Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

2018/2019

VÍTEJTE NA TÝMOVÝCH STRÁNKÁCH MLADŠÍCH ŽÁKŮ SK SRŠNI KUTNÁ HORA - SEZÓNA 2018/2019
příští akce tréninky na ledě realizační tým marodka
SC KOLÍN - SRŠNI pondělí 17.9. 16.30-17.30 hlavní trenér Pavel Sirotek Horáček
sobota 22.9.2018 středa 19.9. 16.45-17.45 607 790 982 sirotek.pavel@centrum.cz Mimra
sraz v Kolíně 9.45 pátek 21.9. 16.45-17.45 trenér Petr Polívka oslavenci
SRŠNI - PODĚBRADY tělocvična - po. a st. po tréninku asistenti Břinčil, Knížek, Hejlová, Knížková 21.9. svátek Matouš
neděle 23.9.2018 brankařský trénink ved. mužstva Vít Zvěřina 29.9. svátek - Michal
sraz na ZS 8.30 středa 17.9. 18.00 - 19.00 606 911 325 vitzverina@seznam.cz 3.10. Janeček 10 let
Jízdní řád na září:     sobota 22.9.2018  10.45 - 12.45    SC Kolín - HC Sršni Kutná Hora
                                        neděle 23.9.2018    9.30 - 11.30    SK Sršni Kutná Hora "B" - HC Poděbrady               přátelský zápas
                                        středa 26.9.2018   16.30 - 17.45    SK Sršni Kutná Hora - Stadion Nový Bydžov          přátelský zápas
                                        neděle 30.9.2018    9.30 - 11.30    SK Sršni Kutná Hora - HC Hvězda Praha
Jízdní řád na říjen:   sobota 6.10.2018    9.15 - 11.15    SK Sršni Kutná Hora - HC Rytíři Vlašim
                                        sobota 13.10.2018                         HC Lev Benešov - SK Sršni Kutná Hora
                                        neděle 14.10.2018                         HC Poděbrady - SK Sršni Kutná Hora
                                        neděle 21.10.2018  9.30 - 11.30    SK Sršni Kutná Hora - SC Kolín
                                        27./28.10.2018                               HC Hvězda Praha - SK Sršni Kutná Hora
 
NOMINACE
 
sobota 22.9.2018  SC Kolín - Sršni (sraz v Kolíně 9.45)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek, Klouček, Bajer, Závůrka.
 
neděle 23.9.2018  Sršni – HC Poděbrady (sraz v kabině 8.30)
Zvěřina, Klouček, Král, Koubský, Závůrka, Komárek, Němec, Staško, Malina, Nekvinda, Janeček, Tvrdík Š., Břinčil.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TÝDEN V KOSTCE
 
Vyšlápnutí pravou nohou
 
   V duchu lehkého pera, ke kterému poslední teplé dny vysloveně svádějí a s novým týdnem se opět vracím do internetového éteru se zápasovým ohlednutím. Ani tentokrát ale nemá mistrovský zápas úplné sólo, na které je jinde poněkud rozmazleně zvyklý; ono to ani dost dobře nejde, když chcete, aby všichni kluci dostatečně hráli, ale množina jejich genetického základu, pracovitosti, odtrénovaných motohodin je u každého prostě jiná. A tak jsme minulý týden sehráli hned tři zápasy s rozdílnými soupeři a kvalitou.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – STADION NOVÝ BYDŽOV   5:5
   Tak tohle bylo klasické překvápko. Trošku nám totiž zadrhla komunikace a bydžovští, kteří zapomněli potvrdit svou účast, se ve středu před naším tréninkem, najednou začali sjíždět k dalšímu přáteláku. Nutno podotknout, že k velké radosti našich borců. Narychlo jsem tedy povolal Tomáše, aby to odpískal (děkuji!!!) a nic nebránilo se do toho dát.
   Velice vyrovnaný zápas, v němž žádný z týmů neměl výrazně navrch. Na bydžovské vedení jsme dokázali záhy odpovědět a skóre i hra se přelévala až dokonce ze strany na stranu. Zkrátka - vyrovnaný zápas. V tempu. Parádní náboj, a tak konečný výsledek je spravedlivý. Někteří hráči velmi dobře, jiní dobře a byli i tací, kteří takovému tempu prostě nestíhali. Hra byla stále ještě víc živelná a neučesaná, ale nechci v utkáních svazovat hráče taktickými pokyny, které zatím nejsou schopny pojmout a především, které by jim bránili v aktivitě, ke které vedu hráče především.
   Za mě tedy velmi přínosné utkání s kvalitním soupeřem, protože dobří  hráči se neukážou v zápase, kde padá mnoho gólů, ale poznají se právě v utkání, které je vyrovnané, anebo ve kterém se prohrává. Nakonec mě tedy zápas potěšil víc, než jsem si myslel. To je ale tak, když člověk nemá velké očekávání a já ve středu při cestě na zimák neměl dokonce žádné.
 
P.S. Ve středu 26.9. hrajeme znovu, ale už od 16.30.
 
Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, David Staško, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Šimon Král, Adam Němec, Petr Malina, Miroslav Nekvinda.
 
branky: Jan Knížek 2x, Josef Dvořák 2x, Dominik Hruboš 1x.
 
asistence: Dominik Hruboš 1x, Pavel Tvrdík 1x, Tomáš Hájek áj1x.
 
BK ČÁSLAV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   1:13
   V pátek jsme vyrazili do Čáslavi k zápasu, který byl koncipován jako střetnutí bez týmových lídrů, tedy konkrétně z naší strany z důvodu vyrovnanosti, a tak největší letadla měla trénink v Kutné Hoře s Petrem. 
   Výsledek vypadá sice přijatelně, ale hra našeho celku byla zpočátku hodně nepřesná a bez ladu a skladu. Mimo několika slušných individuelních akcí, šlo v naší hře vystopovat jen těžko něco pozitivního. Tahali jsme puky přes celé hřiště se snahou některých borců dát si góla za každou cenu, což zákonitě vedlo k méně kolektivní hře. Naše individualistické snažení bylo sice odměněno několika góly, ale já s naší hrou nebyl zdaleka spokojený, což jsem chlapcům dával dost jasně najevo. Někteří to pochopili a po vlažném začátku se rozehráli k velmi dobrému výkonu a předvedli i několik zdařilých akcí na základě herní spolupráce. No a jiní si dál hráli tu svou kličkovanou – těch ale naštěstí bylo minimum. Suma sumárum, dobrá akce, která ukázala, že na tréninku vypadají někteří hráči lépe, než nakonec ukážou v utkání. Celé to ukončím poděkování do Čáslavi. Je totiž super, že se dá takto s trenéry soupeřů domluvit, aby mohli hrát i ti, co zrovna začali, nebo nedosahují zatím takové výkonnosti a dávalo to všem smysl.
 
Sestava: Michal Zvěřina, Sam Nevole, Matěj Mimra, Adam Němec, Šimon Král, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Matouš Klouček, Vít Komárek, Tomáš Král, Petr Malina, David Staško, Miroslav Nekvinda, Ladislav Janeček.
 
branky: Matěj Mimra 4x, Matouš Klouček 3x, Martin Závůrka 2x, Vít Komárek 2x, Jiří Koubský 1x, Šimon Král 1x.
 
asistence: Jiří Koubský 3x, Šimon Král 2x, David Staško 2x, Tomáš Král 1x.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY   9:3  (3:1, 3:1, 3:1) 
   V neděli se po dlouhých 5 měsících pro nás opět rozběhl maraton mistrovských utkání a pro mnohé hráče i poprvé o body. Jak už bylo dříve avizováno, letos naše žákovská soutěž doznala z rozhodnutí svazových činovníků razantní změnu, když se hraje dvoukolově. Jaká bude úroveň zápasů lze samozřejmě jen spekulovat, nicméně jedno je jisté. Po prvním kole dojde k výkonnostnímu rozdělení a dalším pozitivem je, že nebudeme dokolečka hrát se stále stejnými soupeři. Nicméně v neděli, k úvodnímu zápasu, zavítal na náš led tradiční rival z Poděbrad.
   Naivně jsem si myslel, že v žákovské soutěži již nebudu muset řešit problém s rozhodčími, jako předešlé roky v přípravkách, leč hned první mistrovský zápas mě vrátil nohami na zem a do reality práce některých svazových orgánů. Ze dvou rozhodčích nedorazil ani jeden a začátek zápasu, tak po dohodě se soupeřem musel pískat Petr s Tomášem (děkuji!!!). Hosté se dostali hned v úvodu po brejkové situaci do jednobrankového vedení, což ale bylo ze strany poděbradského týmu na dlouhou dobu vše. Shooter od Pána Boha – Honza, brzy vyrovnal a o pár minut i překulil vedení na naší stranu, což bylo logické vyústění toho, že jsme měli větší tlak na gól, víc šancí a výkonnostní rozdíl byl v náš prospěch. Bohužel v závěru druhé části, kdy nás pravděpodobně hřál několikabrankový náskok (nebo to letní slunko venku), přišlo lehké uspokojení, bruslení vycházkovým tempem a až profesorský hokej, kdy jsme se nikam moc nehnali. A tak, i když jsme vedli po 40 min. 6:2, v kabině bylo poměrně hlučno a kritično. V poslední periodě ale bylo vše, jak má být. Pískali nám dva rozhodčí, kteří již dorazili a naše hra byla opět hodně bruslivá a aktivní. Takže za první a třetí třetinu zaslouží náš tým určitě velkou pochvalu. Byli jsme lepší a vyhráli zaslouženě, nicméně vzhledem k obrazu hry a počtu vyložených šancí - málo. Hostující gólman byl ale po celý zápas absolutně vynikající a neskutečně trápil naše střelce. A pokud včera v noci někdo z hráčů neklidně spát, nebyla to počínající nemoc, ale vidina gólmana Poděbrad…
   No a to je pro dnešek asi vše. Věřím, že oceníte, že jsem si dal docela záležet, abych tento článek napsal korektně, vstřícně a skoro přátelsky. Rád bych zdůraznil, že text neobsahuje žádné vulgarismy (byť připouštím, že mne v neděli v 9.30 v souvislosti s absencí rozhodčích napadaly) ani nenávistné projevy a nesnižuje lidskou důstojnost (rozhodně ne pod její současnou úroveň). Všem čtenářům přeji příjemné zářijové dny a ještě hodně sluníčka.
 
Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Jiří Koubský.
 
branky: Jan Knížek 3x, Dominik Hruboš 3x, Josef Dvořák 2x, Pavel Tvrdík 1x.
 
asistence: Štěpán Jelínek 2x, Pavel Tvrdík 2x, Dominik Hruboš 1x, Jan Knížek 1x, Marie Hynková 1x, Štěpán Lipský 1x
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Jistě jste zaznamenali, že v těchto dnech se připomíná 400. výročí Bitvy u Čáslavi. A oslavy jsou to vskutku velkolepé a dokonce i s rekonstrukcí celé bitvy. Nicméně buďme upřímní, toto šestidenní střetnutí nezanechalo v historické paměti mnoho ozvěn. Ne, že by bylo nezajímavé, ale po něm následující události Třicetileté války nabraly tak rychlý spád a zasáhly Evropu takovou měrou, že jej prostě zcela překryly. No a v neposlední řadě neměla ani vítězná česká strana po své celkové porážce za dva roky na Bílé Hoře šanci živit nabízející se hrdinskou naraci tohoto vítězství. Stavovští vůdci byli popravení a ti z jejich žoldáků, kteří přežili, jak už to tak u žoldáků bývá, vstoupili do služeb vítězného císaře Ferdinanda II. Habsburského. A ještě později vstoupili jako „hrdinní Moravané“ do českého historického bájesloví, zatímco České království se na dlouhá tři století stalo pevnou součástí Habsburské říše.
   To je ovšem historie, kterou momentálně vystřídala nová bitva, a to o čáslavský mládežnický hokej. Popravdě vím o ní jen z hokejové šeptandy a nemám právo se k ní jakkoliv vyjadřovat či se snad dokonce vměšovat, ačkoliv jsou mi různými lidmi, kteří si bezostyšně berou mé jméno do úst, přisuzovány nejrůznější často až zločinné úmysly. Nahlas tady prohlašuji, že nejsem žádný partyzán ani záškodník a že čáslavský mládežnický hokej měl a má moje sympatie už jen proto, že mít co nejvíc soupeřů v rozumné dojezdové vzdálenosti je, obzvláště u malých dětí, vždy příjemné. Ovšem vznik oddílu, který bude na poli mládežnického hokeje nutit soupeře k respektu je stále na začátku a ke spokojenosti je zřejmě ještě velký kus cesty a hodně hořkých pilulek k polknutí. Nicméně, že je to možné zvládnout, už několik týmů v minulosti prokázalo. Chce to ovšem nesmírně pracovité a nadšené lidi s kreditem, že jim na výchově mladých hokejistů skutečně záleží a ne vlivné rutinéry, kteří mají „A“ tým jako chovný kus a mládež na vedlejší koleji. No a právě ty první bych čáslavským klukům a holkám ze srdce přál.
   Teď se ovšem vraťme do rodných luhů a hájů, protože oslavenkyně tohoto týdne Maruška Hynková právě zavítala do našeho press centra.
Ahoj Maruško. Vítám tě u tvého prvního oslaveneckého rozhovoru. Dávala jsi vlastně už někdy rozhovor?
Ne. Ještě ne.
Vzhledem k tomu, že je to tedy první takové povídání, tak se nám nejdřív trochu představ. Kam chodíš do školy, co máš ráda, co se ti líbí a tak.
Tak chodím do školy na Žižkov do sedmé třídy. Je to tam docela dobrý a nejradši mám tělocvik a výtvarku. Nebaví mě naopak čeština, přestože mi docela jde. Já totiž nerada čtu. K jídlu mám nejradši špagety s kečupem, což si dokážu i sama uvařit a k pití asi džus.
Máš nějaké jiné zájmy mimo hokej?
Minulý školní rok jsem ještě chodila do průmyslovky na gymnastiku, ale nebavilo mě to.
Jak trávíš svůj volný čas?
Hlavně si hraju na počítači a teď nejvíc hru Lolko (netuším, jestli je to správně napsané), kde hodně bojuju. A jinak chodím ven s kámošema, kde si jen tak povídáme.
Ty pocházíš z velmi početné rodiny. Jaké to je mít tolik sourozenců?
Oni už jsou všichni pryč a doma zbyl jen Mikuláš, tak je to v pohodě. Když se ale všichni sejdeme třeba na vánoce, nebo při nějaké oslavě i s dětmi mých bráchů a sester, tak je to fakt mazec.
Takže ty už jsi teta?
Ano a dokonce jsem byla ještě dřív, než jsem se narodila. Mám totiž neteř, která je o dva roky starší než já.
Víš, že jsem kdysi trénoval tvého bráchu Otu?
Jo to vím. On mi dokonce občas radí, jako kde si mám najíždět a tak.
Jaké byly vlastně tvé hokejové začátky?
No, moji bráchové hráli hokej, a když Mikuláš měl svůj zápas, tak jsme se byla kouknout. Moc se mi to líbilo, a tak jsem mamce řekla, že to chci taky hrát. Potom jsme asi měsíc chodili spolu na veřejňák, kde jsem se učila bruslit a potom už jsem šla do přípravky. To mi byly asi tři roky.
Jaké byly první tréninky?
V pohodě, protože jsem tam skoro nic nedělala, podobně jako teď (smích). Ráda jsem jenom stála u branky a dávala góly.
I když se dívčí hokej velmi rychle rozvíjí, není to přeci jenom stále typický sport pro slečny. Jak se cítíš v klukovském kolektivu?
Velice dobře a nejvíc si asi rozumím s Honzou Knížkem, Tomášem Hájkem, Dominikem Hrubošem, Štěpánem Jelínkem, Matoušem Kloučkem a tak.
Jaké máš podle sebe silné a slabé hokejové stránky?
Slabé, že si neumím najíždět a jsem hrozně zmatená a silné? Nevím.
Nebuď zbytečně skromná. Ono to: „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“, myslím už dávno neplatí.
No, tak si myslím, že když něco opravdu chci, tak si zatím jdu a dokážu to.
Tak to je hezký a předpokládám, že to platí i mimo hokej. Co jsi v poslední době takhle moc chtěla a dokázala?
Když jsme například hráli ten první zápas, tak jsem chtěla dát pět gólů a dala jsem je.
Dobrý. A kolik si jich budeš přát teď v neděli?
Nevím, tak třeba taky těch pět.
Tak uvidíme. Mě ale bude stačit, když budeš víc bruslit. Jak se ti vlastně líbilo na letošním soustředění?
Asi nejlepší soustředění, na kterém jsem byla.
Jestli je to upřímný, tak mám samozřejmě radost. A co tedy nejvíc?
Já nevím, asi tak nějak všechno.
Vidíš a já myslel, že mi okamžitě odpovíš – diskotéka, protože si patřila k tanečním tahounům.
To ne i jiný věci byly dobrý.
Máš nějaký hokejový vzor?
Spíš mám oblíbený tým - Pittsburgh Penguins, protože tam hraje Sidney Crosby.
Už jsi přemýšlela, co bys jednou ráda v životě dělala?
Ne to ne. Po základce ale asi půjdu na zdrávku do Kolína a pak se uvidí.
To je hezký. Tak přeju, ať se ti v životě podaří najít své místo, kde budeš platná a šťastná. Nikdy ale nebuď spokojená s tím, co jsi dokázala. Vždy je totiž prostor pro zlepšení, a ty přeci, když opravdu chceš, tak to dokážeš…
 
 
 
NOMINACE
 
pátek 14.9.2018  BK Čáslav - Sršni (sraz v Čáslavi 14.30)
Zvěřina, Nevole, Mimra, Klouček, Král Š., Koubský, Závůrka, Komárek V., Král T., Němec, Staško, Malina, Nekvinda, Janeček.
 
neděle 16.9.2018  Sršni – HC Poděbrady (sraz v kabině 8.30)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Klouček, Bajer, Mimra, Koubský
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
P.S. Nominace na neděli bude ještě doplněna po pátečním zápase v Čáslavi!
 
 
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – STADION NOVÝ BYDŽOV  
 
11:14  (6:1, 3:5, 1:5, 1:3) 
 
Výchovný políček – snad v pravý čas
 
   V posledním přípravném duelu před startem mistrovských zápasů přivítal náš celek tradičního soupeře z Nového Bydžova. Ovšem tentokrát bylo utkání v netypickém formátu, protože po předchozí domluvě bylo na obou stranách dvacet hráčů (na té naší tedy osmnáct, protože David onemocněl a Láďa bez omluvy nedorazil). Hrálo se tak 4x20 min. a všichni hráči dostali prostor si zahrát a předvést se.
   Utkání bylo od začátku velmi urputné až nepohledné a náš gólový náskok se nerodil vůbec snadno. Přesto jsme svou optickou převahu dokázali korunovat výrazným náskokem ve skóre a po dvaceti minutách vedli 6:1. Když jsme v druhé části přidali další dvě branky a vedli již 8:1, zdál se být zápas prakticky rozhodnut. Jenže místo pokračování v aktivním a zároveň zodpovědném přístupu jsme přenechali iniciativu Bydžovským, kterým se dařilo trestat naší liknavost, nedůraznost až frajerství a postupně začali korigovat nepříznivý stav. Ve třetí části se naše obranná hra v podstatě zhroutila a všimněte si, že píšu obranná hra, nikoliv obrana, což někteří hráči stále nechápou. Soupeře jsme pouštěli do nespočtu přečíslení a brejkových situací, který mi nepohrdl. To a především vlažné nasazení většiny týmu, strašné hrubky, doslova tragické nahrávky či spíše neschopnost kloudně posunout puk na spoluhráče, nedůrazná koncovka – stálo za obratem ve skóre, který soupeř dokonal na konci třetí části – 10:11. Poslední čtvrté dějství už byla z naší strany víceméně křeč, ale rozhodně nelze Sršňům upřít snahu to nakopnout a znovu rozjet. Jenže už to všechno strašně dřelo, puky se k nám neodrážely, klukům to odskakovalo od hokejek, souhra vázla...zkrátka, nedařilo se vůbec nic, a k tomu se přidal vynikající gólman soupeře, který lapil možné i nemožné. A tak se zrodil konečný výsledek 11:14.
   Myslím, že to byl pro nás velmi poučný a na postřehy zajímavý zápas, i když nic hezkého ke koukání to rozhodně nebylo. Asi jsme tak trochu požrali sami sebe, protože hra na 18 lidí samozřejmě sebou nese objektivně i menší tempo hráčů. Chtěl jsem ale v posledním přípravném zápase dát příležitost všem se spravedlivě popasovat o místo v sestavě a nelituji toho. Bohužel tentokrát většina toho hokejového předvedla poskromnu. Někteří totiž po ledové ploše doslova bloudili a jejich hra se dá nejlépe opsat dvouslovným „všude a nikde“, jiní ve statické poloze s velkou vírou v úspěch sledovali jediného bruslícího spoluhráče a pár kluků nestačilo ani bruslařsky a technicky. No a k tomu se naneštěstí ani podle našich představ nedařilo hlavním tahounům z prvních dvou lajn. Zkrátka museli jsme se tentokrát před soupeřem sklonit a odejít bez fanfár, ale snad klukům dojde, že nejsou neporazitelní a tahle porážka přinese i to tolik potřebné ponaučení do dalších bojů.
Hezký týden
 
Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Štěpán Lipský, Tomáš Hájek, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, David Štěpán Jelínek, Matouš Klouček, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Martin Závůrka, Šimon Král, Adam Němec, Petr Malina.
 
branky: Jan Knížek 3x, Pavel Tvrdík 3x, Dominik Hruboš 2x, Josef Dvořák 1x, Jakub Komárek 1x, Petr Malina 1x.
 
asistence: Dominik Hruboš 3x, Jan Knížek 1x, Štěpán Jelínek 1x, Mimra Matěj 1x.
 
P.S. Jo a abych nezapomněl, snímečky z pátečního focení - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/Prezentace_hracu_sezona_2018_2019/
 
 
  
NOMINACE
 
neděle 9.9.2018  Sršni – Stadion Nový Bydžov (sraz v kabině 9.00)
Sadílek, Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Klouček, Mimra, Komárek, Bajer, Koubský, Závůrka, Janeček, Král. Němec, Staško, Malina.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 10 – ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY
 
   Již ve Starém zákoně píše král Šalamoun v Kazateli: „Vše pod nebem má svůj čas“, a tato pravda platí dnes, stejně jako před třemi tisíci lety, kdy tento, na tu dobu nejmocnější člověk světa žil! A protože hokejová sezóna 2018/2019 je již v plném proudu, nadešel tak čas placení členských příspěvků a vy všichni jistě netrpělivě očekáváte nějaké informace, tak tady jsou.
Výše příspěvku: vedení hokejového klubu SK Sršni Kutná Hora schválilo na svém jednání navýšení o částku 500,-Kč a činí tedy 4.000,- Kč.
Způsob úhrady: převodem na účet: 2561577319/0800
Zpráva pro příjemce: Jméno hráče +kategorie (např. Sirotek – ml.žáci)
Termín: celou částku nebo minimálně zálohu 2.000,- Kč zaplatit do 15.10.2018
Doplatek: zaplatit do 30.11.2018
Dodatky: v platnosti zůstávají tradiční ustanovení
-rodiny, které mají v oddíle více dětí, platí pouze jeden členský příspěvek
-nováčci neplatí nic a první sezónu mají zdarma
-v případě neuhrazení členských příspěvků bude hráči pozastavena účast na trénincích a zápasech.
Díky za pochopení a všechny zdraví Síra.
 
 
 
VÍKEND V KOSTCE
 
 Natěšený Sršeň smetl Čáslav a přehrál Popovice
 
   Podobně jako loni se přesně na přelomu srpna a září zlomilo letní počasí do podzimního, nejspíš proto, aby nemusely v pondělí děti litovat, že se zase vrací do školních škamen ke svým vyschlým kalamářům. Bez ohledů na tuto skutečnost a přírodní vrtochy, proběhl poslední prázdninový víkend u sršních mlžáků ve znamení dvou přípravných utkání na novou sezónu. Ovšem přátelé, kdo to má psát??? Taková branková úroda!!! 49 vstřelených gólů mluví prostě za vše.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC ČÁSLAV   32:0  (12:0, 10:0, 9:0) 
   Jak prozrazuje konečný výsledek, tak sobotní derby s čáslavskými Gripeňaty vyznělo jednoznačně pro náš celek, který si s chutí zastřílel s kadencí samopalu vzor 24 a získal tak trochu očekávané vítězství. Po vlažném začátku, se Sršni dostali brzo do laufu, zcela dominovali a nejednou měli dlouhý čas zavařeného soupeře v útočné třetině. Od obrany po posledního útočníka byli bruslivější, šikovnější, techničtější - hokejovější. K tomuhle zápasu už nemá cenu nic moc psát. Snad jen - nepřeceňovat výsledek a neusnout na vavřínech – není k tomu zatím nejmenší důvod!
 
Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Štěpán Lipský, Tomáš Hájek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, David Staško, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Ladislav Janeček, Adam Němec, Petr Malina, Jiří Koubský, Martin Závůrka.
 
branky: Jan Knížek 8x, Josef Dvořák 7x, Dominik Hruboš 6x, Marie Hynková 4x, Tomáš Břinčil 3x, Štěpán Jelínek 1x, Matouš Bajer 1x, David Staško 1x, Jiří Koubský 1x.
 
asistence: Jan Knížek 6x, Dominik Hruboš 6x, Tomáš Břinčil 4x, Tomáš Hájek 3x, Štěpán Jelínek 2x, Štěpán Lipský 2x, Josef Dvořák 1x, Jiří Koubský 1x, Marie Hynková 1x, David Staško 1x.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – SLAVOJ VELKÉ POPOVICE   15:0 (5:0, 6:0, 4:0) 
   V neděli nás již čekal o level kvalitnější soupeř z Velkých Popovic, ale ani on na hokejovější a dravější Sršně nestačil a jak prozrazuje konečný výsledek, odvezl si taktéž plný baťůžek gólů. Tentokrát jsme měli ale excelentní nástup do utkání – první střídání 1:0, druhé střídání 2:0. Přestože se poté brankostroj lehce přibrzdil, hýřili jsme stále aktivitou, sebevědomím a měli zápas prakticky 60 min pod kontrolou – neustálé bruslení, aktivní forčeking, víření, silní na puku…. prostě byla radost se na domácí tým a jeho dovednosti dívat. K tomu musím zmínit, že nás s Petrem potěšilo, že někteří hráči si naše rady a upozornění na střídačce brali k srdci, což se projevilo v určitém pokroku ve spolupráci jednotlivých pětek. Troufnu si dokonce tvrdit, že několik velice dobře sehraných kombinací, by mohlo z fleku do učebnice mládežnického hokeje.
   Dále už to rozvádět nebudu, byla to jen příprava a buďme k sobě upřímní, přijdou mnohem těžší soupeři. Nicméně pokud od svých svěřenců před každým zápasem chci, ať jsou aktivní, brusliví, ať se cpou do hry, ať jsou ke kotouči blíž a snaží se u něj být dřív, ať odvážně tvoří hru a neodpalují puky – tak musím být spokojen - tohle všechno jsem tam viděl. A ještě všechny chválím za kázeň, veselou mysl a pozitivní náladu v kabině i na střídačce.
 
Sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, David Staško, Tomáš Hájek, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Matouš Klouček, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Jiří Koubský, Martin Závůrka.
           
branky: Dominik Hruboš 4x, Jan Knížek 2x, Marie Hynková 2x, Pavel Tvrdík 2x, Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Jelínek 1x, Matěj Mimra 1x, Matouš Bajer 1x.
 
asistence: Dominik Hruboš 3x, Jan Knížek 2x, Marie Hynková 1x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Jelínek 1x, Jakub Komárek 1x, Jiří Koubský 1x.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Snad každý, kdo jen trochu chce, si jistě najde důvod. Přírodě i lidem se po dlouhých červencových a srpnových vedrech v posledních dnech přece jen trochu ulevilo a konečně prší, Sršni si užívají po návratu ze soustředění první tréninky na ledě, politici naopak poslední dny okurkové sezóny, plnící se již začínajícími předvolebními rituály, školáci zase poslední dny prázdnin a jejich rodiče naopak oslavují blížící se začátek školy, protože jak nedávno pronesla jedna paní v Bille: „Už je to moc dlouhý! Já se nemůžu dočkat, až zase začne dětem škola!“ Z tohoto pohledu je ale zajímavé, jak je délka letních prázdnin v Evropě různá. V jižních krajích trvají většinou z důvodu vyšších teplot téměř tři měsíce. Zato v severských zemích, ale i v Německu, Holandsku či Velké Británii trvají letní prázdniny jen měsíc a půl. O volné dny ale děti nepřijdou, jen je mají rovnoměrněji rozvrstvené. Zatímco čeští žáci usedají do lavic s pochmurným pocitem, že další pořádné volno přijde až na Vánoce, v těchto státech se mohou těšit na týdenní podzimní prázdniny koncem října. No a kromě vánočních a zimních prázdnin si užívají i skutečných jarních prázdnin, respektive velikonočních, trvajících zhruba 12 dní. Přiznávám, že je to pro mě mnohem zajímavější model než ten náš současný, ale chápu, že eventuelní přechod na něj není příliš reálný. Češi totiž nejsou úplně pružný národ. Máme rádi své tradice a jakékoliv změny přijímáme jen neradi a pomalu. Přesto přeji všem, ať mají ještě prázdniny či dovolenou, anebo již fungují v normálním pracovním režimu, optimální počasí a spoustu příjemných zážitků. No a u redakčního mikrofonu vyzpovídám na toto i jiná témata oslavence tohoto týdne -  Sama Nevoleho.
Ahoj Same. Chtěl bys, podobně jako to mají v některých jiných zemích, o něco kratší letní prázdniny ale místo toho třeba týden podzimních a týden velikonočních prázdnin?
Asi by se mi to líbilo. Stejně jsem se ten druhý měsíc už docela nudil, takže bych to chtěl.
Jaké byly z tvého pohledu ty letošní prázdniny?
No, docela nic moc. Až na ten hokej se mi to moc nelíbilo. Mimo soustředění jsem byl ještě na táboře Švanda, který byl na téma Pevnost Boyard. Hráli jsme tam různé hry o klíče, ale moc mě to nebavilo. A taky mobily jsme mohli mít jen o poledním klidu.
No tak to bylo ještě dobrý, vždyť na soustředění jste je měli zakázané úplně.
To je pravda, přesto mě to tam bavilo mnohem víc. Nejvíc se mi asi líbilo, jak jsme si večer pouštěli ten film „Malý velký hokejista“. Dokonce jsem si ho našel doma na internetu a zrovna dneska ráno jsem ho podruhý dokoukal. Taky diskotéka byla dobrá. I ta bojovka na hřbitově byla v pohodě, i když na začátku, když jsem nevěděl, co nás čeká, jsem se docela bál a myslel, že to bude horší. Ale ten film byl stejně nejlepší.
Musím uznat, že jsi na mě letos udělal obrovský dojem, jak jsi na sobě při trénincích poctivě pracoval, snažil se a neustále se zlepšoval. Nebudeme si nalhávat, že tomu tak bylo vždycky. Kdy, jak, nebo proč nastala ta výrazná změna?
Tak to nevím. Ale je mi docela nepříjemný být pořád poslední. Ne že by se mi někdo smál, ale pro můj vlastní pocit. Tak možná proto.
Budu se asi opakovat, ale znovu říkám, že neřeším, jestli je dnes někdo první nebo desátý, ale jak je ochotný pracovat na svém zlepšení a v tomto ohledu na sebe můžeš být pyšný. Když jsme začínali, nezvládnul jsi ani kotrmelec, před rokem jsi například nedokázal udělat hvězdu a teď většinu hráčů i starších kategorií strčíš v tomto ohledu do kapsy. Cvičils to jenom na našich trénincích, nebo i někde jinde, například o tělocviku ve škole?
Většinou jenom během našich tréninků, protože tam to cvičíme pravidelně. Ve škole tohle moc neděláme.
Je teď něco dalšího, co zatím nedokážeš, ale chtěl bys jednou dokázat?
Tak asi ty další obratnosní cviky. Rád bych se dýl udržel ve stojce a pak bych asi chtěl zvládnout ten přemet.
Velice jsi mě zaujal svými tanečními kreacemi na diskotéce. To byla improvizace, nebo to máš okoukaně z youtubu?
Jeden z těch tanců mě naučil můj kámoš - ten jak kroužím s těma rukama. Další je z jedné počítačové hry. Ten s těma nohama jsem si vymyslel sám. No a to ostatní jsem tak nějak okoukal.
V pondělí začíná opět škola, ale pro tebe to přináší významnou změnu, že nastupuješ do nové třídy. Těšíš se, nebo máš spíš obavy?
Těším se tam docela dost. Většinu dětí normálně znám a hlavně tam bude Štěpán Jelínek.
To budete parádní dvojka, ale když jsme se takhle dostali k hokeji. Jak se ti líbí prostředí nové kabiny?
Kabina jako taková se mi líbí, akorát je škoda, že je tak malá na to jak nás je hodně. V baráku to bylo lepší, protože tam byla větší a hlavně tam byla guma na celou šířku chodby. Tady je jenom takový úzký pruh a hrozí, že stoupneme na beton. A taky jsme to tam měli blíž do tělocvičny, ale jinak dobrý.
To víš, už nejsi přípravkář, ale žák, a tak se předpokládá, že zvládneš složitější věci. Mimochodem, vnímáš i jinak tu změnu, že už jsi žák.
Jo, trošku to vnímám a je to občas i docela příjemný.
Na co se momentálně asi nejvíc těšíš?
Tak určitě na ty dva zápasy, co hrajeme o víkendu, pak na tréninky a jinak asi na nic.
To se mi nechce věřit. Co třeba tvůj svátek?
Ale jo, docela taky. Bax má podle psího kalendáře svátek v pátek a já v sobotu. Tak to oslavíme spolu. On dostane nějakou dobrotu a já? Uvidíme.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů, všechno nejlepší, zdraví, štěstí a tak všelijak podobně. No a taky hodně přátel a lidí, pro které bude tvoje radost důležitá.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 1.9.2018  Sršni – HC Čáslav (sraz v kabině v 8.00)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Břinčil, Staško, Jelínek, Bajer, Janeček, Němec, Malina, Koubský, Závůrka,
 
neděle 2.9.2018  Sršni – Slavoj Velké Popovice (sraz v kabině 9.00)
Zvěřina, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Staško, Hájek, Dvořák, Tvrdík P., Komárek, Jelínek, Klouček, Mimra, Bajer, Břinčil, Koubský, Závůrka.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
P.S. Pokud hráči černé lajny budou při pátečním tréninku soustředění jako dnes, tak nebudou hrát ani v neděli!
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 9 – JEDENÁCTERO MLADŠÍCH ŽÁKŮ
 
   S nastupující novou sezónou a pro mnohé i novou kategorií, prosím rodiče a hráče o respektování následujících pravidel…
1. Trénink nezačíná vstupem na ledovou plochu, ale příchodem na zimní stadion v požadovaném předstihu. Obvykle 30 min před začátkem tréninku na ledě. V tomto čase bude probíhat příprava na trénink (protažení, zahřátí, nebo individuální práce na střelnici, ustrojení a rozdělení tréninkových dresů). Není nic horšího než přiletět na poslední chvíli, narychlo se obléct do výstroje, dorazit na led až po začátku tréninku a 20 min se dávat mentálně dohromady a z tréninku tak nemít tolik, kolik by mohlo být. Samozřejmě chápu, že se to nemusí občas stíhat anebo to prostě jinak nešlo. Jen na to prosím myslete, aby děti byly na tréninku včas a pozdní příchody nebyly pravidlem.
2. Trénink nekončí odchodem z ledu, ale v pondělí a ve středu vždy následuje protažení, kompenzační cvičení nebo jiná pohybová aktivita v tělocvičně a v pátek výběhy schodů v prostorách ZS. Tudíž hráči nebudou k dispozici okamžitě 15 min po konci tréninku na ledě, tak s tím tak nějak prosím počítejte.
3. V době tréninku a v prostorách šatny a tělocvičny platí pro hráče zákaz používání mobilních telefonů, respektive jejich používání k jinému účelu než nejnutnějšímu zavolání – to znamená k hraní her apod.
4. Pokud se hráč nemůže dostavit na trénink, očekávám, že se mi omluví v dostatečném předstihu a sdělí i stručně důvod. Podotýkám, že bych byl rád, pokud to samozřejmě za daných podmínek půjde, aby tato povinnost přecházela již na samotné hráče. Nejsme v kategorii přípravky a kluci (děvče taky) by to již měli zvládnout. Všichni umí mluvit, nebo psát SMS a koneckonců, mnozí tak činili bez problému již minulý rok. Kolektivní sport sebou nenese jen radost, ale také velkou odpovědnost vůči kolektivu a trenérům. A je minimálně slušnost, pokud jsem někde očekáván a nemohu přijít, se v předstihu omluvit.  Chceme z dětí přeci vychovat slušné lidi a není větší projev neúcty, než nepřijít bez omluvy tam, kde jsem očekáván a počítají se mnou.
5. Udržování pořádku v kabině a péče o svou hokejovou výstroj je základní povinností každého hráče. V praxi to znamená, že každý si po tréninku rozvěsí celou výstroj, aby řádně vyschla, utře ostří bruslí a zkontroluje hrany. Pravidelné broušení bude probíhat vždy po středečním tréninku. Kdo bude chtít mít nabroušeno od p.Květa a zadarmo, dá brusle na hokejku v prostoru u sprch. Komu víc vyhovuje nabroušení od p.Beneše a je ochotný zaplatit 20,- Kč, dá si brusle na hokejku v druhé polovině kabiny. Kdo bude potřebovat nabrousit mimořádně v jiný termín - osloví mě. Každý hráč si před odchodem uklidí své místo a neopustí kabinu dřív, než jej zkontroluje někdo z trenérů nebo asistentů.
6. Byť jsem u dětí příznivcem sportovní všestrannosti, vícesportovosti, trénování na víc a mimoklubových aktivit, které dávají pro daného hráče smysl, prosím, aby tyto aktivity byly realizovány s mým vědomím a po společné dohodě. Nikomu rozhodně nebudu bránit, aby si dělal ve svém volném čase, co ho baví, či se rozvíjel navíc. Neupírám nikomu, natož rodičům, jejich právo si o svém dítěti rozhodovat a ani netvrdím, že dělám vše nejlépe na světě. Rád bych jen měl jistý přehled a eventuelně poradní vliv. Opačný postup totiž považuji za nerozumný a z letité zkušenosti i nezřídka škodící zdraví dítěte - přetrénování, ztráta motivace, vyhoření, únavová zranění.
7. Pokud to bude jen trochu možné, plánujte prosím své soukromé aktivity, aby nekolidovaly s týmovým programem. Budu se samozřejmě snažit vás vždy v co největším předstihu informovat o všem, co je v plánu, nicméně v hokejovém prostředí jsou regule soutěží nastaveny tak, že ještě týden předem nemusím definitivně vědět, jestli se bude zápas hrát v sobotu nebo v neděli. Bohužel. Přesto prosím o respektování faktu, že hrajete kolektivní sport.
8. Prostory šaten a střídaček budou i letos prostorem hráčů a trenérů - nikoliv rodičů! To jsou fanoušci a diváci, kteří mají svá místa na tribuně a já jsem rád, že věří svým dětem a nechávají je osamostatňovat a učit samoobslužnosti. Rád bych ale v této souvislosti a z důvodu absence slušného posezení v nějaké občerstvovně na ZS, nabídnul k případnému využití prostor klubovny (lze uvařit kávu a čaj), nebo tělocvičny či posilovny a možnost aktivně strávit čas na ZS.
9. I letos bude v naší kategorii fungovat „Nominace na zápas“, která bude vždy zveřejněna na těchto stránkách po středečním tréninku a pouze mimořádně doupravena po pátečním (nemoc hráče, špatný přístup k tréninku). Že by automaticky měli hrát všichni? U mě a v této kategorii prostě nebudou! Jediné, co mají od nás trenérů všichni garantováno je to, že se jim budeme na tréninku stejně poctivě a spravedlivě věnovat a v něm si i zahrají naprosto stejný čas. Nicméně v zápase dostanou prostor odpovídající na prvním místě jejich snaze, nasazení, kázni, docházce a pak možnostem a dovednostem, aby zápas pro ně byl přínosný a mohli výkonnostně růst. A kdo mne zná, ví, že se tenhle princip -„Všem podle zásluh“, snažím s postupujícím věkem svých svěřenců stále důsledněji dodržovat. Kdo bude makat na tréninku a k tomu se i normálně chovat, ten bude hrát. Kdo to bude šidit, dělat bordel a nedodržovat základní pravidla kázně na tréninku a v kabině, dostane volno, aby se nad svým počínáním mohl zamyslet...
10. Kázeň - bod velmi těsně souvisí s tím předcházejícím. Nemíním nijak rozvádět, protože předpokládám, že naši hráči jsou již dostatečně velcí a zkušení, aby věděli, co si pod ním představit. Jen upozorňuji, že napomínám pouze jednou a pokud si někteří fešáci z toho nebudou nic dělat, budou odeslání z ledu na střídačku. Na tréninku nemůže pracovat nejvíce sval jménem pusa, protože potřebujeme především trénovat. Hokej je kolektivní sport, kde je chování narušující kázeň projevem sobectví a neúcty ke spoluhráčům a trenérům.
11. Každý kolektiv, a to i ten hokejový či rodičovský, je směsice protichůdných názorů a povah. Nebojte se prosím se mnou komunikovat a projevit i svůj nesouhlasný názor. Samozřejmě bez emocí a vzájemného osočování, ale naopak s chladnou hlavou a věcnými argumenty. Nadávání trenérům v závětří problém nevyřeší ani nevysvětlí. Přesto je bohužel tak trochu náš národní kolorit, že někteří lidé nenechávají v zákoutích stadiónů na trenérech či funkcionářích nit suchou, aby pak v zápětí po několika minutách těm samým lidem čouhali ze zadku už jen sotva chodidly. Já osobně nechci mít kategorii zbabělců a zákulisních klaunů a pevně věřím, že u nás jsou rodiče, kteří se nebudou bát slušně říct svůj názor a komunikovat – jinak to nikam nepovede.
 
 
 
POZDRAVY ZE SOUSTŘEDĚNÍ
 
Den sedmý - pátek
 
 
   Tak tu jsem s poslední aktualitou z letošního soustředění. Dnešní den zahájili naši borci netradičně rozcvičkou. Bylo ale vidět patrné známky únavy, až jsme ráno pár borců museli tahat doslova za nohy z peřin. Ale moc nevzdorovali a na rozcvičce jsme byli v plném počtu.
   Poslední den soustředění začal opět jasnou oblohou a sluníčkem, což rozhodně ranním rituálům do cesty překážky nekladlo. Pořádek na chatkách byl tradičně především po ránu, kdy probíhalo bodování - to se kluci (i trenéři) vcelku snažili. V průběhu dne to mělo ale tradičně se zhoršující tendenci. K popsání drsné reality některých odpoledních chatek nemám ani dostatek fantazie, takže byla nařízena raději jejich mimořádná debordelizační akce.
   Zpět ale k průběhu dne. Po ranní klasice – rozcvička, snídaně, hygiena, úklid - započaly přípravy na I. tréninkovou fázi. Rozhýbali jsme se u intervalového tréninku, rozskákali se švihadly a pak už došlo na závěrečné testy, které byly úplně stejné jako vstupní a tudíž jejich výsledky pro případné zájemce nabízejí možnost srovnání, jak se kdo zlepšil či zhoršil.
   Po polední pauze nás čekalo velké vyvrcholení naší olympiády – hokejový biatlon. Soutěž náročná na fyzičku i schopnost rychlé koncentrace, ale taky strhující a dramatická celým svým průběhem. Vítězem královské disciplíny naší olympiády se stal tým z Podještědí.
   Odpoledne již měly děti volný program, a tak mohu s lehkým ohlednutím konstatovat, že kluci a holky během soustředění absolvovali poměrně fyzicky náročný program, který byl sice vždy doplňován různými soutěžemi a hrami. Přesto jak už to tak bývá, v zápalu hry makali a potloukli se ještě víc. Ale to vše je naprosto v pořádku, hokej je tvrdý sport a my už nejsme v přípravce nýbrž v žácích. Hráči si musí postupně přivykat na fyzický diskomfort i na nějakou tu modřinu. Stejně jako je potřeba si zvykat na to, že jak trénink, tak zápas jsou fyzicky vyčerpávající a bolí u toho nohy i ruce. Pro mě je ale důležité, že tréninky splnily svůj cíl – dětí hodně sportovali, většina se velmi zlepšila a hlavně se navzájem zase víc poznali. Nyní nezbývá, než pokračovat dál a trénovat i v Kutné Hoře.
   Ale ponechám si hodnocení s malou bilancí, poděkováním a několika nestrukturovanými glosami na závěr článku a vrátím se ještě k průběhu dnešního dne, který měl na programu vyhlášení celkových výsledků. Sečetl jsem tedy to, co jsem ještě nesečet, napsal poslední diplomy a už jsme svolali děti k závěrečnému nástupu. Nejdřív jsme vyhlásili nejmladšího a nestaršího účastníka soustředění, nejpořádnější chatku, jakož i prasátka. No a pak to přišlo - vyhlášení Olympiády. V konečném součtu vyhrál tým - Bílí Tygři Liberec, který byl celou dobu tak nějak na čele pelotonu. Nezbývá tedy než kapitánu Tomáši Brichovi a jeho týmu pogratulovat k vítězství, stejně jako druhým Sršňům z Kutné Hory, třetí Spartě, čtvrtému Kladnu, pátému Brnu, šesté Plzni, sedmým Pardubicím a osmému Třinci. Sláva vítězům, čest poraženým a má velká pochvala všem za fair play soutěžení, sportovní chování, pomoc slabšímu a týmovou spolupráci. Posledním bodem programu pak bylo vyhlášení výsledků sportovního víceboje jednotlivých kategorií. Protože všichni bojovali poctivě a snažili se dělat většinou věci naplno a nejlíp jak umí, dostal každý pamětní medaili a drobné dárky. Ti nejlepší pak vyhráli ještě poháry, protože posláním soutěžení, alespoň podle mne, je vštípit i dětem do života, že bez práce nejsou koláče, a že bez toho, aniž by musely vyvinout značné úsilí, se úspěch těžko dostaví.
   Posledním bodem programu pak byla diskotéka na rozloučenou, a i když dopoledne všichni shodně tvrdili, že už pomalu ani nemůžou chodit, tak večer nás přesvědčili o tom, že sil mají ještě na rozdávání. Všichni si to doufám maximálně užili a většina padla do postelí poměrně vyšťavená těsně před půlnocí.
   Dnes ráno (je právě 1.45) se už bez rozcvičky sejdeme na poslední společnou snídani, prohodíme posledních pár slov, sbalíme věci a naložíme je do autobusu. Naposledy zamáváme naší oblíbené Kocandě, opatrně sjedeme kopec a pak už směr Kutná Hora. Doufám, že cestou se již nic nepřihodí a shledáme se v dobrém rozmaru. Raději se ale připravte, že budeme decentně špinaví, unavení a nevyspalí, ale snad spokojení. Teď už se mi ale klíží oči, což bude patrně vliv spánkového handicapu z celého týdne. Anebo už se jen nemůžu dočkat, až se dostanu zase jednou pro změnu z želivského do krásného kutnohorského snu… A to je vše, přátelé! Už se na Vás všechny moc těšíme.
P.S. A tady jsou ještě poslední fotky - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_7/
 
Den šestý - čtvrtek
 
 
   Po klidném odpočinkovém dni, přišel opět standardní tréninkový režim, tedy pro nás dospěláky se nic moc nezměnilo a své úkoly jsme stále plnili 24 hodin denně a ti, co nechodí na svačiny a vykazují si práci bez přestávky na odpočinek i 25 hodin. Je tedy pravda, že když jsem se dnes po pěti hodinách spánku přemlouval, že bych měl vstávat, abych šel na rozcvičku, nebyl to jednoduchý vnitřní rozhovor. Organismus měl hloupé otázky - třebas proč se něčemu takovému říká dovolená.
   Po snídani a úklidu jsme ale všechny síly upnuli k I. tréninkové fázi – čekalo nás totiž docela náročné dopoledne s vytrvalostními testy. Nejdříve jsme se tradičně rozhýbali agility rozcvičkou s obratnostními cviky a pak se již rozdělili na dvě skupiny. Střídavě se jedna věnovala střelbě a ta druhá již zmíněným testům. Dopoledne to bylo vskutku velmi náročné, ale drtivá většina to poctivě odmakala a zaslouží tak velkou pochvalu. Skoro žádní brblálisti a nenapadá mě nikdo, u koho bych měl pocit, že to nějak fláknul. Mám z toho opravdu dobrý pocit a snad již každý pochopil, že svou pozici v týmu si buduje sám.
   Jelikož se po náročném dopoledním programu už začínala projevovat únava a především začalo pršet, což nám zkomplikovalo plány, museli jsme improvizovat a odpoledne trénovat, kde se dalo. Nejdřív jsme na verandě dodělali výkonnostní testy (step test) a pak došlo na volbu kapitána a výběr nových čísel dresů. Tentokrát ale všechno proběhlo trošku jinak. Nejdřív jsme společně diskutovali o tom, jakou má kdo z nás vlastně představu, co obnáší post kapitána a jaké by měl mít vlastnosti. Každý hráč vystoupil, řekl svůj konkrétní názor a doplnil ho i zdůvodněním. Vše se neobešlo bez hlasitých emocí a každý názor na jednotlivé hráče byl oceněn aplausem. No a pak již proběhla samotná volba, z které jako nový šéf kabiny vyšel Honza Knížek a za asistenty mu byli zvolení Štěpán Jelínek s Matoušem Kloučkem. Všem zvoleným gratuluji a přeji, aby se jim podařilo spoluvytvořit úspěšný, komunikativní a spolupracující tým. Protože jenom v takovém a s dobrými kamarády v zádech, o které se může hráč opřít i v těch nejtěžších chvílích, jde všechno snáz, přesně podle sloganu jedné nejmenované společnosti: „Když ve Vás někdo věří, dokážete víc“.
   Večerní olympijská disciplína „Sbírání brambor“ byla už jen lehce běžecká a s nástrahami našich závodních komisařů se nejlépe vyrovnalo družstvo Sršňů. Protože se ale již začalo stmívat, tak po krátké přestávce přišla na řadu všemi očekávaná bojovka. Inovací letošního ročníku bylo, že vyrazíme na místní hřbitov, kde děti projdou Stezkou odvahy. Pravda i největší hrdinové a machírci měli na jejím začátku pěkně stažené půlky, přesto to všichni zvládli, nikdo se nezatoulal a cestou zpět do chatek s úsměvem vyprávěli, co vše zažili s tím, že to vlastně nic nebylo. 
   Dnešek byl tedy skvělou přehlídkou nejen sportovních výkonů, činností a tréninků, ale i mužnosti (v případě dívek samozřejmě ženskosti) a odvahy. Parta hráčů a trenérů se utužila zase o něco víc a těší se na zítřejší závěrečný den a především pak rozlučkovou diskotéku. Držte jim palce.
P.S. Pro ty rodiče, kteří už si skoro nepomatují na své děťátko a jejich trenéra ještě pár fotek na připomenutí - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_6/
 
