chybami našich hráčů u naší brány ještě nebyl tak špatný. V soupeřově týmu jasně dominovali hráč č.6 a slečínka Kája s 9, údajně dokonce ročníky 2007, kteří od začátku dávali zápasu jasný ráz. Na závěrečných nájezdech soupeřova brankáře prostřelili Šimon a Láďa, naopak Domču prostřelili 5 brankami.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Štěpán Jelínek, Jiří |Koubský, Matouš Bajer, Matouš Klouček, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Matěj Mimra, Michal Zvěřina

branky: Pepa Dvořák 3x, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek
asistence: Jiří Koubský, Matouš Bajer
 
sestava „B“ týmu: Dominik Rejnek, David Staško, Tomáš Král, Šimon Král, Kamil Hladík, Roman Socha, Láďa Janeček, Ondra Gygal, Martin Závůrka, Filip Littman, Daniel Dostál
 
branky: Šimon Král
 
 
 
 
MINUTA Z KABINY – 04
 
   Hezky Vás vítám u nepravidelného občasníku, který opět přináší novinky a změny z kabiny sršní přípravky, které, jak věřím, budou pro dobro Vašich dětí a jejich další rozvoj. Takže se příjemně usaďte, uvolněte se, dejte si šálek výborného mateřídouškového thé, či jedno černé do palice a ibalgin pod jazyk, jelikož jízda právě začíná.
   Na začátku svého působení u naší kategorie, jsem si dal několik předsevzetí a jedním z nich bylo, že se pokusím získat pro aktivní pomoc na ledě, co největší počet tatínků asistentů a ještě alespoň jednoho trenéra. První část tohoto cíle se podařilo splnit již během jarní přípravy a v tuto chvíli musím poděkovat všem, tedy konkrétně: Hladikovi, Jelínkovi, Královi, Maníkovi, Břinčilovi, Hykšovi a Zvěřinovi, za jejich dosavadní pomoc, která doufám vydrží až do konce sezóny. Léta již totiž tvrdím, že rodiče jsou největším motorem mládežnického hokeje, ale někdy bohužel i brzdou. Pánové jsem rád, že o Vás mohu říct pouze to prvé. DÍK.
   Co se týče druhého trenéra, byla situace poměrně složitější, přestože o jeho potřebě pro tuto věkově a výkonnostně velmi rozevřenou kategorii snad netřeba diskutovat. No a taky abych nezakončoval své omezené působení u této kategorie s pocitem „po mě potopa“, ale naopak ji někomu již rozkoukanému v poklidu předal. Pravda, od února, co jsem kývnul na své opětovné trénování, jsem již slyšel tolik slibů o pravidelné či nepravidelné pomoci, ale…. slibem nezarmoutíš a pravdou je, že mnozí měli poté opravdu relevantní důvody své neúčasti. No nic, co bylo bylo. Teď je podstatné, že jsem před časem od p.Kopeckého přetáhl Romana Sochu i se synkem do přípravky, nechal mu nějaký čas na nenápadnou rekognoskaci terénu a nyní Vám jej mohu představit, jako druhého trenéra přípravky. Těm, kteří se zajímali o kutnohorský hokej ještě před svým příchodem do přípravky, není Romanovo jméno jistě neznámé a těm druhým prozradím, že to byl dlouholetý hráč našeho seniorského týmu, který po ukončení aktivní kariery střídavě obléká pruhovaný mundůr sudího a dresy hobby týmů. Pevně věřím, že v naší kategorii najde ideální prostředí pro své první trenérské působení u mládeže a současně se bude jednat o pozitivní událost z pohledu rozvoje hráčů, protože má jistě dětem co předat. Takže Romane zlom vaz... ale opatrně! Jinak co do faktického fungování naší kategorie, to pro Vás nepřináší žádné výrazné změny. Organizaci a úřední agendu budu nadále zpravovat já a Roman bude především pomáhat s tréninkem a zápasy „B“ mužstva.
   V poslední části dnešního psaní bych se na Vás ještě rád obrátil s prosbou. V měsíci listopadu pořádáme na našem ledě svazový turnaj a v prosinci uspořádáme Vánoční turnaj. Přestože nám to regule nenařizují, rád bych na první turnaj pro všechny děti nakoupil medaile a na druhý i poháry, diplomy a nějaké věcné ceny. Pokud tedy někdo má možnost i sebemenšího sponzorského daru, či věnování nějakých vhodných cen pro děti, budu za to vděčný. Oplátkou mohu nabídnout, umístění loga na všech turnajových dokumentech, reklamního banneru v prostorách ZS v době konání turnaje, poděkování při závěrečném vyhlášení a v konečném hodnocení zveřejněném na těchto a oddílových stránkách. No a v neposlední řadě samozřejmě i dobrý pocit z podpory sportování dětí a šťastného pohledu jejich očí. V této souvislosti ještě zmíním, že plánuji i tradiční Mikulášskou nadílku na ledě, takže pokud budete mít někdo možnost nějakých sladkostí či ovoce pro děti, tak ničím nepohrdnu a pánové nahoře Vám to jistě přičtou k dobru.
   Tak a to je pro dnešek vše. Mějte se fajn, užívejte života, buďte k sobě slušní, třiďte odpad a tak podobně.
 
 
 
SRŠNI – HC VLAŠIM
 
Změna času změnila i hráče
 
   Tento víkend jsme poměřili síly s vlašimskými kluky a já měl bohužel často pocit, že se změnou času se změnil i projev mnohých hráčů. Než se ale vrátím k samotnému zápasu, tak jen zmíním, že nepatřím k militantním odpůrcům tohoto časového posunu, protože pokud má opravdu tak škodlivé účinky na naše zdraví a pravidelný biorytmus, tak nechápu, proč není taky minimalizovaná práce na směny. Ovšem připadám si trochu jako intelektuální mrzák, pokud hlavním argumentem pro tuto změnu jsou energetické úspory, které ale samotní odborníci zpochybňují, a to vše v době úsporných žárovek a neúsporných celoročních klimatizací.
   No nic, pojďme k hokeji. Ale abych oživil fádní trenérské hodnocení, a protože dnešní matný výkon zaskočil laickou i odbornou hokejovou obec, přináším několik pozápasových ohlasů z jejich pohledu:
R.Záruba, Praha - Na ledě jsme dnes viděli odevzdané mužstvo, které sice nastoupilo bez svých dvou klíčových hráčů, ale pokud by ostatní podali výkon na hranici svých možností, mohli jsme být svědky velmi zajímavého zápasu. K tomu ale měla většina hodně daleko, a tak po vyrovnané první části, kterou domácí vyhráli 3:2, se v následujícím průběhu propadli do strnulosti a vlažnosti, kde tuhly nejen nohy, ale i chuť bruslit či se nějakým způsobem snažit. A tak se nemůžeme divit, že konečný výsledek byl 8:16.
R.Kysela, Litvínov - Jakoby měli domácí kluci spavou nemoc, přestože spali o hodinu déle. Věkově to bylo fifty-fifty, takže žádné takové, že jsme byli mladší. Nasazení, důraz, zarputilost, chuť se porvat o výsledek utkání… to je to, co Sršňům chybělo nejvíc. Dovednosti jakž takž, ale porvat se o ztracený puk, dojet za každou cenu soupeře, i kdybych měl tu hokejku sežrat, domlátit odrážený puk do brány, to nejde moc naučit, to musí hokejista mít v sobě a především sám chtít a dnes se většině nechtělo.
V.Růžička, Chomutov - V šatně před zápasem dělat binec, to jsou slyšet až před zimák, ale na ledě? Bez pohybu, nasazení, všude o krok pozdě a po ztrátě kotouče bez okamžitého napadání. Tento jalový výkon bych nazval  „Nevím proč, ani nač tu jsem”. Týmy toto obvykle řeší změnami v sestavě, či odesláním některých hráčů na farmu, jako to potkalo tento týden Rewaye. Zde ovšem nejsme na Spartě, a pak tedy zbývá jen výměna trenéra.
S.Lener, Praha – Prosím Vás neřešte zde jeden výsledek, protože na ty jsme přeci zakázali hrát. Ve Švédsku to tak funguje až do 14 let a kolik vychovávají hráčů pro NHL. Nejdůležitější přeci je, že si kluci zahráli s poměrně vyrovnaným soupeřem a kdo vyhrál, není vůbec důležité. V tomto věku je potřeba, aby se kluci naučili především mít hokej rádi a vybudovali si k pohybové aktivitě kladný vztah.
P.Zacha, V.Meziříčí - Je to jednoznačně špatná práce svazu s mládeží. To je Švédsko tady, Švédsko támhle a trochu Švédska za rohem, ale s tím, jak to chodí ve Švédsku, nemáme nic společného, jen se o tom pořád mluví a v tomhle případě tisíckrát zopakovaná lež nezačne být pravdou. Naopak je potřeba, aby se hrálo i v těchto kategoriích na výsledky a hráči se učili zvládat tlak na ně kladený už od nejmenšího věku. Je ovšem osudem malých klubů a s malou hráčskou základnou, že i ti, co by za normálních okolností neměli za předvedenou hru nárok do zápasu dál zasáhnout, hrají a pošlapávají snahu svých spoluhráčů nedisciplinovaností a nedostatkem nasazení. 
T.Perič, Helsinky – Chválit, chválit a zase chválit. Jsou to přeci malé děti a prostě tomu ještě tolik nerozumí. Všechno chce svůj čas a neříkejte mi, že chválit není za co!!! Tak například ten gólman Sam podal velmi dobrý výkon a pochytal mnoho šancí soupeře. Hráči Pepa s Pavlem byli jak šídla, kterých byl plný led a soupeřům nic nedarovali. No a ostatním to v těch černých dresech alespoň moc slušelo a měli hezky zavázané brusle.
J.Jágr, Florida - Milá hokejová rodino, teď jsem docela i rád, že jsem vlastník Kladna. To teda hrálo vloni bídně i v první hokejové lize, ale pořád to nebylo tak hrozné, jako to co jsem viděl dnes ráno. Kluci, začněte zase pořádně makat, protože já místo vás nebudu v nároďáku hrát až do důchodu.
M.Hosták, H.Králové - Měl bych jen jednu malou účetní poznámku na závěr. Pokud chci mít stejně jako jiní na straně „dal“, musí tomu také odpovídat můj účet na straně „má dáti“. Dovednostně může být klidně každý někde jinde, ale úsilí hýbat nohama a bojovat mohou vyvinout všichni stejné. To není o tom jestli už to umím nebo neumím, ale jestli chci a nebo nechci. Toť vše.
T.Hladík, K.Hora - Po dnešním zápase "B" týmu (3:14) bych rád pochválil celý tým za bojovnost a neutuchající snahu prostřelit soupeřova o třídu zkušenějšího a staršího brankáře. Hráčsky byly týmy vyrovnané, rozdíl v brankách byl dán pouze brankáři - soupeřův zkušený gólman versus náš dobrovolný gólman - Dominik. Za odvahu postavit se do brány a za snahu chytit vše, co se na něho řítilo, si ale určitě zaslouží speciální pochvalu. Co se týče vstřelených branek, dva rychlé góly vstřelené Kubou a Jendou jsme dali, když soupeřův brankář musel čůrat a zastupoval ho jiný hráč. Třetí gól se nádherně povedl Kubovi z boku těsně okolo tyčky pod gólmanův beton.
P.Sirotek, K.Hora – Jaké jsou moje celkové dojmy z výkonu „A“ týmu? Musím říct, že velmi rozpačité. Zatím co dospělí se zahřívali svařeným vínem, aby se neopakoval minulý víkend, kdy promrzli jak v Charkově na nádraží, tak už rozbruslení hráčů nemělo příliš daleko k hromadnému usnutí. No a podle toho vypadal i náš výkon v zápase. Víc bych se v tom asi nebabral. Prostě je potřeba klukům vysvětlit a přesvědčit je, že tak jak je potřeba aby všichni poctivě bránili a po ztrátě puku se okamžitě vraceli, tak aby i všichni útočili a ne jen se z poloviny koukali na jediného hráče, který vpředu bojuje. Na odpočinek je totiž čas až na střídačce. Na druhou stranu, byl to jeden odfláknutý výkon a je potřeba, aby se znovu neopakoval a příště jsme předvedli opět ty z kraje sezóny.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Matouš Klouček, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Matěj Mimra, Martin Závůrka

branky: Pepa Dvořák 4x, Pavel Tvrdík 3x, Tomáš Břinčil
asistence: Pepa Dvořák
 
Sestava „B“ týmu: Dominik Rejnek, Jakub Jelínek, David Staško, Jan Vajgl, Tomáš Král, Šimon Král, Štěpán Smetánka, Marek Neuman, Kamil Hladík, Adam Hykš
 
branky: Jakub Jelínek 2x, Jan Vajgl
 
 
 
TURNAJ VELKÉ POPOVICE
 
   Okolnosti předcházející tomuto turnaji byly mírně řečeno paranoidní. Období nemocí si totiž nevybírá, a tak se mi v průběhu týdne jména marodů už nevešla ani do rubriky na web. K tomu přibyl v sobotu Kuba, který měl chytat za „B“ a celé to uzavřel Jirka horečkou po příjezdu do Popovic. Ovšem ani ten příjezd nebyl jen tak, ale na poslední chvíli, protože jsme se museli vracet Samovi pro zapomenuté brusle. No a finální třešničku na dort zasadil organizátor turnaje, který se do kabiny, kam bych se vešel normálně pouze já s proviantem, rozhodl napresovat hned tři mančafty najednou. Tedy 27 dětí i s rodiči!!! Prostě masakr a test nervové odolnosti!!! Kdybych to měl popsat jako řidič, vypadalo by to zhruba následovně. Jedu si to takhle po krásně široké rovné cestě a vtom začne pršet. No co, pomyslím si, mám přeci stěrače. Stěrače stírají a jede se dál. Cesta se však začíná nepříjemně klikatit a z nebe se navíc začínají sypat kroupy. Nic se neděje, trošku zvolním, vždyť přece nikam nespěchám. Najednou zlom a serpentiny z prudkého kopce, viditelnost nulová, z nebe padají trakaře, nějaký inteligent hned za zatáčkou převádí stádo krav přes cestu a brzdový pedál si zrovna vybral slabší chvilku….. Krásný je život hokejového trenéra, jen z toho někdy bolí hlava a občas v duchu používáte slova ne zrovna spisovná.
   No nic. Raději k samotným zápasům. „A“ začínalo proti domácím Kozlům, kteří měli ve svém středu několik šikovnějších kluků a rozhodně nebyli v úvodu bezzubým soupeřem. Postupným nátlakem jsme ale soupeře udolávali a zaslouženě si došli pro vítězství 15:3. Z mého pohledu jsem byl nejspokojenější s 1.třetinou, kterou kluci odmakali se zaujetím a bojovností. Druhá a třetí část už slevila z tohoto kvalitního tempa, protože domácí jakoby rezignovali na vidinu úspěšného výsledku a naši začali hrát jen to, co jim proti odevzdanému soupeři stačilo. Kdo mne v tomto zápase velmi mile překvapil, byl Matouš B., který podal zatím svůj nejlepší výkon, ale především hrál, snažil se tvořit hru a zbytečně neodpaloval puky.
   Druhý zápas svedl proti sobě naše dvě mužstva, ale protože mým cílem je pokud možno nechat hrát kluky co nejvíce vyrovnané zápasy a nenechat zbytečně honit triko nejsilnější sestavu proti klukům mladším, nebo teprve začínajícím s hokejem, dohodl jsem se s pořadatelem, že kluky rozhodíme tak, aby hrály jednotlivé lajny „A“ i „B“ navzájem proti sobě. Úmysl dobrý, ale.. Kluci z áčka jakoby neměli motivaci si to spolu rozdat naplno, či se podvědomě šetřili na další zápas, a tak jejich nasazení bylo pod hranicí tréninkového mače. Takže alespoň pochvala pro béčkaře, protože ti tuto možnost využili a v drtivé většině hráli s potřebnou chutí. Pochválit pak musím především Martina s Vojtou, kteří se mému subjektivnímu oku líbili nejvíc. Pro úplnost ještě doplním, že tým v černých dresech, hrající pod hlavičkou „A“ vyhrál 14:9.
   Poslední utkání jsme odehráli proti berounským Medvědům, kteří nás hned od úvodního buly proháněli po ledě jak lososy na Aljašce. Výsledek 3:25 byl díky individuální převaze celkem jednoznačný a odpovídal poměru sil na ledě. Přesto když si vzpomenu na nedávný zápas proti Ledči, která i díky věkovému složení byla taky nad naše současné herní schopnosti a dovednosti, tak tentokrát jsme se ani zdaleka neporvali o přijatelný výsledek jako tehdy. Některým jakoby se s přicházející únavou a narůstající frustrací z vývoje zápasu, namočily nohy do medu, vypnula hlava a svá střídání si pouze odkroužili v pohodlných bógnách mimo bojové zóny. Nicméně i přes nepříznivý výsledek musím vyzdvihnout výkon pár jedinců, jichž se předchozí věta rozhodně netýká. A když říkám pár, tak nemyslím dva, ale rovnou tři. Prvním je Pepa, který nejenže dal všechny tři naše góly a jeho rychlé nohy byly v zápase cítit, ale především bylo v každém střídání vidět, jaký je velký srdcař a jak má hokej hodně rád. Druhým je Pavel, který se taky rozhodně neztratil a odehrál si velmi vysoký standart. No a posledním je Kuba, který dokázal, že přínos hráče pro tým není měřitelný pouze góly a asistencemi, ale i pracovitostí, nasazením a poctivostí. Nebál se totiž chodit do soubojů a byl jako jeden z mála především aktivní i po ztrátě puku.
   Tak a ještě několik vět k „B“ týmu. Jejich sestavu samozřejmě oslabil přesun Michala a Matouše K. do „A“ a taky rébus, kdo bude při Kubově nemoci chytat. To si na střídačku vyzkoušel Šimon a Dominik, a přestože to byl křest ohněm, tak klobouček dolu za odvahu s jakou si poprvé v zápase stoupli do branky. Co se týká výsledků, tak kluci sice své zápasy prohráli (s Berounem 0:53 a s Popovicemi 1:29), přesto nemůžu říct, že bych byl nespokojený nebo zklamaný. Tým byl z převážné většiny složen z mladších hráčů i o dva roky, nebo kluků, kteří se učí bruslit a hrát hokej teprve několik týdnů. Proto zatím nemají takové bruslařské dovednosti jako jejich soupeři a stádium jakéhokoliv učení prostě nejde přeskočit. V tuto chvíli to možná v některých případech není příliš povzbudivá podívaná, ale časem a především poctivým tréninkem, se dá ten handicap srovnat a je klidně možné, že své soupeře kluci během pár let i hokejově přeskočí. A věřte mi, že nemluvím do větru, protože jsem v minulosti již zažil kluky, kteří ve svých nejmladších začátcích dostávali 30-ti gólové nášupy, aby za pár let vyhrávali soutěže. V této sezóně jsem prostě obětoval výsledky béčka tomu, aby všichni co nejvíc hráli, i když to nebude vždy proti zcela vyrovnaným soupeřům, ale vždy to bude lepší, než kdyby nehráli vůbec. Takže nezbývá než pokračovat dál v práci a uvidíme, jestli to přinese příště zase nějaké lahodnější ovoce.
 
Celkové pořadí:
1. HC Beroun   
2. SK Sršni Kutná Hora „A“
3. Slavoj Velké Popovice 
4. SK Sršni Kutná Hora „B“
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Matouš Klouček, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Matěj Mimra, Michal Zvěřina

branky: Pepa Dvořák 7x, Pavel Tvrdík 4x, Tomáš Břinčil 3x, matěj Mimra 2x, Matouš Klouček, Jakub Komárek
asistence: Pavel Tvrdík 2x, Matouš Bajer 2x, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek 2x
 
Sestava „B“ týmu: Vojta Maník, Jan Vajgl, Tomáš Král, Šimon Král, Marek Neuman, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Dominik Rejnek
 
branky: Neuman
 
P.S.s. Poděkování na Kaňk Lucce a Pavlovi za skvělé pohoštění do autobusu.
 
 
 
RYBA SMRDÍ OD HLAVY
 
   Tento web svého času přestal plnit svou hokejovu náplň a stal se pouze soukromým blogem, kam jsem občas přispíval fejetónky ze svého života, či dění okolo mě, ke kterému jsem cítil, ať už z jakékoliv příčiny, potřebu se vyjádřit, nebo ho zaznamenat. Pravda je, že poslední příspěvek jsem sepsal někdy v březnu a od té doby ani klovnutí do klávesy. Ne, že by se mi tak dlouho nestalo nic vtipného, nebo zajímavého, aby to nestálo za to zveřejňovat, ale nějak jsem si nechal odoperovat pisálkovské střevo a především nebyl ten správný impuls. Nevím, jak to máte vy, ale já neumím psát na zakázku. Ovšem pokud mám nějaký silný zážitek, tak se mi to pak v noci před spaním, ve spánku i ráno honí hlavou, až chytnu za tu správnou první větu a najednou píšu, rozčiluju se a mudruju. No a před pár dny jsem viděl na dvojce dokument „Ryba smrdí od hlavy“, který mě velmi zaujal a z mého subjektivního pohledu je výborný.
   Původně jsem ho jen vyhledal na netu a poslal odkaz svým synům s doporučením k zhlédnutí. Ale poté, co jsem zaznamenal jejich maximálně kladnou reakci, jsem se rozhodl ho dát i sem. Nikomu nevnucuju, ale ve svém virtuálním světě přeci můžu svobodně vyjadřovat své názory a komentáře. A koneckonců je na každém z nás, zda se pokusíme pozitivně ovlivnit naše prostředí. Zaujetí postoje je vždy prvním impulzem k pokroku a nápravě toho, co nám neprospívá. A nevěřte tomu, že to vznikne samo. Alespoň malá jiskérka na začátku vždycky být musí. No a kde se vezme? Tak na to je právě jedna z možných odpovědí v samotném závěru celého dokumentu. Takže kdo chce, může zkouknout a následně popřemýšlet a třeba se i poučit, nebo nechat inspirovat.
 
 
 
SRŠNI – HC NYMBURK
 
Sršní masakr motorovou pilou
 
   Dnes po ránu mi bylo fakt všechno, protože jsem zažil ty chvíle, kterých se snad každý trenér bojí jako čert kříže. Přicházela mi na zápas s Nymburkem jedna omluvenka za druhou, až se počet marodů vyšplhal k číslu šest. „No to jsem zvědav, jak to dnes dáme dohromady?“, pomyslel jsem si při ranní hygieně a spoléhat před zrcadlem na milosrdenství krátkozrakosti. Ovšem do propadliště trudomyslnosti mě strhnul pohled na obličej, který spíš připomínal bojiště po prohrané bitvě s Uhry a nějak jsem nechápal, jak je vůbec možné na pár centimetrech čtverečních vyrobit druhohorní vrásnění kombinované s otoky velikosti frankfurtských párků. K tomu čitelně vyčpělý pohled a převládající šedý vlas mi dával jasné neblahé znamení, že mládí je definitivně v p.deli a je potřeba se vydat do trenérského důchodu, protože pouhé nadšení pro práci s mládeží nestačí. Jasně, mohl bych si pomoci různými triky, které se odvíjí samozřejmě i od toho, jak hluboko má kdo do kapsy, ale tento efekt bývá většinou pouze dočasný a odborné jazyky jej nazývají vtipným označením Jojo… Tak příkladně krém Royal-Velvet sice vypne pleť jako potah na buben, ale obličej potom ztrácí jistou autenticitu a také jeho výraz již ne vždy musí vykreslovat skutečnou náladu té tváře pod ním. Nebo můj obarvený vlas by zřejmě nepůsobil zcela důvěryhodně, neboť vrásky letitých stresů z hokejových střídaček hluboko vryté do tváře, by příliš nekorespondovaly s temně černou havraní hřívou ala Vinnetou a vypelichaným obočím. Proto zůstává otázkou, zda se na tuto cestu imaginárního omlazení vůbec pouštět, či nechat tělu přirozený vzhled šarpeje. No a co si budu nalhávat, na současném stavu mého zevnějšku se výrazně podepsal nejen hokej, ale i plození a výchova dětí, které, jak všichni zkušení mohou potvrdit, dokáží tělesnou i mentální schránku, byť ztepilého jedince (jak ji nedávno označil jeden kolega), přivést velmi rychle na buben. Na tomto místě je proto nutné všem maminkám, manželkám a milenkám zdůraznit, že doma by měl každý muž zejména odpočívat a starosti spojené s chodem domácnosti by měly zůstávat plně v jejich kompetenci. I příroda to tak chce! Nemusíme chodit ani moc daleko…. Podívejme se třeba na lva. Celý den polehává a čeká, až mu lvice opatří nějaký ten žvanec. O potomky se nestará, a když ho naštvou, tak je sežere. Jednou za čas si splní své partnerské povinnosti….. a pak se zase válí. Abych ale nebyl jen zlomeným pesimistou, je potřeba tu sklenku vidět z poloviny plnou. Takže přestože léta nezastavím a nohy nepopoženu, i když je neustále přemlouvám, skutečnost je taková, že pouhý vnější vzhled použitého otroka z Mauretánie ještě nemusí zcela kopírovat mou skutečnou duševní kondici.
   No, myslím, že úvod v ryze chlapáckém macho jazyce je na světě a můžeme se tedy vrhnout na hlavní zápletku – tedy samotný hokejový zápas. Teď již ale seriózně.
   Když se to tedy všechno sečte a odečte, tak z toho vypadnou výsledky Sršni „A“ – Nymburk „A“ 32:4 a Sršni „B“ – Nymburk „B“ 24:1. Co k tomu dodat. Do zápasu jsme vlétli tak, jak by Sršni měly do každého, plno pohybu, hry na kotouči, okamžitého napadání a důsledného backcheckingu. Byli jsme po celou dobu jednoznačně lepším týmem, díky převaze v individuálních dovednostech a fyzickému fondu. Nutno ale přiznat, že podle informací trenéra přípravky Nymburka, má momentálně k dispozici pouze 14 hráčů (oproti našim 26) s menším věkovým průměrem. Ale to jen potvrzuje letitou pravdu, že pyramida je tak vysoká, jak široká je její základna. Jinak myslím, že nemá smysl nějak podrobněji hodnotit tento zápas, protože sobotní soupeř nás příliš neprověřil. Ovšem na druhou stranu zase byl prostor k vyzkoušení si kliček, nahrávek a věcí, které nám jiný soupeř nedovolí. Z tohoto pohledu bylo velmi osvěžujícím zážitkem sledovat spolupráci a kombinace Tomáše s Pepou, samozřejmě myšleno optikou kategorie 6-7letých dětí. Dále pak byla nepřehlédnutelná dominance Matouše v „B“ týmu, který dal 12 branek, což hovoří za vše, ale na druhou stranu bylo by něco špatně, kdyby to tak nebylo. No a Sam, který od druhé patnáctiminutovky hájil branku soupeře, prokázal vyšší míru pohyblivosti v brankovišti a likvidoval spoustu nebezpečných situací s klidem angličana, takže naši plejeři to neměli tak jednoduché se gólově prosadit. 
  Teď ale ještě dvě věci, které se mi nelíbily. Zaprvé nekázeň některých borců na střídačce spojená s nevnímáním pokynů trenéra a několik zbytečných incidentů za hranicí pravidel. Upozorňuji, že hokejka je na vedení puku či střílení gólů, a pokud se s ní někdo ohání jak Jánošík s valaškou, projevuje především svou neúctu ke zdraví soupeře, což je na můj vkus opravdu špatně. Ale s tím bychom měli všichni trenéři i rodiče bez rozdílu tvrdě bojovat a potírat takový přístup již v zárodcích, protože s postupně rostoucím věkem a hladinou testosteronu u kluků, by to mohlo skončit pěkným malérem.
   Závěrem je potřeba říct, že dva vyhrané zápasy jsou samozřejmě vždy příjemné, nicméně výsledek nelze přeceňovat a je potřeba, abychom zůstali nohami na zemi a všichni dál makali. A pokud to jen trochu jde, zaregistrujte, že jsem dnes v článku moc nechválil, protože jestli odejdete od počítače s pocitem, že už nám to jde a nemáme se v čem zlepšovat, jako někteří při pondělním tréninku, tak nechci být u toho, až se potkáme s lepším soupeřem.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Pepa Dvořák, Jiří Koubský, Tomáš Břinčil, Matěj Mimra

branky: Pepa Dvořák 7x, Pavel Tvrdík 7x, Matěj Mimra 7x, Tomáš Břinčil 6x, Jiří Koubský 3x, Matouš Bajer 2x
asistence: Pepa Dvořák 5x, Tomáš Břinčil 5x, Jiří Koubský 2x, Pavel Tvrdík 2x, Jakub Komárek 2x, Matěj Mimra
 
Sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Vojta Maník, Jan Vajgl, Tomáš Král, Šimon Král, Marek Neuman, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Filip Littman, Štěpán Smetánka
 
branky: Matouš Klouček 12x, Kamil Hladík 3x, Šimon Král 3x, Vojta Maník 2x, Jan Vajgl 2x, Marek Neuman, Tomáš Král,
asistence: Matouš Klouček 2x, Marek Neuman 2x, Kamil Hladík, Tomáš Král
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Roman Socha
   Své páté narozeniny Roman Socha junior a moudrá kniha povídá, že činorodí jedinci narození 9.listopadu, nepatří k lidem jež by pasivně seděli stranou a pozorovali, jak kolem nich utíká život. A přestože jsou nesmírně vnímaví, dávají především přednost činu před pouhým pozorováním. Z nečinnosti mají dokonce hrůzu, a proto projevují až poněkud impulsivní zájem o každou novou věc, s níž se setkají. Okouzlení, které potom zažívají, nebývá zpravidla povrchní, neboť vyplývá z jejich skutečného zájmu co nejlépe a nejpodrobněji poznat ono nové.
   No, tak to se mi moc líbí a jen doufám, že pro Romana bude takovým velkým zájmem i hokej. Takže mu přeju, ať mu hokej přinese mnoho krásných zážitků, kamarádských vztahů a radost z toho co dělá a co se naučil. A mimo to samozřejmě i hodně zdraví, štěstí a pohody.
 
