Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop

2016/2017

 
VÍTEJTE V HNÍZDĚ SRŠNÍ KATEGORIE 3.- 4. TŘÍDA - SEZÓNA 2016-2017
Příští akce Rozpis tréninků Realizační tým Marodka
  jarní příprava 3.-4.třída
hlavní trenér
Pavel Sirotek
Závůrka
  pondělí 30.5. 15.30 - 16.45 607 790 982 sirotek.pavel@centrum.cz Hynková
  středa 1.6.
15.30 - 16.45
trenér Josef Macháček Oslavenci
    pátek 3.6.
15.30 - 16.45
asistent Petr Polívka 26.5. svátek Filip
      ved.mužstva Vít Zvěřina 2.6. Zvěřina - 8 let
        606 911 325 vitzverina@seznam.cz 7.6. Hruboš - 9 let
 
UPOZORŇUJI TY, KTEŘÍ TO MYSLÍ S HOKEJEM A NAŠIM TÝMEM TROCHU VÍC VÁŽNĚ, ŽE PŘIHLÁŠKY NA SOUSTŘEDĚNÍ MAJÍ BÝT ODEVZDÁNY DO ÚTERÝ 30.5.2016.
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 03 - SOUTĚŽIVOST
 
   Zdravím všechny rodiče a příznivce našeho týmu, jako i náhodné či pravidelné čtenáře. V prvé řadě bych dnes chtěl moc poděkovat za to, že ve valné většině navštěvujete náš web a zajímáte se o věci spojené s naším týmem a tím pádem i kolika vám není lhostejný budoucí vývoj vlastního syna či dcery. Já totiž tvrdím, že rodiče jsou našimi dalšími trenérskými asistenty, sice ne na ledě či na ploše, ale mimo ní. Neměli by proto být izolováni od tréninku a dění v týmu, ale naopak informováni a žádáni o spolupráci, abychom se pokusili najít společný, nebo alespoň podobný pohled na sportovní fungování jejich potomků. Dítě přeci pro svůj optimální výkon potřebuje ty nejlepší podmínky ze všech stran. A ty ve velké míře vytváří právě oni, rodiče.
   Těch myšlenek, které se mi honí hlavou a rekapituluje si v nich prvních pět týdnů tréninků s novým týmem a mé představy, kam ho chci směrovat, co s ním chci dosáhnout a jak toho docílit je aspoň na deset stránek. Jsem už prostě starý a v noci občas nespím, ale nebojte se, nehodlám publikačně naskočit, takže to budu dávkovat jen do jednotlivých vstupů. Dost ale řečí, jdu tedy do toho a dnes o soutěživosti.
   Moje zkušenost z tréninku mi říká, že pro kvalitnější rozvoj hráče je velmi důležitá rovnocenná konkurence. To pro mě znamená, aby na tréninku spolu ve skupinách trénovali relativně stejně kvalitní hráči. Mé tréninky jsou pak hodně založené na herní a soutěžní konfrontaci 1-1, takže tyto souboje potom mají náboj, nasazení a výkonnostní vyrovnanost nutí oba soupeře vzájemně k podání co nejlepšího výkonu. Toto je zdravé konkurenční prostředí, což platí vzájemně u lepších hráčů, tak i u těch momentálně slabších. Je samozřejmé, že při takto rozkastovaném družstvu každý hráč pozná, kde se momentálně výkonnostně pohybuje a ne každému je toto poznání příjemné. Je ale zbytečné zakrývat výkonnostní rozdíly mezi hráči, nebo se tvářit, že neexistují. Rozdíly mezi dětmi jsou ve všech oborech, ve škole a pochopitelně i ve sportu. A každý je vidí tak jako tak a právě rozdíl ve výkonnosti by měl motivovat ty slabší, aby se dotáhli na ty nyní lepší. Chceš hrát s lepšími? Tak se snaž! Bohužel u některých kluků se občas setkávám s jevem, že při rozdělování do skupin, chtějí hrát v týmu s těmi nejlepšími, a pakliže je nevyberu, cítí se dotčení, ale opačně, když určuji pouze soutěžní dvojice, snaží se vybrat si co nejlehčího soupeře, a když jim určím jiného, vyrovnanějšího, rezignují se slovy: „To nemá cenu“. Bohužel takový přístup je v mých očích a především v jejich výkonnosti neposune kupředu. Na druhou stranu se ale současně snažím ty lepší neustále upozorňovat, že to tak nemusí zůstat navždy, jestliže si svým chováním, snahou a výkonem ono postavení nezaslouží.
   No a v trénincích či zápasech na ledě to bude podobné. Chceš hrát v „A“ týmu, nebo v první pětce? Buď lepší a budeš tam. A pokud to momentálně nejde líp, nic se neděje. Hrát budeš, ale prostě s těmi slabšími a proti slabším. To mi přijde férové a zároveň i přínosnější, protože hráč se tím dostane mnohem víc do hry a na puk, než aby jen koukal, jak s ním hrají ti lepší a on případně pouze číhal před brankou na nějakou tu dorážku. Zkrátka jestli chceš hrát s pukem, musíš si ho sám svou zvýšenou aktivitou vybojovat a s lehčími soupeři ti to půjde líp.
   A pokud to chcete změnit, či hokejový progres urychlit, tak hokejové dovednosti jsou stejně jako třeba housle a každá jiná aktivita především o tréninku, drilu a opakování. Jestli tedy chcete klukům pomoct, aby jim to šlo líp, tak doma střílejte, driblujte, pohazujte si tenisákem na čepeli… Těch možností, jsou mraky a brzy na nich uvidíte, jak se zlepší, a jak budou mít z tréninku větší radost, protože, když někomu něco jde líp, tak to baví dvojnásob.  No a na ledě to pak bude úplně jiná písnička. 
   Závěrem chci ale zdůraznit, že si vážím každého kluka a holky, kteří si na náš zimák najdou cestu a chtějí něco dělat a nejen doma tupě zírat do kompu. Je to jenom o tom najít tu nejlepší cestu pro ty, kteří mají oprávněně vyšší sportovní ambice i pro ty, jejichž cesta za špičkovými sportovními výkony bude od přírody trnitější nebo i ty, co chtějí jen tak nějak zabít čas. To jsem ale zabředl někam, kam jsem ne úplně chtěl a k čemu se vrátím někdy příště.
   Nicméně bych ještě chtěl touto cestou poprosit všechny rodiče, aby mi pomohli s výchovou hráčů a sami jim vštěpovali myšlenku, že v každém souboji, soutěži, v zápase i v životě musí pro úspěch udělat maximum, dopředu nic nevzdávat a naopak i třeba něco obětovat. Moc dobře vím, že statisticky se jen nepatrné procento dětí z těch, kteří dnes hokej hrají, jím bude jednou živit, ale určitě všem tenhle přístup pozitivně ovlivní jejich život! 
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   rozhodně hokejisté Kanady své zasloužené vítězství na MS v Rusku. Netradičně si ale obrovskou radost na závěr finále vychutnali hned dvakrát. Nejprve devět desetin sekundy před koncem, kdy padl rozhodující gól, a podruhé vypuklo radostné křepčení, když si po následných oslavách sesbírali noví mistři výstroj z ledu a rozhodčí hodili ještě poslední buly. Naši hokejisté bohužel takový důvod slavit neměli, přesto si parta, od které mnozí před startem šampionátu očekávali pramálo, získala sympatie moderním celoplošným hokejem, plným pohybu, houževnatosti, elánu a agresivního napadání. Škoda jen, že ten příběh jakoby zůstal nějak nedopovězen.
   To ale nebrání Filipu Littmanovi a ostatním nositelům tohoto jména oslavit svůj dnešní svátek. Takže milý Filipe všechno nejlepší a samozřejmě hlavně zdraví. K tomu ale i pohodu a úsměv a hodně splněných přání, abys co nejvíckrát dosáhnul všeho, čeho chceš dosáhnout. A pokud to náhodou někdy tak úplně neklapne, jako třeba těm našim hokejistům, ať se ale vždy vracíš k lidem, co tě mají i tak rádi.
 