Den pátý – středa
 
 
   Středeční den na soustředění byl v pořadí již pátý, což je tradičně ten správný čas na malé polevení, víc zábavy a her, výlet – zkrátka odpočinkový den. Proto jsme i letos sáhli k osvědčené teorii, že takzvanou superkompenzaci dosáhneme propojením lenošení s aktivní zábavou. Dopolední tréninková fáze obnášela pouze koordinační testy, které nebyly fyzicky příliš namáhavé a zamotané nohy z žebříku a ruce z driblinku spíš nabízely komické situace.
   Buchtičky se šodó, které byly k obědu, jsou ukázkovým kontroverzním obědem, kdy část dětí se změní v jídlofrfňaly, a ta druhá si chodí naopak přidávat. Já patřím do té druhé a jídelnu jsem tedy opouštěl s břichem srovnatelným snad jen s panem Majerem z Arabely.
   Po zasloužené pauze na slehnutí následovala olympijská disciplína „Nošení trenérů“, bez které si už soustředění snad ani nelze představit. Opět jsme viděli inovativní způsoby teleportace kapitánů jednotlivých družstev za cílovou metu. Atmosféra byla velice uvolněná, přesto když šlo do tuhého, nervozita rychle stoupala. Jednotlivé souboje byly velice vyrovnané a o vítězi často rozhodovaly pouhé centimetry. Přesto nejsilnější tahače, nejlehčího trenéra, nejlepší styl, případně kombinaci všech zmíněných faktorů mělo družstvo Kladna.
   Pak již nic nebránilo vykročit na výlet, ale především do obchodu, který obsypali naši svěřenci jako kobylky biblický Egypt a zcela vykoupili vše, co se dalo nějak využít k výrobě pasovacích lektvarů – vajíčka, kečup, mouka…
   Večerní olympiáda patřila k těm, co se jich trenéři bojí jako čert kříže a já při nich klesám na jejich evolučním žebříčku. Prohodily se totiž role a tentokrát trenéři přenášeli členy svého družstva. Inu jak by prohlásil Švejk: „Byl to těžkej moment v životě lidským...“, se kterým se nejlépe popasoval kapitán Sršňů. Inu už staří Římané věděli: „Qualis rex, talis grep“ (Jaký vůdce, takové stádo).
   Abych nezapomněl, v průběhu dne jsme nanosili klacky a postavili obrovskou pagodu, která se po setmění dočkala svého zapálení. Důstojnou část večera tak zakončil táborák, opékání buřtů a hromadné diskuze na všelijaká témata s hvězdami nad hlavou a estráda ein-kessel-buntes v podání našich soutěžících družstev. Všechna vystoupení, která nám měla nějak netradičně představit soutěžící týmy, byla krásná a nápaditá, tudíž vybrat vítěze byl pro rozhodčí velký oříšek a rozhodnutí o nejlepším vystoupení odložila olympijská jury na zítřek.
   No a pak už to přišlo. Okamžik, na který se i ty nejtvrdší pubescenti těšili s duší dítěte a někteří hráči možná i jen kvůli němu podstupovali tréninkové martyrium – pasování nováčků. Protože, kdy jindy můžete někomu beztrestně rozbít vajíčko o hlavu a ještě zasypat moukou? Úroda nových Sršňů byla velmi početná a podle tohoto ukazatele je před námi kvalitní sezóna. Doufám, že si to všichni náležitě užili a naši, teď již bývali, nováčci i při mytí a rozčesávání. Někteří totiž vypadali po závěrečném razítku od předsedy jak chemlonový pudl, či kartářka třetí kategorie.
   Odpočinkový den a pasování máme tedy úspěšně za sebou. Všichni už spí, jsou v pořádku a energie mají snad opět dost. A tak jediným nepříjemným okamžikem dnešního dne byl odjezd naší zdravotnice Moniky (Mariánek bohužel ochořel). Ale nebojte se, o vaše děti je postaráno, protože její funkci obětavě převzala Simona Kloučková, které tímto moc děkuji. Teď již všichni spokojeně spí, ale během dne tu zatím vládne velká sranda, skvělá nálada a výborná parta. Zdravíme všichni do Kutné Hory.
P.S. Pro velký sukces ještě přikládám tradičně několik fotek - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_5/
 
Den čtvrtý – úterý
 
 
   Není čas ztrácet čas, a tak rychle do dalšího reportu. Dnešní ráno nás opět přivítalo jasnou oblohou a sluníčkem, které od rána příjemně hřálo. Z postelí už se ráno nikomu moc nechtělo, ani trenérům, ale když se překoná první nepříjemný okamžik nutnosti s budíčkem vstát, tak pak už to jde. Inu je to jako se vším - bez nastavených pravidel nelze fungovat.     
   Čtvrtý den soustředění je pro tělo vždy kritický. Náročné silové testy a odpočinkový den až zítra. Je ale zajímavé z pohledu charakterů hráčů pozorovat, jak se jednotlivci vyrovnávají s takovou situací. Po tradičních ranních rituálech jsme v 9.30 byli všichni na značkách a připraveni na další tréninkovou jednotku. Nejdřív zahřátí obratnostními cviky a pak už se šlo na věc. Kluci makali, jak to šlo a i když to vypadalo, že se některým brzy zadře motor – dali to úplně všichni a se ctí. Výsledky najdete jako vždy o pár sekcí dál, ale morálními vítězi byli všichni, podali totiž vskutku hezké výkony.
   Bylo vidět, že klukům z toho opravdu vyhládlo, neboť rajskou skoro všichni snědli a někteří si dokonce byli i přidávat. S odchodem z jídelny se rozdávala Pošta pro tebe a tímto děkujeme všem za krásné pozdravy. Následovala tradiční odpolední siesta (jak u kterých) a hurá na Olympiádu. Popravdě hurá opadlo s oznámením vybrané soutěže „Skupinový běh“ a především pak jejich pravidel. Do dlouhého a náročného vytrvalostního běhu startovali totiž úplně všichni účastníci společně i s trenéry a v cíli získávali pro svůj tým počet bodů odpovídající jejich celkovému umístění. Tudíž tým, který měl v součtu nejméně bodů, byl vítězem. Před startem na mě všichni koukali jako na sněžného muže v Polabské nížině, ale po doběhu, když se probrali ze mdlob, byli spíš odhodlaní mě přibít pro výstrahu na vrata areálu. Mám pocit, že mi nebude odpuštěno, dokud nevykonám minimálně očistnou pouť do Santiaga de Compostela. Jsem to ale hlava, vykecávám se a úplně jsem zapomněl na vítěze. Takže běžecky a vytrvalostně nejkompaktnějším celkem byli Bílí Tygři Liberce.
   Protože dnes byly na řadě silové testy, což je vždy velmi náročné, musí nás ale na soustředění přece něco bolet!!!, odměnou byl odpolední volný program a dohrání fotbalového turnaje. Celkovým vítězem se ve strhujícím finále se Spartou stal opět Liberec a tím se nám v celkovém hodnocení dostal trochu do trháku.
   K večeři se podávalo dětský zřejmě nejvděčnější jídlo - kuřízek s bramborem a poprvé za celou dobu všichni snědli večeři bez řečí a nemuseli jsme řešit klasický problém: „Já tohle nejím“. Občas se sám sebe ptám, co ty děti vlastně jedí. 
   Večerní olympijské soupeření bylo už spíše zábavné a družstva stavěla lidskou pyramidu s tím, která vydrží nejdéle. Mělo to samozřejmě drobný háček v tom, že si vzájemně určovala, který soupeř bude přidávat další díl (hráče), což rozpoutalo velkou taktickou bitvu kapitánů. Z té nakonec vyšel vítězně šéf kutnohorských Sršňů. Nic podobného jsme zatím nedělali a všechny nás to myslím pobavilo, však uvidíte na fotografiích.
   Pak již měli chlapci čas jen pro sebe a svou zábavu. Základním posláním každého trenéra na soustředění je ale v první řadě zajistit každodenní přežití svých svěřenců. To je to hlavní gró. Vše ostatní, jako třeba trénovat, hrát hry, učit je novým dovednostem a podobně, to už je jen ta přidaná hodnota. Bylo proto potřeba dětem i v tomto čase volna a svobody občas dávkovat vitamín „N“ (ne) a riziko jejich poškození tak snížit na únosné minimum. Z tohoto pohledu jsme zatím 100% úspěšní a všechny naše dětí již pokojně spí. Loučím se tedy s vámi a jdu si vychutnat ten trenérský mačo tyjátr okolo mě. Dobrou noc - vaši hráči, vaše hráčky a trenéři.
P.S. Ještě pár nezbytných foteček - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_4/
 
Den třetí - pondělí
 
 
   Diskoška některým divočákům sebrala síly a kluci konečně vstali až s budíčkem. I ranní ptáčata si ráda poležela, a tak to má být. Na rozcvičce ale byli všichni a včas. Po snídani jsme uklidili a pak slušně potrénovali obratnost, střelbu a sílu s využitím vlastního já. Hlavní náplní dopoledního programu ale byly rychlostními testy a všechny borce do jednoho musím pochválit za nasazení a snahu.
   Po obědovou siestu vystřídala neoblíbená olympijská disciplína „Blbárna“. Trenérská komunikace se mnou tím okamžitě dostala povážlivé trhliny a idylka kulminovala ve chvíli představení novelizovaných pravidel. Neexistuje totiž příliš kvalitnějších nadzvedávačů žaludku, než je právě tato soutěž. Družstva se seřadila pod svahem stojíc na počátku své vlastní Kalvárie, aby pak štafetově vybíhala a obíhala kolem tyče, kterou si držela vlastním čelem. Nebudu to víc pitvat – přežili všichni – vyhráli hráči – Sršňů Kutné Hory.
   Protože vsázíme na rozvoj všestranného sportovního potenciálu svých svěřenců a především na herní trénink, tak podle toho vypadal i další program našich hokejistů. Jeho hlavní náplní bylo rozehrání fotbalového turnaje v rámci olympijského turnaje a první zápasy byly velmi vyrovnané a dramatické.
   Večerní olympiáda pak nabídla soupeření ve skoku vysokém a musím říct, že se bylo na co koukat. Kvalitní výkony, výborná atmosféra, napínavé soupeření. Nicméně vyrovnaný souboj všech družstev vyhráli skokani Sparty Praha.
   Specialita dnešního dne a odměna za tréninkovou píli, byla ale teprve před námi. Se západem slunce jsme borcům dopřáli klasiku našeho mládí – letní kino. Na programu bylo nejdřív promítání prvních videí z letošního soustředění a pak film Malý velký hokejista. Akce se myslím setkala s úspěchem, možná i proto, že večerka se díky tomu trochu posunula. Leč každá zábava má svůj konec a s poslední klapkou jsme museli být nekompromisní a tvrdí jako sám život a urychleně nahnat kluky do pelechu.
   Podle toho, jak si tady teď píšu, správně tušíte, že vaše děti již tvrdě spí. Oni si to možná mnohdy ani neuvědomují, ale v podstatě sportují od rána do večera. Celý den na nohou, pořád při nějaké činností, pořád v akci. Přesto panuje výborná nálada a my trenéři jsme s nimi zatím velmi spokojení. Dobrou noc.
P.S. Lepší obrázek si možná uděláte z přiložených fotek - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_3/
 
Den druhý – neděle
 
 
   Nedělní ráno nás přivítalo jasnou oblohou a sluníčkem, ovšem ač jsme si dali budíček na 7:30, tak nejranější ptáčata vstávala již v 7.00 (brrrr). Úkol pro dnešek zněl tedy jasně - musíme je víc utahat. Začali jsme proto naší oblíbenou aktivitou - rozcvičkou. Hned potom jsme se šli umýt a šup na snídani. Ranní úklid a stlaní byl trošku problém a někteří při něm trpěli pocitem marnosti s odůvodněním, že večer přeci půjdou zase spát. Nicméně nějak jsme to spáchali a první body za úklid byly rozdány.
   V 9.30 začali úvodní aktivity v jednotlivých kategoriích. My jsme po rozcvičení a zahřívacích hrách trénovali na stanovištích střelbu, agility a základní obratnost. V druhé fázi jsme absolvovali obratnostní testy, jejichž výsledky najdete na obvyklém místě.
   Následoval zasloužený oběd a polední klid, kteří všichni borci dozajista využili k potřebné regeneraci a nabrání nových sil – honili se po areálu jak ztřeštěný, netušíc, co si pro ně Síra připravil za olympijskou disciplínu. „Dolomitenmann“ je v podstatě štafeta s různou obtížností jednotlivých úseků (od fyzicky těžkých až po ty extrémní) a úspěch ve hře především závisel na správném rozdělení úseků mezi jednotlivé členy a jejich maximálním nasazení. To vše se nejlépe povedlo členům Sparty Praha a zaslouženě si tak odnesli sladkou odměnu a plný počet bodů do celkové tabulky. Abychom však nezůstali jen u situací spojených s olympijským soutěžením, následoval odpolední trénink, který byl zcela herní.
   Po večeři (šunkofleky) se uskutečnilo tradiční vyhodnocení dne s ocenění nejúspěšnějších borců a pak oddychová olympijská disciplína „Na náhodu“. Pokud tedy platí i opačně známé rčení: „Neštěstí ve hře, štěstí v lásce“, tak vítězné družstvo Dynama Pardubice si moc lásky neužije.
   Následovalo zasloužené volno, ale vše se již pomalu připravovalo na zlatý vrchol dnešního dne – uvítací diskotéku. Vzhledem k tomu, že letos máme mezi účastníky deset děvčat a k tomu ještě zdravotnici, tak vás mohu upozornit, že se bylo s kým seznamovat a kluci se zdají být v tomto ohledu naprosto v pořádku. Takže se tančilo až do večerky a možná i chvíli po. Kluci jsou nejen přeborníci v hokeji, ale i v trsání a Travolta je proti nim ploužící se užovka. Rozjezd byl sice pomalejší, ale nakonec se chytli skoro všichni a marně hledám výstižnější popis situace nežli „MAZEC“.
   Teď už jsou ale všichni v pelechu, trenérům ovšem v rukou neblikají bludičky displejů. Inu on-line životy nemusí pokaždé běžet nepřerušovaně dál, takže já se s vámi rozloučím a jdu si užít společné životy na živo. Kdo se chce proklikávat a najít třeba nějakou zajímavou momentku svého malého plejera, tak může na tomto odkaze - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_2/

Den první - sobota 

 
   Ahoj. Po roce Vás opět a rád vítám u trochu svérázného zpravodajství z hokejového soustředění KOCANDA 2018, které říká občas o něco víc než pravdu, takže číst ho bez dostatečné míry nadhledu může přinášet určitá rizika. Doufám, že v něm ale naleznete i potřebné informace ze života svých malých hokejistů a snad se i někdy trochu pobavíte nad věcmi, které se jen na první pohled nemusí zdát zrovna k smíchu.
   Předně je nutné zmínit a upřímně si přiznat, že tak jako každý rok, pevné jádro našeho trenérského týmu opět viditelně zestárlo, ztratilo na rychlosti a pro některé je už i „zdraví“ sprostým slovem. No, co vám budu povídat: Jako emeritní trenér jsem rád, že se daří na tuto nemilou pravdu průběžně reagovat novými členy v našem středu a pro letošek tedy mezi nás vítám Rudu Macháčka (píšu si - nutno vymyslet přezdívku, neb Macháčků je v hokeji hodně).
   Tolik tedy základní představení a teď už pěkně popořádku. Několika měsíční přípravy, kdy realizační tým chystal vše potřebné na soustředění Kocanda 2018, včetně oběti bohům, aby nám vyšlo počasí, vyvrcholily dnes ráno srazem na ZS. Můžeme být oprávněně hrdí, že v mladších žácích se účastní historicky největší počet dětí na jednu kategorii – 21. Jsou zde samozřejmě ostřílení mazáci z let minulých, ale i úplně nové a zatím nepasované tváře. Nicméně všichni dostali před odjezdem tričko s logem soustředění (letos červené barvy), díky kterému jsme je mohli v tom odjezdovém mumraji líp rozpoznat.
   Úvodní dobrodružství jsme tedy i díky nim zvládli a cesta jindy zdlouhavě se táhnoucí jako ropovod Družba příjemně uběhla. První hodina po příjezdu je pravidelně naprosté peklo (nebo očistec?), přesto jsme aklimatizaci, úklid sportovních pomůcek, rozřazení do chatek, vybalení a povlečení postelí zvládli v rámci svých možností úspěšně. Pravda možnosti jednotlivých borců jsou rozdílné asi jako foto z mého prvního soustředění a toho letošního.
   Poté, co jsme spořádali úspěšně první oběd (knedlo-vepřo-špenáto) došlo na slavnostní ceremoniál a především draft hráčů do olympijských družstev, které pro tento rok utvořily slavné týmy naší hokejové současnosti a minulosti, doplněné díky divoké kartě i o tým Sršňů z Kutné Hory. V testech fyzické připravenosti mohli všichni letošní účastníci ukázat svým budoucím chlebodárců, co v nich je, a poté vždy došlo na dražbu, kde se házelo sumami jak při tvorbě státního rozpočtu. My se ale eura nebojíme, a tak manažeři a hrající kapitáni v jedné osobě nakupovali v této oficiální evropské měně bez nejmenších problémů. Draft z pohledu naší kategorie dopadl následovně: HC Sparta Praha – manager – Michal Procházka – Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Michal Zvěřina, HC Škoda Plzeň – manager Petr Polívka – Štěpán Jelínek, Aneta Hrubošová, HC Kometa Brno – manager – Libor Koleček – Matěj Mimra, Jiří Koubský, Rytíři Kladno – manager – Jarda Kubelka – Pepa Dvořák, Šimon Král, Sam Nevole, HC Bílí Tygři Liberec – manager Tomáš Brich – Dominik Hruboš, Matouš Klouček, Adam Němec, HC Dynamo Pardubice – manager – Ruda Macháček -  Matouš Bajer, Šimon Tvrdík, HC Oceláři Třinec – manager Tomáš Hladík – Jan Sadílek, Petr Malina, SK Sršni Kutná Hora – manager – Pavel Andrle – Tomáš Hájek, Maruška Hynková. Týmy v tomto složení budou tedy celý týden soutěžit v náročných disciplínách o putovní pohár pro vítěze Olympijského turnaje. A hned první disciplína „Přetahování lanem“ nám prozradila, že největší hrany jsou v týmu Rytířů Kladno.
   Poté už jsme hráčům naordinovali první lehkou tréninkovou jednotku zaměřenou především na zahřátí a rozhýbání. Odpoledne jsme pak uzavřeli tradičním vstupním testem, jehož výsledky případní zájemci naleznou v sekci „výkonnostní testy“.
   Pro podvečerní olympiádu jsem vybral zřejmě nejoblíbenější loňskou disciplínu - „Vodní štafetu“ a volba to byla dobrá. Trocha sportu, hodně zábavy a někteří si rovnou odbyli i večerní hygienu koupelí. Přes výborné výkony všech účastníků se vítězem nakonec stal tým z Liberce.
   Večerní program již byla klasika – volná zábava podle vlastních představ, která se setměním pokračovala na chatkách očistou a večerkou. Pravda, museli jsme být trochu důslední, přeci jenom to byl pro kluky skok z prázdninového volno režimu, ale rychle se srovnali.  Na většině je vidět, že se na soustředění těšili. Těšili se vzájemně na sebe, na kamarády, na hry a to je moc dobře. Teď už všichni spí a já si jdu opět po roce užívat s kolegy příjemnou až éterickou atmosféru. Nezaměňovat prosím s erotickou. Známe ty Mareše a Urbany, kteří za vším nevinným hledají hned nějakou čuňárnu, proto zdůrazňuji „éterickou“! Dobrou noc.
P.S. A protože si Olda nezapomněl přibalit svá fotofidlátka, tak zde je úvodní várka fotek k nahlédnutí, která doufám svědčí o pohodové atmosféře prvního dne - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_1/
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 8 – LETNÍ PŘÍPRAVA V PLNÉM PROUDU
 
   Zdravím všechny mladší žáky, jejich příznivce i příležitostné čtenáře s dalším dílkem z trenérova pera... ehm... tedy klávesnice, které by mělo lehce zmapovat události posledních dnů v naší kabině a především upozornit na ty následující.
   Nejdřív se tedy zmíním, že se nám již rozběhla poslední fáze suché přípravy, a to ta letní. A přestože slunce září jak rozžhavená stowatová žárovka, kterou Evropská unie již dávno zakázala, tak se od začátku srpna scházíme třikrát týdně na zimáku. Účast je vzhledem k probíhajícím prázdninám a dovoleným odpovídající. Zkrátka někteří jsou mimo K.Horu, jiní se vrací a další zase odjíždí. Přesto ty, co chodí, zde musím veřejně pochválit, protože jejich přístup je výborný a například takový Sam v brance podává v potu tváře naprosto špičkové výkony. Na střelnici je samozřejmě stěžejní náplní práce s hokejkou a zlepšování našich dovedností s ní. Vše ale zábavnou a soutěžní formou. V tělocvičně si ve zkráceném režimu opakujeme obratnostně-koordinační základy, ale již se dostáváme i ke komplikovanějším gymnastickým cvikům, jako je rondat a přemet. Někteří s tím mají na začátku pochopitelně problémy, ale jejich schopnost osvojovat si nové pohybové dovednosti se postupně zvyšuje a to jim pomůže se všestranně sportovně i hokejově rozvíjet.
   Přestože jsou jakákoliv hodnocení předčasná, mám zatím z přípravy dobrý pocit a hodnotím jí pozitivně. Všichni se snaží, vládne pozitivní přístup a produktivní atmosféra. Když to takhle vydrží pokračovat dál, nemám z budoucnosti obavy.
   Vzhledem k tomu, že za týden touhle dobou již budeme na soustředění, tak ještě rychlé připomenutí toho nejdůležitějšího.
-sraz na ZS v sobotu 18.8. v 9.00, odjezd autobusu v 9.30. Přizpůsobte, prosím, svůj příjezd tak, aby bylo na všechno dost času a klidu. 
-všechny děti musí mít „Potvrzení od lékaře“ (nemůže být starší jednoho roku od data vydání), „Bezinfekčnost“ (ideální datum podepsání je den odjezdu na soustředění, tedy 18.8.2018) a kartičku pojišťovny, nebo její kopii. Bez těchto dokumentů nebude dotyčnému povolen odjezd! Formuláře a podrobné info naleznete v odkazu pod tabulkou.
   Vzhledem k tomu, že jste již dostatečně zkušení rodiče, nebudu konkrétně vypisovat co sebou. Jednoduše řečeno vhodné věci na sportovní soustředění – pevnou obuv na tréninky venku, ale i něco na přezutí, sportovní oblečení na teplejší, chladnější i mokrou tréninkovou variantu, spodní prádlo, hygienické potřeby, osušku, plavky, něco na spaní... ve finále stejně většina vydrží v jednom tričku celou dobu. Na tréninky hokejku, rukavice, lahev na pití a gólmani výstroj na chytání. Jestli si vezme každý svou, nebo se dohodnete na jedné společné a nějakém střídání, ponechám na vás. Na chvíle volna karty a nějaké společenské hry, ale určitě ne tablety, notebooky, mobilní telefony a všelijaká jiná elektronická zařízení. Věřte, že děti se dokážou zabavit i bez nich a pokud bude chtít někdo volat domů nebo naopak někdo někomu na soustředění, může klidně využít můj telefon. Hotovost tradičně dle vlastního uvážení (při odjezdu možno opět uložit u mě), ale určitě ne více než v řádu stokorun. No a samozřejmě nesmím zapomenout na případné léky, které dítě užívá (o tom informovat v prohlášení o Bezinfekčnosti, ale raději i upozornit osobně) a baterku na noční bojovku. Stravování začínáme obědem v 12.00, tudíž není potřeba balit nějaký mimořádný proviant navíc, jen nějakou tu sladkost na zub, která v případném teple něco vydrží.
   No a to je v kostce asi všechno. Závěrem jen poznámka, že Olda si bere své fotocajky a já husí brk, tak snad můžete očekávat i tradiční denní zpravodajství s fotkami a výsledky testů. Pro dnešek se s Vámi tedy loučím, ale ode dneška za týden zde již očekávejte jen hysterické a zoufalé výkřiky do tmy. To už bude opravdový deníček - nesouvislý a přehnaně emotivní. Doufám, že si rozumíme. Číst ho budete pouze na vlastní nebezpečí.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Jeden z mých bývalých svěřenců - Matouš Jelínek, dnes vstoupil dobrovolně do stavu manželského a já doufám, že to pro něj bude důvod k oslavě nejenom tento týden ale především ty následující. Pokud náhodou nevíte, o koho se jedná, tak vězte, že to je z našich Mikulášských nadílek ten absolutně nejvyšší čert a jeho vyvolenou je onen krásný blonďatý anděl, co předává s Mikulášem dětem balíčky. Já jsem ho tedy poznal již před mnoha lety ještě jako malého přípravkáře v předškolním věku a on je z něj najednou ženatý muž. Uteklo to neuvěřitelně rychle a mě nezbývá než ještě touto cestou (obřad v kapli Božího těla byl nádherný) popřát tomuto krásnému mladému páru, aby jeden druhého nosili trvale ve svém srdci, a přestože ta cesta bude někdy i trnitá, aby jejich srdce byla jak dobře zkalibrovaný kompas, kterým i když se otáčí sebevíc kolem dokola, střelka zůstává neoblomná a neomylně ukazuje ten jeden jediný správný směr. K sobě navzájem.
   Předpokládám, že naši oslavenci tohoto týdne - Dominik Hruboš a Matouš Klouček, nemají ještě podobné úmysly, ale raději se přesvědčte v následujícím rozhovoru, tedy alespoň u prvně jmenovaného a tomu druhému popřejme vše nejlepší na dovolenou.
Ahoj Dominiku. Vítám tě a přeji vše nejlepší k svátku. Vadí ti něco na dávání rozhovoru, nebo ses spíš těšil?
Ne, nevadí a docela jsem se těšil.
Jak si zatím užíváš prázdniny?
Dobrý. Nejdřív jsme byli v Chorvatsku v takovém malém městečku Drvenik. Nejvíc se mi tam líbilo moře a ze všeho nejradši jsem se v něm potápěl. No a teď jsem doma a koupu se především v bazénu.
Je nějaké místo, kam by ses ještě rád podíval?
Do Španělska.
Tam prý ale momentálně dosahují teploty k 50°C. Jak by měl podle tebe vlastně vypadat takový ideální den o prázdninách?
Tak to nevím.
Dobrá, tak jinak. Co tedy nejradši děláš, jíš, piješ a vůbec jak trávíš volný čas.
No, tak nejradši se asi koupu, pak se i někdy koukám v televizi na nějaké legrační seriály a občas jsem na mobilu, kde teď hraju nejradši Pokémony. K jídlu mi nejvíc chutná kuřecí řízek s bramborem a k pití Fanta.
Pojďme k hokeji. Ty jsi v minulosti dal přednost hokeji před fotbalem. Co tě tedy na hokeji nejvíc baví a co se ti na něm nejvíc líbí?
Líbí se mi, že je to proti fotbalu mnohem akčnější a rychlejší hra a nejvíc mě samozřejmě baví hrát zápasy.
Jaký nejpříjemnější zážitek v souvislosti s hokejem se ti teď vybaví?
Nevím, asi jak jsem dal v Poděbradech šest vteřin před koncem vítězný gól.
Jo, jo, to si pamatuji a jak si pak ležel na ledě a nemohl se vyčerpáním ani zvednout. Máš ale i nějaký nepříjemný zážitek?
Nevím, teď si na žádný nevzpomínám.
Jsi typem hráčem, který má před zápasem raději hlasitou motivaci nebo spíš klid na soustředění?
Já mám raději klid a pohodu.
Považuješ přítomnost někoho blízkého, v tvém případě tedy především maminky, na zápase pro sebe jako motivující prvek a víc se snažíš, nebo tě to naopak znervózňuje a bojíš se, že uděláš chybu?
Ani jedno. Já si mamky vůbec nevšímám, takže je mi to jedno.
Co tě během tréninku nejvíc baví a naopak, co nejmíň?
Nejvíc hry a herní cvičení a nejmíň jen obyčejné bruslení.
Sleduješ někdy hokej v televizi?
Ano, ale jenom když hraje Česko.
A máš nějaký svůj idol nebo vzor?
Zatím ne.
Ty sám bys chtěl být jednou slavný?
Ano. V hokeji.
Jak by sis takovou slávu představoval?
Normálně, že bych hrál NHL a byl prostě bohatej a slavnej.
Ono to tedy není tak jednoduché a je zatím spousta dřiny a odříkání, ale jak pravil jiný slavný Čech – Svatopluk Čech: „Malý ten, kdo zná jen malý cíl“. Za mě ještě přidávám přání všeho nejlepšího a především štěstí přesně podle tvého gusta. No a všem ostatním přeji vlídné a pohodové letní dny. No a - upřímně - když by do toho krásného počasí taky občas zapršelo, já bych se tedy nezlobil. Mimochodem, kdesi jsem četl, že jedním z termínů, kterým už mladá generace možná nebude vůbec rozumět, je i „propršená dovolená“.
 
