Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop

2015/2016

 
VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH SRŠNÍ PŘÍPRAVKY - SEZÓNA 2015/2016
Příští akce Rozpis tréninků Realizační tým Marodka
SOUSTŘEDĚNÍ letní příprava trenér Pavel Sirotek Břinčil
23.8. - 30.8.2015 pondělí 3.8.
15.30 - 17.00
607 790 982 sirotek.pavel@centrum.cz  
sraz na ZS 23.8. v 9.00 čtvrtek 6.8.
15.30 - 17.00
trenér Pavel Andrle Oslavenci
odjezd 9.30  
 
728 526 502 andrle19.4@seznam.cz 4.8. Dominik - svátek
    brankařský trénink ved.mužstva Vít Zvěřina 5.8. Klouček Matouš - 7 let
příjezd 30.8. cca 12.00     606 911 325 vitzverina@seznam.cz 1.9. Samuel - svátek
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Dominik Rejnek
Ahoj Dominiku. Všechno nejlepší k svátku. Už proběhla oslava.
Ano a byla dobrá.
Copak jsi dostal?
Tak od babičky legový vrtulník a majáček a od mamky s taťkou prak a knížku.
Tak to je hezký a víš na co je takový prak nejlepší?
Ne
Na rozbíjení oken. Tak to nezapomeň říct tátovi. Když už se ale bavíme o tvém svátku, jestli pak víš, který slavný český hokejista se jmenuje stejně jako ty?
Ne.
Říká ti něco jméno Dominik Hašek?
Jo. To byl brankař.
A chtěl bys být jednou jako on?
Ne. Já bych chtěl raději útočit, protože to se mi líbí nejvíc.
A proč?
Protože se tam dávaj góly.
Dobrá, když tedy ne Dominik Hašek. Máš nějaký jiný hokejový vzor?
Jardu.
Který ho. Slepičku?
Ne Jágra. To je přeci nejslavnější hokejista!
Aha, ale když už jsme se dostali k hokeji, kdo tě přivedl k rozhodnutí začít ho hrát?
Tak to už nevím, ale myslím si, že táta.
A jaké byly začátky na bruslích?
No, někdy jsem padal hodně, ale pak už to bylo srandovnější. S tátou jsme si dělali honičky, že jsem mu sundal rukavici, vyhodil a závodili jsme, kdo u ní bude dřív. To byly takové hry na rychlost.
Chodil jsi na veřejňák, nebo do bruslící přípravky k panu Kopeckému,
No, hodně jsem chodil k panu Kopeckému, ale pak už i na to veřejný.
Učil ses bruslit s hrazdičkou, nebo bez ní?
S hrazdičkou.  Ale když už jsem něco zvládl i bez ní, tak mě taťka za odměnu vozil hrozně rychle a já se jen držel. To se mi moc líbilo.
Co tě na hokeji vlastně nejvíc baví?
Jak se tam dávaj ty góly.
Přestože jsi nováček v naší kabině, už ses s někým skamarádil?
No, tak nejvíc znám Marka s jeho bráchou, protože jsem se s nimi znal ještě před tím, než jsem začal chodit na hokej. My jsme totiž příbuzný.
Tak to jo. Jaká část tréninku tě moc nebaví a naopak, která zase nejvíc?
Tak dneska se mi třeba nelíbilo, jak jsme skákali přes tu tyč, protože to jsem se bouchnul. A nejvíc se m líbí, když hrajeme Ovečky, ovečky.
Ovšem teď jsou především prázdniny. Jak si je zatím užíváš?
Dobrý. Byl jsem na táboře na Pančavě.
A co je ještě před tebou? Pojedeš někam s rodiči, nebo třeba k babičce?
Tak k babičce, to jo, ale ta přijede až večer, protože chodí vařit na tábor.
Určitě se chodíš v takových vedrech koupat. Už umíš plavat.
No, ta zatím ne. Ovšem já nemám kruh, ale takovou hadici, kterou si dám pod sebe a už plavu.
A co po prázdninách. Ty jdeš ještě do školky?
Jo ještě do školky. Teď už jdu ale do poslední třídy a pak už do školy.
Kam chodíš?
Do Adlerky.
Jaké to tam je?
No, tak dobrý. Ale v druhé třídě to bylo s pani učitelkou hrozný. Hodně řvala. Třeba když udělal něco tenhle ten, tak řvala, když něco tam ten, tak taky řvala. Prostě se pořád zlobila.
A neměla k tomu někdy důvod?
No, tak občas jo. Když jsme si třeba hráli na divadlo, tak jsme zatáhli oponu a přehazovali přes ni takové velké kostky, co tam máme. No a jeden kluk mě trefil do tváře a jiný potom taky spadnul na zem.
Máš tam nějaké dobré kamarády?
To jo. (Nádech, že jsem si myslel, že vyjmenuje celou školku) Dva kluky a jednu holku. Nejraději spolu kopeme díru v písku. Jednou jsme se prokopali až tak hluboko, že jsem si říkal: „Ježišmarja co tam bude?“ No, nejdřív jsme si mysleli, že to bude poklad, ale pak to byly nějaký dráty.
Jak si představuješ svůj ideálně strávený den?
Tak, že bychom přes den prošli zologickou. Na večeři šli do McDonaldu, přespali ve stanu a pak šli ještě jednou do tý zologický.
To je hezké, takže já ti milý Dominiku přeju ať takových, nebo podobných dnů prožiješ co nejvíc. Samozřejmě všechno nejlepší, štěstí, zdraví a ať zůstaneš i nadále takový veselý, komunikativní a bezprostřední kluk, jako ses nám právě představil.
 
 
 
SEZÓNA 2015/16 NESMĚLE KLEPE NA DVEŘE
 
   Podobně jako dotírající obránce nám už na záda funí zahájení nové hokejové sezóny, a i když do prvního vhazování chybí ještě několik týdnů, pojďme si lehce nastínit situaci v hnízdě sršní přípravky. Nejprve bych ale chtěl všechny Sršně, jejich rodiče a příznivce pozdravit. Doufám, že si všichni letošní pauzu bez hokeje užíváte a věřím, že máte všichni plno sil a elánu do nové sezóny, podobně jako já.
   Jelikož se v dnešní době stává hokej téměř celoročním sportem (předně jeho výuka), rozbíhá se oficiálně letní příprava již v pondělí 3.8.2015 v 15.30 hod. Dojde k rozdělení míst v kabině podle nového zasedacího pořádku, a proto si můžete začít nosit i svoji výstroj. Je tedy nejvyšší čas vyhnat z hokejových tašek moly a vytáhnout hokejky ze záhonku s rajčaty. Bude-li někdo potřebovat nějaký díl výstroje nafasovat, vyměnit, či opravit a samozřejmě nabrousit brusle – je toto přímo ideální doba, abychom na první seznámení se studenou tvrdou hmotou zvanou led, byli řádně a v předstihu připraveni.
   V rámci tréninku nás čekají především sportovní a pohybové hry. Setkávat se budeme opět 2x týdně (pondělí, čtvrtek), abychom 23.8. mohli v plné síle vyrazit na soustředění do RS Borovice Lites u Mnichova Hradiště. Momentálně máme přihlášených krásných 12 účastníků, což již je opravdu super. Přesto pokud by se na poslední chvíli ještě někdo rozhodl jet, možnost přihlásit se, stále je. No a po příjezdu už hurá na led...
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Jakub Jelínek a Jakub Komárek
   Nejsem si úplně jistý, jak v případě našich dnešních oslavenců je zcela naplněn význam a původ jména (určitě ale vím, že každý má minimálně jednoho staršího sourozence) Jakub, které pochází z hebrejštiny. Vykládá se jako „ten, kdo se drží za patu“, přeneseně také „druhorozený“ (proto ta zmínka o starším sourozenci). Výklad jména se váže k biblickému příběhu Jákoba, patriarchy hebrejského národa, který byl druhorozeným dvojčetem a při porodu se prý držel rukou za patu svého bratra Ezaua. Protože ale v minulosti byl pouze prvorozený syn spojován s nástupnictvím, ať už se jednalo o královský trůn, šlechtický titul nebo selský grunt, jednalo se o značný handicap. Jákob ovšem toto své nevýhodné postavení dokázal díky svojí chytrosti či spíše vychytralosti a lstivosti překonat. 
   Ať už tomu tak bylo či ne, rozhodně jsou dnes všichni Jakubové nositelé jednoho z nejhezčích a nejoblíbenějších českých jmen. No a já těm našim dvěma přeju všechno nejlepší, štěstí, zdraví, pohodu, a aby každý den jim přinesl něco nového, krásného, pozitivního a především společnost dobrých přátel.
 
 
 
