Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

2018/2019

VÍTEJTE NA TÝMOVÝCH STRÁNKÁCH MLADŠÍCH ŽÁKŮ SK SRŠNI KUTNÁ HORA - SEZÓNA 2018/2019
příští akce tréninky letní příprava realizační tým marodka
SOUSTŘEDĚNÍ pondělí 6.8. 16.00-17.30 hlavní trenér Pavel Sirotek  
KOCANDA 2018 středa 1.8. 16.00-17.30 607 790 982 sirotek.pavel@centrum.cz  
18.8. - 25.8.2018 pátek 3.8. 16.00-17.30 trenér Petr Polívka oslavenci
sraz na ZS 9.00   asistenti Břinčil, Knížek, Hejlová, Knížková 13.7. Horáček - 11 let
odjezd 9.30 brankařský trénink ved. mužstva Vít Zvěřina 18.7. Komárek - 10 let
návrat cca do 12.00     606 911 325 vitzverina@seznam.cz 25.7. svátek - Jakub
 
VYHODNOCENÍ FOTOSOUTĚŽE
 
   Během května a června (tedy celé jarní přípravy) jste se mohli zúčastnit soutěže a do hokejových fotek vybraných dle vlastního vkusu i vdechnout svou fantazií originalitu nového vlastního příběhu. Dnes se tedy za touto netradiční soutěží malinko ohlédneme, ale především zveřejním jejího výherce.
   Popravdě, pominuli všechny své příspěvky, které byly jen ilustrační a především měly motivovat k vaší účasti, tak se v soutěži sešla pouze tři díla, a to od dvou autorů. Což samozřejmě důvod k nějaké velké oslavě nezavdává. Je prostě potřeba si nalít čistého vína a přiznat, že jsem nedokázal dostatečně vybudit vaší fantazii, nebo prostě tento typ soutěže a aktivity nikoho zvlášť neoslovil a nezajímá. Abych to tedy celé nějak uzavřel, tak se přesmyčkou vrátím k promo článku a jak jsem to odstartoval, tak to i uzavřu klasickou cimrmanovskou replikou:  „…někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé!“
   Nicméně i za této skromné účasti je potřeba dostát pravidlům a vyhlásit výherce. A jestli skuhrám nad účastí, tak s kvalitou přihlášených snímků jsem maximálně spokojen. Vzhledem k tomu, že mám rád češtinu, i když na ní občas páchám nehorázná zvěrstva a mám doslova slabost pro nejrůznější slovní hříčky, tak u mě byl dlouho na prvním místě Oldův příspěvek „Síra z(p)ívá“. Jenže na poslední chvíli a doslova na cílové pásce ho předstihl snímek „Jsme tým“. Byl pořízen na oslavě narozenin v herně GASKU a vzhledem k tomu, že pro mě nebude v kolektivním sportu slovo TÝM nikdy prázdný pojem, tak volba byla jednoduchá. A protože jsem se dozvěděl, že onen nápis vytvořili kluci sami bez cizí pomoci, ale především, že je to i samotné napadlo, aniž by je někdo nějak ponoukal, tak velké ocenění i pro ně. Nicméně snímek pořídil(a) a především mi ho poslal(a) a stává se tak vítězem(kou) naší soutěže… chvilka napětí… z režie dostávám pokyn, abych ještě chvíli mlžil… mohu zatím jen prozradit, že je to krásná žena… trvale žijící v Kutné Hoře, nicméně rodilá kutnohoračka to není… zdravotnice, ale ve zdravotnictví nepracuje… milovnice zahradních prací, ale zahradnice to není… podnikavá a organizačně velice schopná, přesto podnikatelka to už není… dobrá duše našeho kolektivu a autorka kulturních vystoupeních na našich rozlučkách – Monika Bajerová!!! – Moniko gratuluji a zde je tvá zasloužená výhra.