 
 
MOŽNOST 4.TRÉNINKU
 
   Pro všechny, kteří by si rádi zvýšili svou dobu týdně strávenou na ledě, a to ať z důvodu dohnání momentální ztráty v bruslařských dovednostech, nebo naopak jejich ještě dalším rozvojem, přicházím s několika možnostmi.
   Jistě se není třeba přesvědčovat, že jako každá jiná lidská dovednost, tak i bruslení se zkvalitňuje s počtem opakování a v našem případě tedy časem stráveným na ledě. Takže pro naše nováčky a hráče, kteří neoblíkají žlutý či černý tréninkový dres platí především možnost navštěvovat i bruslící přípravku u p.Kopeckého (úterý 15.15–16.15, sobota 7.45–8-45). Dále minulý víkend již začalo „Veřejné bruslení“ (sobota 14:00–16:00 a 19:30–21:30, neděle 14:30–16:30), které je také dobré občas navštívit.
   Hráči, kteří stabilně, nebo občas oblékají černý a žlutý tréninkový dres pak budou mít v případě zájmu ještě možnost navštěvovat páteční trénink kategorie 3.-4. třída (16.30-17-30). Zde však budou platit jistá pravidla:
1.Jedná se samozřejmě o aktivitu zcela dobrovolnou, tudíž nikdo nikoho nenutí k účasti, pouze jí nabízí.
2.Přesto její možnost je podmíněna 100% splněním si tréninkových povinností v kmenové kategorii, a to jak účastí, tak i projeveným tréninkovým přístupem.
3.Počet a jména konkrétních hráčů budou vždy určena po našem čtvrtečním tréninku. Podle předběžné dohody by se jednalo vždy o 2-4 hráče a v případě většího zájmu bude docházet samozřejmě k pravidelné rotaci.
   Toť asi vše a další info podrobně v kabině.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Marek Neuman
   Marek své sedmé narozeniny. A protože my jej z hokeje známe již poměrně dlouho, tak Vám pro zajímavost prozradím, co o jedincích narozených 6.10. říká astrologická encyklopedie. Alespoň můžete posoudit, jak jsou výklady z postavení hvězd vzdálené skutečnosti. Takže hlavní vlastností těchto jedinců je prý jejich dobrodružný přístup k životu, s nímž je spojena nezkrotná touha neustále testovat nové zkušenosti, které život nabízí. Přestože jejich potřeba uspokojit vlastní zvídavost je dost nutkavá, bývají málokdy motivování pouze osobními ambicemi. Tito mnohostranní a často experimentující jedinci bývají přátelští a temperamentní společníci, kteří si váží pevných příbuzenských svazků, jenž tvoří protiváhu k jejich duševnímu neklidu.
   Pane jo, to zní jako vizitka nějakého objevitele či průkopníka nových lidských rozměrů. Ale Máro pozor! K tomu, aby člověk alespoň některé své představy uskutečnil, je důležité i soustředěné usilování, aby nedocházelo k neustálému odlákávání pozornosti vábením nových podmětů. Takže Marku všechno nejlepší, řádně to oslav a především si ten krásný a šťastný věk prožij obklopen láskou svých nejbližších a dobrých přátel.
 
 
 
ČÁP TAK DLOUHO KROUŽIL NAD KAŇKOVSKOU ROZHLEDNOU AŽ …
   nakonec přistál dnes v 1.45 u komína domu na jižním Kaňku našeho hráče Pavla. Tento velký tažný pták, nosící nové rodinné přírůstky, byl tak dezorientován letošním vroucím létem, že ze své základny vyletěl o něco později, než se předpokládalo. Chvíli tápal, ale nakonec dvakrát zakroužil kolem kaňkovské rozhledny a dosedl na to správné místo s malým uzlíkem a vzkazem přibaleném v povijanu. „Nazdar hokejky. Rád bych se dostal někam na soupisku, protože moje poslední devítiměsíční angažmá u mámy právě skončilo jednostrannou výpovědí. Jmenuji se Josífek, vysoký jsem 50cm a vážím 3,5 kg. Pokud by se někomu nezdál můj vzrůst, tak to reklamujte u mého agenta, kterého mi teď dělá máma s tátou. Číslo na ně určitě máte“.
   Tímto za celý tým přípravky Lucce a oběma Pavlům moc gratuluju a přeju malému Josífkovi mnoho zdraví, štěstí a upřímného požehnání! Nová generace sršních bojovníků bude totiž potřeba, a pokud alespoň trochu tento klučina zdědí Pavlovi geny, tak se nemusíme bát, že Sršeň vymře po hokejce
 
 
 
OMLUVA
 
   Moc se omlouvám všem účastníkům dnešního tréninku za svou nepřítomnost, ale bohužel v odpoledních hodinách zastihla mou lepší polovičku náhlá zdravotní indispozice a já musel z tohoto důvodu okamžitě řešit naléhavější záležitosti. Věřím, že asistenti, které jsem narychlo obvolal, trénink zvládli i beze mě ke spokojenosti Vás a Vašich dětí a tímto jim ještě jednou DĚKUJI. A zároveň slibuji, že udělám maximum proto, aby toto byla má první a poslední neúčast na tréninku, tedy pokud jste náhodou nezjistili, že to beze mě bylo lepší.
   Jinak tento víkend máme po třech zápasových volný, tak Vám přeji jeho příjemné prožití a v pondělí nashledanou.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Michal Zvěřina
   Michal, jehož jméno je hebrejského původu a překládá se jako podobný Bohu nebo ten, který je jako Bůh. Podle lidí zabývajících se zkoumáním postavení planet a hvězd na obloze bude život nositelů tohoto jména vždy plný změn, ale nakonec se jim přece jen podaří ukázat smůle záda. Za všech okolností prý zůstávají zodpovědní s potřebným nadhledem, a přestože bývají podle toho i velmi seriózní, někdy se pod tlakem určitých životních okolností stávají nečekaně dobrodruhy, kteří jen stěží dokážou odolat volání lákavých dálek.
   To nezní vůbec špatně, takže já jen připojím přání všeho nejlepšího, hodně štěstí a zdraví a ať již budeš dobrodruh Majkl, nebo seriozní Michal, měj neustále dobrou náladu a především, ať k ní máš vždy ten správný důvod.
 
 
 
SRŠNI – LEDEČ NAD SÁZAVOU
 
   Vítám všechny u reportáže z dalšího zápasu sršní přípravky, která měla tuto sobotu za soupeře kluky a holky z týmu Ledče nad Sázavou. Utkání ovšem předcházela jedna zásadní informace z průběhu týdne, která by neměla zůstat nezmíněna. A to, že hosté nastoupí na straně „A“ týmů s několika staršími hráči. Bez mučení se přiznám, že jsem souhlasil, protože jsme teď třikrát poměrně přesvědčvě vyhráli, tak proč si nezvednout laťku i za cenu porážky. Ono vyhrávat je samozřejmě příjemné, motivující a určitě je to naše snaha. Na druhou stranu ale tvrdím, že pro správný vývoj jedince je potřeba ochutnat taky porážku. Člověk se totiž po prohře o sobě mnohem víc dozví a je nucen přemýšlet o tom, co a jak udělat příště jinak, aby ho nepotkala znovu. No a za druhé si po prohře začne víc vážit vítězství, což platí nejen ve sportu. Takže nebát se prohrát, ale také si nezvykat prohrávat.
   Ale dost už mudrosloví a rychle k samotnému zápasu. Přestože již samotné rozbruslení dalo evidentně najevo, že tentokrát půjde v mnoha ohledech o souboj Davida s Goliášem, tak po první patnáctiminutovce byl ještě velmi přijatelný stav 4:5. Ovšem již v průběhu druhé části začal soupeř své vedení navyšovat i díky postupnému odcházení naší koncentrace s fyzickou kondicí, což vyústilo v odevzdání se hokejové letargii. Před poslední částí jsme si několikrát zdůraznili, že to co bylo se již nepočítá a poslední část pro nás začíná znovu za stavu 0:0. No a jako mávnutím kouzelné hokejky do poslední části nastoupili kluci s nasazení, jako na začátku zápasu a odehráli vyrovnané poslední dějství. Přesto utkání potrženo sečteno skončilo výsledkem 7:19.
   Ale pozor! O zase tak jednoznačnou záležitost, jak ukazuje výsledek, se nejednalo. Hrálo se na obě strany, šance byly na obou stranách, ale hosté měli ve svém středu prostě několik hráčů, kteří byli momentálně v bruslení, vedení kotouče a střelbě o level výš než my. A ty když do toho šlápli, tak jsme jim párkrát nestačili ani štípnout lístek, jak kolem nás profičeli. Přesto si troufnu tvrdit, že jsme odehráli jednu patnáctiminutovku výborně (první), jednu velmi dobře (čtvrtou), jednu uspokojivě (druhou) a jednu neuspokojivě (třetí). A ani si nemyslím, že by někdo z kluků dnešní utkání úplně vypustil a někteří, jako třeba Jirka, svým sebevědomým výkonem bez známky jakéhokoliv respektu, dokonce velmi mile potěšili. No a jiní zase trochu zůstali za svými možnostmi, ale tak to chodí. Je ovšem třeba dále pracovat na zlepšení, protože od toho tu jsme. Závěrem ještě gratulace premiérovým střelcům našeho týmu Matoušovi a Matějovi s přáním aby jim to tam padalo i dál.
   Na straně „B“ týmu se hrálo výsledkově vyrovnanější utkání s konečným skóre 3:7, ale netroufnu si cokoliv komentovat, protože jsem jej bohužel neviděl. Neumím být současně na dvou místech, nebo se nějak rozdvojit, a proto jen krátké info, které jsem dostal k průběhu. Většina utkání byla výsledkově vyrovnaná, kdy jsme dokonce i dvakrát vedli, ale v závěru soupeř bohužel strhl vítězství na svou stranu. To ale není tak důležité, protože nejdůležitější je, že i ty nejmenší děti hráli. A když tomu tak bude pravidelně, potom se časem dostaví i chtěné výsledky a možná už příště to bude o další chloupek lepší. Víc nemám, co bych řekl. Prostě musíme dál pracovat, protože děti umí jenom tolik, kolik je my dospělí naučíme, a to se týká hokeje, hry na piáno, či přístupu k životu. Prostě je musíme učit nejen hokej a sport, ale také férovosti a zanechávat v nich pozitivní stopy a vzpomínky do života.
 
P.S. Omlouvám se, ale zapomněl jsem napsat pochvalu na Matoušův výkon a jeho tři góly, i když tatínek mi říkal, že to byl proti minulému víkendu jen slabý odvar.
 
P.S.s. Kdo chce, může si prohlédnout nebo stáhnout foto a video na tomto odkaze:
 
P.S.s.s. Včera jsme byli večer v Hradci na divadelním představení Koule (insprované životem naší světoznámé koulařky), které bylo především ohromná legrace, ale taky velké množství otázek ohledně etiky a smyslu sportu. Vřele doporučuji.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Michal Zvěřina, Jiří Koubský, Tomáš Břinčil, Matěj Mimra

branky: Pavel Tvrdík 3x, Matěj Mimra 2x, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer
asistence: Jiří Koubský
 
Sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Martin Závůrka, Vojta Maník, Adam Hykš, Jan Vajgl, Dominik Rejnek, Tomáš Král, Štěpán Král, Marek Neuman, Matouš Klouček, Kamil Hladík
 
branky: Matouš Klouček 3x
 
 
 
LYŽOVÁNÍ S HOKEJEM
 
  Jak již jsem na začátku sezóny a při našem setkání Na Krétě avizoval, v průběhu jarních prázdnin se pod záštitou našeho hokejového oddílu uskuteční tradiční „Lyžování s hokejem“. Jedná se o týdenní pobyt v Peci pod Sněžkou na hotelu Emerich, přímo u sjezdovky Javor. Pokud si tedy budete chtít zalyžovat s námi, či teprve své děti této dovednosti naučit a strávit tak čas ve společnosti dalších hokejových rodin a jejich dětí, jste srdečně zváni. Termín je tentokrát od 6.2.2016 do 13.2.2016. Ubytování + plná penze (snídaně–formou švédských stolů, oběd, večeře) v plně obsazeném 4 lůžkovém pokoji stojí 550,- Kč pro dospělou osobu a 450,- Kč pro dítě do 12. Let. V méně lůžkovém pokoji pak dospělý platí 650,- Kč a dítě do 12. let 530,- Kč. Délka pobytu pro zachování této ceny je minimálně 5 dnů, ale v případě, že některé rodiny mohou vyrazit jen na 3-4 dny je možné se dohodnout mezi sebou a jedna rodina přijede na první půlku týdne a druhá na zbývající část. Případní zájemci se mohou přihlásit do konce října na email: hplihalova@centrum.cz, nebo na telefonu 724 032 604.
   Konkrétní dotazy samozřejmě rád zodpovím osobně a jinak se upřímně těším na neformální setkání s Vámi a Vašimi dětmi.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Matouš Bajer Matouš Klouček
   svátek Matouš a my máme to štěstí, že máme v kabině rovnou dva. Jejich jméno se prý vytvořilo z hebrejského výrazu „Matithjáh“, což znamená Boží dar nebo dar od Boha. A já věřím, že naši Matoušové jsou nejen podle tohoto výkladu, ale i ve skutečnosti pro své nejbližší doslova darem z nebes. Jinak astrologové o těchto jedincích tvrdí, že se nezatěžují zbytečnými emocemi, pročež dokážou zvítězit i v situacích, v nichž ostatní selhávají. Se svojí praktickou povahou se prý úspěšně prokoušou i náročným studiem, čímž získají skvělý odrazový můstek k tomu, aby si dokázali vytvořit uspokojivé finanční zázemí. Občas se projevují jako dobrodruzi, kteří rádi zkoumají neprobádaná území v jakýchkoli oborech lidské činnosti, ovšem jen málokdy se dostanou na scestí, protože mají v sobě zakódován hluboký etický kodex.
   Inu co k tomu dodat? Snad jen popřát všechno nejlepší, hodně zdraví a štěstí. A taky hodně vstřelených gólů, kreativních útočných akcí a samé spolehlivé obranné zákroky.
 
P.S. A abych nezapomněl, musím ještě poděkovat za sladkosti do kabiny.
 
 
 
REPORT Z VÍKENDOVÝCH ZÁPASŮ
 
To zas byl den, to byl kolotoč…
 
   kdysi zpíval hit maker Michal David. Tedy ne že by to byl zrovna můj šálek čaje, ale pravdou je, že mé sobotní rozpoložení trefil poměrně přesně. Nejdřív totiž dvojzápas s „A“ v Kutné Hoře proti Poděbradům a Kolínu. Poté rychlý přesun do Poděbrad s notně promrzlými údy a tam turnaj s „B“. No, a když jsem kolem půl páté nasedal do auta prokřehlý a hladový (ještě, že mám dostatečné energetické zásoby a v takových chvílích je kde brát), měl jsem toho tak akorát. Ovšem výkony mých svěřenců stály za to, takže teď pěkně popořádku:
Sršni „A“ – HC Poděbrady   17:4
   Celkový výsledek zápasu v zásadě nastiňuje jeho průběh a už ani není nutno moc co doplňovat. Celé družstvo hrálo uvolněně, převyšovalo soupeře především bruslařsky a do střeleckých statistik se svým způsobem zapsal prakticky každý hráč týmu. Nejvíc gólových zásahů si v tomto utkání připsal Pavel, ale pro mě byli hlavními hvězdami především hráči, u kterých jsem od posledního utkání zaznamenal největší výkonnostní progres. Takže velmi chválím Tomáše, který přestal být hráčem s hlavou jen na útočné polovině, ale po ztrátě puku se poctivě vracel bránit, nevyhýbal se osobním soubojům a celkově hrál velmi aktivně. A poté taktéž Štěpán, který se prezentoval podstatně větším herním sebevědomím, nezbavoval se lacině puků a snažil se s nimi naopak bruslit a tvořit hru.
Sršni „A“ – SC Kolín   14:3
   Zápasy s našimi nedalekými sousedy vždy věstí a slibují prestižní konfrontaci a ani včerejší duel nebyl v tomto ohledu výjimkou. Přesto úvod utkání pojali někteří jedinci poněkud exhibičně a jejich pohyb po ledě měl stejný efekt jako ukolébavka před spaním. Ovšem větší průšvih byla nedisciplinovanost, kdy já jsem jako trenér mohl klidně zůstat za mantinelem mezi diváky, protože hráči se rozhodli koučovat sami. První třetina sice skončila 3:2 pro Sršně, ale o přestávce se přesto podávala „čočkovka“. No a efekt byl až neskutečně rychlý, protože do druhé patnáctiminutovky nastoupilo úplně jiné mužstvo, které najednou šlapalo jak „švýcary“ a během pár minut vyplázlo na kozlíky několikrát jazyk. A rázem to bylo o šest gólů. Poslední dějství se již dohrálo v poklidnějším tempu, kdy na domácích již byla patrná únava a hosté, jakoby ztratili víru v případný zvrat. Nejvíc střeleckých zářezů na hokejce po tomto utkání přibylo Pepovi, ale největší pochvala za zlepšení přináleží Kubovi. Osobně musím přiznat, že velice rád pracuji s hráči, u kterých vidím, že každou radu se pokouší realizovat hned ve hře. A není vůbec důležité, zda jim to úplně vyjde hned na poprvé či až podesáté. No a celkově za oba zápasy mohu říct, že opět přibylo mnohem víc skutečně hokejových akcí, třeba že ty nejhezčí ani neskončily gólem.
Sršni „B“ – HC Poděbrady   9:7
   Přestože jsme se snažili v kabině před turnajem situaci nijak nedramatizovat, bylo cítit mírné napětí, protože pro většinu účastníků to byl prostě jejich první hokejový turnaj v životě. To samo o sobě zanechá na dětské psychice znatelné následky, a když k tomu ještě přidáte fakt, že naší kabinu navštívil Alzheimer a schoval Kubovi lapačku s vyrážečkou, je o začátek snů vystaráno. K tomu musím přiznat, že na mě domácí již při rozbruslení působili hokejovějším dojmem, takže aniž jsme se nadáli - první dvě střídání a bylo to 0:2. Na lepší bruslení poděbradských jsme odpovídali sice poněkud kostrbatou hrou, ale o to větší bojovností, především v podání Michala s Martinem. Přesto, za to že ve třetí třetině panoval vyrovnaný stav 5.5, padá chvála především na ramena našeho gólmana. Kuba, sice jen v hráčských rukavicích, totiž odchytal výborné utkání a byl základním stavebním kamenem konečného úspěchu a určitě by toto tvrzení nemělo vyznít pouze jako fráze. Nicméně k vítězství v tu chvíli bylo ještě daleko, obzvláště poté, co soupeř opět odskočil na rozdíl dvou branek - 5:7. Nevím jak fanoušci, ale já bych v tu chvíli na nějaký výsledkový zvrat nevsadil ani tu pověstnou zlámanou grešli. Ovšem to by byla chyba. Michal totiž opět pozvedl náš prapor a krátce před koncem bylo srovnáno 7:7. A to že v hokeji jsou zvraty otázkou vteřin, maximálně minut dokázaly poté proměněné nájezdy Matouše, který tváří v tvář strážci poděbradské svatyně prokázal chladnokrevnost pistolníka a dvakrát zavěsil – 9:7. Neskutečný obrat. V tomto je ale hokej tak krásný a nemilosrdný zároveň, a proto ho tak milujeme. Samozřejmě měli jsme ohromnou kliku, ale kliku mají ti, co si o ní řeknou. Přesto si nedovolím na tomto místě tvrdit, že jsme byli lepší tým a naopak si myslím, že kluci z Polabí by si za svůj výkon remízu zasloužili.
Sršni „B“ – BK Mladá Boleslav   1:8
   Tak tentokrát nebudu moc kafemlejnkovat a rovnou napíšu, že soupeř byl prostě o potřebný kus lepší a naprosto zaslouženě vyhrál. A popravdě konečný výsledek, který je napsán v záhlaví tohoto odstavce byl sice oficiálně uvedený v turnajové tabulce, ale skutečný brankový rozdíl byl větší. Bohužel ale nevím kolik, protože mi nepřišlo důležité počítat inkasované branky, ale spíš motivovat kluky k tomu, aby se snažili i těm velkým a šikovným klukům dát alespoň nějaký gól. A tak jako bonusová odměna byla vyhlášená žvýkačka a snaha se klukům rozhodně nedala upřít. No a vítězem prémie se stal nakonec Michal.
Sršni „B“ – SC Kolín   11:6
   K poslednímu zápasu celého turnaje jsme nastoupili proti malým Kozlíkům a nutno podotknout, že kolínští zde měli co do složení určitě vzrůstově nejmenší a pravděpodobně i věkově nejmladší tým. Ovšem o to víc sympatičtější. Ale k našemu výkonu. Po rychlém vedení 2:0 jsme usnuli na vavřínech, po ztrátě puku se přestali vracet bránit, a tak soupeř dvěma brankami z brejkových situací náš klid rychle potopil do míst, kde spočívá Titanic. Naštěstí se Sršni z této spršky rychle oklepali a dokráčeli si pro vítězství, které jim přiřklo celkově druhé místo na turnaji. Za výkon v tomto zápase musím specielně pochválit Matouše, kterému se během celého turnaje raketově zvedlo herní sebevědomí a v posledním zápase se proháněl s pukem po ploše jak po soukromém území. Smějící se Matouš, který mával po každém gólu rukama nad hlavou jak Hašek v Naganu po finále, byl pro mě to nejlepší a nepříjemnější překvapení celého dne. Vlastně ani ne tak překvapení, protože to co předváděl, vím, že v tréninku umí taky. Ovšem pouze mezi kužely. Ve hře se to nějak pořád nedařilo prodat a až tady přišla ta správná konstelace hvězd. Což jenom dokazuje, že všechno chce svůj čas a netrpělivost se nevyplácí. Než to celé ale nějak uzavřu, ještě prozradím, že celkovým vítězem turnaje byli hráči Ml.Boleslavi, druzí Sršni, třetí domácí a čtvrtí kolínští kluci a děvče.
   No a teď již opravdu nemám víc, co bych řekl. Snad jen, že i přes nadmíru úspěšný víkend je před námi stále moc a moc práce. Prostě musíme dál makat (všichni tzn. hráči, trenéři, ale i rodiče), protože uspokojení a pýcha předchází pád. A samozřejmě se nám přitom ale nesmí vytratit zábava a dětský smích.
 
P.S. Fotky a videa z turnaje od p.Rejnka naleznete na tomto odkaze:  
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Pepa Dvořák, Jiří Koubský, Tomáš Břinčil, Matěj Mimra

branky: Pepa Dvořák 11x, Pavel Tvrdík 11x, Štěpán Jelínek 4x, Tomáš Břinčil 4x, Jakub Komárek
asistence: Jiří Koubský 5x,Tomáš Břinčil 4x, Pepa Dvořák 2x, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, Jakub Komárek
 
Sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Martin Závůrka, Vojta Maník, Adam Hykš, Michal Zvěřina, Dominik Rejnek, Tomáš Král, Štěpán Král, Marek Neuman, Matouš \klouček
 
branky: Matouš Klouček 9x, Michal Zvěřina 8x, Martin Závůrka 2x, Marek Neuman 2x
asistence:
 
 
 
LEVNĚJŠÍ VÝSTROJ
 
   Musí-li někdo z rodičů pořídit dětem nové hokejové vybavení, či jen některou jeho součást a ta zapůjčená našim oddílem mu nevyhovuje, může využít možnost nabídky zakoupení vybavení značky Bauer za levnější než běžně dostupnou cenu. V tomto případě prosím kontaktujte našeho vedoucího mužstva p.Zvěřinu, který udělá hromadnou objednávku a předá ji p.Macháčkovi, jenž jí díky svým kontaktům zrealizuje přímo u výrobce. Velikosti doporučují vyzkoušet v obchodě, nebo kdo si troufne, může i shlédnout web http://eshop.bauerhockey.cz/ a vybrat podle něj. A aby informace byla zcela úplná dodám ještě, že p.Macháček má měrku velikosti nohou, tudíž tu je možno využít. Bližší info Vám ke všemu ale podá vedoucí mužstva p.Zvěřina a já jen přeju eventuelní dobrý nákup.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Sam Nevole a Maruška Kubelková
    Titulek tohoto příspěvku je tak trochu zavádějící a spíš by se hodilo „Když trenér nestíhá“. A protože výhled nevypadá růžověji, tak prozatím od rozhovorů přejdu jen ke krátkým fejetónkům o našich oslavencích.
   Dodatečně touto cestou tedy blahopřeji Samovi, který měl v první školní den svátek. To samo o sobě je výjimečné, ale k tomu se ještě pouze on může pyšnit tím, že nosí doslova jméno boží, protože podle etymologů pochází jeho jméno z hebrejského slova „šemúel“, což znamená „boží jméno“. Nejstarším a zřejmě i nejznámějším nositelem tohoto jména byl židovský prorok Samuel, ale vlastnil ho i proslulý irský dramatik Samuel Beckett, autor světově známé hry Čekání na Godota. Podle astrologů se zase vlastník jména Samuel rodí většinou do složitých životních podmínek, ale dostává za to do vínku tolik síly a odvahy, že si dokáže poradit v jakékoli situaci. A přestože ho čeká v životě hodně překážek, ve finále se k němu dostane i notná dávka zaslouženého štěstí a pohody.
   Dalším našim oslavencem je tentokrát oslavenkyně, a to Maruška. Přestože toto krásné jméno patřilo kdysi Panně Marii, která byla dle Bible matkou Ježíše Krista a nosila ho i další významná biblická postava - Máří Magdalena, jeho původ zatím nebyl zcela objasněn. Pochází prý zřejmě z egyptského „mirjam“, což znamená „milovaná Bohem“, nebo vychází z hebrejského slova „mara“, které se překládá jako „hořká či drsná“, anebo se mohlo vyvinout z aramejského „marjam“, což se dá vyložit jako krásná nebo kapka moře. Mě osobně by se moc zamlouvala ta poslední varianta, ale ať tak, či onak je nezpochybnitelné, že toto jméno náleželo řadě významných panovnic, jako například anglické královně Marii I. Tudorovně, skotské královně Marii Stuartovně, francouzské královně Marii Antoinettě, či rakouské císařovně Marii Terezii. A snad i proto píše astrologická encyklopedie o nositelkách tohoto jména, jako o ženách s vysokou inteligencí, kterým ale zároveň nechybí cit a pro své okolí umí vytvořit klidný přístav ve světě chaosu.
   Takže toto píšou o jménech našich oslavenců jiní, ale já sám za sebe bych jim rád popřál hodně štěstí, zdraví, mnoho úspěchů v osobním i sportovním životě a hodného trenéra. A tobě Same ještě co nejvíce shoot-outů a Maruško ty abys zůstala tak správňácká holka jako jsi.
 