PŘEHLÍDKOVÉ MOLO MEZI MANTINELY
 
   Tak to tam sice nenaleznete, ale pravdou je, že kabina ho na začátku sezóny občas připomíná. A přestože je možnost si základní výstroj v našem oddíle zapůjčit, sem tam rodiče vykouzlí šťastný úsměv na tváři svého malého hokejisty pořízením některé vlastní součásti výstroje. Pokud by vás tedy před takovým nákupem zajímala některá doporučení, čtěte dál. Samozřejmě to není nic závazného a aspirujícího na absolutní pravdu, protože i zde platí, co člověk to názor.
   Pominu-li všechny estetické aspekty, tak z mého pohledu by výstroj začínajících hokejistů měla být především co nejlehčí a nejpohodlnější, aby se dětem nové pohybové dovednosti dobře učily a co nejméně faktorů je omezovalo. Neměla by proto být věrnou kopií výstroje velkých hokejistů, kteří již potřebují ochránit v mnohem tvrdších osobních soubojích, při lehání do střel atd.. Bohužel někteří výrobci hokejového vybavení pouze zmenší seniorský model a taková výstroj je potom dětem spíše na obtíž než k užitku.
   Takže pokud to vezmu pěkně od podlahy, začneme rovnou tím nejdůležitějším – brusle. Protože v nich děti tráví opravdu hodně času, doporučoval bych vždy nákup vlastních bruslí, protože každý bruslí trochu jinak a tím pádem si je vyšlápne i určitým způsobem, což nemusí vždy vyhovovat novému majiteli. Přesto pokud se rozhodnete pro již použité brusle, nesmějí být rozhodně zlomené v kotníku. Velikost bruslí má být potom taková, že když vsune dítě nohu do rozvázané brusle tak, že se prsty vpředu dotýkají špičky brusle (prsty nesmějí být skrčené), neměla by být za patou větší mezera než 1 cm (v praxi tak na jeden prst). Pozor!!! Zděděné, nebo o několik čísel větší brusle, sice ušetří vaše náklady na pár let, ale minimálně rozedřou kotníky a v horším případě poškodí klenbu chodidla vašeho dítěte. Co se týká konkrétního modelu, není potřeba se nechat zlákat TOP modely, které svými parametry (tvrdost, kompaktnost) vyhovují spíš nárokům dospělého hokejisty. Utažením dětské nohy do takové tvrdé brusle naopak značně omezíme práci kotníků, chodidla a prstů nohy, která je pro správné bruslení velmi důležitá. Tím znemožníme pokrčení nohou a protlačení kolen vpřed a to jsou vše věci, které jsou naprosto nezbytné pro správné bruslení. Pokud tedy mohu, doporučoval bych z vlastní zkušenosti nové brusle značky Bauer, protože mi připadají svými vlastnostmi nejvhodnější. Teprve postupem času je dobré kupovat tvrdší brusle a to v přímé úměře k váze, tvrdosti střely a úrovně osobních soubojů. Co se týká praktického používání je samozřejmostí udržovat brusle správně nabroušené a po každém tréninku utřít jejich nože do sucha. Tkaničky bruslí by se neměli uvazovat kolem kotníků, protože tím se opět omezuje jejich pohyb a navzdory obecně rozšířenému názoru, brusle se nemusejí utahovat „na krev“, ale řekl bych tak akorát a to opět s ohledem na možnost pohybu nohy. Do bruslí pak postačí jedny středně silné ponožky nejlépe bez švů.
   Postoupíme-li dál, nebo spíš výš, jsou na řadě holenní chrániče, které jsou vzhledem k častým pádům na kolena velmi důležité. Proto je dobré vybrat už pro malého hokejistu opravdu kvalitní. Délka by pak měla být taková, aby při pokrčení nohy a protlačení kolena dopředu, nárt neposouval chránič nahoru, a proto je v začátcích vhodnější používat raději kratší chrániče. Důležité je, aby chránič správně obepínal nohu a měl funkční pásky se suchými zipy, z důvodu správného upevnění a eliminace volného pohybu na noze, čemuž napomáhají i kvalitní stulpny.
   Další součástí výstroje jsou kalhoty, u kterých je důležitá jejich přiměřená velikost. Délka by pak měla být taková, aby kalhoty končily těsně nad kolenem a nijak svoji délkou neomezovaly pohyb. Co se týká bezpečnostních prvků, zaměřil bych se především na kvalitu těch na ochranu páteře a kostrče z důvodu častých pádů. On totiž takový pád na nechráněnou kostrč může pěkně bolet a dítě nadlouho odradit od bruslení. Oproti tomu bych se nebál u nejmenších dětí vyjmout přední stehenní chrániče, z důvodu usnadnění pohybu. Jinak pro upevnění kalhot doporučuji raději kšandy, před utahování páskem, který dítě přeštípne v pase a omezí v pohybu.
   Nemůžu ani zapomenout na suspenzor, který zajišťuje ochranu choulostivých partií a to nejen proti vystřeleným pukům, ale i při pádu na hokejku nebo brusli jiného hráče. Při výběru je pak potřeba dbát na správnou velikost, aby suspenzor nijak nepřekážel či netlačil, ale taky na obvod pasu, aby se volně nepohyboval.
   Tak a dostáváme se k horní části těla, kde je největší a tím pádem i nejtěžším chráničem vesta. Doporučoval bych proto spíš vesty jednoduché a lehké. V případě funkčních suchých zipů a celistvých ramen ani nevadí, když jsou už použité. Důležité je, aby byly především dobře padnoucí a nepřekážely svou velikostí volnému pohybu.
   S tím také souvisí velikost dresu, který nesmí působit jako svěrací kazajka, ale ani zbytečně plandat a mít rukávy delší než ruce malého hokejisty. Nejhorší varianta v tomto případě pak je malý dres na velké vestě. Proto pokud vám nebude velikost dresu v přípravce vyhovovat, oslovte mě a já se pokusím zapůjčit či směnit větší ve vedlejší kabině.
   Další důležitou součástí výstroje jsou lokty, pro které platí to samé jako u vesty. Takže jednoduché, lehké, s funkčními pružnými suchými zipy, ale hlavně přiměřeně velké a dobře obepínající ruku. Důležité je, aby při pohybu ruky nedocházelo k posunu, protože pád na nechráněný loket je nepříjemnou záležitostí.
   No a dostáváme se k rukavicím, u nichž je nejdůležitější velikost a ohebnost. Uvádí se pomůcka, že když dítě sevře ruku v pěst, měly by jeho prstíky být na konci prstů rukavice. Ovšem u těch nejmenších hokejistů musíme brát tyto rady s určitou reservou, protože někdy tak malé rukavice ani neexistují. Důležitou vlastností je ale již zmiňovaná ohebnost, pročež by si mělo dítě při výběru rukavic vyzkoušet, zda v nich dokáže sevřít a držet hokejku a při rozevření by pak mělo být schopné uchopit tenisák. Takže raději jednodušší, měkké a klidně i rozhýbané bazarové. V tomto případě ale rozhodně ne s prošoupanou dlaní.
   Tak a teď je asi ten nejvhodnější moment se zmínit i o hokejce. Co se týká její délky, uvádí se pomůcka, že hokejistovi v bruslích by měla končit v úrovni brady a bez bruslí u špičky nosu. Mě připadá lepší, když u malých dětí je i trochu kratší, protože se jim potom lépe ovládá. Ovšem největší chybou je, že tatínkové někdy řežou a zkracují velké dospělácké hokejky a dávají je svým ratolestem v domnění, že s větší čepelí zpracují víc přihrávek a budou lépe střílet. To je ale ohromný omyl. A proč? Protože uříznutím dlouhé hole zvyšujeme její tvrdost, což znamená, že hokejka přestává pracovat tak, jak by měla a ztrácí pružnost, která je důležitá právě při přijmu přihrávky a při střelbě. Výsledkem pak je, že děti zápasí, jak Ivánek v Mrazíkovi s kyji loupežníků, s divnou krátkou věcí s obrovskou čepelí a tlustou žerdí, kterou sotva sevřou. A to je další kámen úrazu, protože dětské hole mají mnohem užší žerď. Takže pokud se vydáte touto cestou a uříznete svému potomkovi starší seniorskou hokejku, nebo dáte výrazně delší se slovy: „však on do ní doroste“, tak určitě ušetříte peníze, ale zároveň mu znesnadníte rychle a správně si osvojit některé dovednosti a nebál bych se říct, že můžou dokonce vzniknout i určité špatné návyky. Takže jednoznačně doporučuji kupovat hokejky „junior“. Jinak pro správné a snadné ovládání kotouče je také důležité obalení hokejky. Omotaná páskou by měla být ta část hokejky, kterou držíme horní rukou a část čepele mezi patkou a špičkou. Obalujeme od patky čepele, kdy začneme přibližně 5 cm nad patkou a pokračujeme směrem ke špičce.
   No a teď pokračujeme další důležitou součástí výstroje, která je ovšem povinná pouze u mládežnických kategorií, a to nákrčníkem. Jeho funkce, zajišťující ochranu krku při kontaktu s bruslí nebo jinou součástí výstroje, je snad zřejmá, takže rovnou k doporučením. Nehledejte v tom však vědu. Nákrčník nesmí především škrtit a ani jinak omezovat v pohybu, ale také nesmí viset až na hrudníku a nechat krk volný.
   Tak a poslední věcí je helma. U ní je nejdůležitější její velikost, protože nesmí hráče tlačit, ale na druhé straně se nesmí ani posunovat při prudkých pohybech. Taky pozor na ubezpečení typu: „Tlačí jenom malinko. To se dá vydržet“. Pravdou totiž je, že i minimální tlak se může po dvaceti minutách tréninku změnit na nepříjemnou bolest hlavy. Jinak důležitou součástí helmy jsou boční zarážky mřížky, které zajišťují, aby se mřížka při pádu nedostala do kontaktu se zuby a spodní čelistí. Samozřejmostí pak je, že helma musí být vždy zapnutá správně dlouhým řemínkem, který neškrtí ani neplandá.
   Samostatnou kapitolou je poté výstroj gólmanů, pro kterou však platí jedno společné. „Lehkost a pohodlnost“. Už několikrát jsem byl v praxi svědkem mylné představy některých rodičů, že čím jsou větší betony a vesta, tak malý gólman inkasuje míň branek. Bohužel tato přímá úměra, opírající se o fakt zabrání o trochu víc místa v bráně, neplatí. Mnohem důležitější než pár centimetrů je, aby se dítě mohlo v bráně pohotově a rychle pohybovat.
   Tak a to je všechno. Samozřejmě, že tato doporučení jsou převážně určena rodičům začínajících hokejistů, protože postupem času si každý hokejista vybírá a upravuje svoji hokejku a vlastně celou výstroj tak, jak to právě jemu vyhovuje, ale to až teprve tehdy, když už má určité dovednosti zvládnuté a vyzkoušené. Do té doby je však potřeba dětem pomoc a tento proces i vyhovující výstrojí co nejvíce usnadnit a zpříjemnit.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Jakub Komárek
   Tento týden slaví Kuba Komárek své sedmé narozeniny, protože jsou však hokejové prázdniny v plném proudu, tak tentokrát místo rozhovoru, nám na něj něco prozradí moudrá kniha. Podle ní jsou sny a cíle lidí narozených 18.července základní hybnou silou jejich fantazie i činů. Mají potřebu vytvářet kamarádské svazky na základě společných cílů a dosáhnout tímto způsobem uznání. Obrovská vnímavost a vzletná fantazie těchto lidí vede k tomu, že při cestě za svými cíli hledají přízeň a porozumění ve společnosti ostatních, s nimiž je pojí společné zájmy. Měli by si ale dát pozor, aby neztratili schopnost vážit si zdravého projevu osobnosti, přestože s někým zrovna nesouhlasí. Je proto nesmírně důležité, aby si lidé narození v tomto dni uvědomili, že potřeby jednotlivce a skupiny nemusí být nutně v rozporu a že různé druhy názorů i lidí mohou skupiny obohatit.
   Tak to bylo několik možná komplikovaných myšlenek z Astrologické encyklopedie a za sebe bych rád našel ještě několik slov, která by Kubovi udělala radost, protože jsem ho poznal jako hodného, šikovného a pracovitého kluka, který si určitě zaslouží štěstí, lásku a splnění svých přání. Takže všechno nejlepší k tvé sedmiletosti a ať je pro tebe ten rok krásný, mimořádný a magický, jako bylo číslo sedm symbolem úplnosti a dokonalosti pro všechny naše předky, kultury a náboženství. Jak kdysi pravil o čísle sedm římský filosof Augustin: „Universitas, totum, perfectio“ (Všeobecnost, celost, dokonalost).
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
Lucie Hejlová
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Monika Bajerová. Aký máš pocit, kde vieš, že kvoli tebe odišla trenérka od detí? Zobrala si si s toho niejaké ponaučenie? Uvedomuješ si, že si kazila celý hokejový tým?
Pocit? Nemám informace, že by trenérka odcházela pouze kvůli mně. Za tři sezóny před tím nebyl v kabinách nikdy žádný problém, takže ta chyba asi nebude jen v mé osobě.  Trenérku jsem uznávala do poslední chvíle a vždy jsme se jí snažili maximálně podpořit (i přes veškeré urážlivé a potupné emaily, které nám posílala).  Nebudu se nikomu omlouvat za upřímnost, za to že se nebojím na cokoli zeptat, či mít rozdílný názor na věc. Vždy jsem jednala ve vší slušnosti a to je hlavní. Trenérky je mi opravdu upřímně líto. Tuto práci vzala dobrovolně a při našem rozhovoru než nastoupila, měla rozumný názor a vize jak trénovat. Bohužel se jí to nepodařilo, ale kvůli tomu se svět přeci nebortí. Já osobně ze školství vím, že chybami se člověk učí. Udělala jsem za letošní sezónou tlustou čáru, vše nechala za dveřmi v kabině a nadále se k tomu nehodlám vracet. Všichni víme své. Katce přeji jen to dobré, ať se jí daří a doufám, že je to poslední ohlédnutí za tímto tématem
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Pája držel hokejku v ruce ještě dřív, než začal chodit a na brusličkách se klouzal po zahradě, kde mu děda udělal zimní stadion, před tím než začal s hokejem. Doslova nás ve svých třech a půl letech prosil, že chce jít hrát hokej. A bylo rozhodnuto.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Nejpříjemnější zatím byla sezóna, kdy začal jezdit se staršími kluky na zápasy a on měl radost z každé své povedené akce. Nejnepříjemnější to bylo letos, kdy jsem vnitřně bojovala se svými pocity a musela Pájovi vysvětlovat věci, které nepříjemně zatěžovaly jeho mozeček, přičemž jsme je měli řešit pouze mezi námi dospělými. Ale víc se k tomu vyjadřovat nebudu, protože, jak už jsem řekla, je to pro mě uzavřená záležitost.
4.Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Začátky byly velmi tvrdé a motivace byla potřeba. Teď už je to automatické, jak už to při vrcholových sportech bývá.
5.Když jsi přítomna na tréninku, věnuješ svou pozornost především dítěti, nebo si raději popovídáš s ostatními rodiči?
Jak kdy, podle nálady. Někdy se mi nechce mluvit a jindy si člověk popovídat potřebuje. Ale když už se mi naskytne ta příležitost vidět, jak děti trénují, tak vždy alespoň jedním očkem pokukuji, jak jim to jde.
6.Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Pája má každý den nějakou aktivitu. Když to není hokej, tak jsme střídali doplňující aktivity (jízda na koni, gymnastika, florbal…). Časově je to velmi náročné. Hlavně tento rok, kdy nám do toho všeho začala ještě první třída.
7.Jak velkou zápasovou zátěž považuješ pro naši kategorii za ideální, vezmu-li jako minimum - 1x měsíčně svazový turnaj a maximum – každý víkend v sobotu i v neděli nějaká forma zápasu?
To je strašně těžká odpověď. Je to individuální. A jinak je to pro přihlížející (rodiče) a jinak pro hráče (děti). Letos jsme si poprvé vyzkoušeli téměř každý víkend být pryč za zápasem. Na začátku se to dalo zvládat, ale pak už byla vidět únava. Děti nemají pak žádný volný čas samy pro sebe a já myslím, že v tomto věku ho ještě potřebují. Vím, že čím budou kluci starší, tím to bude snazší.
8.Co bys změnila na fungování naší kategorie a oddílu?
Zatím nic. Na klucích je vidět dravost, radost, spokojenost a nadšení. Uvidíme v zimě.
9.Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Absolutně ne. Od toho jsem rodič. Z jednoho školení jsem si odnesla pro mě velmi důležité motto: „Jsem zodpovědný za to, co řeknu, ale nejsem zodpovědný za to, jak to pochopíš.“
10.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Myslím, že ano.
11.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Musím přiznat, že teď už ne. Ale samozřejmě co není, může zase být.
12.Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
O hokeji se bavíme. O tom co se děje na ledě. Každý z nás mu předáváme nějaké zkušenosti. Já psychickou a rekonvalescenční podporu a tatínek tu technickou. Víme, co na něj platí a jak mu to máme říct, aby to pobral. Věci z kabiny neřešíme, když to nemá nějaký výchovný podtext (týkající se naší rodiny), který stihneme většinou vyřešit po cestě domů v autě.
13.Jak jsi byla spokojena s průběhem a formou jarní přípravy, eventuelně, co bys na ní změnila?
Jedním slovem úžasná. Kondiční testy nás natolik motivovaly, že Pája nechtěl chybět ani na vteřinu. I na fotkách, které jste pořizovali, bylo vidět, jak jsou ty blechy nadšené a šťastné. Ale o Vás je známo, že to s dětmi umíte. Párkrát jsme Vás v předchozích sezónách měli na trénink a Pavel byl vždy spokojen a pak jsem šťastná a spokojená i já.
14.S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Asi jako každý nadšený rodič se sportovním duchem, aby byl Pavlík mezi nejlepšími. Pak nás to bude všechny o to víc bavit. Všechno co děláme, děláme na plno s vidinou úspěchu. O tom to přeci je.
15.Poslední dobou hýbá mediálním světem několik hokejových kauz, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Na změny jsem malým pánem. A jak asi i vy víte, uvnitř je to vždycky jinak než jak to vypadá navenek. Jsem ráda, že Pavlík po nás zdědil sportovní nadšení, že ho nemusím prosit, aby vypnul PC a šel chvíli ven. A díky TJ a lidem, které to baví a chtějí se tomu věnovat, je mu to umožněno.
16.Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Vždycky jsem měla blízko ke sportu. Nic na vysoké úrovni, i když mě strašně lákala atletika. Bohužel mi to nebylo dopřáno. Takže jsem skončila jako všestranný sportovec. Poslední roky vítězí hokej.
17.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti? Letos jsme chtěli zkusit hokejový camp. Dostali jsme samou dobrou recenzi, ale dospěli jsme k závěru, že je ještě brzy. A školu jako takovou? Myslím, že na to je také ještě brzy. Co vím od svých žáků, kteří po základní škole odešli na sportovní gymnázium, tak to prý není dobrá investice do budoucna. Dostanou tam ze studentů maximum, ale tím to končí. Studenti odchází s plastikami vazů a podobně. Ale osobní zkušenost nemám, tudíž nemohu soudit. Ale vím, že na svých dětech experimentovat nebudu, to bude na jejich rozhodnutí. 
18.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto ráda by ses k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Chtěla bych se přidat k panu Zvěřinovi. Je na vás opravdu vidět nadšení a ty děti to z vás cítí. Přeji Vám úspěšnou sezónu plnou gólů a radostných chvil. Tak v září na modrý.
19.Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Co nebo kdo Vás přivedl k hokeji. A díky čemu se hokej stal Vaší srdcovou záležitostí?          
Abych řekl pravdu, tak si nepamatuji, že by mě někdo k hokeji a sportu jako takovému cíleně vedl. Já totiž prožil mládí v minulém století, a to bylo bohužel či bohudík (jak kdo chce) hodně věcí jinak. Neexistovala spotřební závislost na virtuálním světě kradoucí obrovskou porci volného času, v televizi byly pouze dva programy, kdy ten první začínal vysílat až v 16.00 h. a to ještě takové perly jako Hospodářský týdeník, Lekce ruštiny, Milníky RVHP…. A tak jsme trávili svůj volný čas na hřištích a pláccích a hráli míčové a další pohybové hry. Holky se točily na klandru, nebo skákaly gumu a my kluci se mohli přetrhnout, abychom se před nimi předvedli. No a v zimě pak sváděli ty nejúpornější hokejové bitvy do pozdních večerních hodin s nudlemi u nosu na místním rybníku. Tak jsem si odbyl své první sportovní kroky a přechod do sportovních oddílů byl tak nějak přirozený, kdy jsme se nejčastěji dohodli s kamarády a začali spolu někam chodit. Popravdě tehdy nás rodiče ani zdaleka tak nepodporovali a nevedli ke sportu jako dnes. Byl to pro nás úplně přirozený svět a nepamatuji si, že by se mnou rodiče někdy šli na trénink nebo zápas. Dodnes mám takovou nepříjemnou vzpomínku, kdy jsme hráli poslední zápas sezóny, a já uprosil rodiče, aby se alespoň tentokrát přišli podívat. Celý zápas jsem se moc snažil a pokukoval neustále po tribunách. No, a když se objevili, až teprve pár minut před koncem, rozbrečel jsem se. Moji rodiče vlastně vzali mé sportování trochu vážně, až když k nám domu přijeli zástupci jednoho oddílu hrajícího tehdy nejvyšší republikovou soutěž a přemlouvali je, aby podepsali můj přestup k nim, že prý mi zajistí bezproblémové přijetí na školu, ubytování, zářnou karieru…. Ale to už je úplně jiný příběh.
No a proč zrovna hokej je mé aortě nejblíže? Hokej je rychlá, vzrušující hra a uvádí se dokonce, že nejrychlejší kolektivní hra na světě. K boji mezi mantinely patří emoce, nádherné kombinace, parádní góly i osobní kontakty, kdy proti sobě stojí muž proti muži a hůl proti holi. Zkrátka nekompromisní souboj svalů a nervů břit na břit. Pro mě je lední hokej láska, víra, kus životního názoru, a věřím, že kdyby se hrál v patnáctém století, patřil by do rukou rytířů a ve starověku gladiátorům. Ale raději si již odervu ruce z klávesnice, nebo z jedné odpovědi bude nakonec samostatný článek.
20.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku. Já Vám také děkuji. Otázka pro rodinku Koubských. Co pro ně znamená hokej a jak to zvládají. Tolik hokejistů doma. Jaké to má pro ně pozitiva a naopak?
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Sam Nevole
Ahoj Same. Tvoje mamka mi říkala, že se tě mám zeptat, kdy už budeš hodný?
Nevím.
Prosím tě a ty zlobíš?
Tak trochu.
A jak?
Nejraději v pondělí a ve čtvrtek. Občas říkám sprostý slova a ve škole jsem jednou tancoval.
Tobě bude 7.7. 7let, vnímáš tuto číselnou zajímavost, jako něco čím budou letošní narozeniny výjimečné?
Nevím, ale taťka mi koupí čtyřkolku.
Takto je opravdu výjimečný dárek, asi už se těšíš?
To jo, protože na ní budu o prázdninách jezdit.
A jaké budou, nebo jaké by sis přál prázdniny?
Už se těším, jak budu celé dny hrát hry na tabletu a ráno se válet v posteli (smích).
Až bude tento rozhovor zveřejněn, budou již prázdniny, ale teď ještě chodíš do školy. Kam?  
Na Masaryčku do 1A.
A jaký byl celkově ten první rok ve škole?
Bezva a nejlepší byl tělocvik.
A naopak, co tě zase tolik nebavilo?
Pracovní činnosti a výtvarka.
Jací jsou kamarádi ve škole?
Já mám opravdového jen Jendu, se kterým sedím v lavici, protože ostatním se moc nelíbí, jak zlobím.
Děláš si domácí úkoly hned, jak přijdeš ze školy, abys měl pak už jen volno, nebo až večer a na poslední chvíli?
Většinou až večer, ale jednou jsem si ho udělal dokonce hned ve škole.
Když jsi před rokem opouštěl školku, těšil ses do školy?
To jo.
No a teď po roce máš ze školy jaký pocit?
Občas je to tam trapný.
Prosím tě a co jako?
Hlavně družina.
Kdysi jsem tě viděl na trénincích přípravky házené, chodíš tam ještě?
Hraju už jen ve škole, ale na házenou už jsem přestal chodit.
Jaký vnímáš rozdíl mezi těmito sporty, co se týká party, kabiny a tréninků?
Je to jiný. Některé děti jsou tam bláznivé a některé normální.
No já myslím, že i na hokeji máme minimálně jednoho hráče bláznivého, ale když už jsme se dostali k hokeji. Ty jsi začínal jako hráč, nebo jsi chtěl být hned gólman?
Nejdřív jsem chtěl být hráč, ale pak zase gólman.
V čem si myslíš, že je post brankaře oproti hráčům lepší a v čem horší?
Hráči musí pořád bruslit a trénovat, zatím co na gólmanovi se mi líbilo, že nemusí nikam spěchat a když zakopneme a spadneme, tak je to jedno. Pro mě je nejlepší ležení (smích).
Zeptám se tě jako každého doposud, co tě na tréninku jarní přípravy nejvíc bavilo a co zase nejmíň.
Mě bavilo asi všechno a nebaví mě, když dostanu gól.
Často jsi v rozhovorech jmenován jako dobrý kamarád, protože je s tebou legrace. Baví tě bavit ostatní?
Jo, ale občas se mi to moc nevede.
A jak nejraději bavíš spoluhráče?
Říkám vtipy a dělám si z nich legraci.
No a kdo jsou vlastně tvoji nejlepší kamarádi?
Pavel a Pepa.
Už jsi někdy přemýšlel, co bys chtěl dělat jako dospělák?
Chtěl bych být kamionista jako můj děda. Vzpomínám, jak jsem s ním jednou jel, a když jsme přijeli k mostu, tak jsme se tam nemohli vejít.
Dobře Same. Tak já doufám, že se ti to splní a eventuelně i jiná tvá přání. Ode mě ale především všechno nejlepší a ať tě nikdy neopustí dobrá nálada a tvůj smysl pro humor.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Pavel Tvrdík
Ahoj Pavle. Za pár dní máš svátek, jak si vlastně spokojený se svým jménem?
Dobře. Líbí se mi.
Datum tvého svátku trochu koliduje s vysvědčením, což nemusí být vždy ideální kombinace. Už víš, jaké bude vízo?
Dobrý.
Dobrý je za tři.
Tak výborný.
Já to tedy vím, ale prozraď našim čtenářům, kam vlastně chodíš do školy.
Na Žižkov do 1.C.
A co se ti na škole nejvíc líbí?
Že tam máme hračky a mičudu. A taky, že máme hodnou pani učitelku Olinku Seifertovou.
Dobře. Tak teď mi jen pošeptej, aby to neslyšela ta hodná pani učitelka, co se ti na škole nelíbí?
Učení.
Který předmět nejvíc?
Čtení.
A naopak, který tě nejvíc baví?
Písanka.
Teď ale budou prázdniny. Už víš, jaké budou?
Dobrý, protože budeme jezdit na motorkách.
Ty už jezdíš na motorce?
Ano s taťkou. My jsme dostali motorky od Ježíška. Taťka velkou 450-ku a já malou crossku 60-ku.
Kde na nich jezdíte?
No, v Krupý a ještě ve Štěpánově.
Už jsi z té motorky někdy spadl?
Ano, ale moc to nebolelo. Jenom ten druhý den, jak jsem jí dostal od Ježíška, to bolelo. To jsem najel na takový malý hup, dal nohu z plynu a zajel do keříčka. No a pak ještě jednou mě to tam vyhodilo.
A baví tě víc jezdit rychle po rovince, nebo zdolávat terénní překážky?
V terénu.
Závodíte někdy spolu s tátou?
Ano. Někdy jsem rychlejší já a někdy táta. Například včera jsem byl rychlejší já, protože jsem tátu v jednom místě uzavřel.
Máš Pavle ještě nějaké jiné zájmy než hokej a motorky?
Občas ještě chodím na gymnastiku, taky jezdím na kole, plavu, lyžuju a cvičím, abych měl svaly na motorku.
A které svaly si na motorce nejvíc namáháš?
Nohy a ruce.
Je nějaký sport či činnost, kterou si ještě nedělal, ale moc bys to chtěl zkusit?
Chtěl bych jezdit na skateboardu, nebo skočit z letadla s padákem.
Jak by podle tebe měly vypadat ideální prázdniny?
Každý den jezdit na motorkách a taky koupání.
Pavle, já ale vím, jedno tajemství, že na tebe čeká po prázdninách ještě jeden dárek v podobě sourozence, už se těšíš?
Hm.
A raději bys bráchu nebo ségru?
Bráchu.
Máš už nějakou představu, co s ním budeš dělat?
Budu si s ním hrát. Třeba si házet nebo kopat s míčem.
Řekni mi první tři věci, které tě napadnou, bez kterých bys rozhodně nemohl existovat?
Taťka, mamka a ještě… a ještě… a ještě… Já nevím třetí.
To vůbec nevadí, protože to co jsi řekl, je krásné a prozrazuje to, že máš rodiče opravdu moc rád. Ale řekni mi, kdo z nich je na tebe přísnější?
Taťka. Ten občas hubuje, ale mamka chrání.
Právě nám skončila jarní příprava. Takže, jaká část tréninku, či forma je pro tebe nejnepříjemnější a naopak, která tě nejvíc baví?
Nejvíc mě baví běhání a testíky a nejmíň to hraní jeden proti jednomu.
Na jakém postu a případně s jakým spoluhráčem, či spoluhráči, bys byl nejraději na ledě?
Chtěl bych být útočník, protože mě to baví. A chtěl bych hrát s Pepou Dvořákem, Štěpánem Jelínkem, Míšou a Samem.
A kdo je tvůj nejlepší kamarád v kabině?
Štěpán Jelínek.
Stýkáte se někdy i mimo hokeje?
Občas chodíme spolu a s taťkou chytat ryby. Nebo si půjčujeme stan a jezdíme na rybářské závody, kde si pak můžeme vzít domu, to co nachytáme.
Jo, jo, to si pamatuji, že mi Štěpán říkal, že chytá ryby, ale ty mi prozraď, kdo z vás je úspěšnější rybář?
Štěpán. On trénuje u babičky a vůbec všude.
Tak máš alespoň příležitost se od něj něco přiučit. A ode mě máš možnost, když jsme ti jmenovci, položit na závěr našeho rozhovoru jednu otázku ty mě.
Co vás baví nejvíc za sport?
Ač to tak asi při pohledu na mě nevypadá, tak já má rád v podstatě každý sport a pohybovou aktivitu a dokonce i ty adrenalinové záležitosti. Takže už jsem si vyzkoušel bungee dumping, nebo let padákem. Ale nejraději mám hokej s fotbalem a z těch ostatních - jízdu na kole, in line brusle, běh, ping pong, basket, prostě všechno, kde se něco děje. Vlastně všechno ne. Musím se přiznat, ač u tebe tím nezískám plusové body, nikdy jsem nepropadl kouzlu motoristického sportu. A je jednou, jestli to jsou auta, motorky nebo formule a ani nezáleží, zda je to pasivně nebo aktivně.
Na tom ale vůbec nezáleží, protože ty to za mě určitě všechno vynahradíš. Takže Pavle všechno nejlepší, ať se ti daří vše, co děláš a především ať tě to vždy baví. Hodně štěstí, zdraví, lásky a dobré lidi kolem sebe.
 