A zde je vítězný snímek
 
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Jsou to už tisíce let, co světlo světa spatřili první Homo sapiens, aby pak v roce 1987 dosáhl počet obyvatel na Zemi 5 miliard. No a to byl impuls pro vznik Světového dne populace, stanoveného právě na dnešek - 11. července. Tedy data, kdy měl počet obyvatel na Zemi dosáhnout právě tuto magickou hranici. Dalšími důvody pak byly i jevy zasahující a ovlivňující právě vývojové trendy populace, jako epidemie, přírodní katastrofy, války, růst a pokles porodnosti atd.. A tak na základě výzkumu vědců a podle odhadů historiků dnes víme, že na počátku našeho letopočtu žilo na světě asi jen 200 až 300 milionů lidí. Od té doby populace až na určité výkyvy, které způsobily hlavně morové epidemie, neustále rostla. Přes první miliardu se počet obyvatel zeměkoule přehoupl v roce 1804. K druhé miliardě to lidstvu trvalo již pouhých 127 let, k třetí 33 a šesté a sedmé jen rekordních 12 let. Od té doby se ale populační růst mírně zpomalil a momentálně je na světě asi 7,5 miliardy obyvatel, z nichž mladých ve věku 10 – 24 let je přibližně 1,8 miliardy, což je jedna čtvrtina populace a je tím historicky nejpočetnější generací. Většina z ní ale žije v rozvojových zemích, kde momentálně nemá dostatečnou příležitost získat kvalitní vzdělání, najít solidní práci ani účastnit se veřejného života.
   Náš současný svět je tak jak velkou výzvou, tak i příležitostí jak zkvalitnit lidský život a přitom i pozitivně ovlivňovat jeho udržitelnost. Unikátní projekt serveru BBC se pokusil vědeckými metodami zjistit, kolik lidí na světě od vzniku našeho živočišného druhu již žilo a konečný výsledek složitých výpočtů je ohromující: na Zemi už se odehrálo téměř 108 miliard lidských příběhů. Pokud by vás náhodou zajímalo, kolikátí v pořadí jste vy, stačí na této kalkulačce pouze zadat data narození. Já mám číslo 77 421 928 930 a oslavenec tohoto týdne Alex Horáček 82 636 495 368.
Ahoj Alexi. Všechno nejlepší k narozeninám. Jak to vlastně letos oslavíš?
Slavit budu tady na chatě u dědy a babičky a už se docela těším, ale jak to bude a co dostanu nevím. Přál bych si ale nový telefon, protože u toho starého mám už prasklý displej.
Vzhledem k tomu, že spolu děláme úplně první rozhovor, tak mi na úvod pověz něco o sobě. Co škola, volný čas a jiné zájmy?
Tak chodím do školy do Kutné Hory na Masaryčku a po prázdninách už půjdu do šesté třídy. Ve třídě jsem i s klukama s hokeje Tomášem Janatou a Honzou Knížkem. Moc mě tam nebaví matematika, a taky mi moc nejde. Jinak mě baví docela všechno, nejvíc ale tělák. Ve volném čase hodně hraju na počítači hry a nejradši mám nějaké střílečky. Jinak v poslední době taky rád vyrábím slizy. No a u táty v Zehubech mám ještě dva psy Kima a Missy. Jsou to středoasijští psi, a i když jsou hodně velký, tak jsou hodní a posluchaj mě.
Tvůj taťka vlastně taky hrál hokej. Radí ti někdy s něčím?
Občas. Třeba kde se mám pohybovat, když jsem pravý křídlo a kde mám očekávat přihrávku.
Tebe ale hodně podporuje i babička s dědou, jsi rád a bavíš se s nimi o hokeji?
Ano, ale oni mi moc neradí. Spíš mi fandí a říkají, abych se co nejvíc snažil.
S ohledem na tvé zdravotní problémy jsi ale musel zatím hokej a konkrétně celou jarní přípravu vypustit. Jak ses s tím smiřoval?
Docela se mi stýskalo a hlavně po kamarádech.
S kým si v kabině tedy nejvíc rozumíš?
Asi se Štěpánem Lipským, protože je hodnej a kamarádskej. Ne jako někteří starší kluci, kteří rádi machrujou v kabině na mladší.
Při hře jsi už vystřídal skoro všechny posty, kde se cítíš nejlíp?
Asi jsem nejradši v útoku.