 
 
HLÁŠENÍ JAK ŠLAPOU SRŠNI
 
 
   Přestože nejsme žádní trénovaní bajkeři (tedy mimo Dana), tak jsme si v neděli udělali výjezd na kolech po okolí Kutné Hory. Nebylo se ovšem čeho bát, jsme přeci sportovci v rozběhlé jarní přípravě a taky i pro nás platí, že amatéři postavili Noemovu archu a profesionálové Titanic.
   Start byl stanoven na 10.00 hod. z parkoviště před zimákem, které se už tak nějak stalo tradičním místem pro rozjezd podobných kolistických akcí. Pravda trenér, tedy já, dorazil s minutovým zpožděním, tudíž Víťa se jal vybírat hned pokutu do týmové pokladny. Ovšem jediné co si vymohl, byl post sběrného vozu na konci pelotonu a takzvaný technický saport (pro ty, kdo náhodou neví, odvozeno z anglického support - podpora. Akorát když to řeknete takhle, je to víc kůl a boží. A to teď hodně letí. Proto když pracujete jako doplňovač hajzlpapírů na záchodech, tak si říkáte například saport manažer relaxačních zařízení). No nic, vydali jsme se tedy Královskou procházku na dolní Žižkov a hned od začátku se peloton roztrhal. Čelo obsadili borci, co to švihali závodní rychlostí a za nimi v poklidu jeli kochací typy. Neopustili jsme ovšem ani katastrální území Kutné Hory a už bylo jasné, že dnes o zábavu nebude nouze! Pepa se totiž rozhodl napodobit své kamarády, kteří se vyžívali na hliněném podkladě v brzdění smykem, ovšem na rozdíl od nich k tomu použil pouze přední brzdu. Let plavmo přes řidítka byl tedy jen nevyhnutelným vyústěním fyzikálního zákonu o setrvačnosti. Ovšem kdo zná jen trochu Pepu tak ví, že různé oděrky a boule jsou jeho poznávacím znamením. Způsob, jakým získává tyto své šrámy je velmi jednoduchý a zvládne to každý. Pepa je totiž velmi živé dítě, jehož rychlost je zatím větší než schopnost to koordinačně ustát. Aby v tom ale nebyl sám, tak cestou Po Mlýnech se k němu velmi zdatně připojil David, který si elegantně hajnul na krovky do vodního koryta.
   Před Velkým rybníkem přišel první z prudkých krpálů (kdo tam jezdí, zná ho) a já si kladl otázku: „Jsem už na to starý nebo zralý?“ Na vrchol jsem se vyškrábal s vedoucí skupinkou, ale jak jsem lapal po dechu a pozoroval další zpocené dorazivší, přemítal jsem, kdy začnu být hnán rozhořčeným osazenstvem s loučemi a vidlemi na míle daleko. Zřejmě bych měl před další podobnou akcí začít uvažovat o pojistce. Jen pochybuji, že tenhle materiál někdo pojistí.
   Cestou do Bylan a Markoviček jsme zažili poprvé pocit jízdy z kopce a najednou si mnozí připadali děsně nadupaně a neuvěřitelně lehce. Ovšem takové pocity nemají na kolech většinou dlouhého trvání a tak i my cestou do Miskovic podél Bylanky zdolali druhou výškovou etapu. Na jejím vrcholu jsem se potil, že koláče v podpaždí se mi proleptávaly takřka skrz paže. Měl jsem ze sebe ale radost, protože jsem to dal a přežil. Tudíž do mě vstoupily ony bájné endorfiny, které tělo vyplavuje jako bonus za prožitou dřinu. Naopak Tomáš po dojezdu hlásil hned rosný bod 42, ale i ostatní se hroutili v mrákotách do stínu a tak nějak celkově nebyli stoprocentní. Tudíž jsem byl a nejen já, velmi překvapen, že se Martina vsadila s Víťou o pivo, sjeli zpět a dali to celé ještě jednou. Prostě, když máte doma takovou ženskou, která nezná slovo „nejde“, tak jsou tyhle adrenalinové sporty vlastně takové docela příjemné šimrání.
   V Miskovicích byl již ten správný čas místo tupého šlapání do pedálu na zmrzlinu, odpočinek, nohejbal a fotbálek, jinak by na tenhle výlet neměli mnozí hezké vzpomínky. Poté co se ale začali množit hladové poznámky, jsme se vydali cestou na Hořany, ze které jsme zahnuli do Přítok na pozdní oběd. Pravda 35 hladových krků najednou byl pro obsluhu nečekaný oříšek, ale nakonec to i s trochou naší trpělivosti, zdárně zvládli.