 
 
MALEŠOV OPEN - DOHRÁNO
 
   Pro naši generaci bylo trestem nejít ven, pro část té dnešní je naopak trest jít ven, protože si raději povídají s kamarády přes sociální sítě. To ale rozhodně neplatí o malých Sršních a jejich rodičích, kteří se v neděli 28.6.2015 sešli na Malešov Open – míčový sedmiboj v úctyhodném počtu 45 účastníků, z nichž se 32 aktivně zapojilo do soutěží v kopané, házené, pétanque, hokejbalu, basketbalu, kroketu a florbalu.
   Každý, kdo tak trochu sleduje zákony schválnosti vesmíru, ví, že když si něco přejete, nesmíte si to přát, ale jen tak ležérně a mimochodem na to myslet. A proto jsem raději celý týden nesledoval předpovědi našich meteorologů. No a zadařilo se, neboť počasí nám ukazovalo po celou akci svoji TOP tvář. Výsledky byly velmi vyrovnané a dvojicím se v jednotlivých disciplínách dařilo střídavě úspěšně. Turnaj měl přesto jasného vítěze – silný tandem Kubu a tátu Komárka. Na příštím setkání jim proto svážeme ruce a nohy a uvidíme, jak umí dávat branky a koše jen hlavou. O dalších místech již většinou rozhodoval pouze jediný bod a vzácnou vyrovnanost potvrdilo i finále kroketu, které vyhráli Pavel a Pavel Tvrdíkovi nad Bárou a Martinou Sirotkovou 40:41, čímž si v konečném pořadí vybojovali druhé místo. Ale i ostatní nám předvedli kvalitní výkony, které tentokrát nebyly ani tak o fyzické kondici, jako o technických dovednostech s kulatým nesmyslem, vyzkoušení si nových věcí, posunu vlastních individuelních hranic, spravedlivém ocenění vynaloženého úsilí a s tím spojeném formování charakteru. Protože proto snad dáváme děti na sport (nebo doufám aspoň významná většina z nás), aby jejich zdravá těla naplnil i zdravý duch.
   Tak a povinnou vatu máme za sebou a je načase konečně přejít k celkovým výsledkům:
1.místo - Jakub Komárek + taťka
23 bodů (1.místo – basketbal, házená, pétanque, 3.místo – kopaná, 4.místo – kroket, florbal, 5.místo – hokejbal)
2.místo – Pavel Tvrdík + taťka
17 bodů (1.místo – florbal, kroket, 4.místo – kopaná, hokejbal, 5.místo – pétanque, házená, basketbal)
3.místo – Barbora Sirotková + mamka
16 bodů (2.místo – kroket, pétanque, 3.místo – házená, 4.místo – basketbal, 5.místo – florbal, kopaná, hokejbal)
3.místo – David Zvěřina + mamka
16 bodů (2.místo – kopaná, 3.místo – pétanque, hokejbal, 4.místo – basketbal, florbal, 5.místo – házaná, kroket)
4.místo – Martin Závůrka + taťka
15 bodů (2.místo – basketbal, 3.místo – kopaná, florbal, 4.místo – hokejbal, 5.místo – pétanque, házená, kroket)
4.místo – Adam Hykš + taťka
15 bodů (2.místo – florbal, házená, 4.místo – hokejbal, pétanque, 5.místo – basketbal, kopaná, kroket)
5.místo – Matouš a Filip Kloučkovi
13 bodů (3.místo – hokejbal, basketbal, 4.místo – florbal, házená, 5.místo – pétanque, kopaná, kroket)
5.místo – Jakub Jelínek + taťka
13 bodů (1.místo – kopaná, 4.místo – basketbal, kroket, 5.místo – hokejbal, florbal, házená, pétanque)
6.místo – Kamil a Patrik Hladíkovi
12 bodů (1.místo – hokejbal, 4.místo – kopaná, 5.místo – kroket, basketbal, florbal, házená, pétanque)
6.místo – Marek Neumann + taťka
12 bodů (4.místo – kopaná, kroket, florbal, házená, pétanque, 5.místo – hokejbal, basketbal)
6.místo – Dan Neumann + mamka
12 bodů (2.místo – hokejbal, 4.místo – basketbal, pétanque, 5.místo – kopaná, kroket, florbal, házená)
6.místo – Jiří Koubský + taťka
12 bodů (3.místo – kroket, florbal, 4.místo – házená, 5.místo – hokejbal, basketbal, pétanque, kopaná)
7.místo – Michal Zvěřina + taťka
11. bodů (3.místo – kroket, pétanque, 5.místo – florbal, házená, hokejbal, basketbal, kopaná)
7.místo – Štěpán Jelínek + mamka
11 bodů (3.místo – házená, 4.místo – pétanque, kopaná, 5.místo – kroket, florbal, hokejbal, basketbal)
7.místo – Adéla Závůrková  + mamka
11 bodů (3.místo – basketbal, 4.místo – házená, hokejbal, 5.místo – pétanque, kopaná, kroket, florbal)
8.místo – Jakub Hykš + mamka
8 bodů (4.místo – kroket, 5.místo – basketbal, házená, hokejbal, pétanque, kopaná, florbal)
 
   Na závěr chci ještě jednou poděkovat všem, kteří se zúčastnili tohoto letního sportovního zpestření a přispěli i svým dílem k pohodové a přátelské atmosféře. Protože bez ohledu na výsledky jsou nakonec vítězové všichni, kteří se zúčastnili a užili si to. No a o to jde v konečném důsledku nejvíc.
 
P.S. Poděkování p.Hulové za fotky, které si můžete prohlédnout nebo stáhnout v naší fotogalerii.
 
 
 
SHRNUTO A PODTRŽENO
 
   Když jsem tento týden otočil kalendářem, zrak mi na chvíli ulpěl na čtvrtku 25. června, kde jsem měl poznámku: „Závěr jarní přípravy“!!! Jo, jo, je to tak. Jako běžný rok, tak i ten hokejový se dělí na určité cykly, kdy něco začne, trvá a pak se to svým způsobem uzavře. Během té doby se něco naučíme, něco zažijeme, něco ztratíme, něco získáme, a když to skončí, jdeme dál. Ovšem o stupínek výš. Někdo by mohl říct, že to připomíná spirálové vnímání času starými Kelty. Možná, ale to asi není podstatné. Pokud ovšem někdo ode mě nyní očekává krátké shrnutí mého zatím ještě kratšího působení u přípravky, tak slibuji, pokusím se být co nejstručnější. Ale znáte mě?!?! A kdo to neočekává, ať dál nečte.
  Především chci tedy poděkovat za přístup a podporu, s kterou své děti vedete ke sportu, v drtivé většině i vzornou docházku, případně schopnost děti omluvit a dále ochotu s jakou mi pomáháte s tréninky. Vašim dětem pak především za jejich výkony, snahu a nasazení s jakými tréninky absolvují.
   Nechci zde konkrétně rozebírat, co jsme se naučili a co už děti zvládnou, protože naše kategorie přípravky je především o zaujmutí dětí a vybudování kladného vztahu k pohybovým aktivitám, na kterém se teprve dají stavět další patra stavby zvané hokejový vývoj. Přesto, pokud má někdo zájem znát momentální výkonnostní schopnosti jednotlivých hráčů, může se mě kdykoliv zeptat, ale především najde většinu odpovědí v sekci „Výkonnostní testy“ na našem webu. Pro jistotu ale upozorňuji, že uvedená čísla poskytují obraz pouze o současné fyzické výkonnosti, nikoli však informace o kvalitě technických dovedností, herním citu, soustředění a chuti vydat v zápase vše, co bylo natrénováno. V žádném případě proto nejsou ani sebelepší výsledky testů automatickou zárukou úspěšného sportovního výkonu a naopak. Ona totiž práce s dětmi a jejich myslí, která je neoddělitelná od vlastního těla, není matematika. Nejde to spočítat, provést zkoušku úspěšného řešení a vrhnout se na další příklad. Pro naši kategorii mají proto testy v sobě především soutěžní a tím i motivační charakter. No a motivace je činitel, který výrazně určuje kvalitu a konečný úspěch či neúspěch tréninkového procesu.
   Nicméně si přesto neodpustím pár vět ze zcela exaktního pohledu. Momentálně tedy máme osm hráčů, jejichž fyzická výkonnost se dá hodnotit jako vynikající (Jakub, Pavel, Štěpán, Mates, Tomáš, Matouš, Pepa, Matěj), sedm na dobré úrovni (Jirka, Michal, Martin, Marek, Sam, Vojta, Kamil) a dva zatím v průměrných a jednoho ve slabších výsledcích. No a pro úplnost musím i dodat, že dva hráči respektive hráčky neabsolvovaly dostatečný počet testů, tudíž nemohou být do celkového hodnocení zahrnuty. Ovšem co je nejdůležitější, tedy aspoň pro mě - máme téměř všechny děti s chutí soutěžit, touhou vítězit a vůlí se zlepšovat.
   A protože konkrétní chvály není nikdy dost, tak ještě musím zmínit výbornou docházku na tréninky u většiny dětí a především pak u Michala, který jako jediný nevynechal ani jednou. Dále pak Pepu a Adama za jedinou absenci, Jirku s Kamilem za pouhé dvě a Kubu za tři. Ona vůbec docházka, a především pak v závěru tréninkového cyklu, je takovým lakmusovým papírkem, prozrazujícím úspěšnost zvoleného přístupu. A z tohoto pohledu jsem opravdu rád, že přes všechny školy v přírodě, školní výlety, školkové rozlučky, dovolené a několik nemocí nebylo na tréninku nikdy míň jak 11 dětí, což je při našich počtech opravdu úspěch.
   To už by ale snad řečí čísel a statistik stačilo, protože tu nejlepší odpověď člověk stejně najde, když se podívá na konci tréninku dětem do očí a hned ví, na čem je. A to je pro mě asi ten nejdůležitější a nejpozitivnější výstup z právě končící přípravy.
   Jinak neoficielně se rozloučíme na Malešov Open v neděli 28.6., kam Vás všechny ještě jednou srdečně zvu. No a po měsíční pauze se opět setkáme v pondělí 3.8.2013 v 15.30 hod., kdy se rozběhne letní příprava. V měsíci srpnu budou tréninky ve stejných termínech jako doteď, tedy pondělí-čtvrtek od 15.30 do 17.00 hod.. Samozřejmě respektuji fakt slabší docházky, vzhledem k prázdninám a dovoleným, přesto věřím, že ti, kteří budou momentálně doma, dorazí a zpestří si prázdninové volno 100% herním tréninkem.
   Na soustředění, kterým zakončíme letní přípravu, odjíždíme v neděli 23.8. - sraz v 9.00 před ZS. Zatím je přihlášeno 9 hráčů, což není špatné, ale do ideálního stavu, přeci jenom pár dětí chybí. Tak budu doufat, že si to třeba ještě někdo rozmyslí a nakonec s námi přeci jen pojede. No a po návratu již hurá na led…..
   Děkuji všem, kteří dočetli až sem a přeji krásné léto plné slunka a pohody. Užijte si každý podle svých představ potřebnou prázdninovou či dovolenkovou přestávku a načerpejte ze sluníčka dostatek energie. No a pokud možno nepromrhejte svůj čas jenom ve virtuálním světě a zkuste ho část věnovat i sportu tím, že si půjdete zaplavat, projet na kole, nebo zahrát fotbálek s kamarády na hřiště.
   Toť už ode mě opravdu vše a jestli se na další část sezóny 2015/2016 těšíte i vy, jako já na vás, tak to nemá chybu.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
Monika Bajerová
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Víťa Zvěřina. Jak se ti spolupracovalo s Katkou a byla jsi spokojená s tím, jak jste to dělaly, nebo bys dnes dělala věci jinak?
Nemožem to posúdit, jelikož som nikdy před tým nespolupracovala čo sa týka v hokeji. Možem len napísať, že som každý den venovala tak 4 hodiny času hokeju.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Priviedli sme ho my. Raz na ihrisku som stretla Bricha a rozprával mi o hokeji. Matuško bolo strašne živý a vždy som ho musela unavit a hokej bol jako jedininý sport, který začína od 3 rokov, tak som ho prihlásila na hokej.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Najzažitok, kde Pavlík urobil stojku na ľade detičkám, strašná sranda. A najhorší zážitok, kde trenérka počas zápasu chcela zobrat deti von sa vybláznit a dve maminy absolutne nerezpektovali, dali detom počítač do ruky a museli deti čakat dve hodiny v šatni na další zápas. ( Hejlová, Balvínová)
4.Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Dobrovolne.
5.Když jsi přítomna na tréninku, věnuješ svou pozornost především dítěti, nebo si raději popovídáš s ostatními rodiči?
Venujem pozornost dietatu a ráda taktiež pokecám.
6.Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Venuje sa judu. Časovo sa snažím spravit pre to všetko, aby sme to stíhali. Uvidím, jako budu tréninky budúci rok, snad sa mi krížit nebudú. J
7.Jak velkou zápasovou zátěž považuješ pro naší kategorii za ideální, vezmu-li jako minimum - 1x měsíčně svazový turnaj a maximum – každý víkend v sobotu i v neděli nějaká forma zápasu?
Každý víkend v sobotu alebo v nedelu.
8.Co bys změnila na fungování naší kategorie a oddílu?
Zatial nič, nové věci, nový trenér. Prosím o túto otázku v priebehu roku.
9.Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Nie, všetko je v naprostom poriadku.
10.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Priznám sa, že vobec nemám čas sledovat webové stránky, takže pokial mi to nepovedia rodičia o ničom neviem, ale to je moj problém. Pavli dobre to robíš, ja som vždy posielala emaili a strávila som vela času na nete s odpisovaním apod.
11.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Snažila som sa vždy pomáhat, ale priznám sa, že teraz som to absolutne nestíhala, ale cez zimu, určite budem a ráda.
12.Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Ani ne, len ho upozornujem čo nemá robit a tak. Napr. Aby sa choval slušne vo sprchách.
13.Jak si byla spokojen s průběhem a formou jarní přípravy, eventuelně, co bys na ní změnila?
Vše OK.
14.S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Keby sa mi krížil trénink s judom, tak by som strašne prosila, či by Maty nemohol nahradit trenink u starších.
15.Poslední dobou hýbá mediálním světem několik hokejových kauz, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Neriešim to.
16.Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
V detstve bohužel som nešportovala, maminka nás chovala sama a neboli korunky, potom kde som začala sama zarábat, som začala športovat a momentálne navštevujem judo a posilku. Manžel závodne plaval.Teraz behá + posilka.
17.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Ne, neriešim. Až kde mi povie trenér, že to dieta na niečo má, potom to začnem riešit.
18.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto ráda by ses k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Nemám žiadnu otázku.
19.Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Nemám žiadnu otázku.
20.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Lucia Hejlová: Aký máš pocit, kde vieš, že kvoli tebe odišla trenérka od detí? Zobrala si si s toho niejaké ponaučenie? Uvedomuješ si, že si kazila celý hokejový tým?
 