 
 
SRŠNI – NOVÝ BYDŽOV
 
Nová sezóna pro nový tým přípravky právě začala
 
   Léto bylo horké, ale krátké, a aniž jsme se nadáli, začala nám nová sezóna a s ní se vrací i nekvalitní sportovní žurnalistika. Takže první report je z přátelského zápasu, kde nám byli v sobotu 12.9.2015 sokem kluci z Nového Bydžova.
   Naše kabina před zápasem připomínala spíš včelí úl, kde na straně „A“ týmu bylo přítomno velké očekávání a touha si konečně zahrát hokej, zatím co u „B“ týmu vládla lehká nervozita, protože pro všechny hráče to byla v podstatě premiéra. A to se ukázalo proti klukům, kteří byli, v porovnání s našimi benjamínky, přeci jen starší, ale především herně zkušenější, rozhodující. Soupeř tedy přesvědčivě vyhrál, což ale vůbec nevadí, protože nejdůležitější je, že si kluci zahráli a získali své první zkušenosti. V tomhle totiž platí jistá úměra, že čím víc bude takových zápasů, tím dřív a méně bude těch nepovedených.
   Na straně „A“ týmu se hrál o poznání vyrovnanější zápas, kde první čtvrtina byla ale z naší strany poznamenaná herní svázaností a velkým množstvím chyb. Třikrát jsme inkasovali poměrně laciný gól, ale pokaždé vždy rychle zvedli hlavu a srovnali skóre. Ve druhé čtvrtině jsme začali pozvolna gólově odskakovat, až jsme vedení navýšili na rozdíl pěti branek a utkání po 60 min. hry skončilo 14:9 pro naše hole. Takže velká gratulace.
   Co se týče našeho herního projevu, tak pochvala za nasazení a bojovnost po celé utkání u většiny hráčů. I když z počátku to byl poněkud nesourodý hokej s velkým množstvím riskantních nahrávek před vlastní branku, alibistického odpalování puku, či občas zbytečných kliček. Tyto momenty je ale třeba trpělivě vysvětlovat, protože chyba je normální znak učení, nikoliv prohřešek. Tím je pro mě malá snaha a nezájem, ale i zde je potřeba být trpělivý. Pro mě je nejdůležitější a pozitivní výstup, že s postupujícím časem utkání již byly k vidění i jasné náznaky připomínající hokej, který bych od kluků rád viděl čím dál častěji. A z toho mám upřímnou radost.
   Jmenovitě bych pak dnes (vlastně tak budu činit vždy) pochválil kluky, kteří předvedli výkon na horní hranici svých momentálních možností bez ohledu na to, jak je má nyní kdo vysoko. Takže určitě to bude Pavel, který se prezentoval aktivním výkonem, dobrým bruslením a šikovnýma rukama, které využíval v soubojích i při zakončení. Dále Pepa, který je hráč s dobrým vedením kotouče, mimořádnou výbušností a rychlostí nohou, prozatím o něco větší než přenosovou rychlostí hokejových neuronů. No a pro mě osobně byl rozhodně nejmilejším překvapením Jirka, protože kdo se díval jen trochu objektivním okem, nemohl si nevšimnout jeho enormního nasazení a poctivé práce ve prospěch celé čtveřice.
   Na závěr chci ještě poděkovat všem rodičům za pomoc a hezkou diváckou kulisu, kterou podpořili výkon svých dětí. DÍK!!!
 
P.S. A ještě jedno poděkování panu Rejnkovi za fotky, které si můžete prohlédnout na tomto odkaze:
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Pepa Dvořák, Jiří Koubský, Tomáš Břinčil, Michal Zvěřina

branky: Pavel Tvrdík 5x, Pepa Dvořák 4x, Štěpán Jelínek, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Tomáš Břinčil, Michal Zvěřina
asistence: Štěpán Jelínek 2x, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, Pepa Dvořák, Tomáš Břinčil
 
Sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Martin Závůrka, Vojta Maník, Adam Hykš, Kamil Hladík, Dominik Rejnek, Tomáš Král, Michal Král
 
 
 
MINUTA Z KABINY - 03
 
   Přestože mám poslední dobou krapánek napěchovaný program a potřeboval bych, aby se moje zeměkoule točila každý den aspoň o několik hodin déle, obětuji část noci a hodím Vám na web nové informace.
   Takže zaprvé změna zápasového programu na příští víkend. V sobotu 19.9. sehraje „A“ tým přátelské utkání s Poděbrady v Kutné Hoře od 9.00 hod. (sraz v kabině v 8.00 hod.) a „B“ tým pojedete na turnaj do Poděbrad (sraz v Poděbradech v 11.45 hod.).
   Další důležitá informace se týká placení členských příspěvků na sezónu 2015/2016. Vedení SK Sršni KH schválilo na svém jednání povinnost uhradit příspěvky pro letošní sezónu všem svým členům ve výši 3.000,- Kč, a to jednorázově, nebo je možné využít možnost rozdělení na dvě částky po 1.500,- Kč, se splacením první do termínu 15.10.2015 a druhé do 30.11.2015. Jinak v platnosti zůstávají doplňující ustanovení, že rodiny, které mají v oddíle více dětí, platí pouze jeden členský příspěvek a nováčci první sezónu neplatí vůbec. Způsob placení zůstává stejný, tedy převodem na účet SK Sršni 2561577319/0800, kdy je nutné v poznámce platebního příkazu uvést jméno hráče a kategorii z důvodu identifikace platby. Pozor!!! V případě neuhrazení členských příspěvků v daném termínu bude hráči pozastavena účast na trénincích a zápasech do doby sjednání nápravy.
   Dále připomínám nutnost lékařského posudku o zdravotní způsobilosti ke sportu (formulář si můžete vytisknout z této adresy http://www.adamova-zdenka.cz/file.php?nid=13710&oid=4265027). Na posudku by mělo být uvedeno, že je hráč zdravotně způsobilý hrát závodně lední hokej. Prosím o dodání do konce září, protože bez tohoto potvrzení nebude dítě moci nastoupit do zápasů a turnajů pořádaných ČSLH, které nás již v říjnu čekají.
   No a poslední dnešní info a zároveň prosba se týká náboru na školách, který proběhne příští týden. Potřeboval bych uvolnit ze školy několik dětí (na jeden den vždy dva), které by ve výstroji (samozřejmě bez bruslí) se mnou prošli 1. a 2. třídy místních škol. Děti budou s medailí a pohárem jako demonstrátoři – medvědi a já Kecal. Z letitých zkušeností vím, že je to pro děti atraktivní, protože se mohou v dresech a výstroji předvést i svým spolužákům a učitelům, na druhou stranu přiznávám, že i fyzicky velmi náročné, protože se jedná o celé dopoledne. Tudíž svačina a pití nutností. Jednalo by se orientačně o úterý, středu, čtvrtek a pátek příští týden. Prosím tedy rodiče, kteří by měli zájem a ochotu propůjčit mi své děti na den ze školy, aby mi napsali do emailu a případně i den, který by se jim nejlépe hodil. A pokud by někdo z rodičů měl náhodou dopoledne volno a chuť mi pomoc, tak to velice rád příjmu a nabídku využiju.
   Tak a to je pro dnešek všechno. Omlouvám se, pokud byly předešlé řádky příliš dlouhé, nepřehledné, nesrozumitelné, polopatistické, nebo úplně zbytečné. Nic z toho nebylo skutečně mým záměrem. Přeji příjemný den a v sobotu nashle…
 
P.S.„Touha vítězit je důležitá, ale co je ještě důležitější je ochota pro to něco udělat.“ Bobby Knight (basketbalový trenér)
 
 
 
MINUTA Z KABINY - 02
 
   Zdravím všechny hráče, jejich příznivce i příležitostné čtenáře. V této rubrice se Vás budu pokoušet informovat o novinkách v kabině přípravky, které by měly mapovat události posledních či budoucích dnů.
   Jako první Vám dnes poskytnu odkaz na Oldův dokument z letošního soustředění https://www.youtube.com/watch?v=3nqAtdSSnaA, který obsahuje některé již zveřejněné fotky proložené o dosud nepublikovaná videa. Nejsem si ale úplně jist, že vše proběhlo přesně podle norem Evropské unie, a tak raději podotýkám, že veškeré postavy a události jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, nebo událostmi je čistě náhodná. To jen aby nedošlo k nedorozumění, na jehož základě by bylo možné vyvodit trestněprávní postih, nebo přinejmenším zahájit přestupkové řízení.
   Dále a teď již seriozně, musím zmínit, že dorazila nová výstroj a tímto také poděkovat ČSLH za dodržení slibu o materiální podpoře nejmenších a začínajících hokejistů. Věci jsou a priori určeny především pro nově příchozí, ale pokud má někdo starší, malou, či nedostatečně funkční výstroj, bude mu samozřejmě vyměněna.  K mání jsou tedy kompletní hokejové sety, přilby, hokejky a brusle (vel. 27-32). Gólmanská výstroj je bohužel až pro starší kategorii, tudíž tam zatím musíme vystačit s tím, co máme.
   Jak již všichni jistě víte, o víkendu došlo k neopravitelné závadě na zámku od naší kabiny. Byl tudíž vyměněn, nové klíče částečně rozděleny a další zájemce uspokojím ve středu po tréninku. Přidělání jednoho klíče ale stojí 30,- Kč, tudíž tuto sumu po Vás budu požadovat. Jinak ještě upozorňuji na pravidla, která jsme si dohodli při setkání Na Krétě. Respektuji Vaše přání mít možnost přístupu do kabiny vzhledem k veřejnému bruslení a bruslící přípravce, ale požaduji, aby každý dodržoval v kabině pořádek a nesloužila jako hrací hřiště. Při odchodu zkontroloval uzamčení dveří na WC a do sprch a snad ani nemusím připomínat, že je tento prostor určen hráčům kategorie přípravky a ne široké veřejnosti. V kabině je mnoho věcí nemalé finanční hodnoty, a proto prosím dodržujte tato pravidla. Pokud by se to nedařilo, anebo nedej bože se někomu něco ztratilo či poškodilo, okamžitě vyměním zámek a najedeme na standardní režim, kdy klíč budu mít pouze já a vedoucí mužstva. Doufám a věřím, že ale všichni máme občanku a základní vzdělání a tyto jednoduchá pravidla budou fungovat ke spokojenosti všech.
   Jako další připomenu, že v sobotu nás čeká první přátelák s Novým Bydžovem a hrát budou úplně všichni hráči, kteří přijdou. A tudíž by měli taky úplně všichni, tedy mimo omluvených, přijít. Jak se bude hrát (3-3 / 4-4) a kdo bude hrát v jakém mužstvu, se dozvíte až v sobotu, podle počtu hráčů na obou stranách, ale znovu zdůrazňuji – hrát budou všichni! Toto platí pro většinu našich akci, a pokud by byl nějaký turnaj či zápas určen pouze pro některé hráče, dám samozřejmě včas a transparentně vědět.
   Ještě se omlouvám oslavenci z minulého týdne – Samovi, že jsem nenašel čas na rozhovor s ním, ale je toho se začátkem školního roku a sezóny nějak hodně. K tomu v práci ještě řádí marodka, tudíž jdu za směny do směny atd…. Zkrátka jak už to tak u mě bývá, výmluv plný baťoh, ale slibuji, že jak jen to půjde, začnu odmazávat resty.
   No a to byla pro dnešek poslední informace. Přeji příjemný den a u další „Minuty z kabiny“ zase někdy na viděnou... 
 
 
 
POSLEDNÍ TEČKA ZA SOUSTŘEDĚNÍM
 
   Uběhlo několik hodin, co jsme se vrátili z letošního soustředění a tělo již stihlo energetický upgrade spojený s mozkovým restartem, takže je asi s odstupem času ta pravá chvíle na celkové zhodnocení.
   Na začátku příspěvku je potřeba především zmínit, že přípravka tentokrát vyrazila v počtu dvanácti dětí a pokud mi paměť dobře slouží a mé záznamy neklamou, tak je to za poslední roky jednoznačně nejvíc. Z čehož máme samozřejmě všichni radost, protože klub, který tuto akci organizuje, usiluje o co nejpočetnější hráčskou základnu a vytváření dobrých tradic kutnohorského mládežnického hokeje.
   Samozřejmě, že každý z nás odjížděl na soustředění se svými představami či očekáváním a nepředpokládám, že všechny a všech byly 100% naplněny. Přesto si troufám tvrdit, že po týdnu sportování v báječném tempu radosti, příjemného počasí a skvělé nálady se s námi děti, které mají rády kolektiv a aktivní trávení volného času, rozhodně nenudily. Alespoň tomu nasvědčuje zatím jednoznačně kladné hodnocení soustředění, jak ze strany trenérů, tak i ze strany hráčů a rodičů, jejichž reakce jsem zaznamenal.
   Na druhou stranu je ale nutné dodat, že příprava organizace akce tohoto formátu je náročná jak po psychické tak fyzické stránce a je to jako malá příprava na stáří. Za každý den, kdy vás nic nebolí a v organizačním rauši se nezměníte v roztřeseného jedince s kompulsivně-obsedantní poruchou, DĚKUJETE! Ale pokud jsou děti šťastné a sportují s úsměvem a jiskrou v oku, tak to jsou ty momenty, které spláchnou všechnu únavu s potem a nakopnou k další aktivitě.
   Dodatečně se ještě omlouvám, že jsem oproti svým původním představám, nestihl vkládat pravidelně výsledky výkonnostních testů na web, ale s rychlostí místního připojení to byla práce na několik hodin, a tak jsem to po třech dlouhých večerech vzdal. Teď již je ale vše doplněno, tudíž kdo má zájem, může nahlédnout a porovnat jak si jeho potomek vedl v té či oné disciplíně. Za sebe mohu říct, že jsem byl naprosto spokojen se všemi výkony, protože všichni se snažili vydat ze sebe maximum možného, a to je můj cíl a snaha. Tudíž sláva vítězům a čest poraženým, protože jejich výkony si to nepochybně zaslouží. A pokud přesto někdo není spokojen se svým umístěním, alespoň má možnost na zjištěných rezervách do příště zapracovat, protože u dětí přece víc než u kohokoli jiného platí věta, kterou říkal táta malému Bruci Waynovi (Batman) na jeho otázku: „Proč padáme? Abychom se naučili zase vstát!“
   Co se týče Olympiády, tak souboj o mety nejvyšší byl skutečně velmi dramatický a kapitáni týmů do sebe někdy šli, že už jen chybělo hodit mezi ně kýbl s bahnem. Podle všech předpokladů vyrovnaný souboj rozhodla až závěrečná disciplína – hokejový biatlon. A předpokládám, že asijští sázkaři se musí válet v balíkách prachů, protože celkové vítězství Jelimánů (Štěpán, Michal) nad Mravenci (Pavel, Sam) o jediný bod historie tohoto turnaje nepamatuje. A být to v komiksu, tak Liborovi (kapitán Jelimánů) nad hlavou při vyhlášení vyběhla bublina se strašným smíchem a slovy „Jedině Slavie, jedině Slavie, vyhraje“. Holt občas si ptáček štěstěny uleví i tam, kde byste to nečekali.
   Jinak jsem ještě na webu v sekci „Soupisky“ doplnil čísla dresů, která si chlapci vybrali a ve fotogalerii doplnil u jednotlivých dnů několik fotek, protože ne všechny se v partizánských podmínkách podařilo nahrát
  No a poslední den nám dal i odpověď na poslední otázku: „Who well be leader?“ Takže, kapitánem byl jmenován Štěpán a jeho asistentem Pavel. Tajné hlasování ukázalo, že právě tito hráči zcela po právu získali svým nasazením v tréninku, výkony a přístupem ke spoluhráčům jejich důvěru. Oběma tímto gratuluji a celému týmu přeji úspěšnou sezónu.
   Ještě dodám, že po celou dobu soustředění nebylo třeba řešit žádné závažnější přestupky či nedisciplinovanost, a proto mé závěrečné poděkování bude patřit především všem hráčům a hráčkám za předvedené kvalitní výkony a především příspěvek k dobré a kamarádské atmosféře. Dále pak celému jádru našeho trenérského kolektivu a především pak Martinovi, díky jehož důkladnosti a pracovitosti proběhlo letošní soustředění bez větších zádrhelů. A pokud přeci jen něco ne zcela vyšlo podle něčích představ, tak to berme tak, že každá zkušenost je obohacující a čas nám ji vrátí ořezanou o to špatné a s odstupem času zůstanou jen hezké vzpomínky a zážitky. Přeji tedy všem úspěšný vstup do nové sezóny a řadu krásných sportovních zážitků bez zranění, které se stanou jistě dalším střípkem do vašich hokejových sbírek.
 
 
 
SOUSTŘEDĚNÍ
   Zahrajte famfáry, vypusťte holubice, obětujte pannu, zapalte signální ohně a uspořádejte slavnostní průvod, neboť je to konečně tu. Po týdnu, který utekl jako voda, se zítra vracíme domu. Ovšem než k tomu dojde, alespoň několik slov k dnešku. Jednou větou. Byla to projížďka psychickou i fyzickou centrifugou jménem závěrečné testy, celkové vyhlášení, táborák a noční bojovka. Všechno jsme ale ve finále zvládli a teď již děti spí. To, že jsme ještě byli po obědě v bazéně, už asi nemusím ani dodávat. To je taková jistota jako že ráno na východě vyjde slunce a večer na západě zapadne. Jen tentokrát si to kluci po extrémní dopolední zátěži užili asi nejvíc. Takže byli naložený ve vodě tak dlouho, až při odchodu byli někteří roztomile svrasklý jak Glum z Pána prstenů. To vše je ale již historie a zítra sbalíme věci a hurá domů. Všichni se již těší, a tak vám je cca v 11.00 hod. předáme před zimákem. Ještě vám ale asi 30.min. před skutečným příjezdem raději pošlu SMS. Ovšem již teď vám řeknu, že vaše děti byly v rámci možností hodné, zdravě soutěživé a velmi snaživé. Doufám jen, že vy se ale nebudete ptát, jací jsme byli my trenéři. Ahoj zítra.
   Pozdrav z letního soustředění: „Ahoj doma! Dnes jsme se učili základům hokeje, takže Vám posílám zubní kartáček, pastu, mýdlo, hřeben, kapesník a ostatní zbytečnosti.“ To byl na úvod dnešního příspěvku samozřejmě laciný fórek, protože Vaše děti se pravidelně myjí. Takže teď již jen seriozně. Dnešní den byl ve znamení intenzivního tréninku dopoledne i odpoledne. Musí nás přece na soustředění něco bolet!!! Nicméně program nebyl monotónní, protože děti by měly stále očekávat něco neočekávaného a ve hře potřebují bystrost a vášeň. Jen nás mile překvapilo počasí, protože předpověď z kraje týdne na 35 stupňů se nevyplnila a bylo příjemně pod mrakem. Zřejmě ta parta, která pro nás připravila tuhle předpověď, byla ta samá, která textovala tu písničku, co se v ní zpívá..... a jestli nééé, tak jsme se zmýliliiiii. Jinak večer byly děti pozvány opět na diskotéku (maškarní), ovšem tentokrát to byl trochu divočejší večírek, na kterém chyběl snad jen Mick Jagger a kokain. Děti si to ale užily a večerku stihly včas. I zde se již ovšem projevuje týdenní zápřah a usínají poté během první písničky. To ale neplatí o nás trenérech, protože jsme díky nočnímu hodnocení dne neustále nevyspalí. Slovo spánek se pro nás kované pomalu stává nadávkou, přežitkem a zbytečnou přítěží. To si člověk hned uvědomí, kolik toho vlastně stihne, když spí jen pět hodin. Takže stačí jít do sebe a pochopit, že to je spánek, který nás ochuzuje o zážitky a skvělé historky. Ještě pro Váš klid napíšu, že stále nemáme žádné vážnější bolístky, bebíčka a jiná zranění (nepočítám lehké oděrky a pár štípanců od vos) Za zmínku snad jen stojí, že již nám ale vypadly tři zoubky (Michla jeden, Jirka dva). Zdůrazňuji „vypadly“, aby někdo nezaměnil za „byly vyraženy“. Ještě prozradím, že vyrovnanost letošního ročníku olympiády je rozhodně zajímavá a atraktivní. Tudíž zítřejší závěrečná disciplína „hokejový biatlon“ slibuje drama do posledních chvil… Možná bude rozhodovat i cílová fotografie. No a závěrem ještě jednou a rád pochválím Vaše děti, jak jsou primoví, snaží se a rozvíjení jejich dovedností mě přivádí do stavu permanentní pýchy.
Dobrý večer a omlouvám se, že dnes opravdu krátce.  Nemá ovšem smysl psát o programu dnešního dne, protože jako tenká červená nit se celým dnem táhlo večerní pasování nováčků. Těžko ale hledat slova, která by dokázala popsat jeho atmosféru, a tak si raději počkejte na fotky a videa. Jen dopředu prozradím, že všichni to zvládli v pohodě a bez problému. A popravdě, zažil jsem již nespočetně mnoho pasování, ale takhle statečné a pohodové přípravkáře ještě ne. Můžete být na ně opravdu pyšní.
   Tak půlku týdne máme za sebou (ale druhou před sebou) a já mohu jen chválit, chválit a zase chválit. Základní informace pro rodiče - všichni jsou zdraví a bez zranění a k mému překvapení jsme zatím nemuseli ani zahánět žádné slzičky smutku. Dnešní den byl jinak opět plný soutěží, koupání a her. V testech jsme si vyzkoušeli silové schopností a největším „zekonem“ naší kategorie se stal jednoznačně Kuba. Někdy mám ovšem pocit, že jako si oběť vždycky vytvoří silný vztah ke svému trýzniteli, tak i moji svěřenci na mě trochu nepochopitelně zatím nedají dopustit. Nicméně mysl všech se již především upíná k zítřku, kdy máme odpočinkový den, který si všichni opravdu zaslouží. V překladu to znamená, že půjdeme na výlet, večer bude táborák a poté proběhne pasování nováčků. Podrobnosti Vám ale raději vylíčím až zítra. Pravdou ovšem je, že život sršního hokejisty se dělí na dobu před pasováním a po něm. Ale nebojte se. Vždy vše dopadlo dobře a bez újmy na zdraví. To je pro dnešek asi vše. Možná snad jen doplním, že před spaním se dnes četla pohádka a všechny děti poprvé usnuli během chvilky a bez jakéhokoliv reptání. Inu zátěž se již projevuje a zítřejší odpočinek si opravdu všichni zaslouží. Mávám, za překlepy a chyby se omlouvám, ale brejle mám někde schovaný a síly na to je hledat mám, jak my doma říkáme - nula prd.
P.S.Děkuji za všechny pozdravy z domova a děti za pohledy a dopisy.
    Dobrý večer či dobrý den (to podle toho, kdy to budete číst) zdravím Vás opět ze soustředění. Omlouvám se, že tak pozdě, ale nějak nestíhám. Program byl ovšem dnes opravdu nabitý. Znáte to. To je tohle to, támhle to, nebo taky zrovna něco jiného... zkrátka výmluv plná klávesnice. Ale fakt bychom si dnes každý z nás (dětí i trenérů) zasloužili titul „ŽELEZNÝ MUŽ“, ale nebudu předbíhat.
   Dopoledne bylo sice přeháňkové, přesto jsme zvládli rychlostní testy a sportovní hry v lese. Tedy všichni kromě Máry, které mu nebylo ráno úplně dobře, a tak měl odpočinkové dopoledne. Po obědě již ale bylo vše OK a připojil se opět k nám, takže do bazénu jsme již šli kompletní. Pak jsme si ještě zatrénovali a taky zahráli fotbálek. Za zmínku snad ještě stojí, že letošní Olympiáda je zatím neskutečně vyrovnaná a rozdíl mezi první a šestým místem je momentálně pouhé tři body, takže o to, kdo si zapálí vítězný doutník, se zřejmě bude bojovat až do posledního dne. Sportování nás všechny trochu zmohlo, ale naštěstí jsme se navečer posílili chutnými langoši od Moniky, na které se stála fronta jak za totáče na toaleťák. No a celý den jsme ještě uzavřeli diskotékou, na kterou nás pozvali plavkyně z Liberce. Musím přiznat, že testosteronové vlnobití zasáhlo i členy naší kategorie, ovšem v nejlepším vše utnula večerka a pak už jen kytara a pár písniček na usnutí.
   Rád bych ještě upozornil, že po několikerém harakiri se snad již definičně ustálil rozpis tréninků na letošní sezónu, takže v pondělí 31.8. v 15.45 hod. již konečně zapřeme ostří svých bruslí do ledové plochy. Jinak další dny a časy nejdete v úvodní tabulce.
   Mějte se hezky a fotky zase až zítra.
   Tak jsme tu zas s krátkou aktualitou! Zatím všechno v poho, kluci a děvče už jsou zcela adaptováni na denní režim soustředění, nikdo po nikom neteskní, vlastně se to ani nestíhá.... Domácí zásoby pomalu docházejí, takže děti jídlo sni všechno a někteří si dokonce přidávají. Drobná zranění (tříska, píchnutí od vosy, odřeniny) zatím bez problému zvládá Monika, která je na děti hodnější než babička Boženy Němcové. Všichni se zatím moc snaží, a pokud ne, tak jim Síra svým příjemným melodickým hlasem (chtěl jsem původně napsat teplým, ale je mi jasné, jak by to dopadlo…) pronese nějaká pozitivní povzbudivá slova, kterými jen umocní tu až kýčovitou atmosféru. Teď už jen chybí: „Oči se vám klíží, chce se vám spát….“.
   Aby to ale nebyla taková idylka, tak musím přiznat, že jsem se mylně domníval, že skleróza je problém jen nás veteránů, protože děti neustále někde zapomínají flašky, ručníky, trička, hlavu… Takže si připadám jako sběrný vůz a detektivní agentura dohromady. Jinak leitmotiv dnešního dne bylo: „Kdy už půjdeme do bazénu???“ A odpoledne se šlo. Takovou plejádu placáků, kufrů a nejroztodivnějších paraskoků už jsem skutečně dlouho neviděl. Pravdou ovšem je, že bych chtěl mít v týmu bojovníky, kteří jsou i tak trochu uličníci.
   Tak a to by snad pro dnešek stačilo, takže - Sbohem láááásko... my jedeme dál! 
P.S. Odkaz na fotky z 1.dne jsem připojil k první zprávě a dnešní fotky přidám zítra, až se nahrají.
   Dobrý večer a zdravím všechny rodiče ze soustředění. Cesta proběhla v pořádku a po jedné krátké přestávce u letadla, kdy nutkání bušilo na bránu prostaty, jsme dorazili do místa soustředění. Po příjezdu jsme si dali koordinační test – povlékaní postelí. Óóóóó to byl masakr! Nic jednoduchého, a tak jsme si vyhrnuli rukávy a pomohli jim, jinak by neměli zřejmě kde chrupkat. Na uvítanou jsme měli guláš a k večeři řízek s bramborem. Jinak první den probíhal podle tradičních souřadnic, kdy zlobilo jen 90% dětí a zbytek předstíral zachování dekora. Zatím vše bez úrazu, bez bolístek a zcela v pohodě, jen já zjišťuji, že už nejsem žádný mladý vlčák a mé zhuntované tělo se nezvládne vypořádat se zátěží s takovou noblesou jako to dětské. Výsledky vstupního testu najdete v sekci výkonnostní testy a také se již rozběhla Olympiáda, kdy děti byly draftování do následujících týmů: Panteři – Matěj, Jirka, Jelimáni – Štěpán, Michal, Prďáci – Kuba, Maruška, Avengers – Matouš B., Marek, Šamani – Pepa, Kamil, Mravenci – Pavel, Sam. Po úvodních disciplínách, kdy se soutěžící motali jak křeček v běhacím kolečku je zatím s náskokem jediného bodu ve vedení družstvo Jelimánů. Obávám se, že víc zatím nestihnu, protože jsem ve smyku a nestíhám. Takže čus bus trambus. Zdraví parta ze soustředění.
 