   No a s vyplněnými žaludky pak byl ten správný čas vydat se ke Svatému Janu, kam byly naplánovány cyklistické závody formou časovky. Zde jsme pak byli svědky výborných a velmi vyrovnaných výkonů, za které si všichni účastníci zaslouží velkou pochvalu. Nicméně každý závod musí mít ve finále svého vítěze, a tak v kategorii nejmladších se jím stal Kuba Jelínek, starších Pavel Tvrdík, nejstarších Dan Neuman a mezi rodiči Martin Bajer. Na tomto místě ještě musím zmínit a ocenit výkon Lucky Hejlové, která celý výjezd a všechny výšlapy absolvovala s přívěsným vozíkem a malým Josífkem v něm. Takže klobouček dolu a palec nahoru.
   Jako závěrečný bonus naší spanilé jízdy byly předány poháry vítězům, medaile všem a pak již nezbývalo než vyrazit zpět do Kutné Hory. Zde jsme zpocení, zaprášení a v mém případě i smradlavý jak ruský bonbón, ukončili oficielní část společné akce. Převážná většina dětí však ještě přijala s povděkem nabídku Moniky Bajerové na osvěžení a koupačku v jejich bazéně. A že to bylo super a kluci si to náramně užili, dokazuje i přiložené video. Takže Moniko dík. A protože bylo celý den nádherné počasí, které ještě více podtrhlo tento příjemný výjezd, myslím, že se vydařily i fotky, jenž naleznete na tomto odkaze.
   A co říct závěrem? Snad jen ještě jednou poděkovat všem účastníkům za podaný výkon a pohodovou a příjemnou atmosféru. Samozřejmě, jak už to u takové akce bývá, nemůžou být vždy úplně všichni 100% spokojení a jistě byly i nějaké drobné zádrhele, ale já si to s Vámi užil, všichni to zvládli a až na pár odřenin jsme dorazili zpět v pořádku, zdraví a doufám, že i bohatší o nějaký ten příjemný zážitek.
 
 
 
VZHŮRU DO SEDEL
 
   Minulý rok jsme zdařile navázali na příjemnou a pravidelnou součást jarní přípravy, a to společný výjezd malých hokejistů s rodiči a realizačním týmem na kolech. No, a protože věřím, že i v letošní kabině je dostatek velocipedistů, kteří se umí rázně opřít do pedálů, tak jsem si pro vás připravil na neděli 22.5.2016 cyklovýlet, abychom si společně zase trochu zasportovali, nezávazně se pobavili a poznali krásy Kutnohorska.
   Takže sraz a následný odjezd bude v 10.00 hod. od ZS s návratem do KH v odpoledních hodinách (cca 15.00-16.00 hod.). Obtížnost trasy bude odpovídat naší věkové kategorii a poklidné tempo pohodovému výjezdu. Tudíž by jej měli zvládnout i příležitostní cyklisté. O základní nářadí na opravu kol bude postaráno, ale všem na základě vlastních zkušeností vřele doporučuji vzít si alespoň náhradní duši a zkontrolovat brzdy s přehazovačkou. Povinná výbava je tedy pouze kolo, dobrá nálada, svačinka (nezapomeňte, že trenéři rádi sladké), pitíčko a kapesné. Naplánováno je několik občerstvovacích zastávek, jedna větší na oběd, trocha sportovních her a cyklistická časovka pro děti. Všichni účastníci závodu budou v cíli odměněni drobnou sportovní cenou a nejrychlejší časovkáři pak pohárem.
   Závěrem si tedy dovoluji srdečně pozvat všechny hráče, rodiče, sourozence a přátele. Doufám, že se sejdeme v dostatečném počtu a prožijeme příjemnou neděli s trochou sportu, dobré nálady a pěkného počasí.
P:S. Pokud bude nepříznivé počasí, akce se samozřejmě operativně přesune na jiný termín.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Osm je protonové číslo kyslíku, hudba je založena na osmi základních tónech stupnice, tvar arabské číslice osm je po otočení o 90 stupňů znakem nekonečna a osm je planet sluneční soustavy, ve kterém se nachází i naše domovská planeta Země. No a na ní dnes slaví své osmé narozeniny Štěpán Jelínek. A protože se říká: „Přej, a bude ti přáno“, tak tedy Štěpáne všechno nejlepší a hodně úspěchů v tom co děláš, ale především ať tě to vždy baví. Tudíž hodně gólů v sítích soupeřů, stejně jako rybářských úlovků ve vlastní síti. No a v tvém případě k tomu všemu i to tolik potřebné zdraví, které pokud není, přestává to být fráze, ale jen zbožné přání.
 