 
 
DNES SLAVÍ TAŤKOVÉ
 
   Miluji tyhle chvilky, kdy jsou večer již všichni v peřinách a já sám, v tichu a přítmí, s hrnkem kávy spustím konfiguraci svého myšlenkového softwaru. Protože to se pak v hlavě dějí věci!?!? Roztočí se CD se soubory obsahující několik událostí a milníků, kterými si musí projít v životě snad každý muž a které ho potom posouvají dál a dál, dokud neumře anebo si nenechá změnit pohlaví (tam na něj ale čekají zase ženské milníky, kterým ovšem nerozumím. Určitě tam ale bude první kadeřník, první spálený oběd, první zlomený nehet, nebo první dieta). Oněmi zlomovými body u mužů jsou pak například první uhry, první pubertální knírek, první rvačka, první rozbité okno šutrem, první kocovina, první pusa od dívky, první facka od ženy, první pusa od muže, první šedivý vlas, narození prvního dítěte, zaplacení prvních alimentů…… no a možná se pro některé stane takovým klíčovým předělem i dnešní Den otců.
   Popravdě jedná se o svátek, který má v naší kotlině minimální tradici, přestože ve světě se slaví vždy třetí červnovou neděli již přes sto let. Jistá Američanka prý kdysi uspořádala první veřejnou oslavu na počest svého otce, který po smrti své ženy vychoval sám šest dětí a ona byla jedním z nich. Já osobně jsem se s ním poprvé setkal ještě jako mladý studentík, který byl, co by krhounek třídy odeslán odměnou na výměnnou praxi do tehdejší NDR. Netuším sice, kde udělali soudruzi z NDR chybu, ale dodnes vzpomínám, jak jsem jednou procházel Rostockem a zíral jak nutrie před stažením. Ulice plné mladých dívek a žen, které nosily mísy napečených dobrot a rozdávaly je kolemjdoucím mužům. Blahem mi slézaly nehty, protože i já byl několikrát obdarován, i když tehdy mi udělaly mnohem větší potěšení něžné pusy než kulinářské výtvory. Snad proto, že do otce jsem měl tehdy ještě daleko.
   Teď již tedy tátou jsem a dokonce trojnásobným, leč svátek je u nás stále na okraji zájmu, přestože si ho tatínci jistě zaslouží podobně jako maminky. Jejich role v rodině je totiž stejně nezastupitelná, protože představují, nebo by měli alespoň představovat pro své děti, model chování správného muže. Mají obvykle jiný přístup k výchově a do života dítěte vkládají větší nadhled. Jejich předností je i to, že jsou méně úzkostliví a zároveň akčnější, což děti milují. Přivádějí je častěji k různým sportům, využívají jinou slovní zásobu a dokonale tak doplňují ženskou intuici, něhu a bezpečí domova.
   Doufám tedy, že mě teď nějaká feministická guru neprobodává jak vúdú symbol, protože já si žen nesmírně vážím a obdivuji je. Jen tvrdím, že mužský element je ve výchově dětí stejně nezastupitelný jako ten ženský a nejlepší je soulad a vzájemné doplňování, aby si dítě mohlo vzít z obou to nejlepší.
   A proto, když mají ženy, matky i děti svůj tradiční svátek, proč bychom ho nemohli mít i my tátové. A pokud to někoho dráždí jako další amerikanismus, tak když přežijeme, že v únoru ze stejných pohnutek přejeme svým milovaným, abychom potom společně s dětmi v listopadu dlabali dýně a v prosinci jim složitě vysvětlovali, že u nás nerozváží dárky obtloustlý Santa Claus sobím spřežením či dokonce kamionem Coca-Coly, tak proč ne!
   Ovšem než se tak stane a naše ratolesti spolu s ženami nás zahrnou dary a něžnými vyznáními, pokusme se strávit tento den alespoň co nejvíc spolu. Přestože já v těchto chvílích občas zjišťuji, že již jsem skutečně starý a nejméně vzdělaný člen rodiny, protože u nás už potomci neplácají obyčejné dětské nesmysly, ale sáhodlouze řeší skloňování německých sloves, příčiny porážky Římanů v Teutoburském lese, aby posléze plynule přešli k podrobnému popisu možných řešení současné humanitární krize.
   Ještě že mám alespoň tu malou roztomilou uličnici, která umí neskutečně rozzářit den, i když i v jejím případě platí, že některé věci se fakt dědí a občas bývá nepříjemně upřímná. Jako například onehdá, když jsem jí byl vyzvednout z družiny a vyslechl za pootevřenými dveřmi učebny klasické dětské trumfování: „Můj táta koupil nový auto, a to dokáže jet až 400 km/hod.. To nic není. To můj táta chodí do posilovny a má tááákovýhkle svaly. A co má být? To můj táta vydělá tolik peněz, že nám postavil ten největší dům……“ A do toho slyším známý hlas: „No a co??? Můj táta je zase táááááááákhle tlustej“….. Stál jsem tam, dusil se smíchy a rozhodně se necítil jako ten zničený muž z kolovacího dopisu: „Paulo z České republiky, neodeslal tento dopis třiceti lidem a během týdne se z něj stal ropušák a lidská troska….” Cestou domů jsem ale Barunce odborně vysvětlil, že lidský tuk je považován za jednu z nejlepších zásobáren energie, a tudíž její tatínek má alespoň energie, jako papiňák před výbuchem. Oni totiž otcové prý mají na své dcery nejvýznamnější vliv právě v době jejich dospívání, kdy akceptováním jejich názorů a vřelým vztahem budují jejich sebevědomí pro budoucí partnerský vztah.
   Teď tu ovšem sedím, datluju do klávesnice a už se těším, jak se ráno přitrousí to opyžámkované voňavé malé stvoření a vysloví: „Ahoj tatínku“. Přitulí se, položí si na mě hlavu a já se budu muset možná štípnout, abych zjistil, jestli se mi to štěstí nezdá. A vím, že mi bude úplně jedno, jestli si někdo vzpomene na dnešní svátek otců, ale naopak že spíš já řeknu svým dětem a manželce nějaká slova díků, protože bez nich bych vlastně tátou nikdy nebyl....., a to by mi fakt bylo moc líto. Hezký den všem!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Vojta Maník
Ahoj Vojto, za pár dní máš narozeniny, kolik let ti vlastně bude let?
Čtyři.
Kolik???
Pět.
To je krásný a uměl bys mi to ukázat na prstech?
Ticho, ale ručička, kterou mi Vojta nastavuje má skutečně pět prstů.
A do kolika už umíš vlastně počítat?
Do deseti.
Super a jak oslavíš své narozeniny?
Dostanu dort.
A sfoukáváš rád svíčky na dortu?
Ano.
Co si přeješ za dárek?
Skateboard.
A ty už na něm umíš jezdit, nebo se budeš teprve učit?
Umím.
Chodíš někam do školky?
Do Kutné Hory. Do Benešovky.
Jak se jmenuje oddělení, kam chodíš?
Na dveřích máme obrázek kytičky.
To budete asi pěkná kvítka. Máš tam dobré kamarády?
Hm. Honzíka.
Co spolu ve školce děláte?
Honíme se a hrajeme si s autama.
Chtěl bys někdy řídit opravdový velký auto?
Ano.
A co motorku?
Tu taky.
A kdyby sis mohl vybrat. Raději auto nebo motorku?
Motorku.
Máš nějakého svého oblíbeného filmového nebo pohádkového hrdinu?
Ano. Prasátko Pepina.
Jéé, tak to já vůbec neznám, ale prosím tě prasátka bývají občas špinavá, tohle taky?
Nééé.
A má to prasátko nějaké kamarády?
Ano. Ovečku Zuzku.
Tak to je fajn, ale teď bych se tě rád zeptal na něco kolem hokeje. Kdo tě poprvé přivedl na zimák?
Táta.
A když jsi začínal, učil ses bruslit s hrazdičkou nebo bez?
S hrazdičkou.
A co tě na hokeji nejvíc baví?
Dávat góly.
A co nejvíc na tréninku?
Skákání přes švihadlo.
A naopak, co tě nebaví?
Vybika, protože jsem vybíjenej.
Máš v kabině nějaké kamarády?
Ano. Kubu a Sama.
A v čem jsou dobrý?
Je s nimi legrace.
Díváš se doma někdy na hokej v televizi?
Ano s tátou.
A komu fandíš?
Jágrovi.
Ty máš staršího bráchu, který taky hraje hokej, učí tě nějaké hokejové dovednosti?
Ne.
Děláš mimo hokeje ještě něco jiného?
Chodím rád běhat na Sokolák.
Takže chodíš na atletiku?
Ne. Chodím si běhat jen tak.
A chodíš sám, nebo ještě s někým?
Ještě Míša chodí.
Máš doma nějaké zvířátko?
To jo. Křečka.
Kdybych byl pohádkový dědeček, jaké bys měl přání?
Auto na ovládání.
Vojto, moc ti děkuji za odpovědí, a přestože byl náš rozhovor pouze v holých větách, moc ti přeju, aby se tvé dovednosti rozvíjely jak to nejkošatější souvětí. Všechno nejlepší, hodně štěstí a ať tě vždy baví, to co děláš.
 
 
 
 VOX POPULI Z TRIBUNY
 
   Za pár dní nám začínají letní prázdniny, což je v hokejovém prostředí tak trochu okurková sezóna. Přesto, aby náš web neskomíral a mělo i v tomto období smysl zadat jeho adresu do internetového vyhledávače, připravil jsem si pro Vás sérii imaginárních rozhovorů s Vámi rodiči.
   Jak jsem již několikrát řekl, považuji informovanost a schopnost konstruktivní komunikace za základ každé činnost, na které se podílí více lidí. A v našem případě tvoří ten základní vzorec samozřejmě trenér – hráč - rodič. Nebudeme si věci lakovat na růžovo, protože ne vždy a vše je tak, jak by mělo být, nebo jak bychom si z našeho subjektivního pohledu přáli. Ale pokud chceme věci měnit, je potřeba o problémech vědět, diskutovat a případně argumentovat.
   Na tomto webu se snažím prezentovat své názory a co nejvíce informovat o dění v našem týmu. Občas dostávají v rámci oslaveneckých rozhovorů také svůj prostor děti a teď bych ho rád poskytl i Vám – rodičům. Před pár lety jsem tento model aplikoval u kategorie, kterou jsem tehdy vedl a shledalo se to poměrně s kladnou odezvou a velkou sledovaností. Proto jsem na letošní léto oprášil a inovoval mustr otázek, aby pasoval na naší kategorii a vy se tak mohli, pokud o to budete stát, vyjádřit k dění v týmu. Prvního respondenta jsem si vybral sám, a to našeho vedoucího mužstva Víťu Zvěřinu. Ten na konci svého rozhovoru vybere dalšího a osloví ho jednou svou otázkou. Samozřejmě nikoho nenutím, proto nemusíte odpovídat na každou otázku, případně na žádnou, respektuji to. Vše je totiž pouze otázkou vaší volby a chutě se veřejně vyslovit k prostředí, jehož jste vy i vaše děti součástí.
Víťa Zvěřina
1.První otázka by měla být od posledního respondenta, ale protože jsi úplně první, tak tato bude ode mě. Když se bude křížit termín hokejového zápasu tvých synů Michala a Davida, které mu dáš přednost?
Vzhledem k tomu, že manželka pracuje na směny, se tomuto dilematu určitě nevyhnu. Rád bych samozřejmě jel na oba zápasy. David už hraje, dá se říci opravdový hokej a je soběstačný. Michal je stále v začátcích, tak potřebuje podporu, tak je volba zřejmě jasná.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
David jako prvorozený to měl jistě těžší. Hledali jsme možnosti. Gábina dělala atletiku a já hrával fotbal. Vyhrál fotbal a v pěti letech David zkoušel zkrotit kulatý nesmysl. Zároveň jsme chodili i na bruslení s panem Kopeckým, kde přeci jen byl k dětem lepší přístup, tak to vyhrálo kluziště. U Michala pak byla volba víceméně jasná.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Nejvíc mne těší, že se ml. žáci, kde hraje starší syn, dokázali odlepit ode dna tabulky a poslední zápasy vyhrát. Těch negativních zážitků mám naštěstí minimum a snažím se na ně rychle zapomínat.
4.Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Staršího syna hokej doslova pohltil. Je schopen vzdát se všeho kvůli hokeji, v čemž ho musíme občas mírnit. Mladší syn byl v loňské sezoně trošku rozpolcený, ale poté co si převzal žezlo vládce přípravky, jsem od něj neslyšel, že by nechtěl na trénink.
5.Když jsi přítomen na tréninku, věnuješ svou pozornost především dítěti, nebo si raději popovídáš s ostatními rodiči?
Bohužel na trénincích moc nepobývám. Spíše sloužím jako logistické zabezpečení. Ale když mohu, snažím se pomoci trenérovi Procházkovi nebo tobě.
6.Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Oba chlapci navštěvují ZUŠ Kutná Hora, kde pod vedením paní učitelky Peterkové-Kotyzové, ať už více či méně úspěšně hrají na piano. Starší z chlapců dále reprezentuje školu v atletice, florbalu, fotbalu a házené.
7.Jak velkou zápasovou zátěž považuješ pro naší kategorii za ideální, vezmu-li jako minimum - 1x měsíčně svazový turnaj a maximum – každý víkend v sobotu i v neděli nějaká forma zápasu?
Myslím, že minimum jeden zápas za měsíc je opravdu nedostačující. Na druhou stranu uvádíš maximum sobotu i neděli, což si myslím je druhý extrém. Myslím, že zápas za týden je optimální. Samozřejmě by děti měli být na ledě co nejvíc, ale jako rodič nejsem vždy schopen jim tento luxus vzhledem k fungování domácnosti, školy a práce dopřát.
8.Co bys změnil na fungování naší kategorie a oddílu?
Na fungování kategorie a oddílu dle mého názoru není moc co měnit. Spíše mne mrzí, že město přes veškeré snahy stále není schopné dokončit zázemí ZS a nebýt obětavosti a snahy některých rodičů, trenérů a dalších lidí, dodnes by nevznikla suchá střelnice, nezřídila by se posilovna, tělocvična a další.
9.Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Co se týká problémů s trenéry, tak v tomto směru mám zřejmě štěstí, protože s trenérem ml. žáků, kde hraje st. syn, mám si myslím přátelský vztah. Takže problémy řešíme okamžitě a za pochodu. Co se týče tebe, tak vzhledem k tomu, že jsme rodina a vycházíme spolu, tak je to víceméně totéž.
10.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Ze strany tvojí, jako trenéra přípravky, si myslím, že informovanost je vyčerpávající. U kategorie ml. žáků jisté rezervy jsou, ale info mám vždy včas.
11.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Jak už jsem tady v jedné odpovědi uváděl, tak se snažím samozřejmě pomáhat trenérům, ale i klubu. Myslím, že zúčastnění vědí.
12.Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Hokej samozřejmě doma řešíme, ale myslím, že v mezích normy. Rozhodně nejsme žádní fanatici.
13.Jak si byl spokojen s průběhem a formou jarní přípravy, eventuelně, co bys na ní změnil?
Jarní příprava podle mého názoru byla perfektní a svůj účel jistě splnila. Jak tě znám určitě byl tvůj záměr děti co nejvíce zaujmout, a to se ti myslím povedlo na výtečnou.
14.S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Mladší Michal vypadá, že se konečně chytil a starší David? Tomu bych přál, aby jako bek měl více příležitostí ke své tvrdé střele, a aby se svou kategorií hrál alespoň střed tabulky, na což si myslím mají.
15.Poslední dobou hýbá mediálním světem několik hokejových kauz, jak ty osobně jsi spokojen s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Jestli míníš kauzu Růžička, tak to je přesně obrázek toho jak to u nás funguje. Nemám teď na mysli fungování našeho oddílu, kde si myslím, že se takové věci nedějí. Ale jelikož pracuji v Pardubicích a mám informace, jak to fungovalo (funguje) tam, tak je mi z toho smutno, když kluci, kteří jsou šikovní, ale rodiče nemají dostatek prostředků, nehrají a jsou odcházeni do jiných nižších soutěží. Ale to je u nás asi veřejné tajemství. Podotýkám, že vše mám z informací mých známých a kolegů.
16.Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Kupodivu jsem sportoval. Hrál jsem fotbal od žáčků po muže, dokud mne neskolily úrazy. Od té doby rekreačně futsal, florbal a občas posilovna a běh. S chlapci se snažíme jezdit na kole, in-line bruslích a máme doma nějaké to (mučící) náčiní.
17.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Hokejové školy jsme se zatím neúčastnili. Ale co není, může být.
18.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto rád by ses k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Nechci odpovídat na imaginární otázku, spíš se chci pouze vyjádřit. Jsem rád a nejsem sám, že ses po určitých neshodách vrátil k trénování, a že u toho doufám vydržíš. Je na tobě totiž znát, že jsi úplně pookřál a myslím si to nejen já!
19.Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Dobrá tedy. Jsi ozbrojen trpělivostí a myslíš si, že vytrváš? Jsi schopen se přes některé věci přenést i za cenu osobního zklamání?
Uff, ty mě tedy nešetříš, ale dobrá. Práce s dětmi vyžaduje opravdu velkou trpělivost a problémem mnohých z nás je, že výsledky chceme příliš rychle a příliš výrazné. Pravdou ale je, že téměř každý cíl je dosažitelný, pokud mu dáme dostatek času a děláme správně ty správné věci. Moc bych si tedy přál mít dostatek trpělivosti, protože Vaše děti jsou skvělé a zaslouží si to. Jinak co se týká toho jestli vydržím? Přijal jsem post trenéra přípravky na letošní sezónou, protože oddíl byl z důvodu odchodu dvou kolegů na jejím začátku v poměrně svízelné situaci. A pokud se nestane něco naprosto zásadního, není mým zvykem nedodělat, co jsem započal. No a co bude za rok zatím opravdu vůbec neřeším.
Co se týká druhé části tvé otázky, domnívám se, že jsem schopen se přes mnohé věci přenést, ale na druhou stranu je pár zásadních věci, které pro mě mají naprosto principielní význam. No, a pokud to kolegové tak necítí, tak raději v poklidu nechám stranou své původní naivní představy o hokeji jako kolektivním sportu a prostředí, kde se dodržují schválené principy a dohodnuté dohody. Skupina Keks v jedné své písni zpívá: „To se mi líbí, když chlapi dodrží, co slíbí“ a bohužel tak to mám nastavené i já. Život je krátký, tak proč si ho ještě zkracovat negativitou, pesimismem a lidmi, kteří ho zošklivují? Asi každý se snažíme mít kolem sebe ty, kteří nás zvedají, když padneme, a kteří vracejí životu barvu, kdykoli máme pocit, že vybledla. Miluju hokej, sport a práce s dětmi mě velmi baví a nabíjí, ale v životě je pro mě nejdůležitější láska a důvěra a tohle pouto mám ve své rodině. Takže uvidíme, on čas ukáže, jak to se Sírou dopadne.
20.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
I já děkuji a chtěl bych se tedy zeptat Moniky Bajerové, jak se jí spolupracovalo s Katkou a jestli byla spokojená s tím, jak to dělaly, nebo by dnes dělala věci jinak?
 
