Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop

2016/2017

VÍTEJTE V HNÍZDĚ SRŠNÍ KATEGORIE 3.- 4. TŘÍDA - SEZÓNA 2016-2017
Příští akce Rozpis tréninků Realizační tým Marodka
    TURNAJ KUTNÁ HORA na ledě
hlavní trenér
Pavel Sirotek
Závůrka
neděle 4.12.2016 pondělí 5.12. 17.15 - 18.15 607 790 982 sirotek.pavel@centrum.cz  
sraz v kabině 8.00 středa 7.12.
16.45 - 17.45
trenér Josef Macháček Oslavenci
odjezd autobusu   pátek 9.12.
15.30 - 16.30
asistent Petr Polívka 3.12. Závůrka - 8 let
turnaj 9.00 - 14.00 brankařský trénink ved.mužstva Vít Zvěřina 17.12. svátek - Daniel
návrat  cca   čtvrtek 8.12. 16.45 - 17-45 606 911 325 vitzverina@seznam.cz 19.12. Dvořák - 8 let
Rozpis akcí na měsíc prosinec:   4.12.. neděle      9.00 - 14.00       turnaj Kutná Hora
                                                         5.12. pondělí   17.15 - 18.15       Mikulášská nadílka
                                                       11.12. neděle    9.00 - 14.00         turnaj Benešov
                                                       17.12. sobota    9.00 - 14.00         turnaj Neratovice
                                                       28.12. středa     9.00 - 17.00         Vánoční turnaj Kutná Hora (na velké hřiště)
Rozpis akcí na měsíc leden:          7.1.  sobota    9.00 - 10.30         Sršni - Neratovice
                                                       14./15.1.                                        Benešov - Sršni (přesný termín bude teprve upřesněn)
                                                       21./22.1.                                        Sršni - Kladno (přesný termín bude teprve upřesněn)
                                                       28./29.1.                                        Velké Popovice - Sršni (přesný termín bude teprve upřesněn)
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak tu máme po roce opět advent a první svíčka na jeho věnci již byla zapálena. Pominu-li komerční bláznění v nákupních centrech a reklamy v televizi, mělo by toto období být především časem čekání a příprav na ty nejkrásnější svátky v roce. Během adventu se totiž musí stihnout napéct cukroví, nakoupit dárky a různé drobnosti, uklidit a taky třeba navštívit trhy a vánoční koncerty. Příležitostí je velmi mnoho, ale času většinou velmi málo. Přeji Vám proto, abyste adventní čas prožili bez zbytečného spěchu a stresu, ale naopak v pohodě a s příjemným pocitem u srdce i na duši.
   A protože v sobotu slaví Martin své osmé narozeniny, tak jemu specielně všechno nejlepší. A mimo štěstí a zdraví pak především lásku jeho nejbližších v těch nejrůznějších podobách a smyslech toho slova, jako je konejšivá náruč, povzbuzující slovo, pocit bezpečí, či pomocná ruka. Mašli na těchto dárkách sice nenajde a jejich dárci nemusí mít strach, že by na nich zapomněli přilípnutou cenovku, protože jejich cena v číslech vyjádřit nejde.
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
neděle 4.12.2016   turnaj Kutná Hora (sraz v kabině v 8.00 h.)
Nevole, Zvěřina, Sadílek, Knížek,  Macháček, Jelínek, Hájek, Hruboš, Dvořák, Tvrdík, Lipský, Břinčil, Bajer, Komárek, Hynková, Horáček, Koubský, Blahník, Král, Klouček, Mimra
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TURNAJ VELKÉ POPOVICE
 
Kostrbatá cesta k vítězství
 
   Víkend co víkend se snaží Sršni bojovat na svazových turnajích a v sobotu 26.11. se dle rozpisu vydali směr popovické hvozdy, kde na ně čekal ještě další soupeř z Benešova.
   Každý zápas je jako nový ještě nepopsaný list papíru, který čeká, čím ho zaplníme. Tentokrát ovšem jakoby ten list při zápase s Popovicemi nasáknul inkoust, nebo v něm zůstaly vyryty čáry z předchozí kresby utkání s Benešovem. Tudíž nebudu plýtvat časem, využiju akční nabídku dva v jednom a popíšu současně oba zápasy.
   První třetinu jsme odehráli pod své možnosti, kdy našim hráčům chyběl především rychlejší start na puk, dravost a chladnokrevnost při zakončení. Proto jsme po patnácti minutách s Benešovem prohrávali 4:5 a s Popovicemi 3:5. Naši kluci se sice pomaleji rozjížděli, ale již druhá třetina ukázala, že na tom nejsou dovednostně hůř a pokud přidají i větší chuť do hry, nemusí zbytečně tahat za kratší chlupy. Druhá perioda tak smírných 3:3 a 1:1. Vše tedy rozhodla poslední třetina, která přinesla pěkně vřelý finiš. Hlavy kutnohorských konečně opustil spasitelský syndrom a opřeli se do toho naplno. Hodně bruslení, aktivita v soubojích o puk, tlak do brány a výsledkem bylo nejen přesvědčivé vítězství v posledním dějství ale i v celém zápase. S výhrou 14:11 a 10:7 pochopitelně spokojenost, k předvedenému výkonu bych měl určité výtky, ale ty si nechám až na hodnocení jednotlivců, ovšem nepříjemné zjištění, že pro některé hráče není tím největším motivátorem soupeř, souboj o puk, snaha dát gól, prostě hra, ale povykující trenér.
   Tak a teď jednotlivě po kouscích. Sam se tentokrát vyznamenal a předvedl několik skutečně parádních zákroků. Bohužel jeho výkony jsou jak na houpačce a slabším náturám by se z těch extrémních zážitků mohlo udělat šoufl. Proto nyní by to chtělo udržet se raději nahoře. Ovšem to víte, Sam je kluk jako každý jiný, snad jen trochu víc praštěnější, s čímž se ale u gólmanů trochu počítá. Kdo zcela normální by se totiž postavil do brány a nechal do sebe střílet cca 170-ti gramové touše z vulkanizované pryže. Jinak dva „terminátoři“ v našem dresu Honza a Dominik opět táhli naší ofenzívu a hlavně díky jejich trefám jsme se dobojovali k vítězné tečce. Oběma to šlo velmi dobře s pukem i bez puku, s hokejkou i na bruslích. Nicméně i oni občas potřebovali probrat z úsporného režimu, kdy startovali na puk tempem, při kterém by jim ujel i osobák a párkrát měli chuť si opět přihrávat ve stoje, což nepasovalo do mého krámu. Tomíto, ten tradičně nevypustil jediné střídání a odvedl spoustu poctivé práce v každém souboji. Mimo to byl na tom velmi slušně s věděním, co se kolem něj děje, jak na to reagovat a kam si správně najet na přihrávku. Problémem ovšem byla finální střela, ale to si vyžádá ještě nějaký čas a především silnější ruce. Apropo, kdyby Popelka náhodou hrála hokej, tak má určitě jeho brusle. Druhé lajně Pavel, Pepa, Štěpán to tentokrát moc kombinačně nefungovalo, protože se kluci moc neviděli a při hře málo komunikovali. Pavel, ten byl příliš často na zadku než na bruslích a jeho schovka za soupeři, když chtěl přihrávku, spíš připomínala známou hru o medaile „Koho celé střídání neuvidím“. Nicméně hodně aktivní, v osobních soubojích ostrý, bohužel několikrát až za hranicí pravidel a k tomu slušná a efektivní koncovka. Pepa si příliš často vybíral to naprosto nejsložitější řešení herní situace, a místo aby se po získání puku otočil do hry a mazal s ním do brány soupeře, tak se zbytečně vracel a několikrát i nebezpečně kličkoval před vlastním gólmanem. Přesto pochvala za snahu hrát s pukem a neodpalovat ho jen tak a rozhodně za jednu hokejovou parádu, kdy v plné rychlosti udělal soupeřům dvě dlouhé kličky bez zbytečné zasekávačky a jako třešničku poslal i gólmana na párek, to byla laskomina. Štěpán si tentokrát bohužel branku nedal, ale i tak byl svým nasazením a herní inteligencí velmi platným přínosem pro tuto lajnu a celý tým. No, a pokud udělal i něco špatně, jako když se snažil rozehrávat středem, kde bylo zaručeně nejvíc hráčů a soupeřů, místo do strany roztáhnout hru, stačilo ho na to upozornit a už se to neopakovalo. K výkonu Tomáše a Marušky, zejména v obranné fázi, jsem měl v sobotu asi nejvíc výhrad. Tomášova hra byla velmi alibistická, kdy se při napadání i dobruslování soupeře vyhýbal kontaktům. No a Marušky byla, zdá se, že i je, ale doufám, že v budoucnu nebude největší slabina bojovnost směrem dozadu, na které však budeme důsledně pracovat. Druhý zápas pak oba odehráli v béčku, kde měli přeci jen větší možnost dostat se víc na puk a svou premiéru v áčku si naopak odbyl Matouš K. a Šimon. Vzhledem k tomu, že hodnotím hráče zásadně podle jejich momentální výkonnosti a toho, co na jejím základě od nich očekávám, tak musím říct, že to nebyl žádný levný komparz a svoje si odehráli, i když Šimona jsem musel přeci jen víc popohánět k výraznější aktivitě a bojovnosti. To Matouš mě nejdřív velice potěšil šikovným průjezdem až před gólmana hostů, když ale po střele zakroužil pro mě nepochopitelně do rohu a přestal úplně hrát, zbytečně to pokazil.
   Tak a to by bylo asi všechno. I přes zmíněné nedostatky za týmem míří pochvala a doufám, že výkony budou mít i nadále stoupající tendenci! Vám děkuji za pozornost, a pokud jste v článku nenašli to, co jste hledali, nebo jak jste to viděli vy, tak se omlouvám.
 
   Vzhledem k nepřítomnosti Pepy byl tentokrát u béčka náš vedoucí mužstva Víťa, a tudíž byl i pověřen sepsání pamětí z tohoto vystoupení.
 
   První utkání s naším již tradičním soupeřem z Benešova začalo naším již tradičním způsobem. Pomalé přistupování k soupeři, laxní bruslení a neschopnost střelby z nás dělalo komparz  benešovákům. Po první třetině 1:7.
   Druhé dějství již tak jednoznačné nebylo, zlepšili jsme napadání soupeře, zrychlili bruslení a sem tam z našich holí vylétl „projektil“ ohrožující soupeřovu branku. Se stavem druhé třetiny bychom mohli být i spokojeni 1:3.
   Kdyby ovšem nepřišla poslední část zápasu, kdy jsme opět trochu polevili. I tak výsledek části třetí nebyl až tak zdrcující a se stavem 0:4 jsme odcházeli do kabin načerpat sil na domácí mužstvo. O nám vstřelené branky se všechny tři útoky podělili zhruba stejným dílem, kdy první i druhá lajna inkasovala čtyřikrát a třetí šestkrát. Oba gólmani předvedli tentokrát dobrý, vyrovnaný a soustředěný výkon, kdy Honza svým haškovským stylem chytání z patnácti střel inkasoval devětkrát a Michal se svým stoickým klidem propustil do naší svatyně z jedenácti střel pět kousků. Nutno ještě podotknout, že jim chlapci z pole moc nepomohli a góly padali především z dorážek.
   Do druhého utkání proti domácím Popovicím jsme nastoupili s odhodláním porvat se o výsledek, k čemuž nám měla pomoci změna sestavy. První třetina byla více než vyrovnaná bez výraznějších šancí na obou stranách. Tým nastoupil bez respektu, s chutí hrát hokej a podle toho to na hřišti i vypadalo. Hrálo se nahoru dolů a hra měla spád. Po prvním dějství 0:0.
   Druhá část utkání se nesla v podobném duchu, až jsme si říkali co se s těmi chlapci a děvčaty stalo. Bojovnost, úsilí, chuť a naděje na dobrý výsledek byli na hráčích vidět. Bohužel i přesto jsme neudrželi čisté konto. Ve druhé třetině 0:2.
   Ve třetině č.3 už byla patrná únava na většině hráčů, jelikož oba zápasy dělila od sebe pouze úprava ledu, jež se zdála být pekelně rychlá. Údy hráčů již ztrácely potřebnou hbitost, ale i přesto jsme byli schopni skóre zredukovat a vstřelit branku. Nutno podotknout, že střelba se v tomto zápase podstatně zlepšila, hokejovost se nám vrátila a o krásné akce plné nahrávek nebyla nouze. Bohužel popovický gólman byl až na jeden zákrok absolutně neprostupný, čímž nás přiváděl k šílenství. Třetí třetina 1:4.
 Tentokrát počet obdržených branek vyšel na každou lajnu stejně, po dvou gólech. Honza téměř bezchybný, ze sedmi střel nechal proklouznout za svá záda pouze jednu jedinou! Michal opět „klidným“ výkonem a padesáti procentní úspěšností bohužel z deseti střel, nelapil pět. Ani tak nemohu ani na jednoho z gólmanů žehrat, protože opět většina gólů padla po dorážkách, nebo po individuálních akcích soupeře, kdy je to buď a nebo.
   Některým hráčům bohužel chybí disciplína, některým pozornost, některým schopnost naslouchat a některým fyzička, tak na tom bando zamakáme.
 
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Tomáš Hájek, Štěpán Jelínek, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Marie Hynková, Tomáš Břinčil/ Matouš Klouček, Šimon Král
 
branky: Jan Knížek 11x, Pavel Tvrdík 5x, Dominik Hruboš 5x, Josef Dvořák 2x, Tomáš Hájek 1x
 
asistence: Jan Knížek 3x, Dominik Hruboš 3x, Josef Dvořák 2x
 
sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Jan Sadílek, Matouš Bajer, Alex Horáček, Štěpán Blahník, Jiří Koubský, Jakub Komárek, Martin Zavůrka, David Staško, Matouš Klouček, Šimon Král/ Marie Hynková, Tomáš Břinčil,
 
branky: Tomáš Břinčil 1x, Alex Horáček 1x, Štěpán Blahník 1x
 
asistence: David Staško 1x
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
sobota 26.11.2016   turnaj Velké Popovice(sraz v kabině v 11.45 h.)
Nevole, Zvěřina, Sadílek, Knížek,  Jelínek, Hájek, Hruboš, Dvořák, Tvrdík, Břinčil, Bajer, Komárek, Hynková, Horáček, Koubský, Blahník, Král, Klouček, Zavůkra, Staško
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Dobrý den, ahoj, nazdar, čau, tě pic, servus, zdař bůh, ave, šalom … to vše a mnohem víc jsou pozdravy, které slavili v pondělí svůj Světový den. Ten vznikl v roce 1973 díky dvěma americkým studentům, jako protest válce mezi Araby a Izraelci. Chtěli tak předat poselství, že spory se dají řešit i jinou cestou než silou, protože pozdrav by měl být především projevem úcty, dobrých úmyslů a přátelství. Zdravit se dá samozřejmě různě a například Eskymáci místo slov dávají přednost tření nosů, Tibeťané si přikládají k sobě uši a naslouchají, Indové zdvihají k obličeji spojené dlaně, Japonci se uklání s rukou na srdci, v různých částech Afriky si ohmatávají hlavy, vzájemně mačkají palce u ruky, třou zády, bujaře tančí, vyplazují jazyk a dokonce i plivají na nohy. Asi vůbec nejdivněji se ale zdraví lidé v Melanésii, kdy si každý stiskne svůj rozkrok. Ale zpět do našich zeměpisných šířek, protože i my jsme dali světu dva ryze české pozdravy. Prvním je „nazdar“, který vznikl jako složenina slov, které se objevovaly na kasičkách, do nichž lidé přispívali na stavbu Národního divadla. A protože se pozdrav mezi lidmi uchytil, tak ho později převzali i sokolové. No a tím druhým je „čest práci“, jež někteří ještě v praxi pamatujeme, a tudíž není moc co dodávat.
   Ovšem co nesmím opomenout, že dnes slaví Šimon své deváté narozeniny. Krásný věk a celý život teprve před sebou. Takže ti milý Šímo, přeji samozřejmě hodně štěstí a zdraví, ale taky abys měl vždy potřebu něco dělat a měl tak možnost poznat co nejvíc chutí života. Abys vyrostl v lidskou bytost, co chce být maximálním člověkem, který se učí, tvoří, objevuje, prožívá dobrodružství, radost ale i zklamání. Kluk co vnímá, dýchá a žije naplno. No a Vám všem ostatním přeji dobrý a příjemný den.
 
 
 
TURNAJ BENEŠOV
 
Bojovat neznamená automaticky zvítězit, ale určitě odejít se vztyčenou hlavou
 
  Ve čtvrtek 17.listopadu, v den kdy před 27 lety vyrazil dav studentů do boje proti režimu, vyrazil team Sršňů, letos již podruhé bojovat na turnaj do Benešova. My jsme oproti nim tedy měli hole v ruce, a ač jsme statečně a chrabře bojovali, na nějakou tu výhru to přesto nestačilo. Protože jsem byl tentokrát všechny zápasy u béčka, tak tedy nejdříve o nich.
   První třetina zápasu s Neratovicemi přinesla výsledkově i herně vyrovnaný průběh, ovšem v dalších částech se nakupily chyby a nedůraz v obraně, což soupeř trestal. Po dvouhodinové pauze a obědě jsme nastoupili proti domácímu Benešovu, a jak již to v úvodu takových zápasů bývá - nohy jako v medu a minimální pohyb. Nicméně s nástupem do druhé třetiny se mnohé zlepšilo a především pak v hned následujícím zápase s Benátkami jsem neměl nejmenší problém s přístupem a bojovností většiny hráčů.
   Pokud bych měl nějak zhodnotit náš celkový výkon, budu vycházet z porovnání s turnajem v Kolíně, a to musím bez váhání napsat, že jsme tentokrát ukázali daleko vyšší nadšení pro hru, tak zejména něco, co bych nazval hokejovostí. Nechci a nebudu to lakovat na růžovo, tudíž samozřejmě přiznávám, že stále zaostáváme v individuálních dovednostech, jak obranných, kdy to hrajeme před vlastní brankou většinou bezkontaktně a nedůrazně, tak útočných, kdy rychlá a pohotová střela, kvalita a načasování přihrávek, rychlejší přechod do útoku po získání kotouče, přechod přes hráče jeden na jednoho, jsou asi největší nedostatky většiny našich hráčů. Nicméně zlepšení ve všech těchto činnostech bylo evidentní. A co mi udělalo největší radost, že se i v průběhu turnaje vše stále posunovalo kupředu a poslední třetina proti Benátkám byla z mého pohledu ta nejlepší.
   Vezmu-li to v rychlosti po jednotlivcích, tak Honza v bráně velmi dobrý, a když uvážím, že s chytáním a bruslením teprve začíná, tak dokonce výborný. Snahou a chutí dokázal eliminovat většinu svých prozatímních technických nedostatků. Michal tentokrát obdržel víc gólů, když v prvním zápase i při střelách z dálky chodil okamžitě dolů a nechával tak odkrytý vršek brány. To se v druhém zápase zlepšilo, ale zase mu hodně puků, které měl pokrýt hokejkou, proklouzlo po ledě. Nicméně určitě zlepšení v tom, že udržel pozornost a koncentraci po celou dobu a dokonce již i párkrát povyjel z brány při samostatném úniku soupeře. Alex se mi líbil mnohem víc než minule. Přidal v rámci možností na pohybu, rychlosti reakce a vyšel proto z několika soubojů o puk jako vítěz. Přestože Maruška byla z našich hráčů gólově nejefektivnější, tak druhou půlku hřiště občas jakoby vůbec neznala a často se i předháněla, jak se nejlíp schovat za soupeře. Je to poměrně škoda, protože na bruslích jí to jede a s pukem to umí jako málokdo. Za mými očekáváními stále trochu zaostává, bez puku absolutně nebruslící a s pukem občas bruslící, Jirka. Když budu na střídačce, nebo v kabině řešit nějakou alotrii, tak v tom bude téměř jistě namočený a titul polního maršála přes vylomeniny mu nemůže nikdo odebrat, ale hrát hokej naplno a zrychlit starty na puk….to abych si vzal megafon a měl pěnu u úst. Škoda, protože když se ho podaří nahodit do pohotovostního módu, tak hrát umí. To takový Martin, který oproti němu odehrál loňskou sezónu v přípravce béčka, se mi tentokrát líbil mnohem víc. Snažil se hrát podle rad trenéra, ale především se snažil hrát! Pravda někdy se urval dopředu a netakticky za sebou nechal volného soupeře, ale důležitější v tomto věku než nějaká taktika je chuť a zápal a toho tam bylo dostatek. Štěpán předvedl mimořádně pracovitý výkon a naplno uplatnil své dovednosti s pukem. Tentokrát mu to ale i mnohem víc jezdilo na bruslích a některá jeho střídání byla vyloženě luxusní. Škoda jen, že v závěru s narůstající únavou se lehce vytratil. Nicméně právě takové výkony na dřeň jsou tou nejlepší živnou půdou pro jeho výkonnostní růst. Oproti tomu Matouš měl trochu váhavější a zmatenější rozjezd, ale když správně zahřál motory tak vynikal rychlostí reakce, příkladnou bojovností a zarputilostí ve hře v každý moment. Matěj byl jedním z hráčů, kteří nebyli nominování na poslední domácí turnaj, protože někdy mám pocit, jakoby měl na sobě pláštěnku a cokoliv mu člověk řekne, po něm jen steče. Nevím, jestli to bylo tou nucenou pauzou, ale tentokrát byl jeho výkon o poznání lepší a těch splašených rozhodnutí a nezájmových výpadků nebylo až tolik a vypadá to na správný trend. Jeho největší přednost – rychlost a výbušnost, je zároveň i slabina. Propojení myšlenky s rychlostí nohou a rukou a schopnost to uvést v jeden fungující celek je stále velká tréninková výzva. Velmi dobře ve čtvrtek zahrál i Kuba, který je typově jiný než Matěj, přestože situace taky raději řeší individuálně. On je ale spíš takový hračička s šikovnýma rukama, dobrým čtením hry a periferním viděním, díky němuž vytvářel šance i pro spoluhráče. Nemůžu nepřipomenout akci, kdy se prokousal přes dva protivníkovy hráče podél mantinelu a křižně přihrál Matějovi do ideální gólové situace, která tak i skončila. Ovšem ten jeho průnik a nahrávku lze považovat za takovou vyšší dívčí. Láďa se určitě snažil a v tomto ohledu mu těžko co vyčítat. Bohužel zatím je hodně limitován bruslařskými dovednostmi a celkovou pohyblivostí, což musíme zlepšit především pravidelným tréninkem.
   Tak a to je asi vše. Přirozeně, že každý turnaj, zápas či závod má své vítěze a své poražené a já s oblibou říkám, že na to, aby se mohl jeden radoval, musí většina smutnit. Já ale smutný a zklamaný nejsem, protože pro mě je nejdůležitější, že jsem viděl lepší výkon než v Kolíně, a to jak týmově, tak i individuelně a zažil situace a akce, které se dětem skutečně povedly a při nichž se výborně bavily! 
 
   Tak a teď Pepa a áčko.
Turnaj zahájilo áčko proti Neratovicím. Od první minuty se hrál svižný, rychlý hokej na obou stranách. A tak to vydrželo po celé utkání. Vítězství na svou stranu urvali Buldoci, ale paradoxně jsme to byli my, kdo byl ve všech směrech lepším týmem. Tedy téměř ve všech směrech. Trápila nás koncovka. Mezitím co my pálili jednu tutovku za druhou a vylamovali si zuby na skvělém brankaři soupeře, protihráči skórovali pohodlně z téměř každé druhé střely. Ač prohra, není komu co vytknout. Všichni makali nadoraz a s výkonem hráčů jsem byl spokojený. Perfektní zápas odehrál Štěpán Jelínek, ale stál ho hodně sil, což se bohužel projevilo v dalším průběhu turnaje.
   Do druhého zápasu jsme šli netradičně po dvouhodinové pauze a to proti domácímu Benešovu. A bylo vidět, že to není úplně ideální scénář. Ztuhlé nohy a nacpaná břicha. To je signál pro tělo, že se jde trávit a odpočívat, nikoliv se honit za pukem. Na průběhu zápasu to bylo znát. První půlka bylo vyrovnaná, ale postupně se začala hlásit únava a někteří kluci viditelně zpomalili a v soubojích začala scházet síla. Ke konci nás pak Benešov už jasně přehrával.
   Poslední zápas, papírově nejtěžší soupeř, žádná pauza (ani úprava ledu) a totální vyčerpání z předešlého zápasu. To nevěstilo nic dobrého. Osud zápasu byl brzy jasný. Ještě před jeho začátkem, ale došlo ke změně, kdy za Štěpána J. přišel z béčka Matouš B. Nebylo to kvůli Štěpánovým výkonům, ale kvůli tomu, že na něm bylo nejvíc vidět, že už opravdu nemůže. Snažil se, ale prostě mu to už nejezdilo. A ono se není co divit. Dva zápasy fakt odmakal a ono pokud se pořád přetahujete s někým o hlavu větším tak to řádně vyšťaví. A jelikož béčko hrálo na tři lajny (áčko jen na dvě) bylo jasné, že bude Maty čerstvější a "Jelen" si trochu orazí. Únava našich hráčů postupně přebírala otěže utkání, a kdo viděl třetí třetinu tak tam už někteří dle svých slov nemohli udržet ani oční víčka :-) Další rozhodující faktor byla i kvalita zakončení, kde oproti takovým soupeřům jako jsou Benátky, prostě zaostáváme. Během zápasu došlo ještě k jedné výměně a to zhruba v jeho půlce. První zákroky si do áčka přišel vyzkoušet Honza Sadílek a na své možnosti si nevedl špatně. Samovi celý turnaj moc nevyšel. Od počátku byl roztěkaný a nepozorný a jít na každou střelu automaticky do rozkleku není moc ideální. O to víc, když soupeř střílí skoro vše nahoru.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole/Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Sebastien Macháček, Štěpán Jelínek/Matouš Bajer, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský,
 
branky: Jan Knížek 8x, Tomáš Hájek 4x, Sebastien Macháček 3x, Štěpán Jelínek 2x, Dominik Hruboš 1x,
 
asistence: Dominik Hruboš 4x, Jan Knížek 3x, Sebastien Macháček 2x, Štěpán Jelínek 1x, Tomáš Hájek 1x, Štěpán Lipský 1x,
 
sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Jan Sadílek/Sam Nevole, Marie Hynková, Alex Horáček, Jiří Koubský, Matouš Bajer/Štěpán Jelínek, Štěpán Blahník, Martin Zavůrka, Jakub Komárek, Matěj Mimra, Ladislav Janeček
 
branky: Marie Hynková 4x, Alex Horáček 3x, Štěpán Blahník 3x, Matěj Mimra 3x, Jakub Komárek 2x, Štěpán Jelínek 2x, Matouš Bajer 1x,
 
asistence: Martin Zavůrka 2x, Alex Horáček 2x, štěpán Blahník 2x, Matouš Bajer 1x, Matěj Mimra 1x, Jakub Komárek 1x,
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byla p.Veselá.
Pavle, vím, že Štěpán hraje také fotbal. Co je pro vás náročnější? Lze oba sporty zvládnout na závodní úrovni?
Problém máme s časem, protože oba pracujeme na směny, bez účasti prarodičů bychom to zvládali jen těžko. Štěpán to zvládá docela dobře a většinou se mu ani tréninky ani zápasy nekryjí. Trochu jsme měli strach, jak to bude zvládat fyzicky, ale děti regenerují rychle, stejně by doma mlátil balonem nebo míčkem s hokejkou o zeď, tak ať to radši dělá organizovaně a pod vedením.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Jako většina dětí z oddílu začal chodit bruslit s panem Kopeckým, který mu později domluvil trénink. I když před prvním tréninkem trochu brečel, jako ostatně před vším co dělal poprvé, začali jsme chodit pravidelně a zatím ho to baví.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Je příjemné sledovat, jak se kluci každým tréninkem zlepšují a jejich radost z vyhraných zápasů, nepříjemné zážitky nemám a jestli nějaké byly, jsou dávno zapomenuty.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
To víš, že se mu občas nechce, raději by dokoukal film, nebo dohrál hru, ale když sedíme v autě a jedeme směr zimák, tak už se těší a taky moc dobře ví, že už to není jen zábava, ale i povinnost ke klukům a trenérům.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Ani já, ani Štěpán s tím nemáme problém.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Jak už bylo zmíněno v první odpovědi, hraje ještě fotbal, loni také chodil od školy na florbal, na šikovné ruce a na kurz malování, ale to už bylo na hraně, aby vůbec stíhal přípravu do školy. Jsem rád, že si sám řekl, že fotbal a hokej mu budou stačit.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Proč měnit něco co funguje.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Nemám s tím problém.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Množství i forma poskytovaných informací naprosto vyhovuje.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Doma o hokeji moc nemluvíme, co si chceme říct, si povíme hned po tréninku nebo zápase. Pochvalu samozřejmě slyší rád, s kritikou je to horší a poradit si nenechá vůbec, to poslouchá jenom trenéry. Problémy z kabiny neřešíme, asi žádné nejsou.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Hlavně ať to kluky baví a vyhýbá se jim zranění.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojený s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Mediální kauzy ať už sportovní nebo jiné tady nebudu rozebírat, co se týče výchovného systému hokejové mládeže, osobní zkušenost mám jen s naším týmem, nenapadá mě co na něm měnit.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Já sám jsem hrával fotbal. Se Štěpánem si chodíme zakopat na hřiště, bruslit, jezdíme hodně na kole, prostě to co mi dovolí bolavá kolena.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnil a ani jsem o tom nikdy nepřemýšlel, jednak si myslím, že Štěpán nemá věk a ani nehraje na takové úrovni, že by mu to něco dalo a upřímně si myslím, že je to jen slušný byznys pod záštitou několika slavných jmen.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Nevím, na co bych se zeptal.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Jaké věkové kategorie jsi v minulosti trénoval a jaká ti byla nebo je nejblíž a proč?
Na první část tvé otázky je jednoduchá odpověď. Úplně všechny mládežnické kategorie. S tou druhou je to trochu složitější. Určitě nemám žádnou oblíbenou, kterou bych nějak preferoval. Každá má vzhledem k věku a schopnostem hráčů svá specifika, zákonitosti, přednosti i problémy. Jinak totiž musí trenér pracovat a komunikovat s předkoláky, školáky, puberťáky, adolescenty, či téměř dospělými kluky. Pro mě osobně než druh kategorie je důležitější, aby v kabině i mezi rodiči vládla pohoda a přátelská atmosféra. A pokud si mohu vybrat, tak preferuji pracovat se skupinou hráčů dlouhodobě a systematicky. Chci-li totiž nějak smysluplně ovlivnit jejich hokejový vývoj a vtisknou jim pečeť svého vidění hokeje, tak jedna sezóna je málo. A proto neupřednostňuji jednu kategorii, u které bych trvale zůstal a každý rok přebíral děti po někom a poté je předával dál.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Chci se zeptat Tomáše Sadílka. Honzík začal s hokejem hned jako gólman, měl v tom jasno od začátku, že chce chytat?
 
 
 
NOMINACE NA ČTVRTEK
 
čtvrtek 17.11.2016   turnaj Benešov (sraz v kabině v 6.45 h.)
Nevole, Zvěřina, Sadílek, Knížek, Bajer, Komárek, Hruboš, Macháček, Dvořák, Jelínek, Hájek, Břinčil, Lipský, Hynková, Horáček, Koubský, Blahník, Klouček, Mimra, Janeček, Zavůrka
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
TURNAJ KUTNÁ HORA
 
50 na 50
 
   Jako již tradičně jsme se v sobotu sešli, abychom sehráli další svazový turnaj. Bohužel kdo se nesešel, byli rozhodčí, a tak museli tuto úlohu na sebe vzít Milan a Tomáš, kterým bych chtěl na tomto místě upřímně poděkovat, protože jsem to nestihl po turnaji. A pokud se jejich pískání někomu nelíbilo, mohl si klidně vzít sám brusle a vystřídat je, nebo jsme mohli turnaj ráno zrušit a poslat všechny domu, což by si myslím byla ta nejhorší varianta. Co je ovšem opravdu problém, že k této situaci vůbec došlo a svaz, který soutěž řídí a delegace rozhodčích je v podstatě jeho jediná povinnost s organizací turnajů, toto a ne poprvé, nedokázal zabezpečit.
   Teď již ale k samotným zápasům. Jak již se stalo trochu neatraktivním zvykem, tak pro mě nepochopitelné rozlosování nám postavilo do cesty opět tým Benešova. Přestože konečný výsledek 12:7 vypadá přesvědčivě, tak naše vítězství se nerodilo zdaleka tak lehce, jak by se mohlo na první pohled zdát. Sršňům hodně pomohla druhá třetina, kterou vyhráli přesvědčivě 6:0. Jinak první a poslední perioda byla výsledkově vyrovnaná, přestože jsme byli o něco víc na puku a troufnu si říct, že i o chloupek lepší. To v druhém zápase s Velkými Popovicemi vše plynulo o poznání lehčeji jedním směrem a konečné vítězství 16:2 jen dokazuje, že jsme na tom byli dovednostně lépe.
   Co se týká celkového hodnocení, tak mám radost, že herní výkonnost kluků se s průběhem sezóny zvedá a svou úroveň potvrdili i na tomto turnaji. Konkrétně tentokrát nemůžu nezmínit Sama, a když jeho výkon srovnám s posledními dvěma turnaji, kde se kvalita jeho zákroků střídala jak na houpačce, tak se jedná o největší posun ze všech hráčů. Spolehlivý, soustředěný, vyrovnaný, a to především v zápase s Benešovem. Měl dobrou lapačku, ale především výborně zvládal poziční hru a přesuny v brance. Já bych svůj názor na malé gólmany popsal asi tak, že v minihokeji se ani tak nechytá, ale především vybrusluje a vykrývá prostor. Ale to už jsem tady myslím i psal. Další jednotlivce tentokrát již blahořečit nebudu, ne že by nebylo každého za co pochválit, ale nechci plýtvat ostrými a především bych se v mnoha případech opakoval. Tudíž velká pochvala úplně všem.
   Než ještě předám slovo Petrovi s hodnocení béčka, tak bych rád vysvětlil nominaci na tento turnaj, která mohla vzbuzovat otazníky. Oproti všem předešlým jsem se tentokrát rozhodl hrát v áčku pouze na dvě lajny a třetí přesunout do béčka. Úplně to nekoresponduje s mojí snahou hrát na co největší možný počet hráčů a zajistit jim tak maximální možnou herní praxi, ale chtěl jsem posílit béčko a i s pomocí těchto hráčů je trochu nakopnou k lepším výkonům. No a taky jsem cítil potřebu, aby nominace na zápas začala být pro kluky víc motivační záležitostí, protože si nebudeme nalhávat, že mimo výkonnosti mají kluci i rozdílný přístup k tréninku, a to co jak do účasti, tak nasazení, pozornosti a snahy se zlepšovat. Týmové výsledky pro mě nejsou modlou, ovšem jak je asi motivován hráč, který na tréninku dře na pokraji sil a vidí, jak na to hned vedle něj někdo totálně dlabe, ale přitom dostává pořád stejně zápasového prostoru jako on? Samozřejmě, můžete z neuspokojivé výkonnosti a přístupu některých hráčů obvinit mě jako trenéra a nedokážu říct, jak daleko budete od pravdy. Nicméně si troufnu tvrdit, že se všemi dětmi trénujeme stejně, děláme stejná cvičení a věnujeme jim stejný čas a pozornost. Tudíž pokud je někdo dál a umí víc, bude pravda asi především, že každý máme něco shůry naděleno a nejde tak ani o fyzické předpoklady, byť o ty jde samozřejmě ve sportu vždy, ale hlavně o ty mentální. Pokud se podívám na naše nejlepší hráče, tak jsou to povětšinou ti, co nejpoctivěji pracují na tréninku a v podstatě o nich nevím, na rozdíl od těch, které musím neustále napomínat a pořád vyžadovat jejich pozornost nebo větší snahu a zaujetí. Strašně bych si přál, aby se kluci z béčka v dalších turnajích zvedli, ale na rovinu, vzhledem k tomu, že většinu tvoří 08, bude každé vítězství opravdu cenné a v zápase budou muset ukázat charakter a o výsledek se porvat a doslova jej uválčit. 
   Tak a teď už konečně Petr.
 
   Bohužel jsme v dnešním turnaji (i když posíleni o jednu lajnu z "A" týmu) opět nedokázali vyhrát ani jeden zápas, i když vím, že na vítězství se nehraje. Přesto, pokud se podaří zvítězit, projeví se to na sebedůvěře, chuti hrát, bojovat a hokejem se i bavit, což je jeden z našich déletrvajících problémů. Nerad se opakuji, ale je to stále dokola, málo a pomalu bruslíme, moc se nám nechce do soubojů a iniciativu přenecháváme soupeři. Přitom pokud se nám toto podařilo ve třetí třetině prvního zápasu odstranit, byli jsme rovnocenným soupeřem. Ve druhém mači jsem po hráčích chtěl pouze herní navázání na poslední třetinu prvního zápasu, což se nám podařilo opět až v poslední třetině. Pochvalu za svůj výkon zaslouží Honza Sadílek, který měl plno výborných zákroků, bohužel obrana v předbrankovém prostoru moc nepomohla, takže jeho zákroky přišly vniveč. Za bojovnost zaslouží pochvalu ještě Matouš Bajer, a to je asi tak vše. Zbytek na tréninku.
   Sportu zdar a hokeji zvlášť.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Štěpán Jelínek, Josef Dvořák, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský,
 
branky: Jan Knížek 10x, Dominik Hruboš 9x, Josef Dvořák 3x, Štěpán Jelínek 2x, Tomáš Hájek 2x, Štěpán Lipský 2x
 
asistence: Jan Knížek 7x, Dominik Hruboš 3x, Štěpán Jelínek 3x, Tomáš Hájek 2x, Josef Dvořák 1x
 
sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Jan Sadílek, Marie Hynková, Tomáš Břinčil, Matouš Bajer, Alex Horáček, Štěpán Blahník, Jiří Koubský, Matouš Klouček, Jakub Komárek, Šimon Král
 
branky: Marie Hynková 3x, Matouš Bajer 1x, Tomáš Břinčil 1x, Alex Horáček 1x, Jakub Komárek 1x
 
asistence: Štěpán Blahník 1x
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Dívám se z okna. Stromům čím dál více opadává listí, ale již i něco drobného poletuje. Tak si tak uvědomuji, že zítra bude 11. listopadu a svátek bude slavit Martin. Někteří lidé mají tento den spjatý s dobře vykrmenou a upečenou svatomartinskou husou, jiní se svatomartinským vínem, ale většina jistě zná pranostiku o Svatém Martinovi, co přijede na bílém koni. Inu necháme se překvapit, jestli se tahle pranostika vyplní a Martin zanechá bílou pokrývku, či bude ještě chvíli otálet. Nic to ovšem nemění na tom, že pro naše předky tímto svátkem začínalo tzv. „Období světel“, které trvalo až do Hromnic. Venku se rozhostila tma a zima, tudíž se scházeli v rodinách a s přáteli, okolo jednoho zdroje světla a tepla, kterým bývala povětšinou kamna nebo ohniště. Prožitek vzájemnosti uprostřed kruhu blízkých lidí tak bezděčně rozdmýchal i teplo a světlo v jejich srdcích. Dnes je tomu bohužel jinak, protože zdrojů světla a tepla máme přehršel, a tak se setkáváme spíš ve virtuálním prostoru než u jednoho stolu. Přeji proto všem, ale především Martinovi, krásné prožití následujících dnů, a aby kouzelné chvíle jeho dětství zůstaly v jeho vzpomínkách po zbytek života jako ten nejvzácnější ryzí poklad. A samozřejmě k tomu štěstí a zdraví.
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
sobota 12,11.2016   turnaj Kutná Hora (sraz v kabině v 8.00 h.)
Nevole, Zvěřina, Sadílek, Knížek, Bajer, Komárek, Hruboš, Macháček, Dvořák, Jelínek, Hájek, Břinčil, Lipský, Hynková, Horáček, Koubský, Blahník, Král, Klouček
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TURNAJ KOLÍN
 
Chuť bojovat se nedá natrénovat
 
   Přišel listopad a s ním i šestý turnaj Sršňů, který uzavřel první polovinu této části sezóny. Místem setkání se stal Kolín a dalšími účastníky mimo nás byl tradičně Benešov a Příbram. Tedy složení týmů totožné s naším domácím turnajem.
   K prvnímu utkání jsme nastoupili proti Kozlíkům a konečná výhra 13:11 je jistě potěšující. Dlužno ale dodat, že náš výkon především táhli Dominik s Honzou, v jejichž podání byly k vidění dobré individuální akce, výborné kombinace, překvapivé přihrávky a výkon bych označil za vynikající. Jinak Séba první dvě třetiny ve starých stojatých kolejích, Pepa ze začátku zřejmě zatavený po pátečním tréninku, neviditelný Štěpán J., opět vééélmi slušný Tomíto, málo se vracející Maruška, neprůbojný Tomáš, s neskutečnou chutí a pro mě nejmilejší překvapení, hrající a bojující Štěpán L., se střídavými úspěchy v bráně chytající Sam, to jsou asi hlavní atributy tohoto zápasu.
   Zápas s Benešovem jsem neviděl, protože jsem byl u béčka, tak jen telegraficky z toho co vím od Pepy a řeči čísel. V první třetině jsme si vypracovali náskok, který jsme ale v druhé části prohospodařili, a tak se jako ve správném dramatu vše rozhodlo v závěrečném dějství. To vygradovalo v poslední minutě, kdy jako v zápase s Kolínem, pečetila Maruška naše konečné vítězství 11:9. Jsem rád, že se potvrdil trend a s tímto soupeřem, který byl ještě před měsícem nad naše síly, dokážeme již hrát pravidelně vyrovnaná utkání a dokonce ho i porážet.
   Poslední zápas před nás postavil opět nikým nepřekonanou Příbram a obavy z možného komplexu, byly skoro na místě. Tento soupeř je totiž opravdu vyšší level a minule s ním bylo schopno odehrát rovnocennou partii jen pár, a když říkám pár, tak myslím dva, hráči. Tentokrát bylo ale vše jinak. Že bychom tedy byli lepším týmem, to snad ani ne, ale že bychom byli úplnými outsidery, to se taky říct nedá. Stejně jako soupeř, byť přeci jen o trochu méně, jsme si vytvářeli dostatek šancí a prohra 7:13 po bojovném výkonu, kdy bylo pořád o co hrát, mě vůbec nemrzí. Možná pro někoho trochu překvapivě, musím říct, že jsem byl s výkony našich kluků a děvčete maximálně spokojen. Každý hrál s chutí, nasazením a bez rozdílu ukázal to nejlepší, co jeho aktuální možnosti jsou schopny předvést. Výkon všech tří lajn i celého týmu bych označil za doposud nejlepší v této sezóně, a proto individuální rozbory tentokrát vynechám. Inu to jsou paradoxy. Dvě vítězství jistě těší, ale předvedený výkon v posledním, sice prohraném, zápase, byl pro mě tou nejlepší třešničkou na sobotním dortu.
 