Je něco, v čem by ses chtěl momentálně nejvíc zlepšit?
Asi bych se chtěl nejradši zlepšit v těch útočných dovednostech a kličkách, především pak na malém prostoru.
To je samozřejmě především otázka tréninku, co tě při něm baví a naopak nebaví?
Baví mě nájezdy a střelba na brankaře a nebaví mě, když děláme nějaká složitá cvičení a kombinace, kterým moc nerozumím.
Ještě se vrátím k tvému zranění. Jaký je momentální stav?
Úplně přesně nevím, ale když něco dělám, tak mě občas bolí kolena. Chodím s tím ale k doktorům, tak uvidíme, co bude.
Jak jsi vyplnil ten volný čas, co jsi měl místo tréninků?
Jak kdy. Když bylo hezky, tak jsem byl v bazénu, nebo jsem se byl projet v lese na kolech.
Máš nějaký svůj nejhezčí hokejový zážitek?
Určitě, když jsem dal svůj první gól. Nebo naposledy, když jsem dal v žácích gól Hvězdě.
Děkuji ti za rozhovor a samozřejmě přeji co nejrychlejší návrat k hokeji a taky hodně podobných zážitků. No a tobě i všem, kteří právě mají prázdniny nebo dovolenou, přeji příjemný oddech od pracovních, či školních povinností a krásné počasí. Všem ostatním pak držím palce, ať i jejich úplně běžný nedovolenkový čas jim přináší spoustu radosti nejrozličnějšího druhu.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Pokud ve čtvrtek půjdete ven a najednou vás někdo úplně cizí začne objímat – nelekejte se. Je totiž Mezinárodní den objetí zdarma. Teď se možná ukázalo, jak je kdo silný v gramatice. Nejedná se totiž o den obětování a obětí, ale o den objímání a ještě k tomu zcela zdarma, no nekupte to! Tuto vysoce kontaktní tradici nevymyslel nějaký úchyla, který si chtěl prostě šáhnout (no i když … neznám ho osobně, tak kdo ví ...). Oficiálně je původcem všeho jistý Juan Mann, který po příletu na letiště v Sydney viděl, jak se všichni objímají a vítají se svými blízkými, zatímco on se neměl s kým obejmout. Bylo mu to líto, a tak si narychlo spíchnul cedulku s nápisem „Free hugs“ (objetí zdarma). No a následně prý k němu začali postupně chodit lidé a objímat ho. Tato tradice je ve světě dost oblíbená, a proto ji u nás jako tradičně málokdo zná, natož aby ji ještě provozoval. Ale i přesto se posledních pár let někteří čeští vyznavači objímání nelítostně vrhají na zamračené kolemjdoucí a způsobují jim tak celoživotní trauma. Takže až půjdete zítra po ulici a někdo úplně cizí vás začne objímat, zachovejte klid a oplaťte mu stejnou mincí (a poté si raději zkontrolujte peněženku, známe tu českou lidovou tvořivost), protože objímání je zdrojem nejen smyslového potěšení, ale i pocitu pohodlí, bezpečí a přátelství. Ten pocit ujištění, že jsme přeci jen lidi a to, že se neznáme, neznamená, že si musíme být odcizeni, myslím za oslavu stojí.
   No a nyní si podobně nezištně a přátelsky můžete přečíst i rozhovory s našimi dvěma oslavenci, kteří v sobotu slaví své narozeniny.
 
Tomáš Hájek
Ahoj Tomáši. Víš, že ses narodil se Samem na den stejně jen s rozdílem jednoho roku?
Ano to vím. My jsme spolu totiž chodili do třídy a tam jsme se kdysi museli představovat – jako, kdo se kdy narodil a tak. Jinak se Samem jsme myslím docela velký kamarádi, on ale od příštího roku začne chodit do béčka.
A jak ti to ve škole jde a co tě tam baví či nebaví?
Škola mi docela jde, ale nejde mi moc vlastivěda, tak z ní budu mít jedinou dvojku na vízu. Mě moc nebaví se učit, kde jsou ty města, řeky a tak různě.
Už víš, jaké budou letos prázdniny?