 
 
UPOZORNĚNÍ
 
   Dnes přijde na náš trénink novinářka z Kutnohorského deníku, tak si vylaďte úsměv mediální hvězdy pro foťák a připravte odpověď na otázku: „Co byste popřáli našim hokejistům před právě začínajícím MS?“
P.S. Podle informace paní novinářky by rozhovory s našimi malými hokejisty měly vyjít v pátečním Kutnohorském deníku.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI? – 02 - SOUSTŘEDĚNÍ
 
   Tak jak jsem minule slíbil, je tu konečně oficiální info k soustředění. Protože ale ne úplně všichni byli na našem prvním setkání, tak na úvod raději zopakuji to nejzákladnější. Letošní soustředění se tedy definitivně uskuteční v termínu 13.8. – 20.8. v RS Borovice Lites (stejně jako vloni). Chápu, že pro některé je změna tradičního termínu nepříjemnou komplikací, ale nově vzniklá situace s tréninky na ledě již v měsíci srpnu nemá jiné řešení. Samozřejmě pokud se někomu termín kryje s jinou aktivitou, je možné dítě přivézt i o pár dní později a cena soustředění bude adekvátně snížena. Když už jsem narazil na toto choulostivé téma, tak plná cena je 3.500,- Kč. To není jistě málo, ale opravdu se nejedná z naší strany o komerční projekt, ze kterého by finančně profitoval oddíl nebo trenéři (já osobně tomu naopak pravidelně obětuji i týden své dovolené na úkor vlastní rodiny). Všechny vybrané peníze slouží pouze k úhradě dopravy, ubytování, celodenní stravy se svačinami a pitným režimem, sportovních cen, společných triček atd.. Přesto alespoň dva typy na možné snížení nákladů. V minulosti některé zdravotní pojišťovny přispívaly na tyto akce, takže se raději u té své informujte. A OSPOD (sociálka) pomáhá sociálně slabším rodinám s hrazením podobných akcí pro děti pořádaných školami, tudíž pokud je někdo v tíživé finanční situaci, může zkusit i tuto variantu. Samozřejmě, že oddíl vám v případě potřeby poskytne potřebné potvrzení o účasti vašeho potomka. Jinak podrobnější info a přihlášku naleznete na tomto odkaze a za sebe jen dodám, že bych byl rád, kdyby se zúčastnili všichni hráči naší kategorie, nebo alespoň ty, kteří to myslí s hokejem a našim týmem trochu vážně. Protože mimo stěžejního zaměření na sportovní aktivity, kondici a dovednosti bude důležitým cílem i vytváření týmového prostředí a rozvíjení v dětech základních sociálních návyků, pravidel kamarádství, principů vztahů v kolektivu a lásce ke sportu.
   Přestože převážná většina hráčů a rodičů má se soustředěním již osobní zkušenost, tak pro těch pár zbylých alespoň odkaz na video z loňského ročníku a samozřejmě i nabídka se na mě obrátit, jako na trenéra, který bude mít vaše děti především na starost, kdykoliv s dotazy nebo problémy. Jinak vyplněné přihlášky můžete emailem posílat p.Janatovi nebo dávat osobně mě, ale určitě bych vás všechny požádal, abyste mě o svém přihlášení informovali, abych měl dostatečný přehled a taky mohl tváře letošních účastníků zveřejňovat v logu naše webu.
   Závěrem ještě jedno dodatečné upozornění, že fotogalerie je konečně doplněna o fotky z rozlučky U Tří pávů. Pokud si ale na fotkách připadáte náhodou jako já moc staří, tlustí, šediví…. - počkej 15 let a podívej se znovu. Výrazně lepší! Tudíž já se juknu raději až někdy po šedesátce, ale vy můžete klidně ihned na tomto odkaze.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI? – 01
 