   Ještě než předám slovo Pepovi k hodnocení béčka, tak si dovolím i pár slov za sebe. Nebudu zastírat, že jsem po jejich prvním zápase nevnímal docela hlasité výtky ze všech stran na adresu chuti hrát a bojovat. Musím říct, že mě to mrzelo, obzvláště poté, co před týdnem v Neratovicích podali kluci ve dvou zápasech velmi dobrý výkon. Ale tak to je, že někdy se zadaří, někdy ne, ale chuť bojovat se bohužel natrénovat nedá. Abych se ale dostal k zápasu s Benešovem. Lvi tentokrát béčkaře sfoukli jako svíčky 0:26. Upřímně řečeno, převyšovali nás úplně ve všem. Našich individuálních chyb bylo něúrekom a benešovští je povětšinou i trestali. Každý měl tedy alespoň možnost vidět, kde se asi momentálně nachází a kde ho tlačí bota. Například Štěpánovi nemůžu určitě vytknout nedostatek snahy, protože s návratem na střídačku mnohokrát sotva popadal dech. Jako jeden z mála se dokázal několikrát prosadit v souboji 1-1, ale bohužel vždy mu potom chybělo zrychlení a finální zakončení. Alex se určitě taky snažil, ale v soubojích se prosazoval podstatně méně a největší potíže mu činila, jako velké většině hráčů, orientace v prostoru a čtení hry. Bylo to především patrné v situacích, kdy byl na puku jeho spoluhráč a on byl schopen jako slídicí pes jezdit metr za ním místo toho, aby si najel do volného prostoru a mohl dostat přihrávku. Jirka, u toho byla a je vždy potřeba, aby v něm zažehla ta správná jiskra, jinak se na ledě motal jako by bez zájmu, směrem dozadu několikrát ubránil soupeře, ale dopředu u něj skončili všechny puky. Matouš se poměrně hodně zapojoval do hry, ale nedařilo se mu udržet déle s pukem na hokejce. Jak mi ale jednou po návratu z ledu bezelstně prozradil: „Ale já se snažím“ a nelhal. Ovšem jeho souboje obdobně jako ty Martina spíš připomínaly ten Davida s Goliášem. Martin, když už jsem ho zmínil, hrál poměrně dobře pozičně a snažil se správně bránit volné hráče před naší brankou. Bohužel úspěšnost oněch soubojů byla malá a především mu v sobotu chyběl rychlý start na puk a reakce na změny. Šimonův výkon se v průběhu zápasu neustále zlepšoval, podobně jako jeho dovednosti v tréninku, ale potřebujeme tomu dát větší zarputilost, hokejovost a uvést to v jeden fungující celek. Davida nezastihl sobotní turnaj v ideálním rozpoložení – bez puku bruslil minimálně, s pukem se neprosazoval a rychlost změny směru a starty byly pomalé. U něj je to ale především tím, že nemá dostatečně natrénováno. S Matějem je to složité. I přes kostrbaté bruslení je rychlý, výbušný, silný na puku, ale to aby se potom hrálo s dvěma puky, protože ten se svoji hračky prostě jen tak nevzdá. Co je ale největší problém, že cokoliv se mu člověk snaží říct a vysvětlit se míjí úplně účinkem a přitom, kdyby existovala síla, která by ho přiměla využít větší část mentální i fyzické kapacity k tomu, co po něm člověk chce, tak by mohl hrát klidně i za áčko. U Petra byly dovednostní nedostatky patrné na první pohled a povětšinou působil dezorientovaným dojmem. Tohle na něj bylo prostě hódně rychlý a pokud bude chtít být někdy platnějším hráčem, tak bude muset v tréninku mnohem víc přidat.
   Než se rozloučím, tak bych vás rád ještě požádal, abyste se tím, co se v sobotu nepovedlo, nenechali znechutit a jako inspirace jedna má vzpomínka. Před drahnými lety jsem byl se svými bývalými svěřenci na několikadenním mezinárodním turnaji, jehož největším lákadlem byla účast kanadského týmu. Bohužel zklamáním pak byla jeho výkonnostní úroveň. Všechna utkání prohrál, a to výrazným rozdílem. Co ale bylo pro všechny zúčastněné naprostý šok, bylo chování jejich fanoušků – rodičů. Bez ohledu na skóre a předváděnou hru neustále fandili a každou jen trochu podařenou akci, což pro ně bylo i to, že se dostali s pukem na polovinu soupeře, odměňovali potleskem, skandováním a máváním kanadských vlajek. Prostě si zápas užívali, výsledek neřešili a svým dětem se snažili vytvořit co nejpovzbudivější prostředí. Musím přiznat, že na našich zimácích jsem s podobným přístupem už nikdy nesetkal, což je možná o tradicích, výchově či kvalitě společnosti. A musím se přiznat, že občas se zastydím, když si uvědomím, že až takto pozitivně a pohodově se někdy nedokážu taky chovat. Jsou to přeci jenom pořád děti a je to jen sport. Sport, který mě baví, fascinuje, naplňuje a mám rád jeho akčnost, rychlost, napětí a emoce. Ovšem je pro mě důležitější, že tady nikoho nestřílíme a nikdo neumírá hlady. Sice nadáváme, možná se hroutí něčí sny, což není ideální, ale to snesu. Protože venku svítí sluníčko, odpoledne se třeba povede dobrý trénink a další den bude zase něco nového a třeba to bude fajn. Aspoň bych si to přál.
 
   Tak a teď konečně Pepovo hodnocení.
   V prvním zápase nás domácí Kozlové svými kopyty zadupali do ledu. A zcela po právu. Rozdíl 22 branek ve skóre je dostatečně výmluvný, jak asi zápas vypadal. Byli jsme horší úplně ve všem. Snad i tkaničky jsme měli hůř zavázané. U některých kluků jsou problém i tak zcela základní věci jako je brždění nebo správné vyjetí bogny. Hráči žádného jiného týmu nemají na dresech tolik sněhu jako ti naši. A když toto doplníte nezájmem o hru (čest výjimkám) urodí se vám přesně ten výprask, který jsme dostali v prvním zápase. Kolik hráčů opravdu bojovalo, chodilo aktivně do soubojů a ze střídání chodilo (správně) unavených? Jeden, možná dva. Spíš mi to přišlo, jako když si jdou starý páni udělat žízeň a „vyprdět se“. Neustále na někoho křičet, napomínat ho, skoro se doprošovat, aby trochu máknul … nic z toho nefunguje. Víte jak je to s motivací z vnější? Je jako smrad. Časem vždycky vyprchá!
Jednu větu (pro zlepšení nálady) si dovolím k utkání áčka s Benešovem. Určitě chci vyzdvihnout hru dua Knížek – Hruboš, které hlavně v první půlce zápasu muselo svými kombinacemi do prázdné brány bavit celý zimák. Pak kluci trošičku uvadli. Ale super. Ale hlavně o kom se chci zmínit je Štěpán Lipský. Perfektně odehraný zápas s obrovským zápalem a nasazením! Při každém střídání nechal na ledě úplně všechno. Za mě má 1*.
   Druhý zápas béčka proti Příbrami už byl o kus lepší než ten první. Konečně se nám podařilo nastřílet trochu víc gólů a dokázat sami sobě, že když se mákne a začneme se tlačit do brány tak góly přijdou. Na výhru to sice nestačilo, ale na alespoň částečné zlepšení dojmu ano. A pokud bych měl vybrat hráče, které za kolínský turnaj pochválit tak by to byli oba gólmani. Kluci se soustředili na svůj výkon a nepolevovali ani, když nás soupeř zasypával jedním gólem za druhým.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Sebastien Macháček, Josef Dvořák, Štěpán Jelínek, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Marie Hynková, Tomáš Břinčil
 
branky: Jan Knížek 13x, Dominik Hruboš 10x, Marie Hynková 3x, Josef Dvořák 1x, Sebastien Macháček 1x, Tomáš Hájek 1x, Štěpán Jelínek 1x, Štěpán Lipský 1x
 
asistence: Jan Knížek 8x, Dominik Hruboš 7x, Josef Dvořák 2x, Štěpán Jelínek 2x, Sebastien Macháček 2x
 
sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Jan Sadílek, Alex Horáček, Štěpán Blahník, Jiří Koubský, Matěj Mimra, Matouš Klouček, David Staško, Martin Závůrka, Petr Žák, Šimon Král
 
branky: Šimon Král 4x, Alex Horáček 2x, Štěpán Blahník 1x, David Staško 1x
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 10
 
   Dobré ráno všem, co taky vstali před chvílí, co si pochutnávají na ranní kávě či čaji a mají ještě před tím, než vstoupí do pracovního procesu. Tudíž dobré ráno všem lidem.
   Jak již jste byli někteří informování po turnaji v Neratovicích, tak v bludišti, tedy spíše v labyrintu bílých a šedých buněk mozkových, neuronů a jiných propojovacích kabelů se vytvořil uzlík s myšlenkou na rozšíření doplňkových sportovních aktivit našich svěřenců. Proto od pondělí 7.10. zavádíme ještě jedno kompenzační cvičení po tréninku v tělocvičně. Chápu, že je to další čas navíc, kterého již i tak dost věnujete hokeji a někteří k tomu mají i jiné sportovní aktivity, což kvituji a podporuji. Nicméně, co vidím jako možný velký problém je skutečnost, že velká část hráčů nedělá kromě týmových tréninků nic a podceňovat zdravotní problémy z jednostranné hokejové zátěže a brát tuto záležitost až jako tu z druhé koleje, nedoporučuji. Co se týká obratnostních prvků, které jsou také součástí našeho cvičení, tak nemyslím, že bych se měl opakovat s argumenty o jejich důležitosti. Ale přiznám se, že jsem trochu překvapen jak někteří jedinci, kteří by to především potřebovali, se neustále omlouvají z pátečních tréninků, a tak přeci jen pár slov k tomuto tématu. Ve hře, která je charakteristická svou ohromnou proměnlivostí je nutné rozvíjet schopnosti být neustále připraven na nepřipravené a umět na to vhodně a rychle reagovat. A právě mladší školní věk je optimální doba. Dítě v tomto věku je obecně silně přizpůsobivé, tvárné a poddajné po všech stránkách (tělesných i duševních) a pro jeho vývoj, a to nejen herní, je zdravé mu dát vhodné možnosti tyto schopnosti si v dostatečném objemu osvojovat. Mimo to obratnostní a pohybová gramotnost je ta nejlepší prevence proti zraněním, tudíž všechna tato cvičení mají pro děti jak krátkodobý, tak především dlouhodobý přínos. Dost už ale osvěty a teď konkrétně. Vše bude prakticky probíhat stejně jako v pátek a děti se po vysvlečení z výstroje přesunou ještě do tělocvičny na 20-30 minut. Mám ale dobrou zprávu, že se podařilo toto cvičení personálně zabezpečit z jiných kvalitních zdrojů a povede je Martina Knížková. Myslím, že nemusím blíže představovat tuto fundovanou a zkušenou učitelku s praktickými zkušenostmi z této oblasti. Samozřejmě, že účast je dobrovolná, v podstatě jako na jakémkoliv jiném tréninku a pouze sami držíte klíče k životu svých dětí.
   Když už jsem se dnes rozepsal na toto téma, tak dám ještě k diskusi jeden návrh, který mi byl přednesen pro správný rozvoj svalů a kostí malých Sršníků, a to společné návštěvy bazénu. Než ale pokročím ve výkladu, udělám krok stranou a zmíním, že jsem podobnou aktivitu před lety se stejně starými dětmi praktikoval jednou za čtrnáct dní a bylo to super. O tom, že plavání je ideální kompenzační cvičení, není asi potřeba nikoho dlouho přesvědčovat, ale takhle skupinově a proložené i nějakými skopičinami, to děti mnohem víc baví. Samozřejmě, mimo další časové náročnosti, přináší tato aktivita i tu finanční. Pokud byste tedy měli zájem o tuto, nebo nějakou podobnou formu plavání, zkuste o tom spolu podiskutovat, případně přijít s nějakými nápady. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se vše podařilo zrealizovat v rámci programu nějaké zdravotní pojišťovny, či jiné slevy na takovou činnost. Máte-li tedy chuť, nápady či kontakty, aktivitě se meze nekladou.
   Tak a to je pro dnešek skutečně vše. Přeji příjemný den a teplejší podzim.
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
sobota 5,11.2016   turnaj Kolín (sraz v Kolíně v 8.00 h.)
Nevole, Zvěřina, Sadílek, Knížek, Hruboš, Macháček, Dvořák, Jelínek, Hájek, Břinčil, Lipský, Hynková, Horáček, Koubský, Klouček, Mimra, Staško, Blahník, Král, Závůrka, Žák, 
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TURNAJ NERATOVICE
 
Lepší výkon = lepší výsledky (doplněno)
 
   Místem konání dalšího svazového turnaje se v sobotu 29.10. stala opět neratovická hala, která mě před třemi týdny svou nevlídností vrhla do doby, kdy naši předci na svých šlajfkách a ve frajerských bekovkách řezali soupeře přes holeně osikovými holemi. Tentokrát bylo ale vše o poznání příjemnější, a to nejen teplem v kabině, ale především našim zlepšeným herním projevem a taktéž výsledky. Vzhledem k tomu, že jsme hráli s úplně stejnými soupeři, což trochu postrádá atraktivitu, ale dává alespoň možnost srovnání a sledování trendu herního progresu, si dovolím tvrdit, že jsem odjížděl domů spokojený. Samozřejmě, moje ego není podstatné a můžete nebo nemusíte se mnou souhlasit, ale z šesti zápasů jsme v pěti podali lepší výkon než minule, což dokládají přesvědčivě i lepší výsledky.
   Podívám-li se podrobněji na jednotlivé zápasy, u kterých jsem byl osobně, tak v prvním nastoupilo „A“ proti tradičnímu rivalovi letošních turnajů – Benešovu. Myslím, že jsme po celý zápas byli aktivnější, soupeře přehrávali a mnohokrát sevřeli před jeho svatyní. Výhra 11:8 tak asi spravedlivě odráží dění na ledě a kluci si jí poctivě vybojovali. V druhém utkání jsme nastoupili proti Benátkám n.Jiz a „B“, u kterého jsem byl tentokrát na střídačce v něm prohrálo 1:7. Přesto proti minule výrazné zlepšení a velká pochvala klukům za nasazení a zápal pro hru. Dokázali jsme se soupeřem odehrát většinu času vyrovnaný hokej a inkasované góly nejsou ani tak výsledkem souvislého tlaku či výrazného přehrávání, ale jdou spíš na vrub dílčích pochybení a individuálních chyb jednotlivců. Menšímu počtu vstřelených branek pak napomohlo zbytečné tahání puku prakticky až do kuchyně, místo rychlé a pohotové střely, v čemž jsme asi jako jediném za soupeřem výrazně zaostávali. Poslední utkání, kdy jsem byl opět u „A“ týmu, jsme odehráli proti domácím Buldokům, kteří tentokrát prošli turnajem bez ztráty květinky. Výsledek 9:11 bylo jejich nejméně rozdílové vítězství, což potvrdil i trenér soupeře: „Nejlepší a nejvyrovnanější zápas turnaje“. Já jsem tam ale přeci jen jeden rozdíl viděl, a to bylo na postu gólmana. Buldočí branku v sobotu nemohl obývat obyčejný kluk. Musel to být šaman, buldododlak či jiný podobný mutant. Jeho výborné zákroky, v kombinaci s absencí Fortuny na našich hokejkách a chybějících centimetrů při mnoha šancích, byly asi tím rozhodujícím jazýčkem na vahách.
   Vezmu-li si na paškál postupně jednotlivé hráče, kteří nastoupili za áčko, tak Sam tentokrát nechytal ve stejné pohodě, jako poslední turnaje. Ne, že by to byl nějaký propadák, ale spíš nevyrovnaný výkon. Měl několik velmi dobrých zákroků, ovšem na druhou stranu se nevyvaroval ani laciným gólům. Honza s Dominikem byli opět základním stavebním kamenem naší hry. Zejména Honza byl příkladem pro všechny ostatní. Znamenal pro každého soupeře smrtelné nebezpečí. Jeho ruce, bruslení, to byla velká paráda. Dominik vynikal svým výborným tahem na branku, současně v případě potřeby důrazný a silný v osobních soubojích a především v předbrankovém prostoru, kde bylo občas kontaktů jak o svatební noci. Vedle takových borců vyrostli úplně všichni. Získali sebevědomí, dovolili si daleko víc a jejich hra získala úplně jiné parametry. Tak by to ale mělo v každém týmu být. Opírat se o zkušené starší kluky, kteří rozhodují zápasy, aby se mladší s nimi mohli vytáhnout. Jen by to chtělo, aby takových tahounů bylo víc. Hodně dobrý turnaj, s chutí hrát, snahou prosadit se, odehrál i Tomíto. Byl schopen vymotat se s pukem na hokejce z neuvěřitelných situací a nezištnými přihrávkami vytvářet parádní příležitosti spoluhráčům. Dalším, kdo se mi líbil a podal určitě lepší výkon než před týdnem, byl Pavel. Šikovný s hokejkou, silný a tvrdý v osobních soubojích a stejně tvrdě i střílel pomocí rychlého zápěstí. Kvituji, že se vyvaroval někdy neefektivního předržování puku, viděl své spoluhráče a rozdal i pár pěkných přihrávek. Naopak s jeho obrannou hrou, tedy po ztrátě puku jsem byl občas nespokojen. Hráč může přejít třeba přes dva soupeře najednou, ale jakmile po ztrátě puku svěsí ruce, začne kroutit hlavou a nenastartuje okamžitě backcheck, má u mě v kolonce herní charakter okamžitě mínus! To se ovšem netýká pouze Pavla, ale třeba i Pepy, Marušky nebo Matěje. Když už jsem zmínil Pepu, tak v sobotu opět lámal rychlostní rekordy, ale tentokrát ho puk poslouchal o poznání víc a až časem trošku dozraje, přidá ještě víc klidu, bude to výborné. Líbilo se mi taky, jak při nájezdu výborně vymotal neratovického gólmana. Co jsem mu ovšem vytýkal, byly jeho neustálé zasekávačky, především ve chvíli, kdy mu to jelo jako blázen a soupeř mu koukal na záda, ale to si určitě časem sedne. Tomáš patří ve svém ročníku k velmi šikovným klukům a je to jeden z nejlepších bruslařů a technik k pohledání. Díky svým dovednostem by měl být jednou z ústředních postav týmu na ledě, což tak v sobotu nebylo. Zakopaný pes je nejspíš někde pod helmou, a přestože se jej snažím motivovat a povzbuzovat, tak z jeho strany to bylo tak na 70% toho, co by mohl v reálu předvádět. Přesunul jsem ho proto na poslední zápas do béčka, kde měl mít přeci jen větší šanci získat herní sebevědomí. Místo něj přišel do áčka Štěpána B., který tam podával dle mého názoru nejlepší výkon. Je vidět, že se věnuje i florbalu, takže s hokejkou mu to šlo dost dobře a hodně se dokázal prosazovat v osobních soubojích. První dvě střídání v áčku byl na něm ale zřetelný jistý neklid, kdy některé situace mohl řešit líp a především byl hodně odstoupený od soupeře. To potom přistupoval pozdě a neefektivně bránil. Nicméně, když jsem mu to vysvětlil, přišlo zlepšení a zbytek zápasu odehrál dobře. Naše květinka Maruška, která si výborným výkonem v béčku na minulém turnaji řekla o místo v áčku hned od začátku, odehrála první zápas velmi dobře, ale ve třetím už trochu víc chyběl pohyb, bukařila a byla pak mimo hru. Jinak kdysi patřila k její slabině nevýrazná střela, ale na tomto poli definitivně potvrdila výkonnostní vzestup, takže teď bude muset rozptýlit i mýtus o tom, jak se nerada vrací. Štěpán L. i přes poměrně nekultivované bruslení a ovládání puku vynikal tradičně bojovností, zarputilostí a nasazením. Mě ale velmi potěšil i snahou hrát s pukem a ofenzivními výpady, čímž se několikrát dostal i do slibných šancí.
   No a to je asi tak všechno. Je zřejmé, že některým to sedlo víc, některým méně, v každém případě jsem měl radost, že bruslařsky jsme nezaostávali a jak jsme i v tomto věkovém složení byli schopní bojovat a hrát nikoliv úplně blbý hokej. Samozřejmě, že v tomto období je hodně věcí pokřiveno různým stupněm dospívání hráčů a co platí dnes, nemusí úplně platit za rok či dva. Základem jsou dovednosti, technika a na tom je třeba v tomto období především makat. Když je totiž někdo silnější než ostatní, lépe bruslí nebo má rychlejší střelu... většina se dá časem dohonit. Ale nadšení pro hru, poctivost v přístupu ke každému tréninku a cvičení, ochota dávat pozor, soustředit se a dělat i víc než ostatní...to je talent.
 
   Tak a teď má tradičně následovat hodnocení béčka od Pepy, takže jakmile mi ho dodá, tak bude samozřejmě připojeno. A možná budou tentokrát i nějaké fotky od Lucky Tvrdíkové, ale taky až později.
 
   První zápas béčka se mi velmi líbil. Od všech bylo vidět správné nasazení a přenášení do hry určitých herních prvků, které po klucích vyžadujeme (rychlý přístup k hráčům, neustálý pohyb, aktivita atd.) . Výsledkem byl herně vyrovnaný zápas, který ač nebyl vítězný, mohl všechny přítomné potěšit. Rozdíl mezi prvním zápasem se stejným soupeř a tímto druhým, byl diametrální. Bylo vidět velké zlepšení a správný impulz pro všechny. To co ovšem bylo ve třetím zápase, kde jsem se k béčku vrátil, byla hrůza. Děs a hrůza. Zápas totálně odfláknutý, vypuštěný, bez snahy se poprat, alespoň o lepší skóre. Pro mě absolutně zkažený dojem z celého turnaje. Neřeším výsledek a prohru, ale to jak vznikla a to jak se jí hráči snažili zabránit. A argumentace, že už kluci nemohli u mě neobstojí. Mohli! Měli v nohách pouze 2 zápasy hrané na 3x12 minut a na tři lajny! To je 24 minut HRUBÉHO času na ledě na jednu lajnu. A jak jsem klukům slíbil, pokud ještě někdy takto odfláknou zápas, dostanou ode mne po zápase odměnu.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Marie Hynková, Tomáš Břinčil/Štěpán Blahník
 
branky: Jan Knížek 8x, Pavel Tvrdík 7x, Dominik Hruboš 5x, Josef Dvořák 2x, Tomáš Hájek 1x, Marie Hynková 1x,
 
asistence: Jan Knížek 5x, Tomáš Hájek 3x, Dominik Hruboš 2x, Josef Dvořák 1x, Marie Hynková 1x,
 
sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Alex Horáček, Jakub Komárek, Sebastien Macháček, Matouš Bajer, Štěpán Blahník/Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Matěj Mimra, Ladislav Janeček, Martin Závůrka
 
branky: Jakub Komárek 3x, Alex Horáček 2x, Štěpán Blahník 2x, Sebastien Macháček 2x, Tomáš Břinčil 1x,
 
asistence: Jiří Koubský 1x, Alex Horáček 1x,
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
neděle 29,10.2016   turnaj Neratovice (sraz v kabině v 7.00 h.)
Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Macháček, Dvořák, Tvrdík, Hájek, Břinčil, Lipský, Hynková, Horáček, Koubský, Bajer, Mimra, Komárek, Janeček, Závůrka, Blahník, Dostal
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byla pani Hynková.
Na hokej jste doprovázela své syny, nyní doprovázíte vnuka. S odstupem času tak můžete porovnat, jak to chodilo na hokeji dříve a jak je tomu dnes. Změnilo se něco kromě toho, že se trénovalo na nekrytém kluzišti? Je nyní přístup hráčů, trenérů a i Vás samotné k hokeji jiný, jestli ano v čem?
Oba synové začínali hrát v žákovských letech. Jeden skončil v dorostenecké kategorii a druhý ukončil sportovní kariéru v mužích. Dříve byly zimní stadiony, kam jsme jezdili, odkryté, tak že jak děti, tak rodiče se potýkali s deštěm, mrazem a často i chumelilo. Zimy byly krutější s většími mrazy. Dnes, kdy jsou zimáky zakryté je to jak pro děti a diváky mnohem lepší. Také se to projevuje na kvalitě hry. Na dnešním zimáku byl dříve uvnitř bufet, který byl otevřen denně a to i v době tréninků. Děti i rodiče se mohli občerstvit. Když hráli moji synové za žáčky, tak se hrálo pouze na celé hřiště. Bylo to lepší. Tenkrát si už o tréninku dal trenér sestavu dohromady. Tato sestava se sehrála a pak ve stejném složení hrála i zápasy. Dnes se to často přehazuje. Taky se nekoukalo, kdo dá kolik gólů a podle toho pak bude nasazen do „A“ nebo „B“ týmu. To vede často k individuální činnosti některých hráčů a tím trpí kolektivní pojetí hokeje. Rovněž se mi v dnešní době nelíbí přístup některých maminek k trenérovi. To někdy zůstává rozum stát, co si dovolí. Trenéři se před nimi div neklaní. Dříve také děti trenérům netykaly.Já osobně mám hokej moc ráda a líbí se mi. Jsem ráda, že Alex pokračuje ve šlépějích svého otce a strýce.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním vašeho vnuka, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Alex začínal své první kroky bruslení u p.Kopeckého, který již v minulosti učil bruslit jeho tatínka. Alexovi šlo bruslení velice rychle a tak se k tomu přidala i hokejka. Táta chodil trénovat s ním. Bavilo ho to a tak začal v přípravce u Katky.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jste zatím u hokeje zažila?
Příjemné zážitky – když se našim malým hokejistům daří dobře hrát. Hlavně když však hrají kolektivně. Tým přeci tvoří celé družstvo.
Nepříjemné zážitky – mrzí mě, když někteří chlapci chtějí v zápasech „urvat“ vše na sebe. Jeho spoluhráči pak někdy vypadají jako „blbci“ a jsou často otrávení, když jim nikdo nenahrává. Výsledky a hru přeci tvoří tým a ne jednotlivci.
 
4. Chodí váš vnuk na tréninky zcela dobrovolně a rád, nebo jej musíte občas motivovat či nutit?
Alex chodí na tréninky rád a těší se. Akorát někdy se mu nechce ráno vstávat na zápasy. A to mu říkám, ať zavolá trenérovi a vysvětlí mu, proč nepřijde. A to na něj platí. Hned je připraven a jen uvidí ostatní kluky, tak je vše v pořádku.
 
5. Jaký máte názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Mně osobně to nevadí, ale musím si na to zvyknout. Děti si musí zvykat na samostatnost.
 
6. Věnuje se váš vnuk mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Závodně se věnuje Alex pouze hokeji. Rekreačně však má hodně aktivit: fotbal, in-lajny, cyklistiku, plavání, atletiku.
 
7. Co byste změnila na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Jsem spokojená s prací trenérů a asistentů. Vážím si jejich práce. Vím, jak je to časově a mnohdy i nervově náročné.
 
8. Je pro vás nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s vaším vnukem?
Nemám žádný problém dojít za Vámi, či jiným trenérem. Člověk se nemá za své názory stydět. Nelíbí se mi kritika za zády.
 
9. Máte pocit, že jste o dění v týmu a o fungování svého vnuka v něm dostatečně informována?
Ano. Informace jsou naprosto dostačující. Ze všech družstev Sršňů jsou nejlepší a vždy aktuální.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
O hokeji se doma s Alexem samozřejmě bavíme. Většinou o zápasech a tréninku. Jak se mu dařilo, či nedařilo. Jak výkony hodnotil trenér v kabině. O problémech v kabině nevím.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíte k nové sezóně?
Aby se vytvořila dobrá parta, jak dětí, tak rodičů. Aby se dětem vyhýbala zranění a hokejem se bavili. Hlavně, aby se hrál kolektivní hokej. Co nejvíce úspěchů v zápasech.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak vy osobně jste spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co byste na něm změnila?
O mediální kauzy se nezajímám, ani je nesleduji.
 
13. Sportovala jste vy sama někdy aktivně a děláte v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s vaším dítětem?
V mládí jsem dělala atletiku (skok do dálky). Cvičila jsem gymnastiku v Sokole. Chodila jsem na balet. V současnosti, vzhledem k mému zdravotnímu stavu, již nejsem sportovně činná. S Alexem sportuje děda, který je starý sportovec. Hrál závodně házenou, basketbal, fotbal a atletiku. Dlouhá léta vykonával funkci trenéra v házené. Od žáků přes dorost k mužům. Nyní s Alexem jezdí na kole, hraje kopanou, plavání a další rekreační sporty. S otcem, který hrál do dorostu lední hokej za Kutnou Horu, se Alex věnuje motoristickému sportu. Jízda na krosové i silniční motorce.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili. Myslím si, že při kvalitních trénincích vedených fundovanými trenéry v mateřském oddíle je v současné věkové kategorii dostačující.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jste ode mě nedostala, přesto byste se ráda k té věci vyjádřila. Tudíž si položte imaginární otázku sama.
Nic mě nenapadá.
 
16. Odměnou za váš čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máte nyní možnost se zeptat na cokoliv vy mě.
Jste spokojen s kvalitou ledu, která je na zimáku v Kutné Hoře?
To rozhodně nejsem!!! Je pravda, že období, kdy na začátku tréninku led spíš připomínal brouzdaliště, už máme za sebou, ale stále je příliš měkký a na konci tréninku je jak voraniště. Vrcholem pak je, když chceme hrát hokej a puk vůbec neklouže a pokud s ním kluci chtějí bruslit, tak ho musí tlačit jak na lopatě. Například jako na posledním tréninku ve středu, nebo při prvním zápase našeho domácího turnaje s Kolínem. Nejsem technolog, ani odborník na mrazení, ale vzhledem k tomu, že takové problémy jsme zatím na jiných zimácích neměli, tak bude problém asi někde tady a laicky tuším, že to bude v nastavení stupňů chlazení. Když si totiž vzpomenu na první tréninky v srpnu, kdy jsme chodili na led hned po kolíňácích, tak byl naprosto v pořádku. Bohužel jak jsme zde začali trénovat pouze my, přišly problémy. Chápu, že se musí šetřit, kde se dá, ale tohle už mě občas neuvěřitelně se.e! Omlouvám se za použití tohoto výrazu, ale výstižnější nemám - mě to totiž, při pohledu na ty malé kluky, kteří před sebou tlačí obalený puk sněhem a takhle se mají učit dovednosti, nerozčiluje, ani neirituje, mě to přímo ....! Ještě jednou se omlouvám a doufám, že kvůli použití vulgarismu mě snad nikdo nebude obviňovat ze sympatizování s naším prezidentem...
 
17. Děkuji za Vaše odpovědi a čas, který jste jim věnovala a nyní vyberte dalšího respondenta a položte mu první otázku.
Ráda bych se zeptala Pavla Lipského. Pavle, vím, že Štěpán hraje také fotbal. Co je pro vás náročnější? Lze oba sporty zvládnout na závodní úrovni?
 
 
 
TURNAJ BENEŠOV
 
Hokejové prostřeno
 
   Všiml jsem si, že většina veřejnoprávních i soukromých médií je zapálená do vaření a ta, co nemají na svém programu podobný pořad, jako by ani nebyla. A protože „Kdo chvíli stál, už stojí opodál“, tak i tento web si pro Vás připravil jeden domácí recept z hokejové kuchařky na nedělní oběd. Jako první chod se podává tradiční podzimní Kozel v černožlutém kabátku a jako druhý exotická divočina - Lev, v netypické vodní úpravě.
   Ingredience: několik levých a pravých sršních křídel, pro vyváženou chuť nesmíme zapomenout na zadní stehna a žihadla, přibližně stejný počet osmy až devítiletých Kozlů a Lvů, neomezený počet milujících rodičů, jeden autobus, dva puky, ledová plocha (nejlépe benešovská, ale může být i jiná), kde vše upečeme, vlahý vzduch, hokejky na kvedlání a gurmáni lahev zelené na podlévání.
   Příprava: Vezmeme Sršně i s rodiči a vložíme do autobusu. Asi 90 minut pomalu dusíme za občasného promíchání v serpentinách. Na konečné vše přemístíme do hokejové kabiny, kde nejprve necháme naložené Sršně ve výstroji odstát kratší dobu pod pokličkou zavřené kabiny a teprve poté lehce rozehřát na ledové ploše. Jakmile má Sršeň načervenalou barvu, zanecháme příprav, promícháme s Kozlem a jdeme vařit. Nejdřív si uděláme dobrý základ v gólmanovi a rychle přivedeme hru do varu několika vstřelenými brankami. Ozdobíme povedenými kombinacemi a máme Kozla skoro hotového. Pokud jsme gurmáni, můžeme o přestávkách mezi vařením použít nové koření a ochutit mírným promícháním sestavy. V druhé části vaření již Kozel začne pozvolna pouštět šťávu a pozornost jejich gólmana za stálého míchání s kotoučem na holích prověřujeme ze všech možných pozic. Stále se narůstající skóre vyšleháme ještě skvěle chutnajícím výkonem prvního útoku. Na závěr vaření snížíme teplotu a za občasného zaprášení plastrónu gólmana necháme lehce dojít. Po pětačtyřiceti minutách hrubého času můžeme konstatovat, že vše je řádně uvařeno a zaslouženě koštujeme z vítězného talíře.
   Poté necháme hru chvíli odstát a vydáme se posvačit a převléknout rondon do tepla kabiny. Zhruba po patnácti minutách vyrážíme na grilovací párty pouštět šťávu se Lvem. U tohoto krále zvířat, ovšem pozor na datum narození, protože starší a silnější kusy se jen těžko koušou a pokud jsou starší všichni, bývá těžké je i strávit. Přesto je možné promíchat jejich sebevědomí vstřelením úvodního gólu. Poté ale vaření trochu zhořkne propasírovanými puky do naší kuchyňky, zatím co naši strávníci na ochozech trpí brankovým půstem. Určitě ale mohou být spokojení se snahou ve správné provozní teplotě a bojovností podlitou dobrou útočnou fází až na důraz v zakončení. Naopak ta obranná na titulní stranu jídelního lístku zrovna není, protože všichni kuchtíci se při soupeřově protiútoku soustředí pouze na hráče s pukem, místo aby hlídali i zbylé Lvy v důležitém prostoru u brankoviště, z něhož nám to suverénně nejčastěji osolí inkasovanou brankou. Po vypnutí a ukončení varu, již jen pozvolna odstavíme, necháme zlehka dojít a v kabině omyjeme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Pak vše posadíme opět do autobusu a cestou zpět necháme vytuhnout. Po návratu domů, pokud máme po ruce milujícího partnera, podáváme pěkně za tepla. Můžeme lehce opepřit, ale nedoporučuje se příliš cukrovat, v ideálním případě si můžeme vzít jednu porci do práce na nočni…
 
   Je dovařeno, tak ještě pár seriozních slov k výkonu jednotlivců. Sam chytal velmi spolehlivě, ale především mi dělá letos radost, s jakou chutí pracuje v tréninku. Pokud mu tato vlastnost vydrží a nejen v hokeji, přinese mu jistě úspěch. S výkonem Honzy a Dominika opět velká spokojenost. Jejich projev lze přirovnat k dominanci a na kombinační hru byla radost pohledět. V první třetině s nimi hrál Štěpán J. a rozhodně tam nebyl jen od toho, aby byli na ledě ve třech. A přestože se mi jeho výkon minule líbil o trošku víc, tak gól, kdy se vymotal ze sevření dvou bránících hráčů a poté prokázal naprostou chladnokrevnost a udělal kličku i gólmanovi, byl famózní. Pavlova hra byla tradičně založená na dobrém ovládání puku ve velké rychlosti a dobrém vyhodnocování situací v osobních soubojích. Tentokrát ale nebyl až tak dominantní a v podstatě se nedostal ke své nejsilnější zbrani – výborné střele. Pepa rychlostně úžasný, urputný v soubojích, prospěla by ale trošinka klidu, aby ho víc poslouchal puk a bylo to i s gólovým efektem. Tomíto tentokrát trochu míň vyčníval, přesto dozadu zodpovědně, důrazně a bez chyby, snaha o aktivitu směrem dopředu se cení, ale scházelo větší prosazení v předbrankovém prostoru. Za mě ještě jedno velké pozitivum za neustálý úsměvu a chuť hrát. Tomáš neměl zrovna nějaký superden, hodně toho sice nabruslil, byl aktivní, ale v osobních soubojích se trochu vrátil do starých kolejí, tudíž bez důrazu a se zbytečným respektem. Po Sébovi jsem v neděli chtěl, aby se snažil hrát co nejvíc s pukem v pohybu a nezbavoval se ho ve stoje, což rád dělává s jakýmsi vyčkáváním v závětří. Přestože s tím byl dostatečně srozuměn, nepostavil se k tomu požadovaným způsobem a jeho herní pasivita se mi nelíbila. A tak nezbývá než dál vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat.  Zato Štěpán L. svou bojovností a chutí vyrazit na steč poté, co se dostal na puk, mazal technické nedostatky v bruslení. Tudíž pochvala, i když nosit nos nahoře zdaleka ještě nemůže. Michal, který nastupoval jako první brankař béčka měl podle sjetiny z počítače zřejmě svůj kritický den. Jeho hvězda, která se na posledních turnajích jasně rozzářila, byla tentokrát zrovna ve stínu měsíce a měl problémy udržet koncentraci a rychleji se pohnout. Pravda, tento stav mívám taky, ale většinou si ho nechávám na doma, když po mě Martina chce nějakou práci. No nic. Prostě i muži mají své dny, jen aby jich nebylo moc. Z našich golmánků to šlo dnes líp Honzovi. Bylo to sice takové trochu nehokejové chytání, což si nejsem jistý, jestli není protimluv, protože Honza předváděl zákroky typu Hašan v nejlepší formě s impozantními skoky, sudy a přemety. Jestli mu ale chuť vydrží a dožene bruslařský handicap, tak věřím, že by mohl být dobrým gólmanem. Nejlepší hráč béčka a největší herní progres od minulého turnaje pro mě jednoznačně Maruška. V neděli byla doslova nepřehlédnutelná. Zvýšené úsilí v osobních soubojích, rychlý přístup, snaha hrát s pukem a dokonce jsem zaznamenal i poctivé vracení. Škoda jen, že měla trochu smůly v rukavicích, protože pokud bych za každou její nevyužitou šanci dostat tisíc korun na svůj penzijní účet, mohl bych jít do důchodu již nyní a čekal by mě krásný zbytek života. Alex, kterému trochu činí problém čtení hry a vedení kotouče na holi, tento nedostatek nahrazoval snahou a bojovností, ale ne úplně vždy efektivní. Nicméně tentokrát několikrát velmi hezky našel svou nahrávkou právě Marušku. Tuto trojici doplňoval Jirka, který uměl být zdravě „vyčůraný“ a někdy z toho, pokud k tomu přidal i rychlejší bruslení a snahu, dokázal slušně těžit. Jeho největším problémem tak byla nesoustředěnost v kombinaci s nekázní, což bohužel není otázka pouze zápasů, protože v tréninku je to podobné. Do sestavy se po delší odmlce vrátil Matěj, který pokud měl chuť, tak z toho bylo několik parádních střídání, jako jeho protisměrný obrat za brankou přes přední tyčku tzv. pašerák. Ovšem pokud se mu nechtělo, tak to bylo bez bruslení, bez bojovnosti a o úsilí po ztrátě puku ani nemluvím. Nicméně jeho nevyrovnaný a urputný styl byl tentokrát pro tým přeci jen o trochu platnější než ten elegantnější Matyho. U něj to technicky nebylo špatné, ale rychlostně to na soupeře nestačilo. Jednoznačně je to o tom provádět v tréninku všechna bruslařská cvičení s maximální intenzitou, tak jak to dělal dnes. Šimon zůstal trochu ve stínu svých předešlých výkonů, kdy se neprosazoval s dovednostmi na malém prostoru jak bruslením, tak s pukem, ale především, nenapadá mě vhodnější výraz, než drajvem. U Matouše to bylo více méně obdobné, i když jeho výkon má pro mě naopak stoupající tendenci. Že by to ale bylo nějak zásadně blízko mému vysněnému ideálu a jeho potenciálu, tak bych to úplně nenazval. Radost jsem měl ovšem z vynikajícího Kuby, jenž hrál s neskutečnou chutí a na ledě byl nepřehlédnutelný. Pravda občas kličkoval do bezvědomí a vzhledem k tomu, že má srdce dvakrát větší než tělo, tak to někdy vypadalo, jako když jdete s prakem proti tankům. Ovšem dle mého soudu a v této fázi, kdy se učíme především dovednosti, mi to vadí míň, než když někdo bezhlavě odpálí puk sotva k němu přijede. David na své možnosti podal poměrně slušný výkon, a pokud mu jely nohy, byl platným hráčem. Bohužel jeho možnosti hodně limituje slabší fyzička a obratnostní schopnosti, kdy nedokázal rychleji reagovat na změny. Právě v jeho případě je velká škoda, že totálně vypustil jarní přípravu, soustředění a nyní občas i páteční tělocvičnu.
 