  
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 7 – DO ZBRANĚ, LETNÍ PŘÍPRAVA ZAČÍNÁ
 
   Ve středu 1.8.2018 v 16.00 hod. se na zimním stadionu v Kutné Hoře ozve nesmělé klepání na dveře hokejové šatny mladších žáků: „Dobrý den, jsem Letní příprava hokejové sezóny 2018/19, mohu dál?“
   Ano přátelé a kamarádi. Prázdniny se přelamují do své druhé poloviny, a i když do prvního vhazování chybí ještě pár týdnů, začneme se opět setkávat třikrát týdně v prostorách zimního stadionu, abychom 18.8. mohli v plné síle vyrazit na soustředění. Po návratu již konečně ucítíme tu opojnou a mrazivou vůni ledu a předpokládám, že budeme trénovat v standardním režimu platném pro celou sezónu. Po rychlém osvojení základních pohybů na tvrdé a kluzké hmotě sehrajeme první dva zářijové víkendy tři přípravná utkání. No a v neděli 16.9.2018 se již naplno rozjede soutěž mladších žáků a zahajovací zápas čeká naše borce na domácím ledě od 9.30 hod. s tradičním lokálním rivalem z Poděbrad. Raději ještě připomínám, že na novou sezónu bude potřeba lékařská prohlídka a bližší info naleznete na tomto odkaze. Jinak přesný jízdní řád na měsíc září, který se bude ještě aktualizovat, najdete na tradičním místě pod úvodní tabulkou.
   Věřím, že jste si letošní pauzu bez hokeje řádně užili a máte tedy tu správnou chuť a natěšení do nové sezóny. Všem, kteří mají v tomto období ještě dovolenou, nebo jinou prázdninovou aktivitu přeji pěkné počasí a se všemi brzy na viděnou.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
   Asi jak kdo a jak co. Polovina prázdnin je totiž za námi, ale polovina prázdnin ještě před námi. Znáte to s tou zpola plnou, či zpola prázdnou sklenicí. Každý to vidíme zkrátka jinak. Já měl například kdysi profesora dějepisu, starého elegantního pána s prvoprepublikovým šarmem. A pokaždé, když jsem ho během prázdnin potkal, povzdechl si: „Už se nám to krátí!“ Nezáleželo na tom, jestli byla polovina července nebo poslední týden v srpnu. V podstatě jakmile prázdniny začaly, hleděl na jejich konec a ten se mu zdál příliš blízko. Prázdniny se podle něj „krátily“ od svého prvního dne, už ve chvíli, kdy mně ještě připadaly úplně nekonečné. Už tehdy mi vadil tenhle přístup k odpočítávání času. Jakkoli dlouhé prázdniny nebo dovolenou si totiž můžu jenom zkazit tím, že budu od začátku myslet na jejich konec a odpočítávat zbývající čas. Snažím se (netvrdím, že vždy s úspěchem) proto nepřemýšlet o tom, kolik času příjemného už uběhlo, ale spíš se na ten zbývající dívat jako na neporušený celek. Ano, polovina prázdnin je skoro za námi a já nedávno dokonce viděl první leták s nápisem „Zpátky do školy!“, ale kašlu na to, protože ještě celá polovina je teprve před námi, a to je bezva! Užijte si je! Je to celý měsíc, což rozhodně stojí za oslavu. Já jsem momentálně na dovolené a mám před sebou ještě celých šest dní volna! Super! Nicméně vy si můžete přečíst rozhovor s naším oslavencem, který vznikl ještě v Kutné Hoře a já jdu mezitím tiše šmírovat, jak se slunce ve smršti barev a úplně bez šatů koupe v klidném moři a na solí provoněném nebi vycházejí první hvězdy.
Jakub Komárek
Ahoj Kubo, vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Vzhledem k tomu, že máš ale narozeniny a svátek v krátkém sledu za sebou, tak bude pouze jeden, ale o to delší.
To nevadí, já to i doma slavím dohromady.
Desáté narozeniny, první dvouciferné – jak to prožíváš?
Docela dost. Hlavně se těším na dárky a oslavu, kterou budu mít tady na zahrádce. Mám pozvaný i nějaký kluky z hokeje – Matouše Bajera a Královi, tak už se nemůžu dočkat.
Už víš, co dostaneš, nebo to bude překvápko?
Tak něco vím. Například dostanu novou láhev na hokej, repráky k mobilu a především nový mobil, protože ten starý už moc nefunguje.
Jaké jsou zatím prázdniny?
Dobré, i když nezačaly moc dobře. Hned druhý den, co jsme byli na chatě, jsem se zranil, když jsem si o lavičku narazil nohu a musel jsem dva týdny chodit o berlích. Teď už je to ale v pořádku a momentálně jsme u babičky na zahrádce. Je nás tady celkem šest dětí, takže se nenudíme a furt se něco děje.
Vidím, vidím a k tomu ještě nějaká zvířátka, to aby měla babička svatozář.
Ano, máme tady psa Bobeše, pak taky moje čtyři morčata, ale Lenis, to je náš pes - Jack Russel, ten je doma. Jo a n ěkdy v budoucnu bych si ještě přál mít svou andulku.
Co příjemného je ještě před tebou?
No, tak za pár dní pojedeme k moři do Chorvatska – to se docela těším. Potom jedu s Pepíkem (bráchou) na Zohir tábor. To je takový parkourový tábor, kde se ale neskáče na koních a jenom sami a svými skoky překonáváte nejrůznější překážky. Pak budeme u druhé babičky a pak ještě jedu na soustředění.
Ty jsi byl vloni na plaveckém soustředění místo hokejového, máš tedy možnost srovnání. Jaký je podle tebe mezi nimi rozdíl, případně, co bys podle této zkušenosti na tom našem změnil?
No tak to hokejový je mnohem lepší, protože je takový víc zábavný. Na tom plaveckém jsme jenom plavali, a to dokonce třikrát denně dvě hodiny a těžké plavecké styly. Na tom hokejovém taky samozřejmě trénujeme, ale jsou tam navíc i různé hry a soutěže a taky tam mám mnohem víc kamarádů. Je to na tom hokejovém prostě lepší a nic bych na něm neměnil.
Jsi rád, že tam poprvé budete všichni tři bráchové společně?
Jo, my spolu vycházíme velmi dobře.
Myslíš, že se ti podaří v testech navázat na velmi úspěšnou jarní přípravu?
Doufám. Já myslím, že budu stejně spokojený. Na konci jarní přípravy jsem byl hlavně rád, že jsem zůstal v těch červených políčkách mezi sedmnácti a dvaceti body, které znamenají vynikající výkony. To jsem byl rád a moc spokojený.
Tebe tahle forma soupeření, či soutěžení mezi spoluhráči baví?
Ano moc a po každém tréninku jsem se hned díval na web, jak jsem dopadl.
Co jiného tě během letošní přípravy asi nejvíc bavilo a naopak co nejmíň?
No nejvíc mě asi bavilo, jak jsme vždycky na začátku tréninku hráli ten obírací hokej, nebo všechny ty ostatní hry v tom stylu a pak taky, jak jsme skákali na gymplu v tělocvičně na trampolíně. No a moc mě nebavily ty sprinty na sokoláku, i když chápu, že i to je potřeba trénovat.
Dobrá, pojďme ale dál. Po soustředění už konečně začne ta ledová část letošní sezóny. Na co se těšíš a máš s přechodem do žáků z něčeho obavy?
Určitě se těším na zápasy na velkém hřišti. Moc rád totiž hraju zápasy. Nebojím se asi ničeho, jenom nemám rád, když faulujeme a pak se zbytečně prohraje. Kluci jsou pak na sebe naštvaný a mezi sebou si vyčítají nejrůznější věci. Jsem radši, když je v kabině sranda a normálně si povídáme. Já si asi nejvíc rozumím s Matoušem Bajerem, protože sedí naproti mně a je s ním hlavně legrace. Rád totiž vypráví vtipy.
Ty sám ale hru a případný neúspěch velmi intenzivně prožíváš. Jak se tě takový smutek drží dlouho?
To je pravda a smutný jsem většinou hodně dlouho. U mě na to platí jenom čas, nebo nějaká jiná radost, která to přebije, třeba ta legrace.
Jak si naopak užíváš radost z úspěchu?
Tu si umím taky hodně užít a rád si i pořádně zakřičím.
Vnímáš přítomnost a podporu svých rodičů nebo prarodičů při zápasech jako příjemnou, nebo tě to nějak svazuje či znervózňuje?
Ne. Určitě jsem rád, když mi fandí. Po zápasech si pak i povídáme a táta mi často radí, co jsem mohl udělat třeba nějak jinak.
Tvůj starší brácha hraje taky hokej. Je i on ochotný ti poradit, nebo tě i něco přiučit??
Ano. Třeba když má přípravka trénink, tak se dovolíme a někde v rohu mě učí střílet s pukem.
To je hezký, že ti takhle pomáhá trénovat navíc. Co ti podle tebe jde z hokejových dovedností momentálně nejlíp a co bys naopak potřeboval vylepšit?
Nevím. Mně se například docela špatně dávají góly. Sice se dostanu do hodně příležitostí, ale málo jich proměním. Jinak si myslím, že jsem docela dobrý v těch soubojích jeden na jednoho a že dokážu soupeře obehrát a uvolnit se na malém prostoru.
Ptám se skoro každého a ani u tebe neudělám výjimku. Jak by vypadalo složení lajny podle tvých představ?
Určitě bych rád hrál s Pepou Dvořákem, Matoušem Bajerem, Štěpánem Jelínkem, Matoušem Kloučkem, Tomášem Břinčilem…
To už stačí, vždyť už vás je s tebou i takhle šest. Je ale vidět, že těch kluků, s kterými si rozumíš, je opravdu hodně. Jak by se měl podle tebe chovat takový skutečný kamarád?
Tak, že je nám spolu dobře a chceme spolu trávit hodně času. Že spolu někam chodíme, třeba na nějaké oslavy, pozve mě k sobě domu, nebo já ho pozvu k nám. Že si spolu hrajeme a nehádáme se.
Jsi rád středem pozornosti a vůdcem, nebo to raději necháváš na jiných?
No já jsem radši ten typ, co o věcech rozhoduje a tím je i ovlivňuje. Myslím, že se mi občas daří svůj názor prosazovat.
V mých očích jsi na hokeji neskutečně cílevědomý a snaživý hoch, máš to takhle i v jiných oblastech života?
Já myslím, že docela jo. Například do školy se snažím dělat povinnosti a úkoly včas, i když někdy všechny tak úplně nestihnu.
No a jak to vlastně letos ve škole dopadlo?
Já myslí, že dobrý. Měl jsem jenom jednu dvojku.
Ty jsi pohybově a sportovně velice šikovný kluk. Děláš mimo hokeje a plavání ještě nějaký jiný sport, případně bys rád nějaký zkusil?
Ne. Pravidelně nic jiného nedělám a zatím ani netoužím po změně.
Co by ti momentálně udělalo asi největší radost?
Teď asi ta zítřejší oslava. Na tu se fakt moc těším.
Tak přeju, ať všechno klapne přesně podle tvých představ a k tomu aspoň jedno milé překvapení. Všem ostatním, kteří mají právě taky prázdniny nebo dovolenou, přeji příjemný a zážitkůplný odpočinek a vlídné a radostné dobití osobních baterií, no a těm, kteří právě podobné štěstí nemají, držím palce, aby čas do dovolené uplynul co nejrychleji, ať už skutečně nebo aspoň v jejich očích. Přeji krásnou druhou polovinu prázdnin.

 

VYHODNOCENÍ FOTOSOUTĚŽE
 
   Během května a června (tedy celé jarní přípravy) jste se mohli zúčastnit soutěže a do hokejových fotek vybraných dle vlastního vkusu i vdechnout svou fantazií originalitu nového vlastního příběhu. Dnes se tedy za touto netradiční soutěží malinko ohlédneme, ale především zveřejním jejího výherce.
   Popravdě, pominuli všechny své příspěvky, které byly jen ilustrační a především měly motivovat k vaší účasti, tak se v soutěži sešla pouze tři díla, a to od dvou autorů. Což samozřejmě důvod k nějaké velké oslavě nezavdává. Je prostě potřeba si nalít čistého vína a přiznat, že jsem nedokázal dostatečně vybudit vaší fantazii, nebo prostě tento typ soutěže a aktivity nikoho zvlášť neoslovil a nezajímá. Abych to tedy celé nějak uzavřel, tak se přesmyčkou vrátím k promo článku a jak jsem to odstartoval, tak to i uzavřu klasickou cimrmanovskou replikou:  „…někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé!“
   Nicméně i za této skromné účasti je potřeba dostát pravidlům a vyhlásit výherce. A jestli skuhrám nad účastí, tak s kvalitou přihlášených snímků jsem maximálně spokojen. Vzhledem k tomu, že mám rád češtinu, i když na ní občas páchám nehorázná zvěrstva a mám doslova slabost pro nejrůznější slovní hříčky, tak u mě byl dlouho na prvním místě Oldův příspěvek „Síra z(p)ívá“. Jenže na poslední chvíli a doslova na cílové pásce ho předstihl snímek „Jsme tým“. Byl pořízen na oslavě narozenin v herně GASKU a vzhledem k tomu, že pro mě nebude v kolektivním sportu slovo TÝM nikdy prázdný pojem, tak volba byla jednoduchá. A protože jsem se dozvěděl, že onen nápis vytvořili kluci sami bez cizí pomoci, ale především, že je to i samotné napadlo, aniž by je někdo nějak ponoukal, tak velké ocenění i pro ně. Nicméně snímek pořídil(a) a především mi ho poslal(a) a stává se tak vítězem(kou) naší soutěže… chvilka napětí… z režie dostávám pokyn, abych ještě chvíli mlžil… mohu zatím jen prozradit, že je to krásná žena… trvale žijící v Kutné Hoře, nicméně rodilá kutnohoračka to není… zdravotnice, ale ve zdravotnictví nepracuje… milovnice zahradních prací, ale zahradnice to není… podnikavá a organizačně velice schopná, přesto podnikatelka to už není… dobrá duše našeho kolektivu a autorka kulturních vystoupeních na našich rozlučkách – Monika Bajerová!!! – Moniko gratuluji a zde je tvá zasloužená výhra.
A zde je vítězný snímek
 
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Jsou to už tisíce let, co světlo světa spatřili první Homo sapiens, aby pak v roce 1987 dosáhl počet obyvatel na Zemi 5 miliard. No a to byl impuls pro vznik Světového dne populace, stanoveného právě na dnešek - 11. července. Tedy data, kdy měl počet obyvatel na Zemi dosáhnout právě tuto magickou hranici. Dalšími důvody pak byly i jevy zasahující a ovlivňující právě vývojové trendy populace, jako epidemie, přírodní katastrofy, války, růst a pokles porodnosti atd.. A tak na základě výzkumu vědců a podle odhadů historiků dnes víme, že na počátku našeho letopočtu žilo na světě asi jen 200 až 300 milionů lidí. Od té doby populace až na určité výkyvy, které způsobily hlavně morové epidemie, neustále rostla. Přes první miliardu se počet obyvatel zeměkoule přehoupl v roce 1804. K druhé miliardě to lidstvu trvalo již pouhých 127 let, k třetí 33 a šesté a sedmé jen rekordních 12 let. Od té doby se ale populační růst mírně zpomalil a momentálně je na světě asi 7,5 miliardy obyvatel, z nichž mladých ve věku 10 – 24 let je přibližně 1,8 miliardy, což je jedna čtvrtina populace a je tím historicky nejpočetnější generací. Většina z ní ale žije v rozvojových zemích, kde momentálně nemá dostatečnou příležitost získat kvalitní vzdělání, najít solidní práci ani účastnit se veřejného života.
   Náš současný svět je tak jak velkou výzvou, tak i příležitostí jak zkvalitnit lidský život a přitom i pozitivně ovlivňovat jeho udržitelnost. Unikátní projekt serveru BBC se pokusil vědeckými metodami zjistit, kolik lidí na světě od vzniku našeho živočišného druhu již žilo a konečný výsledek složitých výpočtů je ohromující: na Zemi už se odehrálo téměř 108 miliard lidských příběhů. Pokud by vás náhodou zajímalo, kolikátí v pořadí jste vy, stačí na této kalkulačce pouze zadat data narození. Já mám číslo 77 421 928 930 a oslavenec tohoto týdne Alex Horáček 82 636 495 368.
Ahoj Alexi. Všechno nejlepší k narozeninám. Jak to vlastně letos oslavíš?
Slavit budu tady na chatě u dědy a babičky a už se docela těším, ale jak to bude a co dostanu nevím. Přál bych si ale nový telefon, protože u toho starého mám už prasklý displej.
Vzhledem k tomu, že spolu děláme úplně první rozhovor, tak mi na úvod pověz něco o sobě. Co škola, volný čas a jiné zájmy?
Tak chodím do školy do Kutné Hory na Masaryčku a po prázdninách už půjdu do šesté třídy. Ve třídě jsem i s klukama s hokeje Tomášem Janatou a Honzou Knížkem. Moc mě tam nebaví matematika, a taky mi moc nejde. Jinak mě baví docela všechno, nejvíc ale tělák. Ve volném čase hodně hraju na počítači hry a nejradši mám nějaké střílečky. Jinak v poslední době taky rád vyrábím slizy. No a u táty v Zehubech mám ještě dva psy Kima a Missy. Jsou to středoasijští psi, a i když jsou hodně velký, tak jsou hodní a posluchaj mě.
Tvůj taťka vlastně taky hrál hokej. Radí ti někdy s něčím?
Občas. Třeba kde se mám pohybovat, když jsem pravý křídlo a kde mám očekávat přihrávku.
Tebe ale hodně podporuje i babička s dědou, jsi rád a bavíš se s nimi o hokeji?
Ano, ale oni mi moc neradí. Spíš mi fandí a říkají, abych se co nejvíc snažil.
S ohledem na tvé zdravotní problémy jsi ale musel zatím hokej a konkrétně celou jarní přípravu vypustit. Jak ses s tím smiřoval?
Docela se mi stýskalo a hlavně po kamarádech.
S kým si v kabině tedy nejvíc rozumíš?
Asi se Štěpánem Lipským, protože je hodnej a kamarádskej. Ne jako někteří starší kluci, kteří rádi machrujou v kabině na mladší.
Při hře jsi už vystřídal skoro všechny posty, kde se cítíš nejlíp?
Asi jsem nejradši v útoku.
Je něco, v čem by ses chtěl momentálně nejvíc zlepšit?
Asi bych se chtěl nejradši zlepšit v těch útočných dovednostech a kličkách, především pak na malém prostoru.
To je samozřejmě především otázka tréninku, co tě při něm baví a naopak nebaví?
Baví mě nájezdy a střelba na brankaře a nebaví mě, když děláme nějaká složitá cvičení a kombinace, kterým moc nerozumím.
Ještě se vrátím k tvému zranění. Jaký je momentální stav?
Úplně přesně nevím, ale když něco dělám, tak mě občas bolí kolena. Chodím s tím ale k doktorům, tak uvidíme, co bude.
Jak jsi vyplnil ten volný čas, co jsi měl místo tréninků?
Jak kdy. Když bylo hezky, tak jsem byl v bazénu, nebo jsem se byl projet v lese na kolech.
Máš nějaký svůj nejhezčí hokejový zážitek?
Určitě, když jsem dal svůj první gól. Nebo naposledy, když jsem dal v žácích gól Hvězdě.
Děkuji ti za rozhovor a samozřejmě přeji co nejrychlejší návrat k hokeji a taky hodně podobných zážitků. No a tobě i všem, kteří právě mají prázdniny nebo dovolenou, přeji příjemný oddech od pracovních, či školních povinností a krásné počasí. Všem ostatním pak držím palce, ať i jejich úplně běžný nedovolenkový čas jim přináší spoustu radosti nejrozličnějšího druhu.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Pokud ve čtvrtek půjdete ven a najednou vás někdo úplně cizí začne objímat – nelekejte se. Je totiž Mezinárodní den objetí zdarma. Teď se možná ukázalo, jak je kdo silný v gramatice. Nejedná se totiž o den obětování a obětí, ale o den objímání a ještě k tomu zcela zdarma, no nekupte to! Tuto vysoce kontaktní tradici nevymyslel nějaký úchyla, který si chtěl prostě šáhnout (no i když … neznám ho osobně, tak kdo ví ...). Oficiálně je původcem všeho jistý Juan Mann, který po příletu na letiště v Sydney viděl, jak se všichni objímají a vítají se svými blízkými, zatímco on se neměl s kým obejmout. Bylo mu to líto, a tak si narychlo spíchnul cedulku s nápisem „Free hugs“ (objetí zdarma). No a následně prý k němu začali postupně chodit lidé a objímat ho. Tato tradice je ve světě dost oblíbená, a proto ji u nás jako tradičně málokdo zná, natož aby ji ještě provozoval. Ale i přesto se posledních pár let někteří čeští vyznavači objímání nelítostně vrhají na zamračené kolemjdoucí a způsobují jim tak celoživotní trauma. Takže až půjdete zítra po ulici a někdo úplně cizí vás začne objímat, zachovejte klid a oplaťte mu stejnou mincí (a poté si raději zkontrolujte peněženku, známe tu českou lidovou tvořivost), protože objímání je zdrojem nejen smyslového potěšení, ale i pocitu pohodlí, bezpečí a přátelství. Ten pocit ujištění, že jsme přeci jen lidi a to, že se neznáme, neznamená, že si musíme být odcizeni, myslím za oslavu stojí.
   No a nyní si podobně nezištně a přátelsky můžete přečíst i rozhovory s našimi dvěma oslavenci, kteří v sobotu slaví své narozeniny.
 