 
 
Sršni Kutná Hora - HBC Hostivař
 
   Ve čtvrtek 20.8. jsme zakončili letní přípravu tréninkovým zápasem s hokejbalovým týmem HBC Hostivař, který je u nás na soustředění. Bohužel vzhledem k prázdninám do sestavy značky ,,ideál,, chybělo hodně borců, ale na druhou stranu si alespoň odbylo zápasovou premiéru několik benjamínků.
   Zápas začal z naší strany velmi nesměle, zatím co soupeř se proháněl po ploše, jak Vinnetou prérií. Přesto jsme se ujali vedení gólem Štěpána po individuelní akci, ovšem soupeř vždy měl kontra rychlou odpověď, a tak jsme se dlouho neradovali ani z dalšího vedení. Vyrovnaný výsledek trval až do závěru druhé části, kdy nám jakoby začali velmi rychle ubývat síly a nohy už se viděly spíš na pohovce! A tak hostivařští několika rychlými brankami překlopili vývoj utkání na svou stranu. Jestliže jsme v těchto chvílích tahali za kratší konec provazu, ve třetí části se poměr sil vyrovnal, z čehož pramenilo i několik našich branek a šancí.
   Zápas jsme přesto prohráli (omlouvám se, ale opravdu nevím přesný výsledek), protože soupeř byl tentokrát pohyblivější, lepší v hokejbalových dovednostech a vnímání hry. V naší hře se zpočátku velmi projevoval známý efekt „JEDEN MAGNET + TŘI PILINY“, kde magnetem byl míček a pilinami hráči. Tuto „zahleděnost“ pouze na míček a nesledování celého kontextu hry a především volných hráčů soupeře, se u většiny kluků s postupujícím časem zápasu dařilo částečně potlačit, a tím se jejich herní projev rozhodně zlepšil. No a z tohoto pohledu je pro mě výsledek zápasu povzbuzující.
   Jmenovitě bych pak rád pochválil kluky, kteří hráli na horní hranici svých možností (že ty hranice má zatím každý jinde, je věc jiná). Sam předvedl v brance soustředěný výkon a svými spolehlivými zákroky dlouho držel vyrovnané skóre. Štěpán se dokázal výborně prosazovat v osobních soubojích a nechci někoho ošidit, ale tuším, že dal všechny naše branky. Matěj vynikal bojovností a po svém příchodu výrazně oživil hru první lajny. A dále pak Matouš K., Michal a Dominik, kteří lítali poctivě stejně rychle dozadu jako dopředu. Ještě dodám, že ve svém vidění sportu si obecně vážím hráčů s podobným přístupem, kteří se právě takto projevují, mlátí se obětavě podél mantinelů a na každou ztrátu puku (v tomto případě míčku) reagují okamžitou snahou o jeho znovuzískání. Pořád totiž zůstávám v bláhovém domnění, že tento poctivý přístup se jim jednou vyplatí nejen v hokeji, ale i v životě.
   Závěrem chválím ale všechny hráče za snahu a přidávám úsměv, který však bohužel nemůžete vidět:-)
 
Sestava:
Sam Nevole, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Matěj Mimra, Matouš Klouček, Michal Zvěřina, Kamil Hladík, Marek Neuman, Dominik Rejnek, Vojta Maník
 
P.S. Poděkování p.Hulové a p.Fišarovi za jejich fotky a zde odkazy na jejich dílka
 
 
 
TECHNICKÁ
 
   Na čtvrteční hokejbalový zápas proti HBC Hostivař potřebují hráči mimo hokejky a rukavic, ještě holenní chrániče a přilbu!!!
 
 
 
POSLEDNÍ INFO PŘED VYPLUTÍM
 
   Tak příští týden se sejdeme k posledním tréninkům během letních prázdnin na modré umělohmotné ploše našeho zimáku (upozorňuji, že ve čtvrtek 20.8. sehrajeme v rámci tréninku přátelák v hokejbale s týmem Hostivaře, a tak doufám, že se nás sejde dostatečný počet) a v neděli už se početná sršní družina vydá vstříc lesům a stráním Českého ráje. Tudíž teď je ten správný čas na poslední info k této akci.
   V neděli 23.8.2015 je sraz na ZS v 9.00 a odjezd je naplánován na 9.30. Všechny důležité informace najdete na tomto odkaze:
, takže jen připomenu to nejdůležitější: před odjezdem musí všechny děti odevzdat průkaz pojištěnce, potvrzení o bezinfekčnosti s datem podepsání ideálně 23.8.2015 (potvrzují rodiče) a potvrzení od lékaře o zdravotní způsobilosti, jehož platnost může být až 1 rok (lze tedy využít potvrzení i z tábora, nebo školy v přírodě). Zmiňované dokumenty lze stáhnout zde:
!!! Bez těchto dokumentů nebude případně dotyčnému povolen odjezd !!!
   Jinak sebou klasické vybavení na týdenní sportovní akci, což znamená: sportovní oblečení a obuv pro dané období na hřiště i do tělocvičny, něco teplejšího na večer, pláštěnku nebo nepromokavou bundu a holínky pro případ nepříznivého počasí, plavky (!!! neplavci balónky či kruh), pantofle, plyšáka nebo polštářek na lepší usínání, pyžamo, hygienické potřeby a návyky, hokejku, rukavice, gólman kompletní výstroj a lahev na pití. Dále kapesné dle vlastního uvážení (v místě je bufet, kde si budou děti moc koupit nějakou tu sladkost a taky půjdeme na jeden výlet do civilizace, což v našem případě nejčastěji představuje návštěvu hračkárny), které je možné při odjezdu uložit u mě, abych je postupně vydával. Nechci nijak narušovat Vaší výchovu k samostatnosti, ale upozorňuji předem, že jinak za něj nemohu přijmout odpovědnost.
   Rozhodně nedoporučuji žádné drahé věci, jako jsou mobily a tablety, protože děti budou mít za prve celodenní program a za druhé může snadno dojít k jejich poškození.
   Jinak pokud bude wi-fi připojení trochu přijatelné, tak se pokusím každý den, alespoň několika větami informovat na tomto webu o dění v naší kategorii, sportovní olympiádě, výsledcích jednotlivých výkonnostních testů a o psychickém stavu trenéra a fyzickém dětí. No a samozřejmě se pokusím i nějak průběžně doplňovat fotogalerii.
   Doufám, že vše proběhne v pohodové a přátelské atmosféře bez závažnějších problémů. Že se zase vzájemně víc poznáme, a to nejen v trénincích, ale i ve volném čase, při hře, odpočatí, po zátěži, v legraci i v soutěži. A to je to, proč to především děláme, a co tak nějak zapadá do procesu vytváření kolektivu pro nadcházející sezónou.
   Nezapomeňte proto dětem přibalit nejen životní formu a železné zdraví, ale i nezdolný optimismu, dobrou náladu, kamarádské chování, víru ve vlastní síly a schopnosti a chuť něco dokázat. A předesílám, že pro mě osobně bude vítězem každý, kdo se bude snažit podávat co nejlepší výkony odpovídající jeho momentálním možnostem a tuto hranici se snažit s každým tréninkem posouvat a překonávat. Protože jenom tak se z našich dětí mohou stát lepší hráči i osobnosti.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
 Matouš Klouček
   Ano, tento týden máme ještě jednoho oslavence, a to Matouše, který načíná sedmý rok svého života. Protože má v tomto čase ale jiný prázdninový program, tak tentokrát místo rozhovoru nám na něj, nebo údajně na lidi narozené 5.8., prozradí něco moudrá kniha.
   Takže podle ní se jedná o osoby houževnaté a nezlomně odhodlané jít za svým cílem. Zřídkakdy se prý smiřují se zaběhnutými pravdami. Místo toho dávají přednost nezávislému a důkladnému prozkoumání předmětu svého zájmu. Jejich cílevědomost a odhodlanost někdy vzbuzuje u druhých nevraživost, ale to je spíš povzbudí, a proto jsou schopni dosáhnout úspěchu v jakékoliv oblasti, která se stane předmětem jejich zájmu.
   To tedy nevím, chlapče co ti popřát, protože jestli encyklopedie nelže, tak můžeš v životě dosáhnout velkých věcí. A já doufám, že nelže. Takže ode mě přání všeho nejlepšího a ať se tvůj sedmý rok života skládá z mnoha úspěšných dní, dostatku štěstí, potřebného zdraví a co největšího počtu drobných radostí a úsměvů.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Dominik Rejnek
Ahoj Dominiku. Všechno nejlepší k svátku. Už proběhla oslava.
Ano a byla dobrá.
Copak jsi dostal?
Tak od babičky legový vrtulník a majáček a od mamky s taťkou prak a knížku.
Tak to je hezký a víš na co je takový prak nejlepší?
Ne
Na rozbíjení oken. Tak to nezapomeň říct tátovi. Když už se ale bavíme o tvém svátku, jestli pak víš, který slavný český hokejista se jmenuje stejně jako ty?
Ne.
Říká ti něco jméno Dominik Hašek?
Jo. To byl brankař.
A chtěl bys být jednou jako on?
Ne. Já bych chtěl raději útočit, protože to se mi líbí nejvíc.
A proč?
Protože se tam dávaj góly.
Dobrá, když tedy ne Dominik Hašek. Máš nějaký jiný hokejový vzor?
Jardu.
Který ho. Slepičku?
Ne Jágra. To je přeci nejslavnější hokejista!
Aha, ale když už jsme se dostali k hokeji, kdo tě přivedl k rozhodnutí začít ho hrát?
Tak to už nevím, ale myslím si, že táta.
A jaké byly začátky na bruslích?
No, někdy jsem padal hodně, ale pak už to bylo srandovnější. S tátou jsme si dělali honičky, že jsem mu sundal rukavici, vyhodil a závodili jsme, kdo u ní bude dřív. To byly takové hry na rychlost.
Chodil jsi na veřejňák, nebo do bruslící přípravky k panu Kopeckému,
No, hodně jsem chodil k panu Kopeckému, ale pak už i na to veřejný.
Učil ses bruslit s hrazdičkou, nebo bez ní?
S hrazdičkou.  Ale když už jsem něco zvládl i bez ní, tak mě taťka za odměnu vozil hrozně rychle a já se jen držel. To se mi moc líbilo.
Co tě na hokeji vlastně nejvíc baví?
Jak se tam dávaj ty góly.
Přestože jsi nováček v naší kabině, už ses s někým skamarádil?
No, tak nejvíc znám Marka s jeho bráchou, protože jsem se s nimi znal ještě před tím, než jsem začal chodit na hokej. My jsme totiž příbuzný.
Tak to jo. Jaká část tréninku tě moc nebaví a naopak, která zase nejvíc?
Tak dneska se mi třeba nelíbilo, jak jsme skákali přes tu tyč, protože to jsem se bouchnul. A nejvíc se m líbí, když hrajeme Ovečky, ovečky.
Ovšem teď jsou především prázdniny. Jak si je zatím užíváš?
Dobrý. Byl jsem na táboře na Pančavě.
A co je ještě před tebou? Pojedeš někam s rodiči, nebo třeba k babičce?
Tak k babičce, to jo, ale ta přijede až večer, protože chodí vařit na tábor.
Určitě se chodíš v takových vedrech koupat. Už umíš plavat.
No, ta zatím ne. Ovšem já nemám kruh, ale takovou hadici, kterou si dám pod sebe a už plavu.
A co po prázdninách. Ty jdeš ještě do školky?
Jo ještě do školky. Teď už jdu ale do poslední třídy a pak už do školy.
Kam chodíš?
Do Adlerky.
Jaké to tam je?
No, tak dobrý. Ale v druhé třídě to bylo s pani učitelkou hrozný. Hodně řvala. Třeba když udělal něco tenhle ten, tak řvala, když něco tam ten, tak taky řvala. Prostě se pořád zlobila.
A neměla k tomu někdy důvod?
No, tak občas jo. Když jsme si třeba hráli na divadlo, tak jsme zatáhli oponu a přehazovali přes ni takové velké kostky, co tam máme. No a jeden kluk mě trefil do tváře a jiný potom taky spadnul na zem.
Máš tam nějaké dobré kamarády?
To jo. (Nádech, že jsem si myslel, že vyjmenuje celou školku) Dva kluky a jednu holku. Nejraději spolu kopeme díru v písku. Jednou jsme se prokopali až tak hluboko, že jsem si říkal: „Ježišmarja co tam bude?“ No, nejdřív jsme si mysleli, že to bude poklad, ale pak to byly nějaký dráty.
Jak si představuješ svůj ideálně strávený den?
Tak, že bychom přes den prošli zologickou. Na večeři šli do McDonaldu, přespali ve stanu a pak šli ještě jednou do tý zologický.
To je hezké, takže já ti milý Dominiku přeju ať takových, nebo podobných dnů prožiješ co nejvíc. Samozřejmě všechno nejlepší, štěstí, zdraví a ať zůstaneš i nadále takový veselý, komunikativní a bezprostřední kluk, jako ses nám právě představil.
 
 
 
SEZÓNA 2015/16 NESMĚLE KLEPE NA DVEŘE
 
   Podobně jako dotírající obránce nám už na záda funí zahájení nové hokejové sezóny, a i když do prvního vhazování chybí ještě několik týdnů, pojďme si lehce nastínit situaci v hnízdě sršní přípravky. Nejprve bych ale chtěl všechny Sršně, jejich rodiče a příznivce pozdravit. Doufám, že si všichni letošní pauzu bez hokeje užíváte a věřím, že máte všichni plno sil a elánu do nové sezóny, podobně jako já.
   Jelikož se v dnešní době stává hokej téměř celoročním sportem (předně jeho výuka), rozbíhá se oficiálně letní příprava již v pondělí 3.8.2015 v 15.30 hod. Dojde k rozdělení míst v kabině podle nového zasedacího pořádku, a proto si můžete začít nosit i svoji výstroj. Je tedy nejvyšší čas vyhnat z hokejových tašek moly a vytáhnout hokejky ze záhonku s rajčaty. Bude-li někdo potřebovat nějaký díl výstroje nafasovat, vyměnit, či opravit a samozřejmě nabrousit brusle – je toto přímo ideální doba, abychom na první seznámení se studenou tvrdou hmotou zvanou led, byli řádně a v předstihu připraveni.
   V rámci tréninku nás čekají především sportovní a pohybové hry. Setkávat se budeme opět 2x týdně (pondělí, čtvrtek), abychom 23.8. mohli v plné síle vyrazit na soustředění do RS Borovice Lites u Mnichova Hradiště. Momentálně máme přihlášených krásných 12 účastníků, což již je opravdu super. Přesto pokud by se na poslední chvíli ještě někdo rozhodl jet, možnost přihlásit se, stále je. No a po příjezdu už hurá na led...
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Jakub Jelínek a Jakub Komárek
   Nejsem si úplně jistý, jak v případě našich dnešních oslavenců je zcela naplněn význam a původ jména (určitě ale vím, že každý má minimálně jednoho staršího sourozence) Jakub, které pochází z hebrejštiny. Vykládá se jako „ten, kdo se drží za patu“, přeneseně také „druhorozený“ (proto ta zmínka o starším sourozenci). Výklad jména se váže k biblickému příběhu Jákoba, patriarchy hebrejského národa, který byl druhorozeným dvojčetem a při porodu se prý držel rukou za patu svého bratra Ezaua. Protože ale v minulosti byl pouze prvorozený syn spojován s nástupnictvím, ať už se jednalo o královský trůn, šlechtický titul nebo selský grunt, jednalo se o značný handicap. Jákob ovšem toto své nevýhodné postavení dokázal díky svojí chytrosti či spíše vychytralosti a lstivosti překonat. 
   Ať už tomu tak bylo či ne, rozhodně jsou dnes všichni Jakubové nositelé jednoho z nejhezčích a nejoblíbenějších českých jmen. No a já těm našim dvěma přeju všechno nejlepší, štěstí, zdraví, pohodu, a aby každý den jim přinesl něco nového, krásného, pozitivního a především společnost dobrých přátel.
 
 
 