   Tím bych to asi uzavřel a nyní ještě Pepa o zápasech, u kterých bylo on.
 
   Bečko v prvním zápase otestovali popovičtí kozlové. Od prvních minut se hrál vyrovnaný hokej, ale za o kousíček delší konec provazu tahali sršni. Ti po celé utkání drželi mírný náskok ve skóre, který spravedlivě kopíroval průběh hry. Individuálně nikdo výrazně nevyčníval a naopak všechny lajny hrály vyrovnaný hokej. Výhra 10:8 je pro kluky odměnou za nasazení a předvedenou hru.
   Áčko nastoupilo proti domácím lvům a byla to první třetina, která vlastně celý zápas rozhodla. V její druhé půli nastal herní kolaps celého mančaftu a domácí hráči nám během 5 minut nasázeli 6 gólů. Do první pauzy jsme tak šli za stavu 3:9 a s odhodláním další část hry vyhrát a hlavně neopakovat kolaps na jejím konci. To se nám podařilo jen částečně. Kolaps se nekonal, hra se výrazně zlepšila, ale brankový rozdíl se nám umazat nepodařilo, neboť druhá třetina skončila 3:3. A naprosto stejný průběh mělo i poslední dějství. Prohra 9:15 nás tak může mrzet jen kvůli oněm 5ti minutám. Rozhodně s Benešovem můžeme hrát vyrovnané zápasy. Rozdíl vidím jen ve větší „hokejovosti“ soupeře, kterou bych připisoval větším zkušenostem hráčů. Pochvalu si za zápas zaslouží určitě trio Dominik H., Štěpán J. a Honza K. Naopak významné pozvednutí obočí Sebastien za minimální pohyb (náročná sobota není omluva!!) a Pavel T. za absolutní nepozornost a neposlušnost.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Štěpán Jelínek, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Hájek, Tomáš Břinčil, Sebastien Macháček, Štěpán Lipský,
 
branky: Jan Knížek 14x, Dominik Hruboš 4x, Štěpán Jelínek 3x, Pavel Tvrdík 2x, Josef Dvořák 1x, Tomáš Hájek 1x,
 
asistence: Dominik Hruboš 10x, Štěpán Jelínek 2x, Jan Knížek 1x, Tomáš Hájek 1x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Lipský 1x,
 
sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Jan Sadílek, Alex Horáček, Marie Hynková, Jiří Koubský, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Šimon Král, Matouš Klouček, Jakub Komárek, David Staško,
 
branky: Alex Horáček 4x, Jakub Komárek 2x, Matěj Mimra 1x, Matouš Bajer 1x, Šimon Král 1x, Jiří Koubský 1x, David Staško 1x,
 
asistence: Marie Hynková 1x, Jiří Koubský 1x, Matouš Bajer 1x,
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 09
 
   Dobrý den. Nechci dnes dlouho zdržovat a tak rovnou k věci. Monika Bajerová, která rozjíždí akci „kalendáře“ mě požádala, abych zveřejnil ještě dodatečné info. Hodlá totiž na požádání dělat i individuální kalendáře, jejichž ústřední postavou budou vždy jednotliví hráči. Přestože mistr za okulárem Olda Fišar udělal v sobotu velmi hezké fotky (http://sirahokej.rajce.idnes.cz/15.10.2016_turnaj_Kutna_Hora/), na takový druh kalendáře jich není dost. A tak, kdo by měl zájem, spojte se prosím s Monikou, ale především jí dodejte nějaké hokejové fotky svých potomků z domácího archívu.
   A nyní bych se na Vás obrátil s prosbou ještě já. Jak jsme se dohodli na našem setkání, tak v prosinci plánuji tradiční Mikulášskou nadílku na ledě a Vánoční turnaj. Pokud tedy budete mít někdo možnost věnovat sladkostí či ovoce pro děti, nebo i sebemenší sponzorský dar, případně nějaké vhodné ceny, budu za to vděčný. Na revanš mohu nabídnout, umístění loga na všech turnajových dokumentech, reklamního banneru v prostorách ZS v době konání turnaje, poděkování při závěrečném vyhlášení a též na těchto stránkách. No a v neposlední řadě samozřejmě i dobrý pocit z podpory sportování dětí a šťastného úsměvu na jejich tvářích.
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
neděle 23,10.2016   turnaj Benešov (sraz v kabině v 7.45 h.)
Nevole, Zvěřina, Sadílek, Knížek, Hruboš, Jelínek, Dvořák, Tvrdík, Hájek, Macháček, Břinčil, Lipský, Hynková, Horáček, Koubský, Bajer, Mimra, Král, Komárek, Klouček, Staško,
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Pepa Macháček.
Jaký je rozdíl mezi tím mít doma hokejistu a hokejistku? Snaží se kluci Marušce nějak radit?
V podstatě zatím žádný rozdíl nevidím. Možná jen že Maruška přistupuje k hokeji o něco víc svědomitěji a zodpovědněji. Naši kluci ji samozřejmě poradí, pokud o to stojí, na druhé straně od nich moc rad nežádá. Má svou cestu, své vedení a tudíž i vysvětlení, proč zrovna nějaký zákrok provedla tak a ne jinak.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Maruška je v naší rodině třetí hokejista. I když s nadsázkou říkám, že na ní hokej zbyl, že bych jí stejně jinam vozit už nemohla, hrát hokej bylo její přání. Sama se naučila bruslit, aby se mohla přidat k bráchovi do přípravky. To jí byly čtyři roky. Od té doby jí hokej nepustil.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Příjemných je spousta, když se něco povede, třeba gól nebo vyhraný zápas… Kolikrát se mi o víkendu nikam nechce když si představím to několikahodinové mrznutí na zimáku, ale ta jiskra radosti v dětských očích  mi pak všechno vynahradí a vím , že to je přesně ten důvod proč to pro své dítě dělám.
Nejnepříjemnější – asi když došlo během zápasu ke zranění mého staršího syna a následně musel být operován.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Dobrovolně a rádo, občas jsem napomínána, že jdeme pozdě :)
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
S tímto nemáme žádný problém, přiznám se, že to vyhovuje i mně. Myslím si, že děti v této kategorii by už měly být soběstačné, navíc Maruška je ještě o něco starší, takže pro ní to platí o to více.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Kromě hokeje navštěvovala Maruška do loňského roku dramatický kroužek, letos je to kroužek výtvarný. Žádný jiný sport neprovozuje, hokej je časově velmi náročný a jsem toho názoru, že je třeba i odpočívat. Také má ráda hudbu, tanec, internet, filmy, dobré jídlo, zkrátka ničím nevybočuje od svých vrstevníků.
 
7. Co bys změnila na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
S fungováním jsem spokojena. Vadí mi jen to, že rodiče nemají na zimním stadionu žádné zázemí, kde by se mohli během tréninku nebo mezi zápasy ohřát, vypít kávu…. Nutno podotknout, že při návštěvách jiných stadionů zjišťuji, že muže být i hůř:)
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Své děti se nebojíme obhájit, ale také je učíme postavit se k problémům čelem. Proto si většinu věcí dokáže Maruška zařídit sama a problém je vyřešen dřív než nastane. Pokud bychom potřebovali něco řešit, tak to nepříjemná představa rozhodně není.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Ano, informace na webovkách jsou vyčerpávající.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Samozřejmě že se bavíme, jak bylo na tréninku, na zápase ale zase to zbytečně nepitváme. Spíš se nám pochlubí, když se jí něco povede, když je pochválená, má z toho  radost a chce se o ni podělit. Kdyby měla nějaké trápení, myslím, že by se taky svěřila.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Mé přání je, aby sezóna proběhla v klidu, ve zdraví a hlavně bez úrazů. Děti se dobrovolně hýbou, sportují, nesedí jen u počítače a tak si víc ani přát nemohu. Nestavím před ně cíle v podobě národní reprezentace, které se jim sotva kdy podaří naplnit. Za maximální úspěch budu považovat, zůstanou-li u hokeje ještě nějaký ten pátek a budou chtít reprezentovat svůj klub se ctí a hrdostí alespoň tak, jak je tomu dosud.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Náš nejstarší hokejista začínal někdy před 15 lety a nemyslím, že by se na fungování systému něco zásadního změnilo, je tedy asi zavedený a osvědčený. Zlepšila se podpora nejmladším hokejistům v podobě zapůjčení výstroje, odpuštění členského příspěvku. To je dobrý start pro vytvoření široké členské základny aby dětí, které vytrvají u hokeje i v období  dospívání a studií bylo co nejvíce a klub se nemusel potýkat s akutním nedostatkem hráčů jako je tomu třeba letos u kategorie starších žáků.
 
13. Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Tak aktivně, jako naše děti jsem nesportovala, jako dítě jsem pár let chodila na moderní gymnastiku. Také jsem ráda bruslila, bydlela jsem naproti zimnímu stadionu, takže jsem nevynechala téměř žádné veřejné bruslení. Nyní ze zdravotních důvodů sportovat nemůžu a sportovní aktivity děti provozují s tatínkem.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nad rámec klubu naše děti jiné hokejové aktivity nemají.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto by ses ráda k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Nehromadí se vám doma použitá výstroj?
Ano, máme doma několikatero bruslí které už nikomu nejsou, nějaká ribana, chrániče. Děti rostou jako z vody a výstroj je potřeba každou chvíli vyměnit za větší. Něco jsem darovala přípravce, větší výstroj někdy nabízím na internetových portálech. Možná by nebylo až tak od věci zřídit na webovkách klubu nějakou platformu internetového bazaru, kde by se použitá výstroj dala nabízet. 
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě
Před nějakým časem jsi pověsil trénování na hřebík a než se rok s rokem sešel, byl si opět s dětmi na ledě. Co tě vedlo k tomu, aby si dráhu trenéra ukončil a naopak co tě přimělo se k ní zase vrátit?
Omlouvám se, ale nepovažuji za správné se tady a teď v tom nějak zpětně vrtat a konkrétně popisovat všechny pohnutky k takovému rozhodnutí. Co bylo, je pryč a stesky jsou k ničemu. Prostě a jednoduše se bohužel staly věci, které mě mrzely a demotivovaly od další činnosti kolem hokeje. Nicméně po nějakém čase a teď to bude znít trochu fatalisticky, jsem měl v noci sen, jak pomáhám Katce Ivičičové s přípravkou. A protože to byl takový ten realistický sen, kdy po probuzení chvílí nevíte, zda se vám to jen zdálo, nebo je to snad pravda, tak jsem o tom začal přemýšlet. No a ve finále jsem se spojil s Katkou a slovo dalo slovo. Z mého pohledu to byl ten nejpohodovější rok, protože jsem si nemusel v práci neustále měnit služby a chodil na led pouze pomáhat a jen když jsem měl volno. Bohužel trenérka Ivičičová s koncem sezóny ukončila i své působení u přípravky a já se po dlouhém odmítání a váhání nechal přesvědčit vedením našeho oddílu, abych to po ní převzal natvrdo. Moc to sice nesvědčí o pevnosti mých rozhodnutí, ale snad alespoň o lásce ke sportu, k hokeji a práci s mládeží především.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Otázku bych položila pani Veselé, babičce Alexe:
Na hokej jste doprovázela své syny, nyní doprovázíte vnuka. S odstupem času tak můžete porovnat, jak to chodilo na hokeji dříve a jak je tomu dnes. Změnilo se něco kromě toho, že se trénovalo na nekrytém kluzišti? Je nyní přístup hráčů, trenérů a i Vás samotné k hokeji jiný, jestli ano v čem?
     
 
 
TURNAJ KUTNÁ HORA
 
Pomsta poražených
 
   Ano přesně takový podtitul filmového kasovního trháku Transformers mělo jeho druhé pokračování! Hlavní konstruktér Optimus Prime, ale i náš tým chtěl na domácím ledě dostát podtitulu z nadpisu článku. A jak se nám to v konkurenci kluků z Kolína, Benešova a Příbrami podařilo, se právě za chvíli dozvíte.
   První utkání proti „A“ Kolína se od počátku nevyvíjelo podle našich představ, neustále jsme pouze snižovali nepříznivý výsledek. Ovšem od druhé třetiny jsme už měli herně z toho mače víc a donutili výborného brankáře Kozlů k několika excelentním zákrokům. Nicméně i přesto se nám v posledním dějství podařilo výsledkové kormidlo otočit na naši stranu a zápas, který byl do poslední vteřiny na paty, tak skončil našim vítězstvím 9:8.
   Úvod dalšího zápasu s Benešovem jsme odehráli bez herního zápalu a tak jsme velmi brzy zaslouženě prohrávali o tři branky. Naštěstí jsme se ale včas probrali a utkání poté přineslo rychlý, vyrovnaný hokej, hezké kombinační akce, dobré zákroky brankařů a skvělé individuální akce. V poslední periodě přišel náš drtivý finiš nejen v podobě vyrovnání skóre, ale i vyhoupnutí na vedoucího koně. A protože kluci tahali až do konce, tak po závěrečné siréně mohli na ledě vypuknout oslavy z vítězství 13:9. Za výhru jsem moc rád, protože když jsme s tímto soupeřem odehráli 1.třetinu v Popovicích, tak jsem si i s vědomím, že většina jich je o rok starších říkal, že tyhle kluky hned tak nedáme. A jak jsem se mýlil! V Neratovicích to již bylo jen o dvě branky a doma jsme je dokonce šmikli.
   Nerad bych se schovával za nějaká klišé, ale když jsem viděl, jak náš poslední soupeř z Příbrami jednoznačně válcuje všechny soupeře před námi, tak jsme v posledním zápase proti nim neměli opravdu co ztratit a spíše mohli překvapit. To se nepodařilo, a tak jsme jednoznačně prohráli 5:19. Jistě bylo možno udělat pár věcí jinak, ale i kdybychom ten tým poskládali ještě několikrát a různě vše mixovali, ten obrázek by byl stále stejný. Proč? Protože pro takový level 2007ček máme v ročníku konkurenceschopné tak dva tři hráče. Pro ostatní je taková výzva zatím nad jejich možnosti. Nicméně budiž nám Benešov příkladem, že pokud kluci v tréninku makají naplno, můžou se zlepšovat a za měsíc, za rok ten poměr může být přívětivější.
   Co se týká celkového vystoupení, tak bych především rád vyzdvihnout výkon všech našich svěřenců. Po většinu turnaje šlapali nadoraz, projevili obrovskou chuť vítězit, ukázali, že hokejem žijí, nevzdávali se, když se nedařilo a projevili při utkáních nádherné emoce. Pokud bych měl něco vytknout, tak je to velké množství zbytečně inkasovaných branek, které ovšem nešly ani tak na vrub Sama, protože ten vesměs lapal, co mu lapačka s betony stačila. Dostali jsme ale hodně branek poté, co Sam první střelu vyrazil a hráči nedokázali zabránit několikerým dorážkám. Na vině byl v prvé řadě menší důraz v předbrankovém prostoru a v druhé, že někteří se po ztrátě puku vraceli zpět pouze na volnoběh, jakoby podle hesla: „Kdo se vrací, nevěří gólmanovi“.
   Mám-li dnes vyzdvihnout některé jednotlivce, tak musím jmenovat především Honzu, který tentokrát hrál přesně podle mého gusta a na hranici svých možností. Jeho cit pro hru a kombinaci vedl k několika krásným situacím, výborná dynamika bruslení a pohotové reakce celého těla (nohy, ruce, ramena) zejména při změnách směru a při práci s kotoučem, navíc dnes velmi přidal na bojovnosti a zarputilosti, čímž byl velmi platným hráčem na obou stranách hřiště. Vynikající výkon a velká gratulace. Pane wachmeister, jaká oni jsou hlava….
   Druhým je opět Dominik, který i tentokrát dřel, vyvážel puk k soupeřově bráně, vracel se, a když k tomu přidal v důležitých momentech i produktivní zakončení, tak to byla paráda. Pro mě ale nejmilejší překvapení, že tohle dokázal nejen v tandemu s Honzou, ale v podstatě se všemi spoluhráči, s kterými se objevil na ledě.
   No a posledním je Štěpán J., jehož přeřazení na pozici beka 1.lajny byl skutečný taktický majstrštyk. Vím, že jemu to takovou radost nedělá, ale ofenzivní bek jako víno. A pokud měl spoluhráče s citem pro hru, kteří ho v případě jeho výletu dopředu v zadu zastoupili, stál jsem na střídačce celý zkoprnělý a koukal jako blázen, jak to funguje.  
   Osobně mám tyto hochy moc rád, nejen za jejich přátelské vystupování mimo led a fair play hru na něm, ale i za jejich příkladný přístup k tréninku a každému cvičení, jakož i fakt, že cokoliv jim člověk řekne, vnímají a snaží se hned přenést do hry.
   A co říct závěrem? Odcházel jsem spokojený a s dobrým pocitem, že se kluci posouvají dopředu. Je pravda, že je to jako se vším. Někdo víc a jiný míň, každý je na něco šikovnější a jde mu to rychleji, ale to zlepšení bylo patrné u všech. A proto je pro mne opravdu zajímavé sledovat, jak se výkon jednotlivých hráčů daří či nedaří směrovat k mému vidění hokeje.
 
   Tak a teď ještě několik slov k „B“ týmu, tentokrát od Martina, které mu bych i touto cestou a zároveň i Milanovi, ještě jednou rád poděkoval za pomoc na turnaji.
 
   Hodnocení zápasů bude ode mě velice skromné. Bojovností jsme se soupeřům přiblížili, ale to je bohužel vše. Protihráči jsou vyspělejší v bruslení, koordinačně i technicky. Určitě by všem více daly zápasy proti výkonnostně stejně kvalitním soupeřům. Prakticky všichni hráči soupeře byli ročníku 2007, a to dělá u některých i dva roky rozdílu. Nejvydařenější byl hned první zápas, kdy vyrovnanou partii hrála zejména první formace našeho týmu. I konečný výsledek je celkem přijatelný. Z jednotlivců bych vyzdvihl zejména oba brankáře.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Štěpán Jelínek, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Štěpán Lipský, Tomáš Břinčil, Marie Hynková/ Štěpán Blahník
 
branky: Dominik Hruboš 11x, Jan Knížek 10x, Pavel Tvrdík 4x, Josef Dvořák 2x,
 
asistence: Josef Dvořák 7x, Dominik Hruboš 2x, Jan Knížek 2x, Štěpán Jelínek 2x, Pavel Tvrdík 2x,
 
sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Jan Sadílek, Alex Horáček, Štěpán Blahník/Marie Hynková, Jiří Koubský, Matouš Klouček, Jakub Komárek, Martin Závůrka, David Staško, Ladislav Janeček, Šimon Král
 
branky: Marie Hynková 2x, Štěpán Blahník 2x, Jakub Komárek 2x, David Staško 1x, Alex Horáček 1x, Martin Závůrka1x, Jiří Koubský 1x,
 
 
 
LYŽOVÁNÍ S HOKEJEM
 
  Tradičně, jako každý rok, se v průběhu jarních prázdnin pod záštitou našeho hokejového oddílu uskuteční tradiční „Lyžování s hokejem“. Jedná se o týdenní pobyt v Peci pod Sněžkou na hotelu Emerich, přímo u sjezdovky Javor. Pokud si tedy budete chtít zalyžovat s námi, či teprve své děti této dovednosti naučit a strávit tak čas ve společnosti dalších hokejových rodin a jejich dětí, jste srdečně zváni. Termín je tentokrát od 18.2.2017 do 25.2.2017. Ubytování + plná penze (snídaně–formou švédských stolů, oběd, večeře) v plně obsazeném 4 lůžkovém pokoji stojí 550,- Kč pro dospělou osobu a 450,- Kč pro dítě do 12 let. V méně lůžkovém pokoji pak dospělý platí 650,- Kč a dítě do 12. let 530,- Kč. Délka pobytu pro zachování této ceny je minimálně 5 dnů, případně se můžete dohodnout a rozdělit pobyt mezi dvě rodiny. Případní zájemci se mohou přihlásit do konce října přímo u mě na email: sirotek.pavel@centrum.cz, nebo na telefonu 607 790 982.
   Konkrétní dotazy samozřejmě rád zodpovím osobně a jinak se upřímně těším na neformální setkání s Vámi a Vašimi dětmi.
 
 
 
KALENDÁŘE
 
   Milí hokejoví přátelé, fandové a zejména hokejoví rodičové. Byl jsem požádán o přednesení následujícího návrhu, který Vás možná překvapí, potěší, či dokonce nadchne.
   Monika Bajerová je schopna zajistit vytištění nástěnných kalendářů s fotografiemi zástupců naší kategorie malých Sršňů – Vašich roztomilých potomků - hokejistů. Snímky do kalendáře pořídí náš neoficiální oddílový mistr fotografie Olda Fišar. Vzniklý kalendář pro rok 2017 může být například zajímavým dárkem pro kutnohorské hokejové patrioty, přátele hokeje či prarodiče Sršníků. Předpokládaná prodejní cena bude cca 250,- Kč. Výtěžek po odečtení nákladů poslouží na plánované akce pro 3. – 4. třídu Sršňů: nadílka na Mikulášskou, ceny na rozlučkovou party apod.
   Více informací získáte přímo u „manažerky akce kalendář“ Moniky Bajerové. Věřím, že můžeme vespolek získat hezkou památku na sezónu 2016/2017 a navíc podpořit dobrou věc.
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
sobota 15,10.2016   turnaj Kutná Hora (sraz v kabině v 8.00 h.)
Nevole, Zvěřina, Sadílek, Knížek, Jelínek, Blahník, Hruboš, Dvořák, Lipský, Břinčil, Král, Koubský, Horáček, Klouček, Hynková, Komárek, Staško, Tvrdík, Závůrka, Janeček
 
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TURNAJ NERATOVICE
 
Dobrý výkon na vítězství nestačil
 
   Sobota 8.10. byla kromě sychravého počasí, také dnem dalšího svazového turnaje, kdy se místem setkání týmů Neratovic, Benešova, Benátek n.J. a Kutné Hory stal neratovický zimák. Popravdě, když se řekne toto slovní spojení, naskočí mi automaticky husí kůže, neboť tato hala neblaze proslulá svou zimou, tentokrát nabídla i stejně studené kabiny. A tak jen doufám, že tento hokejový stánek nemá to nejlepší již za sebou, ale teprve před sebou - jedeme tam totiž za tři týdny znovu.
   Teď již ale k samotnému hokeji. Protože jsem byl ze tří zápasů dvakrát na střídačce „A“, tak za mě k tomuto týmu. S Benešovem 5:7, s Benátkami 4:18, s Neratovicemi 6:10. Konečné výsledky nejsou žádná hitparáda, přesto si troufnu napsat, že áčkaři rupli po dobrém výkonu v poli. Protimluv? Nikterak z mého pohledu zásadní, protože si myslím, že jednotlivě to nikdo nevypustil a nikomu nelze upřít snahu a plné nasazení v rámci svých možností. Pokud vezmu první a poslední zápas, u kterých jsem byl, tak nemohu říct, že by se na náš hokej nedalo koukat, nebo že bychom byli vyloženě slabší a měli míň šancí. Docela nám to naopak i hrálo, ale občas chyběly cenťáky a kila, občas trochu štěstí, někdy alespoň malinko ementálovější gólman soupeře a u některých hráčů lepší dovednosti. Co s tím? Že budeme letos hrát proti soupeřům, jejichž týmy budou oproti našim převážně tvořeny hráči roč.2007 si prostě musíme zvyknou a porvat se s tím. Štěstí musíme jít naproti a dovednosti zlepšíme pouze dalším a dalším tréninkem. Nebo je tu ještě jedna možnost, stáhnout sestavu na dvě lajny a hrát místo na všechny kluky, jen na ty nejlepší. Věřím, že kdybych něco podobného v sobotu udělal, tak jsme jeli domu veselejší, nebo spíš ti, co by zrovna hráli, ale těm ostatním by to nic nedalo. Takže pokud někdo nebude dělat vyloženě bugr, nebo na to kašlat, tak pro výsledek určitě NE. Ale pokud někteří budou v tréninku projevovat tolik kázně, pozornosti a snahy se zlepšovat jako dnes, tak úplně s klidným svědomím ANO!!!
   A co se týká jednotlivců, tak první lajna složená pouze z druhoročáků tentokrát výrazné zlepšení. Tihle starší kluci, jak už jsou v hlavě o chloupek dál, mají občas chuť hrát profesorsky s hodně nahrávkami, ovšem ve stoje.  Někomu to může připadat v tomto věku takové hokejové a klidně si to myslete, ale já tohle po nich nechci. Minihokej je především o učení dovedností na malém prostoru, osobních soubojích a pohybu nahoru dolu. Na chytristiku je času dost. A tentokrát to bylo hodně podle mých představ. Spojení Dominik – Honza, o kterém jsem již delší dobu uvažoval, se skvěle rýmovalo. A Dominik po několika nevýrazných výkonech byl pro mě tentokrát nejlepší hráč zápasu. Hodně pohybu, vyhraných osobních soubojů, dobře řešených situací s pukem, efektivní při napadání. Úplně bych právě tohle od něj nečekal, a proto se mi tak líbil. S Honzou si člověk sice moc nepokecá, ale techniku a herní cit má velmi dobrý, ručičky pozlacené a z čeho všeho je schopen se vysukovat je obdivuhodné. Jediné co jsem mu i v sobotu vyčítal, byla ochota vzít na sebe ještě větší zodpovědnost, občasný respekt z větších kluků a s tím i spojené nabízení se spoluhráčům, které chvílemi vypadalo jako hra na schovku. Séba díky své výborné silové kondici poměrně efektivně bránil a snažil se rozehrávat, ale v drtivé většině jen ve stoje, pro což ho nenechám na pokoji, dokud se to nezlepší, stejně jako reakční doba, která je zatím v řádu sekund, a nikoliv jejich zlomků.
   Druhá lajna složená výhradně z mladých pušek, by mohla dostat neoficielní název „Mladí a neklidní“, protože jejich hra je hodně založená na pohybu a dravosti, ale nedostává se přehledu při rozebírání hráčů, a tak v obraně byly občas mezery jak v chrupu bezdomovce a úplně volní hráči soupeře před Samem. Tentokrát prostě nezářili jako před týdnem, čímž nechci říct, že hráli vyloženě špatně, jen minule byl její výkon trošku blyštivější. Štěpán J. s Tomášem jsou velice inteligentní a vnímaví hráči, kteří když přijedou na střídačku, já se k nim nakloním a řeknu, že támhle to mohlo být trochu jinak, tak na mě nekoukají, jako na rodilého maďarského mluvčího a snaží se to hned příští střídání většinou aplikovat. Tentokrát se ovšem tolik neprosazovali a jakoby se nedostávala schopnost vytvořit něco navíc. Pepa takové rychlostní superdělo byl z celé lajny asi nejvíc na puku a proto i vidět, ale měl tendenci dlouho předržovat puk a nevyvaroval se i několika splašených rozhodnutí.
   3.lajna byla v sobotu snad poprvé statisticky i opticky lepší než druhá a to především díky návratu Pavla do sestavy. Pro mne jednoznačně nejpříjemnější překvapení. Obrovská chuť, tah na bránu, silný na puku, výborná střela. Ještě budeme muset, snad konečně pravidelným tréninkem, trochu víc rozbruslit nohy, aby sebou tolik nemlátil o led a samozřejmě pořád ho tak trochu držet na uzdě, protože to je mistr světa ve vymýšlení békovin. Přesto jsem moc rád, že Pavel po delším období, které bych charakterizoval jako nevýrazné tápání, našel obvyklou jiskru a zdá se, že by mohl konečně navázat svoji formu z loňské vydařené sezóny. Alex, jako jeho spoluhráč, to neměl lehké, aby byl vedle něj výrazněji vidět, a když už se dostal i na puk a zkusil s ním zabruslit, tak to bez potřebného drajvu většinou vyšumělo v nic. Na poslední zápas jsem ho proto vystřídal s Matym z béčka, který podle mě byl jeho nejlepší hráč a měla to tak být určitá odměna a motivace i pro další hráče. Maty, který je sice občas duchem kdesi v jiné dimenzi, tuhle příležitost chytnul jak se říká za pačesy a hrál výborně. Aktivní dopředu, poctivý dozadu, neskutečná chuť hrát a spolu s Pavlem vytvořil poměrně fungující tandem. Ten ještě výborně doplnil Štěpán L., který je taková jistota vzadu, ale tentokrát se k mé velké radosti v posledním zápase probudil i ofenzívně a nebál se vzít puk, rozjet se s ním, zkusit kličku a prosadit se až do výhodné střelecké pozice. No, a abych na nikoho nezapomněl, tak mezi třemi tyčkami chytal standardně Sam a jeho výkon byl řekl bych taky standardní. Většinu ošemetných situací vyřešil spolehlivě, ale pokud chceme pomýšlet na vítězství, bude k tomu potřeba přidat ještě něco navíc.
   Tož tak a hlavu vzhůru, protože další zápasy a další možnosti se zlepšit jsou před námi. A zde již slíbený zápis za béčko od Pepy:
 
   Béčko čekaly v Neratovicích tři těžká utkání. První dvě nás soupeř přejel jak tank rozkvetlou louku. Není moc co komentovat. Neměli jsme čím soupeře přehrát. Vymlouvat se na výškový rozdíl nemá v případě sršňů smysl, protože za ty roky jsem možná jednou zažil, že jsme byli větší než soupeř, takže to už mě nepřekvapí. Škoda je posledního zápasu s domácím týmem, který šlo urvat na naší stranu. Věřím, že výhra by kluky nakopnula do dalších zápasů. Ale i přes vysoké prohry bylo pár pozitivních věcí. Ve velmi dobrých výkonech pokračuje Michal Zvěřina a je pro mě dosud nejmilejším překvapením. Spolehlivě pochytá co má a přidává i zákroky „navíc“, které týmu hodně pomohou. První lajna, ať s Matoušem tak poté Alexem, ukázala, že pokud budou všichni makat nadoraz, může hrát s většinou soupeřů vyrovnanou partii. Druhé lajně dominoval Štěpán Blahník, ale jen škoda, že se mu nedaří zařadit vyšší rychlostní stupeň. Nedokáže tak plně využít svůj přehled ve hře a šikovné ruce. Třetí lajna nestíhala bruslařsky. Ale i tam jedna pochvala a to pro Šimona Krále. Poslední zápasy velké zlepšení. Je na něm vidět chuť hrát, zabojovat o puk a daří se mu už i vyhrát souboj 1-1. Jen tak dál! I přes tři vysoké porážky je hlavní se z toho, slovy hokejového klasika Ivana Hlinky, nepo …
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Sebastien Macháček, Štěpán Jelínek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Pavel Tvrdík, Štěpán Lipský, Alex Horáček/Matouš Bajer
 
branky: Jan Knížek 6x, Pavel Tvrdík 5x, Dominik Hruboš 3x, Josef Dvořák 1x,
 
asistence: Dominik Hruboš 5x, Jan Knížek 3x, Sebastien Macháček 1x, Štěpán Lipský 1x,
 
sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Matouš Bajer/Alex Horáček, Marie Hynková, Jiří Koubský, Štěpán Blahník, Matouš Klouček, Martin Závůrka, David Staško, Dan Dostal, Šimon Král
 
branky: Marie Hynková 3x, Štěpán Blahník 1x, Matouš Klouček 1x, Šimon Král 1x, David Staško 1x,
 
asistence: Matouš Bajer 1x,
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Luboš Hájek.
Velmi mile mě v poslední době překvapil přístup Séby k hokeji a ke sportu vůbec, takové zaujetí jsem u něj dřív nepozoroval. Čím si to vysvětluješ? Pomohl mu v tomto směru věk nebo třeba i kickbox, když se v boji musí postarat sám o sebe?
Myslím, že to je kombinace obojího. Trochu vyspěl a hlavně ho sport začal bavit. Kickbox na tom má velký podíl. Tam se našel, baví ho, je v něm úspěšný a řekl bych, že ho to nakopnulo i v ostatních sportech. Naučil se tam makat a soustředit na svůj výkon, protože tam za každou chybu prostě dostane ránu. A že občas sednou.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Bylo to rozhodnutí Tomáše Bricha J. Tomáš byl a je velmi dobrý náborář a jak vidí někde malého kluka co sotva začal chodit, hned ho směruje na zimák. Ale teď vážně. Tomáš to jen urychlil. Určitě bych Sébu na hokej přivedl, ale asi až o rok déle.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Nejnepříjemnější zážitek tu byl myslím už zmíněn a nestal se na zimáku, ale při rozlučce se sezónou v Malíně. Je to zranění Matouše Kloučka. Naopak nejpříjemnější zážitek byl určitě zápas s Kolínem (v minihokeji 1.-2. třída) na domácím ledě, kdy jsme ještě na začátku 3. třetiny prohrávali 1:8 a nakonec se radovali z výhry 10:8. Tam bylo zajímavé sledovat emoční změnu v obou táborech. Ale hlavně mě strašně těšilo, že i za toho nepříznivého stavu kluci nesložili zbraně a rvali se o vítězství až do konce. Mám teď před očima výraz Járy Šetiny, když jsem jim za stavu 1:8 říkal, že to ještě otočíme J. V duchu mě musel posílat někam do Bohnic.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Lhal bych, kdybych říkal, že je na každý trénink natěšený a netrpělivě přešlapuje doma u dveří a čeká, kdy už pojedeme. Občas prostě brblá a nechce se mu, ale jde. Nenutím ho ani ho nijak nemotivuji – dělá to pro sebe, ne pro mě. Jelikož má sportovních aktivit opravdu hodně je naše dohoda taková, že pokud se mu opravdu nebude chtít, jít nemusí. Ale to se stane tak 2x za sezónu a většinou na něm vidím, že je opravdu unavený a potřebuje si orazit. Na druhou stranu zákaz tréninku kickboxu je ten nejhorší možný trest vůbec. To následuje hysterie, brek, panika a slibování čehokoliv ;-)
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Je to naprosto v pořádku! A jak je vidět klukům to jen prospívá. Navíc je docela sranda pozorovat občas ten dav, který se po našem odchodu „na tajňáka“ vplíží do kabiny a ještě nenápadněji z ní vytratí J. PS: trenéři mají oči všude a děti rády žalují J.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Jak už tu bylo zmíněno, věnuje se ještě kickboxu. V oddílu má standardně 2 tréninky týdně, ale mývá se svým trenérem ještě další individuální tréninky. Jejich počet se liší dle toho, jestli se blíží nějaké závody. Tam pak mohou být v týdnu až další 3 tréninky navíc. Čili to pak v rozmezí pondělí až pátek vychází 3x hokej, 5x kickbox a do toho chodí ještě ve škole na házenou a florbal. A jak to časově zvládám? Když k tomu připočtu ještě další věci a „povinnosti“ okolo hokeje a to, že nemám jen Sébu, ale i jeho mladší sestřičku Sofinku,tak toho mám občas plné brejle. A ideální je, když se večer skácím do křesla s touhou upadnout do kómatu a v tom na mě přiletí boxerky se slovy: „Pojď, naklepu ti bůčky!“ Chlapská ješitnost mi samozřejmě nedovolí výzvu nepřijmout.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Tak tady je konkrétně pro mě odpověď složitější. Z pohledu rodiče říkám, že nic. To jak funguje celý oddíl je myslím super a podmínky pro děti se pořád zlepšují a myslím, že spoustu „větších a slavnějších“ klubů nám je může závidět. Z pohledu místopředsedy oddílu vidím pár možností, co by se dalo ještě vylepšit. Ale jak píši, je to o vylepšování, ne o tom, že bych viděl něco vyloženě špatně. To jsou věci, které si ale nechám pro ostatní z vedení oddílu a na nich budeme všichni pracovat. Vždycky je prostor pro zlepšení a pořád se o něj musíme snažit.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Vůbec ne. Naopak. Nemám problém dojít za kýmkoliv s čímkoliv. O to spíš pokud by se to týkalo jednoho z mých dětí.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Ano jsem. Stačí kouknout na web a vím, vše potřebné. A pokud chci vědět něco navíc, mám pusu, zeptám se.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Problémy z kabiny neřešíme, protože o žádných nevím a pokud bych věděl, vyřeším je přímo v kabině. Jinak o hokeji se doma samozřejmě bavíme. Nejvíc ale asi v autě, kdy dostává skoro po každém tréninku céres.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Popravdě jsem o tom ani moc nepřemýšlel a nějaké dlouhodobé cíle si nevytyčil. Mám takový utopistický sen, aby všichni každý trénink odmakali naplno, dávali pozor a na hokeji byli, protože je to baví. Takže pokud bych měl něco vytyčit jako představu a cíl tak toto.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojený s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Tohle je strašně složité téma, které navíc ovlivňuje hodně faktorů. Můj názor tady jde asi proti dnešnímu modernímu trendu. Přijde mi, že „kult dítěte“ začíná ovlivňovat už i hokej a to je cesta do pekel. Dřív to bylo špatně. Usnuli jsme na vavřínech a zaspali nástup moderních trendů, které teď vládnou světovému hokeji (rychlý, agresivní celoplošný hokej, který už téměř potírá nějaké dělení postů). Hodně se i podcenilo vzdělávání trenérů. Hrálo se na výsledky už od dětí, z obránců se dělali tupí odpalovači puků. Hlavně aby neudělali chybu v rozehrávce a nepadl z toho gól. To je ale hloupost. Chybovat je lidské a chybami se člověk učí. A u dětí to platí dvojnásob. Osobně je mi milejší aktivní ofenzivně laděný obránce, který holt udělá za zápas několik námazů než stoják, který akorát odpaluje puky. A takových věcí bylo hodně. Dneska mi to, ale taky nepřijde v pořádku. Přijde mi, že vzhledem k tomu, jak málo dětí sportuje a jak málo jich jde hrát hokej, že se začíná někde razit trend se jim pomalu až podbízet. Za každou cenu chválit, i když není za co, pomalu do šesté třídy si jen hrát, hlavně ne žádný dril! Ale spoustu věcí jde naučit pořádně jen drilem a tisícerým opakováním. A světe div se, znám děti, které baví i ten dril. Baví je totiž být na ledě, bruslit, učit se hokej, hrát hokej. Ale jak jsem již psal, tohle je hrozně složité a obsáhlé téma, které se navíc špatně převádí do psané formy, která nemusí být vždy ideálně pochopena, tak jak to pisatel zamýšlel. Čili o tomto spíš radši osobně než se do toho hrozně zamotám.
Jen na zamyšlenou uvádím, že v době kdy jsme vychovávali světové TOP hráče a hlavně osobnosti (Jágr, Reichel, Ručinský, Hamrlík, Hašek a desítky dalších) se s těmi kluky nikdo nemazlil. Rodiče za ně nic neřešili, nevyšlapávali jim cestičku. Museli sami a vše si vybojovat. Půlka dnešních dětí by tehdejší podmínky nedala a radši skončila. A jsme v začarovaném kruhu, protože tím by skončil hokej u nás.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Troufnu si říct, že jsem sportoval hodně. Na základce to byl hokej (který vlastně s delší přestávkou plácám do dneška), volejbal, basket a atletika. To vše utnula střední škola, na kterou jsem šel do Prahy. Tam přišly na řadu bojové sporty, konkrétně Combat Musado. To jsem dělal ještě asi dva roky po střední škole. Následoval tzv. dog triatlon. Čili klasický triatlon (většinou 500m plavání, 10km kolo a 5 km běh) akorát, že po celou dobu jste pevně spojeni (speciálním vodítkem a „sedákem“) se svým psem. Bohužel mému čtyřnohému parťákovi už je 13, takže tento super sport už je několik let pasé. A zapomněl jsem na 2 sezóny za béčko kutnohorských florbalistů.
Jinak pokud jde o sportovní aktivity se Sébou tak je to taková ta klasika – lyže, kolo, plavání, běh, kolečkové brusle, atd..
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Na žádné hokejové škole Sebastien nebyl a ani to neplánuji. Kdyby o to projevil opravdu velký zájem, tak bych mu to nezakazoval. Každopádně je třeba neočekávat od toho nějaké zázraky, ale brát to jako zpestření prázdnin, kdy dítě dělá aktivitu, kterou má rádo a baví ho. Řeknu-li to na přímo, drahý tábor.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Myslím, že už jsem si dostatečně „vypovídal“ J. Nic mě nenapadá.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Myslím, že hokejových otázek už bylo dost a tak mě napadá, když bys ztroskotal na pustém ostrově a mohl si s sebou vzít 2 lidi a tři věci, kdo a co by to bylo a proč? Jo a satelitní telefon je zakázaný a jachta taky.
   Netuším, jaký vroubek u tebe mám, že mě posíláš zrovna na pustý ostrov. Že by po letošním soustředění byla tvoje priorita, nachytat mě nepřipraveného, abys už příští rok nemusel běhat blbárnu, či nosit svůj tým? No nic, jsem sice člověk vnímavý a toužící po poznání a cestování stejně lačně jako se labutě plující po lednové Vltavě natahují po rozhazovaném pečivu, ale k vidině života na zcela pustém ostrově se stavím zhruba stejně pozitivně jako můj žaludek k tomu sáčku s vysušeným olejem, který ruce rozvojových dělníků přikládají do čínských nudlových polévek. Alespoň, žes mi tedy dal tu možnost dvou lidí.
   Tím prvním je bez dlouhého váhání moje Martina. Je to rozhodně člověk mně nejbližší, přestože náš společný život někdy představuje vhodný prostor pro střet odlišných filozofií a životních přístupů. V našem bytě, potažmo v celém našem soužití, totiž probíhá nepolevující souboj mezi zcela protichůdnými idejemi – a to konzervatismem a touhou po inovacích. Já se jednou zcela nepatřičnými, jindy zase lépe či hůře formulovanými argumenty jakýmkoli změnám bráním, Martina se naopak s pomocí stejných nástrojů snaží předejít zakrnění, které by z jejího pohledu byť jen drobné opomenutí proměn zřejmě přineslo. A tahle změna by mohla být produkt, který zadrnká na strunky všech jejích dávných tužeb. Náš společně strávený čas je totiž díky hokeji fenomén asi tak hojný jako zdokumentované záběry lochneské příšery, tudíž tohle by mohlo náš vztah pouze víc stmelit.
   S tou druhou osobou mám velký problém, protože mě samozřejmě napadají moje děti, ale ty šibal jsi mi dovolil pouze dva lidi. Tudíž Sofiina volba. Své dva dospělé syny mám pochopitelně moc rád, neb je to krev mé krve a neustále mě fascinuje, jak již jsou: velcí, samostatní, šikovní, vzdělaní, nadupaní energií... a vůbec mě k tomu už nepotřebují. A snad proto, nebo že jeden ženský element je na pustý ostrov zřejmě málo, bych si tedy vzal Barunku. Vždycky jsem se snažil být takový ten typ táty hrdina-kamarád, v čemž by mi pustý ostrov dal jistě širokou paletu možností k realizaci. A popravdě moje představa o tom, že otec dcery se automaticky stává otcem půvabného, pořádkumilovného, něžného, voňavého stvoření, které se živí převážně vůní květin a kolem puberty volně přechází od hry s panenkami k listování v módních časopisech, vzala již dávno za své.
   Co ale sebou? Nikdy jsem totiž nebyl ten typ, co musel mít v kufru na tábor nalepený seznam od maminky, protože jinak by nepřežil. Takže zřejmě něco praktického, abych se nějak o svá děvčata postaral a byl pro ně nepostradatelný. On totiž muž, který si neponechá tuto devízu v podobě nějaké neustále nedodělané práce, si vytváří solidní náběh na to, že začne v rodinné hierarchii postupně klesat, až začne plnit funkci akvarijní rybky, která když lekne, tak se prostě bez velkých cavyků spláchne do záchodu.
   Takže bych si asi vzal nějakou pořádnou mačetu, abych dokázal nasekat dříví a postavit provizorní přístřešek. Nejsem sice převlečený Přemek Podlaha, který by dokázal na naléhání své ženy ještě přivést vodu k zalévání záhonů dřevěným žlábkem z několika kilometrů vzdáleného vodopádu, přičemž by celý akvadukt důmyslně doplnil vodním kolem, zvládající simultánně vytvářet pohon mechanické myčce, sekačce, mlýnku na kávu…., ale základní věci zvládám, bez ohledu na několik desetiletí ženské emancipace, která značně nahlodala tradiční vnímání rolí ve společnosti.
   Jako druhou věc bych si vzal určitě nějaký zdroj ohně (sirky, zapalovač, křesadlo), protože to je k přežití v divočině a vaření nezbytnost. Nepředpokládám totiž, že bys mi povolil si dopředu nasmažit hromadu řízků, přestože dovolená u moře bez studených pět dnů starých řízků je jako Svatováclavské slavnosti bez pití burčáku. Něco tomu chybí. Říkejme tomu průjem.
   No nic, kde bydlet mám, oheň taky, a protože předpokládám, že můj ostrov oplývá poživatelnou vegetací a občas snad i něco ulovím, aby bylo možné na tom ohni spáchat gastronomické harakiri, tak jako poslední věc bych si vzal kytaru. Chápu, že z praktického hlediska by mi tam byla užitečná, jako je amazonskému indiánovi věrnostní karta do Billy. Člověk by si ale měl občas udělat radost, pohladit duši, či stimulovat i po stránce intelektuální a nemyslet jen na hmotné a praktické statky. Již staří Řekové totiž měly za svůj největší cíl vytvořit Kalokagathii, tedy Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti.
   Toť asi vše a doufám Pepo, že jsem tvou snahu po odlehčení hokejového prostředí, alespoň částečně naplnil.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Vybral jsem si paní Hynkovou a chtěl bych se jí zeptat jaký je rozdíl mezi tím mít doma hokejistu a hokejistku? Snaží se kluci Marušce nějak radit?
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
neděle 2.10.2016   turnaj Neratovice (sraz v kabině v 7.00 h.)
Nevole, Zvěřina, Knížek, Jelínek, Blahník, Macháček, Bajer, Hruboš, Dvořák, Lipský, Břinčil, Král, Koubský, Horáček, Klouček, Hynková, Komárek, Staško, Tvrdík, Závůrka, Dostal
 