 
 
MALEŠOV OPEN
 
Míčový sedmiboj
 
   Letošní jarní příprava se rychlostí bekhendového blafáku řítí do svého závěru, a tak nadchází čas, než se rozejdeme do prázdninových letovisek, setkat se, pokecat, popít a trochu i zasportovat. K tomu nám poslouží malešovský sportovní areál (GPS: 49°90'56.57"N; 15°22'80.86"E), který je svými sportovišti a restaurací s venkovním grilem k tomu přímo předurčený.
   Jak prozrazuje podtitul této sportovní sešlosti, bude se jednat o klání v disciplínách, pro které je společný onen kulatý nesmysl. Soupeřit spolu budou vždy dvojice bez ohledu na pohlaví, náboženské a politické vyznání, či majetkové poloměry. Jediným omezujícím kritériem je, že soutěžní pár musí vždy tvořit dítě a dospělák z řad rodičů, prarodičů, sourozenců či přátel.... ti co nemají ani jedno, tak pozvěte klidně kolemjdoucí.
   Soutěžit se bude v disciplínách, jejichž pravidla budou samozřejmě upravena věkovým možnostem naší kategorie a konkrétně tedy – fotbal (pokutové kopy), házená (sedmimetrové hody), basketbal (trestné hody na koš), florbal (trestná střílení), hokejbal (střelba míčkem na přesnost), pétanque (regulérní mač) a kroket (regulérní mač). Účastníci se utkají nejen o věcné ceny (každý dětský účastník sedmiboje dostane pamětní medaili a tři nejúspěšnější dvojice budou oceněni pohárem), ale především o nehynoucí slávu, obrovský respekt a putovní titul – „Míčový král“.
   Mimoto bude možno si ve volném čase, nesoutěžně a v jakémkoliv složení zahrát tenis, nohejbal, volejbal, badminton, či líný tenis. No a jako tenká červená nit se bude celou akci proplétat nepřetržitá tisková konference, kde dostanete odpověď na všechny své dotazy.
   Teď ovšem to nejdůležitější - kdy? 28.6. v neděli od 10.00 v Malešově na hřišti. Protože je termín dostatečně včas znám, je účast všech hráčů a rodičů více než povinná a pokud bude zdraví jen trochu sloužit, tak i sportování. Proto neváhejte a hned si ve svých našlapaných diářích tento termín výrazně zakroužkujte.
   Restaurace i s občerstvením bude po celou dobu akce otevřena z důvodu dodržování pitného režimu, alko i nealko nápoji. Případný úbytek kalorií budete moci dorovnat u grilu, kde se bude podávat grilované z prasátka, kuřecí údy, klobásy a především pak chleba, na který, jak známo, se těžko vydělává.
   No a nakonec ta méně příjemná věc. Útratu v restauraci a u grilu si hradí každý sám, pronájem sportovišť půjde z týmové kasy. Ovšem pozor!!! Jídlo z grilu bude přesně na počet, a proto každý, kdo si bude chtít zamastit pusu, bude si jej muset minimálně týden předem objednat u mě, a to osobně, nebo e-mailem s počtem a druhem vybraných porcí.
   A to je z organizačních věcí asi vše. Doufám, že v co nejhojnějším počtu využijete možnost strávit neděli v příjemném prostředí s příjemnými lidmi a zároveň změřit své síly. Proto odhoďte stud a přijďte si zasportovat a podpořit tak v této aktivitě i své děti.
   Televizní práva nejsou poskytnuta žádné TV společnosti, takže kdo chce zažít tuto společensko-sportovní akci, musí dojít osobně. Já již se těším na toto neformální setkání s Vámi a případné doplňující dotazy samozřejmě rád zodpovím.
 
 
 
 NA POHODU
 
   Tímto souslovím by se dal sice stručně, ale za to výstižně charakterizovat průběh akce „Tour de Hockey“, která proběhla minulou neděli. Vzhledem k tomu, že Vaše pocity nemohu popisovat, zaměřím se pouze na ty svoje a vezmu Vás na cestu po svých osobních prožitcích. Občas na ní budou i zastávky, kde se zkušení bajkeři možná pousmějí, ale mě se to fakt líbilo.
   Ráno raníčko panna vstala..... Sakra, to se to Erbenovi lehce psalo, ale když mě po noční a po třech hodinách spánku Martina vzbudila, vzmohl jsem se jen cestou kolem zrcadla směrem k ní poznamenat: „To ti přeju.“ Takže rychle jedno černý do palice na probrání a už jsem šel startovat náš kolopark.
   Před zimák jsme dorazili jako první a po počátečních obavách, zda ještě vůbec někdo dorazí (přeci jenom dvě omluvenky jsem měl a z praxe vím, že ne každý se podobných aktivit zúčastňuje), jsem s přijíždějícím počtem dalších kolařů, raději naopak přepočítal, zda mám vůbec dost medailí pro děti. Parkoviště se rychle zaplnilo a já se utvrdil, že jsem už opravdu starý, protože jsem poprvé v historii podobných akci ten nejstarší. A navíc mi to nevadilo, což mi tedy trochu vadilo. Horší ale bylo, že můj věrný bajk vypadal v té plejádě moderních, čistých a vystajlovaných kolegů, jak poslední brambor ve sklepě. „Aspoň je vidět, na kom se pořádně jezdí“, zvednul jsem mu hlasitě sebevědomí a šel rychle pořídit předstartovní gruppen foto.
   Všechny formality byly odbyty a mohlo se vyrazit. Ovšem po pár set metrech Kubovi prasklo přední kolo. Super začátek. Ale pro naše mechaniky od Forda, kteří během chvilky provedli jeho restart, to byla pouhá jednoaktovka. Opět se ukázalo, že někteří manuelně zručnější si mohou s přibližovadly všeho druhu hravě potykat, zatím co já jim raději jen uctivě onikám.
   Pokračovali jsme tedy dál a z Karlova vyjeli polní cestou do sice mírného, ale zato vytrvalého kopce. Ovšem ještě na začátku jsme minuli, snad jedinou, kaluž v celém okrese Kutná Hora, a co myslíte? Samozřejmě, že si jí někteří museli projet, aby poté byli jak řepa. Tedy ne tak zdraví, jako špinaví. A aby to bylo ještě záživnější, tak táhlé stoupání se ve finále změnilo ve slušný krpál a víc než většina začala využívat nejlehčích převodů. Ovšem Matoušův tatínek, co by sběrné vozidlo na chvostu peletonu, mohl sbírat tak akorát sám sebe, protože to nikdo nevzdal a všichni kluci a holky to v pohodě vyjeli. Opět se potvrdilo, že v kolektivu spoluhráčů a kamarádů se fyzická zátěž dětem snáší mnohem lépe. Ve chvílích, kdy by někteří již rodičům sehrály srdceryvnou etudu, jak to bolí a nejde to, tak před kámošema jen zatnou zuby a přes mírně křečovitý úsměv procedí: „V pohodě“.
   Na vrcholu výškové etapy proběhlo zasloužené občerstvení a pak hurá z mírného kopce směr Kuchyňka, Ovčáry a zadem na Kačinu, kde proběhla krátká relax pauza. No a pak rychle na Husu doplnit kalorie a uhasit správně získanou žízeň. Aby vyjížďka nebyla jen tupé šlapání do pedálu, proběhl po obědě na hřišti ještě fotbálek mezi dětmi a rodiči, tedy těmi, kteří chvilku odpočinku nevyužili raději k chytání prvního slunečního bronzu. Po neděli již ale chápu, proč u nás zlidověl pro tuto hru spíše název kopaná......  Pro masochisticky naladěného Víťu to totiž musel být doslova požitek, ale já spíš nabyl přesvědčení, že v Brodě mají vycházky. On takový vedoucí mužstva, je totiž něco mezi holkou pro všechno a hlavou mafie, ovšem ten náš bude zřejmě především maskot dobré nálady.
   Po zklidnění Víti a uklizení míče jsme se vydali k domouvu Bažantnicí, kde se z mírného kopce a lesem jelo neuvěřitelně lehce. Počasí bylo ideální, dětí skvělé, rodičovstvo pohodové až jsem se bál si to připustit, aby se ještě něco nezvrtlo. V mé hlavě vládla přísná sebekázeň, přesto se ten pocit množstvím endorfinů v mozku přibližoval hodnotám slušně zdrogovaného feťáka. Po příčném protnutí hlavní silnice jsme dojeli až na sedlecké hřiště, kde došlo ve finále i na předání slíbovaných medailí, protože sliby se maj plnit nejen o vánocích a taky proto, že každý dobrý výkon si zaslouží svou odměnu.
   Po tomto ceremoniálu se naše cesty již rozdělily a oficielní program tím skončil. A co napsat závěrem? Prožili jsme příjemnou neděli s trochou sportu, dobré nálady a pěkného počasí. No a protože si děti do pedálů šláply vcelku slušně, lze celou akci považovat i za dobrý trénink v rámci jarní přípravy. Tedy aspoň tak to vidím já.
 
P.S. Kdo si chce nedělní atmosféru připomenout, nechť navštíví naší fotogalerii, kde jsou umístěna všechna moje dílka doplněná ještě o skvosty pohotového fotoreportéra Pepy Dvořáka.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Michal Zvěřina
Ahoj Míšo, za pár dní máš 7. narozeniny, už se těšíš?
Ano moc. A nejvíc na dárky.
Víš, co dostaneš, nebo to bude překvápko?
Nevím.
A co by sis přál?
Nového Hot Wheelsáka.
To mi ale musíš říct, co to je.
To je takové závodní auto, co je zdí po dráze a má u kol napsáno Hot Wheels.
Máš raději jeden veliký dar, nebo víc drobnějších dárků?
Radši velkej.
Líbí se ti velké oslavy?
Ano.
A raději máš svoje oslavy, nebo chodit na oslavy svých kamarádů a proč.
Raději své, protože dostávám dárky.
Ty máš staršího bráchu Davida, který hraje hokej velmi dobře. Je pro tebe vzor?
Ani ne. Já se s ním neporovnávám.
Jaké byly tvé hokejové začátky?
Já si to už moc nepamatuji, ale asi dobré. Na začátku jsem trénoval spíš s bráchou.
Nebudeme předstírat, že se neznáme, ale pokus se představit našim čtenářům trochu blíž, co třeba škola, pani učitelka a kamarádi.
No, chodím do první třídy na Palachovku a na vysvědčení mám jedničky. Paní učitelka nám pořád pomáhá a kamarádi jsou dobrý.
Jaké jsou tvoje oblíbené školní předměty?
Matematika, pracák a výtvarka.
A jaký jsi vlastně žák?
Hodnej. Snažím se, hodně se hlásím a pani učitelka mě chválí.
Máš i jiné zájmy mimo hokeje?
Ani ne. Vlastně ještě hraju na piáno a taky si rád hraju s legem.
Na čem si třeba nejvíc pochutnáš?
Nejraději mám smažák s hranolkama a k pití Kofolu a Fantu.
A jaké máš rád chutě? Slané, sladké nebo kyselé?
Všechny. Sladké dorty, sůl i citrón.
Co máš rád v televizi, případně jaké hry na počítači?
V televizi Spongeboba a na počítači Ohniváčka a Vodněnku. Brácha hraje písmenkama a já šipkama. David je Ohniváček, já Vodněnka a sbírám červené drahokamy do své lávy. A pak je tam ještě takové zelené místo a tam nesmí ani jeden.
Kdybys měl stroj času a mohl se přesunout kamkoliv do minulosti či budoucnosti, kam by to bylo a proč?
K dinosaurům, protože bych chtěl vidět, jak jsou velký a jak tam žijou. Můj nejoblíbenější je dinosaurus rex.
A nebál by ses jich?
Ne. Možná jen dinosaura rexe a těch malých.
Zdávají se ti někdy v noci sny a případně o čem?
Ano. O hokeji, jak lezu na skalách a taky jak se Mates posral.
To mu moc nerozumím, ale podle snáře to prý znamená štěstí.
To je takové mimino z filmu.
Jo „S tebou mě baví svět“. Hele, a když se ti zdá o tom hokeji, rozhoduješ v těch snech svými góly důležité zápasy?
Ne. Mně se zdá o tréninku.
Dobrá a co vlastně tebe během tréninku nejvíc baví a naopak, co nejmíň?
Mě baví běhání a nebaví mě driblování s míčkem, protože to mi moc nejde.
A co si myslíš, že ti jde opravdu dobře?
Běhání a lezení po stromech, protože já vylezu klidně až nahoru do koruny.
No, jestli platí, že jizvy muže krášlí, tak z tebe bude jednou asi pořádný krasavec. Co byl vlastně asi tvůj největší karambol?
Pád z kola. No a taky jak lezu na ty stromy, tak se na nich houpám a jednou jsem se pustil, když jsem byl vzadu a spadl jsem do keře. No a pak jsem měl na zádech takové dvě čáry.
Kdo z tvých spoluhráčů v kabině tě spolehlivě pobaví a čím?
Tak Mára a Jířa. Jsou dobrý a vtipný.
Máš nějaké velké osobní přání? A nemyslím teď vyloženě dárek.
Chtěl bych mít na zahrádce na stromě svůj domeček.
Tak já doufám, že si to táta přečte a splní se ti to. No a za mě všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, ať máš neustále dobrou náladu a ať k ní máš vždycky ten správný důvod.
 