   Dobrý den. Dnes poprvé se ozývám s nášupem informací v nové rubrice, jejíž název naznačuje změnu, která proběhla ve fungování naší kabiny, a to omezený přístup rodičů do jejích prostor. Děkuji tedy na úvod těm, kteří to pochopili a všem, co to dodržují. Jak jsem zaregistroval, tak děti si svůj (náš) prostor velmi užívají a samy brání (Matouš se dokonce pasoval do jakési pozice šéfa ochranky), tudíž zbývá jen doufám, že jim nadšení vydrží i do doby, kdy se budou muset sami strojit do hokejového. V této souvislosti raději ještě upozorňuji, že jsem oslovil i několik tatínků o pomoc s tréninky v rolích asistentů, protože považuji za nereálné 100% efektivně trénovat na jednom stanovišti se skupinou více jak 6 dětí. Předem jim děkuji za ochotu a píšu to sem především proto, že jako asistenti se stávají samozřejmě členy realizačního týmu s přístupem do kabiny.
   Jinak za sebou máme záběhový týden a za sebe mohu říct, že jsme spokojen. Na začátku tréninku dominují průpravné hry na rozhýbání a zahřátí svalů, kde vše probíhá pod nějakým tlakem, vnímáním, myšlením a čtením hry. Poté následuje kruhový trénink se stanovišti zaměřenými na pohybové a hokejové dovednosti, jejichž pravidelnou součástí je střelba a práce s hokejkou. Moje trenérská praxe jednoznačně potvrzuje, že tyto schopnosti jsou především o drilu a pokud se v nich chce hráč zlepšit, musí prostě vystřílet stovky puků a na driblovaný objem hodin s pukem či míčkem nelze ničím nahradit a čím dříve děti ony motohodiny natočí, tím dříve se v těchto dovednostech zlepší. Další součástí tréninku jsou pak štafetové soutěže s rychlostně obratnostními prvky a celé to pravidelně uzavíráme sportovními hrami.
   Ještě bych rád zmínil, i když pro prvoročáky se budu opakovat, že součástí tréninku je vždy i výkonnostní test. Nelekejte se, nejde o nějaké kastování dětí podle jejich momentální výkonnosti, ale především snaha díky soutěživosti u nich vyprovokovat maximální intenzitu pohybu. Většina dětí je přirozeně soutěživá, a pokud se něco měří, počítá, nebo se můžou s někým poměřit, jsou ochotni se rozkrájet a jít až na úplnou hranici svých možností. A to je to, co bych chtěl, aby tou nejpřirozenější cestou „soutěžením“, dostali pod kůži. No, a protože z loňska vím, že většina se o výsledky, které naleznete v sekci „Výkonnostní testy“ našeho webu, intenzivně zajímá, tak ještě krátké info, jak se v nich orientovat. Pokud se tedy proklikáte na zmíněnou podstránku, naleznete tabulku, kde v řádcích jsou uvedena jména hráčů a ve sloupcích jednotlivé testy. U každého testu je pak zaznamenán podaný výkon, pořadí, ale především to nejdůležitější – získané body od 1 do 20. Ty jsou uděleny podle tabulek, které zohledňují věk a pohlaví testovaného. No a na jejich základě, a pokud o to máte zájem, si můžete zjistit momentální stupeň výkonnosti svých dětí a jejich slabší či silnější stránky. Bývalí přípravkáři si pak mohou i porovnat svůj výkon a případné zlepšení/zhoršení s loňským rokem. Pro názornost ještě raději praktický příklad. Pokud tedy vezmu např. náš pondělní test „sit ups test“ (sed-leh - 2.min.), tak hráč naší kategorie, který by chtěl získat 20 bodů za vynikající výkon, jich musí udělat 62, ovšem Maruška jako děvče pouze 61, přípravkář 60, ml.žák 65, st.žák 68, dorostenec 71, ale p.Macháček již jen opět 62 a já s p.Polívkou dokonce jen 58. To je snad vše na vysvětlenou a máte-li tedy zájem, sledujte si to, porovnávejte, a pokud budete mít jakýkoliv dotaz či zájem o rádu na co se ve volném čase zaměřit, jsem kdykoliv k dispozici. Pro jistotu ale ještě dodám, že respektuji dovednostní limity každého hráče (každý má jiný počet rychlých svalových vláken, jinak rostlé klouby, jiný fyziologický a somatický vývoj), o tom žádná. Co ale bytostně nemusím a neskousnu je laxní přístup, nekázeň a hra bez maximálního nasazení. V takovém případě to se mnou dotyční nebudou mít nikdy jednoduché. Ale to je asi známá písnička a mnozí to vědí.
   Přestože je na jakákoliv smělá hodnocení hodně předčasně, tak po prvním týdnu mě opravdu mile překvapilo, že velká část prvoročáků v konfrontaci s o rok staršími spoluhráči vůbec neztrácí a někteří je i předčí. No a v globálu jsem určitě spokojen s výkony a přístupem tak asi 3/4 týmu, což není rozhodně málo a ten zbytek se pokusíme ještě víc rozhýbat a vyprovokovat k větší intenzitě pohybu a zaujetí pro hru.
   Tak a na poprvé je toho myslím až až, tudíž se s vámi rozloučím, popřejí příjemný zbytek víkendu a pohodové čarodějnice. Jinak v nejbližší době by již mělo být k dispozici oficielní info a dokumenty k soustředění od p.Janaty, takže na toto téma určitě příště.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Po několika, oslavami nadupaných týdnech přichází redukční dieta, a tak jediným oslavencem tohoto týdne je Marek. Nuže, není čas na otálení a jde se na pozitivní příspěvek, protože po zhlédnutí večerních zpráv mám pravidelně pocit, že doba je dneska zlá (za což může samozřejmě opozice, ilumináti, Obama a v neposlední řadě uprchlíci a chamtiví ekoteroristé) a peněz se na nic nedostává. A proto ti Marku především přeji, aby ses vydal opačným směrem a pravou nohou vkročit do vlaku jménem pohoda, kde bude mnoho radosti z pěkných maličkostí a málo starostí z nepodstatných nepříjemností. A k tomu samozřejmě štěstí, zdraví a v tvém případě i hodně sebevědomí, protože jak řekl Bono Vox: „Svět můžeš tvarovat mnohem víc, než si myslíš. Čeká jen, že ho přetvoříš k obrazu svému."
 