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   doufám úplně všichni, protože dnes je světový den úsměvu. S ním úzce souvisí i fenomén používání smajlíků, který vymyslel americký malíř Harvey Ball. V roce 1963 se na něj obrátila jedna pojišťovací firma se žádostí, aby vymyslel jejich vizitku, jež by pomohla povzbudit pracovní morálku zaměstnanců. Během krátké chvíle nakreslil jednoduchý usměvavý obličej – vlastně takového prvního smajlíka, kterého dnes zná dobře každý uživatel internetu či mobilu. Někomu se to sice nemusí líbit, ale úsměv se v dnešní moderní době dá prostě vyjádřit i elektronicky. Nicméně autor smajlíka ještě v roce 1999 založil tradici – Světového dne úsměvu, jehož heslem je: „Udělej dobrou věc. Pomoz na svět aspoň jednomu úsměvu“, protože jak říká jedno přísloví: „Úsměv nestojí nic, ale udělá mnoho“. Nicméně není asi pravda vše (tedy alespoň v mém případě), co se o úsměvu píše a říká. Protože jsem kupříkladu kdysi četl studii, podle níž má člověk, který se směje alespoň patnáct minut denně, možnost zhubnout dva kilogramy ročně… A pak všemu věřte!
   Ať tak či onak, smích mám rád a s radostí ho přijímám i rozdávám. A proto bych teď rád s úsměvem poblahopřál Láďovi Janečkovi a Marku Neumanovi, kteří tento týden slaví své osmé narozeniny. Takže pánové všechno nejlepší, k tomu to potřebné štěstíčko a zdravíčko a samozřejmě i ten již zmiňovaný úsměv. Ten vás totiž nic nestojí, moc vám sluší a krom toho, že z něj máte lepší náladu, tak navíc uděláte radost i někomu dalšímu! Zkrátka některé věci zažijete a uvidíte, jen když se usmějete a otevřete své srdce. Tak tedy pěkný, usměvavý rok.
 
 
 
TURNAJ VELKÉ POPOVICE
 
Popovická jedenáctka
 
   Neděle 2.října, takový obyčejný den, i když pro pár bláznů se sršněm na prsou, kteří se honí za černým nesmyslem, to byl termín, kdy odstartovali maraton mistrovských turnajů v minihokeji. Na úvod jsme vycestovali do Velkých Popovic, kde na nás ještě mimo domácích čekal tým z Benešova.
   K prvnímu zápasu jsme nastoupili právě proti nim, ale poté, co se naše „A“ pohodově ujalo vedení 6:3, provalil se drobný organizační kotrmelec, a to že hrajeme proti benešovskému „B“. Inu to už je asi stáří a zřejmě si budu muset navýšit penzijní připojištění. Nicméně vše se napravilo a za chvíli jsme začali znovu a již správně.
   To už ale byla jiná káva. Kluci jak topoly, kteří byli o level silnější v osobních soubojích, nás slušně válcovali. Po první patnáctiminutovce (0:6) jsem si říkal, že jsou prostě lepší a na tenhle zápas nemáme. Se závěrečnou sirénou jsem si říkal, že tenhle zápas byl výborný a kluci mi zlepšeným výkonem v druhém dějství (3:1) udělali ohromnou radost. Jasně, celkově jsme prohráli 3:7, ale hráli jsme proti silnějšímu a urostlejšímu soupeři, kde bylo těžké se prosadit a o to víc našemu výkonu slušela bojovnost, zarputilost a chuť hrát. To, že narazíme na soupeře, který hraje hokej někde jinde, se nám stane ještě mockrát, ale vždy je potřeba zatnou zuby a snažit se o co nejlepší výkon. Nikdy by neměl přijít pocit beznaděje, protože přijde další buly, další třetina, další zápas, další zkušenosti a může to být o něčem jiném.
   Co se týká jednotlivců, tak musím pochválit Sama, který svou roli v brankovišti zvládl velmi dobře a podal spolehlivý výkon. Je vidět, že se zlepšeným přístupem k tréninkům a chutí narůstá i jeho výkonnost. Z hráčů se mi dnes nejvíc líbit Tomíto, který ač bezkonkurenčně nejdrobnější hráč na ledě potvrdil otřepané, že největším svalem sportovce je jeho srdce. Jeho hra mně fakt velmi bavila. Nabruslil kilometry ledu, neskutečný chtíč získat puk i v soubojích s výrazně vyššími kluky, žádný respekt, ale naopak důrazný a ostrý jak břitva a k tomu herně správně vychytralý.
 
   K druhému zápasu jsme nastoupili proti domácím Kozlům a já pro změnu tentokrát usedl, vlastně si stoupl, na střídačku našeho „B“ týmu. Již od úvodního buly bylo zřejmé, že Sršni si tentokrát nepřišli zahrát ale vyhrát. Neskutečná chuť a nasazení všech kluků od první do poslední minuty byl dominantní znak jejich hry. Kozlíci ale nedali svůj kožich zadarmo a sedmkrát nás nepříjemně trkli, nicméně Sršni se nenechali vyvést z míry a svými žihadly bodali a bodali, až jich v těle tohoto přežvýkavého sudokopytníka skončilo jedenáct. Pro méně metaforicky zdatné: dopadlo to 11:7 pro nás. Když to vezmu kolem a kolem, tak by stačilo napsat, že to byl super zápas, ale to by byla škoda se v tom zase trochu neporochnit a nevybavit si jednotlivé hráče znovu. Tentokrát by to fakt byla fakt škoda.
   Takže když to vezmu od zadu, Michal v bráně naprosto spolehlivý a soustředěný výkon. Je vidět, že výrazně lehčí betony a investice do nové přilby ze strany rodičů přináší své ovoce v podobě zvýšené chutě a radosti v Michalově výkonu. A samozřejmě radosti rodičů i mne jako trenéra. Jirka, to je podobný případ, když hraje s chutí, hraje výborně a tu tentokrát naštěstí měl. Spolehlivost a jistotu vzadu tentokrát vyzdobil i několika pěknými ofenzivními výlety. Martin byl správný zarputilý tvrdolín v každém souboji, který se nebál zkusit zabruslit s pukem a až ještě trochu vylepšíme dovednosti, tak to nebude mít chybu. Ale vzhledem k jeho tréninkové poctivosti o něj nemám vůbec strach. Láďa každé střídání bojoval, co mu síly stačily a tak to má být. Zatím se ale docela pereme s vedením puku a bruslením na malém prostoru, což jde vylepšit jedině drilem a pravidelnou účastí na trénincích. David byl velmi chtivý hry, ovšem umím si u něj představit lepší fyzičku a rozhodovací rychlost, kdy reakce na změnu nebo realizaci nějaké myšlenky trvala občas velmi dlouho. Nicméně to nahrazoval zarputilostí a důrazem v osobních soubojích. Kuba, tam to bylo trochu jinak. Naprosto nepřehlédnutelný svými kličkami, kudrlinkami a hrou na malém prostoru. Jen tomu někdy chyběla finální nahrávka a větší, resp. aspoň nějaká efektivita v zakončení. Šimon mě oproti poslednímu zápasu velmi mile překvapil. Na takové nasazení a chuť od něj nebývám moc zvyklý, navíc poměrně slušná hokejovost z jeho strany, Šímo velmi chválím za parádní výkon. Štěpán byl hodně aktivní s dobrým tahem na branku, kdy se díky jemné motorice rukou úspěšně prosazoval v soubojích 1-1. Trochu se ale trápíme s reakční rychlostí a ke konci střídání občas chyběla fyzička, ale ta chuť hrát dopředu toho hodně schovala. Maty dnes odehrál snad svůj nejlepší zápas, co jsem viděl a byl doslova rozdílovým hráčem. Hnal se neustále za pukem, být rychlý, průbojný, měl spoustu výborných individuálních momentů, kdy se úžasně zbavil jednoho nebo více hráčů, těžíc z dobrého bruslení. Jeho atletičnost je velkým příslibem do budoucna, a tak nejdůležitější bude, aby s podobným nasazením hrál a trénoval pokaždé a ne jen občas.
   Ještě než se s vámi pro dnešek rozloučím a předám virtuální prostor Pepovi a jeho reportu ze zápasu, které koučoval, musím poděkovat všem rodičům za skvělou podporu z tribuny a především pak Markétě a Jirkovi za jejich fandící chorál, kterého by se zalekl každý nepřítel stejně jako Husitů v tranzu hulákajících pověstný song o Božích bojovnících...
 
   K prvnímu "mistráku" sezóny nastoupilo béčko proti Podblanicku (Benešov). Specifické na tomto zápase bylo, že jeho první třetina uvízla v časoprostoru na pokraji černé díry, kdy se i čas zhmotňuje a stává se čtvrtým rozměrem, čili první třetina se vlastně ještě neodehrála. Pokud se v tomto vysvětlení ztrácíte, nevadí, to je záměr :-) Můžeme tak rovnou vstoupit do druhého dějství utkání. Od prvních vteřin bylo jasné, že nás čeká velmi kvalitní a fyzicky i herně vyspělý soupeř.  A co si budeme povídat, bylo to vidět každé střídání. Těžko nějak tento zápas podrobně hodnotit. Benešovští Lvi byli výrazně lepším celkem a s železnou pravidelností navyšovali skóre ve svůj prospěch až na konečných 0:18. Za zmínku, ale stojí výkon Michala Zvěřiny, který chytal naprosto perfektně.
 
   Ke druhému utkání nastoupilo áčko proti domácím Popovicím a hodlalo si spravit chuť výhrou. Od začátku se nám dařilo napadat rozehrávku soupeře, rychle přistupovat k hráči s pukem a obsazovat volné hráče. Převážně první lajna toto zvládala velmi dobře a předvedla i několik pěkných útočných akcí a kombinací. Pozadu nezůstala ani druhá řada, která střelecky excelovala. Hlavně gól Pepína "z první" po nahrávce Dominika z pozabrány byl ukázkový. Trochu to, ale skřípe při hře dozadu, kde si kluci špatně rozebírají hráče. Ale na první mistrák žádná "trága". Třetí lajna měla vlažný vstup do utkání, ale každým střídáním se lepšila a byla pro mě nejmilejším překvapením. Hlavně pak nasazení Alexe, který byl (konečně) často na puku a nebál se s ním bruslit. Svůj výkon podtrhnul skvělým lobem do brejku Marušce. Konečný výsledek 14:8.
 
sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Jan Knížek, Tomáš Hájek, Sebastien Macháček, Dominik Hruboš, Štěpán Jelínek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Alex Horáček, Marie Hynková
 
branky: Dominik Hruboš 4x, Jan Knížek 3x, Josef Dvořák 2x, Tomáš Hájek 2x, Alex Horáček 2x, Marie Hynková 2x, Štěpán Jelínek 1x, Sebastien Macháček 1x,
 
asistence: Tomáš Hájek 2x, Štěpán Jelínek 2x, Jan Knížek 2x, Sebastien Macháček 1x, Alex Horáček 1x, Dominik Hruboš 1x, Marie Hynková 1x,
 
sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Matouš Bajer, Štěpán Blahník, Jiří Koubský, Jakub Komárek, David Staško, Šimon Král, Martin Závůrka, Ladislav Janeček
 
branky: Matouš Bajer 4x, Šimon Král 3x, Štěpán Blahník 1x, David Staško 1x, Martin Závůrka 1x, Ladislav Janeček 1x
 
asistence: Jakub Komárek 2x, Martin Závůrka 2x, Matouš Bajer 1x, Jiří Koubský 1x, David Staško 1x, Ladislav Janeček 1x,
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Tomáš Knížek. Váš Tomík je velký bojovník a při zápasech (turnajích) toho objezdí strašně moc. Je potom doma hodně unavený?
Protože po Tomítovi vyžaduji, aby fotbalové i hokejové zápasy (a samozřejmě i tréninky) absolvoval v rámci možností v plném nasazení, jsou pak různé stupně únavy jakýmsi vypovídajícím měřítkem, jestli na trávníku nebo na ledě opravdu nechal většinu svých sil. I když se mu to v mnoha případech daří, nebo se o to aspoň snaží, stejně obvykle jde únavu vyběhat ven na zahradu. Najdou se však i výjimky, kdy přijedeme domů a on si po dobrém jídle rád odpočine a doplní energii.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Tomíto měl vzor ve svém o tři roky starším bratrovi Matějovi, který ho přirozenou cestou nasměroval na fotbal i na hokej. Oba sportují dobrovolně a rádi, mají mezi sebou zdravou rivalitu a nic si v tomto smyslu nedají zadarmo. Štafeta se k jejich velké radosti posunula dále, protože i šestiletá sestra Lucka začala před rokem na kutnohorském stadionu bruslit a nevynechala ani kopačky, aby po letních prázdninách odehrála za Čáslav svoji první desítku fotbalových zápasů, v nichž vstřelila čtyři góly.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Když nebudu brát celý kolektiv, ale zůstanu u Tomíta, tak mám radost z každého jeho posunu a zlepšení, který v hokeji díky trenérům a vlastní píli udělá. Také jsem rád, že už sám dokáže celkem dobře vyhodnotit, kdy podal výkon, za který si zaslouží pochvalu, a naopak v opačném případě si sám - obrazně řečeno - sype popel na hlavu. Nejnepříjemnější zážitek byl pro mě v minulé sezoně, kdy jeden z narostlejších protihráčů poslal nepřipraveného Tomíta krosčekem hlavou proti mantinelu a on se dlouho nezvedal. To mi opravdu zatrnulo, protože vím, jak v tomto směru umí být hokej krutý.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Osobně jsem nikdy nechtěl, aby moji kluci brali fotbal nebo hokej jen jako nějaký zájmový kroužek, kam se půjdou na hodinku nebo na dvě takzvaně vyprdět. Nabádal jsem je proto, aby pořádně trénovali, chovali se slušně a měli zároveň respekt k trenérům, ale i ke spoluhráčům, kterým to třeba tolik nejde. Jsem proto velmi rád, že i přes moji náročnost sportují s chutí, nechybí jim motivace a nemusím je do ničeho nutit. Sami to už mají nastavené, že je to i víc baví, když zápas odmakají naplno.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Jako fotbalový trenér to takhle praktikuji úplně stejně, proto se s tím naprosto ztotožňuji. Bylo to správné rozhodnutí. Jak už někdo napsal ve Vox populi z tribuny přede mnou, rodiče pomohou svým dětem více jako diváci, kteří budou při zápasech společně hlasitě fandit.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
U nás platí, že sportuje celá rodina, a tak je jasné, že všechen volný čas věnujeme hlavně fotbalu a hokeji. Jediným měsícem v kalendářním roce, kdy si můžeme trochu oddechnout, je červenec, jinak máme kalendář v drtivé většině plný. A to si ještě můžeme gratulovat, že děti zatím naprosto v pohodě zvládají školu, což je zásadní, neboť vzdělání je pro nás pořád víc než sport. Někdy rozplánovat víkend je fakt problém, kolikrát se musíme rozdělit, a když ani to nepomůže, zamíří Tomíto do dočasného působiště - třeba k rodině trenéra Macháčka. Díky moc za tuto možnost!
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Jsem spokojený s tím, co v současnosti je. Všichni tři trenéři svému řemeslu rozumí a mají moji naprostou důvěru.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Mám rád, když se hlavně nepříjemné věci vyjasní hned v zárodku, nadělá to pak méně zlé krve. Právě proto je osobní kontakt nezbytný. Ovšem tím nechci říct, že jsem něco podobného musel řešit. Naopak, z mého pohledu žádný problém nebyl a doufám, že to tak zůstane.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Preferuji informace prostřednictvím klubových webových stránek, a tak mohu být spokojený. I pro trenéra je to snazší, než aby pořád posílal každému esemesky. Navíc Pavel Sirotek je v dobrém slova smyslu grafoman, který má svůj osobitý styl psaní, takže je pořád na internetu co číst.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
U Tomíta po každém tréninku či zápase, kterých jsem se nemohl zúčastnit, zjišťuji, co zajímavého se v kabině i na ledě událo a jaký podal výkon. Vlastně na to samé se ho ptám, i když ho vidím přímo v akci, alespoň mám možnost porovnání jeho a svého pohledu na věc. Pokud by za mnou přišel s nějakými problémy v kabině, vyposlechl bych si ho, ale stejně bych ho odkázal k řešení daných záležitostí přímo na trenéry. Jednak jsou v centru dění a za druhé by to přispělo k tomu, aby se s nimi nebál komunikovat a naučil se vyřizovat podobné věci sám.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Myslím si, že tohle to spíš otázka pro trenéra, nicméně za sebe budu rád, když se všichni kluci hokejově zase posunou o nějaký level výš a potěší svými výkony a kolektivní hrou a soudržností své rodiče i trenéry. Všem pak nejen do nové sezony přeji, aby se jim vyhýbaly nemoci a zranění.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojený s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Znám především fotbalové prostředí a tam ještě nedávno platilo, že hráč se po zaregistrování v nějakém klubu automaticky stal jeho ‘vězněm‘, tedy měl potom velké problémy bez svolení funkcionářů někam přestoupit. Nový přestupní řád platný od letošního léta je z tohoto hlediska mnohem přívětivější. Snad toto platí i v hokeji, přestože jsem ještě neměl potřebu něco podobného zjišťovat, jen jsem kdysi zahlédl nějaké tabulky odstupného. Z nedávné doby mě zaujala hokejová kauza bývalého reprezentačního kouče Vladimíra Růžičky. Ten si měl říct o úplatek, aby protlačil nějakého hráče do kádru prvního mužstva pražské Slavie, kterou dříve také trénoval. Nechci být v této záležitosti soudce, ale věřím, že to tak skutečně může v některých případech fungovat.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Rodina, zaměstnání a sport. To je základní osnova, podle které se snažím řídit svůj život. Takže pohyb má v něm své nezastupitelné místo už od dětství. Aktivně jsem hrál a pořád hraji jen fotbal, ale jinak jsem se vždy snažil zapojit zejména do všech kolektivních i jiných sportů, které se nabízely. V posledních dvou letech jsem přišel hodně na chuť běhání delších tratí, a tak deset, patnáct nebo dvacet kilometrů mi nedělá problém, i když si pamatuji, že třeba na gymnáziu jsem tříkilometrovou trať nesnášel. No a jak už bylo zmíněno v jedné z mých předchozích odpovědí, ve sportovním duchu žije celá naše pětičlenná rodina, což mě samozřejmě velice těší. Mým přáním je, pokud to zdraví dovolí, zahrát si s oběma syny v jednom fotbalovém týmu alespoň přátelský zápas, takže musím ještě pár roků na gauč zapomenout.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Zkušenosti se soukromými hokejovými školami nemám a nemyslím si, že v nynějším věku Tomíta bych se o to měl zajímat. Na to je ještě čas a až ten ukáže, jestli to vůbec někdy bude na pořadu dne. Co se mi však líbí, je možnost účasti dětí na různých kempech, které nejčastěji v létě pořádají známé kluby, v případě hokeje například Pardubice. Je jasné, že je to hlavně o penězích - zisk pro klub, výdaje pro rodinu, ale kdo si to může dovolit, tak by to mohla být pro jeho dítě zajímavá zkušenost.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Často se mě lidé ptají, čemu dá Tomíto v příštích letech přednost, jestli fotbalu nebo hokeji. Sám na tuto otázku nedokážu odpovědět. Stejné to bylo i u staršího syna Matěje, který si to vyřešil sám. U něj bylo celkem brzy patrné, že i když dával od šesti let oběma sportům v trénincích a zápasech hodně, ve fotbale byl o dost talentovanější než v hokeji. Sám se v tom utvrdil v první sezoně za mladší žáky a po ní se rozhodl s hokejem skončit, aby se mohl naplno věnovat fotbalu v Čáslavi, za kterou úspěšně hraje žákovskou ligu. U Tomíta bude rozhodnutí složitější v tom, že oba sporty výkonnostně zvládá na podobné úrovni. Proto budu rád, když u nich vydrží co nejdéle a dále budeme moci při souběhu zápasů praktikovat, že od března do října má přednost fotbal a od listopadu do února zase hokej.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
1. Chápu, že každý den navíc, kdy lze vyjet na ledovou plochu, je nejen v letní přípravě pro každého hokejistu velké plus, ale nebylo vyhovění žádosti kolínského klubu z ekonomického hlediska pro kutnohorský zimní stadion, respektive Sršně příliš velké sousto? Stanou se ledy’ v srpnu v Kutné Hoře po letošních zkušenostech pravidlem?
Tato otázka bohužel nepatří mně, protože nejsem členem vedení našeho oddílu a ani MěÚ, který jako majitel ZS tuto akci schválil. Popravdě neznám ani nějaké oficiální stanovisko či ekonomické vyhodnocení, a tak se pokusím vyjádřit pouze svůj laický názor. Podle informací od několika lidí z Kolína, se kterými jsem měl tu možnost bavit se (zdůrazňuji pouze několika), tak se zde vytvořenými podmínkami byli spokojení. No a pro hráče našeho oddílu bylo asi nezpochybnitelným pozitivem, že díky tomu mohli být již v srpnu na ledě, i když samozřejmě v pozdějších hodinách. To ale vzhledem k prázdninám nevidím jako velký problém. Pro mě osobně a několik rodičů spíš byla komplikace s tím související změna termínu soustředění. Takže sečteno a podtrženo, za mě OK, ale příště pokud možno taková rozhodnutí s větším časovým předstihem. A jestli to bude pravidlem? Netuším, ale ruku bych za to nestrčil ani do studené vody.
 
2. Ještě si dovolím jednu otázku, která s předcházejícím tématem souvisí, a sice jaké trenérské stanovisko zaujímáš v případě prázdninových hokejových kempů a jestli něco podobného třeba nebude v příštích letech v Kutné Hoře?
Z podstaty věci proti podobným akcím nic nemám a popravdě, když byli moji kluci malí, tak se taky několika podobných zúčastnili a většinou se vraceli spokojení. Vždycky jsme to ale brali spíš jako určité zpestření prázdninového programu, podobně jako jejich pravidelné účasti například na sportovních táborech. I když pravdou je, že ty hokejové byly finančně výrazně náročnější.
Pokud tedy někdo očekává právě toto, případně poznání nového prostředí, zážitků, kamarádů a trenérů s jiným přístupem a cvičeními, bude zřejmě spokojen. Pokud má představu, že se dá za pouhý týden, nebo několik lekcí udělat z hráče výrazně lepší hokejista, bude možná zklamán. To si myslím předpokládá podstatně víc tréninků a pravidelnou účast během celého roku.
A jestli si mohu dovolit, připojil bych ještě jedno doporučení. Je to samozřejmě byznys jako každý jiný, a proto bych při výběru nedal na lákavé slogany a slavná jména patronů, kteří se leckdy během celého týdne na ledě ani neobjeví. Rozhodoval bych se spíš podle referencí minulých účastníků. Dá se jistě vybrat kvalitní a zajímavý kemp, nicméně i hokejové prostředí je odrazem současné společnosti, kde se občas pohybují různí „tlučhubové“, kteří jsou schopni rodičům nakukat kde co a rodiče zaslepení vidinou geniality části své krve přestanou být úplně soudní. 
Co se týká poslední části tvé otázky, tak opět nemohu suplovat práci a rozhodnutí členů vedení našeho oddílu, ale pokud vím, tak nějaká snaha minimálně o vytvoření ekonomického rozpočtu s pořádáním podobné akce zde byla. Takže kdo ví? Třeba jednou.
 
3. A když už mám tu možnost zeptat se, ještě ji využiji. V Čáslavi je před dokončením zimní stadion, na kterém bude samozřejmě hrát i mládež. Nebojí se Sršni odlivu současných i potencionálních dalších hráčů do nového hokejového klubu? Přece jenom několik kousků‘ do Kutné Hory z Čáslavska dojíždí…
Zcela netradičně i tuto odpověď považuj pouze za můj osobní názor a nikoliv názor klubu. Nebojím. A řeknu ti i proč, přestože otevřeně cokoli říkat k tomuto tématu se trochu podobá hraní ruské rulety s plně nabitou pistolí. Čáslav, pokud vím, v současné době vlastní pouze seniorský tým bez mládeže a to je klasické budování klubu od špičky pyramidy místo od jejích základů, tudíž na vlastních odchovancích. Ve zlatých devadesátkách to zažíval fotbal, a kde jsou dnes Drnovice, Blšany… Je vidět, že vždy se najde nějaký regionální politik, či podnikatel, který na to sežene peníze s touhou se zviditelnit a vytlouct z toho politický či jiný kapitál. Oproti tomu vybudování oddílu s mládeží a všemi jeho družstvy na zelené louce, to je běh na hodně dlouhou trať a s nejistým výsledkem. Za ty roky, co se pohybuji v hokejovém prostředí, jsem již několik podobných pokusů zažil, ale těch co došly až do cíle, bylo pramálo. Ono sehnat trenéry k jednotlivým kategoriím, partu nadšenců, kteří tomu budou věnovat své osobní volno, ale především dostatek dětí, aby se naplnily všechny kategorie a byla mezi nimi návaznost, je pořádný ořech, který Čáslavi opravdu nezávidím. Nicméně naprosto upřímně jim přeju notnou dávku štěstí, pracovitosti a výdrže, aby se to podařilo. Protože to by měl být společný cíl nás všech, co se pohybujeme kolem mládeže. Samozřejmě mimo snahy vychovat co nejlepší sportovce, aby i co největší množství dětí smysluplně využívalo svůj volný čas, sportovalo pokud možno co nejdéle a telecí roky prožili v super kolektivu a ne u PC nebo na zastávce s cigaretou a pivem. No, a pokud přijde nějaký můj svěřenec, že chce přestoupit do Čáslavi, protože to má blíž, nebo úplně bez dojíždění, bude mi to líto, ale pochopím. A jestli proto, že to tam dělají lépe, bude mi to líto, ale snad se pokusím alespoň zamyslet a zlepšit se v tom co dělám. Teď už ale to rozumování ukončím, protože jsem dostatečně empatický a cítím, že už to stejně nikdo nečte.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Vybral jsem si Josefa Macháčka a otázka je následující: Velmi mile mě v poslední době překvapil přístup Séby k hokeji a ke sportu vůbec, takové zaujetí jsem u něj dřív nepozoroval. Čím si to vysvětluješ? Pomohl mu v tomto směru věk nebo třeba i kickbox, když se v boji musí postarat sám o sebe?
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
neděle 2.10.2016   turnaj Velké Popovice (sraz v kabině v 9.45 h.)
Nevole, Zvěřina, Knížek, Jelínek, Blahník, Macháček, Bajer, Hruboš, Dvořák, Hájek, Břinčil, Král, Koubský, Horáček, Klouček, Hynková, Komárek, Staško, Janeček, Závůrka
 
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
SRŠNI – HC PODĚBRADY
 
6 : 6 ( 2:1, 2:3, 2:2 )
 
 Neobjektivnost skóre
 
   Vzhledem k tomu, že jsem se nemohl zúčastnit nedělního utkání po celou dobu, tak dnešní zápis pochází z klávesnice Pepy, ale z toho co jsem viděl, můžu jeho příspěvek jen podepsat a souhlasit.
   V neděli 25. 9. nastoupili Sršni na domácím ledě k odvetě proti Poděbradům. Zápas hraný na 3x20 min. hrubého času na „velké“ hřiště byl od první minuty zcela jiný než ten v Poděbradech. Tam ani jeden z týmů moc hokejového umu nepředvedl a góly padaly v drtivé většině pouze po individuálních akcích (brejcích). Respektive, abych to správně upřesnil, zcela jiný v podání týmu Sršňů! Poděbrady jsme od začátku jasně přehrávali a po celé utkání jsme byli lepším a hlavně hokejovějším týmem. A to je ten nejdůležitější ukazatel.
   Navíc se mi opravdu líbila hra a nasazení drtivé většiny našich hráčů. Vypíchnout bych chtěl neposedného „Koubáka“, který zahrál zatím nejlepší hokej, co jsem od něho viděl. Stačí se soustředit na hru a ne na vše okolo. Oba gólmani soupeři lapili trestné střílení a vyvarovali se větších chyb. Obránci dobře rozehrávali a aktivně podporovali útok. Útočníci dokázali soupeře potrápit souhrou a občas ukázat pěkné kombinace. Hlavně druhý útok by si za svou hru zasloužil víc gólové radosti.
   Konečný výsledek 6:6 jen dosvědčuje jak je někdy skóre neobjektivní ukazatel předvedené kvality hry. My jsme totiž z tohoto pohledu tento zápas jednoznačně vyhráli. O to víc, pokud je informace, kterou jsem po zápase vyslechl pravdivá a to, že dva hráči Poděbrad byli roč. 2006. A shodou okolností ti nejlepší.
 
sestava:
gólmani: Sam Nevole, Michal Zvěřina,
1.lajna: Bajer – Macháček, Komárek – Knížek – Hruboš (3 vstřelené góly + 1 z TS, 0 inkasovaných)
2.lajna: Hájek – Blahník, Dvořák – Jelínek – Břinčil (1/2)
3.lajna: Koubský – Lipský, Hynková – Horáček – Klouček/Král (1/4)
 
branky: Jan Knížek 3x, Tomáš Břinčil 1x, Dominik Hruboš 1x, Alex Horáček 1x,
 
asistence: Josef Dvořák 1x, Jan Knížek 1x, Dominik Hruboš 1x,
 
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Dneska bych začal trochu netradičně otázkou na rodiče. Co jste dělali přesně před 33 roky? Pokud se na chvíli ponoříte do vzpomínek, možná přijdete na to, že se vám zalíbila první dívka či hoch, možná jste sbírali céčka a poslouchali Michala Davida. Někteří se již dívali na televizi i po večerníčku, ale jiní ještě nebyli schopní usnout bez velkého plyšového medvěda v posteli, no a já se právě tehdy seznamoval v tanečních se svou Martinou. Teď bych vám ovšem rád připomněl úplně jiný příběh, který se ale taky stal 26.9.1983. Svět se tehdy ocitl na několik minut na prahu jaderné apokalypsy. Mezi oběma supervelmocemi SSSR a USA panovala tzv. doktrína vzájemně zaručeného zničení. Zjednodušeně řečeno, že napadení nepřítele jadernými zbraněmi by vyvolalo odvetu a skončilo zničením obou stran. No a právě v tento den sovětský systém včasné výstrahy spustil alarm, který postupně detekoval pět odpalů z území USA. Vzhledem k tomu, že doba letu raket s jadernými hlavicemi byla necelou půlhodinu, tak na prověření útoku a odvetný úder zbývalo minimum času. Naštěstí jakýsi Pplk. Stanislav Petrov sloužící tehdy ve funkci operačního důstojníka centrálního velitelství uvažoval, že odpálení pouze pěti raket nedávalo smysl, nenapáchaly by značné škody a naopak USA se tím vystavovalo riziku plného odvetného jaderného útoku znamenajícího téměř jistě vyhlazení. Požádal proto ještě o prověření informací z dalších zdrojů (pozemní radary, radary protiraketové obrany…) a po 18 minutách a na poslední možnou chvíli rozhodl, že se jedná o falešný poplach a neaktivoval proto ruský protiútok. Vyšetřování mu později dalo za pravdu a potvrdilo poruchu systému a zmatení družice, které měl na svědomí odraz slunečního paprsku z vrstvy vysoké oblačnosti. Popravdě při čtení knížky popisující celou tuto událost, která byla odtajněna až po roce 1990 a především z poslední věty: „Kdybych se tehdy rozhodl opačně, tak by Američané v Rusku vyhladili přes 100 milionů lidí a my bychom vygumovali většinu amerického obyvatelstva. S jediným rozdílem: Kdo by byl zaútočil jako první, žil by o 20 minut déle“, mě hodně mrazí.
   A tak přeji všem, ale především oslavencům tohoto týdne – Honza Vajgl 9.narozeniny a Michal Zvěřina svátek, aby již nikdo nikdy nemusel řešit podobná rozhodnutí a seznam jejich denních činností byly jen ty krásné problémy bezstarostného dětství – Kdy už skončí škola? Nepraskne pode mnou ta větev? Snad ještě rodiče nepřijdou domu?.... A k tomu samozřejmě taky všechno nejlepší, zdraví a chutě na rošťárny.
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
neděle 25.9.2016   Sršni - Poděbrady (velký hokej) 9.30 – 11.15   (sraz v kabině v 8.30 h.)
Nevole, Zvěřina, Knížek, Jelínek, Blahník, Macháček, Bajer, Hruboš, Dvořák, Hájek, Břinčil, Lipský, Král, Koubský, Horáček, Klouček, Závůrka, Hynková, Komárek
 
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   jistě spousta lidí, ale mě tentokrát a i s ohledem na právě probíhající Světový pohár, především zaujalo kolik je mezi nimi slavných hokejistů jak minulosti, tak i současnosti. Jenom pro příklad narozeniny má: John Tavares, Bohuslav Ebermann, Jan Hlaváč, Guy Lafleur, Mike Richter, Roman Málek, Michal Sup … Při vyslovení těchto jmen si drtivá většina z nás představí onen nejrychlejší kolektivní sport, jehož obraz nám utvářejí hvězdy první velikosti, komfortní sportovní arény a pohádkové sumy peněz, které tyto hvězdy udržují v pohybu. No a já do této pěkné partičky musím alespoň pro tento týden přiřadit i Patrika Balvína – 9 let, Matouše Bajera a Matouše Kloučka – svátek.
   Takže chlapci ať se vám ve společnosti těchto velký pánů hokeje dobře slaví a pokud třeba sníte o tom, být jednou jako oni, tak nezapomeňte, že je zatím především mnoho dřiny, potu a odříkání. Proto nikdy, a to se týká jakékoliv lidské činnosti, nebuďte spokojení s tím, co umíte a kde momentálně jste, protože vždy je prostor pro zlepšení. No a já vám k tomu snažení samozřejmě přeju všechno nejlepší, štěstí, zdraví a pevnou vůli.
 