Asi dobrý – aspoň doufám. Určitě pojedeme někam na dovolenou, na což se těším asi nejvíc a pak budeme u babičky a dědy v Červených Janovicích.
Ty máš na začátku prázdnin ale ještě ty zmíněné narozeniny, jak se těšíš?
Docela hodně, protože mám rád oslavy a nejvíc se mi na nich líbí asi ty dárky. Letos bych měl dostat novou tašku do školy a možná i nějakou tu čokoládu.
Jsi taková šťastná povaha s neustálým úsměvem na tváři. Je vůbec něco, co tě dokáže taky rozesmutnět?
Ale jo, taky někdy. Například když doma dostanu zákaz jít na tablet za nějakou špatnou známku.
Tomíto, ty máš ještě dva sourozence, jak spolu vycházíte?
No, jako docela často se pereme, ale ani nevím proč. To si tak prostě něco řeknem a už to je. A upřímně to většinou začnu spíš já a vyprovokuju něčím bráchu.
Teď ale trochu ke sportu. Ty mimo hokeje hraješ i fotbal, jak se ti tam letos dařilo?
Já myslím, že docela dobře, i když jsme skončili na našem okrese až jako druhý. Je nás totiž v týmu docela málo, a tak za nás musí hrát hodně mladších kluků.
Na fotbale tě ale trénuje tvůj taťka. Jaké to je?
Mně to nevadí, táta je dobrej, i když hodně přísnej. On nemá rád nekázeň, a když to není tak jak řekl. To se pak dokáže rozzlobit a zakřičet i víc než doma.
Co je podle tebe ve sportovních dovednostech tvoje nesilnější parketa a v čem by ses chtěl naopak zlepšit?
Tak nejlíp jsem na tom asi v rychlosti. Ve vytrvalosti jsem myslím taky docela dobrej a s obratností je to asi tak půl na půl. Nejslabší jsem ale v síle, takže asi tam bych se potřeboval zlepšit a taky v té ohebnosti.
Pojďme ale konkrétně k hokeji. Letos jsi pro mě asi největší kandidát na kapitána, protože ses velice dobře osvědčil v předminulé sezóně, když si musel převzít tento post po Sébovi. Zeptám se na rovinu, chtěl bys to?
Mě je to jedno, ale klidně jo.
Tak uvidíme na soustředění, jak se to celé zformuje a odhlasuje. Jak vlastně ty a soustředění, je něco, co bys změnil?
Nevím. Mě se na soustředění líbí, takže bych asi nic neměnil.
Jako kapitán a při hře vůbec musíš komunikovat se svými spoluhráči, je pro tebe přirozenější – řídit a dávat pokyny, nebo je raději plnit?
Já jsem tedy spíš takový, že raději ty pokyny plním, než dávám.
Ptal jsem se tvých kolegů, zeptám se i tebe. Jak bys letos poskládal svou lajnu, aby byla podle tvých představ?
Tak na centru určitě Honza Knížek, protože to je na ledě i v kabině můj nejlepší kámoš. Nalevo pak Dominik a napravo Maruška. No v obraně se mnou…? Nevím, ale asi Štěpán Jelínek. Už jsme spolu hráli a docela nám to šlo.
Představ si, že mám stroj času. Do které doby v minulosti či budoucnosti by ses chtěl podívat a proč?
Tak asi do té budoucnosti, protože by se mi líbilo mít létající koloběžku, jako mají v těch filmech nebo pohádkách.
 
Sam Nevole
Ahoj Same. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Minule jsi mi vyprávěl, že moc nemusíš své narozeniny a pozornost. Změnilo se na tvém přístupu něco?
Ani ne. Pořád jsem nerad středem pozornosti, protože se pak stydím.
Máš s tím problém i někde jinde, například ve škole?
Ano. Když mám třeba samostatně vystoupit a mluvit, tak se mi úplně sevře hrdlo.
Tak ho teď klidně rozevři, protože my jsme tady na to dva. Už víš, co letos dostaneš?
Nevím, možná nějakou „nerfku“. To je taková pistole na molitanové náboje. Já už tedy jednu mám, ale rád bych nějakou modernější.