Tomáš Hájek
Ahoj Tomáši. Víš, že ses narodil se Samem na den stejně jen s rozdílem jednoho roku?
Ano to vím. My jsme spolu totiž chodili do třídy a tam jsme se kdysi museli představovat – jako, kdo se kdy narodil a tak. Jinak se Samem jsme myslím docela velký kamarádi, on ale od příštího roku začne chodit do béčka.
A jak ti to ve škole jde a co tě tam baví či nebaví?
Škola mi docela jde, ale nejde mi moc vlastivěda, tak z ní budu mít jedinou dvojku na vízu. Mě moc nebaví se učit, kde jsou ty města, řeky a tak různě.
Už víš, jaké budou letos prázdniny?
Asi dobrý – aspoň doufám. Určitě pojedeme někam na dovolenou, na což se těším asi nejvíc a pak budeme u babičky a dědy v Červených Janovicích.
Ty máš na začátku prázdnin ale ještě ty zmíněné narozeniny, jak se těšíš?
Docela hodně, protože mám rád oslavy a nejvíc se mi na nich líbí asi ty dárky. Letos bych měl dostat novou tašku do školy a možná i nějakou tu čokoládu.
Jsi taková šťastná povaha s neustálým úsměvem na tváři. Je vůbec něco, co tě dokáže taky rozesmutnět?
Ale jo, taky někdy. Například když doma dostanu zákaz jít na tablet za nějakou špatnou známku.
Tomíto, ty máš ještě dva sourozence, jak spolu vycházíte?
No, jako docela často se pereme, ale ani nevím proč. To si tak prostě něco řeknem a už to je. A upřímně to většinou začnu spíš já a vyprovokuju něčím bráchu.
Teď ale trochu ke sportu. Ty mimo hokeje hraješ i fotbal, jak se ti tam letos dařilo?
Já myslím, že docela dobře, i když jsme skončili na našem okrese až jako druhý. Je nás totiž v týmu docela málo, a tak za nás musí hrát hodně mladších kluků.
Na fotbale tě ale trénuje tvůj taťka. Jaké to je?
Mně to nevadí, táta je dobrej, i když hodně přísnej. On nemá rád nekázeň, a když to není tak jak řekl. To se pak dokáže rozzlobit a zakřičet i víc než doma.
Co je podle tebe ve sportovních dovednostech tvoje nesilnější parketa a v čem by ses chtěl naopak zlepšit?
Tak nejlíp jsem na tom asi v rychlosti. Ve vytrvalosti jsem myslím taky docela dobrej a s obratností je to asi tak půl na půl. Nejslabší jsem ale v síle, takže asi tam bych se potřeboval zlepšit a taky v té ohebnosti.
Pojďme ale konkrétně k hokeji. Letos jsi pro mě asi největší kandidát na kapitána, protože ses velice dobře osvědčil v předminulé sezóně, když si musel převzít tento post po Sébovi. Zeptám se na rovinu, chtěl bys to?
Mě je to jedno, ale klidně jo.
Tak uvidíme na soustředění, jak se to celé zformuje a odhlasuje. Jak vlastně ty a soustředění, je něco, co bys změnil?
Nevím. Mě se na soustředění líbí, takže bych asi nic neměnil.
Jako kapitán a při hře vůbec musíš komunikovat se svými spoluhráči, je pro tebe přirozenější – řídit a dávat pokyny, nebo je raději plnit?
Já jsem tedy spíš takový, že raději ty pokyny plním, než dávám.
Ptal jsem se tvých kolegů, zeptám se i tebe. Jak bys letos poskládal svou lajnu, aby byla podle tvých představ?
Tak na centru určitě Honza Knížek, protože to je na ledě i v kabině můj nejlepší kámoš. Nalevo pak Dominik a napravo Maruška. No v obraně se mnou…? Nevím, ale asi Štěpán Jelínek. Už jsme spolu hráli a docela nám to šlo.
Představ si, že mám stroj času. Do které doby v minulosti či budoucnosti by ses chtěl podívat a proč?
Tak asi do té budoucnosti, protože by se mi líbilo mít létající koloběžku, jako mají v těch filmech nebo pohádkách.
 
Sam Nevole
Ahoj Same. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Minule jsi mi vyprávěl, že moc nemusíš své narozeniny a pozornost. Změnilo se na tvém přístupu něco?
Ani ne. Pořád jsem nerad středem pozornosti, protože se pak stydím.
Máš s tím problém i někde jinde, například ve škole?
Ano. Když mám třeba samostatně vystoupit a mluvit, tak se mi úplně sevře hrdlo.
Tak ho teď klidně rozevři, protože my jsme tady na to dva. Už víš, co letos dostaneš?
Nevím, možná nějakou „nerfku“. To je taková pistole na molitanové náboje. Já už tedy jednu mám, ale rád bych nějakou modernější.
A nějaký jiný přání nemáš?
Asi nový počítač, protože ten můj už je hrozně pomalej a zastaralej. Dejzr low PC.
To je svět youtuberů, ale my teď máme prázdniny, jak je nejraději trávíš?
Hraju na počítači (smích) a pak se rád chodím koupat na plavečák. Většinou se domluvíme s nějakým kámošem a pak blbneme na klouzačkách.
Jak by měly vypadat tvé ideální prázdniny?
Asi nejradši bych jel do Chorvatska. Já už jsem byl jednou v Itálii a moc se mi tam líbilo. Hlavně jak byl na těch hotelech klid.
Vidím, že Bax (Samův pes) tě nenechá ani chvilku na pokoji. Vzpomínám, jak si mi povídal, že se ho snažíš cvičit. Už něco umí?
Ano – zlobit. Krade boty, bere věci ze stolu a pak je kolikrát najdeme na zahradě nebo na gauči. Je ale rád, když ho drbu a je asi moc rozmazlenej.
Pojďme k hokeji. Když se ohlédneš za právě skončenou přípravou, jaká byla?
Líbilo se mi to hodně, a jak se to různě střídalo, tak to bylo lepší. Nejlepší to ale bylo asi ve středu na písku a hlavně všechny ty hry, jak jsme se tam různě honili, hráli ragby a tak.
A na druhou stranu, co se ti zase tolik nelíbilo?
Ani nevím. Mně se líbilo asi všechno. Nebo se mi vlastně nelíbilo, jak jsem měl konflikt s Davidem, a jak se do toho vložil Davidův děda, až se mě zastala trenérka Lucka.
Omlouvám se, ale nebyl jsem u toho, nebo jsem to nepostřehl. Nicméně rád se k tomu vrátím a popovídáme si o tom, ale až u toho bude i David. Teď bych se tě ale rád zeptal, jak se po loňské zdravotní pauze těšíš letos na soustředění?
Těším se hodně. Hlavně na všechny ty hry. Vzpomínám, jak jsme minule s Finskem vyhráli Olympiádu a dostali poháry.
Jak se zatím cítíš ve staronovém kolektivu?
Dobře. Nemám žádný problém.
Máš pocit, že tam máš nějaké skutečně dobré kamarády?
Ano. Třeba Marušku, nebo taky Tomáše Hájka, ale i další.
Jak by se měl podle tebe chovat takový kamarád?
Neměl by se mi posmívat, nadávat mi a měla by s ním být zábava. A to je asi všechno
Někdy mi přijde, že se ti pusa nezastaví a je tě plná kabina a jindy jen sedíš a slovo, aby z tebe člověk páčil. Čím to je?
Nevím. Někdy mám prostě takovou náladu a jindy zase jinou. Ale radši mám tu první variantu, kdy jsem průbojnej.
Co tě momentálně dělá šťastnými?
Teď asi nejvíc ten hokej. Mám tu hru moc rád.
 
   Přeji oběma našim oslavencům, ale i všem čtenářům, kteří právě mají prázdniny nebo dovolenou, příjemný a „zážitkůplný“ odpočinek a vlídné a radostné dobití osobních baterií, no a těm, kteří právě podobné štěstí nemají, držím palce, aby čas do dovolené uplynul co nejrychleji, ať už skutečně nebo aspoň v jejich očích. Přeji všem krásné červencové dny.
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 6 – HODNOCENÍ JARNÍ PŘÍPRAVY
 
   Tak a máme za sebou další jarní přípravu, která byla díky rekonstrukci zimáku v porovnání s těmi předchozími trochu jiná. Rozhodně ale neměla nižší úroveň a dokonce jsem zaznamenal, že to pravidelné střídání (sokolák, zimák-plaveček, tělocvična) mělo i pozitivní ohlasy. Prostě nebyl to stereotyp a každý trénink tak byl zcela jiný. Na sokoláku se samozřejmě hodně běhalo, ale většinou formou soutěží a her. Tělocvičně kralovala především všeobecná obratnost, kde k největším hitům patřila trampolína, švédská bedna, koza a kruhy. No a taky nesmím zapomenout na florbal. K nejoblíbenějším ale zřejmě patřily středy na plavečáku, kde hlavní náplní byl trénink rychlosti a agility. To vše ale v písku, tudíž zábavnou formou, a to i přesto, že pohyb v tomto terénu byl fyzicky obtížnější, ale pro nohy hráčů velmi přínosný.
   Součástí každého tréninku pak samozřejmě byly sportovní hry ale i výkonnostní testy, které drtivá většina kluků brala velmi vážně a prestižně. Přičítám to především přirozené soutěživosti hráčů a jejich snaze nejen se zlepšit, ale především se vzájemně mezi sebou ukázat a překonávat. Dalo se to občas i přirovnat až k zápasové atmosféře. A to je dobře, protože hráči se nám díky této přirozené motivaci v jednotlivých opakováních neustále zlepšovali a měli tak možnost zjistit, jakého pokroku jsou schopní, pokud se opravdu snaží. Konečné výsledky jsem pak průběžně zapisoval a každý si je mohl v případě zájmu dohledat na našich webovkách. Ovšem je důležité mít pořád na mysli, že každé podobné porovnání má své limity toho, o čem může vypovídat, a i proto své vlastní hodnocení jednotlivců nezakládám pouze na těchto ukazatelích momentální fyzické výkonnosti, ale především herním projevu, nasazení, schopnosti spolupráce, trénovatelnosti, týmovosti atd..
   Jako negativní věc letošní jarky vnímám fakt, že z výše zmíněných důvodů jsme nemohli větší část přípravy využívat i střelnici a tudíž nevystříleli odpovídající množství puků. Tento handicap budeme muset tedy dohnat během letní přípravy, která bude probíhat v srpnu a především pak na soustředění, kde střelbě budeme vždy věnovat jedno stanoviště kruhového tréninku.
   Ovšem za rozhodně kladnou stránkou letošní jarní přípravy lze považovat, že jsme měli opět dostatek asistentů, což pro organizaci tréninků bylo velmi přínosné. A samozřejmě za to všem zúčastněným upřímně děkuji!
   Když to tedy celé nějak shrnu, tak z tréninků jarní přípravy a dosavadní atmosféry kolem týmu mám dobrý pocit. Nechci se ale tvářit, že všechno je jenom tak dobré, jak zde popisuji, a jak se na první pohled z výkonů mnohých borců může zdát. Nejsme parta Rychlých šípů, ani Klabzubova jedenáctka, ale normální tým, jenž je mozaikou různých typů hráčů a charakterů. Ano, máme i kluky, které tréninkové úsilí občas míjí větším, či menším obloukem a některá neoblíbená cvičení se snaží jenom nějak přežít. Na druhou stranu jsou ale i tací, kteří se snaží vždy dělat vše naplno a poctivě, aby jim účast na tréninku skutečně něco dala a někam posunula. A že je právě tahle skupina nejpočetnější, je moment, ze kterého nabývám přesvědčení, že máme na tuhle sezónu dobrou posádku. Takže kluci, vydržte nastavený trend a v srpnu Ahoj…
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Zvonek zvoní, škola končí a prázdniny začínají… a všichni jsou taky zase o rok starší, vyšší, zkušenější, otrkanější a moudřejší. Musím v této souvislosti zmínit, že občas zalituji, že nejsem učitel. Mít dva měsíce volna, plný šuplík červených propisek, přednost ve frontě ve školní jídelně a učitelskou porci jídla. Nicméně především někdy pociťuji chuť sáhnout do kouzelného šuplíku, vytáhnout jednu z těch propisek a opravit všechny chyby světa. Jenže to nejde, i když možnost směrovat a ovlivňovat děti v jejich vývoji považuji za skutečné poslání, a to bez jakéhokoliv patosu. Vzdělanost (pozor nezaměňovat se vzděláním) totiž považuju za největší z lidských ctností. Je ale známo, že nejsem velkým fanoušek současného vzdělávacího systému, který je stále příliš založen na memorování velkého množství dat, které si dnes dokáže skoro každý okamžitě několika kliky zjistit na internetu. Chybí mi ale větší prostor pro chápání souvislostí mezi těmito údaji, vytvoření si na jejich základě vlastního názoru a především schopnosti ho smysluplně prezentovat a obhájit. A tak mě alespoň vždycky potěší, když se z dětských úst kolem mě místo encyklopedických znalostí, ozve spíš překvapené „vlastně no jo!“, které znamená, že se jednotlivé střípky informací zčistajasna v mozku složily v to, čemu už se dá říkat vědomost, protože samotné našrocené informace ještě vědomostí zdaleka nejsou (byť si to bohužel stále mnozí myslí), jsou jen jejich předpokladem. A tak doufám, že tento školní rok vám přinesl právě nějaké objevné vědomosti, nové zážitky a zajímavé zkušenosti. Dnes se ale opona za divadlem zvaný škola na dva měsíce zatáhne a pak hurá na prázdniny. Užijte si je podle svých představ a především ve zdraví a spokojenosti.
   A ještě než se rozprchneme, tak rozhovory s našimi oslavenci.
 
Jan Knížek
Ahoj Honzo. Vítám tě v krátké době u dalšího rozhovoru, tentokrát narozeninového. Nevnímáš to jako nevýhodu mít dvě oslavy v tak krátké době po sobě a pak rok nic?
Ne, protože já svátek slavím spolu s bráchou Tomášem v březnu. Máme to tak už, co si pamatuji a vyhovuje mi to.
Za chvíli budou prázdniny, o kterých jsme se spolu bavili v tom minulém rozhovoru, jaký ale byl ten letošní školní rok pro Honzu Knížka?
Já myslím, že dobrý, ale nějaký poznámky taky byly. Nejčastěji za vyrušování, protože já si rád povídám s kámošema.
Máš pocit, že vzhledem k tomu, že tvoje maminka je učitelka, jsou na tebe kladený vyšší nároky?
No, občas. Například tím, že mamka učí tělocvik, tak si ze mě jeden učitel dělá někdy srandu, když já třeba ještě neskočím tolik do výšky. Jinak doma jsem se musel hodně učit hlavně minulý rok, a to češtinu a matiku, protože mi moc nešly. Letos už to ale zvládám dobře i bez toho, a tak mi stačí se učit, jen když máme ve škole nějaké testy nebo doplňovačky.
Bude tedy letos spokojenost s vysvědčením?
Já myslím, že ano, protože budu mít jedinou dvojku, a to z vlastivědy. Tam se totiž učíme letos i cizí země, jejich památky a tak. Takže těch údajů a dat na naučení z paměti je tam skutečně hodně.
Jsi pro mě synonymum klidné a pohodové povahy. Jak ale reaguješ na konfliktní situace, jako je hádka s přítelem nebo výtky nás dospěláků?
Nevím, ale i já umím někdy vybuchnout a pohádat se. Nejčastěji se mi to stává s bráchou, protože se spolu hádáme o hodně věcí. To pak do něj mlátím, co to jde, ale jeho to většinou nebolí a nakonec mě zmlátí.
Přesto, jsi ten, co za svou pravdu bojuje do poslední chvíle, nebo jako údajně moudřejší v rámci klidu ustoupíš?
Jak v čem. Pokud je to pro mě důležité, tak se snažím prosadit si svoje, a když si nejsem jistý, tak řeknu možná.
Abychom se ale dostali i k hokeji. Gratuluji k vítězství ve výkonnostních testech. Bylo to těžké vyhrát?
Bylo, protože konkurence byla veliká a především Pepa Dvořák byl pro mě nejtěžší soupeř.
Myslíš, že se ti to podaří zopakovat i na soustředění?
To nevím, ale rozhodně to nebude jednoduché, protože ty ruce mám přeci jen slabý a v těch silových testech většinou ztrácím.
Která tréninková cvičení na ledě tě nejvíc baví?
Především, když bruslíme s pukem 1-0 nějakou obratnost a pak souboje 1-1 o puk.
Tvým oblíbeným číslem na dresu je 7. Má to nějaký význam?
To nosím po bráchovi a taťkovi, protože s ním taky hráli. Tedy brácha určitě a u táty mám ten dojem.
Tvůj taťka s námi chodil občas na led, nebo pomáhal i na střídačce. Nemáš s tím problém?
Ne. Naopak. On se mnou často po zápasech rozebírá jednotlivé situace a snaží se mi radit, co a jak jsem měl udělat líp.
Minule jsi mi vyprávěl, jak už se moc těšíš letos na zápasy. Máš nějakého oblíbeného či neoblíbeného soupeře?
Oblíbeného soupeře nemám žádného a neoblíbený je Kolín.
Dobrá, přesto doufám, že i tyto zápasy si užiješ. Děkuji ti za velice příjemný rozhovor, protože je fajn si popovídat s takovým usměvavým a rozkvetlým klukem. Všechno nejlepší.
 
Pavel Tvrdík
Ahoj Pavle. Loňská sezóna pro tebe začala nešťastně – karambolem na motorce a dlouhou léčbou. Byl návrat hodně složitý?
Tak jak pro koho. Pro mě zas až tolik ne. Já se cítil docela dobře. To spíš pro mamku, protože ta musela dlouho řešit, jestli už mě může pustit na trénink. Přeci jenom měla strach a obavy, co by bylo, kdybych se nějak znovu zranil.
Tomu naprosto rozumím. Máš momentálně pocit, že tě to ještě nějak limituje, nebo je to pro tebe již minulost?
Já už to vůbec necítím a jsem naprosto v pohodě. Pro mě je to uzavřená věc, i když si samozřejmě občas ještě vzpomenu. Ale už jen málokdy.
Byla to nepochybně moc zlá a nepříjemná zkušenost, přesto, je něco při pohledu zpět, co ti to třeba i dalo, nebo v něčem poučilo?
Tak to určitě. Vím, že se musím snažit dávat víc pozor a nebýt tak zbrklý. Prostě se musím celkově trošku uklidnit. Snažím se proto o věcech dopředu víc přemýšlet.
A daří se to?
Já myslím, že jo.
Dobrá. Nicméně v mém vidění stále zůstáváš tím neposedným a bezstarostným rošťákem s dobrým srdcem. Máš, nebo měl si, v životě z něčeho skutečné obavy?
Nevím. Já jsem se asi nikdy ničeho nebál. Vlastně jo. Sportovního táboru na Masaryčce. Tam se třeba běhá marathón po skalách, a tak se tam každý rok někdo zraní, nebo si třeba něco zlomí. No a mně byli tehdy teprve čtyři roky, tak jsem se tam bál jet. Ale nakonec jsem jel, protože mamka jela jako ošetřovatelka.
Ty jsi nepochybně dominantní povaha, která nebude stát nikdy pokorně v koutě a bude mít vždy své vlastní názory. Jak moc velký problém je pro tebe přijmout, či respektovat jiný názor na věc?
Já myslím, že není. Fakt. Já třeba nerad sbírám psí hovna na zahradě, ale když mi to mamka řekne, tak jdu a udělám to. Možná se tedy někdy vzpouzím, ale jen málokdy, protože vím, že mamka mi nakonec pohrozí nějakým hrozným trestem, který se pak stane. Třeba že mám na dva týdny zaracha kámošů, a to já hrozně nesnáším.
Nic. Pojďme alespoň na chvíli i k hokeji. Loňskou sezónu jsi seděl vedle trenérů, abys byl trochu pod dohledem, jaké to bylo?
Dobrý. Mně se to moc líbilo a určitě to bylo lepší než sedět někde v koutě, mimo dění.
No a jak to vidíš letos?
Já už se moc těším na led, na hokej a na to, že už budeme v tabulce a budu to moc sledovat. Mě to baví a i teď se rád dívám na náš web a sleduju tam výsledky testů, a to co tam píšete.
No a jak si byl spokojen s tím, co sis tam přečet o sobě během jarní přípravy?
Moc ne. Myslel jsem si, že budu v testech lepší a docela mě to mrzí.
Já myslím, že s ohledem na ty tvoje zdravotní peripetie, to bylo hodně dobrý a na soustředění to bude jistě ještě lepší. Jak by měla letos podle tvých představ a přání vypadat ideální lajna?
Takže vzadu Tomáš Hájek a Štěpán Jelínek. A vpředu bych chtěl být určitě s Pepou Dvořákem, protože s ním a Štěpánem si teď nějak nejvíc rozumím a dál třeba s Honzou, nebo … (dlouhé přemýšlení). Teď nějak nevím, tak asi s tím Honzou.
Závěrem se většinou ptám našich oslavenců na jejich přání, tudíž pokud chceš, prozraď nám to svoje.
Rád bych jednou hrál NHL za New Jersey proti Pittsburghu Penguins. A taky bych chtěl být hokejovým komentátorem.
To slyším úplně poprvé, tak ti samozřejmě přeju, ať ti vyjde. No a k tomu i to tolik potřebné zdraví, které pokud není, přestává to být fráze, ale zbožné přání.
 
Petr Malina
Ahoj Petře. Vítám tě u tvého prvního oslaveneckého rozhovoru. Tak se nám na úvod trochu představ. Co máš rád, co zase ne, co škola, volný čas a jiné zájmy?
Takže já bydlím v Čáslavi, kde taky chodím do školy T.G.Masaryka do 4B. Ve škole mě to docela baví a nejvíc asi vlastivěda, čeština a matika. Líbí se mi, že jsou to takové těžší předměty a nejhorší známku mám zatím trojku. No a nebaví mě naopak výtvarka a taky mi to kreslení upřímně moc nejde.
Je něco, co bys ve škole změnil?
Aby bylo víc tělocviku a lepší učitelé.
Jak si letos užiješ prázdniny?
Tak především pojedu k babičce na Moravu a pak pojedu na dvě soustředění. Jedno bude hokejový, a to druhý florbalový, protože já vedle hokeje ještě hraju florbal.
Máš hodně aktivit, jak tedy trávíš svůj volný čas?
Buď si hraju na mobilu, nebo jdu ven a hraju si s klukama florbal, nebo si taky kopeme s míčem. Dřív jsem ještě dělal v Čáslavi atletiku, ale to už mi moc nevychází kvůli hokeji.
Kterým disciplínám ses věnoval?
Především jsem běhal. Šedesátku a tak.
To tě asi trénovala Lída Formanová?
Ano. A můj starší brácha kamarádí s jejím synem, který tady v Kutné Hoře hraje taky hokej.
Když už jsi to zmínil, vy jste doma čtyři bráchové. Jaké to je vyrůstat v tak početné rodině?
Dobrý a aspoň si spolu můžeme něco zahrát a taky si můžeme vzájemně pomoc. Někdy se taky i popereme, to většinou vyprovokujeme mi mladší, ale myslím, že se máme jinak rádi.
To je krásný. Pojďme ale na chvíli k hokeji, kdo, nebo co, tě přivedlo k rozhodnutí začít hrát hokej?
U nás v Čáslavi postavili nový zimák a byl tam plakát „Pojď hrát hokej“ a že nabírají nové hokejisty, tak jsem to chtěl zkusit. Docela brzy jsem se naučil bruslit a hokej mě začal i rychle bavit, protože v něm můžu dávat góly.
Nicméně, na konci minulé sezóny jsi přestoupil k Sršňům. Nebudu se ptát proč, abych zbytečně nejitřil nějaké malicherné spory, ale zeptám se tě spíš, jak se zatím cítíš mezi Sršni a jestli vnímáš nějakou změnu?
Dobře a jsem tady moc spokojený. Největší rozdíl zatím vnímám v trénincích, protože tady v Kutné Hoře jsou mnohem víc fyzicky náročnější a taky se tady víc pracuje s hokejkou.
Je to těžké takhle přijít a začít úplně znovu v novém prostředí, mezi novými spoluhráči a trenéry?
Ano je a hlavně začátky. Ale pak když už jsem se seznámil, tak to nebylo tak těžký a teď už je to dobrý. Nejvíc si zatím rozumím asi s Martinem, protože s ním občas jezdím i na hokej.
Uvědomuješ si, že vzhledem k větší konkurenci v našem týmu, budeš mít i těžší pozici se víc prosadit než třeba v Čáslavi?
Vím, ale nebojím se toho. Aspoň mě to bude motivovat se víc snažit.
To je tak fajnová odpověď, že bych ji nejradši dal na nástěnku do kabiny, ale abychom to naše povídání nějak uzavřeli. Jak by měla vypadat letošní sezóna, abys byl spokojený?
Já jsem spokojený. Tréninky se mi moc líbí, takže já budu rád, když to zůstane tak jak to je.
Děkuji za rozhovor a přeju, ať ti ta spokojenost vydrží co nejdéle.
 
   Vzhledem k tomu, že Láďa Janeček se opět delší dobu neukázal na tréninku, tak s ním rozhovor až někdy příště. Pro dnešek je to tedy všechno. Závěrem ještě jednou přeji všem krásné prázdninové dny, a aby nás slunce hřálo, i když ho právě nevidíme. A to platí jak pro naše slunce jako hvězdu, tak i pro všechna naše slunce mezi lidmi. Ať se nám co nejvíc daří své hvězdě nastavit vlídnou tvář a kéž bychom lidem vždycky dokázali pořádnou dávku té hřejivé energie s poděkováním vrátit.
 