 
 
LEDEČ NAD SÁZAVOU - SRŠNI
 
Demolition zápas až do úplného konce
 
   A je to tady!! Tento víkend měl pro mě příchuť mnoha hokejových událostí. Začal Světový pohár, k tomu jsem stihnul tři mládežnické zápasy, ale bezpochyby tou nejpříjemnější byl přátelský zápas naší kategorie s Ledčí nad Sázavou. Hodně jsem se těšil, protože na začátku minulé sezóny jsme s nimi sehráli velmi kvalitní mač, ve kterém nás sice doplnění o několik starších a šikovných hráčů porazili (7:19), ale aspoň to byl příslib dobrého hokeje.
   Sršni tentokrát hráli od úvodního buly hokej až na dřeň. Hodně bruslení, aktivní napadání, snaha být u každého puku první, úspěšní v osobních soubojích, rychlí a důrazní v koncovce. Chvílemi to až vypadalo, jakoby ten puk chtěli sníst a protože jim zřejmě po dlouhém půstu pořádně vyhládlo, tak si udělali hostinu. Že z toho byla ve finále taková žranice (3:23), může především skutečnost, že malí Sršni, totálně rozpuštění do průběhu utkání a v kombinaci s hrou na tři formace, jezdili ve svižném tempu nahoru dolu až do konce utkání a pěknou neděli si tak neznechutili nějakým plácáním do puku někde ve stoje. Až jsem si chvílemi v duchu pomyslel, že takhle to asi vypadá v trenérském ráji...
   Mám-li to celkově zhodnotit, tak za sebe mohu říct, že jsem byl se všemi kluky moc spokojen, protože se vesměs snažili plnit, co jsem po nich chtěl, mezi což především patřilo, aby řešili zápasové situace, aniž by se bezhlavě a alibisticky zbavovali puku. To sice ze začátku přináší řadu chyb, ale postupem času naopak jistotu, dovednosti a rostoucí herní sebevědomí, které se nakonec promítne i do výsledků. Co se týká hodnocení jednotlivců, kde se především vyjadřuji k těm, co hráli nad rámec toho, co od nich aktuálně očekávám, tak dnes musím zmínit Tomáše Břinčila. Jak ho znám, považuji ho za šikovného a inteligentního hráče s velmi dobrým bruslením, který ovšem někdy z přílišné opatrnosti, hlavně neudělat chybu, nebo se s někým nesrazit, ztrácí chuť vzít na sebe odpovědnost a něco zkusit. Tentokrát, ale ani náznak jakéhokoliv respektu a byl z toho možná jeho doposud nejlepší výkon plný sebevědomí. Inu Tomáš nám s podzimem pěkně vykvétá.
   Závěrem chci ale poděkovat úplně všem hráčům za dobrý a bojovný výkon. Na střídačce vládla příjemná atmosféra, a myslím, že jsme se i všichni slušně bavili. Jak už to ale u povedených zápasů bývá. Nicméně výsledek v žádném případě nepřeceňuji, protože jsme určitě nehráli proti špičkovému týmu. Vítězství se ale cení za všech okolností, protože dodává energii do další náročné práce. Přesto zapomeňte fešáci, že snad budete nosit nosy nahoru… Makat budete pacholci, až se z Vás bude kouřit. Pak z hokeje budete mít ještě větší radost. A rodiče taky. Hokeji zdar a zítra na tréninku…
 
sestava: Sam Nevole, Jan Knížek, Tomáš Hájek, Sebastien Macháček, Dominik Hruboš, Štěpán Jelínek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Štěpán Lipský, Alex Horáček
 
branky: Jan Knížek 6x, Tomáš Břinčil 5x, Josef Dvořák 3x, Tomáš Hájek 3x, Dominik Hruboš 2x, Štěpán Jelínek 1x, Sebastien Macháček 1x, Štěpán Lipský 1x, Alex Horáček 1x
 
asistence: Tomáš Hájek 4x, Josef Dvořák 3x, Alex Horáček 3x, Jan Knížek 2x, Štěpán Jelínek 2x, Sebastien Macháček 2x, Štěpán Lipský 1x
 
A ještě report jak Pepa viděl vystoupení našeho „B“ týmu:
  Začátek utkání se nesl v klasickém "oťukávacím režimu" a byla to jediná pasáž, kdy se hrál vyrovnaný hokej. Bohužel pro soupeře ta pasáž trvala jen několik minut. Sršni se začínali pomalu osmělovat a přebírat taktovku hry a souběžně navyšovat i skóre (8:22). Ač jsem na pochvalné články skoupí (chválím radši přímo kluky ve hře) tak tentokrát nelze nic jiného než pochválit celý tým za předvedenou hru a nasazení. Radost mi udělaly záblesky kombinací a chuť opravdu hrát a chtít puk. Individuální pochvalu si zaslouží Michal Zvěřina. Kéž by to tak Míšo šlo i o trénincích! Druhým chváleným bude Martin Závůrka. A když o tom tak přemýšlím tak bych vlastně takto mohl pokračovat celým mančaftem. Ale abychom se moc neopili úspěchem, je na závěr nutno dodat, že jsme hráli jen to, co nám soupeř dovolil.
 
sestava: Michal Zvěřina, Jan Sadílek, Matouš Bajer, Štěpán Blahník, Šimon Král, Jiří Koubský, David Staško, Matouš Klouček, Marek Neuman, Martin Závůrka, Dan Dostal,
 
branky: Štěpán Blahník 7x, Matouš Bajer 3x, Šimon Král 3x, David Staško 3x, Matouš Klouček 2x, Dan Dostal 2x, Jiří Koubský 1x, Martin Závůrka 1x
 
P.S. Děkuji oběma nedělním fotografům (Pepa a David) a zde je mix jejich pixelů: http://sirahokej.rajce.idnes.cz/18.9.2016_Srsni_-_Ledec_nad_Sazavou/
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 08
 
   Dobrý den. Vítám vás u dalšího zpravodajství z dění v naší kategorii, a protože toho mám tentokrát opravdu hodně na srdci, tak si odpustím úvodní kudrlinky a půjdu rovnou k věci.
   První se týká členských příspěvků. Pro ty, kteří si nepřečetli informace na oddílovém webu, použiji tlačítko Ctrl+C a Ctrl+V a vložím sem celý článek s kompletními informacemi:
   „Sezóna je již v plném proudu a nadešel čas platby členských příspěvků. Výše příspěvku na sezónu 2016/2017 je 3.500,- Kč (v případě, že v oddílu je více dětí z rodiny, platí se jen za jednoho). Celou částku příspěvku, případně zálohu v minimální výši 2.000,- Kč je nutné uhradit nejpozději do 15.10.2016 na účet SK Sršni Kutná Hora o.s., č.ú.: 2561577319/0800. Doplatek je třeba uhradit do 30.11.2016. Při platbě uveďte do poznámky (informace pro příjemce) text KATEGORIE + “PŘÍJMENÍ. Tato informace slouží k identifikaci platby, proto ji ve vlastním zájmu nezapomeňte uvést. V případě neuhrazení členských příspěvků bude hráči pozastavena účast na trénincích a zápasech“.
   Toť myslím vyčerpávající info od našich „véčkařů“ (výkonný výbor) a já jen dodám, že stále platí úleva pro nově příchozí členy, kteří první rok neplatí. V naší kategorii se to tedy týká pouze Honzy Sadílka.
   Opět připomínám, že i letos je potřeba lékařská prohlídka, která pro naši věkovou kategorii zatím stačí od dětského lékaře. Kdo jí nebude mít, nemůže nastoupit do zápasů a turnajů pořádaných hokejovým svazem, tedy již do turnaje 2.10.2016 ve V.Popovicích. Jediný svazem uznávaný formulář si můžete stáhnout na tomto odkaze.
   Pro naše gólmany připomínám, že ve čtvrtek 15.9. již začínají brankařské tréninky od 16.45. Doufám, že jejich účast bude pravidelná, protože na tomto postu se potřebujeme stále hodně zlepšovat.
   A poslední věcí jsou tzv. „Nominace na zápasy“. Jak balancovat s nominační otázkou je velmi citlivé a složité téma, které by si možná zasloužilo samostatný článek, ale především je potřeba si o něm osobně podiskutovat a dohodnout pravidla, podle kterých budeme během sezóny fungovat. Rád bych Vás tedy tímto vážení rodiče pozval na schůzku, jejímž cílem, mimo již zmíněných nominací, budou informace o zápasovém a tréninkovém programu, ale především snaha v pozitivní atmosféře vše probrat a odpovědět na to, co Vás bude zajímat. Osobně raději problémům preventivně předcházím, než abych je poté zpětně a v emocích musel řešit. Takže pokuste si ve svých diářích červeně zakroužkovat datum 23.9.2016 a ve 20.00 hod. u Petra Polívky v Čínské restauraci se těším na setkání s Vámi.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   12.září 1897 se v Paříži narodila jedna z neslavnějších vědkyň historie Irène Joliot-Curie, která celý svůj život zasvětila výzkumu radioaktivity a nukleární fyzice. A přestože ve své době se pohybovala ve výrazně mužském oboru, dokázala se i tak svou prací a vůlí prosadit, za což byla později oceněna Nobelovou cenou za chemii.
   A protože příklady táhnou, tak to zmiňuji zcela záměrně v souvislosti i s dnešním svátkem naší Marušky, Mařenky, Máni…., která se díky hokeji taktéž pohybuje v doposud převážně chlapeckém prostředí. A tak milá Maruško všechno nejlepší a ať se ti mezi námi daří a líbí, protože na sportu je fascinující, že občas přináší momenty štěstí, které dokážou spláchnout pot a krev z té obrovské dřiny. Tak ať takové pocity zažíváš co nejčastěji.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Tomáš Břinčil.
Dělají kluci i jiné sporty, a pokud ano, jaké?
Honzík hraje fotbal za Spartu Kutná Hora. Ve škole oba hrají florbal. Jinak je baví tenis, ping-pong, sjezdové lyžování. Tomík rád jezdí na koloběžce ve skateparku.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
S Tomíkem jsme chodili na bruslení s p. Kopeckým. Ten nám pak řekl, ať Tomík přijde na hokejový trénink. Honzík začal bruslit při Tomíkových trénincích. Celý trénink si vydržel hrát s pukem a střílet na branku. A potom začal trénovat. 
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Nejpříjemnější zážitek – to nevím, ale příjemné zážitky zažívám, když malí Sršni hrají dobře a hra má spád. Ani NHL a ani hra nároďáku mě tak nezaujme.
Nejnepříjemnější zážitek – také nevím.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Honzík chodí na tréninky rád. Nechtěl jít jen párkrát a to na něm bylo vidět, že je unavený. Potom byl většinou nemocný.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Nevadí mi. Ale budu si na to muset zvyknout.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Jak už jsem řekl, Honzík hraje fotbal. Je to někdy honička, ale i díky trenérům (hokeje i fotbalu) to zvládáme.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Nic mě nenapadá.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
I když jsem velice plachý člověk - není. Je to proto, že jste všichni velice milí a hodní.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Ano.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
O hokeji se bavíme. Většinou se to týká zápasu, nebo tréninku – jak se Honzovi hrálo, co říkal trenér, atd. Žádné problémy z kabiny jsme zatím neřešili.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Aby děti hrály dobře a hokej je bavil. Aby vyhrály co nejvíc zápasů.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojený s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Zatím jsem spokojený. Vadí mi pouze to, že svaz není schopen zajistit rozhodčí na všechny zápasy.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Do osmé třídy jsem hrál hokej v Kolíně. Jezdíme na kole, hrajeme tenis, chodíme si zakopat, bruslíme na kolečkových bruslích, v zimě lyžujeme.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nemáme s tím zkušenost.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Tome, kdyby na zápas nepřijeli rozhodčí, byl bys ochotný zápas odpískat?
Pavle, velice Ti děkuji za tuto otázku. Původně jsem chtěl v otázce číslo 3 uvést jako nejnepříjemnější zážitek pískání zápasu. Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě je funkce rozhodčího za trest – psychický teror. Takže, odpověď zní „ano, ale pouze pokud budou vyčerpány všechny jiné možnosti“.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Co tě při zápasech tvých svěřenců dokáže nejvíc vytočit?
   Přestože jsem všeobecně považován za hlasitého a emotivního trenéra, tak se snažím hráče především zdravě nabudit a motivovat. Vzrušení je totiž určitou infuzí energie, kterou lze ve prospěch výkonu využít. A tak toho, co mě dokáže opravdu vytočit, není mnoho, protože negativní až pesimisticky laděný emoční náboj ničemu nenapomáhá a spíš narušuje kvalitu sportovního výkonu.
   Přesto, pokud bych měl být konkrétní, tak u hráčů to rozhodně nejsou herní chyby, protože ty k učení neodmyslitelně patří, ale spíš nekázeň a jednoznačně pak zákeřnosti ve hře a neúcta ke zdraví soupeře. No a u nás dospělých (trenérů i rodičů) úmyslné vedení k takovému způsobu hry. A pokud už se někdo projevuje jako pouhé lidské maso bez mozku a učí děti svou obskurní filosofii: „Pokud chtějí vyhrát, musí je to alespoň bolet“, tak to považuji za absolutní hnus a takovým trenérům by měli rozhodčí okamžitě odebírat licenci.
   No, a když už jsem u rozhodčích, nedělám si iluze o jejich výkonech a nestrannosti. Ovšem ze zásady na ně sprostě nekřičím, netituluji "svalem lásky", neházím po nich kužele, ani na ně nehajluju (to vše a víc už jsem z trenérské lavičky bohužel zažil). Někteří dospělí si zřejmě neuvědomují, že když od nich v návalu emocí létají sprostá slova na všechny strany, tak je při tom děti vidí, vnímají a později i napodobují. A jelikož jsou pro mnohé i tím největším vzorem, tak se potom nedivme, když v dorosteneckém věku si dovolí k rozhodčímu na ledě, nebo učiteli ve škole, to co si dovolí a bývalý respekt dětí k autoritám už jen sem tam nostalgicky připomene repríza Obecné školy...
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Otázka pro Hájkovi: Váš Tomík je velký bojovník a při zápasech (turnajích) toho objezdí strašně moc. Je potom doma hodně unavený?
 
 
 
FOTOGALERIE
 
   Zní to trochu neuvěřitelně, ale až teprve nyní jsem vyšetřil čas, abych aktualizoval naší fotogalerii a doplnil jí o fotky z letošního soustředění. Pokud tedy chcete zavzpomínat, či si prohlédnout fotky, které se nevešly (a že jich bylo) do krátkých videí z jednotlivých dní, tak klikněte v záhlaví našeho webu na sekci „Multimédia“ a poté na podsekci „fotogalerie“, a nebo si rovnou zadejte do adresáře svého vyhledavače http://sirahokej.rajce.idnes.cz/. Zde již najdete potřebné album „Soustředění – Borovice Lites 2016“. Přestože je zde uloženo 692 fotografií, jedná se pouze o výběr, kde jsou zachyceni členové naší kategorie. Pokud ale máte zájem o prohlídku kompletních alb z jednotlivých dnů i s účastníky z jiných kategorií, tak potom zadejte adresu http://oldaf.rajce.idnes.cz/.
   Zároveň bych si dovolil poprosit příznivce našeho týmu o fotografie a videa z akcí i zápasů. Jestliže si myslíte, že stojí za zveřejnění, zašlete je prosím na můj email a v případě větších souborů rád poskytnu putovní flash disk. Předem děkuji.
   Je myslím výhodné mít fotky pěkně zkompletované na jednom úložišti, abychom se později mohli vracet, vzpomínat a zírat jak nám ty Sršni pěkně rostou. Tedy mimo trenéra, protože pro něho jsou stará rodinná fotoalba velmi nebezpečná věc. Jsou například těžká, zaprášená a špinavá jako starý koberec. Ale především ho jejich obsah s vcelku solidní pravděpodobností přesouvá do dob, kdy existovala dvě Německa, používání slova email bylo doménou keramiků a natěračů, automobil Škoda Favorit GLX byl považován za nedostižný technický unikát, dokonce i malá města se pyšnila třemi videopůjčovnami a on měl dlouhé havraní vlasy.
 
 
 
VÍKENDOVÉ OZVĚNY
 
   Na neděli 4.9.2016 jsme měli domluvený první přátelák na velké kluziště v Poděbradech, ale vzhledem k tomu, že se na poslední chvíli vyprázdnila marodka, tak jsem hráčům, pro které by tato výzva byla nad jejich momentální možnosti domluvil narychlo zápas s naší přípravkou. Cíl byl jediný, aby si zahráli úplně všichni, a pokud možno co nejvyrovnanější zápasy, kde budou víc na puku a ve hře. To je totiž může po hokejové stránce posunout dál, než pouze role lokálky, která přihlíží, jak po vedlejší koleji prosvištělo pendolíno.
   Ale abych se již dostal k jednotlivým zápasům. V 9.00 začínalo „B“ a utkání bylo hned od úvodu velmi vyrovnané. Tam kde první lajna hrála rovnocennou partii nebo soupeře tlačila, tak se druhá dostávala pod tlak a takhle se nám to povětšinou hezky střídalo. Konečný výsledek 12:12 lze proto považovat za spravedlivý. Co se týká hodnocení, tak první lajna, která hrála pouze ve třech hráčích, svůj minizápas vyhrála. Měl jsem především velkou radost z Matouše a Ládi. Měli chuť do hry, chtěli vozit puk a snahu něco udělat. O Martinovi se dá říct téměř to samé, jen mi tam scházelo větší prosazení v osobních soubojích, kterým se často zbytečně vyhýbal a jakoby jen číhal na volné puky, které spoluhráči vybojují. Nicméně všichni společně předvedli i pár pěkných akcí a spolupráci, jež snesla měřítka trojkového hokeje. Oproti tomu druhá lajna, která hrála stejně jako soupeř ve čtyřech, spíš připomínala stojaté vody, ze kterých jen občas vystoupil Dan a Mára. Přestože přípravkářům proti nim evidentně scházely roky, cenťáky i kila, tak je výrazně předčili v dravosti, nasazení a zaujetí pro hru, což oproti dovednostem lze natrénovat jen obtížně.
  
sestava: Michal Zvěřina, Ladislav Janeček, Matouš Klouček, Martin Závůrka, Marek Neuman, Dan Dostal, Petr Žák, Filip Littman
 
branky: Ladislav Janeček 4x, Matouš Klouček 4x, Dan Dostal 2x, Martin Závůrka 1x, Marek Neuman 1x
 
asistence: Ladislav Janeček 2x, Matouš Klouček 2x 
 
   V 11.00 nastoupila zbylá část hráčů v Poděbradech v trochu opačných podmínkách. Domácí soupeř měl tentokrát vyšší věkový průměr, ale především se hrálo na velké, což pro mnohé představovalo jejich úplně první zkušenost. Že se na to kluci těšili, je pochopitelné a stará vesta, protože si najednou připadali jako skuteční hokejisté. A tak se na ledě při rozbruslení pohybovalo na 30 párů bruslí, které svým ostřím začali likvidovat ledovou plochu změnami směrů svých více či méně svižných těl. Kapitáni si plácli na přátelství, potáhli z dýmky míru a šlo se na to. 
   Zápas jsme nerozehráli zle a mírnou převahu jsme zužitkovali ve vedení, které jsme si udrželi celé dvě třetiny. Bohužel během té třetí jej dokázali domácí nejen smazat, ale po několika výborných individuálních akcích dokonce i překlopit na svou stranu. Konečný výsledek 10:6 nepovažuji za nic hrozného, protože duel byl více méně vyrovnaný. Je to možná paradox, ale největší nebezpečí nám většinou hrozilo, když jsme se usadili v třetině soupeře a po propadnutí na útočné modré, přišel samostatný únik soupeře, který jsme jen těžko dobruslovali. To se ale tréninkem a herními praxí na velkém dá eliminovat, nicméně tentokrát je potřeba vzdát hold soupeři a poděkovat za příjemný hokejový zážitek a smysluplný vyrovnaný zápas.
   A jak to celé zhodnotit? Pro roč. 2008 to byl první zápas na celé hřiště v životě a tomu i odpovídala jejich hra, ale nic lepšího jsme nemohli čekat. Nicméně nějaké náznaky hokeje tam vidět byly. Někomu se na velkém prostoru evidentně líbilo, jiní se možná cítí lépe v minihokeji a dovednosti, které získali hrou ve třetině, ještě neumí na velkém tolik zúročit. Ale nebojte, to všechno přijde.
   Jinak co se týká hodnocení jednotlivců, tak regulérně jen na prstech jedné ruky bych spočítal hráče, kteří zahráli na maximální hranici svých možností nebo něco navíc. Tentokrát většina bohužel nepřekročila svůj stín a někteří se k němu ani nepřiblížili. Mezi ty, kterým se to ovšem povedlo, patřil Sam v bráně, který podal svůj nadstandardní výkon. Přesto rezervy má zatím především ve zmenšování střeleckého úhlu vyjížděním a pohyblivostí, ale největší rezervu má v účasti na trénincích, kde by na odstranění těchto nedostatků mohl pracovat. Škoda, trénink je ale stejně důležitý jako zápas, a kdo na ně nebude chodit alespoň v přijatelné míře, nemůže chtít hrát nebo chytat za „A“.
   Dalším, kdo si dnes zaslouží pochvalu, je Pepa, který mě svým premiérovým výkonem doslova ohromil. Tedy až na ty ofsajdy, protože to bylo peklo, ale věřím, že se to časem poddá. Jinak dokázal soupeře přebruslit, prosazovat se v osobních soubojích a dostávat se do vypracovaných zakončení.
   No a za mě dávám 5 hvězdiček, z pěti možných, Dominikovi. Naprosto super výkon, výborné individuální dovednosti, bruslařská obratnost, koordinace ruce-nohy a z nich pramenící výborná stabilita v osobních soubojích, ale především obrovská poctivost ve hře dopředu i dozadu. Zkrátka pracovitý jako bobr.
 
sestava: Sam Nevole, Jan Knížek, Štěpán Jelínek, Jakub Komárek, Sebastien Macháček, Matouš Bajer, Dominik Hruboš, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Hájek, Tomáš Břinčil, Marie Hynková, Aalex Horáček, Šimon Král, Štěpán Lipský, Jiří Koubský
 
branky: Dominik Hruboš 2x, Josef Dvořák 2x, Tomáš Knížek 1x, Alex Horáček 1x
 
asistence: Štěpán Lipský, Marie Hynková
 
   Konečné resumé je, že jsme tento víkend sehráli dvě dobrá a vyrovnaná utkání, která měla pro hráče podle mě kladný přínos. Důsledně jsme střídali všechny lajny a hráče, i když na některých bylo vidět, že je to na ně zatím hodně rychlé. Někteří si museli občas připadat jako asijští turisté na poznávací projížďce Kutnou Horou, kde těch pamětihodností je fakt nepočítaně a na každém kroku. Kdybychom ovšem zůstali sedět jen na zastávce, tak to krásné město nepoznáme, tudíž je potřeba nasednout a učit se, učit se a učit se. To není z mé hlavy, to údajně říkával Lenin.
 
P.S. fotky z Poděbrad si můžete prohlédnout na tomto odkaze
 
 
 
VÍKENDOVÁ NOMINACE
 
neděle 4.9.2016   9.00 – 10.30   (sraz v kabině v 8.15 h.)
3.-4. třída – přípravka (minihokej)
Zvěřina, Janeček, Staško, Závůrka, Klouček, Dostal, Žák, Littman, Neuman, Vajgl
 
neděle 4.9.2016   11.00 – 12.30   (sraz v Poděbradech v 10.00 h.)
3.-4. třída – Poděbrady (velký hokej)
Nevole, Knížek, Jelínek, Blahník, Macháček, Bajer, Hruboš, Dvořák, Tvrdík, Hájek, Břinčil, Hynková, Lipský, Král, Koubský, Horáček, Komárek
 
!!! Případnou neúčast na kterémkoliv zápase prosím nahlaste !!!
 
   Omlouvám se všem za změny a nominaci na poslední chvíli, ale vše bylo dohadováno pod časovým tlakem, ovšem se snahou, aby si všichni kluci zahráli především co nejvíc a pokud možno co nejvyrovnanější zápasy, které jim něco dají.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   ale někdo možná smutní, někteří se těší, jiní tlačí datum 1. září před sebou a oddalují jej, seč jim síly stačí, přesto nic nezmění na tom, že prázdniny uběhly rychle jako Usain Bolt olympijskou stovku a zítra začíná pro všechny opět škola. Chtěl bych popřát všem dětem a pedagogům (jejich mezi našimi rodiči nezvykle mnoho) úspěšný školní rok plný super zážitků, nádherných chvil, spousty zajímavých poznání, ale i prvních lásek, nových přátelství a úsměvných okamžiků, byť je jasné, že to bude i rok práce a učení.
   No a to vše a ještě víc i Samovi, který slaví i svůj svátek. Takže Same mimo tradičního „všechno nejlepší“ i přání ať co nejvíc věcí kolem tebe, co můžou rozvíjet tvé schopnosti a nadání, je pro tebe zajímavých a přitažlivých. Buď v pohodě a věř, že úsměv na rtu ti sluší mnohem víc než slovo nuda.
 
 
 
SRŠNI – NOVÝ BYDŽOV
 
Dělba výher odstartovala novou sezónu
 
   V neděli 28.8. se otevřel zimák pro první zápas naší kategorie proti Novému Bydžovu. Kluci obuli brusle a vyjeli před nedočkavé fanoušky, kteří se, posilnění párkem s hořčicí, jedním či dvěma kelímky rychle natočeného piva, pustili do povzbuzování svých miláčků. Hrál se minihokej 3-3 a potvrdilo se, že hra na malém prostoru je na individuální dovednosti nepoměrně náročnější a je potřeba mnohem rychlejší orientace, start na puk, přístup k soupeři, prostě taková čipernost. Ale to jsou atributy v hokeji jedny z nejdůležitějších, pokud tedy nechceme na velkém hřišti tahat za kratší konec a hrát jen na jednoho či dva brejkové hráče.
   Tolik suchá teorie a nyní již k zápasu „A“ týmu, který nastupoval díky marodce v značně oslabené sestavě a pouze na dvě lajny. A tak 1. byla složená čistě z druhoročáků a 2. z prvoročáků. A přestože soupeř na straně „A“ nastoupil jenom s hráči roč.2007 byl z toho hned od začátku parádní a vyrovnaný zápas. Po první patnáctiminutovce jsme sice těsně prohrávali, ale v druhé části jsme již otočili kormidlem na naši stranu. No a ve třetím a čtvrtém dějství se již těžiště hry přesunulo převážně na soupeřovu polovinu hřiště. Chci zdůraznit, že konečný výsledek (20:10) v žádném případě nepřeceňuji, protože se jednalo teprve o první zápas a kluci se chvilku hledali. Nicméně nám ukázali, že hokej umí, pokud tedy hrají se zvednutou hlavou, bez respektu, se střídáním pravé a levé nohy v poměrně rychlé frekvenci, tedy bruslením a ne postáváním.
   Ještě bych rád zmínil, že jsem si trenérem soupeře předem domluvil, že během přestávek prostřídám pár hráčů, aby šanci si zahrát za „A“ mělo víc dětí. Nebylo úplně jednoduché vybrat koho na jednu čtvrtinu přeřadit do „B“, protože jsem byl se všemi víceméně spokojen, ale z hlediska celkového spektra jednotlivých herních aspektů, na které kladu důraz jsem postupně vybral Tomáše, Sébu, Tomína a v „A“ tak dostali místo nich šanci Štěpán, Maruška a Maty. Musím říct, že mě jejich výkon potěšil a rozhodně nebyli na ledě jen do počtu.
   A co napsat závěrem? Ze zápasu jsem rozhodně neodcházel nikterak zklamaný, protože některé momenty, které jsem tam chtěl vidět, jsem tam viděl, všichni hráči se bodově prosadili a lajny se o vstřelené branky spravedlivě podělily. A to já rád, když nejsme týmem pouze jediného hráče.
 
sestava: Patrik Balvín, Jan Knížek, Sebastien Macháček, Tomáš Hájek, Štěpán Jelínek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, (střídali: Štěpán Blahník, Marie Hynková, Matouě Bajer)
 
branky: Jan Knížek 5x, Josef Dvořák 4x, Štěpán Jelínek 3x, Tomáš Hájek 3x, Tomáš Břinčil 2x, Sebastien Macháček 1x, Štěpán Blahník 1x, Marie Hynková 1x
 
asistence: Josef Dvořák 2x, Jan Knížek 1x, Štěpán Jelínek 1x, Tomáš Břinčil 1x, Matouš Bajer 1x
 
   Tak a teď ještě Pepa pár slov za „B“ tým.
Sršni - Nový Bydžov 9:29 (0:10, 3:10, 3:3, 3:6)
   První přátelské utkání sezóny obnažilo až na kost veškeré nedostatky, na kterých je třeba pořádně zapracovat. A že jich bylo. Nejmarkantnější rozdíl mezi týmy byla "hokejovost". Na našich hráčích bylo vidět, že se jedná o první zápas (nevím kolik jich má v nohou soupeř) a tak nám puk spíš překážel a pokud už jsme ho měli na svých holích, nedařilo se nám vymyslet žádnou akci. Kluci se často sjížděli do těsné blízkosti, a to jak při útočení tak při bránění. Několikrát se hostujícímu hráči podařilo kluky tzv. propíchnout a poslat do úniku 2 bydžovské na osamoceného Sama, který i když pokryl první střelu, na dorážku už neměl nárok. Občas jsme všichni honili puk, ale nikdo ho přitom vlastně nechtěl. Soupeř nás bohužel i výrazně přebruslil. Ale věřím, že postupem sezóny bude kritiku střídat chvála! Lepší špatně začít a dobře končit než opačně ;-)
 
sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Matouš Bajer, Štěpán Blahník, Šimon Král, Marie Hynková, Ladislav Janeček, David Staško, Matouš Klouček, Marek Neuman, Martin Závůrka, (střídali: Tomáš Břinčil, Sebastien Macháček, Tomáš Hájek)
 
branky: Matouš Bajer 2x, Štěpán Blahník 2x, Šimon Král 2x, Marie Hynková 1x, Ladislav Janeček 1x, David Staško 1x, Tomáš Břinčil 1x, Sebastien Macháček 1x
 
asistence: Tomáš Břinčil 2x, Štěpán Blahník 1x, Matouš Klouček 1x, Tomáš Hájek 1x, Sebastien Macháček 1x
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Šárka Jelínková.
Myslíš, že budou všichni vaši kluci hrát hokej a budeš chodit pro rady ke Koubským?
Myslím si, že budou. Už teď to někdy u nás vypadá jako na stadionu, naštěstí zatím bez bruslí. Musím říct, že mě nikdy nenapadlo, abych se šel o tomto tématu s kýmkoliv poradit.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Tomáš přišel sám s tím, že by chtěl hrát a trvalo mu asi tři měsíce, než nás přesvědčil, abychom ho vzali na led.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Příjemných zážitků je většina.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Chodí zcela dobrovolně a bere hokej jako součást života. Měl pouze jedno období asi po 3/4 roce, kdy řekl, že už ho hokej nebaví. Dostal za úkol sbalit výstroj a odevzdat trenérovi sám. Musím říct, že od té doby nevynechal dobrovolně ani jeden trénink nebo zápas.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Kdybych byl hráčem, považoval bych to za výsadu a hlavně důvěru, kterou jsme dostali. Tím myslím, mít vlastní prostor. A na hráčích záleží víc než na rodičích.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Zatím se ničemu dalšímu nevěnuje a tráví hodně volného času podle svého, většinou s brášky.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Osobně nejsem příznivcem „velkých“ tím myslím dlouhých (celodenních) turnajů.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Z mého pohledu s Tebou vše důležité řeším.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Myslím si, že tato kategorie je jedna z nejlépe informovaných.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Problémy z kabiny příliš řešit nehodlám, pokud to nebude akutní už proto, co jsem psal o omezení vstupu. O hokeji se bavíme většinou po tréninku a před a po zápase. Nejedná se o žádné dlouhé rozhovory, ale spíše o postřehy a mě hlavně zajímají některé momenty, zda se Tomášovi povedly tak, jak chtěl nebo to byla náhoda. Odpovědi jsou někdy překvapující.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Tak jako většina a to je hrát bez zranění s velkým nasazením. Za mě přeju klukům alespoň jeden zlatý úspěch.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojený s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Mělo by se zakázat „obchodování“ s malými hráči mezi kluby.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Sportoval jsem pouze rekreačně a v současné době hraju rekreačně hokej a nohejbal, u kterého bych byl rád, kdyby se Tomáš přidal. Samozřejmě si vyjedeme na kole a občas in-linech.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili a podle mého názoru je ještě brzy.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Myslíš si, že se Tvé děti uživí hokejem?
Obávám se, aby si v tomto věku nemysleli, že je na světě jen hokej, takže musím krotit emoce, nechat pracovat rozum a vysvětlovat, že na prvním místě je a bude vzdělání.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Jaká byla Tvá sportovní kariéra? Tím myslím sporty, které jsi provozoval a provozuješ aktivně? Případně pokud přidáš (velké) úspěchy.
Ve vztahu ke slovu kariéra jsem byl vždycky laxní, a tak pokud očekáváš nějaký velký a zajímavý výčet, asi tě zklamu. Tudíž kdo se nechce nudit, nechť raději ve vlastním zájmu přesune kurzor myši do pravého horního rohu a okno uzavře. Varoval jsem předem.
   Takže, dělal, nebo spíš zkoušel jsem toho v mládí opravdu hodně a můj táta občas říkal: „Devět řemesel, desátá bída“. Nicméně ve finále u mě zvítězila česká klasika - fotbal a hokej. Vzhledem k tomu, že jsem ale křtěný Vltavou (nejsem na to hrdý, ani se za to nestydím) a později jsme se přestěhovali jen kousek za Prahu, sbíral jsem zkušenosti v kabinách sportovních oddílů právě tohoto regionu. Oproti tomu jako trenér jsem později působil pouze zde v Kutné Hoře.
   No a co se týká současnosti je léto, prázdniny, tudíž honím s rodinkou kola, in-lajny, plavání. Na zahradě občas pinčes, basket, fotbálek a především trampolína. Jo a nesmím zapomenout na tenis, který Báru hodně chytil, a tak na kurtech letos trávíme docela dost času. Protože ale tok času a věk nezastavím, jsem kolikrát rád, že jsem se ještě neocitl v sportovních zprávách jako Borec nakonec s palcem dolu. I když neříkej hop dokud…, protože nedávno si mě v lezeckém centru natáčel paparazzi Milan Klouček, což naštěstí nevyšlo. Zřejmě mu z toho výkonu praskla čočka v mobilu.
   Jo, abych nezapomněl, ještě ty úspěchy, jejichž hodnota je všeobecně velmi pomíjivá. Byl jsem jako hráč i trenér u několika vítězných turnajů a mistrovských titulů v dlouhodobých soutěžích, ale z toho co bylo, se žít nedá. Takže mám na to opravdu mnoho krásných vzpomínek, ale raději se zabývám a věnuji energii tomu co je a bude. Ale pokud bych měl být přeci jen konkrétní, tak za svůj největší úspěch považuji, že mám šťastnou, fungující rodinu a podařilo se mi vychovat dva samostatné, šikovné a doufám i slušné kluky, s tím, že mám ještě jedno želízko v ohni.  I když ani tento úspěch není vlastně můj, ale i to je kolektivní výkon.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Tomáš Knížek: Dělají kluci i jiné sporty, a pokud ano, jaké?
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
  doufám jenom minimum lidí s nostalgií invazi vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968. Protože v opačném případě by mi to připomínalo obrozeneckou Slávy dceru, ve které Kollár vyzýval: „...k velikému tomu tam přichyl se dubisku“. Dubiskem mínil Rusko a k tomu jsme se snad už dopřichylovali, proboha! A tak věřím, že to vše již skončilo na smetišti dějin spolu s červenými trenkami na tělák a povinným stříháním vlasů, jako podmínka připuštění k maturitě.
   Co je ovšem živá a podstatně příjemnější současnost, že Štěpán Blahník dnes slaví již své deváté narozeniny. Tudíž Štěpáne všechno nejlepší, štěstí, zdraví, mnoho úsměvů na tvé tváři a ještě víc důvodů k nim. A především ať jsi vždy rád, že to prožíváš právě tady a teď, a pokud chceš, můžeš o tom i svobodně mluvit a psát.
 
 
 
ZPRÁVY Z FRONTY
 
7. den – pátek
   Pokaždé, když sedím před nepopsaným papírem, sním o tom, že vytvořím něco převratného, něco, co vysvětlí veliké problémy lidstva, něco natolik univerzálního, co pochopí každá bytost a ocení to, ale většinou skončím u dlouhého, leč nic neříkajícího úvodu. Takže to nebudu protahovat a rovnou vás uvítám u posledního zpravodajství ze soustředění.
   Dnešní dopoledne bylo věnováno závěrečným testům (pořadí – Macháček, Hájek, Mimra, Hruboš, Knížek, Tvrdík, Dostal, Bajer, Sadílek, Břinčil, Neuman, Král, Koubský, Zvěřina, Nevole, Žák) a poté rozdělování čísel dresů a volbě kapitána a asistentů. Takže kapitánem byl zvolen Séba Macháček a asistenty Tomáš Hájek a Štěpán Jelínek. Tajné hlasování ukázalo, že právě tito hráči získali svým nasazením v tréninku, výkony a přístupem ke spoluhráčům jejich největší důvěru. Všem tímto gratuluji a celému týmu přeji úspěšnou sezónu. Jinak po obědě proběhla závěrečná olympijská disciplína „Hokejový biatlon“, kterou vyhráli Finové. Toto vítězství rozhodlo o celkových výsledcích na bedně a Nelsonův triumf u Trafalgaru vedle něj bledne svou bezvýznamností. Dále již to pak byla klasika – bazén, večeře a po ní konečně přípravy na závěrečné vyhlášení. Vítězové jednotlivých disciplín obdrželi diplomy a poháry, ovšem medaile, hokejové časopisy a sladkosti dostali úplně všichni. Tudíž na závěr létaly špunty od šampaňského na všechny strany.
   Během soustředění nebyl nikdo vážně zraněn a mezi dětmi panovala veselá a soutěživá nálada. Hlavní poslání tohoto pobytu, kterým bylo stmelení kolektivu, se tedy dle pořadatelů a účastníků podařilo splnit. Zajímají-li někoho celkové výsledky, tak tady jsou. Olympiáda – Finsko, Kanada, Švýcarsko, Dánsko, USA, Česko, Rusko, Švédsko. Sportovní víceboj – Macháček, Hruboš, Knížek, Hájek, Tvrdík, Bajer, Jelínek (jeho umístění bohužel značně ovlivnila nemoc a neúčast na posledních dvou testech), Dostal, Břinčil, Lipský (zde umístění opět významně ovlivnila neúčast na posledních testech), Sadílek, Král, Koubský, Neuman, Mimra (zde umístění ovlivnila naopak neúčast na úvodních testech, z důvodu pozdějšího příjezdu), Nevole, Zvěřina, Žák.
   Celé soustředění uzavřela již tradičně noční bojovka, kde na trase lesem číhali na děti za stromy schovaní trenéři, jak Maďaři v divokých snech Janka Sloty. Toto zocelující dobrodružství bylo sice prosto jak významných hrdinství, tak odyseovských dobrodružství, nenabídlo dokonce ani jediný námět na pokračování seriálu I Should Have Been Dead z dílny Discovery Channel. A tak všichni ve finále došli zpět do tábora v pořádku a spokojeně ulehli k poslednímu spánku v Borovici.
   Zítřejší ráno bude po týdnu skvotování ve znamení velkého uklízení, sbalení věci do kufrů a tašek, spíše tedy naházení a doufání, že to zapínaní vydrží. Předpokládaný návrat do Kutné Hory na zimák je kolem jedenácté hodiny, ale upřesňující SMS ještě pošlu z autobusu.
   Kdybych měl hodnotit sportovní stránku soustředění, za kterou jsem zodpovídal především, tak bylo vidět, že kluci jsou zase o rok starší a šikovnější. Pro mě osobně není to nejdůležitější, jak kdo dopadl ve výkonnostních testech, ale to, že v porovnání vstupního a závěrečného testu se naprostá většina dětí výrazně zlepšila. Pokud bychom se dokázali tak to zlepšovat týden od týdne, tak jsem maximálně spokojen. Co se týká vzájemného poznání a stmelení kolektivu, tak jsme spolu zažili spoustu věcí, dobrodružství, srandy a položili tak doufám základy vytvoření dobré party, což je snad v kolektivním sportu to nejdůležitější.
   Závěrem musím ještě poděkovat všem trenérům, asistentům, vedoucím a zdravotnici za skvělou práci a neustálou péči o děti. Přestože jsme se sešli lidé různých politických vyznání, z rozdílných sociálních vrstev a fanoušci odlišných pražských „S“, tak se nikde neprojevilo nějaké pnutí a nevraživost. Pořád jsme byla dobrá parta jako před lety, a to mi dělá opravdu velkou radost, protože to je to, co náš od mnohých klubů odlišuje, a co nás posunuje dál.
 