A nějaký jiný přání nemáš?
Asi nový počítač, protože ten můj už je hrozně pomalej a zastaralej. Dejzr low PC.
To je svět youtuberů, ale my teď máme prázdniny, jak je nejraději trávíš?
Hraju na počítači (smích) a pak se rád chodím koupat na plavečák. Většinou se domluvíme s nějakým kámošem a pak blbneme na klouzačkách.
Jak by měly vypadat tvé ideální prázdniny?
Asi nejradši bych jel do Chorvatska. Já už jsem byl jednou v Itálii a moc se mi tam líbilo. Hlavně jak byl na těch hotelech klid.
Vidím, že Bax (Samův pes) tě nenechá ani chvilku na pokoji. Vzpomínám, jak si mi povídal, že se ho snažíš cvičit. Už něco umí?
Ano – zlobit. Krade boty, bere věci ze stolu a pak je kolikrát najdeme na zahradě nebo na gauči. Je ale rád, když ho drbu a je asi moc rozmazlenej.
Pojďme k hokeji. Když se ohlédneš za právě skončenou přípravou, jaká byla?
Líbilo se mi to hodně, a jak se to různě střídalo, tak to bylo lepší. Nejlepší to ale bylo asi ve středu na písku a hlavně všechny ty hry, jak jsme se tam různě honili, hráli ragby a tak.
A na druhou stranu, co se ti zase tolik nelíbilo?
Ani nevím. Mně se líbilo asi všechno. Nebo se mi vlastně nelíbilo, jak jsem měl konflikt s Davidem, a jak se do toho vložil Davidův děda, až se mě zastala trenérka Lucka.
Omlouvám se, ale nebyl jsem u toho, nebo jsem to nepostřehl. Nicméně rád se k tomu vrátím a popovídáme si o tom, ale až u toho bude i David. Teď bych se tě ale rád zeptal, jak se po loňské zdravotní pauze těšíš letos na soustředění?
Těším se hodně. Hlavně na všechny ty hry. Vzpomínám, jak jsme minule s Finskem vyhráli Olympiádu a dostali poháry.
Jak se zatím cítíš ve staronovém kolektivu?
Dobře. Nemám žádný problém.
Máš pocit, že tam máš nějaké skutečně dobré kamarády?
Ano. Třeba Marušku, nebo taky Tomáše Hájka, ale i další.
Jak by se měl podle tebe chovat takový kamarád?
Neměl by se mi posmívat, nadávat mi a měla by s ním být zábava. A to je asi všechno
Někdy mi přijde, že se ti pusa nezastaví a je tě plná kabina a jindy jen sedíš a slovo, aby z tebe člověk páčil. Čím to je?
Nevím. Někdy mám prostě takovou náladu a jindy zase jinou. Ale radši mám tu první variantu, kdy jsem průbojnej.
Co tě momentálně dělá šťastnými?
Teď asi nejvíc ten hokej. Mám tu hru moc rád.
 
   Přeji oběma našim oslavencům, ale i všem čtenářům, kteří právě mají prázdniny nebo dovolenou, příjemný a „zážitkůplný“ odpočinek a vlídné a radostné dobití osobních baterií, no a těm, kteří právě podobné štěstí nemají, držím palce, aby čas do dovolené uplynul co nejrychleji, ať už skutečně nebo aspoň v jejich očích. Přeji všem krásné červencové dny.
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 6 – HODNOCENÍ JARNÍ PŘÍPRAVY
 
   Tak a máme za sebou další jarní přípravu, která byla díky rekonstrukci zimáku v porovnání s těmi předchozími trochu jiná. Rozhodně ale neměla nižší úroveň a dokonce jsem zaznamenal, že to pravidelné střídání (sokolák, zimák-plaveček, tělocvična) mělo i pozitivní ohlasy. Prostě nebyl to stereotyp a každý trénink tak byl zcela jiný. Na sokoláku se samozřejmě hodně běhalo, ale většinou formou soutěží a her. Tělocvičně kralovala především všeobecná obratnost, kde k největším hitům patřila trampolína, švédská bedna, koza a kruhy. No a taky nesmím zapomenout na florbal. K nejoblíbenějším ale zřejmě patřily středy na plavečáku, kde hlavní náplní byl trénink rychlosti a agility. To vše ale v písku, tudíž zábavnou formou, a to i přesto, že pohyb v tomto terénu byl fyzicky obtížnější, ale pro nohy hráčů velmi přínosný.