 
 
FOTKY Z TRÉNINKU
 
   Dnes jsem si dovolil pozvat na náš trénink svého mladšího syna (mimochodem se zde po letech setkal se svou učitelkou z první třídy, takže jak by řekl pan Lustig z pohádky Lotrando a Zubejda: „Inu, svět je malý a o náhodu tu není nouze“), aby nám udělal několik fotek na památku. Takže pokud máte zájem, buď na tomto odkaze, nebo v sekci „multimédia“ a podsekci „fotogalerie“. Přeji příjemné pokoukání a doufám, že se každý mnohokrát najdete.
 
P.S. Snad z nedělní vyjížďky přibudou další fotky a opět především s úsměvem.
 
 
 
MINUTA Z KABINY
 
   Milí hráči, vážení rodiče, pravidelní i občasní návštěvníci těchto stránek dnes mám pro vás několik novinek, poznatků a připomínek k dosavadnímu fungování naší kategorie. Takže nebudu zdržovat a rovnou začnu organizačními informacemi.
   Nejprve připomínám, že v neděli 31.5. se uskuteční výjezd na kolech. Podrobnější info v příspěvku „Tour de Hockey“
   Dále podle posledních informací bude příští rok zachován stávající model soutěžních turnajů pro přípravku přibližně jednou za měsíc. Ovšem oproti loňskému roku jsme přihlásili dvě mužstva („A“ a „B“), tudíž všichni hráči by měli odehrát stejnou porci zápasů, což se bude samozřejmě týkat i přátelských utkání, kterými si budeme prokládat volné víkendy.
   V této souvislosti připomínám i vyhlášenou akci „Náborář roku“ (z nás kovaných to asi nevymlátí), kdy hráč, který přivede na hokej svého kamaráda či spolužáka a on s námi začne trénovat a stane se z něj nový hokejista, dostane jako cenu sportovní pohár.
   Jinak co se týká probíhající jarní přípravy, tak jsem zatím velmi spokojen. Děti chodí na tréninky pravidelně, snaží se a musím bez zardění říct, že máme sakra šikovné hráče. Jejich zlepšování s každým tréninkem mě mile překvapuje a mám z něj upřímnou radost. Ale to zřejmě každý soudný, kdo podobnou práci dělá, z ní má uspokojení, když vidí i její výsledky.
   Dále jsem mile překvapen, jak si kluci (a samozřejmě i děvče) vzali za své soupeření ve výkonnostních testech. Dokazuje to, že dítě přirozeně touží i v kolektivu svých spoluhráčů po individuelním ocenění, což buduje odhodlání pracovat líp a s větším nasazením pro úspěchy příští.  No a dotazy typu: „Kolikátý jsem? Kolik za to budu mít bodů? Můžu to zkusit ještě jednou? Byl jsem lepší? Dneska budeme dělat kliky, že jo?“ atd., jen prozrazují, že i web a info na něm začínají plnit svůj smysl.
   Co se týká soustředění, tak původní počet účastníků, ze kterého jsem neprožíval zrovna nirvánu, se nám zvedl již na velice příjemných devět, což je u přípravky za poslední roky nejvíc, ovšem člověk by neměl být nikdy spokojen s tím, kde je a i zde zůstává stále prostor pro zlepšení. Takže rozmyslete se a zkuste ještě někdo rozšířit naše řady!!!.
   Musím taky poděkovat všem, kteří jsou schopní omlouvat své děti z tréninků, a jen doufám, že tomu tak bude i nadále. Ale na co hlavně nesmím zapomenout, jsou všichni ti tatínci a maminky, kteří pomáhají podle svých možností s tréninkem, pomůckami a dalšími věcmi kolem přípravky. A zato fakt děkuji!!!
   Abych z toho ale nedělal jen červenou knihovnu, tak bych i rád upozornil, na čem budeme muset ještě u některých dětí zapracovat. Za prvé je to disciplína - lapidárně řečeno, aby bylo vždy uděláno, co mělo být uděláno, a když to mělo být uděláno, a to bez několikerého opakování, počítání a dřepování. I když popravdě, i to se již hodně posunulo směrem, kde bych se rád pohyboval. A za druhé je to větší herní přehled, zápal, nasazení a něco, čemu s oblibou říkám „drive“. Ovšem to neříkám jako nějakou výtku, protože je třeba si uvědomit, že trénink a výchova mládeže je dlouhodobý a nekončící proces, tudíž na odladění drobných nedostatků máme před sebou spoustu času. A tak na prvním místě musí hlavně zůstat, že nás to musí především bavit!!!
   No a to je ode mě asi všechno, přeji příjemný den, či dobrou noc (podle toho, kdy to bude číst) a jak zpívala Petra Janů: „Zbylo jen málo, toho, co by za řeč stálo….“.
 
 
 
TOUR DE HOCKEY
 
   „Přátelé, kamarádi, my Vám ty medaile přivezeme“, praví klasik filmové zábavy. Ovšem my vám je nepřivezeme, vy si pro ně budete muset sami dojet. A proto se v neděli 31.5. uskuteční avizovaný výjezd na kolech. Půjde o půldenní akci, kdy sraz a odjezd bude v 10.00 hod. od ZS s návratem někdy odpoledne. Pojede se v naprostém klidu, převážně mimo hlavní komunikace, s několika občerstvovacími stanicemi a jednou velkou zastávkou na oběd a nějaké ty hry. Výlet je určen nejen pro hráče a rodiče přípravky, ale pro všechny příznivce a nadšence cyklistických výletů, takže si můžete vzít klidně sourozence nebo kamarády. Jak již bylo napsáno, půjde o akci v poklidném tempu, tudíž by to měli zvládnout i příležitostní cyklisté. Doufám, že si v co největším počtu najdete čas a svojí účastí obohatíte a pozvednete společnou zábavu. A ten kdo dojede až do cíle, tak dostane tu slíbenou medaili. Aha, to by ale mohl nějaký vtipálek narvat někam na facebook a dojede dvě stě lidí, takže takhle ne... Oprava – každý účastník dětského věku (to je do 15 let) bude odměněn za svůj výkon medailí.
 
P:S. Pokud bude nepříznivé počasí, akce se samozřejmě přesune na jiný termín.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Jakub Jelínek
Kubo, především všechno nejlepší k narozeninám a řekni mi prosím, jaká byla oslava?
Dobrá.
A co jsi dostal za dárek?
Hot Wheels.
Co to prosím tě je?
Takový jezdící auto.
A ještě něco?
Spider-Mana a novou hru s figurkami.
Nedá mi to, ale podobně jako tvého jmenovce Štěpána se tě zeptám, jestli je ve vaší rodině ještě nějaký jiný hokejista než ty?
Ne.
A kdo tě tedy kdysi přivedl na zimák a k hokeji?
Maminka. Chtěla, abych se naučil bruslit.
Jaké byly začátky?
Dobrý, ale nejdřív jsem trochu padal.
Dobrá a teď nám na sebe prosím něco prozraď. Co děláš třeba mimo hokeje, co tě baví a co máš rád?
Chodím do Křesťanské školky u svatého Jakuba.
Takže Jakub chodí k Jakubovi. To si musíš připadat jako doma. Líbí se ti tam?
Jo. Hodně tam vyrábíme a hrajeme si, já nejraději s auty.
A máš tam nějaký dobrý kamarády?
Ano. Kamarád se jmenuje Pavel a kamarádka Míša.
Tak to je fajn a teď mi řekni, jaký máš ještě jiný zájmy mimo hokeje.
Ještě před tím, než jsem začal chodit na hokej, jsem chodil na plavání. Jinak v zimě lyžuju, v létě plavu a taky jezdím na kole.
Pane jo. Ty tedy umíš všechno. A máš doma nějaký zvířátko?
Ne, ale v létě budu mít psa Betinku.
Kubo, jestli to není tajemství, máš nějakého sourozence?
Hm. Sourozenkyni Míšu.
Tak sourozenkyně bude asi nejkrásnější odpověď celého rozhovoru. A to je starší ségra?
Ano hodně. Už jí bude sedmnáct a půl.
A jaké to je mít takhle staršího sourozence?
Špatný, protože se spolu furt pereme, ale já Míšu přeperu.
To musíš mít tedy pořádnou sílu. Co máš vlastně rád k jídlu a pití?
Slepici na paprice s knedlíkem a k pití šťávu, vodu a mlíko.
A co máš nejraději v televizi?
Déčko. Seriál Hranice a Večerníček.
Kdybych byl kouzelný dědeček a mohl ti splnit tři přání, která by to byla?
Chtěl bych šneky, vybarvování a hory.
To jako, že bys je chtěl mít doma, nebo na ně jet?
Nejlepší by bylo je mít doma, ale opravdicvý, abych na nich mohl lyžovat.
Když jsi takový sportovec, tak se tě ještě zeptám, která věc tě z právě probíhající jarní přípravy nejvíc baví a naopak, která nejmíň?
Nejvíc mě baví přeskakování laviček a nejmíň ty stojky.
A s kterým hráčem v kabině si asi nejvíc rozumíš?
Největší kamarád je Mára, Sam a taky ještě Vojta.
Děkuji ti za rozhovor. Přeju ti kolem sebe pořád hodně kamarádů, ať se ti splní všechno po čem toužíš a mimo to i hodně štěstí, zdraví a neustále dobrou náladu.
 
 
 
SOUSTŘEDĚNÍ 2015
 
   Dobrý den. Za dva dny nám končí oficielní termín k přihlášení na letošní soustředění a v naší kategorii je bohužel zatím slovy pouze pět účastníků. Vzhledem k počtům v přípravce to považuji za nedostatečné a především je to zatím jen polovina z těch, kteří potvrdili předběžný zájem při našem setkání Na Krétě.
   Nemíním ale nikoho nutit ani víc přemlouvat. Myslím, že jsem pro vaši informovanost o této akci učinil maximum a i nadále jsem připraven zodpovědět jakékoliv případné dotazy.
   Cílem soustředění není jen učit děti hokejovým dovednostem, ale zejména v nich rozvíjet základní sociální návyky, pravidla kamarádství, principy kolektivu, týmu, lásku ke sportu samotnému a napomáhat v růstu jejich osobnosti po sportovní, ale i osobnostní stránce. Je proto mým letitým pravidlem (tudíž nic nového), že až na soustředění a pouze z jeho účastníků si volíme kapitány a asistenty týmu „A“ i „B“ a zároveň i rozdělujeme čísla dresů na příští sezónu podle přání hráčů. Samozřejmě ti, kteří nepojedou, se tím pádem budou muset spokojit pouze s tím, co zbude.
   Nicméně ale chci, aby ti kteří se přihlásili, nebo ještě přihlásí, pocítili určitý bonus již nyní, a tak ode dneška budou v logu našeho webu fotky s jmény těch, kteří si týmový program berou zcela za svůj.
 
P.S. Doufám, že budu moci brzy připojit další fotky
 
 
 
 
PÁR DOBŘE MÍNĚNÝCH RAD
 
   Měl jsem původně v úmyslu vzít téma, jak by to mělo v naší kabině fungovat z jedné vody na čisto, ale kvůli jeho obsáhlosti z toho je nakonec seriál. Nelekejte se však, dnes se místo pravidel spíš mrknu na doporučení, či dobré rady, které nejsou pro nikoho striktně závazné.
-Před nákupem výstroje se raději vždy poraďte. Pokud ještě nemáte dostatečné zkušenosti je to rozhodně lepší a trenér, znalejší rodič, či prodavač to jistě rádi udělají. Protože je to ale téma na samostatný článek, tak jako závdavek pouze jedno všeobecné doporučení. Pořizujte dětem co nejlehčí a nejpohodlnější výstroj a vyvarujte se nákupu chráničů, které vydrží potomkovi ještě dalších 5 let. Pro malého hokejistu je výstroj především velkou přítěží, na kterou si musí zvykat a přitom se učit i mnoha novým pohybovým dovednostem. Myslete na to, že čím méně bude kterákoliv část výstroje překážet a omezovat ho v pohybu, tím lépe a rychleji si je může osvojit.
-Provádějte pravidelnou kontrolu výzbroje (ribana, bruslí …) svého dítěte. K tomu asi není co dodat, jen bych v této souvislosti požádal rodiče, zejména ročníku 2008, aby již nechávali děti oblékat a svlékat samostatně a pouze pomohli s uvázáním bruslí, či řešením nějakého problému.
-Dodržujte základní pravidla slušného chování. Uvědomte si, že vaše děti vás vidí a jste pro ně ten nejpřirozenější příklad, který napodobuje. Pokud tedy pokřikujete vulgárně na rozhodčího, hádáte se s trenérem, či jinými fanoušky, nezmůžete víc, než že rozptýlíte jeho soustředění na hru. Věřte, že vaše přítomnost, fandění a potlesk zmůžou mnohem víc než křik, negace a hulvátství.
-Pokud máte připomínky a výhrady k fungování týmu či oddílu, řešte je. Myslím to naprosto vážně a samozřejmě podle okolností buď s trenérem či vedením. Nevytvářejte zbytečně negativní zákulisní prostředí, protože pomlouváním a osočováním na tribuně, nebo za stadionem nikomu neprospějete a hlavně nic nevyřešíte.
   Jedno pravidlo bych u tohoto bodu ale přeci jen měl. Nemíním řešit jakýkoliv problém s rodiči uprostřed napěchované kabiny a v přítomnosti dětí. Na to je opravdu dost jiných míst a možností.
-Snažte se vytvářet dobré vztahy s ostatními rodiči. K tomu snad není co dodat. Přeci každý se raději pohybuje a žije v příjemném a pozitivně naladěném prostředí. A především vaše děti se v něm budou cítit a učit lépe.
-Motivujte dítě k dobrému výkonu, ale i kázni a pozornosti. To rozhodně ano, ale dejte mu i najevo, že výsledek není vždy to nejdůležitější a už v žádném případě na úkor kvality hry či nesportovního jednání. Zdůrazňujte vliv poctivého tréninku na jeho zlepšení a věřím, že najdete pokaždé i něco, co se mu v utkání povedlo. No a máte-li potřebu probírat jeho případné chyby, dělejte to nenásilně a nepřikládejte jim osudový význam, abyste zbytečně nenabourali jeho herní sebevědomí.
   Určitě ho ale doma, či cestou na trénink motivujte k tomu, aby se snažil a dával co nejvíce pozor. Když totiž trenér něco ukazuje jednomu hráči, je ukázka obvykle určená i pro ostatní hráče ve skupině. Při cvičeních je totiž nutné hráče neustále opravovat a hlídat správná provedení, nikoliv řešit lumpárny a žádat neustále některé borce o to, aby dávali pozor, nedělali binec, nestrkali se atd.. Bohužel varianta „tak si dělej co chceš“ nepřipadá v úvahu, protože jsme se dali na kolektivní sport a učíme se makat nejen sami za sebe, ale i jeden za druhého.
-Stále mějte na mysli, že hokej je sice krásní hra, ale v životě je mnohem více cennějších a důležitějších věcí. Je to tak a bohužel často se těch největších chyb dopouštějí přehnaně ambiciózní lidé, kteří se snaží skrz děti uskutečnit vlastní nenaplněné sny. Proto své děti veďte ke sportu, k hokeji a svým cílům v lásce, vlídnosti a porozumění. Ať mají krásné vzpomínky nejen ti, kteří jich dosáhnou, ale i ti, jejichž dráha povede třeba jiným směrem. Ať kdykoliv, když projdou kolem zimního stadionu, pocítí to krásné rozechvění, které prožívali jako malé děti a budou se proto vždy rádi ke sportu vracet.  
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
Štěpán Jelínek
Ahoj Štěpáne. Vyšla na tebe premiéra oslaveneckého rozhovoru, takže už jsi někdy poskytoval interwiev?
Ještě nikdy.
Máš z toho obavy?
Ne, nemám.
Je ve vaší rodině ještě nějaký hokejista?
Myslím, že ne.
Ptám se proto, že jsem v minulosti trénoval již tři Jelínky a jednu Jelínkovou, tak jestli náhodou není některý z nich tvůj příbuzný.
Ne, není.
Musím říct, že to byli všichni výborní hokejisté a zároveň pohodoví a usměvaví kluci, jen byli víc hovornější.
Hm.
Pokus se našim čtenářům trochu přestavit. Co děláš, co tě zajímá a co máš rád?
Chodím do první třídy na Masaryčku a ve škole mě to docela baví. Nejraději mám učení a tělocvik, ale nebaví mě moc písanka.
A co další zájmy.
Hraju ještě rád florbal a chytám ryby. Můj největší úlovek byl jeseter dlouhý 120 cm.
Pane jo. A co máš tedy nejraději na talíři a ve sklenici?
Rajskou a džus.
Jak by vypadal tvůj ideálně strávený den?
Nevím. Asi bych si šel zahrát florbal.
V naší republice právě probíhá MS v hokeji. Sleduješ některé zápasy?
Ano a dokonce jsme se byli kouknout v Praze i na naše hokejisty.
A co byl pro tebe největší zážitek?
Že jsem viděl hrát Jágra.
To je tvůj vzor?
Ano, protože je to nejlepší hokejista.
V čem si myslíš, že jsou tvé hokejové přednosti a kde máš zatím slabší stránky?
Myslím, že docela dobře střílím. A co mi moc nejde? Asi driblink s pukem.
Prozradil bys nám, jaký byl tvůj dosavadní největší sportovní zážitek?
Nevím, ale určitě to bylo nějaké vítězství.
Máš nějaké své osobní přání?
Aby ze mě byl dobrý hokejista.
Moc bych si přál, aby se ti to splnilo, protože jsi milý a příjemný kluk, který zatím v tréninku maká poctivě a naplno. Takže všechno nejlepší, hodně štěstí, lásky a především dobré lidi kolem sebe.
 