PŘEHLÍDKOVÉ MOLO MEZI MANTINELY
 
   Tak to tam sice nenaleznete, ale pravdou je, že kabina ho na začátku sezóny občas připomíná. A přestože je možnost si základní výstroj v našem oddíle zapůjčit, sem tam rodiče vykouzlí šťastný úsměv na tváři svého malého hokejisty pořízením některé vlastní součásti výstroje. Pokud by vás tedy před takovým nákupem zajímala některá doporučení, čtěte dál. Samozřejmě to není nic závazného a aspirujícího na absolutní pravdu, protože i zde platí, co člověk to názor.
   Pominu-li všechny estetické aspekty, tak z mého pohledu by výstroj začínajících hokejistů měla být především co nejlehčí a nejpohodlnější, aby se dětem nové pohybové dovednosti dobře učily a co nejméně faktorů je omezovalo. Neměla by proto být věrnou kopií výstroje velkých hokejistů, kteří již potřebují ochránit v mnohem tvrdších osobních soubojích, při lehání do střel atd.. Bohužel někteří výrobci hokejového vybavení pouze zmenší seniorský model a taková výstroj je potom dětem spíše na obtíž než k užitku.
   Takže pokud to vezmu pěkně od podlahy, začneme rovnou tím nejdůležitějším – brusle. Protože v nich děti tráví opravdu hodně času, doporučoval bych vždy nákup vlastních bruslí, protože každý bruslí trochu jinak a tím pádem si je vyšlápne i určitým způsobem, což nemusí vždy vyhovovat novému majiteli. Přesto pokud se rozhodnete pro již použité brusle, nesmějí být rozhodně zlomené v kotníku. Velikost bruslí má být potom taková, že když vsune dítě nohu do rozvázané brusle tak, že se prsty vpředu dotýkají špičky brusle (prsty nesmějí být skrčené), neměla by být za patou větší mezera než 1 cm (v praxi tak na jeden prst). Pozor!!! Zděděné, nebo o několik čísel větší brusle, sice ušetří vaše náklady na pár let, ale minimálně rozedřou kotníky a v horším případě poškodí klenbu chodidla vašeho dítěte. Co se týká konkrétního modelu, není potřeba se nechat zlákat TOP modely, které svými parametry (tvrdost, kompaktnost) vyhovují spíš nárokům dospělého hokejisty. Utažením dětské nohy do takové tvrdé brusle naopak značně omezíme práci kotníků, chodidla a prstů nohy, která je pro správné bruslení velmi důležitá. Tím znemožníme pokrčení nohou a protlačení kolen vpřed a to jsou vše věci, které jsou naprosto nezbytné pro správné bruslení. Pokud tedy mohu, doporučoval bych z vlastní zkušenosti nové brusle značky Bauer, protože mi připadají svými vlastnostmi nejvhodnější. Teprve postupem času je dobré kupovat tvrdší brusle a to v přímé úměře k váze, tvrdosti střely a úrovně osobních soubojů. Co se týká praktického používání je samozřejmostí udržovat brusle správně nabroušené a po každém tréninku utřít jejich nože do sucha. Tkaničky bruslí by se neměli uvazovat kolem kotníků, protože tím se opět omezuje jejich pohyb a navzdory obecně rozšířenému názoru, brusle se nemusejí utahovat „na krev“, ale řekl bych tak akorát a to opět s ohledem na možnost pohybu nohy. Do bruslí pak postačí jedny středně silné ponožky nejlépe bez švů.
   Postoupíme-li dál, nebo spíš výš, jsou na řadě holenní chrániče, které jsou vzhledem k častým pádům na kolena velmi důležité. Proto je dobré vybrat už pro malého hokejistu opravdu kvalitní. Délka by pak měla být taková, aby při pokrčení nohy a protlačení kolena dopředu, nárt neposouval chránič nahoru, a proto je v začátcích vhodnější používat raději kratší chrániče. Důležité je, aby chránič správně obepínal nohu a měl funkční pásky se suchými zipy, z důvodu správného upevnění a eliminace volného pohybu na noze, čemuž napomáhají i kvalitní stulpny.
   Další součástí výstroje jsou kalhoty, u kterých je důležitá jejich přiměřená velikost. Délka by pak měla být taková, aby kalhoty končily těsně nad kolenem a nijak svoji délkou neomezovaly pohyb. Co se týká bezpečnostních prvků, zaměřil bych se především na kvalitu těch na ochranu páteře a kostrče z důvodu častých pádů. On totiž takový pád na nechráněnou kostrč může pěkně bolet a dítě nadlouho odradit od bruslení. Oproti tomu bych se nebál u nejmenších dětí vyjmout přední stehenní chrániče, z důvodu usnadnění pohybu. Jinak pro upevnění kalhot doporučuji raději kšandy, před utahování páskem, který dítě přeštípne v pase a omezí v pohybu.
   Nemůžu ani zapomenout na suspenzor, který zajišťuje ochranu choulostivých partií a to nejen proti vystřeleným pukům, ale i při pádu na hokejku nebo brusli jiného hráče. Při výběru je pak potřeba dbát na správnou velikost, aby suspenzor nijak nepřekážel či netlačil, ale taky na obvod pasu, aby se volně nepohyboval.
   Tak a dostáváme se k horní části těla, kde je největší a tím pádem i nejtěžším chráničem vesta. Doporučoval bych proto spíš vesty jednoduché a lehké. V případě funkčních suchých zipů a celistvých ramen ani nevadí, když jsou už použité. Důležité je, aby byly především dobře padnoucí a nepřekážely svou velikostí volnému pohybu.
   S tím také souvisí velikost dresu, který nesmí působit jako svěrací kazajka, ale ani zbytečně plandat a mít rukávy delší než ruce malého hokejisty. Nejhorší varianta v tomto případě pak je malý dres na velké vestě. Proto pokud vám nebude velikost dresu v přípravce vyhovovat, oslovte mě a já se pokusím zapůjčit či směnit větší ve vedlejší kabině.
   Další důležitou součástí výstroje jsou lokty, pro které platí to samé jako u vesty. Takže jednoduché, lehké, s funkčními pružnými suchými zipy, ale hlavně přiměřeně velké a dobře obepínající ruku. Důležité je, aby při pohybu ruky nedocházelo k posunu, protože pád na nechráněný loket je nepříjemnou záležitostí.
   No a dostáváme se k rukavicím, u nichž je nejdůležitější velikost a ohebnost. Uvádí se pomůcka, že když dítě sevře ruku v pěst, měly by jeho prstíky být na konci prstů rukavice. Ovšem u těch nejmenších hokejistů musíme brát tyto rady s určitou reservou, protože někdy tak malé rukavice ani neexistují. Důležitou vlastností je ale již zmiňovaná ohebnost, pročež by si mělo dítě při výběru rukavic vyzkoušet, zda v nich dokáže sevřít a držet hokejku a při rozevření by pak mělo být schopné uchopit tenisák. Takže raději jednodušší, měkké a klidně i rozhýbané bazarové. V tomto případě ale rozhodně ne s prošoupanou dlaní.
   Tak a teď je asi ten nejvhodnější moment se zmínit i o hokejce. Co se týká její délky, uvádí se pomůcka, že hokejistovi v bruslích by měla končit v úrovni brady a bez bruslí u špičky nosu. Mě připadá lepší, když u malých dětí je i trochu kratší, protože se jim potom lépe ovládá. Ovšem největší chybou je, že tatínkové někdy řežou a zkracují velké dospělácké hokejky a dávají je svým ratolestem v domnění, že s větší čepelí zpracují víc přihrávek a budou lépe střílet. To je ale ohromný omyl. A proč? Protože uříznutím dlouhé hole zvyšujeme její tvrdost, což znamená, že hokejka přestává pracovat tak, jak by měla a ztrácí pružnost, která je důležitá právě při přijmu přihrávky a při střelbě. Výsledkem pak je, že děti zápasí, jak Ivánek v Mrazíkovi s kyji loupežníků, s divnou krátkou věcí s obrovskou čepelí a tlustou žerdí, kterou sotva sevřou. A to je další kámen úrazu, protože dětské hole mají mnohem užší žerď. Takže pokud se vydáte touto cestou a uříznete svému potomkovi starší seniorskou hokejku, nebo dáte výrazně delší se slovy: „však on do ní doroste“, tak určitě ušetříte peníze, ale zároveň mu znesnadníte rychle a správně si osvojit některé dovednosti a nebál bych se říct, že můžou dokonce vzniknout i určité špatné návyky. Takže jednoznačně doporučuji kupovat hokejky „junior“. Jinak pro správné a snadné ovládání kotouče je také důležité obalení hokejky. Omotaná páskou by měla být ta část hokejky, kterou držíme horní rukou a část čepele mezi patkou a špičkou. Obalujeme od patky čepele, kdy začneme přibližně 5 cm nad patkou a pokračujeme směrem ke špičce.
   No a teď pokračujeme další důležitou součástí výstroje, která je ovšem povinná pouze u mládežnických kategorií, a to nákrčníkem. Jeho funkce, zajišťující ochranu krku při kontaktu s bruslí nebo jinou součástí výstroje, je snad zřejmá, takže rovnou k doporučením. Nehledejte v tom však vědu. Nákrčník nesmí především škrtit a ani jinak omezovat v pohybu, ale také nesmí viset až na hrudníku a nechat krk volný.
   Tak a poslední věcí je helma. U ní je nejdůležitější její velikost, protože nesmí hráče tlačit, ale na druhé straně se nesmí ani posunovat při prudkých pohybech. Taky pozor na ubezpečení typu: „Tlačí jenom malinko. To se dá vydržet“. Pravdou totiž je, že i minimální tlak se může po dvaceti minutách tréninku změnit na nepříjemnou bolest hlavy. Jinak důležitou součástí helmy jsou boční zarážky mřížky, které zajišťují, aby se mřížka při pádu nedostala do kontaktu se zuby a spodní čelistí. Samozřejmostí pak je, že helma musí být vždy zapnutá správně dlouhým řemínkem, který neškrtí ani neplandá.
   Samostatnou kapitolou je poté výstroj gólmanů, pro kterou však platí jedno společné. „Lehkost a pohodlnost“. Už několikrát jsem byl v praxi svědkem mylné představy některých rodičů, že čím jsou větší betony a vesta, tak malý gólman inkasuje míň branek. Bohužel tato přímá úměra, opírající se o fakt zabrání o trochu víc místa v bráně, neplatí. Mnohem důležitější než pár centimetrů je, aby se dítě mohlo v bráně pohotově a rychle pohybovat.
   Tak a to je všechno. Samozřejmě, že tato doporučení jsou převážně určena rodičům začínajících hokejistů, protože postupem času si každý hokejista vybírá a upravuje svoji hokejku a vlastně celou výstroj tak, jak to právě jemu vyhovuje, ale to až teprve tehdy, když už má určité dovednosti zvládnuté a vyzkoušené. Do té doby je však potřeba dětem pomoc a tento proces i vyhovující výstrojí co nejvíce usnadnit a zpříjemnit.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Jakub Komárek
   Tento týden slaví Kuba Komárek své sedmé narozeniny, protože jsou však hokejové prázdniny v plném proudu, tak tentokrát místo rozhovoru, nám na něj něco prozradí moudrá kniha. Podle ní jsou sny a cíle lidí narozených 18.července základní hybnou silou jejich fantazie i činů. Mají potřebu vytvářet kamarádské svazky na základě společných cílů a dosáhnout tímto způsobem uznání. Obrovská vnímavost a vzletná fantazie těchto lidí vede k tomu, že při cestě za svými cíli hledají přízeň a porozumění ve společnosti ostatních, s nimiž je pojí společné zájmy. Měli by si ale dát pozor, aby neztratili schopnost vážit si zdravého projevu osobnosti, přestože s někým zrovna nesouhlasí. Je proto nesmírně důležité, aby si lidé narození v tomto dni uvědomili, že potřeby jednotlivce a skupiny nemusí být nutně v rozporu a že různé druhy názorů i lidí mohou skupiny obohatit.
   Tak to bylo několik možná komplikovaných myšlenek z Astrologické encyklopedie a za sebe bych rád našel ještě několik slov, která by Kubovi udělala radost, protože jsem ho poznal jako hodného, šikovného a pracovitého kluka, který si určitě zaslouží štěstí, lásku a splnění svých přání. Takže všechno nejlepší k tvé sedmiletosti a ať je pro tebe ten rok krásný, mimořádný a magický, jako bylo číslo sedm symbolem úplnosti a dokonalosti pro všechny naše předky, kultury a náboženství. Jak kdysi pravil o čísle sedm římský filosof Augustin: „Universitas, totum, perfectio“ (Všeobecnost, celost, dokonalost).
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
Lucie Hejlová
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Monika Bajerová. Aký máš pocit, kde vieš, že kvoli tebe odišla trenérka od detí? Zobrala si si s toho niejaké ponaučenie? Uvedomuješ si, že si kazila celý hokejový tým?
Pocit? Nemám informace, že by trenérka odcházela pouze kvůli mně. Za tři sezóny před tím nebyl v kabinách nikdy žádný problém, takže ta chyba asi nebude jen v mé osobě.  Trenérku jsem uznávala do poslední chvíle a vždy jsme se jí snažili maximálně podpořit (i přes veškeré urážlivé a potupné emaily, které nám posílala).  Nebudu se nikomu omlouvat za upřímnost, za to že se nebojím na cokoli zeptat, či mít rozdílný názor na věc. Vždy jsem jednala ve vší slušnosti a to je hlavní. Trenérky je mi opravdu upřímně líto. Tuto práci vzala dobrovolně a při našem rozhovoru než nastoupila, měla rozumný názor a vize jak trénovat. Bohužel se jí to nepodařilo, ale kvůli tomu se svět přeci nebortí. Já osobně ze školství vím, že chybami se člověk učí. Udělala jsem za letošní sezónou tlustou čáru, vše nechala za dveřmi v kabině a nadále se k tomu nehodlám vracet. Všichni víme své. Katce přeji jen to dobré, ať se jí daří a doufám, že je to poslední ohlédnutí za tímto tématem
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Pája držel hokejku v ruce ještě dřív, než začal chodit a na brusličkách se klouzal po zahradě, kde mu děda udělal zimní stadion, před tím než začal s hokejem. Doslova nás ve svých třech a půl letech prosil, že chce jít hrát hokej. A bylo rozhodnuto.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Nejpříjemnější zatím byla sezóna, kdy začal jezdit se staršími kluky na zápasy a on měl radost z každé své povedené akce. Nejnepříjemnější to bylo letos, kdy jsem vnitřně bojovala se svými pocity a musela Pájovi vysvětlovat věci, které nepříjemně zatěžovaly jeho mozeček, přičemž jsme je měli řešit pouze mezi námi dospělými. Ale víc se k tomu vyjadřovat nebudu, protože, jak už jsem řekla, je to pro mě uzavřená záležitost.
4.Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Začátky byly velmi tvrdé a motivace byla potřeba. Teď už je to automatické, jak už to při vrcholových sportech bývá.
5.Když jsi přítomna na tréninku, věnuješ svou pozornost především dítěti, nebo si raději popovídáš s ostatními rodiči?
Jak kdy, podle nálady. Někdy se mi nechce mluvit a jindy si člověk popovídat potřebuje. Ale když už se mi naskytne ta příležitost vidět, jak děti trénují, tak vždy alespoň jedním očkem pokukuji, jak jim to jde.
6.Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Pája má každý den nějakou aktivitu. Když to není hokej, tak jsme střídali doplňující aktivity (jízda na koni, gymnastika, florbal…). Časově je to velmi náročné. Hlavně tento rok, kdy nám do toho všeho začala ještě první třída.
7.Jak velkou zápasovou zátěž považuješ pro naši kategorii za ideální, vezmu-li jako minimum - 1x měsíčně svazový turnaj a maximum – každý víkend v sobotu i v neděli nějaká forma zápasu?
To je strašně těžká odpověď. Je to individuální. A jinak je to pro přihlížející (rodiče) a jinak pro hráče (děti). Letos jsme si poprvé vyzkoušeli téměř každý víkend být pryč za zápasem. Na začátku se to dalo zvládat, ale pak už byla vidět únava. Děti nemají pak žádný volný čas samy pro sebe a já myslím, že v tomto věku ho ještě potřebují. Vím, že čím budou kluci starší, tím to bude snazší.
8.Co bys změnila na fungování naší kategorie a oddílu?
Zatím nic. Na klucích je vidět dravost, radost, spokojenost a nadšení. Uvidíme v zimě.
9.Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Absolutně ne. Od toho jsem rodič. Z jednoho školení jsem si odnesla pro mě velmi důležité motto: „Jsem zodpovědný za to, co řeknu, ale nejsem zodpovědný za to, jak to pochopíš.“
10.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Myslím, že ano.
11.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Musím přiznat, že teď už ne. Ale samozřejmě co není, může zase být.
12.Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
O hokeji se bavíme. O tom co se děje na ledě. Každý z nás mu předáváme nějaké zkušenosti. Já psychickou a rekonvalescenční podporu a tatínek tu technickou. Víme, co na něj platí a jak mu to máme říct, aby to pobral. Věci z kabiny neřešíme, když to nemá nějaký výchovný podtext (týkající se naší rodiny), který stihneme většinou vyřešit po cestě domů v autě.
13.Jak jsi byla spokojena s průběhem a formou jarní přípravy, eventuelně, co bys na ní změnila?
Jedním slovem úžasná. Kondiční testy nás natolik motivovaly, že Pája nechtěl chybět ani na vteřinu. I na fotkách, které jste pořizovali, bylo vidět, jak jsou ty blechy nadšené a šťastné. Ale o Vás je známo, že to s dětmi umíte. Párkrát jsme Vás v předchozích sezónách měli na trénink a Pavel byl vždy spokojen a pak jsem šťastná a spokojená i já.
14.S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Asi jako každý nadšený rodič se sportovním duchem, aby byl Pavlík mezi nejlepšími. Pak nás to bude všechny o to víc bavit. Všechno co děláme, děláme na plno s vidinou úspěchu. O tom to přeci je.
15.Poslední dobou hýbá mediálním světem několik hokejových kauz, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Na změny jsem malým pánem. A jak asi i vy víte, uvnitř je to vždycky jinak než jak to vypadá navenek. Jsem ráda, že Pavlík po nás zdědil sportovní nadšení, že ho nemusím prosit, aby vypnul PC a šel chvíli ven. A díky TJ a lidem, které to baví a chtějí se tomu věnovat, je mu to umožněno.
16.Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Vždycky jsem měla blízko ke sportu. Nic na vysoké úrovni, i když mě strašně lákala atletika. Bohužel mi to nebylo dopřáno. Takže jsem skončila jako všestranný sportovec. Poslední roky vítězí hokej.
17.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti? Letos jsme chtěli zkusit hokejový camp. Dostali jsme samou dobrou recenzi, ale dospěli jsme k závěru, že je ještě brzy. A školu jako takovou? Myslím, že na to je také ještě brzy. Co vím od svých žáků, kteří po základní škole odešli na sportovní gymnázium, tak to prý není dobrá investice do budoucna. Dostanou tam ze studentů maximum, ale tím to končí. Studenti odchází s plastikami vazů a podobně. Ale osobní zkušenost nemám, tudíž nemohu soudit. Ale vím, že na svých dětech experimentovat nebudu, to bude na jejich rozhodnutí. 
18.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto ráda by ses k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Chtěla bych se přidat k panu Zvěřinovi. Je na vás opravdu vidět nadšení a ty děti to z vás cítí. Přeji Vám úspěšnou sezónu plnou gólů a radostných chvil. Tak v září na modrý.
19.Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Co nebo kdo Vás přivedl k hokeji. A díky čemu se hokej stal Vaší srdcovou záležitostí?          
Abych řekl pravdu, tak si nepamatuji, že by mě někdo k hokeji a sportu jako takovému cíleně vedl. Já totiž prožil mládí v minulém století, a to bylo bohužel či bohudík (jak kdo chce) hodně věcí jinak. Neexistovala spotřební závislost na virtuálním světě kradoucí obrovskou porci volného času, v televizi byly pouze dva programy, kdy ten první začínal vysílat až v 16.00 h. a to ještě takové perly jako Hospodářský týdeník, Lekce ruštiny, Milníky RVHP…. A tak jsme trávili svůj volný čas na hřištích a pláccích a hráli míčové a další pohybové hry. Holky se točily na klandru, nebo skákaly gumu a my kluci se mohli přetrhnout, abychom se před nimi předvedli. No a v zimě pak sváděli ty nejúpornější hokejové bitvy do pozdních večerních hodin s nudlemi u nosu na místním rybníku. Tak jsem si odbyl své první sportovní kroky a přechod do sportovních oddílů byl tak nějak přirozený, kdy jsme se nejčastěji dohodli s kamarády a začali spolu někam chodit. Popravdě tehdy nás rodiče ani zdaleka tak nepodporovali a nevedli ke sportu jako dnes. Byl to pro nás úplně přirozený svět a nepamatuji si, že by se mnou rodiče někdy šli na trénink nebo zápas. Dodnes mám takovou nepříjemnou vzpomínku, kdy jsme hráli poslední zápas sezóny, a já uprosil rodiče, aby se alespoň tentokrát přišli podívat. Celý zápas jsem se moc snažil a pokukoval neustále po tribunách. No, a když se objevili, až teprve pár minut před koncem, rozbrečel jsem se. Moji rodiče vlastně vzali mé sportování trochu vážně, až když k nám domu přijeli zástupci jednoho oddílu hrajícího tehdy nejvyšší republikovou soutěž a přemlouvali je, aby podepsali můj přestup k nim, že prý mi zajistí bezproblémové přijetí na školu, ubytování, zářnou karieru…. Ale to už je úplně jiný příběh.
No a proč zrovna hokej je mé aortě nejblíže? Hokej je rychlá, vzrušující hra a uvádí se dokonce, že nejrychlejší kolektivní hra na světě. K boji mezi mantinely patří emoce, nádherné kombinace, parádní góly i osobní kontakty, kdy proti sobě stojí muž proti muži a hůl proti holi. Zkrátka nekompromisní souboj svalů a nervů břit na břit. Pro mě je lední hokej láska, víra, kus životního názoru, a věřím, že kdyby se hrál v patnáctém století, patřil by do rukou rytířů a ve starověku gladiátorům. Ale raději si již odervu ruce z klávesnice, nebo z jedné odpovědi bude nakonec samostatný článek.
20.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku. Já Vám také děkuji. Otázka pro rodinku Koubských. Co pro ně znamená hokej a jak to zvládají. Tolik hokejistů doma. Jaké to má pro ně pozitiva a naopak?
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Sam Nevole
Ahoj Same. Tvoje mamka mi říkala, že se tě mám zeptat, kdy už budeš hodný?
Nevím.
Prosím tě a ty zlobíš?
Tak trochu.
A jak?
Nejraději v pondělí a ve čtvrtek. Občas říkám sprostý slova a ve škole jsem jednou tancoval.
Tobě bude 7.7. 7let, vnímáš tuto číselnou zajímavost, jako něco čím budou letošní narozeniny výjimečné?
Nevím, ale taťka mi koupí čtyřkolku.
Takto je opravdu výjimečný dárek, asi už se těšíš?
To jo, protože na ní budu o prázdninách jezdit.
A jaké budou, nebo jaké by sis přál prázdniny?
Už se těším, jak budu celé dny hrát hry na tabletu a ráno se válet v posteli (smích).
Až bude tento rozhovor zveřejněn, budou již prázdniny, ale teď ještě chodíš do školy. Kam?  
Na Masaryčku do 1A.
A jaký byl celkově ten první rok ve škole?
Bezva a nejlepší byl tělocvik.
A naopak, co tě zase tolik nebavilo?
Pracovní činnosti a výtvarka.
Jací jsou kamarádi ve škole?
Já mám opravdového jen Jendu, se kterým sedím v lavici, protože ostatním se moc nelíbí, jak zlobím.
Děláš si domácí úkoly hned, jak přijdeš ze školy, abys měl pak už jen volno, nebo až večer a na poslední chvíli?
Většinou až večer, ale jednou jsem si ho udělal dokonce hned ve škole.
Když jsi před rokem opouštěl školku, těšil ses do školy?
To jo.
No a teď po roce máš ze školy jaký pocit?
Občas je to tam trapný.
Prosím tě a co jako?
Hlavně družina.
Kdysi jsem tě viděl na trénincích přípravky házené, chodíš tam ještě?
Hraju už jen ve škole, ale na házenou už jsem přestal chodit.
Jaký vnímáš rozdíl mezi těmito sporty, co se týká party, kabiny a tréninků?
Je to jiný. Některé děti jsou tam bláznivé a některé normální.
No já myslím, že i na hokeji máme minimálně jednoho hráče bláznivého, ale když už jsme se dostali k hokeji. Ty jsi začínal jako hráč, nebo jsi chtěl být hned gólman?
Nejdřív jsem chtěl být hráč, ale pak zase gólman.
V čem si myslíš, že je post brankaře oproti hráčům lepší a v čem horší?
Hráči musí pořád bruslit a trénovat, zatím co na gólmanovi se mi líbilo, že nemusí nikam spěchat a když zakopneme a spadneme, tak je to jedno. Pro mě je nejlepší ležení (smích).
Zeptám se tě jako každého doposud, co tě na tréninku jarní přípravy nejvíc bavilo a co zase nejmíň.
Mě bavilo asi všechno a nebaví mě, když dostanu gól.
Často jsi v rozhovorech jmenován jako dobrý kamarád, protože je s tebou legrace. Baví tě bavit ostatní?
Jo, ale občas se mi to moc nevede.
A jak nejraději bavíš spoluhráče?
Říkám vtipy a dělám si z nich legraci.
No a kdo jsou vlastně tvoji nejlepší kamarádi?
Pavel a Pepa.
Už jsi někdy přemýšlel, co bys chtěl dělat jako dospělák?
Chtěl bych být kamionista jako můj děda. Vzpomínám, jak jsem s ním jednou jel, a když jsme přijeli k mostu, tak jsme se tam nemohli vejít.
Dobře Same. Tak já doufám, že se ti to splní a eventuelně i jiná tvá přání. Ode mě ale především všechno nejlepší a ať tě nikdy neopustí dobrá nálada a tvůj smysl pro humor.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Pavel Tvrdík
Ahoj Pavle. Za pár dní máš svátek, jak si vlastně spokojený se svým jménem?
Dobře. Líbí se mi.
Datum tvého svátku trochu koliduje s vysvědčením, což nemusí být vždy ideální kombinace. Už víš, jaké bude vízo?
Dobrý.
Dobrý je za tři.
Tak výborný.
Já to tedy vím, ale prozraď našim čtenářům, kam vlastně chodíš do školy.
Na Žižkov do 1.C.
A co se ti na škole nejvíc líbí?
Že tam máme hračky a mičudu. A taky, že máme hodnou pani učitelku Olinku Seifertovou.
Dobře. Tak teď mi jen pošeptej, aby to neslyšela ta hodná pani učitelka, co se ti na škole nelíbí?
Učení.
Který předmět nejvíc?
Čtení.
A naopak, který tě nejvíc baví?
Písanka.
Teď ale budou prázdniny. Už víš, jaké budou?
Dobrý, protože budeme jezdit na motorkách.
Ty už jezdíš na motorce?
Ano s taťkou. My jsme dostali motorky od Ježíška. Taťka velkou 450-ku a já malou crossku 60-ku.
Kde na nich jezdíte?
No, v Krupý a ještě ve Štěpánově.
Už jsi z té motorky někdy spadl?
Ano, ale moc to nebolelo. Jenom ten druhý den, jak jsem jí dostal od Ježíška, to bolelo. To jsem najel na takový malý hup, dal nohu z plynu a zajel do keříčka. No a pak ještě jednou mě to tam vyhodilo.
A baví tě víc jezdit rychle po rovince, nebo zdolávat terénní překážky?
V terénu.
Závodíte někdy spolu s tátou?
Ano. Někdy jsem rychlejší já a někdy táta. Například včera jsem byl rychlejší já, protože jsem tátu v jednom místě uzavřel.
Máš Pavle ještě nějaké jiné zájmy než hokej a motorky?
Občas ještě chodím na gymnastiku, taky jezdím na kole, plavu, lyžuju a cvičím, abych měl svaly na motorku.
A které svaly si na motorce nejvíc namáháš?
Nohy a ruce.
Je nějaký sport či činnost, kterou si ještě nedělal, ale moc bys to chtěl zkusit?
Chtěl bych jezdit na skateboardu, nebo skočit z letadla s padákem.
Jak by podle tebe měly vypadat ideální prázdniny?
Každý den jezdit na motorkách a taky koupání.
Pavle, já ale vím, jedno tajemství, že na tebe čeká po prázdninách ještě jeden dárek v podobě sourozence, už se těšíš?
Hm.
A raději bys bráchu nebo ségru?
Bráchu.
Máš už nějakou představu, co s ním budeš dělat?
Budu si s ním hrát. Třeba si házet nebo kopat s míčem.
Řekni mi první tři věci, které tě napadnou, bez kterých bys rozhodně nemohl existovat?
Taťka, mamka a ještě… a ještě… a ještě… Já nevím třetí.
To vůbec nevadí, protože to co jsi řekl, je krásné a prozrazuje to, že máš rodiče opravdu moc rád. Ale řekni mi, kdo z nich je na tebe přísnější?
Taťka. Ten občas hubuje, ale mamka chrání.
Právě nám skončila jarní příprava. Takže, jaká část tréninku, či forma je pro tebe nejnepříjemnější a naopak, která tě nejvíc baví?
Nejvíc mě baví běhání a testíky a nejmíň to hraní jeden proti jednomu.
Na jakém postu a případně s jakým spoluhráčem, či spoluhráči, bys byl nejraději na ledě?
Chtěl bych být útočník, protože mě to baví. A chtěl bych hrát s Pepou Dvořákem, Štěpánem Jelínkem, Míšou a Samem.
A kdo je tvůj nejlepší kamarád v kabině?
Štěpán Jelínek.
Stýkáte se někdy i mimo hokeje?
Občas chodíme spolu a s taťkou chytat ryby. Nebo si půjčujeme stan a jezdíme na rybářské závody, kde si pak můžeme vzít domu, to co nachytáme.
Jo, jo, to si pamatuji, že mi Štěpán říkal, že chytá ryby, ale ty mi prozraď, kdo z vás je úspěšnější rybář?
Štěpán. On trénuje u babičky a vůbec všude.
Tak máš alespoň příležitost se od něj něco přiučit. A ode mě máš možnost, když jsme ti jmenovci, položit na závěr našeho rozhovoru jednu otázku ty mě.
Co vás baví nejvíc za sport?
Ač to tak asi při pohledu na mě nevypadá, tak já má rád v podstatě každý sport a pohybovou aktivitu a dokonce i ty adrenalinové záležitosti. Takže už jsem si vyzkoušel bungee dumping, nebo let padákem. Ale nejraději mám hokej s fotbalem a z těch ostatních - jízdu na kole, in line brusle, běh, ping pong, basket, prostě všechno, kde se něco děje. Vlastně všechno ne. Musím se přiznat, ač u tebe tím nezískám plusové body, nikdy jsem nepropadl kouzlu motoristického sportu. A je jednou, jestli to jsou auta, motorky nebo formule a ani nezáleží, zda je to pasivně nebo aktivně.
Na tom ale vůbec nezáleží, protože ty to za mě určitě všechno vynahradíš. Takže Pavle všechno nejlepší, ať se ti daří vše, co děláš a především ať tě to vždy baví. Hodně štěstí, zdraví, lásky a dobré lidi kolem sebe.
 
 
 
MALEŠOV OPEN - DOHRÁNO
 
   Pro naši generaci bylo trestem nejít ven, pro část té dnešní je naopak trest jít ven, protože si raději povídají s kamarády přes sociální sítě. To ale rozhodně neplatí o malých Sršních a jejich rodičích, kteří se v neděli 28.6.2015 sešli na Malešov Open – míčový sedmiboj v úctyhodném počtu 45 účastníků, z nichž se 32 aktivně zapojilo do soutěží v kopané, házené, pétanque, hokejbalu, basketbalu, kroketu a florbalu.
   Každý, kdo tak trochu sleduje zákony schválnosti vesmíru, ví, že když si něco přejete, nesmíte si to přát, ale jen tak ležérně a mimochodem na to myslet. A proto jsem raději celý týden nesledoval předpovědi našich meteorologů. No a zadařilo se, neboť počasí nám ukazovalo po celou akci svoji TOP tvář. Výsledky byly velmi vyrovnané a dvojicím se v jednotlivých disciplínách dařilo střídavě úspěšně. Turnaj měl přesto jasného vítěze – silný tandem Kubu a tátu Komárka. Na příštím setkání jim proto svážeme ruce a nohy a uvidíme, jak umí dávat branky a koše jen hlavou. O dalších místech již většinou rozhodoval pouze jediný bod a vzácnou vyrovnanost potvrdilo i finále kroketu, které vyhráli Pavel a Pavel Tvrdíkovi nad Bárou a Martinou Sirotkovou 40:41, čímž si v konečném pořadí vybojovali druhé místo. Ale i ostatní nám předvedli kvalitní výkony, které tentokrát nebyly ani tak o fyzické kondici, jako o technických dovednostech s kulatým nesmyslem, vyzkoušení si nových věcí, posunu vlastních individuelních hranic, spravedlivém ocenění vynaloženého úsilí a s tím spojeném formování charakteru. Protože proto snad dáváme děti na sport (nebo doufám aspoň významná většina z nás), aby jejich zdravá těla naplnil i zdravý duch.
   Tak a povinnou vatu máme za sebou a je načase konečně přejít k celkovým výsledkům:
1.místo - Jakub Komárek + taťka
23 bodů (1.místo – basketbal, házená, pétanque, 3.místo – kopaná, 4.místo – kroket, florbal, 5.místo – hokejbal)
2.místo – Pavel Tvrdík + taťka
17 bodů (1.místo – florbal, kroket, 4.místo – kopaná, hokejbal, 5.místo – pétanque, házená, basketbal)
3.místo – Barbora Sirotková + mamka
16 bodů (2.místo – kroket, pétanque, 3.místo – házená, 4.místo – basketbal, 5.místo – florbal, kopaná, hokejbal)
3.místo – David Zvěřina + mamka
16 bodů (2.místo – kopaná, 3.místo – pétanque, hokejbal, 4.místo – basketbal, florbal, 5.místo – házaná, kroket)
4.místo – Martin Závůrka + taťka
15 bodů (2.místo – basketbal, 3.místo – kopaná, florbal, 4.místo – hokejbal, 5.místo – pétanque, házená, kroket)
4.místo – Adam Hykš + taťka
15 bodů (2.místo – florbal, házená, 4.místo – hokejbal, pétanque, 5.místo – basketbal, kopaná, kroket)
5.místo – Matouš a Filip Kloučkovi
13 bodů (3.místo – hokejbal, basketbal, 4.místo – florbal, házená, 5.místo – pétanque, kopaná, kroket)
5.místo – Jakub Jelínek + taťka
13 bodů (1.místo – kopaná, 4.místo – basketbal, kroket, 5.místo – hokejbal, florbal, házená, pétanque)
6.místo – Kamil a Patrik Hladíkovi
12 bodů (1.místo – hokejbal, 4.místo – kopaná, 5.místo – kroket, basketbal, florbal, házená, pétanque)
6.místo – Marek Neumann + taťka
12 bodů (4.místo – kopaná, kroket, florbal, házená, pétanque, 5.místo – hokejbal, basketbal)
6.místo – Dan Neumann + mamka
12 bodů (2.místo – hokejbal, 4.místo – basketbal, pétanque, 5.místo – kopaná, kroket, florbal, házená)
6.místo – Jiří Koubský + taťka
12 bodů (3.místo – kroket, florbal, 4.místo – házená, 5.místo – hokejbal, basketbal, pétanque, kopaná)
7.místo – Michal Zvěřina + taťka
11. bodů (3.místo – kroket, pétanque, 5.místo – florbal, házená, hokejbal, basketbal, kopaná)
7.místo – Štěpán Jelínek + mamka
11 bodů (3.místo – házená, 4.místo – pétanque, kopaná, 5.místo – kroket, florbal, hokejbal, basketbal)
7.místo – Adéla Závůrková  + mamka
11 bodů (3.místo – basketbal, 4.místo – házená, hokejbal, 5.místo – pétanque, kopaná, kroket, florbal)
8.místo – Jakub Hykš + mamka
8 bodů (4.místo – kroket, 5.místo – basketbal, házená, hokejbal, pétanque, kopaná, florbal)
 
   Na závěr chci ještě jednou poděkovat všem, kteří se zúčastnili tohoto letního sportovního zpestření a přispěli i svým dílem k pohodové a přátelské atmosféře. Protože bez ohledu na výsledky jsou nakonec vítězové všichni, kteří se zúčastnili a užili si to. No a o to jde v konečném důsledku nejvíc.
 
P.S. Poděkování p.Hulové za fotky, které si můžete prohlédnout nebo stáhnout v naší fotogalerii.
 
 
 
SHRNUTO A PODTRŽENO
 
   Když jsem tento týden otočil kalendářem, zrak mi na chvíli ulpěl na čtvrtku 25. června, kde jsem měl poznámku: „Závěr jarní přípravy“!!! Jo, jo, je to tak. Jako běžný rok, tak i ten hokejový se dělí na určité cykly, kdy něco začne, trvá a pak se to svým způsobem uzavře. Během té doby se něco naučíme, něco zažijeme, něco ztratíme, něco získáme, a když to skončí, jdeme dál. Ovšem o stupínek výš. Někdo by mohl říct, že to připomíná spirálové vnímání času starými Kelty. Možná, ale to asi není podstatné. Pokud ovšem někdo ode mě nyní očekává krátké shrnutí mého zatím ještě kratšího působení u přípravky, tak slibuji, pokusím se být co nejstručnější. Ale znáte mě?!?! A kdo to neočekává, ať dál nečte.
  Především chci tedy poděkovat za přístup a podporu, s kterou své děti vedete ke sportu, v drtivé většině i vzornou docházku, případně schopnost děti omluvit a dále ochotu s jakou mi pomáháte s tréninky. Vašim dětem pak především za jejich výkony, snahu a nasazení s jakými tréninky absolvují.
   Nechci zde konkrétně rozebírat, co jsme se naučili a co už děti zvládnou, protože naše kategorie přípravky je především o zaujmutí dětí a vybudování kladného vztahu k pohybovým aktivitám, na kterém se teprve dají stavět další patra stavby zvané hokejový vývoj. Přesto, pokud má někdo zájem znát momentální výkonnostní schopnosti jednotlivých hráčů, může se mě kdykoliv zeptat, ale především najde většinu odpovědí v sekci „Výkonnostní testy“ na našem webu. Pro jistotu ale upozorňuji, že uvedená čísla poskytují obraz pouze o současné fyzické výkonnosti, nikoli však informace o kvalitě technických dovedností, herním citu, soustředění a chuti vydat v zápase vše, co bylo natrénováno. V žádném případě proto nejsou ani sebelepší výsledky testů automatickou zárukou úspěšného sportovního výkonu a naopak. Ona totiž práce s dětmi a jejich myslí, která je neoddělitelná od vlastního těla, není matematika. Nejde to spočítat, provést zkoušku úspěšného řešení a vrhnout se na další příklad. Pro naši kategorii mají proto testy v sobě především soutěžní a tím i motivační charakter. No a motivace je činitel, který výrazně určuje kvalitu a konečný úspěch či neúspěch tréninkového procesu.
   Nicméně si přesto neodpustím pár vět ze zcela exaktního pohledu. Momentálně tedy máme osm hráčů, jejichž fyzická výkonnost se dá hodnotit jako vynikající (Jakub, Pavel, Štěpán, Mates, Tomáš, Matouš, Pepa, Matěj), sedm na dobré úrovni (Jirka, Michal, Martin, Marek, Sam, Vojta, Kamil) a dva zatím v průměrných a jednoho ve slabších výsledcích. No a pro úplnost musím i dodat, že dva hráči respektive hráčky neabsolvovaly dostatečný počet testů, tudíž nemohou být do celkového hodnocení zahrnuty. Ovšem co je nejdůležitější, tedy aspoň pro mě - máme téměř všechny děti s chutí soutěžit, touhou vítězit a vůlí se zlepšovat.
   A protože konkrétní chvály není nikdy dost, tak ještě musím zmínit výbornou docházku na tréninky u většiny dětí a především pak u Michala, který jako jediný nevynechal ani jednou. Dále pak Pepu a Adama za jedinou absenci, Jirku s Kamilem za pouhé dvě a Kubu za tři. Ona vůbec docházka, a především pak v závěru tréninkového cyklu, je takovým lakmusovým papírkem, prozrazujícím úspěšnost zvoleného přístupu. A z tohoto pohledu jsem opravdu rád, že přes všechny školy v přírodě, školní výlety, školkové rozlučky, dovolené a několik nemocí nebylo na tréninku nikdy míň jak 11 dětí, což je při našich počtech opravdu úspěch.
   To už by ale snad řečí čísel a statistik stačilo, protože tu nejlepší odpověď člověk stejně najde, když se podívá na konci tréninku dětem do očí a hned ví, na čem je. A to je pro mě asi ten nejdůležitější a nejpozitivnější výstup z právě končící přípravy.
   Jinak neoficielně se rozloučíme na Malešov Open v neděli 28.6., kam Vás všechny ještě jednou srdečně zvu. No a po měsíční pauze se opět setkáme v pondělí 3.8.2013 v 15.30 hod., kdy se rozběhne letní příprava. V měsíci srpnu budou tréninky ve stejných termínech jako doteď, tedy pondělí-čtvrtek od 15.30 do 17.00 hod.. Samozřejmě respektuji fakt slabší docházky, vzhledem k prázdninám a dovoleným, přesto věřím, že ti, kteří budou momentálně doma, dorazí a zpestří si prázdninové volno 100% herním tréninkem.
   Na soustředění, kterým zakončíme letní přípravu, odjíždíme v neděli 23.8. - sraz v 9.00 před ZS. Zatím je přihlášeno 9 hráčů, což není špatné, ale do ideálního stavu, přeci jenom pár dětí chybí. Tak budu doufat, že si to třeba ještě někdo rozmyslí a nakonec s námi přeci jen pojede. No a po návratu již hurá na led…..
   Děkuji všem, kteří dočetli až sem a přeji krásné léto plné slunka a pohody. Užijte si každý podle svých představ potřebnou prázdninovou či dovolenkovou přestávku a načerpejte ze sluníčka dostatek energie. No a pokud možno nepromrhejte svůj čas jenom ve virtuálním světě a zkuste ho část věnovat i sportu tím, že si půjdete zaplavat, projet na kole, nebo zahrát fotbálek s kamarády na hřiště.
   Toť už ode mě opravdu vše a jestli se na další část sezóny 2015/2016 těšíte i vy, jako já na vás, tak to nemá chybu.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
Monika Bajerová
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Víťa Zvěřina. Jak se ti spolupracovalo s Katkou a byla jsi spokojená s tím, jak jste to dělaly, nebo bys dnes dělala věci jinak?
Nemožem to posúdit, jelikož som nikdy před tým nespolupracovala čo sa týka v hokeji. Možem len napísať, že som každý den venovala tak 4 hodiny času hokeju.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Priviedli sme ho my. Raz na ihrisku som stretla Bricha a rozprával mi o hokeji. Matuško bolo strašne živý a vždy som ho musela unavit a hokej bol jako jedininý sport, který začína od 3 rokov, tak som ho prihlásila na hokej.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Najzažitok, kde Pavlík urobil stojku na ľade detičkám, strašná sranda. A najhorší zážitok, kde trenérka počas zápasu chcela zobrat deti von sa vybláznit a dve maminy absolutne nerezpektovali, dali detom počítač do ruky a museli deti čakat dve hodiny v šatni na další zápas. ( Hejlová, Balvínová)
4.Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Dobrovolne.
5.Když jsi přítomna na tréninku, věnuješ svou pozornost především dítěti, nebo si raději popovídáš s ostatními rodiči?
Venujem pozornost dietatu a ráda taktiež pokecám.
6.Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Venuje sa judu. Časovo sa snažím spravit pre to všetko, aby sme to stíhali. Uvidím, jako budu tréninky budúci rok, snad sa mi krížit nebudú. J
7.Jak velkou zápasovou zátěž považuješ pro naší kategorii za ideální, vezmu-li jako minimum - 1x měsíčně svazový turnaj a maximum – každý víkend v sobotu i v neděli nějaká forma zápasu?
Každý víkend v sobotu alebo v nedelu.
8.Co bys změnila na fungování naší kategorie a oddílu?
Zatial nič, nové věci, nový trenér. Prosím o túto otázku v priebehu roku.
9.Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Nie, všetko je v naprostom poriadku.
10.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Priznám sa, že vobec nemám čas sledovat webové stránky, takže pokial mi to nepovedia rodičia o ničom neviem, ale to je moj problém. Pavli dobre to robíš, ja som vždy posielala emaili a strávila som vela času na nete s odpisovaním apod.
11.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Snažila som sa vždy pomáhat, ale priznám sa, že teraz som to absolutne nestíhala, ale cez zimu, určite budem a ráda.
12.Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Ani ne, len ho upozornujem čo nemá robit a tak. Napr. Aby sa choval slušne vo sprchách.
13.Jak si byla spokojen s průběhem a formou jarní přípravy, eventuelně, co bys na ní změnila?
Vše OK.
14.S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Keby sa mi krížil trénink s judom, tak by som strašne prosila, či by Maty nemohol nahradit trenink u starších.
15.Poslední dobou hýbá mediálním světem několik hokejových kauz, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Neriešim to.
16.Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
V detstve bohužel som nešportovala, maminka nás chovala sama a neboli korunky, potom kde som začala sama zarábat, som začala športovat a momentálne navštevujem judo a posilku. Manžel závodne plaval.Teraz behá + posilka.
17.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Ne, neriešim. Až kde mi povie trenér, že to dieta na niečo má, potom to začnem riešit.
18.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto ráda by ses k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Nemám žiadnu otázku.
19.Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Nemám žiadnu otázku.
20.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Lucia Hejlová: Aký máš pocit, kde vieš, že kvoli tebe odišla trenérka od detí? Zobrala si si s toho niejaké ponaučenie? Uvedomuješ si, že si kazila celý hokejový tým?
 