   Součástí každého tréninku pak samozřejmě byly sportovní hry ale i výkonnostní testy, které drtivá většina kluků brala velmi vážně a prestižně. Přičítám to především přirozené soutěživosti hráčů a jejich snaze nejen se zlepšit, ale především se vzájemně mezi sebou ukázat a překonávat. Dalo se to občas i přirovnat až k zápasové atmosféře. A to je dobře, protože hráči se nám díky této přirozené motivaci v jednotlivých opakováních neustále zlepšovali a měli tak možnost zjistit, jakého pokroku jsou schopní, pokud se opravdu snaží. Konečné výsledky jsem pak průběžně zapisoval a každý si je mohl v případě zájmu dohledat na našich webovkách. Ovšem je důležité mít pořád na mysli, že každé podobné porovnání má své limity toho, o čem může vypovídat, a i proto své vlastní hodnocení jednotlivců nezakládám pouze na těchto ukazatelích momentální fyzické výkonnosti, ale především herním projevu, nasazení, schopnosti spolupráce, trénovatelnosti, týmovosti atd..
   Jako negativní věc letošní jarky vnímám fakt, že z výše zmíněných důvodů jsme nemohli větší část přípravy využívat i střelnici a tudíž nevystříleli odpovídající množství puků. Tento handicap budeme muset tedy dohnat během letní přípravy, která bude probíhat v srpnu a především pak na soustředění, kde střelbě budeme vždy věnovat jedno stanoviště kruhového tréninku.
   Ovšem za rozhodně kladnou stránkou letošní jarní přípravy lze považovat, že jsme měli opět dostatek asistentů, což pro organizaci tréninků bylo velmi přínosné. A samozřejmě za to všem zúčastněným upřímně děkuji!
   Když to tedy celé nějak shrnu, tak z tréninků jarní přípravy a dosavadní atmosféry kolem týmu mám dobrý pocit. Nechci se ale tvářit, že všechno je jenom tak dobré, jak zde popisuji, a jak se na první pohled z výkonů mnohých borců může zdát. Nejsme parta Rychlých šípů, ani Klabzubova jedenáctka, ale normální tým, jenž je mozaikou různých typů hráčů a charakterů. Ano, máme i kluky, které tréninkové úsilí občas míjí větším, či menším obloukem a některá neoblíbená cvičení se snaží jenom nějak přežít. Na druhou stranu jsou ale i tací, kteří se snaží vždy dělat vše naplno a poctivě, aby jim účast na tréninku skutečně něco dala a někam posunula. A že je právě tahle skupina nejpočetnější, je moment, ze kterého nabývám přesvědčení, že máme na tuhle sezónu dobrou posádku. Takže kluci, vydržte nastavený trend a v srpnu Ahoj…
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Zvonek zvoní, škola končí a prázdniny začínají… a všichni jsou taky zase o rok starší, vyšší, zkušenější, otrkanější a moudřejší. Musím v této souvislosti zmínit, že občas zalituji, že nejsem učitel. Mít dva měsíce volna, plný šuplík červených propisek, přednost ve frontě ve školní jídelně a učitelskou porci jídla. Nicméně především někdy pociťuji chuť sáhnout do kouzelného šuplíku, vytáhnout jednu z těch propisek a opravit všechny chyby světa. Jenže to nejde, i když možnost směrovat a ovlivňovat děti v jejich vývoji považuji za skutečné poslání, a to bez jakéhokoliv patosu. Vzdělanost (pozor nezaměňovat se vzděláním) totiž považuju za největší z lidských ctností. Je ale známo, že nejsem velkým fanoušek současného vzdělávacího systému, který je stále příliš založen na memorování velkého množství dat, které si dnes dokáže skoro každý okamžitě několika kliky zjistit na internetu. Chybí mi ale větší prostor pro chápání souvislostí mezi těmito údaji, vytvoření si na jejich základě vlastního názoru a především schopnosti ho smysluplně prezentovat a obhájit. A tak mě alespoň vždycky potěší, když se z dětských úst kolem mě místo encyklopedických znalostí, ozve spíš překvapené „vlastně no jo!“, které znamená, že se jednotlivé střípky informací zčistajasna v mozku složily v to, čemu už se dá říkat vědomost, protože samotné našrocené informace ještě vědomostí zdaleka nejsou (byť si to bohužel stále mnozí myslí), jsou jen jejich předpokladem. A tak doufám, že tento školní rok vám přinesl právě nějaké objevné vědomosti, nové zážitky a zajímavé zkušenosti. Dnes se ale opona za divadlem zvaný škola na dva měsíce zatáhne a pak hurá na prázdniny. Užijte si je podle svých představ a především ve zdraví a spokojenosti.