6. den – čtvrtek
   Pod heslem zaplevovač datového prostoru se vám hlásím již po šesté z Borovice. Dnešní den jsme dopoledne absolvovali vytrvalostní testy (pořadí – Knížek, Macháček, Tvrdík, Mimra, Hájek, Bajer, Hruboš, Dostal, Král, Sadílek, Koubský, Nevole, Břinčil, Žák, Neuman), strečinkové cvičení a odpoledne kruhový trénink se střelbou z desky na branku, skoky přes lano a přetahovanou v písku. Příjemné počasí jsme kompenzovali návštěvou bazénu, kde kluci námahu z tréninků měli možnost vyplavit ve vodě. Co se týká olympiády, tak první disciplína skok sounož do dálky měla dva vítěze – Finsko a Dánsko. Podvečerní opičí dráhu v nejkratším čase absolvovali Finové. Hypotéza, že osmiletí budou po celodenním trénovaní unaveni, totálně selhala, a tak do večerky děti ještě lítaly a neorganizovaně se bavily. Až ale jednou vyzkoumám, čím to je, tak vydám tiskovou zprávu. Bude začínat: Američtí vědci zjistili, že ... Toto je prostě kategorie dětí specifická mimořádnou živostí, neposedností a soutěživostí. Musím se přiznat, že zaměstnat je po celou dobu a vše přežít bez větší újmy na zdraví či majetku považuji za slušný úspěch. Musím se ještě přiznat, že toho mám chvílemi i docela plné zuby, ale na druhou stranu si to neskutečně užívám a za sebe říkám, že příští rok to chci znovu zopakovat.
   Ještě musím zmínit, že v rámci soustředění trenér zažívá situace, které jsou veselé, smutné, psychicky náročné, mimořádné a běžné. No a pak občas, sem tam, zažije taky situace, které jsou prostě výjimečné. Jako například dnes, kdy nás navštívil Zdeněk Jelínek se svou rodinou. Mnoho let s námi jezdili na soustředění a osobně je považuji za největší pohodáře, jaké znám. Kdyby nebyli manažeři, mohli by si klidně otevřít butik a prodávat v něm pozitivní energii. Nevím, jak to dělají, ale když se objeví, máte pocit, že vylezlo sluníčko. Tak doufám, že pro nás přivezli i nějaké opět na zítra.
 
5. den – středa
   Milí rodičové, vítám vás, a přestože jenom dvěma prsty, za to ale rychlostí nadopovaného datla, vytvářím zpravodajství z dnešního odpočinkového dne. Po hektickém úterku přišla na řadu pohodová středa. Děti měly tentokrát dopoledne volno a mimo fyzicky nenáročného koordinačního testu (výsledné pořadí – Hruboš, Knížek, Tvrdík, Hájek, Jelínek, Dostal, Břinčil, Bajer, Macháček, Sadílek, Koubský, Král, Nevole, Zvěřina, Neuman, Žák) si mohli sami rozhodnout, co budou dělat. Takže si někdo hrál na písku, s míčem, nebo piloval střelbu s pukem. Bohužel dnes se poprvé mimo drobných problému stavil na kus řeči i velký problém a naše řady z důvodu nemoci musel opustit Štěpán Jelínek. Je to veliká škoda, protože podával po celou dobu výborné výkony, ale jsou věci, které člověk neovlivní a zdraví je na prvním místě. Jinak odpoledne jsme byli na výletě, jehož hlavním cílem bylo nakoupení munice na večerní pasování. Bohužel občanská obslužnost blízké vesničky střediskové se smrskla na jeden obchůdek, který jsme totálně vykoupili. Olympijské disciplíny se tentokrát nesly ve znamení nošení. Po obědě nosily týmy své kapitány (vyhrálo Švýcarsko) a po večeři se karta trochu bizarně obrátila (vyhrálo Rusko). No a poté již byl na řadě táborák, kde nám jednotlivé týmy krátkými kulturními vystoupeními představili své země. Nicméně ústředním tématem celého večera bylo pasování nováčků, které lze již brát skoro jako sršní obchodní značku každého soustředění a stává se z něj lidová slavnost. Ostatní obyvatelé střediska postávali u oken, ti otrlejší a nedočkavější z nich dokonce odložili svá pyžama a uhnízdili se blíž. Všichni čekali, až nastane ten slavný okamžik, kdy nováčci za mohutného povzbuzování projdou kordonem mazáků a jejich pasování stvrdí předseda závěrečným razítkem na čelo. Musím zde pochválit všechny pasované, jak skvěle zvládli toto dobrodružství, o kterém se Huckleberrymu Finnovi ani nezdálo. Inu zážitek nemusí být vždy příjemný, hlavně aby byl velmi silný. A tak doufám, že jsme ve finále všichni prožili báječný večer plný dobré nálady.
 
4. den - úterý
   Zdravím do Hor Kutných na závěru čtvrtého dne soustředění. Dnes jsem dlouho přemýšlel, co s "načatým večerem" rozuměj hromadou aktuálních informací, ale nenapadlo mě nic originálnějšího než se opět pokusit o sepsání sesbíraných informací na kyberprostorový papír.
   Dnešní den nebyl rozhodně totožný se včerejším už proto, že nás navštívila kontrola z krajské hygieny, ale vše proběhlo bez problému. Jinak samozřejmostí byla ranní rozcvička po probuzení, snídaně, úklid, bodování, testy (tentokrát silové), olympijské soutěže, bazén, zkrátka kluci byli stále v pohybu. Co se týká výsledků tak podle testů máme siláky v tomto pořadí – Macháček, Lipský, Hruboš, Knížek, Břinčil, Jelínek, Hájek, Bajer, Dostal, Tvrdík, Sadílek, Neuman, Král, Nevole, Zvěřina, Koubský, Žák. V olympijské disciplíně „Pověs si svého trenéra“ vyhrálo družstvo Švýcarska a vědomostní kvíz „Vytoč svého soupeře“ nejlépe zvládli hráči Dánska. Pravdou je, že portfolio mého rejstříku olympijských her musí neustále flexibilně reagovat na nedále situace a plány se mění z minuty na minutu, což u některých kapitánů vyvolává kyselý výraz, jakoby měli vandélii obecnou zavrtanou v močové trubici.
   Jinak jsme velmi potěšeni, že ohlasy, které se k nám z domova dostávají, jsou veskrze pozitivní a SMS typu, že rodiče prosí o přezutí a převlečení potomka, či poukazují na špinavé brýle a rozvázané boty na fotkách, dokazují, že ač k tomu nejsme geneticky předurčeni, tak děti zvládáme na sto deset procent. Není třeba falešné skromnosti. Ano, drobné chybičky budou vždycky, ale důležitý je výsledek. Výsledek je jasný a zřejmý, přestože děti během dne neustále trénují, hrají a blbnou, každý večer jdou spát živé, se všemi končetinami a náš přechodný domov zatím nezbořily. Je to sice řehole dávat si tyto cíle každý den znovu a znovu, ale pouze malý člověk má malé cíle. Dobrou noc.
 
3. den - pondělí
   Vítám vás u zpravodajství z třetího dne, a pokud jste si právě uvařili kávičku nebo čajíček, tak se hezky uvelebte a přeji dobrou chuť a dobré počtení. Abych vás ale ještě trochu nalákal, tak hned na úvod poznamenám, že informační hodnota tohoto článku bude nulová. Případně se bude té nule sakra přibližovat. Jelikož a protože je však rodič (to se samozřejmě týká i mě) člověk naprosto výjimečný, myslím, že pro něj bude tento článek přeci jen přínosný. Tou výjimečností nemyslím takové ty vznešené věci, jako dárce života, vychovatel, ochránce a peněženka. Ale to, že rodič je neskutečně výkonná informační houba, o čemž svědčí i rekordní návštěvnost našeho webu v tomto období. Stačí si ho jen lehce představit a už vidím, jak saje, jak by rád vysál úplně všechno. Jak by rád věděl: „co bylo k jídlu, co jsme dělali, kdo tam všechno byl, co kdo říkal, jak to výsledkově dopadlo, zda se někdo nezranil, jestli už se nám stýská“ A ještě mnohem víc. Takže milý rodiči, v klidu se usaď a saj.
   Dnešní den byl zaměřen hodně na rychlost. Tudíž jak trénink, testy, tak i olympijské soutěže se nesly v duchu této důležité dovednosti. Pravda, trošku už se nám začíná projevovat únava, protože kluci již v půl desátý (půl hodiny před oficielní večerkou) popadali do postelí jako mouchy postříkané Biolitem a usnuli. Děláme pochopitelně fyzicky víc náročných cvičení a her než vloni, protože děti jsou zase o rok starší. Přesto ale dbám na to, aby námaha nebyla extrémně vysoká, ale přeci jen jsme na hokejovém soustředění a nikoliv na nějakém počítačovém příměšťáku, tak tu pot a únava samozřejmě přítomny jsou. Jinak konkrétně dnešní rychlostní testy dopadly v tomto pořadí – Jelínek, Hájek, Hruboš, Knížek, Macháček, Lipský, Bajer, Tvrdík, Dostal, Břinčil, Sadílek, Koubský, Král, Neuman, Zvěřina, Nevole, Žák. Co se týká olympiády tak se velmi dařilo týmu Finska, které vyhrálo obě dnešní disciplíny (skok do výšky, rychlostní štafeta) a dostalo se tak do celkového vedení. Děti zatím soutěží s neskutečným nadšením a zápalem napříč všemi kategoriemi, a tak jedinou kaňkou snad může být neustálé reptání trenérů v rolích hrajících kapitánů a jejich hrozby mou fyzickou likvidací. Naštěstí strach z jejich výhružek je obor lidské činnosti, který je mi vzdálený jako sebekritika Václavu Klausovi. A tak jedeme dál…
   No, a pokud chcete znát náš zdravotní a duševní stav, tak zatím ještě nebyla v naší kategorii jediná slzička stezku a nepočítám-li drobné odřeniny, tak ani žádné zranění či nemoc. Když tedy pominu, že můj hlas si razanci již nezadá s vychlastaným rockerem po odvykačce…. Ale raději nebudu moc chválit dne před nocí a zůstanu pokorný.
   Teď mne už ovšem omluvte, oči se mi začínají vydatně klížit a nehodlám jim nijak bránit. Dobrou noc. Tma.
 
2. den - neděle
   Dobrý večer či dobrý den, to podle toho, kdy to bude číst. Právě mi vybyl čas, abych zamořil kyberprostor zpravodajstvím z druhého dne našeho soustředění. Tudíž článkem, u něhož nelze hledat souvislou niť, natož pak nějakou hlubokou myšlenku a při nejlepším by se dal nazvat článkem experimentálním.
   Říká se, že co se člověku zdá první noc v novém obydlí, že se vyplní. Je to takové až trochu romanticky naivní tvrzení, které přisuzuji radosti z nové střechy nad hlavou. Já osobně nemůžu tuto tezi potvrdit, jelikož jsem první noc skoro nespal (ukrutná migréna). Co se zdálo klukům nevím, ale večerní ukládání byl běh na dlouhou trať, protože si bylo potřeba povyprávět všechny historky a zážitky z prázdnin. „Kluci dobrou noc“. S větou plnou naděje a optimismu jsem ve 22.00 zhasínal světlo. „Ať už je tu klid a koukejte chrápat“, následovalo za hodinu ve větě plné naděje a optimismu. Nicméně ráno proběhl budíček standardně v 7.30, pak rozcvička, ranní hygiena, snídaně, úklid našich přechodných domovů a jeho bodování. Dopoledne jsme provedli obratnostní test s kruhovým tréninkem a zahráli několik sportovních her na malém prostoru. Vše v tempu, s maximálním nasazením a s typicky burcujícím hlasitým projevem trenéra. K obědu byl kuřecí řízek s bramborovou kaší a k večeři guláš s těstovinami. Nic výjimečného, ale chutnalo, protože se vše snědlo. Odpoledne byla na programu dvakrát Olympiáda, bazén, sportovní hry, vyhlášení, trochu osobního volna, večerní hygiena a hupky šupky na kutě.
   Když už jsem zmínil vyhlášení, tak v dnešním obratnostním testu borci uspěly v tomto pořadí Hruboš, Tvrdík, Jelínek, Macháček, Lipský, Knížek, Bajer, Hájek, Král, Břinčil, Nevole, Dostal, Koubský, Neuman, Zvěřina, Sadílek, Žák. Jako velké pozitivum musím zmínit, že v druhém kole se úplně všichni zlepšili, a to je to, o co mi jde především.
   A nyní se již hlásí olympijské studio se svými výsledky. Vězte tedy, že v druhé disciplíně „Blbárna“ vyhrálo Švýcarsko. Ne, že by snad bylo nejbl…, ale naopak prokázalo nejlepší koordinační schopnosti. A v třetí „Sbírání brambor“ zase rychlostní dovednosti nejlépe zúročili zástupci Finska.
   No a nyní, když už děti spí, sedíme na štábáku, plánujeme program na zítra, plkáme a celkově se dá říct, že trávíme další večer naprosto neužitečnými věcmi. Ale tyhle večery jsou velmi příjemné. Je hodně legrace, vzájemného utahování a hokejových historek s nespisovnými výrazy a všema těma špatnýma koncovkama, které by v psané podobě byly nepřípustné. Takže já se loučím a zítra zase napočtenou.
 
P.S. A pro ty, co neradi čtou, tak ještě přikládám krátké video s fotkami z prvních dvou dnů. Já tedy na nich vypadám jako ten pán, co neví, co by ještě sežral, vypil a vykouřil, ale vašim dětem to moc sluší.
 
1. den - sobota
   Dobrý den. Rok se sešel s rokem a tak opět zdravím všechny, kteří čekají na pravidelné denní zpravodajství z hokejového soustředění. Popravdě letos je těch změn nějak moc (termín, čas odjezdu), a tak abychom stihli všechno, na co máme jindy celý den, museli jsme se hodně ohánět a zrušit i podvečerní volno. Ten, který psal o babylonské věži jako o dokonalém příkladu všeobecného zmatku a pomatení, zřejmě nikdy nezažil první den soustředění – soundtrack cesty vytvářely dětské rošťárny a dovolenkové historky, po příjezdu vynošení a uložení veškerého materiálu z autobusu, převzetí ubytovacích prostorů, rozdělení účastníků na pokoje podle kategorií a jejich přání, vybalení věci, povlečení postelí, provedení vstupních testů, olympijského draftu a ve finále i první soutěžní disciplíny. Chvílemi to vypadalo na dokonalé pomatení mysli, alespoň tedy v mé hlavě určitě, až jsem se při návštěvě toalety přistihl, jak pro jistotu několikrát prohlížím panáčka, abych doopravdy vešel do správných dveří. Musím ovšem přiznat, že jsem to tak sám chtěl, těšil se na to a nyní se s tím budu muset nějak poprat. Jen mne občas napadá, že v nejbližších několika dnech nebudu mít na nic jiného čas. Když se ovšem vyhrabu z těch pesimistických děr, temných slují a skrytých pastí, tak se mi to tu všechno moc líbí a kluci jsou zatím skvělí.
   Jinak dnešní vstupní test skončil v tomto pořadí – Macháček, Jelínek, Knížek, Hruboš, Hájek, Bajer, Břinčil, Tvrdík, Lipský, Dostal, Koubský, Sadílek, Neuman, Král, Zvěřina, Nevole, Žák a úplně všechny musím pochválit za předvedené výkony a nasazení.
   Co se týká Olympiády, tak ta začala tradičním draftem hráčů a ti naši kluci jsou v následujících týmech: Česko – Tvrdík, Hájek, Bajer, USA – Neuman, Mimra, Kanada – Hruboš, Macháček, Král, Rusko – Jelínek, Sadílek, Dánsko - Koubský, Komárek, Švédsko – Břinčil, Zvěřina, Finsko – Knížek, Nevole, Švýcarsko – Lipský, Dostal, Žák. Takže můžete na dálku fandit a dnes mám dobrou zprávu pro příznivce Dánska, protože právě ona vyhrála úvodní soutěž v přetahování lanem a ukázala tak, že má velmi silné družstvo.
   No a to je zatím asi vše, takže velký příběh plný sportu a skvělých kolektivních i individuelních výkonů právě začal! V hlavní roli pohoda a úsměv, vypravěč Síra, režie děti. Další díl se brzy objeví ve vašich strojích, a proto nás pravidelně sledujte. Dobrou noc.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 07 – VYRÁŽÍME NA SOUSTŘEDĚNÍ
 
   Tak se nám to blíží a blíží a v sobotu zase po roce vyrážíme. Kam? No přeci na tradiční soustředění, i když tentokrát v trochu netradičním termínu. Než se ale za námi zavřou dveře autobusu a naposledy zamáváme, tak ještě pár organizačních informací:
-sraz na ZS ve 14.00 a odjezd autobusu ve 14.30. Přizpůsobte, prosím, svůj příjezd tak, aby bylo na všechno dost času a klidu. 
-všechny děti musí mít „Potvrzení od lékaře“ (nemůže být starší jednoho roku od data vydání), „Bezinfekčnost“ (ideální datum podepsání je den odjezdu na soustředění, tedy 13.8.2016) a kartičku pojišťovny (dle informací, které má Martin, nemusí vždy kopie stačit). Dokumenty lze stáhnout zde:
!!!Bez těchto dokumentů nebude dotyčnému povolen odjezd!!!
 
Co sebou? Jednoduše řečeno vhodné věci na sportovní soustředění:
-tudíž obutí na hřiště, do tělocvičny i do lesa, sportovní oblečení, něco teplejšího na večer, něco nepromokavé kvůli eventuelnímu dešti, spodní prádlo, hygienické potřeby, osušku, pyžamo...
-na suchou přípravu hokejku, hokejové rukavice, láhev na pití. Gólmani i masku, vestu, kalhoty, lapačku a vyrážečku. Betony vezmeme jedny univerzální.
-na mokrou pantofle a plavky, protože budeme každé odpoledne chodit do bazénu jako součást kompenzace plavat a trochu blbnout...
-na chvíle volna karty a společenské hry, ale určitě ne tablety, notebooky, mobilní telefony a všelijaká jiná elektronických zařízení, protože za jejich ztrátu či poškození nemůžeme přijmout zodpovědnost. A především týden v Borovici bude sportovní, s kamarády a chceme, aby interpersonální interakce (to je termín co!) probíhala standardním způsobem, jako do počátku milénia mezi dětmi probíhala. Nevěřili byste, jakou zábavu jim poskytuje jen písek v beach volejbalovém hřišti a travnatá plocha s lanovkou, stromy a nejrůznějšími prolézačkami.
-kapesné dle vlastního uvážení (při odjezdu lze opět uložit u mě, jinak za ně nepřejímám odpovědnost)
-vzhledem k tomu, že stravování začínáme v 18.15 večeří, tudíž s tím takto počítejte a klukům dejte na odpoledne něco na zub. Nepovažuji ale za žádoucí, abyste jim sebou balili nějaký mimořádný proviant navíc. Zajištěn je celodenní pitný režim a mimo plné penze i svačiny. Stejně jako každý rok budeme důsledně trvat na tom, aby jídlo na snídani, večeři a oběd bylo snědeno a nebylo nahrazováno nějakými oplatky a sušenkami, protože ten nebo onen nejí nic kromě kuřecích řízků připravených vlastní maminkou, a to za úplňku. 
-no a pak ještě nejrůznější drobnosti jako léky, které dítě užívá (o tom informovat osobně), baterku na noční bojovku, polštář nebo plyšák na sladké sny, úplatky pro trenéra…
 
   Protože mě už víc nenapadá, tak závěrem ještě poprosím o respektování zákazu návštěv během soustředění. Berte prosím ohled na ostatní děti, kterým by bylo přirozeně líto, že za nimi nikdo nepřijel. A pokud to někdo nebude moci vydržet a bude chtít své dítko slyšet, tak může klidně zavolat mně nebo naopak dítko může zavolat z mého telefonu. Jinak se pokusím o denní zpravodajství na našem webu, s fotkami, výsledky testů a soutěží. Nic ale neslibuji, protože víc než nedostatek času je v tomto případě problém mizerné internetové připojení.
 
P.S.Pro úplnost ještě odkaz na oficielní propozice k soustředění
 
P.S.s.A ještě adresa na případné pohledy a dopisy:
ABLAS - Areál rekreačních středisek Borovice Lites a Seba
Středisko Lites
Borovice u Mnichova Hradiště
295 01 Mnichovo Hradiště
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Jana Nevolová.
Je pro tebe nová sezóna spojena se zajištěním nové výstroje?
Ahoj, díky za otázku. Prozatím to vypadá, že díky zapůjčení a ponechání výstroje z loňska (a to opravdu oceňuji) nebudou náklady téměř žádné. Počítáme s tím, že budeme pořizovat brusle, doufejme až v průběhu podzimu.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Štěpán stál na „želízkách“ s hokejkou v ruce na vsi na rybníce už v roce a půl, takže bylo otázkou času, kdy začneme pomalu se skvělým panem Kopeckým bruslit a pak i se Sršni hrát hokej.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Nejpříjemnější je to pokaždé, když má Štěpi v očích radost a na tváři jeho potutelný úsměv, že se mu něco povedlo, to když dá gól a koukne na tribunu, jestli jsme to viděli, a my v tu chvíli víme, že to všechno kolem za to stojí.
Nejnepříjemnější dojem mám z dob, kdy si maminky v kabině příliš nerozuměly a hlasitě se hádaly i před dětmi nebo nepokrytě pomlouvaly ty druhé během tréninků a zápasů a mě se pak do kabiny, vlastně na hokej vůbec, ani nechtělo chodit. Doufám, že tohle je snad navždy za námi. J
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Štěpi chodí na tréninky rád. V době kdy začínal, bojoval trošku sám se sebou, se studem a odvahou jít mezi starší kluky. V poslední době jsme ale spíš bojovali my s tím, zda ho s kašlem na led pustit nebo ne.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
V podstatě s tím souhlasím. Klukům to jedině prospěje. Bojím se jen toho, jak to budeme některé dny stíhat a jak se zvládne v časovém presu rychle sám obléknout. Budou nějaké tresty pro pozdě příchozí rodiče? J
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Časově moc nezvládáme, zvlášť když teď se svými zálibami nastoupily už i holky J Ale i tak jezdí Štěpán velmi často na ryby, hraje na flétnu, chodí na angličtinu a ve škole ještě na atletiku a moc rád maluje. Snažíme se ho podporovat ve všech činnostech, které ho baví a neomezovat ho pouze na hokej/sport. Chceme, aby měl v budoucnu možnost si sám vybrat, kterým směrem a jak půjde.
 
7. Co bys změnila na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Jsem spokojená a práce trenérů i asistentů si opravdu vážím.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Ne.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Ano. Stránky jsou fajn a je tam vše.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Tohle řešíme, pokud je to potřeba, bezprostředně po tréninku/zápase, ideálně ještě po cestě v autě domů. Štěpán nad vším hodně přemýšlí a řeší nespravedlnosti a fauly a chování svých kamarádů, spoluhráčů a protihráčů a chce vše vysvětlit. Občas je těžké mu „výchovně“ odpovědět. Ale i proto jsme rádi, že hraje hokej a užívá výhod a přínosu kolektivní hry.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Abychom si to řádně užili, děti i rodiče, něco se naučili a nebyli při tom nemocní nebo zranění. U nás speciálně, doufám, že letos už méně kašle, udělali jsme pro to maximum. Tak uvidíme.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Já tohle moc neřeším ani nesleduji.
 
13. Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
V poklusu jsme celá rodina pořád, rádi plaveme, lyžujeme, teď už i bruslíme (kolečkově i ledově). Já hrála dřív volejbal a na vejšce chvíli závodně plavala, ale sport mám víc pro radost a nerada organizovaně. Pepa (manžel) hraje krajský přebor v nohejbale a v zimě s kamarády rekreačně hokej. Všechno z toho děláme rádi celá rodina.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili. Štěpi má léto na ryby a lezení po stromech a výpravy s dědou do lesů a hájů :-D Na hokejovou školu prozatím nechce. Pokud někdo hokejem žije i v létě, myslím, že proti tomu nemám co namítat. Hlavně když dítě chce a baví ho to tam.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto by ses ráda k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Už jsem toho napsala asi až dost a nic víc mě nenapadá.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Bavíte se doma se ženou o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny? J
Tak určitě… Je to neodmyslitelná součást našeho společného života, i když v případě Martiny trochu nedobrovolná, a tak ty diskuse jsou občas jako Blízký východ – nemají řešení. Teď ale vážně. Víc než o kategorii, kterou trénuji, mi spíš ona vypráví o zápasech naší Báry, jež občas nestíhám. Pravda, na některé věci máme občas jiné názory, protože je rozdíl sledovat dění jen z tribuny a znát i problematiku z další strany toho magického trojúhelníku trenér-hráč-rodič. Nicméně většinou se shodneme.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Otázku bych ráda položila Tomášovi Břinčilovi: Myslíš, že budou všichni vaši kluci hrát hokej a budeš chodit pro rady ke Koubským?
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak ne že by přímo slavil, ale určitě má důvod ke spokojenosti trenér. Přestože je totiž léto, do haly kutnohorského zimního stadionu již vtrhla zima. A tak po svém příchodu nasál vlahý a dostatečně (rolbou) sycený vzduch od ledu a poté si už jen užívat kluzké ledové plochy, které podle řidičů není nikdy dost, slušné účasti na prvních trénincích s ohledem na probíhající prázdniny, ale především nasazení a chutě svých svěřenců. Samozřejmě věci se teprve pomalu opět dávají do pohybu a začínáme si teprve zvykat na intenzivní tréninkové tempo a zatížení jiných svalových skupin než doposud. Věřím ale, že jsme schopni vytvořit kompaktní tým šikovných, snaživých a skvělých kluků a děvčete, pracovitých trenérů a nadšených a obětavých rodičů.
   Ovšem jestli má někdo důvod skutečně slavit, tak jsou to právě dva hráči tohoto týmu - Dominik Hruboš a Matouš Klouček. Ten první svátek a druhý již osmé narozeniny. Dovolím si tedy oběma sousedům z kabiny popřát všechno nejlepší, štěstí, pohodu, úsměv a hodně zdraví. Dominikovi k tomu o špetku víc průbojnosti s dravostí a Matoušovi chutě výrazněji se prosadit ve hře a rychleji převléknout v kabině, protože jinak jim už nic nechybí. Tudíž nehasit a nechat hořet.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Víťa Dvořák.
Jak vylepšit zázemí pro rodiče, resp. příznivce kutnohorského hokeje v prostorách zimáku?
Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že stávající zázemí pro rodiče a příznivce není odpovídající potřebám. Na základě mých poznatků o podobě zázemí zimních stadionů, bych uvítala rozšíření kapacity pro občerstvení, které by poskytovalo klidovou zónu.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jsi ho na tuto cestu přivedla či nasměrovala?
Hrát hokej bylo synovo přání.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Pokud se jedná o nejpříjemnější zážitek, je to pochopitelně každé vítězství našich kluků. Naopak nejnepříjemnějším zážitkem, byla situace, kdy někteří rodiče úspěšnějších hráčů znehodnocovali výkon méně zdatných, i když jinak snaživých dětí.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Druhá polovina hokejové sezóny byla náročná, trénink byl nedobrovolný.... S tímto problémem nám vyšel vstříc Pavel, kterému syn nedokázal říct „JÁ NEPŮJDU.“
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
S tímto omezením souhlasím.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte? 
V současné době se věnuje pouze hokeji.
 
7. Co bys změnila na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Se současným stavem jsem spokojená, zvláště mohu pozitivně hodnotit osobní i profesní kvality trenéra.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
V žádném případě to není problém.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
V rámci daných možností ano.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Průběžně tento rozhovor mezi námi probíhá.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Upevnění technické zdatnosti kluků při hře a jejich větší aktivitu pro dosažení vítězství.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Mediální kauzy nesleduji.
 
13. Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní činnost společně se svým dítětem?
Během školního věku jsem se aktivně věnovala basketballu, volejbalu, stolnímu tenisu. Se synem provozuji cyklistiku, jízdu na kolečkových bruslích a plavání.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Podobné akce jsme se dosud nezúčastnili.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto by ses ráda k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Jaká je perspektiva dětského hokeje v Kutné Hoře?
Doufám, že dobrá.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Máš rád svíčkovou s knedlíky?
Ano mám. Koneckonců mé tělo je chodící reklama na dobré jídlo.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Dalším respondentem je Šárka Jelínková.
Otázka zní: “Je pro tebe nová sezona spojena se zajištěním nové výstroje?”
 
 
 
ZMĚNA ČASU TRÉNINKU
 
   Dobrý den. Právě jsem se dozvěděl, že naše srpnové tréninky (1.8., 3.8., 8.8., 10.8.) se posouvají do nového času 20.00 – 21.00. Moc se omlouvám za tuto změnu, o které jsem ještě před pár minutami neměl tušení a nemám na ní ani vliv. Bohužel doma není nikdo prorokem…
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 06 - JDE SE NA LED
 
   A už se nám to pomalu zase blíží… Co? No přeci doba, kdy na úřadech nahlásíme přechodné bydliště „Zimní stadion“ a všechno to zase vypukne nanovo. No, a protože puštěné chlazení začíná vyrábět led, je tedy nejvyšší čas vyhnat z hokejových tašek moly a vytáhnout hokejky ze záhonku s rajčaty. V pondělí 1.8. dojde od 19.15 hod. k prvnímu seznámení s ledem (doporučuji dřívější příchod do kabiny z důvodu zabydlení nových míst, případně fasování výstroje) a následujících čtrnáct dní se budeme scházet podle rozpisu v tabulce. Poté 13.8. vyrazíme na soustředění do RS Borovice Lites (upozorňuji na změnu času srazu na ZS - 14.00) a po návratu již najedeme na tréninky podle rozpisu, který by měl platit po celou sezónu - pondělí 17.15 – 18.15, středa 16.45 – 17.45, pátek 15.30 – 16.30. Na poslední prázdninový týden se pokusím dohodnout už nějaký ten přátelák, o čemž budete samozřejmě včas informováni. Jinak ještě připomínám, že na novou sezónu bude opět potřeba lékařská prohlídka, která pro naši věkovou kategorii zatím stačí od dětského lékaře. Jediný svazem uznávaný formulář si můžete stáhnout na tomto odkaze.
   Pro dnešek již asi vše. Takže jen dodám, že kabina v mírně inovovaném kabátě se na vás již těší, stejně jako já v tom starém. Mějte se hezky, hokeji třikrát zdar a brzy na viděnou.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   nejspíš někteří ruští sportovci, kterým přeci jen bude na poslední chvíli povolen start na olympiádě v Riu. S tím, že by měl být potrestán ten, kdo podvádí a nerespektuje pravidla, zřejmě souhlasí většina, ale jestli státem organizované porušování fair play a z toho plynoucí kolektivní odpovědnost je nad právem jednotlivce a jeho presumpcí neviny, je již složitější. Charakteristickou známkou sportu je nepochybně ctižádost docílit těch nejlepších výsledků, jenže Olympiáda už dávno není jen o sportu, férovém soupeření a už vůbec ne o „souladu mezi tělem a duší“, jak jí chápali staří Řekové. Dnes je to i velký showbyznys, reklama a velmocenská propaganda, tudíž se nemůžeme divit MOV, které rozhodlo ve stylu Chytré horákyně – oblečená/neoblečená, účast/neúčast, ani organizátorům, jež bagatelizují výzvu více než 150 akademiků z nejprestižnějších univerzit světa na odložení nebo přesunutí olympiády kvůli viru Zika, který poškozuje zdraví takovým způsobem, s jakým se medicína doposud nesetkala a díky velké koncentraci lidí z celého světa by se mohl i dál šířit a mutovat. Zkrátka proklamované olympijské myšlenky a ideály zakladatelů moderních olympijských her se dnešní současnosti již opravdu hodně vzdálily.
   Co ale stále platí a zůstává skutečným důvodem k oslavě, je dnešní svátek Kuby a osmé narozeniny Daniela. Takže pánové všechno nejlepší a především ať zdraví slouží, štěstí přeje, láska nejbližších neopouští, přátelství pomáhá a do cesty se staví jen ty krásné problémy bezstarostného dětství. Ta vaše budoucnost je totiž stále před vámi a nezapomeňte, že není místem, ke kterému dokráčíte jen tak, ale které si bude muset sami vytvořit. Ať se vám to tedy daří.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Martin Blahník.
Co bychom mohli udělat, jako rodiče, pro lepší atmosféru při zápasech?
Každý rodič výkon svého dítěte a mužstva prožívá jinak. Přesto je třeba respektovat pozici trenérů a nevměšovat se do utkání pokřikováním na děti, i když chápu, že to člověku mnohdy nedá. A pak samozřejmě podporovat kluky dostatečným fanděním, ale přitom nezapomenout ctít soupeře. Myslím si, že kolem týmu jsou rodiče, kteří jsou schopni spolu navzájem vyjít a to už je dobrý předpoklad, aby se to odrazilo pak i na pozitivní atmosféře v mužstvu a při zápasech.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Nebudu zastírat, že jsme si přáli, aby Pepa našel k hokeji zalíbení. Svým způsobem jsme ho proto chtěli směrovat, ale hned od začátku při bruslení s panem Kopeckým se ukázalo, že jej není třeba nutit a že hokej je hra, která ho bude bavit.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Říct konkrétně nějaký zážitek, který je nej mě momentálně nenapadá. Nechci vyzdvihovat tu či onou chvíli, všeobecně jsem s děním u mužstva spokojený a drobné problémy, kterých bylo minimum, považuji za nedůležité, protože to k tomu prostě patří.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Rozhodně rádo a nebylo třeba nikdy nutit.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Nemám s tím problém, a naopak to i schvaluji k vzhledem k povahám některých dětí, které potřebují, jak se říká více otrkat a naučit se soběstačnosti.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Jelikož hokej vyplňuje převážnou část týdne, snažíme se, aby volný čas strávil také se svým bratrem Mikulášem a spolu si vyhráli dle vlastních představ.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Nic mě nenapadá, jsem spokojen, co se týká naší kategorie.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
V tomto ohledu nevidím žádný problém do teď ani do budoucnosti.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Myslím, že maximálně, webovky jsou toho důkazem.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Určitě bavíme, ale spíš obecně, než že bychom řešili vyloženě nějaké problémy.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Zprvu aby se všem vyhýbala zranění, Pepu hokej bavil jako doposavad a když se mu bude dařit i celému týmu tak jenom dobře.
Osobně věřím, že tým má svoji sílu i kvalitu a určitě se v sezóně prosadí.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojen s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Odpovím zřejmě jako ostatní, ale nemám dostatečné informace o této problematice, proto se nedokážu k tomu to tématu vyjádřit.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Ano. hrával jsem do čtrnácti hokej. Ve volném čase si chodíme zakopat, jezdíme na kole nebo hrajeme badminton, popřípadě šipky.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili a myslím si, že takto nastavené tréninkové zatížení je zcela dostačující.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Bohužel mě nic nenapadá.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Nejde si nepovšimnout, že hokeji dáváš maximum, už byť jako trenér tak jako provozovatel webových stránek, u kterých musíš taky strávit řadu času. Je pro tebe hokej opravdu taková ,,droga,, bez které si nedokážeš představit život?
To asi opravdu ne. A přestože hokej či všeobecně sport miluji a je velkou součástí a náplní mého života, tak v něm mám mnohem víc zajímavých, cenných a upřímně i důležitějších věcí. Často svým dětem říkám: „Dělej to naplno, nebo to nedělej vůbec“. A myslím, že to platí nejen pro hokej, ale každou lidskou činnost. Dělat něco jen tak na půl plynu a bez zájmu mi připadá jako marnotratná ztráta času. Potom je snad smysluplnější poohlédnout se po něčem jiném, co by nás skutečně bavilo, nebo dávalo pocit, že naší energii věnujeme věcem, které jdou tím správným směrem, nebo je tam máme možnost alespoň směrovat. Takže jestli píšeš o dávání maxima, jsem opravdu potěšen, protože tak by to mělo být.
   Ale myslím, že úplně nejtrefněji to za mě řekli moje vlastní děti, které mi letos k narozeninám složili a jako takové „Siro Family“ i zahráli písničku. Pravda, byla trochu nekonečná, protože si v ní utahovali ze všech mých zlozvyků a špatných vlastností, ale happy end byl:
Jsem jen jeden chlap ze sta,
na noční chodím, i když síly občas nestačí.
Víc než trenérská hvězda,
jsem tátou z povolání a tím jsem nejradši…
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Zeptám se Jany Nevolové na názor jak vylepšit zázemí pro rodiče, resp. příznivce kutnohorského hokeje v prostorách zimáku?
 