 
 
VÝKONNOSTNÍ TESTY
 
    Jak již jste někteří jistě zaznamenali, tak v průběhu tréninku dochází i k cvičením, jejichž výsledky se měří a já si je zaznamenávám. Jsou to tzv. „výkonnostní testy“, které byly vždy tradiční součástí jarní přípravy mých bývalých svěřenců a jsou zaměřený téměř na všechny stránky pohybových schopností. Původně jsem před letošní sezónou přemýšlel o jejich nezařazení, ale po zvážení všech pro a proti jsem své rozhodnutí přehodnotil a testy nakonec probíhají. Ale nelekejte se, jsou to samozřejmě pouze ty, které jsou vhodné a smysluplné pro naší věkovou skupinu. Tudíž především obratnostní, rychlostní a koordinační.
   Rád bych vám ale v tomto příspěvku osvětlil, jak se orientovat v jejich výsledcích (naleznete na našem webu v sekci „Výkonnostní testy“) a především uvedl alespoň tři hlavní důvody, proč jsem je nakonec zařadil.
1. Podpora soutěživosti. Z praxe vím, že děti jsou přirozeně soutěživé a pokud se něco měří, počítá, či stopuje, jsou ochotni se rozkrájet a jít až na úplnou hranici svých možností bez jakékoliv rezervy. A to je to, co bych chtěl, aby tou nejpřirozenější cestou „soutěžením“, dostali pod kůži. Jeden slavný americký trenér to kdysi trefně popsal: „„Muž je nejspokojenější, když ze sebe vydal všechno a leží po boji vyčerpán na zemi jako vítěz.“
2. Zvládání psychické zátěže. Ve vypjatých a rozhodujících okamžicích každé soutěže, zápasu, ale i běžného života (trestné střílení, závěrečné vteřiny utkání, poslední pokus, důležitá písemka, maturita, přijímací pohovor) přichází stres, který naruší naše soustředění a vnitrosvalovou koordinaci. Ale moudrá matka příroda udělila lidskému organismu i schopnost v těchto chvílích zmobilizovat síly, které se dokážou vyrovnat s takovými nadhraničními požadavky. Ovšem i tyto síly je potřeba trénovat a přirozeným prostředím takového tréninku je právě časté soutěžení.
3. Přehled o momentální (zdůrazňuji momentální) fyzické výkonnosti jednotlivých dětí. Zde snad není moc co rozvádět. Já jako trenér, ale i vy jako rodiče máte jednoduchý přehled o slabších a silnějších stránkách v dovednostech svých dětí a tudíž i možnost jim věnovat zvýšenou pozornost a tím je vylepšit.
   Co se týká konkrétní realizace testů, součástí každého tréninku by mělo být vykonání vždy jednoho s minimální časovou náročností, přesto s více opakováními a tudíž i možností opravy, či zlepšení. Vyhodnocení pak vždy najdete v nejbližším možném čase na našem webu. A jak se orientovat ve výsledcích? Pokud tedy kliknete na sekci „Výkonnostní testy“, objeví se tabulka s letošní sezónou, kde v řádcích jsou uvedena jména hráčů a ve sloupcích jednotlivé testy. U každého testu je pak zaznamenán výkon podaný hráčem, pořadí, ale především, a to je to nejdůležitější, body (od 1 do 20). Ty jsou udělovány na základě tabulek, které jsou vypracovány podle věku a pohlaví testovaného. No a na jejich základě si pak můžete zjistit momentální stupeň výkonnosti. Takže praktický příklad. Řekněme, že v odrazu snožmo docílí 3 děti naprosto stejného výsledku, a to 154 cm. Ovšem 7letý kluk za něj získá 16 bodů (což je dobrý výkon), 7leté děvče již 17 bodů (a to je vynikající výkon) a 5letý kluk dokonce 19 bodů. A pro zajímavost ještě dodám, že jeho např. 38letý táta by musel na stejné bodové ohodnocení skočit 257 cm, ale já jako již jeho 48letý trenér pouze 248 cm.
   Takže pokud máte zájem, sledujte si to, pozorujte v čem má vaše dítě lepší a v čem slabší výsledky a pokud budete mít zájem, rád vám i poradím, na co se můžete ve volném čase zaměřit.
 
 
 
ROZDÁVÁNÍ TRAFIK V PŘÍPRAVCE
 
   Naprosto přehnaný nadpis, ale proč ne? Jak nám ukazuje praxe bulvárního tisku, dobře nadepsaný článek má vždy větší šanci zaujmout a tím pádem i na úspěch. A úspěch v tomto případě by byl, kdyby se mi podařilo z řad vás rodičů některé přesvědčit a získat pro aktivnější spolupráci a pomoc s chodem naší kategorie.
   Nechci tím rozhodně říct, že by již mezi vámi takoví snad nebyli. Jak ukázal dnešní trénink, tak někteří jsou naprosto skvělí a pomáhají s prací kolem týmu, jak mohou. Jiní naopak. Ale tak už to chodí a kdo by tím byl překvapen, ten to asi nemůže dělat.
   Přesto jsem rád, že se již podařilo z vašich řad (a ještě raději jsem, že vám) vybrat nového vedoucího mužstva Víťu Zvěřinu, kterému tímto gratuluji. „Víťo, ničeho se neobávej, protože ty jsi trénovaný už přes 30 let tolerovat moje kecy a v našem případě rozhodně nepůjde o nic složitého a náročného. Většinu práce s chodem kategorie jsem zvyklý si obstarat sám a na komunikaci s rodiči nepotřebuji prostředníka. Spíš se bude jednat o trochu administrativy na turnajích (zápisy o utkání, obědy atd..) a pomoc s organizací společných setkání. Takže tfuj, tfuj..“
   Jinak bych byl rád, kdyby se ještě podařilo z těch, co nechápou hokej pouze jako odložení dětí na zimák a volno na cigárko, rekrutovat (a v tomto případě říkám především tatínků), tak jako dnes, několik asistentů na trénink. Ničeho se nelekejte, nikdo nevyžaduje, abyste byli bývalí či současní hokejisti, i když tato varianta je samozřejmě příjemným bonusem. Především by šlo o pomoc s pomůckami, udržováním kázně a pozornosti hráčů na stanovištích a v případě individuelních možnosti i vedením jednotlivých stanovišť. Samozřejmě, že cvičení bych vždy připravil, ukázal a upozornil na věci, kterým je potřeba věnovat zvýšenou pozornost a eventuelně opravovat. Je totiž skutečně nereálné v přípravce 100% efektivně trénovat se skupinou více jak 6 až 8 dětí a není v možnostech ani největších oddílů zajistit na takový trénink několik licencovaných trenérů najednou. Vždy je to o trenérovi, rodičích, jejich ochotě a vzájemné schopnosti spolupráce.
   Takže kdo má chuť i čas a nechce se mu jen přihlížet opřený o mantinel, může se také zapojit. Jen ještě předem upozorňuji, že asistent není soukromý trenér vlastního potomka, který s ním prochází jednotlivá stanoviště a pouze mu zabezpečuje individuelní servis. Naopak, pomáhá všem, nebo má na starost jedno stanoviště, kde se mu postupně prostřídají všechny děti.
   Tak a to je k tomuto tématu asi všechno. Doufám a věřím, že kvalita v mezilidských vztazích, která se nám podaří vybudovat, bude patrná i na ledě a předem děkuji za pochopení a případně (nejlépe) i pomocnou ruku…
 
 
 
POUŤ SEZÓNOU 2015/2016 ZAČÍNÁ JIŽ 27.4.2015
 
   Letošní zima byla obzvlášť překvapivá, když například o velikonocích byly lepší lyžařské podmínky než o vánocích. Nakonec se ale stalo to, co se stát prostě muselo. Sníh roztál, přišlo jaro a ze skříní se vykutálely tenisky, švihadla, míče a řekly: „…už je čas“. A ten správný čas nastane v pondělí 27.dubna v 15.30 hod., kdy se naplno roztočí kolotoč suché přípravy.
   Do kabiny si přineste pití, ručník, věci na převlečení, sportovní obuv na plochu (nemůže být stejná jako ta, ve které přijdete z venku), hokejku, hokejové rukavice, gólman kompletní výstroj a především dobrou náladu a kamarádské vztahy.
   Na vaše děti čekají zejména sportovní hry, soutěže a cvičení, která by měly přirozeně a jakoby nevědomky, ale o to účinněji rozvíjet jejich herní potenciál, pohybové schopnosti jako je obratnost, rychlost a koordinace, ale taky ryze hokejové dovednosti s hokejkou, míčkem a pukem.
  Takže v pondělí na viděnou a na zimák vstoupit pravou nohou napřed.
 
P.S1.: Už se na vás všechny moooc těším
P.S2.: Děkuji za hojnou účast na včerejším setkání
 
 
 
SETKÁNÍ RODIČŮ
 
   Jenom připomínám, že ve čtvrtek  23.4.2015 se od 18 hod. uskuteční v salónku restaurace Na Krétě první tisková konference sršní přípravky v nové sezóně. Na programu bude seznámení se navzájem, s týmovým programem, info o soustředění a o všem co Vás bude zajímat a chcete se na to zeptat. Zbytek doladíme až podle vašeho zájmu na schůzce, na kterou Vás tímto všechny srdečně zvu.
Pavel Sirotek
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Protože tento týden máme pěkně nabouchnutý, nebudu moc zdržovat a rovnou se zaměřím na malého Jirku, který je nejmladším hokejistou z bratrského tria Koubských. Lidé narození 22.dubna prý budí obdiv bleskovým pochopením problematických situací a schopností je řešit. Často jsou proto pověřováni úkoly, kterých se jiní snaží zbavit a v takových případech jsou schopni pracovat neúnavně, aby si vysloužili uznání a vděčnost. Ovšem přemíra sebejistoty a hrdosti může u nich vést až k odhodlání necouvnout a setrvat neústupně na svých postojích.
   Hned následující den slaví svátek všichni nositelé jména Vojta a tudíž i druhý nejmladší člen naší kabiny Vojta Maník. Ani on nepochází z prostředí nepolíbeného mládežnickým hokejem, protože jeho starší bratr Filip již bude druhým rokem nastupovat za naše dorostence. Ale zpět k Vojtovi. Etymologové tvrdí, že jeho krásné jméno je slovanského původu a je složeninou slov „woj“ (válka) a „tech“ (radost). Tudíž Vojtěch je dle tohoto výkladu „Radostný bojovník“ a já doufám, že bude i rozeným bojovníkem za štěstí své a svého týmu.
   Sotva uběhne dalších 24 hodin, bude se opět slavit u Koubských, tentokrát ale svátek malého a velkého Jirky. Jejich jméno prý patří k nejčastěji užívaným, přesto původ není zcela jasný. První verze ho spojuje s řeckým slovem „géorgos“ (zemědělec) a druhá se staroslovanským „jurkij“ (mrštný). Netuším, jaký má Jirka vztah k půdě, ale jsem přesvědčený, že pokud bude chtít a snažit se, bude z něj rozhodně hbitý a obratný hokejista.
   No a posledním oslavencem tohoto týdne je Marek Neumann. Abych ale zůstal věrný tradici, tak musím prozradit, že i on má staršího sourozence Dana, který je brankařem 3.-4.třídy. Teď ale o Markovi. Jeho jméno pochází z latiny a je spojeno s římským Marcus, což je odvozenina boha války nazývaného Mars. Přeneseným významem jména Marek je tedy „bojovník“, což mi k němu sedí. Jenom bych si přál, kdyby mimo válčení v kabině a při rozcvičce, se stal i hráčem, který bude rozeným bojovníkem na ledě.
   Tak, ode mě tentokrát vše, ale ještě bych rád popřál jménem svým i celé přípravky našim oslavencům hodně štěstí, zdraví, mnoho úspěchů v osobním i sportovním životě a pohodového trenéra.
 
 
 
SOUSTŘEDĚNÍ 2015
 
   Přestože jste již dostali oficielní pozvánku na letošní soustředění, dovolil bych si ještě jednu osobní. Tedy za mě jako trenéra, který bude mít Vaše děti především na starost. Přeci jen máte na víc pozornosti a informací právo, vzhledem k tomu, že jsme nejmladší věková kategorie a převážná většina z vás zatím nemá praktickou zkušenost s naším hokejovým soustředěním.
   Co se týká organizačních instrukcí, tak jsou myslím dostatečně podrobně popsané v uvedené pozvánce a jen dodám, že vyplněnou a podepsanou přihlášku je potřeba naskenovat a odeslat emailem, nebo dát osobně mě, nebo Martinu Janatovi. Především ale zdůrazňuji, že se můžete na cokoliv a kdykoliv zeptat a já se pokusím Vám vždy dostatečně fundovaně odpovědět. Mou prioritou totiž je, aby jelo z přípravky, podobně jako z jiných kategorií, pokud možno co nejvíce hráčů, protože teprve potom to má ten skutečný smysl a vliv na budování týmového prostředí.
   Chci vám proto především říct: „Nebojte se.“ Opravdu máme s pořádáním této akce i s takto malými dětmi letité zkušenosti a nelitujeme námahy a úsilí ji s každým dalším rokem zlepšovat a posouvat na vyšší úroveň.
   Za druhé, že zážitky z těchto akcí, získaná individuelní i kolektivní ocenění, pomáhají vytvářet vztah dítěte ke sportovním aktivitám, hokeji, týmu a také k navázání kamarádských vazeb, které v mnoha případech přetrvají spoustu let.
   No a za třetí, že i já jako trenér mám takto možnost dokonale poznat své hráče. Vidět jak reagují v určitých situacích, jaké mají slabší i silnější stránky svých sportovních dovedností, jak zvládají zátěž a především jak se projevují v kolektivu.
   Na potvrzení svých slov a jako názornou ukázku ještě přikládám krátké video ze soustředění „Benetice 2005“. Samozřejmě za těch deset let se mnohé změnilo. Z některých těch dětí jsou již hráči juniorských a seniorských týmu. My jezdíme v současnosti do mnohem sofistikovanějších sportovních areálů s kvalitnějším ubytováním a větší nabídkou sportovišť (viz.letos krytý bazén), co se ale nezměnilo v žádném roce, jsou úsměvy v tvářích spokojených dětí a nadšení trenérů, kteří vždy vytvoří skvělou partu, a jejichž největším přáním je, aby při odjezdu byl každý účastník bohatší nejen o hokejové dovednosti, ale i nová přátelství.
 
  Takže kdo nevěří, ať běží na tohle video:
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak a máme tu další narozeninové zastavení, tentokrát u nováčka v kabině přípravky Kamila Hladíka. Než ale nechám promluvit moudrou knihu, prozradím Vám, že se nejedná v hokejovém éteru o úplně neznámé jméno, protože jeho starší bratr Patrik již několik let hájí žlutočerné dresy se sršněm na prsou a letos postupuje do kategorie dorost. Takže mnoho úspěchů, ale zpět ke Kamilovi, respektive k lidem narozených 13.dubna.
   Jedná se prý většinou o samotářské, urputné a mlčenlivé až do sebe uzavřené typy, které se s okolním světem nejčastěji spojují prostřednictvím práce, kde uplatňují svou zvídavost a metodické postupy. Vůči konvenčním pravdám jsou skeptičtí, proto hledají vlastní výklad a řešení problémů. Sílu, lásku a životní pohodu nejčastěji čerpají od svých nejbližších, kteří jim také pomáhají zachovat si zdravou perspektivu.
   Toť zatím vše a já doufám, že víc odhalíme při společných setkáních v rámci hokejových tréninků. Zatím Kamilovi přeji všechno nejlepší, ať se mu daří a najde v hokejové kabině hodně nových kamarádů.
 