 
 
POSLEDNÍ TAŽENÍ U TŘÍ PÁVŮ
 
 
   Takže to, co se plánovalo nějaký ten týden dopředu je za námi. Akce „DOHOKEJNÁ“ proběhla v Parku U Tří pávů tuto sobotu. A jaká byla? Nevím jak komu, ale mě se rozlučka moc líbila. Skeptická předpověď našich rosniček tak úplně neklapla a nejen, že jsme nezmokli, ale chvílemi se i vyhřívali na slunku. Vše začalo v lidových 10.00 hod. a dopoledne děti plnily úkoly na stanovištích, kde musely prokázat svou šikovnost a odvahu – bojovka středověkým sklepením, chůze na chůdách, střelba ze vzduchovky, z kuše a hokejkou, skoky v pytlích, hody na basketbalový koš, kroket, pétanque a ruské kuželky. Za své výkony byly odměněny drobnými cenami, ale tu hlavní, sportovní trofej, získaly především za své výkony v letošní hokejové sezóně. Program tedy probíhal tak jak měl až do té chvíle, kdy po 13.hod. došlo na překvapení pro trenéra. Maminky mě a Romana svým okouzlujícím úsměvem požádaly o usednutí do VIP lože a okamžitě ve mně vzbudily pocit, že mě čeká něco mimořádného, co jsem v životě ještě nezažil (ženské umění manipulace by vystačilo na speciální článek, ale to si nechám na někdy příště). Čili nabídka se nedala odmítnout a celé to odpálily vystoupením jak z Moulin Rouge. Kankánové tanečnice vykopávaly nožky zahalené jen hokejovými stulpnami a zvednuté sukně odhalovaly místo tangáčů suspenzory. Prostě skvělý fór, velká legrace a to se cení, protože zážitky jsou víc než věci. Své vystoupení na pódiu potom uzavřely spolu s dětmi sborovým zpěvem sršní hymny a předáním dárků. No a dále již probíhala jen volná a nenucená zábava, tudíž rodiče popíjeli a plkali, zatím co děti hráli air hockey a předřevším blbly na skákacích hradech.
   Závěrem chci ještě jednou móóóóc poděkovat, protože v těch chvílích, které mě přivádí spíš do rozpaků, to neumím, tak jak bych měl. Takže DÍKY všem moc za skvělou sezónu, příjemnou rozlučku a jsem skutečně rád, že stále existují lidé, kteří jsou ochotni a schopni tohle pro děti zorganizovat, nebo s tím pomoci a velmi jim zato děkuji.
 
P.S. Ještě pro jistotu upozorňuji, že přiložené video není vhodné pro moralisty, puritány a amiše.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   hnedle několikrát Jirka Koubský. Pokud bych tedy náhodou od něj vybírat desátky z oslaveneckých recepcí, tak mi z toho vychází pěkná výživová nerovnice: kalorický příjem (hodně – ve čtvrtek narozeniny velký Jirka, v pátek narozeniny malý Jirka - 8 let, v sobotu rozlučka, v neděli svátek – Jiří) mínus kalorický výdej (nula – hokejové prázdniny) rovná se tolik kilo navíc, že ani obvyklá velkorysost, se kterou se šijí hokejové dresy, by to nedokázala zakrýt.
   Takže Jirkové především všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí a tolik slunce v duši, kolik ho jen unesete. A protože Karel Čapek kdysi řekl: „Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází“, tak pro nás všechny ještě přidám přání, ať raději platí ta první varianta.
 
 
 