 
 
DNES SLAVÍ TAŤKOVÉ
 
   Miluji tyhle chvilky, kdy jsou večer již všichni v peřinách a já sám, v tichu a přítmí, s hrnkem kávy spustím konfiguraci svého myšlenkového softwaru. Protože to se pak v hlavě dějí věci!?!? Roztočí se CD se soubory obsahující několik událostí a milníků, kterými si musí projít v životě snad každý muž a které ho potom posouvají dál a dál, dokud neumře anebo si nenechá změnit pohlaví (tam na něj ale čekají zase ženské milníky, kterým ovšem nerozumím. Určitě tam ale bude první kadeřník, první spálený oběd, první zlomený nehet, nebo první dieta). Oněmi zlomovými body u mužů jsou pak například první uhry, první pubertální knírek, první rvačka, první rozbité okno šutrem, první kocovina, první pusa od dívky, první facka od ženy, první pusa od muže, první šedivý vlas, narození prvního dítěte, zaplacení prvních alimentů…… no a možná se pro některé stane takovým klíčovým předělem i dnešní Den otců.
   Popravdě jedná se o svátek, který má v naší kotlině minimální tradici, přestože ve světě se slaví vždy třetí červnovou neděli již přes sto let. Jistá Američanka prý kdysi uspořádala první veřejnou oslavu na počest svého otce, který po smrti své ženy vychoval sám šest dětí a ona byla jedním z nich. Já osobně jsem se s ním poprvé setkal ještě jako mladý studentík, který byl, co by krhounek třídy odeslán odměnou na výměnnou praxi do tehdejší NDR. Netuším sice, kde udělali soudruzi z NDR chybu, ale dodnes vzpomínám, jak jsem jednou procházel Rostockem a zíral jak nutrie před stažením. Ulice plné mladých dívek a žen, které nosily mísy napečených dobrot a rozdávaly je kolemjdoucím mužům. Blahem mi slézaly nehty, protože i já byl několikrát obdarován, i když tehdy mi udělaly mnohem větší potěšení něžné pusy než kulinářské výtvory. Snad proto, že do otce jsem měl tehdy ještě daleko.
   Teď již tedy tátou jsem a dokonce trojnásobným, leč svátek je u nás stále na okraji zájmu, přestože si ho tatínci jistě zaslouží podobně jako maminky. Jejich role v rodině je totiž stejně nezastupitelná, protože představují, nebo by měli alespoň představovat pro své děti, model chování správného muže. Mají obvykle jiný přístup k výchově a do života dítěte vkládají větší nadhled. Jejich předností je i to, že jsou méně úzkostliví a zároveň akčnější, což děti milují. Přivádějí je častěji k různým sportům, využívají jinou slovní zásobu a dokonale tak doplňují ženskou intuici, něhu a bezpečí domova.
   Doufám tedy, že mě teď nějaká feministická guru neprobodává jak vúdú symbol, protože já si žen nesmírně vážím a obdivuji je. Jen tvrdím, že mužský element je ve výchově dětí stejně nezastupitelný jako ten ženský a nejlepší je soulad a vzájemné doplňování, aby si dítě mohlo vzít z obou to nejlepší.
   A proto, když mají ženy, matky i děti svůj tradiční svátek, proč bychom ho nemohli mít i my tátové. A pokud to někoho dráždí jako další amerikanismus, tak když přežijeme, že v únoru ze stejných pohnutek přejeme svým milovaným, abychom potom společně s dětmi v listopadu dlabali dýně a v prosinci jim složitě vysvětlovali, že u nás nerozváží dárky obtloustlý Santa Claus sobím spřežením či dokonce kamionem Coca-Coly, tak proč ne!
   Ovšem než se tak stane a naše ratolesti spolu s ženami nás zahrnou dary a něžnými vyznáními, pokusme se strávit tento den alespoň co nejvíc spolu. Přestože já v těchto chvílích občas zjišťuji, že již jsem skutečně starý a nejméně vzdělaný člen rodiny, protože u nás už potomci neplácají obyčejné dětské nesmysly, ale sáhodlouze řeší skloňování německých sloves, příčiny porážky Římanů v Teutoburském lese, aby posléze plynule přešli k podrobnému popisu možných řešení současné humanitární krize.
   Ještě že mám alespoň tu malou roztomilou uličnici, která umí neskutečně rozzářit den, i když i v jejím případě platí, že některé věci se fakt dědí a občas bývá nepříjemně upřímná. Jako například onehdá, když jsem jí byl vyzvednout z družiny a vyslechl za pootevřenými dveřmi učebny klasické dětské trumfování: „Můj táta koupil nový auto, a to dokáže jet až 400 km/hod.. To nic není. To můj táta chodí do posilovny a má tááákovýhkle svaly. A co má být? To můj táta vydělá tolik peněz, že nám postavil ten největší dům……“ A do toho slyším známý hlas: „No a co??? Můj táta je zase táááááááákhle tlustej“….. Stál jsem tam, dusil se smíchy a rozhodně se necítil jako ten zničený muž z kolovacího dopisu: „Paulo z České republiky, neodeslal tento dopis třiceti lidem a během týdne se z něj stal ropušák a lidská troska….” Cestou domů jsem ale Barunce odborně vysvětlil, že lidský tuk je považován za jednu z nejlepších zásobáren energie, a tudíž její tatínek má alespoň energie, jako papiňák před výbuchem. Oni totiž otcové prý mají na své dcery nejvýznamnější vliv právě v době jejich dospívání, kdy akceptováním jejich názorů a vřelým vztahem budují jejich sebevědomí pro budoucí partnerský vztah.
   Teď tu ovšem sedím, datluju do klávesnice a už se těším, jak se ráno přitrousí to opyžámkované voňavé malé stvoření a vysloví: „Ahoj tatínku“. Přitulí se, položí si na mě hlavu a já se budu muset možná štípnout, abych zjistil, jestli se mi to štěstí nezdá. A vím, že mi bude úplně jedno, jestli si někdo vzpomene na dnešní svátek otců, ale naopak že spíš já řeknu svým dětem a manželce nějaká slova díků, protože bez nich bych vlastně tátou nikdy nebyl....., a to by mi fakt bylo moc líto. Hezký den všem!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Vojta Maník
Ahoj Vojto, za pár dní máš narozeniny, kolik let ti vlastně bude let?
Čtyři.
Kolik???
Pět.
To je krásný a uměl bys mi to ukázat na prstech?
Ticho, ale ručička, kterou mi Vojta nastavuje má skutečně pět prstů.
A do kolika už umíš vlastně počítat?
Do deseti.
Super a jak oslavíš své narozeniny?
Dostanu dort.
A sfoukáváš rád svíčky na dortu?
Ano.
Co si přeješ za dárek?
Skateboard.
A ty už na něm umíš jezdit, nebo se budeš teprve učit?
Umím.
Chodíš někam do školky?
Do Kutné Hory. Do Benešovky.
Jak se jmenuje oddělení, kam chodíš?
Na dveřích máme obrázek kytičky.
To budete asi pěkná kvítka. Máš tam dobré kamarády?
Hm. Honzíka.
Co spolu ve školce děláte?
Honíme se a hrajeme si s autama.
Chtěl bys někdy řídit opravdový velký auto?
Ano.
A co motorku?
Tu taky.
A kdyby sis mohl vybrat. Raději auto nebo motorku?
Motorku.
Máš nějakého svého oblíbeného filmového nebo pohádkového hrdinu?
Ano. Prasátko Pepina.
Jéé, tak to já vůbec neznám, ale prosím tě prasátka bývají občas špinavá, tohle taky?
Nééé.
A má to prasátko nějaké kamarády?
Ano. Ovečku Zuzku.
Tak to je fajn, ale teď bych se tě rád zeptal na něco kolem hokeje. Kdo tě poprvé přivedl na zimák?
Táta.
A když jsi začínal, učil ses bruslit s hrazdičkou nebo bez?
S hrazdičkou.
A co tě na hokeji nejvíc baví?
Dávat góly.
A co nejvíc na tréninku?
Skákání přes švihadlo.
A naopak, co tě nebaví?
Vybika, protože jsem vybíjenej.
Máš v kabině nějaké kamarády?
Ano. Kubu a Sama.
A v čem jsou dobrý?
Je s nimi legrace.
Díváš se doma někdy na hokej v televizi?
Ano s tátou.
A komu fandíš?
Jágrovi.
Ty máš staršího bráchu, který taky hraje hokej, učí tě nějaké hokejové dovednosti?
Ne.
Děláš mimo hokeje ještě něco jiného?
Chodím rád běhat na Sokolák.
Takže chodíš na atletiku?
Ne. Chodím si běhat jen tak.
A chodíš sám, nebo ještě s někým?
Ještě Míša chodí.
Máš doma nějaké zvířátko?
To jo. Křečka.
Kdybych byl pohádkový dědeček, jaké bys měl přání?
Auto na ovládání.
Vojto, moc ti děkuji za odpovědí, a přestože byl náš rozhovor pouze v holých větách, moc ti přeju, aby se tvé dovednosti rozvíjely jak to nejkošatější souvětí. Všechno nejlepší, hodně štěstí a ať tě vždy baví, to co děláš.
 
 
 
 VOX POPULI Z TRIBUNY
 
   Za pár dní nám začínají letní prázdniny, což je v hokejovém prostředí tak trochu okurková sezóna. Přesto, aby náš web neskomíral a mělo i v tomto období smysl zadat jeho adresu do internetového vyhledávače, připravil jsem si pro Vás sérii imaginárních rozhovorů s Vámi rodiči.
   Jak jsem již několikrát řekl, považuji informovanost a schopnost konstruktivní komunikace za základ každé činnost, na které se podílí více lidí. A v našem případě tvoří ten základní vzorec samozřejmě trenér – hráč - rodič. Nebudeme si věci lakovat na růžovo, protože ne vždy a vše je tak, jak by mělo být, nebo jak bychom si z našeho subjektivního pohledu přáli. Ale pokud chceme věci měnit, je potřeba o problémech vědět, diskutovat a případně argumentovat.
   Na tomto webu se snažím prezentovat své názory a co nejvíce informovat o dění v našem týmu. Občas dostávají v rámci oslaveneckých rozhovorů také svůj prostor děti a teď bych ho rád poskytl i Vám – rodičům. Před pár lety jsem tento model aplikoval u kategorie, kterou jsem tehdy vedl a shledalo se to poměrně s kladnou odezvou a velkou sledovaností. Proto jsem na letošní léto oprášil a inovoval mustr otázek, aby pasoval na naší kategorii a vy se tak mohli, pokud o to budete stát, vyjádřit k dění v týmu. Prvního respondenta jsem si vybral sám, a to našeho vedoucího mužstva Víťu Zvěřinu. Ten na konci svého rozhovoru vybere dalšího a osloví ho jednou svou otázkou. Samozřejmě nikoho nenutím, proto nemusíte odpovídat na každou otázku, případně na žádnou, respektuji to. Vše je totiž pouze otázkou vaší volby a chutě se veřejně vyslovit k prostředí, jehož jste vy i vaše děti součástí.
Víťa Zvěřina
1.První otázka by měla být od posledního respondenta, ale protože jsi úplně první, tak tato bude ode mě. Když se bude křížit termín hokejového zápasu tvých synů Michala a Davida, které mu dáš přednost?
Vzhledem k tomu, že manželka pracuje na směny, se tomuto dilematu určitě nevyhnu. Rád bych samozřejmě jel na oba zápasy. David už hraje, dá se říci opravdový hokej a je soběstačný. Michal je stále v začátcích, tak potřebuje podporu, tak je volba zřejmě jasná.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
David jako prvorozený to měl jistě těžší. Hledali jsme možnosti. Gábina dělala atletiku a já hrával fotbal. Vyhrál fotbal a v pěti letech David zkoušel zkrotit kulatý nesmysl. Zároveň jsme chodili i na bruslení s panem Kopeckým, kde přeci jen byl k dětem lepší přístup, tak to vyhrálo kluziště. U Michala pak byla volba víceméně jasná.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Nejvíc mne těší, že se ml. žáci, kde hraje starší syn, dokázali odlepit ode dna tabulky a poslední zápasy vyhrát. Těch negativních zážitků mám naštěstí minimum a snažím se na ně rychle zapomínat.
4.Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Staršího syna hokej doslova pohltil. Je schopen vzdát se všeho kvůli hokeji, v čemž ho musíme občas mírnit. Mladší syn byl v loňské sezoně trošku rozpolcený, ale poté co si převzal žezlo vládce přípravky, jsem od něj neslyšel, že by nechtěl na trénink.
5.Když jsi přítomen na tréninku, věnuješ svou pozornost především dítěti, nebo si raději popovídáš s ostatními rodiči?
Bohužel na trénincích moc nepobývám. Spíše sloužím jako logistické zabezpečení. Ale když mohu, snažím se pomoci trenérovi Procházkovi nebo tobě.
6.Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Oba chlapci navštěvují ZUŠ Kutná Hora, kde pod vedením paní učitelky Peterkové-Kotyzové, ať už více či méně úspěšně hrají na piano. Starší z chlapců dále reprezentuje školu v atletice, florbalu, fotbalu a házené.
7.Jak velkou zápasovou zátěž považuješ pro naší kategorii za ideální, vezmu-li jako minimum - 1x měsíčně svazový turnaj a maximum – každý víkend v sobotu i v neděli nějaká forma zápasu?
Myslím, že minimum jeden zápas za měsíc je opravdu nedostačující. Na druhou stranu uvádíš maximum sobotu i neděli, což si myslím je druhý extrém. Myslím, že zápas za týden je optimální. Samozřejmě by děti měli být na ledě co nejvíc, ale jako rodič nejsem vždy schopen jim tento luxus vzhledem k fungování domácnosti, školy a práce dopřát.
8.Co bys změnil na fungování naší kategorie a oddílu?
Na fungování kategorie a oddílu dle mého názoru není moc co měnit. Spíše mne mrzí, že město přes veškeré snahy stále není schopné dokončit zázemí ZS a nebýt obětavosti a snahy některých rodičů, trenérů a dalších lidí, dodnes by nevznikla suchá střelnice, nezřídila by se posilovna, tělocvična a další.
9.Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Co se týká problémů s trenéry, tak v tomto směru mám zřejmě štěstí, protože s trenérem ml. žáků, kde hraje st. syn, mám si myslím přátelský vztah. Takže problémy řešíme okamžitě a za pochodu. Co se týče tebe, tak vzhledem k tomu, že jsme rodina a vycházíme spolu, tak je to víceméně totéž.
10.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Ze strany tvojí, jako trenéra přípravky, si myslím, že informovanost je vyčerpávající. U kategorie ml. žáků jisté rezervy jsou, ale info mám vždy včas.
11.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Jak už jsem tady v jedné odpovědi uváděl, tak se snažím samozřejmě pomáhat trenérům, ale i klubu. Myslím, že zúčastnění vědí.
12.Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Hokej samozřejmě doma řešíme, ale myslím, že v mezích normy. Rozhodně nejsme žádní fanatici.
13.Jak si byl spokojen s průběhem a formou jarní přípravy, eventuelně, co bys na ní změnil?
Jarní příprava podle mého názoru byla perfektní a svůj účel jistě splnila. Jak tě znám určitě byl tvůj záměr děti co nejvíce zaujmout, a to se ti myslím povedlo na výtečnou.
14.S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Mladší Michal vypadá, že se konečně chytil a starší David? Tomu bych přál, aby jako bek měl více příležitostí ke své tvrdé střele, a aby se svou kategorií hrál alespoň střed tabulky, na což si myslím mají.
15.Poslední dobou hýbá mediálním světem několik hokejových kauz, jak ty osobně jsi spokojen s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Jestli míníš kauzu Růžička, tak to je přesně obrázek toho jak to u nás funguje. Nemám teď na mysli fungování našeho oddílu, kde si myslím, že se takové věci nedějí. Ale jelikož pracuji v Pardubicích a mám informace, jak to fungovalo (funguje) tam, tak je mi z toho smutno, když kluci, kteří jsou šikovní, ale rodiče nemají dostatek prostředků, nehrají a jsou odcházeni do jiných nižších soutěží. Ale to je u nás asi veřejné tajemství. Podotýkám, že vše mám z informací mých známých a kolegů.
16.Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Kupodivu jsem sportoval. Hrál jsem fotbal od žáčků po muže, dokud mne neskolily úrazy. Od té doby rekreačně futsal, florbal a občas posilovna a běh. S chlapci se snažíme jezdit na kole, in-line bruslích a máme doma nějaké to (mučící) náčiní.
17.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Hokejové školy jsme se zatím neúčastnili. Ale co není, může být.
18.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto rád by ses k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Nechci odpovídat na imaginární otázku, spíš se chci pouze vyjádřit. Jsem rád a nejsem sám, že ses po určitých neshodách vrátil k trénování, a že u toho doufám vydržíš. Je na tobě totiž znát, že jsi úplně pookřál a myslím si to nejen já!
19.Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Dobrá tedy. Jsi ozbrojen trpělivostí a myslíš si, že vytrváš? Jsi schopen se přes některé věci přenést i za cenu osobního zklamání?
Uff, ty mě tedy nešetříš, ale dobrá. Práce s dětmi vyžaduje opravdu velkou trpělivost a problémem mnohých z nás je, že výsledky chceme příliš rychle a příliš výrazné. Pravdou ale je, že téměř každý cíl je dosažitelný, pokud mu dáme dostatek času a děláme správně ty správné věci. Moc bych si tedy přál mít dostatek trpělivosti, protože Vaše děti jsou skvělé a zaslouží si to. Jinak co se týká toho jestli vydržím? Přijal jsem post trenéra přípravky na letošní sezónou, protože oddíl byl z důvodu odchodu dvou kolegů na jejím začátku v poměrně svízelné situaci. A pokud se nestane něco naprosto zásadního, není mým zvykem nedodělat, co jsem započal. No a co bude za rok zatím opravdu vůbec neřeším.
Co se týká druhé části tvé otázky, domnívám se, že jsem schopen se přes mnohé věci přenést, ale na druhou stranu je pár zásadních věci, které pro mě mají naprosto principielní význam. No, a pokud to kolegové tak necítí, tak raději v poklidu nechám stranou své původní naivní představy o hokeji jako kolektivním sportu a prostředí, kde se dodržují schválené principy a dohodnuté dohody. Skupina Keks v jedné své písni zpívá: „To se mi líbí, když chlapi dodrží, co slíbí“ a bohužel tak to mám nastavené i já. Život je krátký, tak proč si ho ještě zkracovat negativitou, pesimismem a lidmi, kteří ho zošklivují? Asi každý se snažíme mít kolem sebe ty, kteří nás zvedají, když padneme, a kteří vracejí životu barvu, kdykoli máme pocit, že vybledla. Miluju hokej, sport a práce s dětmi mě velmi baví a nabíjí, ale v životě je pro mě nejdůležitější láska a důvěra a tohle pouto mám ve své rodině. Takže uvidíme, on čas ukáže, jak to se Sírou dopadne.
20.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
I já děkuji a chtěl bych se tedy zeptat Moniky Bajerové, jak se jí spolupracovalo s Katkou a jestli byla spokojená s tím, jak to dělaly, nebo by dnes dělala věci jinak?
 
 
 
MALEŠOV OPEN
 
Míčový sedmiboj
 
   Letošní jarní příprava se rychlostí bekhendového blafáku řítí do svého závěru, a tak nadchází čas, než se rozejdeme do prázdninových letovisek, setkat se, pokecat, popít a trochu i zasportovat. K tomu nám poslouží malešovský sportovní areál (GPS: 49°90'56.57"N; 15°22'80.86"E), který je svými sportovišti a restaurací s venkovním grilem k tomu přímo předurčený.
   Jak prozrazuje podtitul této sportovní sešlosti, bude se jednat o klání v disciplínách, pro které je společný onen kulatý nesmysl. Soupeřit spolu budou vždy dvojice bez ohledu na pohlaví, náboženské a politické vyznání, či majetkové poloměry. Jediným omezujícím kritériem je, že soutěžní pár musí vždy tvořit dítě a dospělák z řad rodičů, prarodičů, sourozenců či přátel.... ti co nemají ani jedno, tak pozvěte klidně kolemjdoucí.
   Soutěžit se bude v disciplínách, jejichž pravidla budou samozřejmě upravena věkovým možnostem naší kategorie a konkrétně tedy – fotbal (pokutové kopy), házená (sedmimetrové hody), basketbal (trestné hody na koš), florbal (trestná střílení), hokejbal (střelba míčkem na přesnost), pétanque (regulérní mač) a kroket (regulérní mač). Účastníci se utkají nejen o věcné ceny (každý dětský účastník sedmiboje dostane pamětní medaili a tři nejúspěšnější dvojice budou oceněni pohárem), ale především o nehynoucí slávu, obrovský respekt a putovní titul – „Míčový král“.
   Mimoto bude možno si ve volném čase, nesoutěžně a v jakémkoliv složení zahrát tenis, nohejbal, volejbal, badminton, či líný tenis. No a jako tenká červená nit se bude celou akci proplétat nepřetržitá tisková konference, kde dostanete odpověď na všechny své dotazy.
   Teď ovšem to nejdůležitější - kdy? 28.6. v neděli od 10.00 v Malešově na hřišti. Protože je termín dostatečně včas znám, je účast všech hráčů a rodičů více než povinná a pokud bude zdraví jen trochu sloužit, tak i sportování. Proto neváhejte a hned si ve svých našlapaných diářích tento termín výrazně zakroužkujte.
   Restaurace i s občerstvením bude po celou dobu akce otevřena z důvodu dodržování pitného režimu, alko i nealko nápoji. Případný úbytek kalorií budete moci dorovnat u grilu, kde se bude podávat grilované z prasátka, kuřecí údy, klobásy a především pak chleba, na který, jak známo, se těžko vydělává.
   No a nakonec ta méně příjemná věc. Útratu v restauraci a u grilu si hradí každý sám, pronájem sportovišť půjde z týmové kasy. Ovšem pozor!!! Jídlo z grilu bude přesně na počet, a proto každý, kdo si bude chtít zamastit pusu, bude si jej muset minimálně týden předem objednat u mě, a to osobně, nebo e-mailem s počtem a druhem vybraných porcí.
   A to je z organizačních věcí asi vše. Doufám, že v co nejhojnějším počtu využijete možnost strávit neděli v příjemném prostředí s příjemnými lidmi a zároveň změřit své síly. Proto odhoďte stud a přijďte si zasportovat a podpořit tak v této aktivitě i své děti.
   Televizní práva nejsou poskytnuta žádné TV společnosti, takže kdo chce zažít tuto společensko-sportovní akci, musí dojít osobně. Já již se těším na toto neformální setkání s Vámi a případné doplňující dotazy samozřejmě rád zodpovím.
 
 
 
 NA POHODU
 
   Tímto souslovím by se dal sice stručně, ale za to výstižně charakterizovat průběh akce „Tour de Hockey“, která proběhla minulou neděli. Vzhledem k tomu, že Vaše pocity nemohu popisovat, zaměřím se pouze na ty svoje a vezmu Vás na cestu po svých osobních prožitcích. Občas na ní budou i zastávky, kde se zkušení bajkeři možná pousmějí, ale mě se to fakt líbilo.
   Ráno raníčko panna vstala..... Sakra, to se to Erbenovi lehce psalo, ale když mě po noční a po třech hodinách spánku Martina vzbudila, vzmohl jsem se jen cestou kolem zrcadla směrem k ní poznamenat: „To ti přeju.“ Takže rychle jedno černý do palice na probrání a už jsem šel startovat náš kolopark.
   Před zimák jsme dorazili jako první a po počátečních obavách, zda ještě vůbec někdo dorazí (přeci jenom dvě omluvenky jsem měl a z praxe vím, že ne každý se podobných aktivit zúčastňuje), jsem s přijíždějícím počtem dalších kolařů, raději naopak přepočítal, zda mám vůbec dost medailí pro děti. Parkoviště se rychle zaplnilo a já se utvrdil, že jsem už opravdu starý, protože jsem poprvé v historii podobných akci ten nejstarší. A navíc mi to nevadilo, což mi tedy trochu vadilo. Horší ale bylo, že můj věrný bajk vypadal v té plejádě moderních, čistých a vystajlovaných kolegů, jak poslední brambor ve sklepě. „Aspoň je vidět, na kom se pořádně jezdí“, zvednul jsem mu hlasitě sebevědomí a šel rychle pořídit předstartovní gruppen foto.
   Všechny formality byly odbyty a mohlo se vyrazit. Ovšem po pár set metrech Kubovi prasklo přední kolo. Super začátek. Ale pro naše mechaniky od Forda, kteří během chvilky provedli jeho restart, to byla pouhá jednoaktovka. Opět se ukázalo, že někteří manuelně zručnější si mohou s přibližovadly všeho druhu hravě potykat, zatím co já jim raději jen uctivě onikám.
   Pokračovali jsme tedy dál a z Karlova vyjeli polní cestou do sice mírného, ale zato vytrvalého kopce. Ovšem ještě na začátku jsme minuli, snad jedinou, kaluž v celém okrese Kutná Hora, a co myslíte? Samozřejmě, že si jí někteří museli projet, aby poté byli jak řepa. Tedy ne tak zdraví, jako špinaví. A aby to bylo ještě záživnější, tak táhlé stoupání se ve finále změnilo ve slušný krpál a víc než většina začala využívat nejlehčích převodů. Ovšem Matoušův tatínek, co by sběrné vozidlo na chvostu peletonu, mohl sbírat tak akorát sám sebe, protože to nikdo nevzdal a všichni kluci a holky to v pohodě vyjeli. Opět se potvrdilo, že v kolektivu spoluhráčů a kamarádů se fyzická zátěž dětem snáší mnohem lépe. Ve chvílích, kdy by někteří již rodičům sehrály srdceryvnou etudu, jak to bolí a nejde to, tak před kámošema jen zatnou zuby a přes mírně křečovitý úsměv procedí: „V pohodě“.
   Na vrcholu výškové etapy proběhlo zasloužené občerstvení a pak hurá z mírného kopce směr Kuchyňka, Ovčáry a zadem na Kačinu, kde proběhla krátká relax pauza. No a pak rychle na Husu doplnit kalorie a uhasit správně získanou žízeň. Aby vyjížďka nebyla jen tupé šlapání do pedálu, proběhl po obědě na hřišti ještě fotbálek mezi dětmi a rodiči, tedy těmi, kteří chvilku odpočinku nevyužili raději k chytání prvního slunečního bronzu. Po neděli již ale chápu, proč u nás zlidověl pro tuto hru spíše název kopaná......  Pro masochisticky naladěného Víťu to totiž musel být doslova požitek, ale já spíš nabyl přesvědčení, že v Brodě mají vycházky. On takový vedoucí mužstva, je totiž něco mezi holkou pro všechno a hlavou mafie, ovšem ten náš bude zřejmě především maskot dobré nálady.
   Po zklidnění Víti a uklizení míče jsme se vydali k domouvu Bažantnicí, kde se z mírného kopce a lesem jelo neuvěřitelně lehce. Počasí bylo ideální, dětí skvělé, rodičovstvo pohodové až jsem se bál si to připustit, aby se ještě něco nezvrtlo. V mé hlavě vládla přísná sebekázeň, přesto se ten pocit množstvím endorfinů v mozku přibližoval hodnotám slušně zdrogovaného feťáka. Po příčném protnutí hlavní silnice jsme dojeli až na sedlecké hřiště, kde došlo ve finále i na předání slíbovaných medailí, protože sliby se maj plnit nejen o vánocích a taky proto, že každý dobrý výkon si zaslouží svou odměnu.
   Po tomto ceremoniálu se naše cesty již rozdělily a oficielní program tím skončil. A co napsat závěrem? Prožili jsme příjemnou neděli s trochou sportu, dobré nálady a pěkného počasí. No a protože si děti do pedálů šláply vcelku slušně, lze celou akci považovat i za dobrý trénink v rámci jarní přípravy. Tedy aspoň tak to vidím já.
 