 
 
MALEŠOV OPEN VII. – ZAZVONIL ZVONEC A …
 
   Máte rádi příběhy s dobrým koncem? Já docela jo, takže když mám možnost nějaký vyprávět, dělá mi to radost. Pokud tedy máte o jeden takový zájem, příjemně se usaďte a já vám ho teď povyprávím.
   Za sedmero kopci a sedmero lesy leží sportovní areál, který v neděli hostil sedmý ročník MALEŠOV OPEN – MÍČOVÝ SEDMIBOJ. A snad proto, že je sedmička považovaná za nejšťastnější číslo na světě, dorazil letos i rekordní počet 61 účastníků, z nichž se 47 aktivně zapojilo do soutěží v přehazované, házené, tenisu, fotbalu, basketu, florbalu a pétangue. Zbytek osazenstva pak podporoval své favority fanděním a především svou přítomností. Atmosféra proto byla skvělá, i když počasí nám nepřálo tak jako v minulých letech. Zatímco před pár dny totiž nakukovala rtuť v teploměrech k tropické třicítce, stačila jedna studená fronta a zakaboněné počasí natahující oblačné moldánky svými teplotami moc nepřipomínalo léto, které ve čtvrtek oficiálně převzalo vládu nad naším severním mírným pásmem. A tak se nad účastníky sportovního klání občas vznášela interpunkční znaménka - vykřičníky i otazníky. Leč vždy se podařilo nezávislé božské či přírodní instituce uchlácholit a zvládnout celý šestihodinový sportovní maratón bez jediné kapky deště.
   K vidění byly vyrovnané a hodnotné sportovní výkony, které byly často prošpikovány i vtipnými hláškami. Soutěžícím dvojicím se v jednotlivých disciplínách dařilo střídavě úspěšně, a tak turnaj neměl zcela jasného favorita. Každý k akci samozřejmě přistoupil poněkud jinak…..někdo se soustředil na co nejlepší sportovní výkony, někdo na to, aby si to se svými dětmi užil a jiný aby si ve chvílích volna příjemně pokecal s přáteli. Já jsem si užil od každého trošku a musím s uznáním říct, že některé mače strhly svou kvalitou, atmosférou a napětím plně mou pozornost.
   Rád bych ještě zmínil a ocenil rodiče a děti, kteří v době, kdy oficielně nesoutěžili, využívali přesto volná sportoviště k hrám. To je totiž z mého pohledu možná ten nejhlavnější smysl podobných akcí. Ukázat dětem, že na hřišti si vyhrají mnohem lépe, než s tabletem a že větší dobrodružství zažijí s kamarády venku, než v okýnku na facebooku.
   S koncem posledního finálového zápasu v tenisu pak došlo na vyhlášení celkových výsledků, ale i celé jarní přípravy. Ve výkonnostních testech: 1.Honza Knížek, 2.Josef Dvořák, 3.Matouš Klouček. V obíracích hrách: 1.Josef Dvořák, 2.Pavel Tvrdík, 3.Honza Knížek. V konečném součtu sedmý ročník MALEŠOV OPEN vyhrál a pyšnit se titulem MÍČOVÝ KRÁL může MATOUŠ a MARTIN BAJEROVI, kterým tímto upřímně gratuluji, leč svůj pomyslný klobouk smekám před úplně všemi účastníky. Jejich výsledky i s mým soukromým dovětkem najdete na konci článku.
   Myslím, že ukončení jarní přípravy, proběhlo, jak mělo, s tím, že se potvrdila dobrá parta v týmu i mezi rodiči. Víc to asi není třeba rozvádět, a tak jen popřeji všem krásné - byť nejspíš ještě chvíli chladné dny. Ale nebojme - i když se to právě teď tak úplně nezdá, léto už tam venku je, zatím na chvíli schované, ale už nervózní jako natěšený závodník těsně před startem své disciplíny. Tak jen doufám, že nebude léto diskvalifikováno pro ulitý start, protože nevím jak vám, ale mně by rozhodně chybělo.
 
   A zde jsou ty celkové výsledky:
1.místo – Matouš Bajer + Martin Bajer
29 bodů (1.místo - házená,  2.místo – basketbal, 2.místo – přehazovaná, 2.místo - pétanque, 4.místo – kopaná, 4.místo – tenis, 5.místo - florbal)
   Přišli, viděli, zvítězili. Zaslouženě nejlepší pár prošel celým turnajem s přehledem a jejich prvenství dokládá i fakt, že jako jediní z celého startovního pole, nevypadli ani v jedné disciplíně již v prvním kole. Mimoto Matouš by si zasloužil cenu skokana, protože po loňském posledním místě - letos Míčový král – gratuluji.
 
2.místo – Pavel Tvrdík + Pavel Tvrdík
28 bodů (1.místo – florbal, 1.místo – kopaná, 1.místo – basketbal, 4.místo - přehazovaná, 4.místo - tenis, 4.místo – házená, 6.místo – pétanque)
   Letos chtěli móóóc vyhrát a opravdu jen tím nejtěsnějším možným rozdílem skončili druzí, i když s největším počtem vítězství v jednotlivých disciplínách. A pokud by jim to bylo málo, přidám i prvenství v soutěži o nejlepší hlášku turnaje. Ve chvíli, kdy odjížděla moje Barunka s Ondrou domu, naklonila se ke mně Lucka: „To je Barunky hoch?“
 
3.místo – Štěpán Jelínek + Josef Jelínek
23 bodů (3.místo – florbal, 3.místo – kopaná, 3.místo - přehazovaná, 3.místo – házená, 4.místo - tenis, 5.místo – basketbal, 5.místo – pétanque)
   Loňští vítězové svůj titul bohužel neobhájili, přesto prokázali, že se nejednalo o nějakou náhodu. V nabité konkurenci je i třetí místo skutečný úspěch, a co by za to jiní dali?!?! Závidět jim ale není co, protože jak známo vítězství a neustálé postupy v soutěžním pavouku zapříčiňují, že sportovní dvojice nemá v nabitém programu čas se ani pořádně najíst, natož si pak odpočinout.
 
4.místo – Honza Knížek + Tomáš Knížek
22 bodů (2.místo – florbal, 2.místo – kopaná, 3.místo - tenis, 4.místo – házená, 5.místo – basketbal, 5.místo - přehazovaná, 6.místo – pétanque)
   Klidná síla – nenápadní, šikovní a tišší jako mniši. Pohoda, klídek, leháro. Nevím, jak jinak popsat styl, kterým se prezentovali, a který mi byl neskutečně sympatický. Zápasy si užívali bez jakýchkoliv negativních emocí a některé své soupeře přímo deptali hrou na chytro.
 
5.místo – Jiří Koubský + Jiří Koubský
20 bodů (3.místo – házená, 3.místo – florbal, 4.místo - tenis, 4.místo – basketbal, 4.místo - přehazovaná, 5.místo – pétanque, 6.místo – kopaná)
   Jirku bylo tradičně nejvíce slyšet a jeho vtipné glosy opět příjemně zpestřovaly celé odpoledne. V utkáních ale velká bojovnost, nasazení a technická šikovnost, i když tu florbalovou trochu zaměňoval s golfovým úderem.
 
6.místo – Matouš Klouček + Filip Klouček
19 bodů (2.místo – házená, 3.místo – basketbal, 4.místo – pétanque, 5.místo – florbal, 5.místo - tenis, 5.místo - přehazovaná, 6.místo – kopaná)
   Kvalitní výkony, velká snaha, zdravá motivace, vzájemná podpora a k tomu nejkvalitnější realizační a podpůrný team, který měl svou vlastní zdravotnici i mentálního kouče.
 
6.místo – Josef Dvořák + Vít Dvořák
19 bodů (3.místo – pétanque, 3.místo - přehazovaná, 4.místo – házená, 4.místo – kopaná, 5.místo – basketbal, 5.místo - tenis, 6.místo – florbal)
   Trochu jsem si připadal jak na hokeji. Dobrému a kvalitnímu výkonu bylo jen malou pižkou na kráse Pepovo tradiční samotrýznění s výrazem zmučeného z dílčího neúspěchu.. Léčbu Vítkem: „Pojď mi to zase zkazit“, ale na střídačce asi praktikovat nebudeme.
 
6.místo – Jakub Jelínek + Tomáš Jelínek
19 bodů (1.místo - přehazovaná, 3.místo - tenis, 4.místo – florbal, 5.místo – házená, 5.místo – kopaná, 6.místo – basketbal, 6.místo – pétanque)
   Na tento pár se upínala moje velká pozornost, protože po loňském druhém místě a velmi kvalitních výkonech jsem je pasoval předem na jednoho z favoritů na celkové vítězství. Leč člověk soudí a život mění. Přesto pokud Tomáš předpokládal, že jeho největší předností bude objemová prostornost v brance, tak mě doslova nadchly jeho rychlé nohy u přehazované.
 
7.místo – Roman Socha + Roman Socha
17 bodů (1.místo - tenis, 4.místo – florbal, 5.místo – pétanque, 5.místo - přehazovaná, 5.místo – házená, 6.místo – kopaná, 6.místo – basketbal)
   Kluky Sochovi táhnul jak buldozer nekompromisně za úspěchem velký Roman, což se mu podařilo především v tenisu.
 
8.místo – Tomáš Břinčil + Tomáš Břinčil
15 bodů (3.místo – kopaná, 4.místo – basketbal, 5.místo - tenis, 5.místo – pétanque, 5.místo – házená, 6.místo - přehazovaná, 6.místo – florbal)
   Celý den působili neuvěřitelně pohodovým až jakoby „přibržděným“ dojmem, přesto několikrát potvrdili kvalitu šikovné enklávy sportsmenů z Kaňku. Proti loňskému umístění – výrazné zlepšení a věřím, že až pravděpodobně příští rok novelizujeme disciplíny o nohejbal – posunou se ještě výš.
 
8.místo – Matěj Mimra + Iva Melicharová
15 bodů (1.místo – pétanque, 4.místo - přehazovaná, 5.místo – basketbal, 6.místo - tenis, 6.místo – házená, 6.místo – kopaná, 6.místo – florbal)
   Iva trochu znavená z fesťáku, přesto v dobrém rozpoložení a Matěj individuálně výborně, ale na přehazované to byl jeho standardní herní projev – vystačil si v podstatě sám.
 
9.místo – Jakub Komárek + Míra Jelínek
14 bodů (4.místo – kopaná, 4.místo – basketbal, 4.místo – pétanque, 5.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo - přehazovaná)
   Poměrně trochu překvapení a vzhledem ke Kubovým individuálním schopnostem, bojovnosti, nasazení a odhodlání hraničící až se sebeobětováním jsem čekal lepším umístění. Tak snad příště.
 
9.místo – Dominik Hruboš + Alena Hrubošová
14 bodů (4.místo – florbal, 4.místo – házená, 5.místo – kopaná, 5.místo – basketbal, 5.místo – pétanque, 6.místo - tenis, 6.místo - přehazovaná)
   Asi chtěli víc, ale konkurence byla letos veliká a jejich prohry byly často až po litém boji a nejtěsnějšími rozdíly. Dominik by možná rád upgradoval svého spoluhráče, ale já viděl Alenu hrát s maximálním nasazením a zápalem. Že bohužel někteří tatínkové ve hře neznají bratra ani gentlemanství je prostě fakt sportovních kolbišť.
 
9.místo – Adam Němec + Aleš Němec
14 bodů (3.místo – pétanque, 5.místo – kopaná, 5.místo – přehazovaná, 5.místo – házená, 5.místo – basketbal, 6.místo – florbal, 6.místo - tenis)
   Kluci Němcovi jako nováčci určitě nezklamali. A vzhledem ke skromnosti a pokoře jim vlastní, reprezentovali starou dobrou školu slušného vystupování snahy si to užít.
 
9.místo – Pavel Malina + František Malina
14 bodů (4.místo – kopaná, 4.místo – přehazovaná, 5.místo – florbal, 5.místo – tenis, 5.místo – pétanque, 6.místo – házená, 6.místo – basketbal)
   Co by jedni z nejmladších účastníků nebyli těmi hlavními aspiranty na bednu, nicméně i ve chvílích volna jsem je pořád viděl při nějaké sportovní aktivitě – super a palec nahoru.
 
10.místo – Jan Sadílek + Tomáš Sadílek
13 bodů (4.místo – pétanque, 5.místo – kopaná, 5.místo – basketbal, 5.místo – házená, 5.místo - tenis, 6.místo – florbal, 6.místo - přehazovaná)
   Kluci Sadílkovi utvořili velmi kvalitní a silný tandem. Ale nad nimi by především zaplesalo srdce Miroslava Tyrše, protože víc než výsledky za každou cenu, byla pro ně snaha si zahrát všechno s chutí, naplno a se zaujetím.
 
10.místo – Katka Sadílková + Jana Sadílková
13 bodů (2.místo - tenis, 5.místo – kopaná, 5.místo – florbal, 6.místo – basketbal, 6.místo – pétanque, 6.místo – házená, 6.místo - přehazovaná)
   Předvedli ideální rodinnou pohodu a souhru, kterou lze jen závidět. Především jejich výkon na kurtech osobně považuji za nejkvalitnější a nejtýmovější ze všech.
 
10.místo – Petr Malina + Katka Malinová
13 bodů (3.místo – basketbal, 5.místo – florbal, 5.místo – přehazovaná, 5.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo – pétanque, 6.místo – kopaná)
   Nejpočetněji zastoupená rodina v míčovém klání zcela naplnila ideu, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se a užít si to.
 
11.místo – Anežka Jelínková + Kristýna Jelínková + Šárka Jelínková
12 bodů (4.místo – pétanque, 4.místo – florbal, 5.místo – basketbal, 6.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo – kopaná, 6.místo - přehazovaná)
   Holky Jelínkovi navázaly na loňskou dívčí trojku, a přestože těch vítězství nebylo přehršle, vždy my je došly nahlásit s velkou chutí a radostí. Milé, hezké, usměvavé – co víc žádat od děvčat a doufám, že jim medaile udělaly radost.
 
12.místo – Aneta Hrubošová + Míra Malina
11 bodů (4.místo – kopaná, 5.místo – pétanque, 5.místo – přehazovaná, 6.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo – basketbal)
   Benjamínci našeho klání a jako volní hráči spojili své síly na poslední chvíli. Přesto své soupeře nejednou potrápili a vím, co píšu, viděl jsem je hrát. Na svůj věk byli fakt dost dobří.
 
12.místo – Vojta Němec + Petra Němcová
11 bodů (4.místo - tenis, 5.místo – přehazovaná, 5.místo – kopaná, 6.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo – pétanque, 6.místo – basketbal)
   Další nováčci našeho klání a musím se přiznat, že v tom všem shonu jsem nějak neměl štěstí je vidět hrát ani na jednom stanovišti. Škoda, snad příště.
 
13.místo – Míra Nekvinda + Míra Nekvinda
10 bodů (5.místo – házená, 5.místo – florbal, 5.místo – pétanque, 6.místo - tenis, 6.místo – kopaná, 6.místo – basketbal, 6.místo - přehazovaná)
   Oproti loňsku si trochu pohoršili, ale to Mírovi nebránilo být neustále v pohodě, což bylo navíc umocněno tím, že se na jeho sportovní výkon přišla podívat i jeho maminka s malým sourozencem.
 
14.místo – Sam Nevole + Jana Nevolová
9 bodů (4.místo – basketbal, 6.místo - tenis, 6.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo – kopaná, 6.místo – pétanque, 6.místo - přehazovaná)
   Jana a Sam zaplatili nováčkovskou daň a do příštího ročníku mají 365 dnů na větší skamarádění se s kulatým nesmyslem. Nicméně pokud si myslíte, že skončili čtrnáctí, tak neznáte Síru, protože ten je vyhlásil na čtvrtém místě a tudíž naše sportovní klání nemělo poslední místo – ideální tečka na konec.
 
P.S. Pro ilustraci přikládám i pár fotografií - odkaz
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 5 – LÉKAŘSKÁ PROHLÍDKA A ZÁKLADNÍ INFO K NOVÉ SEZÓNĚ
 
   Do září sice ještě zbývá celé léto, nicméně až se nová sezóna zeptá: „Cos dělal v létě“, bude povinností všech hráčů mít již absolvovanou lékařskou prohlídku a mít potvrzení o způsobilosti hrát lední hokej. Ovšem od kategorie mladších žáků to již musí být od sportovního lékaře a součástí vyšetření by mělo být i zátěžové EKG. Potvrzení by nemělo být starší jednoho roku a je potřeba jej odevzdat před začátkem soutěže, protože bez Protokolu ze zátěžového EKG a Potvrzení od praktického lékaře, že je hráč způsobilý hrát hokej, nemůže podle Vnitřní směrnice ČSLH č.66 trénovat ani hrát utkání!
   Nejbližší sportovní lékař je pro nás v kolínské nemocnosti MUDr. Marie Bulíčková a objednat se můžete na telefonu – 321 756 496. Upozorňuji na omezenou kapacitu zmíněného zařízení a dlouhé čekací doby. Doporučuji se proto objednat včas (nejlépe ihned), případně aby se rodiče hráčů domluvili a na prohlídku jely vícečlenné skupiny společně.
   Další sportovní lékař je pak v Rosicích MUDr. Pavlína Čmedlová - 466 415 641, v Pardubické nemocnici - 466 014 162 nebo 466 014126 a ve Fakultní nemocnici Hradec Králové - 495 837 333
 
   Dále připomínám, že během srpna bude probíhat letní příprava na ZS. Scházet se budeme ve stejném režimu jako během jarní přípravy. To znamená pondělí-středa-pátek od 16.00 do 17.30, ale již jen na ZS a poprvé se sejdeme ve středu 1.8.2018. Náplní budou především sportovní hry a střelba, protože musíme alespoň trochu dohnat ztrátu způsobenou absencí střelnice během jarní přípravy.
 
   V termínu 18.8. až 25.8. proběhne tradiční soustředění a potřebné info naleznete v informačním letáku. Myslím, že většina z vás jsou již zkušení harcovníci, nicméně pokud by se někdo potřeboval na něco zeptat – klidně se na mě obraťte.
 
   Po návratu ze soustředění již ucítíme vůni ledu, tudíž skočíme rovnou do bruslí. Tréninky v nové sezóně bude mít naše kategorie v pondělí 16.30-17.30, ve středu 16.45-17.45 a v pátek 16.45-17.45.
 
   Jinak letošní soutěž dostála jistých změn a je rozdělena na základní část a nadstavbu. V základní části jsme prozatím (úmyslně píšu prozatím, protože z letitých zkušeností vím, že situace se může ještě několikrát změnit a pravidla jsou pro všechny, přesto pro pár kámošů si vyřveme změnu nebo výjimku, když je potřeba) ve skupině č.4 spolu s týmy HC Hvězda Praha, HC Lev Benešov, HC Poděbrady, HC Rytíři Vlašim, SC Kolín, kde se spolu všechny týmy střetnou dvoukolově. Na základě součtové tabulky kategorie starších a mladších žáků po základní části postoupí týmy buď do nadstavby A, kde se utkají dvoukolově všechny týmy na 1. – 3. místech, nebo do nadstavby B, kde se utkají dvoukolově týmy ze 4. – 6. míst s tím, že výsledky ze základních skupin se započítávají.
   To je pro začátek asi to nejzákladnější, jinak předběžný rozpis zápasů základní skupiny najdete v sekci „Výsledky“ a další zprávy až někdy příště. Mějte se hezky a neodkládejte ty Lékařské prohlídky.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak mi ráno krystalka prozradila, že dnes slaví narozeniny náš bývalý premiér a prezident – Václav Klaus. Nepochybně výrazná postava našich soudobých dějin, která ovšem díky svým kontroverzním činům a názorům vyvolává stále nejrůznější druhy emocí. Přes zbožňování a uznávání až po odmítání a nenávist. Ve mně tedy tato zpráva vyvolala okamžitě vzpomínku na jeden můj sen, který jsem kdysi publikoval v blogové sekci tohoto webu. A když můžou v rámci svých archívních pořadů televize mlít kolem dokola pořád ty stejné scénky až do úplného zblbnutí, třeba vám nebude vadit, když zašátrám v nejhlubším šupleti tohoto webu a z jeho přítmí jej opět vytáhnu:
 
AKCE BARBORA
    Nedávno měl jsem zvláštní sen a ten bych vám nepřál…. Tak kdysi začínal diskotékový hit Jiřího Korna – Miss Moskva, a tak taky začíná mé dnešní vyprávění. Abych ale včas utlumil vlnu falešného nadšení, neočekávejte žádné dlouhonohé modelky pohupující se po mole, či kakaové krásky, které mají na sobě jen mokré luxusní tričko. Ne, ne !!! Zkroťte svou fantazii, nepřišel jsem v REM fázi spánku o svou neposkvrněnost, ani hlasitým hekáním nevzbudil nic netušící choť a pak se vymlouval, že se mi zdálo, jak makám v posilovně.
   Můj sen byl daleko prozaičtější, ale názorně dokládá, že psychika je mocná čarodějka, se kterou si není radno příliš zahrávat. Jeho prvotním impulsem byla totiž prostá informace, na přípravkářském opékání buřtů: „Pepa dnes nepřijde, protože hlídá Sobotku“. Původně jsem to pochopil, jakože Pepa vyhlíží v letištní hale, kvůli podpisu, přílet Vladimíra Sobotky (bylo to totiž přesně v den návratu našich hokejistů z MS), ale pak mi bylo dovysvětleno, že pomáhá bodyguardům premiéra Sobotky při jeho návštěvě Kutné Hory. A to mé fantazii úplně stačilo. Já ale nemířím nikdy nízko, a proto jsem ve svém snu do hlavní postavy celé story obsadil bývalého prezidenta Václava Klause.
   Děj tak začíná v pancéřové limuzíně, kterou přijíždí náš hlavní hrdina na návštěvu Kutné Hory. Panuje zde ovšem hodně napjatá atmosféra, neboť hlava státu obklopená svými poradci a tajemníky probírá podrobný itinerář několika následujících hodin, když vše vyvrcholí: „Kutná Hora? Tam přeci bydlí můj dlouholetý přítel Pavel Sirotek. Víte co? Překvapím ho a udělám mu radost tím, že navštívím jeho dceru ve škole!“ Všichni přítomní se okamžitě snaží, aby své rozhodnutí ještě poněkud přehodnotil, a především bezpečnostní poradce namítá něco o nepřehledném prostoru školy, velkém množství dětí, osob a těžko zvládnutelném úkolu. Nicméně Klaus pln rozhořčení tvrdošíjně trvá na svém. A tak šéf ochranky, jehož obličej pod tmavými brýlemi připomíná tvář ledního medvěda (ten totiž nemá mimické svalstvo, takže vypadá permanentně naštvaně), pronese tajemně do mikroportu na klopě svého saka: „Akce Barbora zahájena“!!!
   A v tu chvíli základní škola Žižkov začíná psát nezapomenutelnou kapitolu svých dějin. V jejích útrobách to doslova vře. Všude se pohybují tajemní muži v černém s naslouchátky v uších. Ochozy protilehlého chrámu Svaté Barbory obsazuje skupina elitních odstřelovačů a v ředitelském salónku stoly přetékají hojností a strdím, protože je zde připravená papanice a kropenice na počest nejvyššího. Třídní učitelka 3.B je okamžitě podrobená důkladnému proškolení hradním PR managerem, na které dítě se má při návštěvě pana prezidenta zaměřit a jak vhodnými otázkami zdůraznit jeho intelekt.
   Víte, stále jsem se domníval, že vychovávám děti v duchu Guta-Jarkovského, ale to co poté následovalo, mě poněkud nalomilo. Vynechám pasáž o příjezdu, majácích, sirénách, policistech na motorkách, červeném koberci, televizních štábech, blescích fotoaparátů a přejdu rovnou do třídy. Po obligátním představení mé Barunky panu Klausovi došlo i na několik konverzačních frází, což se ovšem posléze stalo osudným. Přihodilo se totiž, že hradní pán se pokusil získat sympatie, do té doby jaksi odměřené slečny: „Hm, hm, hm a jestli pak víš, že tvůj tatínek je můj velmi dobrý přítel?“ V tu chvíli ale přešla Dcéra vlasti do poměrně hlasité opozice: „To asi těžko. Můj táta se zloději nekamarádí!!!“ Zjevně zaskočený prezident si ale bohužel neodpustil velmi zvláštní a v tu chvíli zcela chybné a dětinské „prosííííííííím"....., čímž si zjevně vykopal vlastní hrob a malého zastánce pravdy definitivně nakopl: „Můj tatínek totiž říká, že je úplně jedno, jestli kradeš pero na stole, naftu z auta, hřebíky ve fabrice, nebo státní milióny. Pořád jsi ten samý zloděj, jen v jiných podmínkách a za jiných okolností!!!“
   Co následovalo? Z mlaďošky se rázem stala mediální hvězda a všechny zpravodajské štáby se o ní mohly doslova porvat. Část prezidentského establishmentu zpytovala svědomí z nezvládnuté akce, část se cukala smíchy a nebohá ředitelka školy se odpotácela omýt rozpálený obličej, neboť na tak rychlý pád koutků úst rozhodně nebyla připravena. No a pan Klaus rozohněn doběla, protože pro pravdu se každý čertí, zavelel k okamžitému odchodu (zde se mi ale do snu, trochu nepochopitelně, přimotala asociace se současným prezidentem) a snažil se opustit školu, tou nejrychlejší, faustovou metodou! Akorát si při tom ale zvolil protilehlou stranu. Zakopl a namísto stropem, zkoušel, co vydrží podlaha. Cesta do pekel, holt dle jeho bonmotu, vede přímo dolů…..
   V tu chvíli jsem se celý zpocený probudil a jak to tak bývá, nemohl pospojovat tělo a myšlenky dohromady, aby opět smysluplně fungovaly. Jistě to taky občas znáte, tu nejistotu, jestli to všechno, co se vám honilo hlavou, byla vlastně pravda nebo jen sen. No, a protože jsem si nedokázal jednoznačně odpovědět, otočil jsem se na druhý bok s uklidněním, že se večer kouknu na zprávy: „Jestli se to opravdu stalo, tak to tam určitě bude…..“
   Tak a to je všechno. Údajně by každý i třeba sebeblbější příběh měl mít své poslání a poučení. No, nevím tak úplně přesně co právě z tohoto vydolovat. Takže snad jen, že děti se prý rodí čisté a nezkažené. Obratně se pohybovat v labyrintu polopravd a lží, prospěchářsky, či takticky vyčkávat, snažit se do poslední chvíle chytračit a raději nastrčit ostatní, ať se spálí a v závětří čekat, jak se situace vyvine, tak to se údajně naučí a odkoukají až teprve od nás dospělých. Smutné! Nehledejme proto donekonečna chyby jinde a v jiných, přestože tam bezpochyby jsou, ale raději precizně zvládněme svůj vlastní úkol – být svým dětem tím nejlepším příkladem.
 