NOVÁ SEZÓNA ZAHÁJENA A TÍM I NOVÉ VÝZVY A PRAVIDLA
 
   Myslím, že bude nejlepší hned na začátku si odbýt téma, které vykukuje z nadpisu tohoto příspěvku. Jak ale začít, aby se náhodou někdo neurazil, nepovažoval mě za blázna, nebo v tom nespatřoval akt nepřátelství vůči jednotlivci či skupině rodičů jako celku. To poslední je samo o sobě protimluv, protože bez podpory rodičů se žádný mládežnický tým neobejde. Pokud tedy vyjdeme z předpokladu, že trenér a potažmo celý realizační tým má nejvyšší možný zájem, aby se jednak jeho hráči cítili dobře a rostla jejich sportovní výkonnost a současně odmítneme, že všechno, co dělá, je co nejvíc rodiče naštvat, tak se mermomocí dostáváme k tomu, že jak rodiče, tak i trenéři, mají společný zájem a cíl, což je obecná a sportovní výchova jejich (našich) dětí. Nicméně vzájemné spolupůsobení těchto dvou skupin (realizační tým - rodiče) nemusí být vždy naprosto idylické a může vznikat překvapivě mnoho třecích ploch. Podle mě je ale lepší problémům předcházet a s rodiči komunikovat a najít pokud možno partnerský vztah, ovšem s vymezením jasných pravidel a pravomocí. Tudíž dnes na toto ožehavé téma.
   Prvním a zřejmě nejkontroverznějším bude omezení vstupu rodičů do kabiny. Což znamená, že počínaje jarní přípravou je prostor kabiny 3.-4.třídy vyhrazen „pouze“ hráčům a realizačnímu týmu. Rodiče pak do něj mají přístup jen se souhlasem trenéra a na dobu nezbytně nutnou. Chápu, že omezení libovolného přístupu k vlastním dětem a vnukům, nevyznívá s ohledem na budování fungujícího vztahu trenér-rodič, zrovna logicky, ale v kontextu budování týmového prostředí to logiku přeci jen má. Většina lidských činností (škola, práce, parta) totiž obnáší život v kolektivu. A hokej je o sportování v kolektivním prostředí a dítě se zde musí naučit samo prosadit a řešit své problémy i mezilidské vztahy. Ať je mladý hokejista s někým větší či menší kamarád, tak na ledě se musí táhnout za jeden provaz a takové vazby se prostě nevytvoří v kabině plné rodičů a s jejich dohledem či řízenou dopomocí. Respektujte prosím, že realizační tým i hráči zkrátka potřebují svůj vlastní prostor, kde si chtějí spolu sami popovídat a přirozeně tak vybudovat své vlastní postavení v týmové hierarchii. No, a pokud se to přesto někomu nezdá jako pádný argument, tak zcela pragmaticky se tam prostě a jednoduše všichni nevejdeme. A má-li někdo námitku, že se jeho 8-9letý potomek nedokáže sám obléknout a svléknout, tak máte možnost to doma do srpna natrénovat. Nevěřím totiž, že jsou vaše děti horší a nešikovnější než ty, co jsem před lety trénoval, a kteří to v tomto věku zvládali v pohodě.
   Další body by již neměly být pro nikoho novinkou, přesto vzhledem k tomu, že pro polovinu hráčů a rodičů našeho týmu jsem prozatím bílé místo na jejich mapě trenérských zkušeností, tak ty, o jejichž dodržování bych vás rád požádal, přeci jen raději zopakuji:
-informujte mě vždy „předem“ formou SMS, e-mailu, či osobně, pokud vaše dítě nepůjde na trénink, či se nezúčastní zápasu. Ponechám na vás, jestli mi sdělíte i důvod. 
-nevolejte si uprostřed tréninku a zápasu děti k mantinelu a nenarušte tím práci trenérů. S tím samozřejmě souvisí i nechození na střídačku během zápasu.
-snažte se při zápasech vyhýbat konfliktům, a to i v případě chybování rozhodčích. Věřte, že negativním řvaním z tribuny jen více rozptýlíte soustředění vašich dětí na hru. My trenéři jim nastalou situaci rádi vysvětlíme a není úplně naškodu je nechat okusit i pocit nespravedlnosti, který ke sportu i životu patří. Naučí se mu lépe čelit a soustředit se na to, co je podstatné.
-respektujte pokud možno co nejvíc týmový program. Možná to ne všichni cítíte stejně, možná někdo berete hokej pouze jako vyplnění volného času a jako kroužek, kam když občas nepřijdu, tak se nic moc neděje a plný diář hokeje vám úplně nevyhovuje. V pořádku, to respektuji, ale je potřeba to říct a v klidu si to se mnou vyříkat. Ale chtěl bych věřit, že většina z nás má v sobě tak nějak zakódováno, že když něco dělá, tak to dělá naplno. A je jedno, jestli je to hokej, piáno nebo angličtina. A skoro si myslím, že toto je jedna z těch nejdůležitějších věcí, kterou bychom měli dětem předat do života. Bude jim totiž přinášet násobky užitku, který se nezdaňuje, potěší a časem je určitě vidět.
-veďte děti ke kamarádství a oceňování hodnot každého ze spoluhráčů, nikoliv k vypjaté rivalitě a řevnivosti. Snažte se jim vytvářet pro jejich sportování pozitivně naladěné prostředí, protože v něm se budou cítit lépe a jistě i rychleji zlepšovat.
-apelujte na jejich snahu, nasazení, pozornost a kázeň při tréninku a tak dál a tak dál…
   Ale raději než pokračovat již v mnohokrát vyřčených doporučeních, si vás ještě dovolím závěrem poprosit, či vyzvat, v případě jakéhokoliv problému, o jeho řešení bezprodleně a přímo se mnou. Nemá cenu takové věci odkládat, dusit v sobě, nebo o nich planě lamentovat na tribuně, či v útrobách stadiónu a při přímé konfrontaci pak jen přecházet v zaryté mlčení doprovázené soustředěným pohledem do země, nebo snad dokonce přetvořit svou nespokojenost v pokorné přikyvování, v představě, že to potomka posune byť jen o schůdek nahoru v trenérově oblibě. O to opravdu nestojím, ale především se tím nic nevyřeší ani nezmění. Osobně nemám problém si s vámi o jakýchkoliv i nepříjemných záležitostech popovídat, vysvětlit, nebo vyargumentovat. Určitě ale ne v přítomnosti dětí, ne od plných plic a pokud možno tak s chladnou hlavou. Na trénování nejsem rozhodně ekonomicky ani jinak závislý a mám i tu výhodu, že nemůžu být nařknut, že chci svému dítku nějak prošlapávat cestu. Tudíž mohu spoustu věcí říkat tzv. na plnou pusu a bez falešné korektnosti. Koneckonců nic jiného neočekávám ani od vás a budu proto rád za každou vaši připomínku, kritiku, zajímavý podmět, informaci a návrh, který by posunul naše snažení tím správným směrem.
 