P.S. Kdo si chce nedělní atmosféru připomenout, nechť navštíví naší fotogalerii, kde jsou umístěna všechna moje dílka doplněná ještě o skvosty pohotového fotoreportéra Pepy Dvořáka.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Michal Zvěřina
Ahoj Míšo, za pár dní máš 7. narozeniny, už se těšíš?
Ano moc. A nejvíc na dárky.
Víš, co dostaneš, nebo to bude překvápko?
Nevím.
A co by sis přál?
Nového Hot Wheelsáka.
To mi ale musíš říct, co to je.
To je takové závodní auto, co je zdí po dráze a má u kol napsáno Hot Wheels.
Máš raději jeden veliký dar, nebo víc drobnějších dárků?
Radši velkej.
Líbí se ti velké oslavy?
Ano.
A raději máš svoje oslavy, nebo chodit na oslavy svých kamarádů a proč.
Raději své, protože dostávám dárky.
Ty máš staršího bráchu Davida, který hraje hokej velmi dobře. Je pro tebe vzor?
Ani ne. Já se s ním neporovnávám.
Jaké byly tvé hokejové začátky?
Já si to už moc nepamatuji, ale asi dobré. Na začátku jsem trénoval spíš s bráchou.
Nebudeme předstírat, že se neznáme, ale pokus se představit našim čtenářům trochu blíž, co třeba škola, pani učitelka a kamarádi.
No, chodím do první třídy na Palachovku a na vysvědčení mám jedničky. Paní učitelka nám pořád pomáhá a kamarádi jsou dobrý.
Jaké jsou tvoje oblíbené školní předměty?
Matematika, pracák a výtvarka.
A jaký jsi vlastně žák?
Hodnej. Snažím se, hodně se hlásím a pani učitelka mě chválí.
Máš i jiné zájmy mimo hokeje?
Ani ne. Vlastně ještě hraju na piáno a taky si rád hraju s legem.
Na čem si třeba nejvíc pochutnáš?
Nejraději mám smažák s hranolkama a k pití Kofolu a Fantu.
A jaké máš rád chutě? Slané, sladké nebo kyselé?
Všechny. Sladké dorty, sůl i citrón.
Co máš rád v televizi, případně jaké hry na počítači?
V televizi Spongeboba a na počítači Ohniváčka a Vodněnku. Brácha hraje písmenkama a já šipkama. David je Ohniváček, já Vodněnka a sbírám červené drahokamy do své lávy. A pak je tam ještě takové zelené místo a tam nesmí ani jeden.
Kdybys měl stroj času a mohl se přesunout kamkoliv do minulosti či budoucnosti, kam by to bylo a proč?
K dinosaurům, protože bych chtěl vidět, jak jsou velký a jak tam žijou. Můj nejoblíbenější je dinosaurus rex.
A nebál by ses jich?
Ne. Možná jen dinosaura rexe a těch malých.
Zdávají se ti někdy v noci sny a případně o čem?
Ano. O hokeji, jak lezu na skalách a taky jak se Mates posral.
To mu moc nerozumím, ale podle snáře to prý znamená štěstí.
To je takové mimino z filmu.
Jo „S tebou mě baví svět“. Hele, a když se ti zdá o tom hokeji, rozhoduješ v těch snech svými góly důležité zápasy?
Ne. Mně se zdá o tréninku.
Dobrá a co vlastně tebe během tréninku nejvíc baví a naopak, co nejmíň?
Mě baví běhání a nebaví mě driblování s míčkem, protože to mi moc nejde.
A co si myslíš, že ti jde opravdu dobře?
Běhání a lezení po stromech, protože já vylezu klidně až nahoru do koruny.
No, jestli platí, že jizvy muže krášlí, tak z tebe bude jednou asi pořádný krasavec. Co byl vlastně asi tvůj největší karambol?
Pád z kola. No a taky jak lezu na ty stromy, tak se na nich houpám a jednou jsem se pustil, když jsem byl vzadu a spadl jsem do keře. No a pak jsem měl na zádech takové dvě čáry.
Kdo z tvých spoluhráčů v kabině tě spolehlivě pobaví a čím?
Tak Mára a Jířa. Jsou dobrý a vtipný.
Máš nějaké velké osobní přání? A nemyslím teď vyloženě dárek.
Chtěl bych mít na zahrádce na stromě svůj domeček.
Tak já doufám, že si to táta přečte a splní se ti to. No a za mě všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, ať máš neustále dobrou náladu a ať k ní máš vždycky ten správný důvod.
 
 
 
FOTKY Z TRÉNINKU
 
   Dnes jsem si dovolil pozvat na náš trénink svého mladšího syna (mimochodem se zde po letech setkal se svou učitelkou z první třídy, takže jak by řekl pan Lustig z pohádky Lotrando a Zubejda: „Inu, svět je malý a o náhodu tu není nouze“), aby nám udělal několik fotek na památku. Takže pokud máte zájem, buď na tomto odkaze, nebo v sekci „multimédia“ a podsekci „fotogalerie“. Přeji příjemné pokoukání a doufám, že se každý mnohokrát najdete.
 
P.S. Snad z nedělní vyjížďky přibudou další fotky a opět především s úsměvem.
 
 
 
MINUTA Z KABINY - 01
 
   Milí hráči, vážení rodiče, pravidelní i občasní návštěvníci těchto stránek dnes mám pro vás několik novinek, poznatků a připomínek k dosavadnímu fungování naší kategorie. Takže nebudu zdržovat a rovnou začnu organizačními informacemi.
   Nejprve připomínám, že v neděli 31.5. se uskuteční výjezd na kolech. Podrobnější info v příspěvku „Tour de Hockey“
   Dále podle posledních informací bude příští rok zachován stávající model soutěžních turnajů pro přípravku přibližně jednou za měsíc. Ovšem oproti loňskému roku jsme přihlásili dvě mužstva („A“ a „B“), tudíž všichni hráči by měli odehrát stejnou porci zápasů, což se bude samozřejmě týkat i přátelských utkání, kterými si budeme prokládat volné víkendy.
   V této souvislosti připomínám i vyhlášenou akci „Náborář roku“ (z nás kovaných to asi nevymlátí), kdy hráč, který přivede na hokej svého kamaráda či spolužáka a on s námi začne trénovat a stane se z něj nový hokejista, dostane jako cenu sportovní pohár.
   Jinak co se týká probíhající jarní přípravy, tak jsem zatím velmi spokojen. Děti chodí na tréninky pravidelně, snaží se a musím bez zardění říct, že máme sakra šikovné hráče. Jejich zlepšování s každým tréninkem mě mile překvapuje a mám z něj upřímnou radost. Ale to zřejmě každý soudný, kdo podobnou práci dělá, z ní má uspokojení, když vidí i její výsledky.
   Dále jsem mile překvapen, jak si kluci (a samozřejmě i děvče) vzali za své soupeření ve výkonnostních testech. Dokazuje to, že dítě přirozeně touží i v kolektivu svých spoluhráčů po individuelním ocenění, což buduje odhodlání pracovat líp a s větším nasazením pro úspěchy příští.  No a dotazy typu: „Kolikátý jsem? Kolik za to budu mít bodů? Můžu to zkusit ještě jednou? Byl jsem lepší? Dneska budeme dělat kliky, že jo?“ atd., jen prozrazují, že i web a info na něm začínají plnit svůj smysl.
   Co se týká soustředění, tak původní počet účastníků, ze kterého jsem neprožíval zrovna nirvánu, se nám zvedl již na velice příjemných devět, což je u přípravky za poslední roky nejvíc, ovšem člověk by neměl být nikdy spokojen s tím, kde je a i zde zůstává stále prostor pro zlepšení. Takže rozmyslete se a zkuste ještě někdo rozšířit naše řady!!!.
   Musím taky poděkovat všem, kteří jsou schopní omlouvat své děti z tréninků, a jen doufám, že tomu tak bude i nadále. Ale na co hlavně nesmím zapomenout, jsou všichni ti tatínci a maminky, kteří pomáhají podle svých možností s tréninkem, pomůckami a dalšími věcmi kolem přípravky. A zato fakt děkuji!!!
   Abych z toho ale nedělal jen červenou knihovnu, tak bych i rád upozornil, na čem budeme muset ještě u některých dětí zapracovat. Za prvé je to disciplína - lapidárně řečeno, aby bylo vždy uděláno, co mělo být uděláno, a když to mělo být uděláno, a to bez několikerého opakování, počítání a dřepování. I když popravdě, i to se již hodně posunulo směrem, kde bych se rád pohyboval. A za druhé je to větší herní přehled, zápal, nasazení a něco, čemu s oblibou říkám „drive“. Ovšem to neříkám jako nějakou výtku, protože je třeba si uvědomit, že trénink a výchova mládeže je dlouhodobý a nekončící proces, tudíž na odladění drobných nedostatků máme před sebou spoustu času. A tak na prvním místě musí hlavně zůstat, že nás to musí především bavit!!!
   No a to je ode mě asi všechno, přeji příjemný den, či dobrou noc (podle toho, kdy to bude číst) a jak zpívala Petra Janů: „Zbylo jen málo, toho, co by za řeč stálo….“.
 
 
 
TOUR DE HOCKEY
 
   „Přátelé, kamarádi, my Vám ty medaile přivezeme“, praví klasik filmové zábavy. Ovšem my vám je nepřivezeme, vy si pro ně budete muset sami dojet. A proto se v neděli 31.5. uskuteční avizovaný výjezd na kolech. Půjde o půldenní akci, kdy sraz a odjezd bude v 10.00 hod. od ZS s návratem někdy odpoledne. Pojede se v naprostém klidu, převážně mimo hlavní komunikace, s několika občerstvovacími stanicemi a jednou velkou zastávkou na oběd a nějaké ty hry. Výlet je určen nejen pro hráče a rodiče přípravky, ale pro všechny příznivce a nadšence cyklistických výletů, takže si můžete vzít klidně sourozence nebo kamarády. Jak již bylo napsáno, půjde o akci v poklidném tempu, tudíž by to měli zvládnout i příležitostní cyklisté. Doufám, že si v co největším počtu najdete čas a svojí účastí obohatíte a pozvednete společnou zábavu. A ten kdo dojede až do cíle, tak dostane tu slíbenou medaili. Aha, to by ale mohl nějaký vtipálek narvat někam na facebook a dojede dvě stě lidí, takže takhle ne... Oprava – každý účastník dětského věku (to je do 15 let) bude odměněn za svůj výkon medailí.
 
P:S. Pokud bude nepříznivé počasí, akce se samozřejmě přesune na jiný termín.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Jakub Jelínek
Kubo, především všechno nejlepší k narozeninám a řekni mi prosím, jaká byla oslava?
Dobrá.
A co jsi dostal za dárek?
Hot Wheels.
Co to prosím tě je?
Takový jezdící auto.
A ještě něco?
Spider-Mana a novou hru s figurkami.
Nedá mi to, ale podobně jako tvého jmenovce Štěpána se tě zeptám, jestli je ve vaší rodině ještě nějaký jiný hokejista než ty?
Ne.
A kdo tě tedy kdysi přivedl na zimák a k hokeji?
Maminka. Chtěla, abych se naučil bruslit.
Jaké byly začátky?
Dobrý, ale nejdřív jsem trochu padal.
Dobrá a teď nám na sebe prosím něco prozraď. Co děláš třeba mimo hokeje, co tě baví a co máš rád?
Chodím do Křesťanské školky u svatého Jakuba.
Takže Jakub chodí k Jakubovi. To si musíš připadat jako doma. Líbí se ti tam?
Jo. Hodně tam vyrábíme a hrajeme si, já nejraději s auty.
A máš tam nějaký dobrý kamarády?
Ano. Kamarád se jmenuje Pavel a kamarádka Míša.
Tak to je fajn a teď mi řekni, jaký máš ještě jiný zájmy mimo hokeje.
Ještě před tím, než jsem začal chodit na hokej, jsem chodil na plavání. Jinak v zimě lyžuju, v létě plavu a taky jezdím na kole.
Pane jo. Ty tedy umíš všechno. A máš doma nějaký zvířátko?
Ne, ale v létě budu mít psa Betinku.
Kubo, jestli to není tajemství, máš nějakého sourozence?
Hm. Sourozenkyni Míšu.
Tak sourozenkyně bude asi nejkrásnější odpověď celého rozhovoru. A to je starší ségra?
Ano hodně. Už jí bude sedmnáct a půl.
A jaké to je mít takhle staršího sourozence?
Špatný, protože se spolu furt pereme, ale já Míšu přeperu.
To musíš mít tedy pořádnou sílu. Co máš vlastně rád k jídlu a pití?
Slepici na paprice s knedlíkem a k pití šťávu, vodu a mlíko.
A co máš nejraději v televizi?
Déčko. Seriál Hranice a Večerníček.
Kdybych byl kouzelný dědeček a mohl ti splnit tři přání, která by to byla?
Chtěl bych šneky, vybarvování a hory.
To jako, že bys je chtěl mít doma, nebo na ně jet?
Nejlepší by bylo je mít doma, ale opravdicvý, abych na nich mohl lyžovat.
Když jsi takový sportovec, tak se tě ještě zeptám, která věc tě z právě probíhající jarní přípravy nejvíc baví a naopak, která nejmíň?
Nejvíc mě baví přeskakování laviček a nejmíň ty stojky.
A s kterým hráčem v kabině si asi nejvíc rozumíš?
Největší kamarád je Mára, Sam a taky ještě Vojta.
Děkuji ti za rozhovor. Přeju ti kolem sebe pořád hodně kamarádů, ať se ti splní všechno po čem toužíš a mimo to i hodně štěstí, zdraví a neustále dobrou náladu.
 
 
 
SOUSTŘEDĚNÍ 2015
 
   Dobrý den. Za dva dny nám končí oficielní termín k přihlášení na letošní soustředění a v naší kategorii je bohužel zatím slovy pouze pět účastníků. Vzhledem k počtům v přípravce to považuji za nedostatečné a především je to zatím jen polovina z těch, kteří potvrdili předběžný zájem při našem setkání Na Krétě.
   Nemíním ale nikoho nutit ani víc přemlouvat. Myslím, že jsem pro vaši informovanost o této akci učinil maximum a i nadále jsem připraven zodpovědět jakékoliv případné dotazy.
   Cílem soustředění není jen učit děti hokejovým dovednostem, ale zejména v nich rozvíjet základní sociální návyky, pravidla kamarádství, principy kolektivu, týmu, lásku ke sportu samotnému a napomáhat v růstu jejich osobnosti po sportovní, ale i osobnostní stránce. Je proto mým letitým pravidlem (tudíž nic nového), že až na soustředění a pouze z jeho účastníků si volíme kapitány a asistenty týmu „A“ i „B“ a zároveň i rozdělujeme čísla dresů na příští sezónu podle přání hráčů. Samozřejmě ti, kteří nepojedou, se tím pádem budou muset spokojit pouze s tím, co zbude.
   Nicméně ale chci, aby ti kteří se přihlásili, nebo ještě přihlásí, pocítili určitý bonus již nyní, a tak ode dneška budou v logu našeho webu fotky s jmény těch, kteří si týmový program berou zcela za svůj.
 
P.S. Doufám, že budu moci brzy připojit další fotky
 
 
 
 
PÁR DOBŘE MÍNĚNÝCH RAD
 
   Měl jsem původně v úmyslu vzít téma, jak by to mělo v naší kabině fungovat z jedné vody na čisto, ale kvůli jeho obsáhlosti z toho je nakonec seriál. Nelekejte se však, dnes se místo pravidel spíš mrknu na doporučení, či dobré rady, které nejsou pro nikoho striktně závazné.
-Před nákupem výstroje se raději vždy poraďte. Pokud ještě nemáte dostatečné zkušenosti je to rozhodně lepší a trenér, znalejší rodič, či prodavač to jistě rádi udělají. Protože je to ale téma na samostatný článek, tak jako závdavek pouze jedno všeobecné doporučení. Pořizujte dětem co nejlehčí a nejpohodlnější výstroj a vyvarujte se nákupu chráničů, které vydrží potomkovi ještě dalších 5 let. Pro malého hokejistu je výstroj především velkou přítěží, na kterou si musí zvykat a přitom se učit i mnoha novým pohybovým dovednostem. Myslete na to, že čím méně bude kterákoliv část výstroje překážet a omezovat ho v pohybu, tím lépe a rychleji si je může osvojit.
-Provádějte pravidelnou kontrolu výzbroje (ribana, bruslí …) svého dítěte. K tomu asi není co dodat, jen bych v této souvislosti požádal rodiče, zejména ročníku 2008, aby již nechávali děti oblékat a svlékat samostatně a pouze pomohli s uvázáním bruslí, či řešením nějakého problému.
-Dodržujte základní pravidla slušného chování. Uvědomte si, že vaše děti vás vidí a jste pro ně ten nejpřirozenější příklad, který napodobuje. Pokud tedy pokřikujete vulgárně na rozhodčího, hádáte se s trenérem, či jinými fanoušky, nezmůžete víc, než že rozptýlíte jeho soustředění na hru. Věřte, že vaše přítomnost, fandění a potlesk zmůžou mnohem víc než křik, negace a hulvátství.
-Pokud máte připomínky a výhrady k fungování týmu či oddílu, řešte je. Myslím to naprosto vážně a samozřejmě podle okolností buď s trenérem či vedením. Nevytvářejte zbytečně negativní zákulisní prostředí, protože pomlouváním a osočováním na tribuně, nebo za stadionem nikomu neprospějete a hlavně nic nevyřešíte.
   Jedno pravidlo bych u tohoto bodu ale přeci jen měl. Nemíním řešit jakýkoliv problém s rodiči uprostřed napěchované kabiny a v přítomnosti dětí. Na to je opravdu dost jiných míst a možností.
-Snažte se vytvářet dobré vztahy s ostatními rodiči. K tomu snad není co dodat. Přeci každý se raději pohybuje a žije v příjemném a pozitivně naladěném prostředí. A především vaše děti se v něm budou cítit a učit lépe.
-Motivujte dítě k dobrému výkonu, ale i kázni a pozornosti. To rozhodně ano, ale dejte mu i najevo, že výsledek není vždy to nejdůležitější a už v žádném případě na úkor kvality hry či nesportovního jednání. Zdůrazňujte vliv poctivého tréninku na jeho zlepšení a věřím, že najdete pokaždé i něco, co se mu v utkání povedlo. No a máte-li potřebu probírat jeho případné chyby, dělejte to nenásilně a nepřikládejte jim osudový význam, abyste zbytečně nenabourali jeho herní sebevědomí.
   Určitě ho ale doma, či cestou na trénink motivujte k tomu, aby se snažil a dával co nejvíce pozor. Když totiž trenér něco ukazuje jednomu hráči, je ukázka obvykle určená i pro ostatní hráče ve skupině. Při cvičeních je totiž nutné hráče neustále opravovat a hlídat správná provedení, nikoliv řešit lumpárny a žádat neustále některé borce o to, aby dávali pozor, nedělali binec, nestrkali se atd.. Bohužel varianta „tak si dělej co chceš“ nepřipadá v úvahu, protože jsme se dali na kolektivní sport a učíme se makat nejen sami za sebe, ale i jeden za druhého.
-Stále mějte na mysli, že hokej je sice krásní hra, ale v životě je mnohem více cennějších a důležitějších věcí. Je to tak a bohužel často se těch největších chyb dopouštějí přehnaně ambiciózní lidé, kteří se snaží skrz děti uskutečnit vlastní nenaplněné sny. Proto své děti veďte ke sportu, k hokeji a svým cílům v lásce, vlídnosti a porozumění. Ať mají krásné vzpomínky nejen ti, kteří jich dosáhnou, ale i ti, jejichž dráha povede třeba jiným směrem. Ať kdykoliv, když projdou kolem zimního stadionu, pocítí to krásné rozechvění, které prožívali jako malé děti a budou se proto vždy rádi ke sportu vracet.  
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Štěpán Jelínek
Ahoj Štěpáne. Vyšla na tebe premiéra oslaveneckého rozhovoru, takže už jsi někdy poskytoval interwiev?
Ještě nikdy.
Máš z toho obavy?
Ne, nemám.
Je ve vaší rodině ještě nějaký hokejista?
Myslím, že ne.
Ptám se proto, že jsem v minulosti trénoval již tři Jelínky a jednu Jelínkovou, tak jestli náhodou není některý z nich tvůj příbuzný.
Ne, není.
Musím říct, že to byli všichni výborní hokejisté a zároveň pohodoví a usměvaví kluci, jen byli víc hovornější.
Hm.
Pokus se našim čtenářům trochu přestavit. Co děláš, co tě zajímá a co máš rád?
Chodím do první třídy na Masaryčku a ve škole mě to docela baví. Nejraději mám učení a tělocvik, ale nebaví mě moc písanka.
A co další zájmy.
Hraju ještě rád florbal a chytám ryby. Můj největší úlovek byl jeseter dlouhý 120 cm.
Pane jo. A co máš tedy nejraději na talíři a ve sklenici?
Rajskou a džus.
Jak by vypadal tvůj ideálně strávený den?
Nevím. Asi bych si šel zahrát florbal.
V naší republice právě probíhá MS v hokeji. Sleduješ některé zápasy?
Ano a dokonce jsme se byli kouknout v Praze i na naše hokejisty.
A co byl pro tebe největší zážitek?
Že jsem viděl hrát Jágra.
To je tvůj vzor?
Ano, protože je to nejlepší hokejista.
V čem si myslíš, že jsou tvé hokejové přednosti a kde máš zatím slabší stránky?
Myslím, že docela dobře střílím. A co mi moc nejde? Asi driblink s pukem.
Prozradil bys nám, jaký byl tvůj dosavadní největší sportovní zážitek?
Nevím, ale určitě to bylo nějaké vítězství.
Máš nějaké své osobní přání?
Aby ze mě byl dobrý hokejista.
Moc bych si přál, aby se ti to splnilo, protože jsi milý a příjemný kluk, který zatím v tréninku maká poctivě a naplno. Takže všechno nejlepší, hodně štěstí, lásky a především dobré lidi kolem sebe.
 
 
 
VÝKONNOSTNÍ TESTY
 
    Jak již jste někteří jistě zaznamenali, tak v průběhu tréninku dochází i k cvičením, jejichž výsledky se měří a já si je zaznamenávám. Jsou to tzv. „výkonnostní testy“, které byly vždy tradiční součástí jarní přípravy mých bývalých svěřenců a jsou zaměřený téměř na všechny stránky pohybových schopností. Původně jsem před letošní sezónou přemýšlel o jejich nezařazení, ale po zvážení všech pro a proti jsem své rozhodnutí přehodnotil a testy nakonec probíhají. Ale nelekejte se, jsou to samozřejmě pouze ty, které jsou vhodné a smysluplné pro naší věkovou skupinu. Tudíž především obratnostní, rychlostní a koordinační.
   Rád bych vám ale v tomto příspěvku osvětlil, jak se orientovat v jejich výsledcích (naleznete na našem webu v sekci „Výkonnostní testy“) a především uvedl alespoň tři hlavní důvody, proč jsem je nakonec zařadil.
1. Podpora soutěživosti. Z praxe vím, že děti jsou přirozeně soutěživé a pokud se něco měří, počítá, či stopuje, jsou ochotni se rozkrájet a jít až na úplnou hranici svých možností bez jakékoliv rezervy. A to je to, co bych chtěl, aby tou nejpřirozenější cestou „soutěžením“, dostali pod kůži. Jeden slavný americký trenér to kdysi trefně popsal: „„Muž je nejspokojenější, když ze sebe vydal všechno a leží po boji vyčerpán na zemi jako vítěz.“
2. Zvládání psychické zátěže. Ve vypjatých a rozhodujících okamžicích každé soutěže, zápasu, ale i běžného života (trestné střílení, závěrečné vteřiny utkání, poslední pokus, důležitá písemka, maturita, přijímací pohovor) přichází stres, který naruší naše soustředění a vnitrosvalovou koordinaci. Ale moudrá matka příroda udělila lidskému organismu i schopnost v těchto chvílích zmobilizovat síly, které se dokážou vyrovnat s takovými nadhraničními požadavky. Ovšem i tyto síly je potřeba trénovat a přirozeným prostředím takového tréninku je právě časté soutěžení.
3. Přehled o momentální (zdůrazňuji momentální) fyzické výkonnosti jednotlivých dětí. Zde snad není moc co rozvádět. Já jako trenér, ale i vy jako rodiče máte jednoduchý přehled o slabších a silnějších stránkách v dovednostech svých dětí a tudíž i možnost jim věnovat zvýšenou pozornost a tím je vylepšit.
   Co se týká konkrétní realizace testů, součástí každého tréninku by mělo být vykonání vždy jednoho s minimální časovou náročností, přesto s více opakováními a tudíž i možností opravy, či zlepšení. Vyhodnocení pak vždy najdete v nejbližším možném čase na našem webu. A jak se orientovat ve výsledcích? Pokud tedy kliknete na sekci „Výkonnostní testy“, objeví se tabulka s letošní sezónou, kde v řádcích jsou uvedena jména hráčů a ve sloupcích jednotlivé testy. U každého testu je pak zaznamenán výkon podaný hráčem, pořadí, ale především, a to je to nejdůležitější, body (od 1 do 20). Ty jsou udělovány na základě tabulek, které jsou vypracovány podle věku a pohlaví testovaného. No a na jejich základě si pak můžete zjistit momentální stupeň výkonnosti. Takže praktický příklad. Řekněme, že v odrazu snožmo docílí 3 děti naprosto stejného výsledku, a to 154 cm. Ovšem 7letý kluk za něj získá 16 bodů (což je dobrý výkon), 7leté děvče již 17 bodů (a to je vynikající výkon) a 5letý kluk dokonce 19 bodů. A pro zajímavost ještě dodám, že jeho např. 38letý táta by musel na stejné bodové ohodnocení skočit 257 cm, ale já jako již jeho 48letý trenér pouze 248 cm.
   Takže pokud máte zájem, sledujte si to, pozorujte v čem má vaše dítě lepší a v čem slabší výsledky a pokud budete mít zájem, rád vám i poradím, na co se můžete ve volném čase zaměřit.
 