 
 
NABÍDKA LEVNĚJŠÍ VÝSTROJE
 
    Musí-li někdo z rodičů pořídit dětem nové hokejové vybavení, či jen některou jeho součást a ta zapůjčená našim oddílem mu nevyhovuje, může využít možnost nabídky zakoupení vybavení značky Bauer za levnější než běžně dostupnou cenu. V tomto případě prosím kontaktujte do středy p.Macháčka, jenž jí díky svým kontaktům zrealizuje přímo u výrobce. Velikosti doporučují vyzkoušet v obchodě, nebo kdo si troufne, může i shlédnout web http://eshop.bauerhockey.cz/ a vybrat podle něj. Přeji výhodný a dobrý nákup.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   není asi ten správný termín, spíš si připomínají obyvatelé Říma obrovský požár, který v roce 64 zničil podstatnou část jejich města. V románu Quo vadis jsou na pozadí této události popsány počátky křesťanství a krutosti ze strany Římanů a císaře Nera páchaných na jeho prvních stoupencích. Upalování, ukřižování, či rozsápáni v aréně divou zvěři je z dnešního pohledu nehumánní, ovšem smutné je, že o několik let později, když již bylo pronásledování křesťanů za císaře Konstantina ukončeno, se karta najednou obrátila a z pronásledovaných se stali pronásledovatelé, kteří při pokřesťanštění zbytku říše praktikovali proti pohanům a židům v podstatě ty samé brutální metody. Což dokládá i mučednická smrt zfanatizovaným davem asi nejvýznamnější pozdně antické filozofky a učenkyně Hypatie z Alexandrie. Inu ono biblické: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim" mělo a má v běžném životě lidského pokolení stále své nedostatky s uplatněním.
   Nicméně je přeci minimálně jeden důvod dnes slavit, a to u Komárků, protože Kubovi je právě osm let. Netuším, jestli následující rok bude zrovna jeho přelomový, jestli si poprvé uvědomí, že život je někdy boj, a nikoli jen procházka růžovou zahradou bez sebemenších problémů. Ale přeji mu, až ten okamžik přijde, aby i poznal, že ten boj je překrásný a stojí za to ho neustále absolvovat. Kubo všechno nejlepší k tvým narozeninám. Je to krásný a neopakovatelný věk, podobně jako ty osobnost. Takže hodně štěstí, zdraví, výjimečných okamžiků a neztrať svůj kouzelný úsměv a schopnost dělat i každodenní maličkostí s radostí. Měj se fajn a hlavně nic nezapomínej.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Milan Klouček.
Jak moc ti vadí, že ti p. Bajerová říká p. Blaníku?
Vůbec mi to nevadí. Jako správný Čech bych mohl být hrdý, že mě Monika takto oslovuje. Blaničtí rytíři byli ochránci a vyjeli na pomoc, když to národ potřeboval.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Štěpána jsem k hokeji přivedl, ale nikdy jsem ho nemusel nutit, aby šel na trénink.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Příjemné zážitky jsou takové, když vidím na hřišti od kluků dobrou týmovou práci. Tým je vždy víc než jedinec. Bohužel v dnešních kolektivních sportech se propaguje opak. Je to jeden z důvodů, proč jsme na mezinárodní úrovni neúspěšní.
Negativní zážitek je spojen se zraněním jakéhokoliv hráče. Bohužel hokej je hodně tvrdý sport.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Na hokej chodí rád a na všechny tréninky se těší. Má to takto se všemi sporty.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Omezení vstupu rodičů je v kompetenci trenéra. Je určitě dobře, že se děti naučí samostatnosti.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Hraje florbal. Myslím si, že by se děti do určitého věku neměly upínat jen k jednomu sportu. Jako trenér florbalu přímo doporučuji, aby dítě dělalo ještě jeden sport.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Nemůžu hodnotit klub jako takový. Ovšem s prací našich trenérů jsem spokojen.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Nemám žádný problém dojít za jakýmkoliv z trenérů a říci vlastní názor. Ale to se už o mně ví. Za své názory by se člověk neměl stydět, i když jsou někdy nepříjemné. Pomlouvání za zády se mi nelíbí.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Ano, všechno je super.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Neřešíme, toto je problém spíše dívčích týmů. O hokeji se bavíme cestou ze zimáku domů.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Doufám, že se děti budou zlepšovat a vytvoří dobrou partu.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojený s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Myslím, že jsme takřka ve všech kolektivních sportech zaspali. Dříve byly sportovní třídy, oddaní trenéři. Vedení tlačí na trenéry, aby byly výsledky již u těch nejmenších. O chodu klubů rozhodují diletanti, kteří sportu vůbec nerozumí.
Největší problém vidím ve výchově dětí. Spousta dětí má skoro všechno, o co si řeknou doma a ničeho si potom neváží.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Sportoval, sportuji, a dokud mi to zdraví dovolí, také budu sportovat. Pohyb je součástí mého života.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Opět pračka na peníze. Je to hloupost. V klubu by se měly vytvořit takové podmínky, aby se nikam jezdit nemuselo.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Nic mě nenapadá.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Ahoj, čeho bys chtěl s tímto týmem dosáhnout? Máš nějaké plány a cíle?
Děkuji za tuto otázku, protože je to téma, ke kterému bych se v nějakém svém budoucím přípise určitě taky dostal. Ona totiž každá organizace či uskupení by měla mít nějakou vizi, ať už je to Volkswagen, Foxconn, Dobrá čajovna, Klub přátel žehu, hokejový oddíl či každý jeho tým a všichni v té komunitě by měli vědět, kam budou směřovat. Někdo tomu říká česky Our mission, někdo Strategický plán a někdo tomu neříká nijak. Ale nejde o to, jak tomu kdo říká, ale jde o to kam, proč a jak tam půjdeme. Tento úkol má na starosti vždy nejvyšší vedení dané komunity… představenstvo, dozorčí rada, majitel, předseda, trenér… prostě ten nejvyšší. Měla by to být jedna z jeho základních povinností, která v byznyse rozhoduje o bytí a nebytí stovek zaměstnanců nebo o spokojenosti členů společenstva.
   Téma tvé otázky je ale tak obsáhlé, že na ni odpovím raději dvakrát. Začnu verzí „simple“, protože si uvědomuju, že většina upřednostňuje co nejjednodušší a nejrychlejší způsob vstřebávání informací. Takže. Budu se snažit, abychom hráli, samozřejmě viděno optikou naší věkové kategorie, útočný, kolektivní a co nejatraktivnější hokej. Budu pochopitelně rád, když se to i pozitivně projeví na našich výsledcích, ale vítězství za každou cenu pro mě není prioritou. Mnohem důležitější pro mě bude, abych na hráčích viděl herní a dovednostní posun. A to nejdůležitější, aby je to především bavilo a těšili se na hokej. Za základní pilíř či stavební kámen, na kterém je možno toto stavět, pak považuji dobrý kolektiv s týmovým duchem a přátelskými vztahy, protože jak kdysi zpívala slovenská skupina Elán v jedné ze svých písní: „Len kamarát ti prihrávku vráti“.
   No a pro ty hloubavější a trpělivější čtenáře se nyní rozepíšu znovu ale víc doširoka v druhé verzi odpovědi „extended“. Ano určitě mám plány a cíle, ale nejedná se o nějaké konkrétní cíle jako je umístění v tabulce (ty v naší kategorii ani nejsou), počet vítězství, či získaných bodů. Asi jako každý bych si přál, aby jeho svěřenci co nejčastěji zažili pocit vítězství a budu se v rámci svých možností a fair play o to snažit. Samozřejmě, že v raném věku není tím nejdůležitějším vyhrávat, ale také bychom neměli být k výsledkům zcela lhostejní a přehlížet je, protože o mnohém vypovídají. V česky mluvící Evropě je ovšem poslední dobou trendem dehonestace vítězství jako cíle sportovního klání. Osobně ale neznám nikoho koho baví prohrávat, a proto řeči typu „hrajeme to jen pro zábavu a ne pro vítězství“ beru jako výplod osoby stižené bájnou lhavostí, nebo alibistickou zástěrku špatné práce v klubech, či špatné práce jednotlivých trenérů. Na druhou stranu jsem ale odpůrcem vítězství za každou cenu. Bohužel jsou ale mezi námi stále někteří a zdůrazňuji „pouze někteří“ trenéři, kteří jsou pro pofiderní vítězství i v obyčejném přáteláku ochotni zakopat hodnoty, jako je etika, morálka, svědomí, či zbytek skutečné lásky k čistému sportu. Raději pak budou doma počítat medaile z turnajů a nepřinutí je ke změně postoje ani fakt, že jsou svým svěřencům často tím největším příkladem. Myslím si, že v dětských kategoriích je potřeba hledat kompromis mezi dvěma extrémy, tedy hrou na výsledky za každou cenu a hrou bez zájmu o výsledek.
   Mojí největší snahou a cílem ale je, aby to pokud možno co největší počet dětí především bavilo. Ze všeho nejdřív si totiž musí vypěstovat hlubokou lásku k hokeji a sportu, na níž se dá až teprve později postavit všechno to ostatní kolikrát ne tolik zábavné. Rád bych, aby na hře našich svěřenců byla vidět radost ze hry, invence a tvořivost. Mám rád a budu se snažit, abychom hráli aktivní hokej, plný pohybu, okamžitého napadání a včasného přístupu k soupeři. Je to fyzicky velmi náročné, ale vyčkávání na půlce, chytračení jak potom dokážu vystihnout přihrávku rozjetého soupeře a nejrůznější pasti ve středním pásmu jsou již v moderním hokeji přežité. Určitě nebudu hráče v této věkové kategorii svazovat nějakými taktickými a herními vzorci s pevným rozestavením hráčů. Připadají mi totiž potom jako ty animované akvarijní rybky z filmu „Hledá se Nemo“, které sice doputovaly v zašněrovaných igelitových sáčcích do moře, plavaly ve svém vymezeném prostoru a pohupovaly se na vlnách, ale nevěděly si rady, co dál. Spíš se budu snažit jim vštěpovat určité herní principy, jako že k puku jede nejbližší hráč a ostatní si najíždí do volných prostorů na nahrávku, nebo před branku na zakončení, že puky se neodpalují jen tak nazdařbůh a bezmyšlenkovitě, a že každá přihrávka by měla mít svůj cíl, že naší snahou je především hrát hokej, což znamená vyvézt puk, založit akci nahrávkou, nebo jít sám do zakončení, a to i za cenu, že se to mnohokrát nepovede a dostaneme z toho třeba gól. Pokud to ale nebudou kluci zkoušet, nikdy se to nenaučí a nezískají herní sebevědomí.
   Co se týče dovedností hráčů, je mým cílem samozřejmě jejich posun zase o nějaký ten stupínek výš. Ovšem tento úkol beru hodně individuelně a nemůžu přistupovat ke všem stejně. Hráči a jejich momentální dovedností, výkonnost i mentalita jsou různé. Takže po někom budu vyžadovat, aby se snažil víc tvořit hru, po jiném aby vnímal spoluhráče, po dalším aby se více zapojoval do hry, aby se nebál zakončovat, aby neodpaloval puky, aby se vracel bránit, aby víc podporoval útok…. Jak jsem řekl, tohle je hodně individuelní, ale společným cílem je, aby se každý podle svých aktuálních možností zlepšoval a jako nejlepší a nejpřirozenější formu vidím ve hře a herních cvičeních.
   No a poslední, i když asi nejzákladnější úkol vnímám ve vytvoření prostření, kde se budou dodržovat stanovená pravidla, ale kde bude vládnout přátelské a pozitivní prostředí, ve kterém se budou kluci a děvče dobře cítit a tím i přirozeně a co nejrychleji zlepšovat. Budu se snažit, abychom s hráči, ale i oni sami mezi sebou, navázali kvalitní a přátelské vztahy, komunikovali na úrovni dnešní doby tak, aby se vnitřní vazby kolektivu podporovaly a sílily. Tým totiž není vakuum. Lidé v něm se vzájemně ovlivňují jak negativně, tak pozitivně a všichni by měli pochopit, že hokej JE především kolektivní sport, byť založený na individualitách. Zkrátka bez týmu a dobré party hokej hrát, na rozdíl od házení oštěpem nebo tenisu, prostě nejde.
   A to je asi tak všechno. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslel, že všechno a všem se povede vždy a na 100% naplnit. Ale doufám, že alespoň většina hráčů se k naplnění těchto cílů nějak přiblíží a hlavně nezapomínejme, že ve finále ten hokej hrají stále jenom děti.
   Martine, omlouvám se, že má odpověď vydala na samostatný článek, ale když už ses zeptal, využil jsem tu možnost.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který jsi jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Co bychom mohli udělat, jako rodiče, pro lepší atmosféru při zápasech?
Otázku pokládám Vítkovi Dvořákovi.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   především lidé z uměleckých sfér. Tak v pondělí slavila například narozeniny americká folk-popová zpěvačka Suzanne Vega. Já jsem jí poprvé zaznamenal v době, kdy jsem byl na vojně a natajňačku jsme sledovali rakouskou hitparádu, kde tehdy úspěšně bodovala její píseň Luka (https://www.youtube.com/watch?v=VZt7J0iaUD0), která je o násilí na dětech, což bylo ve své době velmi neobvyklé téma popového hitu. Nicméně od té doby se stala tato zpěvačka mým šálkem čaje. Bohužel to samé nemohu říct o našem zlatém slavíkovi, který slaví narozeniny taky tento týden, přesto ale respekt a uznání k jeho nepopiratelným uměleckým schopnostem. No a do třetice ve stejný den jako Karel Gott, tedy ve čtvrtek, by oslavil své narozeniny i světoznámý výtvarník a architekt Bořek Šípek. Většina lidí ho znala jako tvůrce skleněných uměleckých objektů a nábytku nebo hlavního designéra interiérů Pražského hradu z období Václava Havla. Já osobně jsem ho potkal v roce 2013 na pražském koncertě Bon Jovi, kde shodou okolností seděl hned vedle mě. Pravda, dva šediví vlci pařící v rockových rytmech vyvolávali v mých dětech pocit trapnosti za otce a v Martině shovívavý úsměv, ale my si to tenkrát užili.
   No nic. Teď už ale velím k návratu z uměleckých výšin na zem a do obyčejného všedního života, protože i v něm slaví narozeniny krásné a zajímavé osobnosti. A jednou z nich je i hráč našeho týmu Alex Horáček, který ve středu začíná 9. rok svého života. A proto Alexi všechno nejlepší, zdraví, štěstí a tak všelijak podobně. Ať dnešní sluníčko prohřeje a rozzáří nejen tvůj den, ale i ty následující jen těmi nejpříjemnějšími zážitky, protože to je víc než věci, stejně jako štěstí je něco úplně jiného než všechny ceny a medaile dohromady.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Markéta Králová.
Milane, vím, že trénuješ florbal a Matouš ho také hraje. Co je pro vás náročnější? Lze vůbec časově zvládnout dva sporty na závodní úrovni?
Florbal hraji 15 let, trénuji 1. rokem nejmenší florbalisty. Matouše jsem začal brát s sebou, protože si myslím, že trénink je podobný jako u hokeje, takže pro něho jen výhoda. Florbal máme jako doplňkový sport. Oba sporty jsou časově náročné, máme plný celý týden. Preferujeme hokej, na florbalových turnajích byl  za uplynulou sezonu Matouš pouze 2x.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Od 3 let jsme chodili bruslit s p. Kopeckým - moc fajn člověk, který nás po 2 letech nasměroval k Sršňům.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Můj nejpříjemnější zážitek byl  zářijový turnaj v Poděbradech, který se Matoušovi střelecky i herně vydařil a nikdy více jsem od něho nic podobného neviděl.
Nejnepříjemnější zážitek máme spojen s hokejovou rozlučkou 2014, kde se Matoušovi stal úraz hlavy. Byl transportován helikoptérou do Motola, kde jsme pár dní leželi, nakonec vše dobře dopadlo a k hokeji se po prázdninách vrátil.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Období kdy jsme ho museli trochu přemlouvat už máme naštěstí za sebou.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Nemám s tím žádný problém, ale obávám se, že v sezóně při oblékání výstrojí budou rodiče občas chybět, zvláště pokud budou tréninky ve stejný čas, jako byly a děti, které přijdou ze školy na poslední chvíli, to prostě nestihnou. Vím, že manželce přístup do kabiny vadí, ale to spíš z důvodu že nemůže klábosit s ostatníma. Minulou sezonu to bylo v kabině fajn, alespoň jsme měli možnost se všichni lépe poznat, letos s omezením už to nebude takový.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Jak už jsem se zmínil výše, hraje florbal a občas se starším bráchou chodí na tréninky házené. Stíháme to špatně.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Nic jsem spokojen.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Nemám s tím problém.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Ano, dostatečně.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
O hokeji se bavíme, ale o žádných problémech z kabiny nevíme a nikdy jsme žádné neřešili.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Aby Matouše i nadále hokej bavil, abych na něm viděl nějaký posun a hlavně aby byla sezóna bez zranění.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojen s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Nevím, o tom jsem nikdy nepřemýšlel.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Od dětství mě rodiče vedli ke sportu, hrával jsem závodně tenis, házenou, fotbal a florbal závodně hraju dodnes. Po několika zraněních jsem sportování velmi omezil. Jako rodina společně lyžujeme a jezdíme na kolech (Simona jen ty lyže).
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili, ale neodsuzujeme to.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Jsi spokojen se svým dosavadním životem?
Ano jsem.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Jsi spokojen se svým dosavadním životem?
Ano jsem a maximálně, i když v něm samozřejmě byly i nepříjemné a bolavé chvíle, které většinou souvisely se zraněními a nemocemi těch nejbližších. Ale na to špatné pro to dobré zapomínám (jak zpívá p.Nohavica) a ve finále někdy to špatné přineslo i to dobré. Např. můj syn Adam byl od malička všestranný sportovec, který sportem žil a byl i v mnohých (nesebekriticky) dost dobrý. Pak ale přišlo zranění (přetržené křížové vazy) při fotbale, nepovedená první operace, pak druhá, třetí a těžké období smiřování, že od teď již sport jen rekreačně. Začal se ale o to víc věnovat hudbě, ke které jsem ho taky vedl od malička a dnes hraje na několik nástrojů. Muzikou si vydělává při studiu slušné peníze, ale především dělá to, co ho nesmírně baví, je šťastný a myslím, že by nic neměnil.
   No a pokud se budeme bavit o takových těch rádoby důležitých životních křižovatkách (půjdu na průmku nebo na gympl? / půjdu na vejšku nebo ne? / zůstanu bydlet v Praze nebo půjdu na maloměsto? / je tahleta ženská pro mě ta pravá nebo ne?), pak mi to připadá, že každé rozhodnutí, které člověk kdy udělá, přinese dobré i méně dobré věci. A jelikož nikdo není schopen dohlédnout důsledky svých rozhodnutí až na konec, je zbytečné se ohlížet dozadu a řešit, co by kdyby. Jasně, taky to někdy dělám a snažím si představit tu druhou větev, ale to spíš ze zvědavosti. Nicméně nic bych neměnil a jsem šťastný, že věci v mém životě jsou, tak jsou.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Otázka na Martina Blahníka - Jak moc ti vadí, že ti p. Bajerová říká p. Blaníku?
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   naše země hnedle dva státní svátky. Nejdřív jsme si připomněli příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu a den poté upálení Mistra Jana Husa, který byl anketou vyhlášen i 7. největším Čechem. Pravda, diakritika, kterou zavedl do českého jazyka, je určitě důležitá, ale nevím, jestli je hodna státního svátku. Kritika a snaha reformovat církev je jistě záslužná, ale rozhodně ne originální, protože většina myšlenek a argumentací, které Hus kázal, pocházela od Johna Wycliffa, který jej v mnohém inspiroval. No, a že jeho učení vedlo ke vzniku hnutí Husitů, je samo o sobě dost kontroverzní téma. Pro mě osobně je hlavní Husovo poslání v odvaze pojmenovat věci pravými jmény a za své názory se postavit i za cenu ztráty života, což je tak strašně moc nečeské. Obzvláště pak v době, kdy mnozí svobodní lidé ani nechodí k volbám a své názory projevují jen schovaní za anonymitu internetových diskusí nebo křičícího davu. A právě proto má připomenutí si tohoto velkého Čecha opravdu hodnotu státního svátku.
   Ale dost již dějepisu, jsou přeci prázdniny a ty si jistě užívá i dnes již devítiletý Tomáš Hájek a osmiletý Samuel Nevole. A to je podle mého skvělý věk. Život před sebou, hlavu v oblacích, pokud se člověk spálí, dvakrát nic hrozného se neděje. Příště budu chytřejší. Iluze o tom jak se mohou mít všichni rádi, či při nejmenším alespoň tolerovat. Takže Vám chlapci přeji mimo obligátního „všechno nejlepší“, aby ten Váš svět takový skutečně trochu víc byl – krásný a barevný. Radujte se z každého vlídného úsměvu, ihned ho opětujte a užívejme si sluneční svit.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
   Protože jsou momentálně letní prázdniny, což bývá v hokejovém prostředí tak trochu okurková sezóna, je ten nejvhodnější čas dát opět prostor Vám rodičům v sérii imaginárních rozhovorů. V minulosti se tento projekt setkal s poměrně kladnou odezvou a zájmem, ale minulý rok bohužel poměrně brzy zamrznul. Přesto to zkusím znovu, aby na tomto webu nebyly prezentovány pouze mé subjektivní názory, ale i Váš pohled, zajímavé zkušenosti a případně i inspirativní nápady.
   Jako prvního respondenta jsem si vybral Markétu a Standu Královi, kteří na konci rozhovoru vyberou další rodiče a osloví je jednou svou otázkou. Samozřejmě nikoho nenutím, proto nemusíte odpovídat na každou otázku, případně na žádnou. Každý postoj respektuji, protože vše je pouze na bázi dobrovolnosti a uvidíme, jak nám řetězová reakce tentokrát vydrží dlouho a kolik budete mít chutě vyjádřit se k dění v týmu a k prostředí, jehož jste vy i vaše děti součástí.
 
 
1. První otázka by měla být od posledního respondenta, ale protože jsi letos úplně první, tak tato bude ode mě. Zcela hypoteticky, kdyby sis mohla vybrat ze dvou variant, že tvoje dítě bude buď nejlepší ve slabším týmu, nebo nejslabší v silnějším týmu, kterou by sis vybrala? 
Obě varianty mají svá pro a proti - pokud bude nejlepší ve slabším týmu, tak se dostane více k puku atd., ale vzhledem k povaze Šimona vím, že pokud nemá vedle sebe lepší "tahouny", tak se bohužel spokojí s tím, co umí. Kde bude hrát, necháváme na rozhodnutí trenéra.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Rozhodnutí hrát hokej bylo přáním Šimona, Tomáše jsme do toho trochu uvrtali, ale začalo ho to bavit stejně jako Šimona.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Příjemných věcí jsme zažili více, např. pokroky svých dětí v bruslení, ve hře, první góly, skvělá parta!!!! Nejnepříjemnější zážitek - nezažili jsme.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Ano, těší se.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Plně s tím souhlasím.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte? 
Chodili k dobrovolným hasičům, ale přestalo je to bavit. Chodí na angličtinu a na keramiku. Šíma chce zkusit od září hru na kytaru, ale to už se asi rozkrájíme! :-) Jinak oba rádi jezdí na kole, motorce, na kolečkových bruslích. Rádi lyžují a letos na horách je uchvátilo prkno. No a jak to zvládáme časově??? Je to mazec :-).
 
7. Co bys změnila na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Netuším - zatím asi nic, jsme nováčci.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Nemáme s tím problém.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Myslím si, že ano!
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Ano
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Určitě bychom byli rádi, aby to oba kluky bavilo i nadále a zlepšovali se. Také bychom si přáli opět dobrou partu v kabině - to je základ!!! Ať chceme nebo ne, děti atmosféra v kabině ovlivní, pokud jsou nějaké problémy, ať už mezi dětmi samotnými, rodiči i trenéry.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Přiznám se - nesleduju.
 
13. Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní činnost společně se svým dítětem?
Aktivně jsme žádný sport nedělali, ale snažíme se věnovat sportu alespoň rekreačně (kolo, lyže, plavání....).
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Ne, nezúčastnili.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto by ses ráda k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Nemáme žádnou otázku.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Máš spoustu zkušeností s trénováním a tak se ptám, jaká věková kategorie je pro Tebe nejbližší?
Děkuji za optání. Tak přesně takto mi nedávno odpověděla dcerka na ten nejzprofanovanější rodičovský dotaz: „Jak bylo ve škole?“ Omlouvám se, ale to bylo první, co mě napadlo, protože jinak na to nedokážu konkrétně odpovědět. A i když mám praktickou zkušenost s vedením, každé mládežnické kategorie, neumím říct, že některá by byla mému srdci blíž, či by to v ní bylo lepší. Je to asi jako s dětmi, když jsou malé, tak se těšíme, až už budou v noci konečně spát, začnou chodit, sami jíst, povídat, číst, zvládat samostatně své povinnosti, odmaturují … No a pak, když jsou dospělí, tak se ohlédneme a sentimentálně vzpomínáme, jak to každé období jejich vývoje bylo něčím krásné a neopakovatelné. Takže asi tak. Pro mě je důležitější než druh věkové kategorie, abych se v ní cítil dobře a ta práce mi dávala smysl.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Rádi bychom se zeptali Milana Kloučka. Milane, vím, že trénuješ florbal a Matouš ho také hraje. Co je pro vás náročnější? Lze vůbec časově zvládnout dva sporty na závodní úrovni?
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 05
JARNÍ PŘÍPRAVA KONČÍ, PRÁZDNINY ZAČÍNAJÍ
 
   Tak a je za námi další jarní příprava. A jak ji zhodnotit??? Já myslím, že pozitivně. Ale trochu se to pokusím odvšeobecnit a tudíž jako první musím zmínit, že jsem byl velmi spokojen s účastí na trénincích. A přestože někteří chodili i na fotbalové a judo tréninky, tak počet účastníků byl vždy dostatečný a ani v době Městské olympiády neklesl pod deset, což je opravdu dobré.
   Co se týká přístupu a nasazení, tak u převážné většiny opět spokojenost, i když nebudu zastírat, že jsou jedinci, kteří při výkladu trenéra počítají světla u stropu či si družně rozprávějí a pak se v zadání cvičení ztrácí a podstatnou část jen pasivně věnují zkoumání, o co vlastně jde. Možná si někteří z nich cestou na trénink někdy položili otázku: „Co mi to vlastně přináší“? A já za sebe odpovídám: „Hodně“!!! Především je potřeba si uvědomit, že tyto děti jsou právě v motoricky senzitivním období, kdy se každá pohybová dovednost učí s největší efektivitou a tento čas je dobré nepromarnit jen posedáváním u PC, protože už se nebude opakovat. Dále pokud hokejisté chtějí být v sezóně úspěšní, musí zamakat už na jaře, protože hokej je dnes již zkrátka celoročním sportem. A v neposlední řadě je neméně významným přínosem, že již zde se vytváří kamarádské vazby a poznávají jednotlivé charaktery.
   Abych ale postoupil dále do vozu, tak co se týká samotných tréninků, měly tři stěžejní části: herní (nejrůznější druhy sportovních her, aby se děti naučili u hry přemýšlet a zlepšili svůj herní přehled), dovednostní (střelba a práce s hokejkou) a fyzickou (v našem případě především obratnostní a rychlostní). Co se týká výkonnostních testů, které se opět staly pravidelnou součástí přípravy, tak samozřejmě ukazují momentálně slabší a silnější stránky hráčů, ovšem pro děti v sobě mají i zjevný soutěžní a tím i motivační charakter. No a motivace je činitel, který výrazně určuje kvalitu a konečný úspěch či neúspěch tréninkového procesu. Nicméně přestože jsou jejich výsledky jistě na místě a o mnohém vypovídají, jsou jen jedním dílkem mozaiky vytvářejícím obraz o hráči. Dílkem poskytující obraz o stavu trénovanosti testovaného jedince, čili o předpokladu jeho možné zápasové výkonnosti. Nepodávají však informace o stavu psychiky, o kvalitě technických dovedností a především pak o vyzrálosti herního citu a chuti vydat v zápase vše, co bylo natrénováno. V žádném případě proto nejsou ani sebelepší výsledky testů automatickou zárukou úspěšného sportovního výkonu. Hokej se zkrátka hraje na ledě a tam rozhodují i faktory, které jsou nezměřitelné. Máte-li ovšem zájem o konkrétnější vyhodnocení, podívejte se do sekce „Výkonnostní testy“, kde by mělo být zřejmé, jak na tom aktuálně kdo je a co by eventuelně bylo potřeba zlepšit. Mimo to jsem v případě zájmu ochotný na konkrétní dotazy osobně podat vysvětlení či případné doporučení.
   Abych z tohohle guláše, který tak, jak mi tečou myšlenky, vařím, nějak smysluplně vybruslil, tak se pokusím alespoň o závěrečné resumé. Máme zkrátka hráče s dobrou až vynikající fyzickou kondicí, ale i pár slabších. Dostatečně technicky zdatné, ovšem i ty, kterým hokejka zatím spíš překáží. Mentálně silné, ale i takové, kteří při náznaku bolesti či neúspěchu to předčasně vzdávají. Hráče, kteří mají vůli a chuť soutěžit a vítězit, ale i takové, kteří na oltář úspěchu zatím nejsou ochotní přinést větší oběť. Přesto jsem přesvědčen, že převážná většina hráčů tvoří velmi dobrý základ, na kterém se dá stavět. Jak daleko, či spíš vysoko dokážeme vyzdvihnout ten náš dům s názvem „Sezóna 2016/2017“ bude ale záležet na každém z nás. 
   Teď ovšem začínají prázdniny a já všem přeji jejich co nejpříjemnější prožití. S jejich příchodem ale mají dětí i mnohem více volného času, což může být pro některé bez pravidelného tréninku a aktivity občas nuda. Ale taky nemusí, protože nyní můžou sportovat sami dle své libosti. Právě nyní se pozná, kdo sportuje protože "musí", nebo kdo sportuje z vlastního zájmu a chce sám, protože jej sport prostě baví. A to je snad ta nejdůležitější vlastnost sportovce - aby ten sport dělal s chutí, elánem a nadšením nejen když je k tomu veden na organizovaném tréninku, ale hlavně ve svém volnu.
   My jsme ho kdysi trávili různě hraním na hřištích a pláccích, před barákem, fotbálkem, hokejem, vybikou, skákáním gumy, lezením na stromy a nejrůznějšími dětskými hrami, které napomáhaly všestrannému sportovnímu rozvoji. Bohužel v době tabletů, internetu, elektronických her a daleko většího provozu na silnicích, ale také asi i větší zaneprázdněnosti rodičů, protože ta doba JE prostě jiná, některým dětem fatálně chybí volný pohyb. Já ale pevně věřím, že to nebude úplně případ Sršňů, a že si mnozí najdou cestu na hřiště, zajezdí si na kole, na in line bruslích, zajdou si zaplavat, či jinak zacvičit.
   Babičkovské letní knedlíkové šílenství utneme první týden v srpnu, kdy se opět sejdeme a vyjedeme poprvé na led. Prvních čtrnáct dní budou tréninky v pondělí a ve středu (1.8., 3.8., 8.8., 10.8.) od 19.15 do 20.15. Poté odjíždíme na letní soustředění (13.8. – 20.8.) a s jeho návratem již najedeme na pravidelný tréninkový cyklus pondělí 17.15 – 18.15, středa 16.45 – 17.45, pátek 15.30 – 16.30 a tím všechno zase vypukne nanovo. Tyto termíny jsou sice momentálně schválené, nicméně drobná změna se ještě nedá vyloučit. Za sebe ale hlásím, že se už nemůžu dočkat, až na to zase vlítnem.
   Nicméně nyní si užijte každý podle svých představ prázdninovou přestávku a načerpejte ze sluníčka dostatek energie na ten kolotoč.
 
P.S. A neváhejte i během prázdnin sledovat náš web, protože se za pár dní opět rozběhne rubrika VOX POPULI Z TRIBUNY.
 
 
 
OPOŽDĚNĚ, ALE PŘECE
 
 
   Omlouvám se, ale tento týden musím připojit opožděně ještě jedno přání. Aby toho totiž nebylo málo, tak děti po včerejším tréninku čekala v kabině sladká hostina od novopečeného devětačtyřicátníka Petra Polívky. Pro někoho je to již věk bilancování, ukončení různých sportovních a osobních aktivit a příprava bačkorového období života! Nikoliv ale pro našeho Petra – ten totiž jede naplno dál a celou svojí duší a srdcem žije pro sport, hokej, náš tým a já věřím, že to tak i nadále zůstane!!! Pro mě osobně tak bude stále dobrým rádcem, výborným asistentem a fajnovým člověkem. Za všechen jeho přínos a obohacení naší práce mu moc děkuji! Klobouk dolů, palec nahoru a hodně štěstí!!!
 
 
 
 TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   určitě všichni školáci, protože jim začínají letní prázdniny, které u nás zavedl, respektive přesunul ze září a října na červenec a srpen, Josef II před 230 lety. Dnes k nim samozřejmě patří především volný čas, dovolená, voda, slunce, letní lásky, průšvihy i dobrodružství. A tak ať se především každému vydaří podle vlastních představ. Nicméně než vypuknou, tak ještě oslaví Láďa Janeček, Pavel Tvrdík a Petr Žák svůj svátek. Z vlastní zkušenosti vím, že není úplně ideální kombinace cokoliv slavit v předvečer vysvědčení, a tak vám přeji, aby vaše celoroční snaha byla spravedlivě odměněna, udělala vám radost a do budoucna přinesla konkrétní a hmatatelný efekt. A k tomu samozřejmě všechno nejlepší, štěstí, zdraví, pohodu a ať Vám každý den těch letošních prázdnin přinese něco nového, zajímavého, krásného, pozitivního a především společnost dobrých přátel.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   svátek všichni nositelé jednoho z nejpříjemnějších českých jmen – Jan. Jeho vysokou popularitu dokazuje nejen množství významných osobností české historie i současnosti s tímto jménem, ale i hned tři Jendové v naší kabině – Knížek, Sadílek, Vajgl. Jakým si specifikem našich rodných luhů a hájů pak je Český Honza. Pohádková postava, která je nejčastěji charakterizována jako prostý, dobrosrdečný chasník z vesnické chalupy, který se vydá do světa hledat štěstí. Zde se z něj ovšem stane nenápadný hrdina, který jej získá vlastním úsilím, rozumem a odvahou, čímž dokáže, že štěstí není výsadou pouze bohatých a vzdělaných. Takže mílí Honzové přeji Vám samozřejmě všechno nejlepší a ať po vzoru svých pohádkových předchůdců dojdete vždy svého štěstí. Mimo to ale i hodně síly a schopnost získat od života to, co chcete, ale i udělat co je pro to potřeba, když je to potřeba. No, a protože lidová pranostika praví, že na svatého Jana otvírá se létu brána, tak i krásné prázdniny.
   Musím ještě zmínit, že Honza Knížek má tento týden double a hned následující den slaví i své 9. narozeniny. Takže ještě jednou všechno nejlepší, a když už jsme dnes nakoukli do pohádkového světa, tak i přání štěstí, které ovšem podle Malého Prince nemá být cílem ale odměnou.
 
 
 
REKLAMA NA TICHO - TEN SÚČASNÝ HIT
 
   Tak mě moje Martina po minulém tréninku nenápadně uvítala výtkou: „Prosím tě musíš na ty děti tolik křičet?“. A protože mi i nedávno jeden kolega, který během našeho tréninku dodělával střelnici, s úsměvem sdělil, že už na to moje řvaní nějak odvyknul, šel jsem do sebe, tedy alespoň hypoteticky a zkusil se nad tím a nad sebou trochu zamyslet.
   Především nezapírám a vím, že jsem emotivní a hlučný trenér a nejsem na to zrovna pyšný. Na druhou stranu mi ale přijde, že u nás poslední dobou automaticky odsuzujeme všechny trenéry, jejichž hlas se rozléhá nad ledovou plochou či tréninkovým prostorem, aniž bychom zkoumali, co je obsahem jejich hlasitého vyjádření. Přiznám se, že mě osobně je mnohem sympatičtější trenér, z jehož projevu vyzařuje zápal pro danou věc než účastník povinného pracovního zájezdu, který na první pohled vypadá, že je mu úplně šumák, co se kolem něho na tréninku či v zápase děje. Zkusme tedy raději místo zjednodušeného členění podle hlasitosti projevu na záporáky - křiklouny a klaďase - kliďase, rozlišovat mezi dobrým a špatným koučem z hlubší podstaty. Pokud trenér ze své nátury hlasitě povzbuzuje, motivuje, opravuje chyby a chválí, je to ok. Jakmile sprostě uráží a ponižuje, ať raději mlčí, v ideálním případě opustí řady mládežnických trenérů.
   V této souvislosti bych si dovolil vyslovit i svůj kacířský názor, který mě ale s posledními roky neustále víc bije do očí, že důležitější než CO trénuješ, je JAK to trénuješ. Proto spatřuji ten základní pilíř v tempu, organizaci a vedení tréninku s důrazem na nasazení, důsledné, ale nezdržující opravování chyb, povzbuzování a hecování. Jeden kanadský trenér kdysi řekl: „I sebehloupější cvičení má pro hráče, který jej vykonává s maximálním nasazením a chutí, větší přínos, než sebelepší cvičení prováděné jen na půl plynu a bez zájmu“. No, a to by měla být i podle mě zásadní premisa pro sportující děti a jejich trenéry, protože já v hokeji moc věřím v důležitost dovednosti a umění hráčů přemýšlet ve veliké rychlosti a na malém prostoru. Těch, co umí věcí technicky správně v pohodě a klídku je hodně, těch co to zvládnou pod časovým a prostorovým tlakem je ovšem málo, ale ty právě tvoří hru a rozhodují zápasy.
   A nějaký závěr? Ani nemám. Co ale mám, jsou pochybnosti. Ty já mám ovšem vždy a ke všemu, včetně toho, co dělám sám. A tak nad těmi věcmi alespoň přemýšlím, protože už Sokrates považoval pochybnosti za základ veškerého pokroku a teprve čas ukáže, který model přístupu je ideálnější. Nicméně já v tuhle chvíli nevidím zjednodušeně problém v ukřičených trenérech, ale v jednotlivcích s nežádoucím chováním a přístupem. Kvalitní trénink je totiž podle mne mimo odborné způsobilosti především o energii, nadšení a lásce k hokeji a sportu, kterou trenéři dokážou dětem předávat. 
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 04 – HLEDÁ SE LÍDR
 
   Většinou má každý tým své hvězdy, v našem případě tedy spíš hvězdičky, které většinou vévodí tabulkám produktivity i hodnotícím článkům. Pak své nosiče vody, jejichž příspěvek bývá někdy neoprávněně opomíjen, ale v harmonicky fungujícím týmu by měl být naopak vždy náležitě ohodnocen, no a samozřejmě taky své lídry. V mládežnických celcích jsou za ně ovšem často mylně považování především Ti, kteří jsou na tom po dovednostní stránce v daný moment nejlépe Jenže počet vstřelených branek, ani jmenování kapitánem, nebo asistentem neznamená, že dotyčný je automaticky skutečným vůdcem a naopak. Tým totiž může mít i nejmenované lídry a přirozené osobnosti mezi svými členy, kteří i bez kapitánského „C“ na hrudi, nebo titulu krále střelců spoluvytváří týmovou kulturu.
   Téma, jak má takový správný lídr vypadat se v našem mládežnickém hokeji moc neřeší, ale já zastávám názor, že tréninkový program by neměl hráče rozvíjet jen po stránce herní, ale také lidské a osobnostní. Už jsem se totiž párkrát setkal s tím, že takzvaní rádoby lídři s oblibou dirigují hru a chod kabiny, říkají všem, co mají dělat a dovednostně slabším či věkově mladším spoluhráčům dávají jasně najevo, že jsou to právě oni, kdo nesou hlavní podíl na špatném výsledku. Sami ale z vlastní zkušenosti asi víte, že v takovém případě o vzájemném respektu od ostatních hráčů nemůže být ani řeč. No a ve výsledku jsou to pak jen oni sami, kdo je považuje za lídry týmu, protože ostatní je hned po opuštění prostoru zimního stadionu pomlouvají na každém rohu. Myslíte, že to pomáhá týmu? Že jsou pozitivně bráni okolím? NE!!! Věřte tomu, že se to především obrátí proti nim samým a týmu jako takovému. A ve výsledku respekt od ostatních spoluhráčů – žádný, zlepšení výkonu týmu – minimální, zlepšení výkonu jednotlivých hráčů - zanedbatelné. Slabší jedinci se dostanou ještě více pod tlak, ti lepší nemají zase chuť za takový tým bojovat až na krev a negativní atmosféra se kolem šíří mílovými kroky. Ono totiž i zde většinou platí, že jak dáváme, tak se nám i vrací.
  Co tedy dělá dobrého a efektivního vůdce, který dokáže stmelit a pozvednout výkon celého týmu? V prvé řadě je samozřejmě důležitý jeho samotný přístup k hokeji a tréninku. Většině z nás totiž stále nějak podvědomě imponuje, když někdo dělá věci naplno a poctivě, než na půl plynu a jen vše odrbává, přestože to sami na sebe nemusíme mít úplně takto nastaveno. Rozhodně to musí být kvalitní a sebevědomý hráč (není ale podmínkou, že ten nejkvalitnější), mentálně silný, náročný, ale zároveň i natolik rozumný, aby dokázal vycítit, kdy je potřeba být kritický, kdy pochválit a kdy hecovat. Měl by být ale i přátelský, kamarádský, respektující odlišnosti ostatních hráčů a svůj případný nesouhlas nebo kritiku projevovat civilizovaně. Pokud si tedy někteří přejí mít respekt ostatních a být těmi opravdovými frajery, kteří dokážou týmu pomoct v těch nejtěžších chvílích a za kterými ostatní půjdou, měli by nejdřív sami projevit respekt k těm druhým. Vidí-li, že hráči, který například začal s hokejem teprve nedávno a je na tom výkonnostně hůř, něco neustále nejde a on v tom vyniká – poradí mu. No, a pokud se mu to pak někdy povede, tak ho naopak pochválí. Ukáže-li, že svým spoluhráčům věří a že jsou neoddělitelnou a nepostradatelnou součástí týmu, začnou si věřit víc i oni sami. A pokud i většinu spoluhráčů přesvědčí, že jejich kapitán je ochoten makat naplno pro úspěch týmu bez ohledu na osobní ambice, tak se posouvá duch týmu i jeho výkon. Lídr totiž musí mít schopnost přesvědčit ostatní, aby šli za ním. A proto by měl mít vždy na paměti, že nikdo nechce následovat někoho, komu nevěří, kdo ho ponižuje a koho nemá rád. A samozřejmě taky nezapomínejme, že každý si občas zažijeme nějakou tu krizi, kdy se nám nebude dařit a mít v tu chvíli kolem sebe lidi, kteří nás respektují, dávají pozitivní energii a pomůžou, je ta nejsnadnější cesta z krize ven.
   No a vytvořit takové prostředí a najít či vychovat několik takových plejerů považuji za momentálně nejtěžší, ale i nejdůležitější úkol před námi. Určitě výbornou příležitost k tomu budeme mít i na letošním soustředění, na jehož konci určitě vybereme (vlastně kluci si ho určí sami tajným hlasováním) nového kapitána a jeho asistenty. Považuji totiž tuto akci mimo její nesporný sportovní přínos i jako vynikající tmelič kolektivu a takový lakmus vztahů, charakterů a nejrůznějších vazeb. Kluci jsou spolu 24 hodin denně, v těch nejběžnějších i mimořádných situacích, v maximální zátěži,  fyzickém diskomfortu, odpočinku, zábavě i legraci. Zažívají spolu nespočet týmových a individuelních her a soutěží, kde jsou střídavě soupeři i spoluhráči a v takovém prostředí se opravdu mnohé projeví a vykrystalizuje.
   Mohl bych nyní na dokreslení svých slov popsat desítky příběhů, které jsem za ty roky se svými bývalými svěřenci na soustředěních zažil, a které položily u mnohých i základ letitým přátelstvím, jež hluboce překročila rámec hokejové kabiny. Mohl bych i v rámci autenticity těm příběhům nasadil tvář a odhalit jména jejich hrdinů, ale neučiním to. Především totiž věřím, že na vaše děti čekají jejich vlastní krásné příběhy a rodící se kamarádské vazby a taky je tento příspěvek opět delší, než jsem původně plánoval. Jo, jo, je to tak a občas už si připadám jako ten hrabě von Zeppelin (v Cimrmanově verzi), který chtěl vyrábět gumové ochranné prostředky proti alimentům, ale z dílny mu vyjížděly vzducholodě... Tak snad už to příště zkrátím.
 