 
 
TAK VÁS TADY VÍTÁME, UŽ V TOM ZASE LÍTÁME
 
   Vážení hráči, rodiče, přátelé, příznivci hokeje a pravidelní či náhodní návštěvníci těchto webových stránek vítám Vás v sezóně 2016/2017. Dnešním dnem otvírám novou stránku, kde se dozvíte vše podstatné o kategorii 3.- 4. třída SK Sršni Kutná Hora, jíž mám tu čest tento rok trénovat.
   Stránky samozřejmě slouží v prvé řadě pro informování hráčů a jejich rodičů o novinkách a dění v kabině, jakož i k prezentaci našeho hokejového teamu. Můžete zde s námi prožívat všechny zápasy i s následným hodnocením, podstatné události i roztodivné legrácky, protože s úsměvem jde všechno líp!!! Občas se možná pokusím zaměřit pozornost na všeobecnější oblasti hokejového života, ale nebojte se, rozhodně se nepokládám za toho, co by měl někomu radit a poučovat. Pouze nabídnu své názory a zkušenosti k zamyšlení a eventuelní inspiraci.
   Aby však nedošlo k nějakým zbytečným nedorozuměním, předem upozorňuji, že stránky nejsou určeny pro povahy, které nejsou schopny či ochotny si občas udělat, nebo přijmout legraci, či kritiku i své vlastní osoby nebo potomka. Dále pak, jak už mnozí rodiče zjistili, že zde občas zařádí "tiskařský šotek", proto předem děkuju všem, kteří mě upozorní na případné chyby a překlepy, kterých se zde dopustím.
   Jinak struktura menu a podstránek se zásadně nemění, tudíž sekce, na které jste zvyklí, jsou na obvyklých místech a samozřejmostí zůstává, že rubrika „Výkonnostní testy“ bude pravidelně (po každém tréninku) aktualizována. Podle loňského modelu zachovám v logu stránky prezentaci hráčů přihlášených na letní soustředění a na hlavní stránce se budu i v této okurkové sezóně snažit nezahálet a přinášet vám rozhovory s hráči v tradiční rubrice „Tento týden slaví“, jakož i exkluzivní reportáže z přípravy a vůbec dění v našem týmu, pro které zakládám novou rubriku „Co nového za dveřmi?“.
   Jak tedy vidíte, plány a předsevzetí jsou veliká, takže pokud chcete být v obraze a vědět co bylo, co se děje a co se chystá, tak sledujte naše stránky pokud možno pravidelně. Jinak jakýkoliv názor či polemika prezentovaná slušnou formou zde bude mít své místo, a proto svými příspěvky a návrhy zkuste spoludotvářet naše stránky, protože tu jsou především pro Vás!   
   A protože nová sezóna 2016/2017 již nezadržitelně klepe na dveře, je to myslím důvod, si rovnou v kostce nastínit, jak bude letos probíhat jarní příprava. Takže začínáme v pondělí 25.4.2016 a scházet se budeme v pravidelném režimu pondělí-středa-pátek od 15.30 do 16.45 hod. v kabině na zimním stadionu. Na trénování budeme využívat především umělou plochu, která vystřídá led a dále pak schody a prostory tribun, střelnici, tělocvičnu a okolí ZS. Neočekávejte nějaké maratóny a hroznou zátěž, ale spíš chci pokračovat ve sportovních hrách a rozvíjení šikovnosti, obratnosti a rychlosti. I když posilovat vlastním tělem a soutěžní formou taky trochu budeme. No a součástí každého tréninku pak bude výkonnostní test a dovednostní stanoviště se střelbou nebo stickhhandlingem (technika hole). Do kabiny si přineste každý své pití, ručník, věci na převlečení, sportovní obuv na plochu (nemůže být ta, ve které přijdete z venku), hokejku, hokejové rukavice, gólmani kompletní výstroj a především dobrou náladu a kamarádské vztahy.
   Laťka nastavená na letošní sezónu nemůže být rozhodně níž, než jsme ji vytáhli s přípravkou v té minulé. Je tedy popravdě hodně vysoko a nečeká nás vůbec nic jednoduchého, ale „Malý ten, kdo zná jen malý cíl“ (Svatopluk Čech). Za sebe vám mohu slíbit, že se budu snažit připravovat co nejkvalitnější tréninky, které by vaše děti výkonnostně posouvaly kupředu a přesto a především bavily. Zda a jak danou možnost využijí, bude pouze na nich a jejich vztahu k hokeji a sportu. Já ale věřím, že nás čeká sezóna plná příjemných okamžiků a radosti, na jejímž konci přijde jen to, co si zasloužíme za naši práci v tréninku a vybojujeme na ledě. Záležet bude na každém z nás a především na přístupu s jakým se k tomu postavíme, protože k úspěchu nevede výtah, ale pouze schody. Zní to sice jako fráze při volbě Miss, ale nedá se nic dělat, v životě to tak je.
   Děkuji za pozornost. Přeji hezké zážitky v nové sezóně, úctu jeden k druhému a radost ze svých dětí. A protože na úvod je toho až až, tak něco o praktickém fungování naší kategorie a kabiny až v příštím příspěvku.
TOPlist