 
 
ROZDÁVÁNÍ TRAFIK V PŘÍPRAVCE
 
   Naprosto přehnaný nadpis, ale proč ne? Jak nám ukazuje praxe bulvárního tisku, dobře nadepsaný článek má vždy větší šanci zaujmout a tím pádem i na úspěch. A úspěch v tomto případě by byl, kdyby se mi podařilo z řad vás rodičů některé přesvědčit a získat pro aktivnější spolupráci a pomoc s chodem naší kategorie.
   Nechci tím rozhodně říct, že by již mezi vámi takoví snad nebyli. Jak ukázal dnešní trénink, tak někteří jsou naprosto skvělí a pomáhají s prací kolem týmu, jak mohou. Jiní naopak. Ale tak už to chodí a kdo by tím byl překvapen, ten to asi nemůže dělat.
   Přesto jsem rád, že se již podařilo z vašich řad (a ještě raději jsem, že vám) vybrat nového vedoucího mužstva Víťu Zvěřinu, kterému tímto gratuluji. „Víťo, ničeho se neobávej, protože ty jsi trénovaný už přes 30 let tolerovat moje kecy a v našem případě rozhodně nepůjde o nic složitého a náročného. Většinu práce s chodem kategorie jsem zvyklý si obstarat sám a na komunikaci s rodiči nepotřebuji prostředníka. Spíš se bude jednat o trochu administrativy na turnajích (zápisy o utkání, obědy atd..) a pomoc s organizací společných setkání. Takže tfuj, tfuj..“
   Jinak bych byl rád, kdyby se ještě podařilo z těch, co nechápou hokej pouze jako odložení dětí na zimák a volno na cigárko, rekrutovat (a v tomto případě říkám především tatínků), tak jako dnes, několik asistentů na trénink. Ničeho se nelekejte, nikdo nevyžaduje, abyste byli bývalí či současní hokejisti, i když tato varianta je samozřejmě příjemným bonusem. Především by šlo o pomoc s pomůckami, udržováním kázně a pozornosti hráčů na stanovištích a v případě individuelních možnosti i vedením jednotlivých stanovišť. Samozřejmě, že cvičení bych vždy připravil, ukázal a upozornil na věci, kterým je potřeba věnovat zvýšenou pozornost a eventuelně opravovat. Je totiž skutečně nereálné v přípravce 100% efektivně trénovat se skupinou více jak 6 až 8 dětí a není v možnostech ani největších oddílů zajistit na takový trénink několik licencovaných trenérů najednou. Vždy je to o trenérovi, rodičích, jejich ochotě a vzájemné schopnosti spolupráce.
   Takže kdo má chuť i čas a nechce se mu jen přihlížet opřený o mantinel, může se také zapojit. Jen ještě předem upozorňuji, že asistent není soukromý trenér vlastního potomka, který s ním prochází jednotlivá stanoviště a pouze mu zabezpečuje individuelní servis. Naopak, pomáhá všem, nebo má na starost jedno stanoviště, kde se mu postupně prostřídají všechny děti.
   Tak a to je k tomuto tématu asi všechno. Doufám a věřím, že kvalita v mezilidských vztazích, která se nám podaří vybudovat, bude patrná i na ledě a předem děkuji za pochopení a případně (nejlépe) i pomocnou ruku…
 
 
 
POUŤ SEZÓNOU 2015/2016 ZAČÍNÁ JIŽ 27.4.2015
 
   Letošní zima byla obzvlášť překvapivá, když například o velikonocích byly lepší lyžařské podmínky než o vánocích. Nakonec se ale stalo to, co se stát prostě muselo. Sníh roztál, přišlo jaro a ze skříní se vykutálely tenisky, švihadla, míče a řekly: „…už je čas“. A ten správný čas nastane v pondělí 27.dubna v 15.30 hod., kdy se naplno roztočí kolotoč suché přípravy.
   Do kabiny si přineste pití, ručník, věci na převlečení, sportovní obuv na plochu (nemůže být stejná jako ta, ve které přijdete z venku), hokejku, hokejové rukavice, gólman kompletní výstroj a především dobrou náladu a kamarádské vztahy.
   Na vaše děti čekají zejména sportovní hry, soutěže a cvičení, která by měly přirozeně a jakoby nevědomky, ale o to účinněji rozvíjet jejich herní potenciál, pohybové schopnosti jako je obratnost, rychlost a koordinace, ale taky ryze hokejové dovednosti s hokejkou, míčkem a pukem.
  Takže v pondělí na viděnou a na zimák vstoupit pravou nohou napřed.
 
P.S1.: Už se na vás všechny moooc těším
P.S2.: Děkuji za hojnou účast na včerejším setkání
 
 
 
SETKÁNÍ RODIČŮ
 
   Jenom připomínám, že ve čtvrtek  23.4.2015 se od 18 hod. uskuteční v salónku restaurace Na Krétě první tisková konference sršní přípravky v nové sezóně. Na programu bude seznámení se navzájem, s týmovým programem, info o soustředění a o všem co Vás bude zajímat a chcete se na to zeptat. Zbytek doladíme až podle vašeho zájmu na schůzce, na kterou Vás tímto všechny srdečně zvu.
Pavel Sirotek
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Protože tento týden máme pěkně nabouchnutý, nebudu moc zdržovat a rovnou se zaměřím na malého Jirku, který je nejmladším hokejistou z bratrského tria Koubských. Lidé narození 22.dubna prý budí obdiv bleskovým pochopením problematických situací a schopností je řešit. Často jsou proto pověřováni úkoly, kterých se jiní snaží zbavit a v takových případech jsou schopni pracovat neúnavně, aby si vysloužili uznání a vděčnost. Ovšem přemíra sebejistoty a hrdosti může u nich vést až k odhodlání necouvnout a setrvat neústupně na svých postojích.
   Hned následující den slaví svátek všichni nositelé jména Vojta a tudíž i druhý nejmladší člen naší kabiny Vojta Maník. Ani on nepochází z prostředí nepolíbeného mládežnickým hokejem, protože jeho starší bratr Filip již bude druhým rokem nastupovat za naše dorostence. Ale zpět k Vojtovi. Etymologové tvrdí, že jeho krásné jméno je slovanského původu a je složeninou slov „woj“ (válka) a „tech“ (radost). Tudíž Vojtěch je dle tohoto výkladu „Radostný bojovník“ a já doufám, že bude i rozeným bojovníkem za štěstí své a svého týmu.
   Sotva uběhne dalších 24 hodin, bude se opět slavit u Koubských, tentokrát ale svátek malého a velkého Jirky. Jejich jméno prý patří k nejčastěji užívaným, přesto původ není zcela jasný. První verze ho spojuje s řeckým slovem „géorgos“ (zemědělec) a druhá se staroslovanským „jurkij“ (mrštný). Netuším, jaký má Jirka vztah k půdě, ale jsem přesvědčený, že pokud bude chtít a snažit se, bude z něj rozhodně hbitý a obratný hokejista.
   No a posledním oslavencem tohoto týdne je Marek Neumann. Abych ale zůstal věrný tradici, tak musím prozradit, že i on má staršího sourozence Dana, který je brankařem 3.-4.třídy. Teď ale o Markovi. Jeho jméno pochází z latiny a je spojeno s římským Marcus, což je odvozenina boha války nazývaného Mars. Přeneseným významem jména Marek je tedy „bojovník“, což mi k němu sedí. Jenom bych si přál, kdyby mimo válčení v kabině a při rozcvičce, se stal i hráčem, který bude rozeným bojovníkem na ledě.
   Tak, ode mě tentokrát vše, ale ještě bych rád popřál jménem svým i celé přípravky našim oslavencům hodně štěstí, zdraví, mnoho úspěchů v osobním i sportovním životě a pohodového trenéra.
 
 
 
SOUSTŘEDĚNÍ 2015
 
   Přestože jste již dostali oficielní pozvánku na letošní soustředění, dovolil bych si ještě jednu osobní. Tedy za mě jako trenéra, který bude mít Vaše děti především na starost. Přeci jen máte na víc pozornosti a informací právo, vzhledem k tomu, že jsme nejmladší věková kategorie a převážná většina z vás zatím nemá praktickou zkušenost s naším hokejovým soustředěním.
   Co se týká organizačních instrukcí, tak jsou myslím dostatečně podrobně popsané v uvedené pozvánce a jen dodám, že vyplněnou a podepsanou přihlášku je potřeba naskenovat a odeslat emailem, nebo dát osobně mě, nebo Martinu Janatovi. Především ale zdůrazňuji, že se můžete na cokoliv a kdykoliv zeptat a já se pokusím Vám vždy dostatečně fundovaně odpovědět. Mou prioritou totiž je, aby jelo z přípravky, podobně jako z jiných kategorií, pokud možno co nejvíce hráčů, protože teprve potom to má ten skutečný smysl a vliv na budování týmového prostředí.
   Chci vám proto především říct: „Nebojte se.“ Opravdu máme s pořádáním této akce i s takto malými dětmi letité zkušenosti a nelitujeme námahy a úsilí ji s každým dalším rokem zlepšovat a posouvat na vyšší úroveň.
   Za druhé, že zážitky z těchto akcí, získaná individuelní i kolektivní ocenění, pomáhají vytvářet vztah dítěte ke sportovním aktivitám, hokeji, týmu a také k navázání kamarádských vazeb, které v mnoha případech přetrvají spoustu let.
   No a za třetí, že i já jako trenér mám takto možnost dokonale poznat své hráče. Vidět jak reagují v určitých situacích, jaké mají slabší i silnější stránky svých sportovních dovedností, jak zvládají zátěž a především jak se projevují v kolektivu.
   Na potvrzení svých slov a jako názornou ukázku ještě přikládám krátké video ze soustředění „Benetice 2005“. Samozřejmě za těch deset let se mnohé změnilo. Z některých těch dětí jsou již hráči juniorských a seniorských týmu. My jezdíme v současnosti do mnohem sofistikovanějších sportovních areálů s kvalitnějším ubytováním a větší nabídkou sportovišť (viz.letos krytý bazén), co se ale nezměnilo v žádném roce, jsou úsměvy v tvářích spokojených dětí a nadšení trenérů, kteří vždy vytvoří skvělou partu, a jejichž největším přáním je, aby při odjezdu byl každý účastník bohatší nejen o hokejové dovednosti, ale i nová přátelství.
 
  Takže kdo nevěří, ať běží na tohle video:
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak a máme tu další narozeninové zastavení, tentokrát u nováčka v kabině přípravky Kamila Hladíka. Než ale nechám promluvit moudrou knihu, prozradím Vám, že se nejedná v hokejovém éteru o úplně neznámé jméno, protože jeho starší bratr Patrik již několik let hájí žlutočerné dresy se sršněm na prsou a letos postupuje do kategorie dorost. Takže mnoho úspěchů, ale zpět ke Kamilovi, respektive k lidem narozených 13.dubna.
   Jedná se prý většinou o samotářské, urputné a mlčenlivé až do sebe uzavřené typy, které se s okolním světem nejčastěji spojují prostřednictvím práce, kde uplatňují svou zvídavost a metodické postupy. Vůči konvenčním pravdám jsou skeptičtí, proto hledají vlastní výklad a řešení problémů. Sílu, lásku a životní pohodu nejčastěji čerpají od svých nejbližších, kteří jim také pomáhají zachovat si zdravou perspektivu.
   Toť zatím vše a já doufám, že víc odhalíme při společných setkáních v rámci hokejových tréninků. Zatím Kamilovi přeji všechno nejlepší, ať se mu daří a najde v hokejové kabině hodně nových kamarádů.
 
 
 
KAŽDÁ HRA MÁ SVÁ PRAVIDLA
 
   Dobrý den. Dnes mám před sebou víceméně nepopulární téma, a to seznámit Vás se svou představou fungování hokejové kategorie, kterou bych rád naplnil a k níž patří i několik zásad, jež bychom měli všichni respektovat. Ona každá společnost, organizace i hra má totiž svá pravidla, kterými se musí řídit. Vlastně, nemusí. Ale to je v tom případě chyba nikoliv lávky, nýbrž mostu, protože první kdo na tuto neschopnost doplatí je pak ona sama, což by v našem případě byly především Vaše děti. Není totiž snad jediný fungující tým, který by zvládl situaci, kdy by si na ledě nebo mimo něj, byť jeden hráč, či rodič dělal, jen co chce.
   Vezmu-li si jako mustr tradiční desatera pro rodiče visící na nástěnkách snad všech zimních stadionů, tak mezi ty nejzákladnější body patří:
-Nezasahujte do činnosti trenéra při tréninku či utkání a nevolejte si děti samovolně k sobě. Osobně jsem zatím nezaznamenal žádné rušivé gestikulace, pokřikování, či podobné chování, a tak jen doufám, že u toho zůstane i nadále.
-Nevynucujte si zařazení svého dítěte do sestavy a na určitý post. V praxi se nebráním jakékoliv komunikaci a informace typu, že hráče to spíš baví na tomto postu, či že si spíš rozumí s tímto spoluhráčem, naopak vítám. Nicméně snažím se posuzovat a rozhodovat věci z pohledu prospěchu celého týmu, nebo alespoň většiny jeho hráčů. Tudíž pokud se naše vize a zájmy náhodou nesetkají, nesnažte se o to prosím vynucováním či diktátem. Na to opravdu neslyším.
-Nevstupujte do prostoru střídaček během zápasu. Za mě pokud přijdete k lavičce s tím, abyste upozornili dítě, že má rozvázané brusle, či jiný problém s výstrojí, který jsem sám nezaznamenal (jsem taky jenom člověk a mám jen jedny oči) je to v pořádku. Pokud by byl účel vaší návštěvy, emotivní kritika hry dítěte a udílení soukromých pokynů – budete okamžitě vykázáni.
-Nevstupujte bez souhlasu trenéra do prostoru šatny. To se samozřejmě týká především starších věkových kategorií, nicméně bych byl rád, kdybyste respektovali kapacitní možnosti naší kabiny. Pokud totiž přijdou s hráčem na trénink oba rodiče, případně ještě dědeček, babička, bráška či strejda s tetou z Moravy, zvolte prosím pouze jednoho zástupce, který hráči s oblečením či bruslemi pomůže a zbytek osazenstva nechť vyčká mimo šatnu. Kabina je malá a každý dospělák je zde znát.
-Omlouvejte včas své dítě z tréninku či zápasu. Možná to někomu přijde jako zbytečná buzerace a starost navíc. Já to ale považuji za elementární slušnost, která zabere pár desítek vteřin času a z praktického pohledu za nutnost k efektivnímu fungování kategorie. Budu opravdu moc rád, když budu věděl dopředu, kolik a které dětí nebudu mít na tréninku, abych tomu eventuelně včas přizpůsobil skladbu tréninkových cvičení, rozdělení dresů a nemusel to řešit na poslední chvíli v kabině. No a situaci, kdy trenér čeká u autobusu, nebo v kabině a čas odjezdu či začátku zápasu se blíží a on stále více a více šediví, protože nemá z neznámých důvodů kompletní celý tým, miluje snad každý trenér. Z praktického hlediska je mi úplně jedno, zda to bude SMS, email, či vzkaz v diskusi tohoto webu, kde budete mít všechny podstatné informace vždy včas k dispozici. Takže zkusme všichni dodržovat toto pravidlo, dle rčení: „Jak já vám, tak vy mě.“ Předem děkuji.
-Respektujte týmový program a choďte pravidelně a včas na tréninky. Neodsuzuji víkendy u babičky či na horách, protože malé děti mají právo mimo tréninkového a zápasového drilu i na normální dětství. Na druhou stranu ale vím, že při troše snahy jde mnohé skloubit, a proto vás žádám o maximální součinnost a snahu, se co nejvíce zúčastňovat týmového programu. Není možné, aby si někdo vyzobávat jak rozinky jen aktivity, které se mu hodí a ty ostatní ignoroval.
   S tím souvisí i případné účasti na trénincích jiných kategorií. V zásadě proti tomu nic nemám, pokud to probíhá po vzájemné dohodě, se souhlasem obou trenérů a je to aktivita navíc a ne na úkor kmenové kategorie. Samozřejmě i zde je možné udělat výjimku, pokud termín vlastního tréninku koliduje s jiným programem dítěte. Vždy a vše je především o rozumné domluvě.
   Tak a to je pro dnešek všechno. Věřte, že mi není vůbec příjemné vypisovat tady a poté vyžadovat dodržování těchto několika jednoduchých pravidel. Nehodlám ale dělat rozmělňující kompromisy, už i proto, že se budu snažit dát vašim dětem maximum i na úkor důležitých osobních zájmů a mé vlastní rodiny a taky proto, že v opačném případě se z toho stane anarchie a z týmu hokejistů jen spolek individualistů oděných do stejných dresů. Jak praví staří latiníci „tertium non datur“ (třetí možnost neexistuje). Takže je to jen na vás a já děkuji za pochopení…
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak aby toho snad nebylo málo, hned na úvod týdne jsme si bouchli Velikonoce, které jsou všeobecně označovány jako největší křesťanské svátky. Jak všichni jistě ví, jde ve své podstatě o slavnost Zmrtvýchvstání neboli Vzkříšení. Když se nad tím ale zamyslím do důsledku, je tato podstata vlastně každoročně dodržována, neboť „pomrskutové produkty“ (spoluobčany), které lze odpoledne někdy potkat na ulici, nemůže druhý den čekat nic jiného, než výše uvedené skutečnosti (u maximalistů může přicházet v úvahu ještě reinkarnace). Jen si dovolím mírně zapochybovat, jestli mají křesťané na mysli zrovna tento model Zmrtvýchvstání…
   No nic. Po fejetónkovém úvodníku raději zpět do hokejového prostředí naší přípravky. V letech minulých byla součástí těchto stránek i rubrika „Tento týden slaví“, kde byla věnována týmovým oslavencům možnost mediální prezentace formou krátkého rozhovoru. A protože tradice a nejen ty velikonoční, se mají dodržovat, tak vítej zpět. Leč pravidelné tréninky se nám bohužel ještě nerozběhly, tudíž nemám možnost vtíravé otázky oslavencům osobně položit. Takže tentokrát Vám na Matouše Bajera a Adam Hykše (tomu se ještě navíc omlouvám i za absenci fotografie, ale slibuji, že až bude mít svátek, tak to všechno napravím), kteří slaví narozeniny ve stejný den (Matouš – 7 let, Adam – 6 let), prozradím něco já, nebo spíše, co o lidech narozených 7.dubna říká moudrá kniha – Astrologická encyklopedie
   „Povahy těchto lidí se vyznačuje dvěma rozdílnými stránkami: pozitivní a idealistickou, která je inspiruje k usilovné práci a negativní, netrpělivou, jež se většinou projeví při zklamání. Přestože se tyto charakteristiky mohou jevit v přímém protikladu, ve skutečnosti jsou spojené příčinou a následkem. Když tyto jedince posedne touha dosáhnout nějakého zlepšení, s nadšením a z celého srdce do toho vloží veškeré své schopností. Pokud však narazí na překážky, které nepřekonají, snadno podléhají výbuchu vzteku. V kolektivu jsou to velmi dobří vůdci, ale jenom za vlastních podmínek a neradi dodržují cizí pravidla, přestože jinak jsou optimističtí a uvolnění.“
   Tak chlapci vše nej, nej, nej… a jinak přeju, co nejvíc vstřelených gólů, sezónu bez zranění, ať vás hokej baví a samozřejmě mnoho úspěchů v osobním životě.
 
P.S. Jak rád bych měl zase Váš věk, přestože jsem ve Vašich letech spíš stával ve frontě na kubánské pomeranče.
 
 
 
SEZÓNA STEP BY STEP
 
   Vážení rodičové a milí hráči, web i naše kabina je pomalu připravená na novou sezónu 2015/16. V kolonkách soupiska, statistiky a dalších jsou již nové tabulky s tímto letopočtem a v historii ročníky předcházející, a to je myslím důvod si ujasnit, jak to vlastně všechno bude letos vypadat. Znáte jistě takové ty moudré řeči o “dlouhé cestě a mravenčí píli krůček za krůčkem”? Tak to bude bohužel pravda.
   Ve čtvrtek  23.4.2015 bych rád udělal krátkou schůzku v salónku restaurace Na Krétě od 18.00 hod., kde bych upřesnil svou představu o fungování naší kategorie a především se s Vámi neformálně seznámil.
   V pondělí 27.4.2015 pak začneme jarní přípravu, která skončí ve čtvrtek 25.6.2015 a scházet se budeme v pravidelném režimu pondělí-čtvrtek od 15.30 do 17.00 hod. v kabině na zimním stadionu. Po záběhovém prvním týdnu se nastartuje tréninkový cyklus, který bude zaměřen na všesportovní přípravu, hokejové dovednosti (střelba s pukem, technika hole), ale především sportovní hry.
   V průběhu jarní přípravy bych rád zkusil uspořádat sportovně-společenské akce, z nichž první by byla určitě společný výjezd na kolech a v případě zájmu a kladné odezvy by následovalo sportovní dopoledne, kde bychom si zasoutěžili společně s dětmi, případně in-lajnový výjezd.
   V měsíci srpnu budou probíhat tréninky letní přípravy ve stejném termínovém režimu jako jarní příprava, ale s tím rozdílem, že budou zaměřené pouze na sportovní hry. Samozřejmě, je mi jasné, že některé děti budou v této době na dovolených, což plně respektuji a nemíním znásilňovat váš prázdninový program. Rád bych ale poskytl těm, co zůstanou v Kutné Hoře možnost, zpestřit si prázdninové volno sportem, hrou a časem stráveným mezi kamarády.
   No a suchou přípravu zakončíme tradičním soustředěním v termínu 23.8 - 30.8.2015, tentokrát ve sportovně rekreačním areálu Borovice Lites u Mnichova Hradiště. No a potom už hurá na led...
   V sezóně pak budou tréninky probíhat 3x týdně (termíny budou pevné, ale teprve se o nich bude jednat), s tím, že pravidelně po jednom z nich budeme ještě chodit na chvíli do rozcvičovny na kompenzační cvičení. Co se týká mistrovských turnajů, vám zatím nemohu poskytnout konkrétní info, protože nevím, zda současný model svaz zachová, či dojde k nějakým změnám. Případné volné termíny se ale budu určitě snažit vyplnit vhodnými přátelskými zápasy a pod pojmem vhodnými mám na mysli, že pouze se soupeři, kteří budou schopní jako my sestavit dva týmy (tedy „A“-starší a zkušenější, „B“-ti mladší a úplně začínající s hokejem), aby se hrálo současně na obou polovinách kluziště. V těchto zápasech bude pro mě prioritou, aby hráli a získávali první hokejové ostruhy všichni hráči bez jakékoliv nominace. Kalendářní rok bych pak rád zakončil „Vánočním turnajem“ za podobných podmínek, tedy pouze s týmy, které budou mít „A“ i „B“ mužstvo.
   Jinak během jarních prázdnin se pod záštitou našeho oddílu uskuteční pravidelné „Lyžování s hokejem“. Jedná se o týdenní pobyt v Peci pod Sněžkou na hotelu Emerich, přímo u sjezdovky Javor. Pokud si tedy budete chtít zalyžovat s námi, či teprve své děti této dovednosti naučit a strávit tak čas ve společnosti dalších hokejových rodin a jejich dětí, jste srdečně zváni. Bližší info bude někdy během měsíce září.
   No a celou sezónu pak zakončíme samozřejmě nějakou společnou rozlučkou. Tak a to je z toho, co mě teď napadá asi všechno. Pokud budete mít nějaký zajímavý návrh, inspiraci, či zkušenost, co zajímavého by se dalo ještě podniknout pro zlepšení tréninkového procesu, či zpříjemnění a stmelení hokejové party, jsem všemu otevřený a vaši iniciativu naopak s povděkem přivítám.
   Předem děkuji všem rodičům za spolupráci, a protože se máme doufám na co těšit, tak s chutí do toho, zvedněte si límečky a pojedeme z kopce…..
 
 
 
NĚKOLIK VĚT ÚVODEM
 
   Dobrý den. Ač se to podle data v kalendáři a počasí může zdát, tak toto skutečně není apríl a já se po roční pauze vracím k trénování. Nechce se mi nijak dlouze rozebírat důvody, které mě vedli k tomuto rozhodnutí. Prostě a jednoduše bývalá trenérka přípravky p.Ivičičová se rozhodla vzhledem k očekávané časové zaneprázdněnosti nepokračovat již na plný úvazek, no a já se po dlouhém odmítání a váhání nechal přesvědčit vedením našeho oddílu.
   Popravdě jsem již neměl nikdy v plánu se do koloběhu mládežnického hokeje na tvrdo vrátit, ovšem znáte to: „Člověk míní, ale život mění.“ Moc to sice nesvědčí o pevnosti mých zásad a rozhodnutí, ale doufám, že alespoň o opravdové lásce ke sportu, k hokeji, k našemu oddílu a práci s mládeží především.
   Uvědomuji si, že každá změna si najde své zastánce i kritiky, ale slibuji, že se budu snažit ze všech sil dělat věci, jak nejlépe umím, aby tréninky vaše děti bavily, výkonnostně je posouvaly kupředu a oni se pohybovaly v pozitivně naladěném prostředí. To samé ovšem očekávám i od Vás a doufám, že vytvoříme společně TÝM sice nejmladších, ale statečně bojujících Sršňů. 
   Bylo by proto skvělé, kdyby se nám podařilo fungovat v prostředí přátelské atmosféry, kde bude hlavním cílem radost ze hry. A tak předem upozorňuji, že nechci s nikým bojovat. Válčení raději nechme na Ukrajině a Islámském státu, my se pokusme spolupracovat a případné problémy řešit bez emocí a vzájemného osočování, ale naopak s chladnou hlavou a věcnými argumenty. Uvědomuji si, že každý kolektiv je sice směsice protichůdných názorů, ale my doufám máme jeden společný cíl, a to aby z vašich dětí vyrostli, co nejlepší lidé a pokud možno i sportovci.
   Teď ale ještě k tomuto webu. Již několik let jej používám na informování a komunikací s kategorií, kterou momentálně trénuji. Pravdou je, že za poslední rok se přeměnil spíš v soukromý blog, ale pokusím se jej probrat z hokejové letargie, abyste jej mohli využívat po celou dobu naší společné mise. Na jeho stránkách najdete především základní informace k tréninkům, zápasům, turnajům, věci organizační i čistě informační. Prostě vše, o čem by měli být rodiče malých hokejistů informováni. Myslím si totiž, že informace jsou základem každé lidské činnosti, na které se podílí více lidí. Pro mě je pak výhodné, když vím, že stačí něco napsat, během vteřiny zveřejnit a dál se nemuset starat. Žádné vypisování esemesek, e-mailů nebo večery s telefonem u ucha. Na druhou stranu věřím, že i pro vás jsou informace od trenéra k dění v kategorii zajímavé a přínosné. Alespoň víte, co nás potkalo, co se děje a především co nás čeká.
   Struktura menu a podstránek je doufám přehledná, i když trochu retro. Na hlavní stránce budou v tabulce především vždy informace o termínech tréninků a zápasů. Dále se pokusím přinášet pravidelné reportáže z našich zápasů a turnajů, novinky ze života kabiny, zajímavosti z hokejového prostředí a možná i nějaká ta moudra ze života lehce postiženého trenéra, protože bez humoru a nadsázky to neumím!!! V sekci multimedia pak naleznete fotky a videa (pakliže tedy někdo nějaká vytvoří a poskytne mi je ke zveřejnění), v diskusi můžete zanechat vzkaz, námitku, připomínku, či námět k diskusi, jen prosím a žádám: „Při vkládání příspěvků dodržujte základní pravidla slušnosti", budou to totiž možná číst i vaše děti. No a v dalších sekcích pak budou k mání nejrůznější týmové a hráčské statistiky společně s výsledky. Zde bude taktéž evidována účast jednotlivých borců na trénincích (počínaje jarní přípravou) a zápasech. Aby nedošlo k nepříjemnému nedorozumění, předesílám, že v sekci „Soupisky“ je sice již tabulka s letošním týmem, ale fotky tam zatím mají pouze účastnící nedělního turnaje. Zbylé vyfotím a doplním během jarní přípravy.
   Kvalita stránek je samozřejmě přímo úměrná možnostem a znalostem jejich tvořitele a také jeho přesvědčení, že obsah by měl vítězit nad formou. Buďte tedy prosím shovívaví ve své kritice. Nejsem žádný profiwebmaster, ale budu se snažit, aby Vás stránky dostatečně informovaly, pravidelně se aktualizovaly a také trochu pobavily.
   Jak tedy vidíte, plány a předsevzetí jsou velká, takže nenechte naše stránky zapadat prachem, zůstaňte jim věrni a pokud chcete být v obraze, tak je pravidelně sledujte. Spolu s Vámi si přeji, abych mohl přinášet a Vy číst, co nejvíce dobrých zpráv a především jsme táhli celou sezónou 2015/16 za jednu hokejku!
   Tak a pro dnešek vše, konec hlášení a příště již konkrétně o tom co nás čeká a nemine.
 
   P.S.Měl bych ještě jednu prosbu na rodiče, kteří se zúčastnili nedělního turnaje v Chotěboři a dělali si závěrečnou společnou fotku, zda by mi nějakou nemohli poslat. Rád bych jí dal jako logo těchto stránek. Přeci jenom teď je to týmový web a ne soukromý blog.

 

TOPlist