   Pokud jste dočetli až sem, předpokládám, že vás polil pot z obavy, abyste se náhodou nedostali do mé hlavy a snu i vy. Nebojte a zbytečně nepodléhejte předčasným katastrofickým vizím a raději si přečtěte rozhovor s našimi Honzy – oslavenci tohoto týdne, který bude tentokrát ovšem neobvykle – double.
Ahoj chlapci a vítám vás u vašeho společného oslaveneckého rozhovoru. Po roce se opět setkáváte v jedné kategorii. Je něco, na co se v této sezóně těšíte a naopak?
Honza (Knížek): Já se na tuhle sezónu těším moc a především na zápasy. Myslím, že máme hodně silný tým a mohli bychom často vyhrávat. Já totiž rád vyhrávám. No a netěším se až tolik na testy na soustředění. Je to hodně náročný.
Johny (Sadílek): Já se taky těším a stejně jak říkal Honza, tak nejvíc na zápasy. Pak taky na tabulky, a že budeme hrát poprvé zápasy a soutěž, kde budu moc sledovat naše výsledky a porovnávat je s výsledky soupeřů. Jinak já obavy nemám z ničeho.
Pomalu nám končí jarní příprava, jak jste s ní a svými výkony byli spokojení?
Johny: Za mě dobrý. Mě to bavilo. Jinak si myslím, že jsem podával dobré výkony, i když se mi občas samozřejmě něco nepovedlo. Nejlíp mi šly asi ty běžecké disciplíny, ale slabší jsem byl v sedu-lehu a silových věcech.
Honza: Mě jarní příprava taky bavila a nejvíc asi všechny ty hry, co jsme často hráli. Moje výkony byly asi dobrý a nejvíc mi šlo běhání a sedy-lehy. Oproti tady Honzovi jsem s nimi neměl problém, ovšem slabý mám zatím hodně ruce. No a nebavilo mě, nebo spíš jsem měl strach, když jsme s trenérkou Luckou skákali na trampolíně. Z toho mám zatím respekt.
Za pár dní nám začnou letní prázdniny, už máte nějakou představu, jak si je letos užijete?
Honza: My většinou na začátku jedeme autem na dovolenou do Chorvatska. Pak jezdíme tady u nás na dovolenou na kolech s kamarády. No a pak už mám jen fotbalový a hokejový soustředění. Nejvíc se asi těším na to hokejový soustředění a pak taky k moři. Rád v něm plavu, i když mám strach, abych nešlápnul na ježka, což už se mi kdysi podařilo.
Johny: Já se hodně těším do Španělska k moři. Letos to bude hodně výjimečný, protože letíme na čtrnáct dní na La Mangu, kde bude léčivé bahno. Pak pojedeme na chatu a ještě před prázdninami vlastně budeme na Suchdoliádě, kde se soutěží v různých sportovních disciplínách o medaile.
Honza tady zmínil, že se těší na hokejové soustředění, jak to máš ty a eventuelně co byste změnili, vypustili, či přidali do jeho programu?
Johny: Já se samozřejmě taky těším a jediné co bych změnil, aby se to opékání buřtů přesunulo ze čtvrtka na pátek, protože pátek je lepší den. Jinak je to krásný a nenapadá mě nic, jak to vylepšit.
Honza: Já už jsem tedy říkal, že se těším a asi nejvíc na to, že tam budu s kámošema, a že bude legrace a zábava. No a změnit by se mohlo, že by byla později večerka, aspoň v jedenáct, abychom mohli venku blbnout a běhat o něco dýl.
Kluci, jméno Honza je podle statistiky nejoblíbenějším českým jménem. Jak jste s ním ale spokojeni vy, která jeho forma oslovení vám nejvíce vyhovuje a případně, které jiné jméno, pokud byste museli, byste si vybrali jako náhradní?
Honza: Jo, dobrý. Nejvíc mi vyhovuje, když mi lidi říkaj normálně Honzo a žádný jiný jméno bych nechtěl.
Johny: Úplně perfektní a nejvíc se mi líbí Johny, jak mi říká babička. A jiný jméno bych taky nechtěl.
Vy dva spokojení Honzové, oba provozujete vedle hokeje i jiné sporty, tak mi teď o nich něco povyprávějte.
Johny: Já jsem hrál tenis, ale asi před rokem jsem skončil, protože už to nešlo časově stíhat dohromady. No a mezi těmi dvěma sporty jsem si vybral hokej. Přesto si ještě občas tenis jen tak zahraju, nebo taky u nás na hřišti s klukama fotbal.
Honza: Tak já hraju ještě fotbal a teď jsme i vyhráli naší okresní ligu. Přesto mě ale víc baví hokej. Fyzicky je to sice podobně namáhavé, ale mě víc baví bruslit než běhat. A taky když udělám pár odrazů na bruslích, tak jsem mnohem rychlejší a nemusím už potom tolik šlapat.
Vy jste oba velmi hodní, v přípravě neskutečně poctiví a nekonfliktní kluci, přesto umíte i vy někdy zlobit a jaký byl váš největší průšvih? Tedy ten, který se může prozradit.
Honza: Zlobit rozhodně umím a můj největší průšvih byl, když jsem ve škole shodil kluka na vánoční stromeček. Ten stromek sice nespadnul, ale rozbilo se pár ozdobiček, kluk brečel a já dostal poznámku. No a doma se na mě nejvíc zlobí, že nerad uklízím a především v kleci u svého morčete.
Johny: Já zlobím ve škole tím, že pořád mluvím, a tak mi říkaj Sadílek TýVý. No a doma tak nějak normálně, jakože občas neposlechnu a tak. Největší průšvih? Asi, že občas hraju doma florbal a někdy střelím míček k sousedům.
Hoši, nezlobte se, ale jestli jsou toto vaše největší průšvihy, tak já byl ve vašem věku jiná liga. O tom ale jindy. Teď mi ale schválně řekněte, když už tedy něco provede, co je pro vás pak skutečně nepříjemný trest?
Johny: Když dostanu přes zadek, nebo třeba když mi seberou tablet.
Honza: Pro mě je největší trest, když mi seberou všechny přístroje, prostě všechnu elektroniku. To pak jen sedím, koukám a přemýšlím, co bez toho připojení budu dělat.
Nebudu už vás víc trápit, a tak se závěrem zeptám na vaše největší přání, které byste chtěli, aby se vám splnilo. A samozřejmě jen takové, co se může vyslovit nahlas.
Honza: Já bych si přál dostat se jednou do NHL a být jako David Pastrňák. To je můj vzor, protože hraje taky v útoku a hraje tam dobře a hodně střílí.
Johny: Moje přání je být nejlepší gólman na světě a můj vzor je Dominik Hašek. Já jsem ho sice na vlastní oči neviděl nikdy chytat, ale koukám doma na videa z doby, kdy chytal za Pardubice. Jinak jsem se s ním jednou potkal na Dolní Moravě, když tam pořádal nějaké soutěže na lyžích.
Kluci, moc vám děkuji za zajímavý rozhovor a samozřejmě přeji všechno nejlepší i splnění vašich přání. No a s mou pomocí můžete počítat, protože pomáhat někomu, kdo je ochoten za svůj sen poctivě bojovat a dřít, mě baví...
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 4 – MALEŠOV OPEN
 
   Kdo by rád zažil atmosféru, která je ve všech směrech srovnatelná s atrakcemi typu právě skončeného French Open a jiných, nechť se dostaví v neděli 24.6.2018 na hřiště do Malešova, kde v 10.00 hod. začíná již sedmý ročník turnaje Malešov Open – Míčový sedmiboj. Pro ty, kteří se ještě nikdy nezúčastnili, dávám na vědomí, že se jedná o akci, ve které nepůjde jen o sportovní výsledky, ale především o upevnění kolektivního ducha, zábavu, zasportování si s dětmi a jejich podporu v této aktivitě. Jako obvykle budou soutěžit dvojice, v nichž dravé mládí budou zastupovat děti a zkušenost, rutinu a herní vyzrálost zajistí jejich vzory z řad dospěláků (rodič není podmínkou, stačí kdokoliv nad 15 let).
   Soutěžící se tentokrát utkají v přehazované, házené, tenisu, fotbalu, basketu, florbalu a petangue. Střetnutí budou mít samozřejmě upravená pravidla věkovým možnostem dětí a párovému zápolení. Rozhodně se ale neobávejte, že byste to nezvládli!!!
   Zahájení a registrace hráčů s uhrazením startovního poplatku 50,- Kč za jednu soutěžní dvojici (náklady na pronájem sportovišť a pořízení cen) proběhne v 10.00 hod.. Následovat bude „karlovarská losovačka“, neboli rozlosování pavouků jednotlivých disciplín. No a poté již nebude nic bránit vypuknutí sportovního klání, ve kterém se jeho účastníci utkají nejen o medaile (pro všechny zúčastněné děti) a poháry (pro tři nejlepší páry), ale především o respekt soupeřů a putovní titul – „Míčový král“, “, kterým se momentálně honosí Štěpán a Josef Jelínkovi.
   První pomoc proti dehydrataci organismu bude po celou dobu turnaje zajišťovat restaurace, s tradiční nabídkou alko i nealko nápojů. Případný úbytek kalorií se bude moci doplnit u grilu s obvyklým sortimentem kuřecích a vepřových steaků, klobás a párků v rohlíku. Ovšem pozor!!! Jídlo bude opět na počet, a proto každý, kdo si bude chtít zamastit pusu, si jej musí do středy 20.6.2018 objednat u mě, a to osobně, e-mailem, nebo vzkazem po dětech.
   Jinak oficielní část akce končí s posledním odehraným mačem, což bývá většinou před 16.hodinou a celou jí pak uzavře jako na každém velkém sportovním zápolení - slavnostní vyhlášení. Jeho součástí bude i ocenění nejlepších borců z jarní přípravy podle výsledků výkonnostních testů a vítěze dlouhodobé soutěže v obíracích hrách.
   Závěrem bych si dovolil osobně pozvat všechny členy naší kategorie, ale i všech ostatních, jakožto i vaše příbuzné a známé. Z toho všeho tedy pramení, že pokud si chcete trochu zasportovat, či jen posedět, poklábosit a oslavit s námi konec jarní přípravy a začátek prázdnin, udělejte si v kalendáři u neděle 24.6. červený vykřičník a nezapomeňte dorazit! Tajně doufám, že naše společnost bude co nejkompletnější a svou účastí obohatíte a pozvednete společnou zábavu. A já abych nikoho předem neodradil, veřejně slibuji, že se nebudou konat žádné proslovy ani dlouhá hodnocení. Zkrátka neformálně a na pohodu.
 
P.S. Případné dotazy jako vždy rád zodpovím a jinak přeji všem krásný červnový týden s dlouhými slunečnými dny.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   V sobotu si připomínáme vyhlazení Lidic německými okupanty během druhé světové války, což skutečně není důvod k nějaké oslavě. A obtížně se i píše o události, kterou zná ze školy snad každý. Přesto vzpomínka na ní pokládá stále tolik sžíravou otázku: „Co vše je člověk člověku schopen provést?“. Ne snad, že by nebylo možné v historii najít i jiné více či méně tragické příběhy. Spíš, že příběh Lidic je i 76 let po tragických událostech čímsi jako nedotknutelnou znárodněnou památkou zalitou do vosku obtížně odstranitelného poválečného patosu. A přesto jsem přesvědčený, že i dnes, nebo možná právě dnes je potřeba si takové události stále připomínat. 
   Vzpomínám, jak jsem před pár lety jel s dorostenci na zápas s naším tehdy největším konkurentem v boji o titul a řidič nám v autobuse pustil film Lidice. Jeho scénář vychází ze skutečného příběhu jediného lidického muže, který přežil válku paradoxně jen díky tomu, že ve rvačce zabil svého staršího syna a při lidickém zločinu byl již několik let v kriminálu. Film jsem se zaujetím sledoval a přitom i pokukoval kolem sebe a myslím, že jsem neviděl jediného kluka, který by nebyl měkkej. To by člověk musel už být zřejmě ze železobetonu, aby to s ním nezacloumalo, když si připustí, že ať už je film natočený jakkoli, tak nějak to prostě bylo. Problém ovšem byl, že z autobusu nevystoupil k jednomu z nejdůležitějších zápasů sezóny nažhavený a nabuzený tým, ale ztichlí, zamyšlení kluci. Ani já tehdy neměl pomyšlení na nějaké motivační proslovy v kabině. Přesto kluci hráli jak z partesu a vyhráli. Vlastně ani nevím, co tím chci přesně říct. Snad jen, že je dobré si občas uvědomit, že to co máme, není samozřejmost a že jsou v životě i důležitější věci, než které právě prožíváme, a kterým i trochu naivně přikládáme větší váhu, než v širším kontextu mají. To se ale samozřejmě netýká Dominika Hruboše a jeho jedenáctých narozenin.
Ahoj Dominiku. Všechno nejlepší k samým jedničkám. Zatím tedy jenom narozeninovým, ale doufám, že brzy i těm na vysvědčení.
Snad jo, zatím to vypadá docela dobře.
Jak to máš se školou, co tě tam baví a co ne?
Nejvíc mě baví matika, kde rád počítám příklady a pak tělocvik. No a nebaví mě čeština a angličtina. Především diktáty a různá cvičení na zájmena a tak.
Takže to jsi asi rád, že od září nastupuješ do matematické třídy?
To jo, těším se. Jde tam se mnou i ségra a ještě asi dva kamarádi z bývalé třídy, tak to snad bude dobrý.
Tvoje ségra je i tvoje dvojče. Jak spolu vycházíte?
Já myslím, že dobře, i když ve škole spolu moc času netrávíme, protože máme každý své kamarády. No a doma mě pak většinou bije. Ona je sice o pět minut mladší, ale stačí, abych jí jen jednou bouchnul a hned do mě půl minuty šije, že se nestačím krýt ani utíkat (úsměv).
Dobrá pomineme sourozenecké škádlení. Máte nějaké společné zájmy?
Ani ne. Ve škole to má Aneta opačně než já, protože jí jde dobře čeština a naopak matika moc ne. No a doma si hrajeme většinou každý sám. Já jsem buď na mobilu, nebo když k nám přijdou kamarádi, tak spolu něco hrajeme, nebo si házíme míčky.
Aneta prý s námi možná pojede letos na soustředění. Těšíš se na to?
Já docela jo. Hlavně na to, že bych jí pasoval. Jenže jí se moc nechce. Tak uvidíme.
Ty jsi byl zatím jen dvakrát. Poprvé v Borovici a podruhé vloni na Kocandě. Kde se ti to líbilo víc a proč?
Asi v té Borovici, protože tam byl ten bazén na koupání a taky to pískové hřiště. Ale na Kocandě zas bylo lepší ubytování a pokoje.
Jaké vlastně byly tvoje hokejové začátky?
Když jsem byl malej, tak jsem viděl mistrovství světa a zaujalo mě to. Tak jsem to řekl mamce, a ta mě vzala na zimák. Jenže jsem hodně padal, a tak jsem začínal nejdřív bruslit u pana Kopeckého. No, a když jsem to už trochu zvládal, tak jsem začal chodit na tréninky do přípravky a pak i začal hrát hokej.
Jak by mělo v této sezóně vypadat složení lajny podle tvých ideálních představ?
Takže v útoku já, Honza Knížek a Máňa. V obraně pak Tomáš Hájek a Štěpán Lipský. No a třeba i Šimon Král, prostě druhoročáci, aby byli spolu.
Jaké představy máš o letošní sezóně a v čem by ses chtěl během té doby nejvíc zlepšit?
Představy ani žádný nemám a v čem bych se měl zlepšit taky nevím. Já myslím, že mi jde všechno docela dobře (úsměv).
Fajn - sebevědomé hráče já mám rád. Z toho, co ti jde tedy docela dobře, v čem si připadáš nejlepší?
Asi ve střelbě. Myslím, že mám dobrou střelu.
Nebudu tě už víc trápit, ale ještě se zeptám, co by ti v den tvých jedničkových narozenin udělalo největší radost?
Nový počítač, ale ten určitě nebude.
Kdo ví? Nikdy neříkej nikdy, a pokud to náhodou neklapne letos, tak třeba někdy příště. Za mě rozhodně vše nejlepší a užij si krásné narozeniny i ponarození. Jedenáct je totiž krásný a neopakovatelný věk, podobně jako ty osobnost. Takže hodně štěstí, zdraví, výjimečných okamžiků a neztrať svůj humor a schopnost dělat i každodenní maličkostí s radostí.
 
 
 
FOTOSOUTĚŽ - POKRAČOVÁNÍ
 
   Jak už někteří z vás vědí, jsem právě v lázních, a tak posílám pozdrav alespoň po elektronickém pošťákovi. Věřím, že i bez mé přítomnosti věci fungují, jak mají, takže v klidu nasávám vůni kávy sedíc na temně červeném kanapi, jež bych spíše očekával v nějakém nevěstinci. Nad hlavou mi ovšem nebliká neonové srdce a na klíně mi taky nikdo nesedí. Vlastně na něm mám počítač a vybírám nějaké zajímavé fotky, abych trochu osvěžil toto fádní období, když už se mi nepodařilo dostatečně vybudit vaší fantazii.
 
 
Tento snímek je malou jízdenkou do hokejového pravěku a těžko může konkurovat marketingově propracované akci „Pojď hrát hokej“. Nicméně úspěšnost antireklamy je známá věc. Mimochodem, poznal by někdo hlavního aktéra, který již v naší soutěži jeden snímek má. Ten je ovšem z doby, kdy již dávno nepatřil k hokejovému potěru.
 
 
Mám rád hráče, kteří hrají srdcem a i do onoho roztrhání těla. Tato vizáž je ovšem dílem vrtochů paní módy. Zkrátka jednou jsou to různě barevné tkaničky v bruslích a jindy zase co nejvíc rozervané ribano.
 
 
Abych nebyl podezírán, že žiju pouze z minulosti, tak na závěr jedna nejaktuálnější fotka z letošní jarní přípravy. Tou se s vámi pro dnešek loučím, přeji příjemné dny a neberme ten život zas až tolik vážně.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Až půjdete v pátek po ulici, dost možná potkáte spoustu rozesmátých a jásajících dětí upatlaných od zmrzliny. Z různých míst se bude asi ozývat veselá hudba a po obloze budou někde létat i balonky. Nevím jak pro vás, ale pro mě je každý pátek svátek, ovšem tento bude ještě o to příjemnější, že bude i Dnem dětí. A ty jsou přeci úžasné, i když záleží především na nás, jaké dětství jim přichystáme a jakou stopu se nám podaří do nich obtisknout. Važme si, že spolu se svými blízkými žijeme v míru, že sice řešíme problémy dospělých, nicméně ty nám nebrání najít si denně čas na chvilku u společné hry, knížky, vycházky do přírody nebo jen popovídání si u společného jídla. Jsou to okamžiky štěstí, které nám nikdo nevezme a již se nevrátí.
   A ještě než předám slovo oslavenci tohoto týdne Michalu Zvěřinovi, tak odkaz na fotky z našich tréninků, na potvrzení slov o úžasnosti dětí.
 
Ahoj Michale. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Těšil ses na něj?
Jo. Přeci jen to jsou moje první kulatiny, tak to vnímám trochu víc než jindy.
A jakou by sis tedy přál oslavu?
Nějakou velkou a dobrou na zahrádce. Aby bylo hezké počasí a mohli jsme se, když tak i vykoupat.
Vidím, že se na svou oslavu opravdu těšíš. Jsi rád středem pozornosti?
Jo. Docela jo.
Lákalo by tě tedy být jednou slavný?
Asi jo. Třeba by se mi líbilo, být jednou dobrý gólman.
A co by se ti na tom líbilo?
Nevím. Asi že bych vydělával hodně peněz, jako ti slavní fotbalisti a hokejisti.
Kdo je mezi nimi podle tebe momentálně nejslavnější?
Z fotbalistů asi Messi, na kterém se mi líbí ty jeho fousky a jak je malej. No a mezi hokejisty Jágr. Já mám ale nejoblíbenějšího Fleuryho z Golden Knights. Moc se mi líbí ta jeho přilba se znakem rytíře.
Jak se zatím cítíš v staronovém kolektivu?
Dobrý, v pohodě. Žádný problém.
Jako každý rok, tak máme i letos tři tréninky týdně, ale tentokrát každý jinde. Jak vnímáš tuhle změnu, a který je pro tebe nejzajímavější?
Já s tím nemám problém a nevadí mi to. Vlastně mi to naopak vyhovuje, jak se to střídá. Líbí se mi to všude. Jak tady na umělce, tak na gymplu v tělocvičně, nebo i na zimáku. Nejvíc se mi ale líbí asi ty tréninky na plavečáku v písku. To mě fakt baví.
Na začátku a na konci tréninku hrajeme nejrůznější sportovní hry, kterou máš nejoblíbenější a naopak?
Nejvíc mě asi baví, když hrajeme fotbal a nebaví mě tolik hrát na babu.
Další součásti tréninku pak je kruháč, kde jsou stanoviště různě zaměřená na obratnost, rychlost, sílu a tak. Stejná otázka jako před tím, která ta stanoviště tě baví víc a která míň?
Asi nejlíp mi jdou ty zaměřený na sílu, ale moc mě nebaví ty běžecký, protože mě brzy začne bolet v tříslech.
Vnímáš fakt, že jste zde tři gólmani pro sebe jako výhodu nebo spíš nevýhodu?
No, spíš jako nevýhodu, protože když jsme všichni zdraví, tak si tolik nezachytám. Mně ta konkurence zas tolik nevyhovuje a radši mám svý jistý.
Tak to mám pro tebe jednoduchou radu. Trénuj víc, snaž se víc, vnímej rady trenérů víc než tvoji kolegové a budeš i víc chytat. Nic není zadarmo a musí se proto něco udělat. Nicméně když se v brance pravidelně střídáte, v jaké fázi zápasu nejraději nastupuješ?
Asi jako poslední, nevím proč, ale chodit na poslední třetinu mi vyhovuje. Snad, že už je zápas nějak rozehraný a někdy už i rozhodnutý.
Ty jsi začal letos chytat i na fotbale, jak ti to jde?
Docela jo, i když někdy dostanu i tam hodně blbý góly.
Takový, jako teď dostal Karius z Liverpoolu ve finále Ligy mistrů?
Hm, tak to nevím, to jsem neviděl.
Tak se na to určitě koukni, ať vidíš, že i ti největší šampióni udělají občas školáckou chybu, tak proč pak ne vy děti. Je ale podle tebe nějaký rozdíl v atmosféře v týmu při hokeji a fotbalu?
Nevím, ani mi to moc nepřijde. Snad jen že na fotbale dělaj kluci před zápasem, nebo po něm, takový blbosti, jako že po sobě hážou různý věci, smějou se nevtipným věcem a vůbec trochu víc zlobí.
Vím, že jako u většiny tvých vrstevníků, je tablet oblíbený společník. Jak jsi na tom, ale například s knížkami a čtením?
Dřív jsem si četl docela dost, ale teď už moc ne. Nejvíc mě to asi bavilo ve třetí třídě, když jsem si musel psát čtenářský deník. Do dneška si pamatuji na knížku „Tomáš Děsný“. To bylo o klukovi, který pořád zlobí, dělá samé lumpárny a všechny straší. To byla docela legrace a bavilo mě to hodně.
Máš nějaké přání, jehož splnění by ti v sobotu udělalo opravdu radost.
Asi bych rád dostal lego a pak nějaký ty sportovní hry na televizi jako je Xbox.
Tak třeba si to tu někdo přečte, nebo víš co je v životě dobré, když něco chceš. Umět si o to říct. Za sebe ti přeju všechno nejlepší a snad se v tom sobotním dárkovém balíčku najde něco z toho, co si přeješ a co tě potěší. Protože k čemu jinému by takové dárky měly být, než k potěšení těch, pro které jsou určené a s nimiž je najednou všechno veselejší, slunce víc hřeje, svět víc voní, melodie líp ladí a dobroty víc chutnají. Tak ať to máš v sobotu takhle nějak.
 
 
 
CYKLOSTORY
 
   Právě jsem ukrutně dožraný, protože jsem měl napsanou víc než půlku článku a pak to v Jáchymovi (přátelské oslovení mého PC) jen bliklo a bylo po ptákách. Netuším, proč, ale protože jsem netradičně neměl zazálohováno, kompletně celý text je v pytli. Takže jedeme ještě jednou, tentokrát už jen telegraficky a z jedné vody bez velkého přemýšlení.
   Tradiční hokejový výjezd na kolech je minulostí a bez zardění odhazuji ze sebe omezující skořápku skromnosti a vykřikuji světu v ústrety, že letos se zúčastnil rekordní počet dětí a dospělých – 62 – slovy šedesát dva. Páni (anglicky čteno wau) – tohle jsem, spolu s Karlem Gottem, fakt nečekal a mám z toho opravdu velkou radost.
   Ale abych to vzal alespoň trochu chronologicky. V neděli po desáté hodině vyrazila naše hokejová výprava směr Chotusice, kde byla naplánovaná první přestávka na hřišti. Den byl opět podle všech meteorologických pravidel letní. Slunce sálalo jako v půlce srpna a cestu nám zpestřil lajf start dvou gripenů přímo nad hlavami, čímž se vyplnilo Milanovo tajné přání. Z Chotusic je to jen, co by Bugár kamenem dohodil, na žehušickou pískovnu a zde proběhla druhá přestávka – tentokrát koupací. No a pak už se jelo na oběd do Rohozce, po kterém měla proběhnout pravidelná součást našich výjezdů – časovka. Jenže plány se plánují a blázni se radují, a tak v době našeho předem dohodnutého příjezdu se místo servírování poledního menu, začalo teprve vařit. Vzniklou časovou ztrátu jsem kompenzoval rozhodnutím – zrušit letos závody a pokračovat k domovu přes Třebešice. Zde však proběhla poslední, tentokrát neplánovaná, přestávka na hřišti, a protože někteří hoši se netajili svým zklamáním z odvolaných závodů, využili jsme možnost nabízející zdejší sportovní areál a zasoutěžili si v obratnostně silovém parkůru. Děti do závodů daly všechny své zbylé síly, předvedly nám neskutečné výkony a zaslouženě tak obdrželi při vyhlášení všichni medaile a tři nejrychlejší i poháry. Trajektorie závěrečné etapy sice trochu připomínala křivku zdravého srdečního rytmu. Nahoru a dolu a zase a znovu, přesto i poslední kilometry proběhly v klidu, nikomu se nic nestalo, žádný defekt nebyl a slunce pořád svítilo. Je tedy pravda, že jsme plánovaný čas návratu kolem 16.hodiny trochu přešlápli, za což se omlouvám a navrch ještě přidávám velké poděkování všem za příjemnou neděli s trochou sportu a hromadou vaší příjemné společnosti. Všem dobrou noc a zítra na tréninku na opětovnou viděnou.
 