 
 
KAŽDÁ HRA MÁ SVÁ PRAVIDLA
 
   Dobrý den. Dnes mám před sebou víceméně nepopulární téma, a to seznámit Vás se svou představou fungování hokejové kategorie, kterou bych rád naplnil a k níž patří i několik zásad, jež bychom měli všichni respektovat. Ona každá společnost, organizace i hra má totiž svá pravidla, kterými se musí řídit. Vlastně, nemusí. Ale to je v tom případě chyba nikoliv lávky, nýbrž mostu, protože první kdo na tuto neschopnost doplatí je pak ona sama, což by v našem případě byly především Vaše děti. Není totiž snad jediný fungující tým, který by zvládl situaci, kdy by si na ledě nebo mimo něj, byť jeden hráč, či rodič dělal, jen co chce.
   Vezmu-li si jako mustr tradiční desatera pro rodiče visící na nástěnkách snad všech zimních stadionů, tak mezi ty nejzákladnější body patří:
-Nezasahujte do činnosti trenéra při tréninku či utkání a nevolejte si děti samovolně k sobě. Osobně jsem zatím nezaznamenal žádné rušivé gestikulace, pokřikování, či podobné chování, a tak jen doufám, že u toho zůstane i nadále.
-Nevynucujte si zařazení svého dítěte do sestavy a na určitý post. V praxi se nebráním jakékoliv komunikaci a informace typu, že hráče to spíš baví na tomto postu, či že si spíš rozumí s tímto spoluhráčem, naopak vítám. Nicméně snažím se posuzovat a rozhodovat věci z pohledu prospěchu celého týmu, nebo alespoň většiny jeho hráčů. Tudíž pokud se naše vize a zájmy náhodou nesetkají, nesnažte se o to prosím vynucováním či diktátem. Na to opravdu neslyším.
-Nevstupujte do prostoru střídaček během zápasu. Za mě pokud přijdete k lavičce s tím, abyste upozornili dítě, že má rozvázané brusle, či jiný problém s výstrojí, který jsem sám nezaznamenal (jsem taky jenom člověk a mám jen jedny oči) je to v pořádku. Pokud by byl účel vaší návštěvy, emotivní kritika hry dítěte a udílení soukromých pokynů – budete okamžitě vykázáni.
-Nevstupujte bez souhlasu trenéra do prostoru šatny. To se samozřejmě týká především starších věkových kategorií, nicméně bych byl rád, kdybyste respektovali kapacitní možnosti naší kabiny. Pokud totiž přijdou s hráčem na trénink oba rodiče, případně ještě dědeček, babička, bráška či strejda s tetou z Moravy, zvolte prosím pouze jednoho zástupce, který hráči s oblečením či bruslemi pomůže a zbytek osazenstva nechť vyčká mimo šatnu. Kabina je malá a každý dospělák je zde znát.
-Omlouvejte včas své dítě z tréninku či zápasu. Možná to někomu přijde jako zbytečná buzerace a starost navíc. Já to ale považuji za elementární slušnost, která zabere pár desítek vteřin času a z praktického pohledu za nutnost k efektivnímu fungování kategorie. Budu opravdu moc rád, když budu věděl dopředu, kolik a které dětí nebudu mít na tréninku, abych tomu eventuelně včas přizpůsobil skladbu tréninkových cvičení, rozdělení dresů a nemusel to řešit na poslední chvíli v kabině. No a situaci, kdy trenér čeká u autobusu, nebo v kabině a čas odjezdu či začátku zápasu se blíží a on stále více a více šediví, protože nemá z neznámých důvodů kompletní celý tým, miluje snad každý trenér. Z praktického hlediska je mi úplně jedno, zda to bude SMS, email, či vzkaz v diskusi tohoto webu, kde budete mít všechny podstatné informace vždy včas k dispozici. Takže zkusme všichni dodržovat toto pravidlo, dle rčení: „Jak já vám, tak vy mě.“ Předem děkuji.
-Respektujte týmový program a choďte pravidelně a včas na tréninky. Neodsuzuji víkendy u babičky či na horách, protože malé děti mají právo mimo tréninkového a zápasového drilu i na normální dětství. Na druhou stranu ale vím, že při troše snahy jde mnohé skloubit, a proto vás žádám o maximální součinnost a snahu, se co nejvíce zúčastňovat týmového programu. Není možné, aby si někdo vyzobávat jak rozinky jen aktivity, které se mu hodí a ty ostatní ignoroval.
   S tím souvisí i případné účasti na trénincích jiných kategorií. V zásadě proti tomu nic nemám, pokud to probíhá po vzájemné dohodě, se souhlasem obou trenérů a je to aktivita navíc a ne na úkor kmenové kategorie. Samozřejmě i zde je možné udělat výjimku, pokud termín vlastního tréninku koliduje s jiným programem dítěte. Vždy a vše je především o rozumné domluvě.
   Tak a to je pro dnešek všechno. Věřte, že mi není vůbec příjemné vypisovat tady a poté vyžadovat dodržování těchto několika jednoduchých pravidel. Nehodlám ale dělat rozmělňující kompromisy, už i proto, že se budu snažit dát vašim dětem maximum i na úkor důležitých osobních zájmů a mé vlastní rodiny a taky proto, že v opačném případě se z toho stane anarchie a z týmu hokejistů jen spolek individualistů oděných do stejných dresů. Jak praví staří latiníci „tertium non datur“ (třetí možnost neexistuje). Takže je to jen na vás a já děkuji za pochopení…
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak aby toho snad nebylo málo, hned na úvod týdne jsme si bouchli Velikonoce, které jsou všeobecně označovány jako největší křesťanské svátky. Jak všichni jistě ví, jde ve své podstatě o slavnost Zmrtvýchvstání neboli Vzkříšení. Když se nad tím ale zamyslím do důsledku, je tato podstata vlastně každoročně dodržována, neboť „pomrskutové produkty“ (spoluobčany), které lze odpoledne někdy potkat na ulici, nemůže druhý den čekat nic jiného, než výše uvedené skutečnosti (u maximalistů může přicházet v úvahu ještě reinkarnace). Jen si dovolím mírně zapochybovat, jestli mají křesťané na mysli zrovna tento model Zmrtvýchvstání…
   No nic. Po fejetónkovém úvodníku raději zpět do hokejového prostředí naší přípravky. V letech minulých byla součástí těchto stránek i rubrika „Tento týden slaví“, kde byla věnována týmovým oslavencům možnost mediální prezentace formou krátkého rozhovoru. A protože tradice a nejen ty velikonoční, se mají dodržovat, tak vítej zpět. Leč pravidelné tréninky se nám bohužel ještě nerozběhly, tudíž nemám možnost vtíravé otázky oslavencům osobně položit. Takže tentokrát Vám na Matouše Bajera a Adam Hykše (tomu se ještě navíc omlouvám i za absenci fotografie, ale slibuji, že až bude mít svátek, tak to všechno napravím), kteří slaví narozeniny ve stejný den (Matouš – 7 let, Adam – 6 let), prozradím něco já, nebo spíše, co o lidech narozených 7.dubna říká moudrá kniha – Astrologická encyklopedie
   „Povahy těchto lidí se vyznačuje dvěma rozdílnými stránkami: pozitivní a idealistickou, která je inspiruje k usilovné práci a negativní, netrpělivou, jež se většinou projeví při zklamání. Přestože se tyto charakteristiky mohou jevit v přímém protikladu, ve skutečnosti jsou spojené příčinou a následkem. Když tyto jedince posedne touha dosáhnout nějakého zlepšení, s nadšením a z celého srdce do toho vloží veškeré své schopností. Pokud však narazí na překážky, které nepřekonají, snadno podléhají výbuchu vzteku. V kolektivu jsou to velmi dobří vůdci, ale jenom za vlastních podmínek a neradi dodržují cizí pravidla, přestože jinak jsou optimističtí a uvolnění.“
   Tak chlapci vše nej, nej, nej… a jinak přeju, co nejvíc vstřelených gólů, sezónu bez zranění, ať vás hokej baví a samozřejmě mnoho úspěchů v osobním životě.
 
P.S. Jak rád bych měl zase Váš věk, přestože jsem ve Vašich letech spíš stával ve frontě na kubánské pomeranče.
 
 
 
SEZÓNA STEP BY STEP
 
   Vážení rodičové a milí hráči, web i naše kabina je pomalu připravená na novou sezónu 2015/16. V kolonkách soupiska, statistiky a dalších jsou již nové tabulky s tímto letopočtem a v historii ročníky předcházející, a to je myslím důvod si ujasnit, jak to vlastně všechno bude letos vypadat. Znáte jistě takové ty moudré řeči o “dlouhé cestě a mravenčí píli krůček za krůčkem”? Tak to bude bohužel pravda.
   Ve čtvrtek  23.4.2015 bych rád udělal krátkou schůzku v salónku restaurace Na Krétě od 18.00 hod., kde bych upřesnil svou představu o fungování naší kategorie a především se s Vámi neformálně seznámil.
   V pondělí 27.4.2015 pak začneme jarní přípravu, která skončí ve čtvrtek 25.6.2015 a scházet se budeme v pravidelném režimu pondělí-čtvrtek od 15.30 do 17.00 hod. v kabině na zimním stadionu. Po záběhovém prvním týdnu se nastartuje tréninkový cyklus, který bude zaměřen na všesportovní přípravu, hokejové dovednosti (střelba s pukem, technika hole), ale především sportovní hry.
   V průběhu jarní přípravy bych rád zkusil uspořádat sportovně-společenské akce, z nichž první by byla určitě společný výjezd na kolech a v případě zájmu a kladné odezvy by následovalo sportovní dopoledne, kde bychom si zasoutěžili společně s dětmi, případně in-lajnový výjezd.
   V měsíci srpnu budou probíhat tréninky letní přípravy ve stejném termínovém režimu jako jarní příprava, ale s tím rozdílem, že budou zaměřené pouze na sportovní hry. Samozřejmě, je mi jasné, že některé děti budou v této době na dovolených, což plně respektuji a nemíním znásilňovat váš prázdninový program. Rád bych ale poskytl těm, co zůstanou v Kutné Hoře možnost, zpestřit si prázdninové volno sportem, hrou a časem stráveným mezi kamarády.
   No a suchou přípravu zakončíme tradičním soustředěním v termínu 23.8 - 30.8.2015, tentokrát ve sportovně rekreačním areálu Borovice Lites u Mnichova Hradiště. No a potom už hurá na led...
   V sezóně pak budou tréninky probíhat 3x týdně (termíny budou pevné, ale teprve se o nich bude jednat), s tím, že pravidelně po jednom z nich budeme ještě chodit na chvíli do rozcvičovny na kompenzační cvičení. Co se týká mistrovských turnajů, vám zatím nemohu poskytnout konkrétní info, protože nevím, zda současný model svaz zachová, či dojde k nějakým změnám. Případné volné termíny se ale budu určitě snažit vyplnit vhodnými přátelskými zápasy a pod pojmem vhodnými mám na mysli, že pouze se soupeři, kteří budou schopní jako my sestavit dva týmy (tedy „A“-starší a zkušenější, „B“-ti mladší a úplně začínající s hokejem), aby se hrálo současně na obou polovinách kluziště. V těchto zápasech bude pro mě prioritou, aby hráli a získávali první hokejové ostruhy všichni hráči bez jakékoliv nominace. Kalendářní rok bych pak rád zakončil „Vánočním turnajem“ za podobných podmínek, tedy pouze s týmy, které budou mít „A“ i „B“ mužstvo.
   Jinak během jarních prázdnin se pod záštitou našeho oddílu uskuteční pravidelné „Lyžování s hokejem“. Jedná se o týdenní pobyt v Peci pod Sněžkou na hotelu Emerich, přímo u sjezdovky Javor. Pokud si tedy budete chtít zalyžovat s námi, či teprve své děti této dovednosti naučit a strávit tak čas ve společnosti dalších hokejových rodin a jejich dětí, jste srdečně zváni. Bližší info bude někdy během měsíce září.
   No a celou sezónu pak zakončíme samozřejmě nějakou společnou rozlučkou. Tak a to je z toho, co mě teď napadá asi všechno. Pokud budete mít nějaký zajímavý návrh, inspiraci, či zkušenost, co zajímavého by se dalo ještě podniknout pro zlepšení tréninkového procesu, či zpříjemnění a stmelení hokejové party, jsem všemu otevřený a vaši iniciativu naopak s povděkem přivítám.
   Předem děkuji všem rodičům za spolupráci, a protože se máme doufám na co těšit, tak s chutí do toho, zvedněte si límečky a pojedeme z kopce…..
 
 
 
NĚKOLIK VĚT ÚVODEM
 
   Dobrý den. Ač se to podle data v kalendáři a počasí může zdát, tak toto skutečně není apríl a já se po roční pauze vracím k trénování. Nechce se mi nijak dlouze rozebírat důvody, které mě vedli k tomuto rozhodnutí. Prostě a jednoduše bývalá trenérka přípravky p.Ivičičová se rozhodla vzhledem k očekávané časové zaneprázdněnosti nepokračovat již na plný úvazek, no a já se po dlouhém odmítání a váhání nechal přesvědčit vedením našeho oddílu.
   Popravdě jsem již neměl nikdy v plánu se do koloběhu mládežnického hokeje na tvrdo vrátit, ovšem znáte to: „Člověk míní, ale život mění.“ Moc to sice nesvědčí o pevnosti mých zásad a rozhodnutí, ale doufám, že alespoň o opravdové lásce ke sportu, k hokeji, k našemu oddílu a práci s mládeží především.
   Uvědomuji si, že každá změna si najde své zastánce i kritiky, ale slibuji, že se budu snažit ze všech sil dělat věci, jak nejlépe umím, aby tréninky vaše děti bavily, výkonnostně je posouvaly kupředu a oni se pohybovaly v pozitivně naladěném prostředí. To samé ovšem očekávám i od Vás a doufám, že vytvoříme společně TÝM sice nejmladších, ale statečně bojujících Sršňů. 
   Bylo by proto skvělé, kdyby se nám podařilo fungovat v prostředí přátelské atmosféry, kde bude hlavním cílem radost ze hry. A tak předem upozorňuji, že nechci s nikým bojovat. Válčení raději nechme na Ukrajině a Islámském státu, my se pokusme spolupracovat a případné problémy řešit bez emocí a vzájemného osočování, ale naopak s chladnou hlavou a věcnými argumenty. Uvědomuji si, že každý kolektiv je sice směsice protichůdných názorů, ale my doufám máme jeden společný cíl, a to aby z vašich dětí vyrostli, co nejlepší lidé a pokud možno i sportovci.
   Teď ale ještě k tomuto webu. Již několik let jej používám na informování a komunikací s kategorií, kterou momentálně trénuji. Pravdou je, že za poslední rok se přeměnil spíš v soukromý blog, ale pokusím se jej probrat z hokejové letargie, abyste jej mohli využívat po celou dobu naší společné mise. Na jeho stránkách najdete především základní informace k tréninkům, zápasům, turnajům, věci organizační i čistě informační. Prostě vše, o čem by měli být rodiče malých hokejistů informováni. Myslím si totiž, že informace jsou základem každé lidské činnosti, na které se podílí více lidí. Pro mě je pak výhodné, když vím, že stačí něco napsat, během vteřiny zveřejnit a dál se nemuset starat. Žádné vypisování esemesek, e-mailů nebo večery s telefonem u ucha. Na druhou stranu věřím, že i pro vás jsou informace od trenéra k dění v kategorii zajímavé a přínosné. Alespoň víte, co nás potkalo, co se děje a především co nás čeká.
   Struktura menu a podstránek je doufám přehledná, i když trochu retro. Na hlavní stránce budou v tabulce především vždy informace o termínech tréninků a zápasů. Dále se pokusím přinášet pravidelné reportáže z našich zápasů a turnajů, novinky ze života kabiny, zajímavosti z hokejového prostředí a možná i nějaká ta moudra ze života lehce postiženého trenéra, protože bez humoru a nadsázky to neumím!!! V sekci multimedia pak naleznete fotky a videa (pakliže tedy někdo nějaká vytvoří a poskytne mi je ke zveřejnění), v diskusi můžete zanechat vzkaz, námitku, připomínku, či námět k diskusi, jen prosím a žádám: „Při vkládání příspěvků dodržujte základní pravidla slušnosti", budou to totiž možná číst i vaše děti. No a v dalších sekcích pak budou k mání nejrůznější týmové a hráčské statistiky společně s výsledky. Zde bude taktéž evidována účast jednotlivých borců na trénincích (počínaje jarní přípravou) a zápasech. Aby nedošlo k nepříjemnému nedorozumění, předesílám, že v sekci „Soupisky“ je sice již tabulka s letošním týmem, ale fotky tam zatím mají pouze účastnící nedělního turnaje. Zbylé vyfotím a doplním během jarní přípravy.
   Kvalita stránek je samozřejmě přímo úměrná možnostem a znalostem jejich tvořitele a také jeho přesvědčení, že obsah by měl vítězit nad formou. Buďte tedy prosím shovívaví ve své kritice. Nejsem žádný profiwebmaster, ale budu se snažit, aby Vás stránky dostatečně informovaly, pravidelně se aktualizovaly a také trochu pobavily.
   Jak tedy vidíte, plány a předsevzetí jsou velká, takže nenechte naše stránky zapadat prachem, zůstaňte jim věrni a pokud chcete být v obraze, tak je pravidelně sledujte. Spolu s Vámi si přeji, abych mohl přinášet a Vy číst, co nejvíce dobrých zpráv a především jsme táhli celou sezónou 2015/16 za jednu hokejku!
   Tak a pro dnešek vše, konec hlášení a příště již konkrétně o tom co nás čeká a nemine.
 
   P.S.Měl bych ještě jednu prosbu na rodiče, kteří se zúčastnili nedělního turnaje v Chotěboři a dělali si závěrečnou společnou fotku, zda by mi nějakou nemohli poslat. Rád bych jí dal jako logo těchto stránek. Přeci jenom teď je to týmový web a ne soukromý blog.

 

TOPlist