P.S. Po pátečním tréninku jsem byl dotázán, zda je možné se ještě přihlásit na soustředění. ANO! Ale těch míst, co jsou objednány navíc, jako rezerva, je pouze několik, takže pokud máte skutečně zájem – neváhejte!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   obyvatelé Malešova, protože 7.června roku 1424 zde Jan Žižka vyhrál bitvu, která prý byla vrcholem jeho vojevůdcovské kariery. Smutnou stránkou ale je, že utrpěné ztráty na lidských životech řadí toto střetnutí k nejkrvavějším bitvám husitského období a že následující den ovládl i Kutnou Horu, kde vypálil několik domů a popravil desítky obyvatel.
   Ovšem toto datum má i příjemnější důvody k připomenutí, protože hráč našeho týmu Dominik Hruboš právě tento den slaví své 9.narozeniny. Ale pozor, není na to sám! Hned v neděli 12.června bude mít obdobný důvod k oslavě i Sebastian Macháček. Takže milý Dominiku a Sébo především všechno nejlepší a samozřejmě hlavně zdraví. K tomu Vám ale přeji i hodně vyhraných bitev a slavných vítězství jak mezi mantinely, na zeleném pažitu a tatami, tak především a hlavně v životě. Oproti husitům ovšem s tím rozdílem, abyste si mohli po každém takovém klání vždy podat ruku se svým soupeřem na znamení úcty a přátelství.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   všechny děti světa, protože každý první červen je zasvěcen jejich Mezinárodnímu dni. Pravda tedy je, že ne všechny, protože v některých zemích je to na doporučení OSN až 20.listopadu a v Turecku, které jako první na světě vyhlásilo Den dětí, je to naopak již 23.dubna. A snad i proto je to taky jediná země, kde je to současně i státem uznávaný svátek.
   Pojďme ale raději k nám domu. My jsme tedy včerejší trénink z výše uvedených důvodů pojali pouze jako hrací, ale včera není dnes a kočka není pes. Tudíž dnes v den daňové svobody slaví Michal Zvěřina své osmé narozeniny. Takže Michale všechno nejlepší a pokud existuje něco, co bys chtěl v životě opravdu dokázat, tak ti přeju hodně chuti a odhodlání jít pevně za tím a kolem sebe lidi, které ti pomohou toho dosáhnout. A přestože zažiješ na té cestě nepochybně vzestupy i pády, tak i odhodlání to nikdy nevzdat.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI? - 03 - SOUTĚŽIVOST
 
   Zdravím všechny rodiče a příznivce našeho týmu, jako i náhodné či pravidelné čtenáře. V prvé řadě bych dnes chtěl moc poděkovat za to, že ve valné většině navštěvujete náš web a zajímáte se o věci spojené s naším týmem a tím pádem i kolika vám není lhostejný budoucí vývoj vlastního syna či dcery. Já totiž tvrdím, že rodiče jsou našimi dalšími trenérskými asistenty, sice ne na ledě či na ploše, ale mimo ní. Neměli by proto být izolováni od tréninku a dění v týmu, ale naopak informováni a žádáni o spolupráci, abychom se pokusili najít společný, nebo alespoň podobný pohled na sportovní fungování jejich potomků. Dítě přeci pro svůj optimální výkon potřebuje ty nejlepší podmínky ze všech stran. A ty ve velké míře vytváří právě oni, rodiče.
   Těch myšlenek, které se mi honí hlavou a rekapituluje se v nich prvních pět týdnů tréninků s novým týmem a mé představy, kam ho chci směrovat, co s ním chci dosáhnout a jak toho docílit je aspoň na deset stránek. Jsem už prostě starý a v noci občas nespím, ale nebojte se, nehodlám publikačně naskočit, takže to budu dávkovat jen do jednotlivých vstupů. Dost ale řečí, jdu tedy do toho a dnes o soutěživosti.
   Moje zkušenost z tréninku mi říká, že pro kvalitnější rozvoj hráče je velmi důležitá rovnocenná konkurence. To pro mě znamená, aby na tréninku spolu ve skupinách trénovali relativně stejně kvalitní hráči. Mé tréninky jsou pak hodně založené na herní a soutěžní konfrontaci 1-1, takže tyto souboje potom mají náboj, nasazení a výkonnostní vyrovnanost nutí oba soupeře vzájemně k podání co nejlepšího výkonu. Toto je zdravé konkurenční prostředí, což platí vzájemně u lepších hráčů, tak i u těch momentálně slabších. Je samozřejmé, že při takto rozkastovaném družstvu každý hráč pozná, kde se momentálně výkonnostně pohybuje a ne každému je toto poznání příjemné. Je ale zbytečné zakrývat výkonnostní rozdíly mezi hráči, nebo se tvářit, že neexistují. Rozdíly mezi dětmi jsou ve všech oborech, ve škole a pochopitelně i ve sportu. A každý je vidí tak jako tak a právě rozdíl ve výkonnosti by měl motivovat ty slabší, aby se dotáhli na ty nyní lepší. Chceš hrát s lepšími? Tak se snaž! Bohužel u některých kluků se občas setkávám s jevem, že při rozdělování do skupin, chtějí hrát v týmu s těmi nejlepšími, a pakliže je nevyberu, cítí se dotčení, ale opačně, když určuji pouze soutěžní dvojice, snaží se vybrat si co nejlehčího soupeře, a když jim určím jiného, vyrovnanějšího, rezignují se slovy: „To nemá cenu“. Bohužel takový přístup je v mých očích a především v jejich výkonnosti neposune kupředu. Na druhou stranu se ale současně snažím ty lepší neustále upozorňovat, že to tak nemusí zůstat navždy, jestliže si svým chováním, snahou a výkonem ono postavení nezaslouží.
   No a v trénincích či zápasech na ledě to bude podobné. Chceš hrát v „A“ týmu, nebo v první pětce? Buď lepší a budeš tam. A pokud to momentálně nejde líp, nic se neděje. Hrát budeš, ale prostě s těmi slabšími a proti slabším. To mi přijde férové a zároveň i přínosnější, protože hráč se tím dostane mnohem víc do hry a na puk, než aby jen koukal, jak s ním hrají ti lepší a on případně pouze číhal před brankou na nějakou tu dorážku. Zkrátka jestli chceš hrát s pukem, musíš si ho sám svou zvýšenou aktivitou vybojovat a s lehčími soupeři ti to půjde líp.
   A pokud to chcete změnit, či hokejový progres urychlit, tak hokejové dovednosti jsou stejně jako třeba housle a každá jiná aktivita především o tréninku, drilu a opakování. Jestli tedy chcete klukům pomoct, aby jim to šlo líp, tak doma střílejte, driblujte, pohazujte si tenisákem na čepeli… Těch možností, jsou mraky a brzy na nich uvidíte, jak se zlepší, a jak budou mít z tréninku větší radost, protože, když někomu něco jde líp, tak to baví dvojnásob.  No a na ledě to pak bude úplně jiná písnička. 
   Závěrem chci ale zdůraznit, že si vážím každého kluka a holky, kteří si na náš zimák najdou cestu a chtějí něco dělat a nejen doma tupě zírat do kompu. Je to jenom o tom najít tu nejlepší cestu pro ty, kteří mají oprávněně vyšší sportovní ambice i pro ty, jejichž cesta za špičkovými sportovními výkony bude od přírody trnitější nebo i ty, co chtějí jen tak nějak zabít čas. To jsem ale zabředl někam, kam jsem ne úplně chtěl a k čemu se vrátím někdy příště.
   Nicméně bych ještě chtěl touto cestou poprosit všechny rodiče, aby mi pomohli s výchovou hráčů a sami jim vštěpovali myšlenku, že v každém souboji, soutěži, v zápase i v životě musí pro úspěch udělat maximum, dopředu nic nevzdávat a naopak i třeba něco obětovat. Moc dobře vím, že statisticky se jen nepatrné procento dětí z těch, kteří dnes hokej hrají, jím bude jednou živit, ale určitě všem tenhle přístup pozitivně ovlivní jejich život! 
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   rozhodně hokejisté Kanady své zasloužené vítězství na MS v Rusku. Netradičně si ale obrovskou radost na závěr finále vychutnali hned dvakrát. Nejprve devět desetin sekundy před koncem, kdy padl rozhodující gól, a podruhé vypuklo radostné křepčení, když si po následných oslavách sesbírali noví mistři výstroj z ledu a rozhodčí hodili ještě poslední buly. Naši hokejisté bohužel takový důvod slavit neměli, přesto si parta, od které mnozí před startem šampionátu očekávali pramálo, získala sympatie moderním celoplošným hokejem, plným pohybu, houževnatosti, elánu a agresivního napadání. Škoda jen, že ten příběh jakoby zůstal nějak nedopovězen.
   To ale nebrání Filipu Littmanovi a ostatním nositelům tohoto jména oslavit svůj dnešní svátek. Takže milý Filipe všechno nejlepší a samozřejmě hlavně zdraví. K tomu ale i pohodu a úsměv a hodně splněných přání, abys co nejvíckrát dosáhnul všeho, čeho chceš dosáhnout. A pokud to náhodou někdy tak úplně neklapne, jako třeba těm našim hokejistům, ať se ale vždy vracíš k lidem, co tě mají i tak rádi.
 
 
 
HLÁŠENÍ JAK ŠLAPOU SRŠNI
 
 
   Přestože nejsme žádní trénovaní bajkeři (tedy mimo Dana), tak jsme si v neděli udělali výjezd na kolech po okolí Kutné Hory. Nebylo se ovšem čeho bát, jsme přeci sportovci v rozběhlé jarní přípravě a taky i pro nás platí, že amatéři postavili Noemovu archu a profesionálové Titanic.
   Start byl stanoven na 10.00 hod. z parkoviště před zimákem, které se už tak nějak stalo tradičním místem pro rozjezd podobných kolistických akcí. Pravda trenér, tedy já, dorazil s minutovým zpožděním, tudíž Víťa se jal vybírat hned pokutu do týmové pokladny. Ovšem jediné co si vymohl, byl post sběrného vozu na konci pelotonu a takzvaný technický saport (pro ty, kdo náhodou neví, odvozeno z anglického support - podpora. Akorát když to řeknete takhle, je to víc kůl a boží. A to teď hodně letí. Proto když pracujete jako doplňovač hajzlpapírů na záchodech, tak si říkáte například saport manažer relaxačních zařízení). No nic, vydali jsme se tedy Královskou procházku na dolní Žižkov a hned od začátku se peloton roztrhal. Čelo obsadili borci, co to švihali závodní rychlostí a za nimi v poklidu jeli kochací typy. Neopustili jsme ovšem ani katastrální území Kutné Hory a už bylo jasné, že dnes o zábavu nebude nouze! Pepa se totiž rozhodl napodobit své kamarády, kteří se vyžívali na hliněném podkladě v brzdění smykem, ovšem na rozdíl od nich k tomu použil pouze přední brzdu. Let plavmo přes řidítka byl tedy jen nevyhnutelným vyústěním fyzikálního zákonu o setrvačnosti. Ovšem kdo zná jen trochu Pepu tak ví, že různé oděrky a boule jsou jeho poznávacím znamením. Způsob, jakým získává tyto své šrámy je velmi jednoduchý a zvládne to každý. Pepa je totiž velmi živé dítě, jehož rychlost je zatím větší než schopnost to koordinačně ustát. Aby v tom ale nebyl sám, tak cestou Po Mlýnech se k němu velmi zdatně připojil David, který si elegantně hajnul na krovky do vodního koryta.
   Před Velkým rybníkem přišel první z prudkých krpálů (kdo tam jezdí, zná ho) a já si kladl otázku: „Jsem už na to starý nebo zralý?“ Na vrchol jsem se vyškrábal s vedoucí skupinkou, ale jak jsem lapal po dechu a pozoroval další zpocené dorazivší, přemítal jsem, kdy začnu být hnán rozhořčeným osazenstvem s loučemi a vidlemi na míle daleko. Zřejmě bych měl před další podobnou akcí začít uvažovat o pojistce. Jen pochybuji, že tenhle materiál někdo pojistí.
   Cestou do Bylan a Markoviček jsme zažili poprvé pocit jízdy z kopce a najednou si mnozí připadali děsně nadupaně a neuvěřitelně lehce. Ovšem takové pocity nemají na kolech většinou dlouhého trvání a tak i my cestou do Miskovic podél Bylanky zdolali druhou výškovou etapu. Na jejím vrcholu jsem se potil, že koláče v podpaždí se mi proleptávaly takřka skrz paže. Měl jsem ze sebe ale radost, protože jsem to dal a přežil. Tudíž do mě vstoupily ony bájné endorfiny, které tělo vyplavuje jako bonus za prožitou dřinu. Naopak Tomáš po dojezdu hlásil hned rosný bod 42, ale i ostatní se hroutili v mrákotách do stínu a tak nějak celkově nebyli stoprocentní. Tudíž jsem byl a nejen já, velmi překvapen, že se Martina vsadila s Víťou o pivo, sjeli zpět a dali to celé ještě jednou. Prostě, když máte doma takovou ženskou, která nezná slovo „nejde“, tak jsou tyhle adrenalinové sporty vlastně takové docela příjemné šimrání.
   V Miskovicích byl již ten správný čas místo tupého šlapání do pedálu na zmrzlinu, odpočinek, nohejbal a fotbálek, jinak by na tenhle výlet neměli mnozí hezké vzpomínky. Poté co se ale začali množit hladové poznámky, jsme se vydali cestou na Hořany, ze které jsme zahnuli do Přítok na pozdní oběd. Pravda 35 hladových krků najednou byl pro obsluhu nečekaný oříšek, ale nakonec to i s trochou naší trpělivosti, zdárně zvládli.
   No a s vyplněnými žaludky pak byl ten správný čas vydat se ke Svatému Janu, kam byly naplánovány cyklistické závody formou časovky. Zde jsme pak byli svědky výborných a velmi vyrovnaných výkonů, za které si všichni účastníci zaslouží velkou pochvalu. Nicméně každý závod musí mít ve finále svého vítěze, a tak v kategorii nejmladších se jím stal Kuba Jelínek, starších Pavel Tvrdík, nejstarších Dan Neuman a mezi rodiči Martin Bajer. Na tomto místě ještě musím zmínit a ocenit výkon Lucky Hejlové, která celý výjezd a všechny výšlapy absolvovala s přívěsným vozíkem a malým Josífkem v něm. Takže klobouček dolu a palec nahoru.
   Jako závěrečný bonus naší spanilé jízdy byly předány poháry vítězům, medaile všem a pak již nezbývalo než vyrazit zpět do Kutné Hory. Zde jsme zpocení, zaprášení a v mém případě i smradlavý jak ruský bonbón, ukončili oficielní část společné akce. Převážná většina dětí však ještě přijala s povděkem nabídku Moniky Bajerové na osvěžení a koupačku v jejich bazéně. A že to bylo super a kluci si to náramně užili, dokazuje i přiložené video. Takže Moniko dík. A protože bylo celý den nádherné počasí, které ještě více podtrhlo tento příjemný výjezd, myslím, že se vydařily i fotky, jenž naleznete na tomto odkaze.
   A co říct závěrem? Snad jen ještě jednou poděkovat všem účastníkům za podaný výkon a pohodovou a příjemnou atmosféru. Samozřejmě, jak už to u takové akce bývá, nemůžou být vždy úplně všichni 100% spokojení a jistě byly i nějaké drobné zádrhele, ale já si to s Vámi užil, všichni to zvládli a až na pár odřenin jsme dorazili zpět v pořádku, zdraví a doufám, že i bohatší o nějaký ten příjemný zážitek.
 
 
 
VZHŮRU DO SEDEL
 
   Minulý rok jsme zdařile navázali na příjemnou a pravidelnou součást jarní přípravy, a to společný výjezd malých hokejistů s rodiči a realizačním týmem na kolech. No, a protože věřím, že i v letošní kabině je dostatek velocipedistů, kteří se umí rázně opřít do pedálů, tak jsem si pro vás připravil na neděli 22.5.2016 cyklovýlet, abychom si společně zase trochu zasportovali, nezávazně se pobavili a poznali krásy Kutnohorska.
   Takže sraz a následný odjezd bude v 10.00 hod. od ZS s návratem do KH v odpoledních hodinách (cca 15.00-16.00 hod.). Obtížnost trasy bude odpovídat naší věkové kategorii a poklidné tempo pohodovému výjezdu. Tudíž by jej měli zvládnout i příležitostní cyklisté. O základní nářadí na opravu kol bude postaráno, ale všem na základě vlastních zkušeností vřele doporučuji vzít si alespoň náhradní duši a zkontrolovat brzdy s přehazovačkou. Povinná výbava je tedy pouze kolo, dobrá nálada, svačinka (nezapomeňte, že trenéři rádi sladké), pitíčko a kapesné. Naplánováno je několik občerstvovacích zastávek, jedna větší na oběd, trocha sportovních her a cyklistická časovka pro děti. Všichni účastníci závodu budou v cíli odměněni drobnou sportovní cenou a nejrychlejší časovkáři pak pohárem.
   Závěrem si tedy dovoluji srdečně pozvat všechny hráče, rodiče, sourozence a přátele. Doufám, že se sejdeme v dostatečném počtu a prožijeme příjemnou neděli s trochou sportu, dobré nálady a pěkného počasí.
P:S. Pokud bude nepříznivé počasí, akce se samozřejmě operativně přesune na jiný termín.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Osm je protonové číslo kyslíku, hudba je založena na osmi základních tónech stupnice, tvar arabské číslice osm je po otočení o 90 stupňů znakem nekonečna a osm je planet sluneční soustavy, ve kterém se nachází i naše domovská planeta Země. No a na ní dnes slaví své osmé narozeniny Štěpán Jelínek. A protože se říká: „Přej, a bude ti přáno“, tak tedy Štěpáne všechno nejlepší a hodně úspěchů v tom co děláš, ale především ať tě to vždy baví. Tudíž hodně gólů v sítích soupeřů, stejně jako rybářských úlovků ve vlastní síti. No a v tvém případě k tomu všemu i to tolik potřebné zdraví, které pokud není, přestává to být fráze, ale jen zbožné přání.
 
 
 
UPOZORNĚNÍ
 
   Dnes přijde na náš trénink novinářka z Kutnohorského deníku, tak si vylaďte úsměv mediální hvězdy pro foťák a připravte odpověď na otázku: „Co byste popřáli našim hokejistům před právě začínajícím MS?“
P.S. Podle informace paní novinářky by rozhovory s našimi malými hokejisty měly vyjít v pátečním Kutnohorském deníku.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI? - 02 - SOUSTŘEDĚNÍ
 
   Tak jak jsem minule slíbil, je tu konečně oficiální info k soustředění. Protože ale ne úplně všichni byli na našem prvním setkání, tak na úvod raději zopakuji to nejzákladnější. Letošní soustředění se tedy definitivně uskuteční v termínu 13.8. – 20.8. v RS Borovice Lites (stejně jako vloni). Chápu, že pro některé je změna tradičního termínu nepříjemnou komplikací, ale nově vzniklá situace s tréninky na ledě již v měsíci srpnu nemá jiné řešení. Samozřejmě pokud se někomu termín kryje s jinou aktivitou, je možné dítě přivézt i o pár dní později a cena soustředění bude adekvátně snížena. Když už jsem narazil na toto choulostivé téma, tak plná cena je 3.500,- Kč. To není jistě málo, ale opravdu se nejedná z naší strany o komerční projekt, ze kterého by finančně profitoval oddíl nebo trenéři (já osobně tomu naopak pravidelně obětuji i týden své dovolené na úkor vlastní rodiny). Všechny vybrané peníze slouží pouze k úhradě dopravy, ubytování, celodenní stravy se svačinami a pitným režimem, sportovních cen, společných triček atd.. Přesto alespoň dva typy na možné snížení nákladů. V minulosti některé zdravotní pojišťovny přispívaly na tyto akce, takže se raději u té své informujte. A OSPOD (sociálka) pomáhá sociálně slabším rodinám s hrazením podobných akcí pro děti pořádaných školami, tudíž pokud je někdo v tíživé finanční situaci, může zkusit i tuto variantu. Samozřejmě, že oddíl vám v případě potřeby poskytne potřebné potvrzení o účasti vašeho potomka. Jinak podrobnější info a přihlášku naleznete na tomto odkaze a za sebe jen dodám, že bych byl rád, kdyby se zúčastnili všichni hráči naší kategorie, nebo alespoň ty, kteří to myslí s hokejem a našim týmem trochu vážně. Protože mimo stěžejního zaměření na sportovní aktivity, kondici a dovednosti bude důležitým cílem i vytváření týmového prostředí a rozvíjení v dětech základních sociálních návyků, pravidel kamarádství, principů vztahů v kolektivu a lásce ke sportu.
   Přestože převážná většina hráčů a rodičů má se soustředěním již osobní zkušenost, tak pro těch pár zbylých alespoň odkaz na video z loňského ročníku a samozřejmě i nabídka se na mě obrátit, jako na trenéra, který bude mít vaše děti především na starost, kdykoliv s dotazy nebo problémy. Jinak vyplněné přihlášky můžete emailem posílat p.Janatovi nebo dávat osobně mě, ale určitě bych vás všechny požádal, abyste mě o svém přihlášení informovali, abych měl dostatečný přehled a taky mohl tváře letošních účastníků zveřejňovat v logu naše webu.
   Závěrem ještě jedno dodatečné upozornění, že fotogalerie je konečně doplněna o fotky z rozlučky U Tří pávů. Pokud si ale na fotkách připadáte náhodou jako já moc staří, tlustí, šediví…. - počkej 15 let a podívej se znovu. Výrazně lepší! Tudíž já se juknu raději až někdy po šedesátce, ale vy můžete klidně ihned na tomto odkaze.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI? - 01
 
   Dobrý den. Dnes poprvé se ozývám s nášupem informací v nové rubrice, jejíž název naznačuje změnu, která proběhla ve fungování naší kabiny, a to omezený přístup rodičů do jejích prostor. Děkuji tedy na úvod těm, kteří to pochopili a všem, co to dodržují. Jak jsem zaregistroval, tak děti si svůj (náš) prostor velmi užívají a samy brání (Matouš se dokonce pasoval do jakési pozice šéfa ochranky), tudíž zbývá jen doufám, že jim nadšení vydrží i do doby, kdy se budou muset sami strojit do hokejového. V této souvislosti raději ještě upozorňuji, že jsem oslovil i několik tatínků o pomoc s tréninky v rolích asistentů, protože považuji za nereálné 100% efektivně trénovat na jednom stanovišti se skupinou více jak 6 dětí. Předem jim děkuji za ochotu a píšu to sem především proto, že jako asistenti se stávají samozřejmě členy realizačního týmu s přístupem do kabiny.
   Jinak za sebou máme záběhový týden a za sebe mohu říct, že jsme spokojen. Na začátku tréninku dominují průpravné hry na rozhýbání a zahřátí svalů, kde vše probíhá pod nějakým tlakem, vnímáním, myšlením a čtením hry. Poté následuje kruhový trénink se stanovišti zaměřenými na pohybové a hokejové dovednosti, jejichž pravidelnou součástí je střelba a práce s hokejkou. Moje trenérská praxe jednoznačně potvrzuje, že tyto schopnosti jsou především o drilu a pokud se v nich chce hráč zlepšit, musí prostě vystřílet stovky puků a na driblovaný objem hodin s pukem či míčkem nelze ničím nahradit a čím dříve děti ony motohodiny natočí, tím dříve se v těchto dovednostech zlepší. Další součástí tréninku jsou pak štafetové soutěže s rychlostně obratnostními prvky a celé to pravidelně uzavíráme sportovními hrami.
   Ještě bych rád zmínil, i když pro prvoročáky se budu opakovat, že součástí tréninku je vždy i výkonnostní test. Nelekejte se, nejde o nějaké kastování dětí podle jejich momentální výkonnosti, ale především snaha díky soutěživosti u nich vyprovokovat maximální intenzitu pohybu. Většina dětí je přirozeně soutěživá, a pokud se něco měří, počítá, nebo se můžou s někým poměřit, jsou ochotni se rozkrájet a jít až na úplnou hranici svých možností. A to je to, co bych chtěl, aby tou nejpřirozenější cestou „soutěžením“, dostali pod kůži. No, a protože z loňska vím, že většina se o výsledky, které naleznete v sekci „Výkonnostní testy“ našeho webu, intenzivně zajímá, tak ještě krátké info, jak se v nich orientovat. Pokud se tedy proklikáte na zmíněnou podstránku, naleznete tabulku, kde v řádcích jsou uvedena jména hráčů a ve sloupcích jednotlivé testy. U každého testu je pak zaznamenán podaný výkon, pořadí, ale především to nejdůležitější – získané body od 1 do 20. Ty jsou uděleny podle tabulek, které zohledňují věk a pohlaví testovaného. No a na jejich základě, a pokud o to máte zájem, si můžete zjistit momentální stupeň výkonnosti svých dětí a jejich slabší či silnější stránky. Bývalí přípravkáři si pak mohou i porovnat svůj výkon a případné zlepšení/zhoršení s loňským rokem. Pro názornost ještě raději praktický příklad. Pokud tedy vezmu např. náš pondělní test „sit ups test“ (sed-leh - 2.min.), tak hráč naší kategorie, který by chtěl získat 20 bodů za vynikající výkon, jich musí udělat 62, ovšem Maruška jako děvče pouze 61, přípravkář 60, ml.žák 65, st.žák 68, dorostenec 71, ale p.Macháček již jen opět 62 a já s p.Polívkou dokonce jen 58. To je snad vše na vysvětlenou a máte-li tedy zájem, sledujte si to, porovnávejte, a pokud budete mít jakýkoliv dotaz či zájem o rádu na co se ve volném čase zaměřit, jsem kdykoliv k dispozici. Pro jistotu ale ještě dodám, že respektuji dovednostní limity každého hráče (každý má jiný počet rychlých svalových vláken, jinak rostlé klouby, jiný fyziologický a somatický vývoj), o tom žádná. Co ale bytostně nemusím a neskousnu je laxní přístup, nekázeň a hra bez maximálního nasazení. V takovém případě to se mnou dotyční nebudou mít nikdy jednoduché. Ale to je asi známá písnička a mnozí to vědí.
   Přestože je na jakákoliv smělá hodnocení hodně předčasně, tak po prvním týdnu mě opravdu mile překvapilo, že velká část prvoročáků v konfrontaci s o rok staršími spoluhráči vůbec neztrácí a někteří je i předčí. No a v globálu jsem určitě spokojen s výkony a přístupem tak asi 3/4 týmu, což není rozhodně málo a ten zbytek se pokusíme ještě víc rozhýbat a vyprovokovat k větší intenzitě pohybu a zaujetí pro hru.
   Tak a na poprvé je toho myslím až až, tudíž se s vámi rozloučím, popřejí příjemný zbytek víkendu a pohodové čarodějnice. Jinak v nejbližší době by již mělo být k dispozici oficielní info a dokumenty k soustředění od p.Janaty, takže na toto téma určitě příště.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Po několika, oslavami nadupaných týdnech přichází redukční dieta, a tak jediným oslavencem tohoto týdne je Marek. Nuže, není čas na otálení a jde se na pozitivní příspěvek, protože po zhlédnutí večerních zpráv mám pravidelně pocit, že doba je dneska zlá (za což může samozřejmě opozice, ilumináti, Obama a v neposlední řadě uprchlíci a chamtiví ekoteroristé) a peněz se na nic nedostává. A proto ti Marku především přeji, aby ses vydal opačným směrem a pravou nohou vkročit do vlaku jménem pohoda, kde bude mnoho radosti z pěkných maličkostí a málo starostí z nepodstatných nepříjemností. A k tomu samozřejmě štěstí, zdraví a v tvém případě i hodně sebevědomí, protože jak řekl Bono Vox: „Svět můžeš tvarovat mnohem víc, než si myslíš. Čeká jen, že ho přetvoříš k obrazu svému."
 
 
 
POSLEDNÍ TAŽENÍ U TŘÍ PÁVŮ
 
 
   Takže to, co se plánovalo nějaký ten týden dopředu je za námi. Akce „DOHOKEJNÁ“ proběhla v Parku U Tří pávů tuto sobotu. A jaká byla? Nevím jak komu, ale mě se rozlučka moc líbila. Skeptická předpověď našich rosniček tak úplně neklapla a nejen, že jsme nezmokli, ale chvílemi se i vyhřívali na slunku. Vše začalo v lidových 10.00 hod. a dopoledne děti plnily úkoly na stanovištích, kde musely prokázat svou šikovnost a odvahu – bojovka středověkým sklepením, chůze na chůdách, střelba ze vzduchovky, z kuše a hokejkou, skoky v pytlích, hody na basketbalový koš, kroket, pétanque a ruské kuželky. Za své výkony byly odměněny drobnými cenami, ale tu hlavní, sportovní trofej, získaly především za své výkony v letošní hokejové sezóně. Program tedy probíhal tak jak měl až do té chvíle, kdy po 13.hod. došlo na překvapení pro trenéra. Maminky mě a Romana svým okouzlujícím úsměvem požádaly o usednutí do VIP lože a okamžitě ve mně vzbudily pocit, že mě čeká něco mimořádného, co jsem v životě ještě nezažil (ženské umění manipulace by vystačilo na speciální článek, ale to si nechám na někdy příště). Čili nabídka se nedala odmítnout a celé to odpálily vystoupením jak z Moulin Rouge. Kankánové tanečnice vykopávaly nožky zahalené jen hokejovými stulpnami a zvednuté sukně odhalovaly místo tangáčů suspenzory. Prostě skvělý fór, velká legrace a to se cení, protože zážitky jsou víc než věci. Své vystoupení na pódiu potom uzavřely spolu s dětmi sborovým zpěvem sršní hymny a předáním dárků. No a dále již probíhala jen volná a nenucená zábava, tudíž rodiče popíjeli a plkali, zatím co děti hráli air hockey a předřevším blbly na skákacích hradech.
   Závěrem chci ještě jednou móóóóc poděkovat, protože v těch chvílích, které mě přivádí spíš do rozpaků, to neumím, tak jak bych měl. Takže DÍKY všem moc za skvělou sezónu, příjemnou rozlučku a jsem skutečně rád, že stále existují lidé, kteří jsou ochotni a schopni tohle pro děti zorganizovat, nebo s tím pomoci a velmi jim zato děkuji.
 
P.S. Ještě pro jistotu upozorňuji, že přiložené video není vhodné pro moralisty, puritány a amiše.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   hnedle několikrát Jirka Koubský. Pokud bych tedy náhodou od něj vybírat desátky z oslaveneckých recepcí, tak mi z toho vychází pěkná výživová nerovnice: kalorický příjem (hodně – ve čtvrtek narozeniny velký Jirka, v pátek narozeniny malý Jirka - 8 let, v sobotu rozlučka, v neděli svátek – Jiří) mínus kalorický výdej (nula – hokejové prázdniny) rovná se tolik kilo navíc, že ani obvyklá velkorysost, se kterou se šijí hokejové dresy, by to nedokázala zakrýt.
   Takže Jirkové především všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí a tolik slunce v duši, kolik ho jen unesete. A protože Karel Čapek kdysi řekl: „Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází“, tak pro nás všechny ještě přidám přání, ať raději platí ta první varianta.
 
 
 
NOVÁ SEZÓNA ZAHÁJENA A TÍM I NOVÉ VÝZVY A PRAVIDLA
 
   Myslím, že bude nejlepší hned na začátku si odbýt téma, které vykukuje z nadpisu tohoto příspěvku. Jak ale začít, aby se náhodou někdo neurazil, nepovažoval mě za blázna, nebo v tom nespatřoval akt nepřátelství vůči jednotlivci či skupině rodičů jako celku. To poslední je samo o sobě protimluv, protože bez podpory rodičů se žádný mládežnický tým neobejde. Pokud tedy vyjdeme z předpokladu, že trenér a potažmo celý realizační tým má nejvyšší možný zájem, aby se jednak jeho hráči cítili dobře a rostla jejich sportovní výkonnost a současně odmítneme, že všechno, co dělá, je co nejvíc rodiče naštvat, tak se mermomocí dostáváme k tomu, že jak rodiče, tak i trenéři, mají společný zájem a cíl, což je obecná a sportovní výchova jejich (našich) dětí. Nicméně vzájemné spolupůsobení těchto dvou skupin (realizační tým - rodiče) nemusí být vždy naprosto idylické a může vznikat překvapivě mnoho třecích ploch. Podle mě je ale lepší problémům předcházet a s rodiči komunikovat a najít pokud možno partnerský vztah, ovšem s vymezením jasných pravidel a pravomocí. Tudíž dnes na toto ožehavé téma.
   Prvním a zřejmě nejkontroverznějším bude omezení vstupu rodičů do kabiny. Což znamená, že počínaje jarní přípravou je prostor kabiny 3.-4.třídy vyhrazen „pouze“ hráčům a realizačnímu týmu. Rodiče pak do něj mají přístup jen se souhlasem trenéra a na dobu nezbytně nutnou. Chápu, že omezení libovolného přístupu k vlastním dětem a vnukům, nevyznívá s ohledem na budování fungujícího vztahu trenér-rodič, zrovna logicky, ale v kontextu budování týmového prostředí to logiku přeci jen má. Většina lidských činností (škola, práce, parta) totiž obnáší život v kolektivu. A hokej je o sportování v kolektivním prostředí a dítě se zde musí naučit samo prosadit a řešit své problémy i mezilidské vztahy. Ať je mladý hokejista s někým větší či menší kamarád, tak na ledě se musí táhnout za jeden provaz a takové vazby se prostě nevytvoří v kabině plné rodičů a s jejich dohledem či řízenou dopomocí. Respektujte prosím, že realizační tým i hráči zkrátka potřebují svůj vlastní prostor, kde si chtějí spolu sami popovídat a přirozeně tak vybudovat své vlastní postavení v týmové hierarchii. No, a pokud se to přesto někomu nezdá jako pádný argument, tak zcela pragmaticky se tam prostě a jednoduše všichni nevejdeme. A má-li někdo námitku, že se jeho 8-9letý potomek nedokáže sám obléknout a svléknout, tak máte možnost to doma do srpna natrénovat. Nevěřím totiž, že jsou vaše děti horší a nešikovnější než ty, co jsem před lety trénoval, a kteří to v tomto věku zvládali v pohodě.
   Další body by již neměly být pro nikoho novinkou, přesto vzhledem k tomu, že pro polovinu hráčů a rodičů našeho týmu jsem prozatím bílé místo na jejich mapě trenérských zkušeností, tak ty, o jejichž dodržování bych vás rád požádal, přeci jen raději zopakuji:
-informujte mě vždy „předem“ formou SMS, e-mailu, či osobně, pokud vaše dítě nepůjde na trénink, či se nezúčastní zápasu. Ponechám na vás, jestli mi sdělíte i důvod. 
-nevolejte si uprostřed tréninku a zápasu děti k mantinelu a nenarušte tím práci trenérů. S tím samozřejmě souvisí i nechození na střídačku během zápasu.
-snažte se při zápasech vyhýbat konfliktům, a to i v případě chybování rozhodčích. Věřte, že negativním řvaním z tribuny jen více rozptýlíte soustředění vašich dětí na hru. My trenéři jim nastalou situaci rádi vysvětlíme a není úplně naškodu je nechat okusit i pocit nespravedlnosti, který ke sportu i životu patří. Naučí se mu lépe čelit a soustředit se na to, co je podstatné.
-respektujte pokud možno co nejvíc týmový program. Možná to ne všichni cítíte stejně, možná někdo berete hokej pouze jako vyplnění volného času a jako kroužek, kam když občas nepřijdu, tak se nic moc neděje a plný diář hokeje vám úplně nevyhovuje. V pořádku, to respektuji, ale je potřeba to říct a v klidu si to se mnou vyříkat. Ale chtěl bych věřit, že většina z nás má v sobě tak nějak zakódováno, že když něco dělá, tak to dělá naplno. A je jedno, jestli je to hokej, piáno nebo angličtina. A skoro si myslím, že toto je jedna z těch nejdůležitějších věcí, kterou bychom měli dětem předat do života. Bude jim totiž přinášet násobky užitku, který se nezdaňuje, potěší a časem je určitě vidět.
-veďte děti ke kamarádství a oceňování hodnot každého ze spoluhráčů, nikoliv k vypjaté rivalitě a řevnivosti. Snažte se jim vytvářet pro jejich sportování pozitivně naladěné prostředí, protože v něm se budou cítit lépe a jistě i rychleji zlepšovat.
-apelujte na jejich snahu, nasazení, pozornost a kázeň při tréninku a tak dál a tak dál…
   Ale raději než pokračovat již v mnohokrát vyřčených doporučeních, si vás ještě dovolím závěrem poprosit, či vyzvat, v případě jakéhokoliv problému, o jeho řešení bezprodleně a přímo se mnou. Nemá cenu takové věci odkládat, dusit v sobě, nebo o nich planě lamentovat na tribuně, či v útrobách stadiónu a při přímé konfrontaci pak jen přecházet v zaryté mlčení doprovázené soustředěným pohledem do země, nebo snad dokonce přetvořit svou nespokojenost v pokorné přikyvování, v představě, že to potomka posune byť jen o schůdek nahoru v trenérově oblibě. O to opravdu nestojím, ale především se tím nic nevyřeší ani nezmění. Osobně nemám problém si s vámi o jakýchkoliv i nepříjemných záležitostech popovídat, vysvětlit, nebo vyargumentovat. Určitě ale ne v přítomnosti dětí, ne od plných plic a pokud možno tak s chladnou hlavou. Na trénování nejsem rozhodně ekonomicky ani jinak závislý a mám i tu výhodu, že nemůžu být nařknut, že chci svému dítku nějak prošlapávat cestu. Tudíž mohu spoustu věcí říkat tzv. na plnou pusu a bez falešné korektnosti. Koneckonců nic jiného neočekávám ani od vás a budu proto rád za každou vaši připomínku, kritiku, zajímavý podmět, informaci a návrh, který by posunul naše snažení tím správným směrem.
 
 
 
TAK VÁS TADY VÍTÁME, UŽ V TOM ZASE LÍTÁME
 
   Vážení hráči, rodiče, přátelé, příznivci hokeje a pravidelní či náhodní návštěvníci těchto webových stránek vítám Vás v sezóně 2016/2017. Dnešním dnem otvírám novou stránku, kde se dozvíte vše podstatné o kategorii 3.- 4. třída SK Sršni Kutná Hora, jíž mám tu čest tento rok trénovat.
   Stránky samozřejmě slouží v prvé řadě pro informování hráčů a jejich rodičů o novinkách a dění v kabině, jakož i k prezentaci našeho hokejového teamu. Můžete zde s námi prožívat všechny zápasy i s následným hodnocením, podstatné události i roztodivné legrácky, protože s úsměvem jde všechno líp!!! Občas se možná pokusím zaměřit pozornost na všeobecnější oblasti hokejového života, ale nebojte se, rozhodně se nepokládám za toho, co by měl někomu radit a poučovat. Pouze nabídnu své názory a zkušenosti k zamyšlení a eventuelní inspiraci.
   Aby však nedošlo k nějakým zbytečným nedorozuměním, předem upozorňuji, že stránky nejsou určeny pro povahy, které nejsou schopny či ochotny si občas udělat, nebo přijmout legraci, či kritiku i své vlastní osoby nebo potomka. Dále pak, jak už mnozí rodiče zjistili, že zde občas zařádí "tiskařský šotek", proto předem děkuju všem, kteří mě upozorní na případné chyby a překlepy, kterých se zde dopustím.
   Jinak struktura menu a podstránek se zásadně nemění, tudíž sekce, na které jste zvyklí, jsou na obvyklých místech a samozřejmostí zůstává, že rubrika „Výkonnostní testy“ bude pravidelně (po každém tréninku) aktualizována. Podle loňského modelu zachovám v logu stránky prezentaci hráčů přihlášených na letní soustředění a na hlavní stránce se budu i v této okurkové sezóně snažit nezahálet a přinášet vám rozhovory s hráči v tradiční rubrice „Tento týden slaví“, jakož i exkluzivní reportáže z přípravy a vůbec dění v našem týmu, pro které zakládám novou rubriku „Co nového za dveřmi?“.
   Jak tedy vidíte, plány a předsevzetí jsou veliká, takže pokud chcete být v obraze a vědět co bylo, co se děje a co se chystá, tak sledujte naše stránky pokud možno pravidelně. Jinak jakýkoliv názor či polemika prezentovaná slušnou formou zde bude mít své místo, a proto svými příspěvky a návrhy zkuste spoludotvářet naše stránky, protože tu jsou především pro Vás!   
   A protože nová sezóna 2016/2017 již nezadržitelně klepe na dveře, je to myslím důvod, si rovnou v kostce nastínit, jak bude letos probíhat jarní příprava. Takže začínáme v pondělí 25.4.2016 a scházet se budeme v pravidelném režimu pondělí-středa-pátek od 15.30 do 16.45 hod. v kabině na zimním stadionu. Na trénování budeme využívat především umělou plochu, která vystřídá led a dále pak schody a prostory tribun, střelnici, tělocvičnu a okolí ZS. Neočekávejte nějaké maratóny a hroznou zátěž, ale spíš chci pokračovat ve sportovních hrách a rozvíjení šikovnosti, obratnosti a rychlosti. I když posilovat vlastním tělem a soutěžní formou taky trochu budeme. No a součástí každého tréninku pak bude výkonnostní test a dovednostní stanoviště se střelbou nebo stickhhandlingem (technika hole). Do kabiny si přineste každý své pití, ručník, věci na převlečení, sportovní obuv na plochu (nemůže být ta, ve které přijdete z venku), hokejku, hokejové rukavice, gólmani kompletní výstroj a především dobrou náladu a kamarádské vztahy.
   Laťka nastavená na letošní sezónu nemůže být rozhodně níž, než jsme ji vytáhli s přípravkou v té minulé. Je tedy popravdě hodně vysoko a nečeká nás vůbec nic jednoduchého, ale „Malý ten, kdo zná jen malý cíl“ (Svatopluk Čech). Za sebe vám mohu slíbit, že se budu snažit připravovat co nejkvalitnější tréninky, které by vaše děti výkonnostně posouvaly kupředu a přesto a především bavily. Zda a jak danou možnost využijí, bude pouze na nich a jejich vztahu k hokeji a sportu. Já ale věřím, že nás čeká sezóna plná příjemných okamžiků a radosti, na jejímž konci přijde jen to, co si zasloužíme za naši práci v tréninku a vybojujeme na ledě. Záležet bude na každém z nás a především na přístupu s jakým se k tomu postavíme, protože k úspěchu nevede výtah, ale pouze schody. Zní to sice jako fráze při volbě Miss, ale nedá se nic dělat, v životě to tak je.
   Děkuji za pozornost. Přeji hezké zážitky v nové sezóně, úctu jeden k druhému a radost ze svých dětí. A protože na úvod je toho až až, tak něco o praktickém fungování naší kategorie a kabiny až v příštím příspěvku.

 

TOPlist