P.S. Vzhledem k tomu, že jste mi všichni podepsali souhlas dle Nařízení EU, tak si můžete v naší fotogalerii ještě prohlédnout několik dokumentačních snímků - http://sirahokej.rajce.idnes.cz/27.5.2018_Vyjezd_na_kolech/
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 3 – VALNÁ HROMADA
 
   Dovoluji si Vás upozornit, že ve středu 30.5.2018 od 19.00 hod. se v China restaurantu Petra Polívky koná valná hromada našeho oddílu, na kterou jste srdečně zváni. Na programu bude zpráva o činnosti, volba nového VV a informace o novinkách v sezóně 2018/2019. Nebojte, nikdo tam nekouše a diskuse byla povětšinou věcná a taky vstřícná a otevřená. Pokud vás tedy něco zajímá nebo trápí, není potřeba šuškat si o tom jenom na tribunách, ale můžete se dostavit a svůj problém či dotaz zde v klidu přednést. A samozřejmě pro zdravé a správné směřování našeho oddílu je dobré, aby i vedení mělo možnost získat otevřenou zpětnou vazbu na chod klubu, nešvary, problémy, které nás „tam dole“ trápí a náměty na zlepšení věcí atd... To je myslím smysluplné.
 
 
 
FOTOSOUTĚŽ – PŘIPOMÍNKA
 
   Dnešní článek má být jen malou připomínkou naší fotosoutěže, která začala s jarní přípravou a s ní taky skončí. Přestože se někdy i za obyčejnou hokejovou fotkou odehrává spousta zajímavých příběhů, tak zatím se aktivně zapojilo jen tolik soutěžících, že by je na prstech spočítal i dlouholetý zaměstnanec státní pily.  Pokud tedy chcete popustit své fantazii uzdu a okouzlit nás svým vlastním názvem, či doprovodnou story, je to, myslím, soutěž přesně pro vás a není nač čekat. Ovšem momentálně dnešní článek zrovna neslyne příliš vašimi originálními tvůrčími nápady, a tak jako malou kompenzaci přidám i jako bonus, ještě pár pokusů z mého hokejového dávnověku:
 
 
„Síra z(p)ívá“ je název prvního soutěžního příspěvku. Vtipná a nápaditá slovní hříčka, jen ten hlavní aktér je nějaký divný. Jo, jo, těžká jsou rána na soustředění…
 
 
„Síra není člověk, Síra je …“. Autorův název nebudu raději komentovat, protože bych si připadal jako feťák vlastního ega. Přidám tedy slíbený bonus pro vaši inspiraci a motivaci k účasti v naší soutěži. Přeci nechcete, aby vyhrál snímek s šedivým vlkem.
 
 
Ne, ne. To není bojkot, protest, ani zranění. To jenom Mates využil krátký okamžik během střídání k odpočinku. Jednalo se o závěr fyzicky velmi náročného zápasu, a protože kluci jeli doslova na krev, tak dobíjeli baterky, jak se dalo – než rozhodčí hodil další buly.
 
 
Vypadá to, že Janek má nadpřirozené schopnosti a umí procházet zdí, v našem případě tedy mantinelem. Jak již to ovšem v životě bývá, i zde záleží na úhlu pohledu.
 
 
 „Malý velký muž“, nebo taky „Vojta a Mates“. Věřte nebo ne, ale skutečně dva hráči jednoho týmu a to tehdy, ale i nyní mezi muži. Pravda, dnes již nepřipomínají známou dvojici komiků „Pat a Patochon“. Inu paradoxy rozdílného somatického vývoje.
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 2 – VÝJEZD NA KOLECH
 
   Tak už jsme zase v plném proudu, a tak Vás i letos zvu na tradiční rekreačně sportovní výjezd na kolech s naší kategorií. Období vrcholného jara je pro takové setkání a cyklotoulání optimální a přelom jarní přípravy do její druhé poloviny přímo vybízí k určitému vybočení a změně rytmu oproti tradičním tréninkovým jednotkám na hřišti, tělocvičně či zimáku. Účast všech hráčů a rodičů na této akci se považuje za „nepsaně povinnou“, a tak si můžete už dnes v kalendáři zaškrtnout datum 27. května 2018. Sejdeme se tradičně v 10.00 hod. před zimákem a z ostatních kategorií se může zúčastnit každý, kdo má kolo a chuť. Okruh bude vhodný pro všechny výkonnostní kategorie, tudíž nás nečeká žádný extrémní terén ani náročná stoupání a jedinou povinnou výbavou je dobrá nálada, svačinka, pitíčko a kapesné do občerstvovny. Doufám, že se sejdeme v dostatečném počtu, utužíme kolektiv a prožijeme příjemnou neděli s trochou sportu, dobré nálady a pěkného počasí. Těším se na Vás....
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak a je tady zase květen. Nejenže se jedná o měsíc lásky, všechno kvete a měli jsme i dva státní svátky, a tudíž nemuseli do práce či školy, ale taky určitě tušíte, že někdy v tomto období nastává i událost, které se říká Den matek. Abych byl přesnější, dojde k ní tuto neděli 13. května a věřím, že mnoho z nás se pokusí v ten den své mámě, mamince, mamce udělat radost a vyjádří jí svůj vděk a úctu. Přijde mi to jako hezký svátek, který si všechny maminky na celém světě určitě zaslouží! A tak si zkouším představit, jak by měl asi takový ideální den, který by si každá máma mohla strávit podle svého, vypadat. Nechtěly by asi určitě dělat všechny ty rutinní činnosti (úklidy, praní, žehlení, vaření…), s dětmi by vstával manžel a bylo by jen na nich, jestli den proválí v posteli, stráví s rodinou na příjemném výletě, v kině, nebo s kamarádkami po nákupech. Nicméně snídaní do postele, kytičkou a vlastnoručně vytvořenými dárky od dětí by to začalo asi určitě…
   Teď ale možná někdo namítá, že je to trochu nefér, neb ženy mají v roce de facto svátky dva: Květnový Den matek a Mezinárodní den žen v březnu. Ovšem mezi nimi jako by prozatím vládlo jisté napětí. Emdéžet totiž stále část lidí vnímá jako zprofanovanou socialistickou umělotinu a odmítat ho patří u nich takříkajíc k antikomunistickému mainstreamu. Co na tom, že jeho historie sahá daleko hlouběji do minulosti, kdy ženy bojovaly za práva, která my dnes již považujeme za samozřejmá. A pokud je tomu opravdu tak, že svátek matek zavedli muži, jako oslavu a vzdání pocty statutu mateřství, tak mezinárodní den žen si vybojovaly a prosadily ženy samotné, jako připomínku na svůj boj za rovnoprávnost.
   Já osobně to moc neřeším a vy ať již to máte ve svém vidění světa jakkoliv, nezapomeňte v neděli donést kytičku své mamince, manželce, či kterékoliv zástupkyni té hezčí poloviny lidstva, protože dávat květiny ženě je krásné!
   Teď již ale rozhovor s naším oslavencem, kterým je svých deset let slavící - Štěpán Jelínek.
Ahoj Štěpáne. Vítám tě v nové sezóně. Jak sis užil to volno před jejím začátkem?
Docela dobře, protože jsem dělal různé věci. Byl jsem například hrát vybiku tady na Sokoláku, taky jsem byl na rybách a pak i někdy u jedné i druhé babičky. Tam jsem občas střílel na terče, protože děda má malorážku s dalekohledem, pistoli a vzduchovku. Tou tedy střílím já.
Trochu jsi mi tím připomněl naší rozlučku. Jak se ti to tady na Sokoláku vlastně líbilo?
Jo bylo to super a moc se mi to líbilo. Hrál jsem fotbal i kuželky, střílel jsem ze vzduchovky na terče, ale hlavně jsem byl hodně času na tenise a kvůli tomu jsem ani nestihl basket. Nejvíc mě ale asi bavily ty kuželky.
Pojďme se ještě o trochu víc vrátit zpět. Jak s odstupem vnímáš loňskou sezónu a bylo něco, co ti udělalo radost, nebo naopak, na co nerad vzpomínáš?
Já jsem byl moc spokojený a líbilo se mi všechno.
Hezky se to poslouchá, ale hůř se tomu věří. Obzvláště pak od tebe, který jsi naprostý pohodář. Pohádal ses vůbec někdy s někým, až jste se třeba i poprali?
Ne, to ne.
No vidíš. A já mám přesto pocit, že jsou věci, které se ti taky občas nelíbí, ale neřešíš to moc veřejně, natož pak konfliktem - spíš se s tím pereš někde uvnitř.
Asi jo.
Nebudu tě už víc trápit svými rozbory a tak mi raději řekni, o čem si spolu v kabině nejraději povídáte?
Tak o všem možným. Někdy o škole, nebo o hrách a mobilech, občas nějaké vtipy, ale především nové zážitky. Prostě co se událo nového.
V kabině se občas vedli i slovní souboje - Slávia versus Sparta. Ke kterému fanouškovskému táboru ses řadil ty?
Já fandím Spartě, a to jak ve fotbale, tak i v hokeji.
Vidím, že máš dobrý vkus, ale pojďme již k právě začínající sezóně. Jak se zatím cítíš v staro-novém týmu a v nové kabině?
Dobře. Já se těšil na úplně všechny kluky.
Přesto. Raději bys hrál v jedné lajně s kluky jako vloni, tedy jen s 08-kami, nebo aby se to jako předloni namixovalo i s 07-kami?
Já nevím. To je těžký, ale snad aby to bylo v lajnách promíchaný.
Teď nám ovšem začíná teprve jarní příprava. Jak vnímáš, že je letos kvůli práci na zimáku trochu jiná a v kterých testech se cítíš nejsilnější a naopak?
Mně ta změna nevadí a nemám s ní problém. Nejvíc mě to ale baví asi v pátek v tělocvičně, protože tam hrajeme hodně florbal. V testech mi nejvíc vyhovují leh-sedy a nemám rád ty přeskoky hrazdy. To je hodně náročný a bolí potom nohy.
Ty jsi začal letos chodit i na nohejbal. Musím ocenit, že přestože se ti ve středu tréninky kryjí, tak s malým zpožděním stíháš i ten hokejový. Nicméně pověz mi o tom něco.
Ano, je to tak. Letos jsme začali trénovat, i když jsem to již před tím občas hrával. Chodím tam s tátou a hraju s Tomášem Břinčilem a ještě jedním starším klukem. Zatím ale jenom trénujeme a zápasy ještě nehrajeme. Od srpna už ale budou tréninky ve čtvrtek, tak to snad bude lepší.
Desáté narozeniny, to jsou přeci jenom kulatiny. Jak to vnímáš a jaká bude oslava?
Určitě se těším a oslavu budeme mít U páva. Ségry se totiž narodili přesně tři roky a jeden den po mně. Já tak mám narozeniny ve čtvrtek a oni v pátek. Oslavu proto budeme mít společně.
To je krásný a skoro jako v pohádce. Jen ne do roka a do dne, ale do tří let a do dne. A tak tedy tobě i tvým sestrám všechno nejlepší a držím pěsti, ať jsou vaše sny a přání vždy dostatečně blízko na to, aby nebylo nemožné se jich dotknout, a zároveň dostatečně daleko, aby ta snaha za to opravdu stála a měla svou váhu.
 
 
 
FOTOSOUTĚŽ NA WEBU
 
   Tak se nám dnes rozjela tradiční jarní příprava prvním tréninkem. Výsledky výkonnostního testu najdete jako po každém tréninku v příslušné sekci a jen si dovolím upozornit, že oproti loňsku se všichni zlepšili (někteří výrazně), pouze Matouš K. je smutným hrdinou – který sice udělal absolutně nejvíc kliků - 86, ovšem jako jediný se zhoršil, protože před rokem jich udělal – 90. Jinak jsem očekával trošku víc od druhoročáků, tak doufám, že to již v pátek bude lepší. Abych se ale dostal k meritu dnešního příspěvku. Jak totiž pravidelní návštěvníci našeho webu vědí, snažím se tuto hokejovo-okurkovou sezónu překlenout vždy i nějakým počinem, který by přeci jen osvěžil ono upocené čekání na vůni ledu. A letos jsem se rozhodl pro fotosoutěž. Uznávám, tyto stránky nejsou příliš soutěživé. Většinou se tu nehrají hry, nerozdávají diplíky, nelosují výherci iPadů, nad rvačkou o miliónové jackpoty nebdí příslušníci bezpečnostních služeb ani státní notáři. Za celé skoro desetileté trvání tohoto webu jsem vyhlásil jen dvě soutěže, a tak si kladu klasickou cimrmanovskou otázku: „Není to málo, Antone Pavloviči?“
   Sice tiše doufám, že čtenáři přicházející na tyto stránky, je nenavštěvují primárně s touhou soutěžit a vyhrávat, a mají jinou motivaci, ale proč jednou neudělat výjimku, nepopustit soutěživcům uzdu a nevyhlásit skutečnou soutěž s jasnými pravidly a konkrétními cenami? Myslím, že nazrál čas!
   Vyhlašuji proto soutěž o nejzajímavější hokejovou fotku, protože předpokládám, že každý máte nějaký ten snímeček z loňské sezóny. A pokud náhodou ne, v naší fotogalerii (http://sirahokej.rajce.idnes.cz) je jich myslím dostatek. Vyberte si tedy některou z fotografií (pochopitelně, té kategorie, kde jste se pohybovali, protože soutěž je určena pro úplně všechny návštěvníky tohoto webu), která vás něčím zaujala. Ovšem pozor! Úkolem nebude pouze ochota zveřejnit fotku, ale především schopnost pokusit se přičlenit obrázku nějaký přiléhavý název podle toho, jaký příběh ve fotografii sami vidíte. Zda vtipný, sarkastický, poučný, vysvětlující…, to již ponechám na Vás, ale fantazii se meze nekladou. Počet vybraných fotek není nijak omezen a své dílko (dílka) mi prosím pošlete do e-mailu (sirotek.pavel@centrum.cz). S koncem jarní přípravy vyhodnotím podle svého vlastního přesvědčení a subjektivního vkusu nápad, který se mi bude zdát nejzajímavější, a jehož autor vyhraje vítězný pohár a láhev výborného vína k jeho naplnění. Vzhledem k tomu, že výběr provedu bez dozoru státního notáře, budete se muset spolehnout jen na mou čest a spravedlnost. Jsem tedy zvědav, jestli mi přijde aspoň nějaká odpověď, aby bylo vůbec z čeho vybírat. Nicméně pokud by se sešel dostatečný počet originálních soutěžních příspěvků, rád vyberu i více než jednoho výherce. S těmi se pak spojím, abych mohl přizpůsobit barvu vína individuální chuti výherců a dohodli se na formě předání výhry. Pokud by se nenašel žádný účastník, který splní kritéria soutěže, výhra propadá v můj prospěch a já si v její společnosti udělám pěkný večer. Zároveň si vyhrazuji právo, že zde mohu nejlepší a nejzajímavější nápady, které tato soutěž přinese průběžně zveřejňovat, eventuelně se k nim vrátit ve speciálním článku. Doufám, že se budete dobře bavit a vaše fantazie je bezbřehá. Abych ji ale přeci jen trochu povzbudil, přikládám několik svých startovních pokusů z let minulých.
   Přeji vám hodně štěstí, těším se na vaše zásilky a věřím, že i když třeba nevyhrajete, budeme se na těchto stránkách potkávat dál.
 
 
„Drakedance“, nebo-li jak praví strýček Google – druh akrobatického bezkontaktního tance. Nicméně Pavlovi mohla tato fotka posloužit i jako doporučení k odborným rukám ortopéda.
 
 
„David a Goliáš“ je všeobecně známý příběh. Ten náš by se měl ale jmenovat „Dominik a Andy Hug“. Tento hráč s přezdívkou nejslavnějšího bojovníka v kjokušin karate, který své soupeře fyzicky i hokejově značně převyšoval, si ale bohužel jinak počínal coby lidské maso bez mozku. Ač tím vyvolával v mnohých hráčích respekt až obavy proti němu hrát, tak jak vidno, zpacifikoval ho nakonec nejmenší hráč týmu.
 
 
Sice dvě fotky, ale v jedné koláži, z jednoho zápasu a dá se říct, že i ze stejného okamžiku. Pár vteřin po ukončení posledního a rozhodujícího zápasu o vítěze dorostenecké ligy na ledě berounských Medvědů, který jsme vyhráli 3:4 a stali se Mistry.
 
   No a to je pro dnešek vše. Přeju krásné teplé dny i noci a už se těším na nějaký ten váš příspěvek.
 
 
 
PODĚKOVÁNÍ
 
   Sele, řízky, párky, sladkosti - snědeny, pivo, limo - vypito, ceny předány a hry dohrány. Poslední a definitivní tečka za hokejovou sezónou 2017/2018 byla napsána v sobotu 28.4.2018 a troufnu si tvrdit, že rozlučka v kuželně a na Sokoláku se zařadí mezi ty nejúspěšnější. Nemyslím jen neskutečným počtem zúčastněných (87 – dětí, rodičů, sourozenců, příbuzných…), ale hlavně uvolněnou a pohodovou náladou, příjemným prostředím a ideálním počasím. Děti i dospělí maximální možnou měrou využili všech sportovišť (kuželna, tenisový kurt, basketbalové koše, vzduchovková střelnice, fotbalové hřiště, atletická dráha) a dokázali se neorganizovaně a přitom výborně bavit. A to ani nemluvím o odpolední vtipné a nápadité kulturní vložce. Není tudíž divu, že to uteklo doslova boltovskou rychlostí, a aniž bych si to uvědomil, opouštěl jsem naší rozlučku až po !!!dvanácti!!! hodinách. Je neuvěřitelné, jak je čas pružný. Někdy se táhne jak žvýkačka a jindy běží jako srnec. Ach, Alberte, cos nám to s tou relativitou času udělal! Nicméně ještě jednou chci poděkovat všem zúčastněným za skvělou atmosféru, která po celou dobu akce vydržela, Tomášovi, jak to skvěle ošéfoval a vůbec všem kteří něco donesli, či se nějak podíleli – bylo to vážně super! Závěrem chci ještě jménem svým, ale dovolím si i Petrovým a Víťovým poděkovat za dárky od vás a ocenění naší práce – vaše děti pro nás nikdy nebyly a nebudou cizí děti. A tím tedy končím definitivně sezónu 2017/2018...
 
P.S. Protože mnoho z vás fotilo, prosím o dodání vašich dílek, abych obohatil o tento zážitek i naší fotogalerii.
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ - 1 - ZAČÍNÁME
 
   Slyšte, slyšte! Už je to tady! Po měsíci odpočívání, čekání a vyčkávání se soukolí hokejové sezóny 2018/19 naplno rozjedou ve středu 2.5.2018 v 16.00 srazem nového týmu mladších žáků v kabině na ZS. Jako tradičně dochází k ročníkovému posunu hráčů, ale tentokrát i obměně realizačního týmu. Kategorii mladších žáků pro letošek tvoří hráči roč.2007/08 a jejich trenérem budu já s Petrem Polívkou. Post vedoucího mužstva převezme Víťa Zvěřina a jako asistenti nám přislíbili pomoc: Tomáš Knížek, Tomáš Břinčil, Lucka Hejlová a Martina Knížková. Pokud by byl ještě někdo ochotný se nějak zapojit (především na ledě), tak budu samozřejmě rád a vřele to přivítám. Chápu, že každá změna si najde své zastánce i kritiky, ale myslím, že většinou se osobně již dobře známe, tudíž neočekávám zásadnější problémy a myslím, že ani bližší představování není potřeba. Tímto tedy všechny upřímně vítám v našem staronovém mužstvu a doufám, že společně vytvoříme TÝM sice mladších, ale dobře hrajících a statečně bojujících Sršňů, ve kterém se budou hokejově i lidsky cítit všichni dobře.
   Jako obvykle je prvním přípravným krokem v nové sezóně jarní příprava, která bude letos ovšem trochu jiná, než jsme byli v posledních letech zvyklí. Jak možná mnozí víte, tak zimní stadion se v těchto dnech sice taky probouzí z jarního spánku, jenže nevítá jako tradičně své hokejisty, ale tentokrát restaurátory střechy. A tak ať se nám to líbí nebo ne, letos nebudeme moci využívat plochu, která ani nebude opatřena umělým povrchem, což přináší ony vynucené změny v tradičním programu. Takže jak to tedy letos bude? Scházet se budeme třikrát týdně, a to - pondělí, středa, pátek.
Pondělí – trénink na víceúčelovém hřišti Sokolák 16.00 – 17.30
  • prostory: víceúčelového hřiště Sokolák a jeho okolí
  • náplň: atletický trénink, sportovní hry, stickhandling
  • pomůcky: sportovní obuv a oblečení, pití, hokejka, švihadlo
  • !!! v případě nepříznivého počasí bude trénink přesunut na zimák, případné info o změně bude v den tréninku na našem webu !!!
Středa – trénink na zimáku 16.00 – 17.30
  • prostory: střelnice, tělocvična, hřiště na plážový volejbal na plavečáku a okolí ZS
  • náplň: práce s hokejkou – střelba a stickhandling, všeobecná obratnost, sportovní a úpolové hry
  • pomůcky: sportovní obuv a oblečení (vzhledem k tomu, že část tréninku bude v terénu, nebo v písku, doporučuju oblečení, u kterého se počítá, že se zašpiní), pití, hokejka, švihadlo
Pátek – trénink v tělocvičně Gymnázia Jiřího Ortena 16.00 – 17.30
  • prostory: tělocvičny Gymnázia Jiřího Ortena
  • náplň: sportovní hry, všeobecná obratnost
  • pomůcky: sportovní obuv vhodná do tělocvičny a oblečení, pití, florbalová hůl, švihadlo
   Jak vidíte, bude to letos po logistické stránce náročnější, ale snažili jsme se i v těchto mimořádných podmínkách zvolit pro kluky směs sportovišť tak, aby si nejen mákli, ale aby tréninky pro ně byly pestré, zábavné, nadále si vylepšovali techniku s hokejkou, jakož i obratnost s atletismem a samozřejmě aby byl i vhodný prostor pro nejrůznější sportovní hry. Časy jsme zvolili takové, aby nám s Petrem vyhovovali s ohledem na naše zaměstnání, nebo které byly možné. V případě, že máte ale s některými termíny problém a nemohli byste je kvůli škole či jiné aktivitě stíhat – prosím o okamžité info a v případě většího počtu se pokusíme o úpravu. Jinak jste si možná všimli, že všichni hráči budou potřebovat švihadla na každou suchou přípravu. Já samozřejmě nějaká švihadla mám, ale upřednostňuji, aby měl každý své a upravené sobě na tělo. No a především, aby měl i možnost si sám doma zatrénovat. Švihadlo je totiž levná a ideální pomůcka zatěžující víc svalových skupin a intenzivněji než například běh. Zároveň ale také dochází k dokonalé koordinaci práce rukou a nohou, což je pro hokej velmi prospěšné. Takže pokud ještě někdo neumí skákat přes švihadlo, ať trénuje, protože na konci jarní přípravy to budu vyžadovat od všech hráčů.
   Jak si již většina z nás za těch pár let přivykla, tak v průběhu jarní přípravy pořádáme pravidelně i sportovně-společenské akce pro rodiče a děti. Ani letos nevynecháme možnost jít dětem ve sportování příkladem a u toho si i příjemně popovídat. Jako první bude tradiční výjezd na kolech v neděli 27.5. a jestli tím druhým, který bychom pojali jakousi rozlučkou před prázdninami, bude Malešov Open, jako minulý rok, či in-lajnový výjezd, případně něco úplně nového, ponechám na vašich návrzích a především zájmu.
   První týden v měsíci srpnu začne pro ty, kteří nebudou mimo domov letní příprava, a ta již bude probíhat pouze na zimáku a bude zakončena letním soustředěním Kocanda 2018 (info a přihláška). O těchto a dalších akcích ale myslím nemá smysl podrobněji psát, protože jste je většinou již zažili, a tak se nebudu zbytečně opakovat. Raději je ve vhodnou chvíli a včas připomenu, či upozorním na případné změny. Nicméně co zůstává v platnosti je, že účast na jarní přípravě a letním soustředění je pro všechny hráče, kteří by na podzim rádi pravidelně hráli povinná a výjimky jsou jen po individuální dohodě.
   To je pro začátek snad vše podstatné. Děkuji za pozornost a přeji všem hráčům, rodičům i nám trenérům hezkou a úspěšnou sezónu 2018/2019, plno příjemných zážitků a krásných zápasů, které pohladí oko i zrychlí tep našich srdcí, přátelské prostředí a především radost ze hry. Hezký den a ve středu nashle…

 

TOPlist