   A ještě než se rozprchneme, tak rozhovory s našimi oslavenci.
 
Jan Knížek
Ahoj Honzo. Vítám tě v krátké době u dalšího rozhovoru, tentokrát narozeninového. Nevnímáš to jako nevýhodu mít dvě oslavy v tak krátké době po sobě a pak rok nic?
Ne, protože já svátek slavím spolu s bráchou Tomášem v březnu. Máme to tak už, co si pamatuji a vyhovuje mi to.
Za chvíli budou prázdniny, o kterých jsme se spolu bavili v tom minulém rozhovoru, jaký ale byl ten letošní školní rok pro Honzu Knížka?
Já myslím, že dobrý, ale nějaký poznámky taky byly. Nejčastěji za vyrušování, protože já si rád povídám s kámošema.
Máš pocit, že vzhledem k tomu, že tvoje maminka je učitelka, jsou na tebe kladený vyšší nároky?
No, občas. Například tím, že mamka učí tělocvik, tak si ze mě jeden učitel dělá někdy srandu, když já třeba ještě neskočím tolik do výšky. Jinak doma jsem se musel hodně učit hlavně minulý rok, a to češtinu a matiku, protože mi moc nešly. Letos už to ale zvládám dobře i bez toho, a tak mi stačí se učit, jen když máme ve škole nějaké testy nebo doplňovačky.
Bude tedy letos spokojenost s vysvědčením?
Já myslím, že ano, protože budu mít jedinou dvojku, a to z vlastivědy. Tam se totiž učíme letos i cizí země, jejich památky a tak. Takže těch údajů a dat na naučení z paměti je tam skutečně hodně.
Jsi pro mě synonymum klidné a pohodové povahy. Jak ale reaguješ na konfliktní situace, jako je hádka s přítelem nebo výtky nás dospěláků?
Nevím, ale i já umím někdy vybuchnout a pohádat se. Nejčastěji se mi to stává s bráchou, protože se spolu hádáme o hodně věcí. To pak do něj mlátím, co to jde, ale jeho to většinou nebolí a nakonec mě zmlátí.
Přesto, jsi ten, co za svou pravdu bojuje do poslední chvíle, nebo jako údajně moudřejší v rámci klidu ustoupíš?
Jak v čem. Pokud je to pro mě důležité, tak se snažím prosadit si svoje, a když si nejsem jistý, tak řeknu možná.
Abychom se ale dostali i k hokeji. Gratuluji k vítězství ve výkonnostních testech. Bylo to těžké vyhrát?
Bylo, protože konkurence byla veliká a především Pepa Dvořák byl pro mě nejtěžší soupeř.
Myslíš, že se ti to podaří zopakovat i na soustředění?
To nevím, ale rozhodně to nebude jednoduché, protože ty ruce mám přeci jen slabý a v těch silových testech většinou ztrácím.
Která tréninková cvičení na ledě tě nejvíc baví?
Především, když bruslíme s pukem 1-0 nějakou obratnost a pak souboje 1-1 o puk.
Tvým oblíbeným číslem na dresu je 7. Má to nějaký význam?
To nosím po bráchovi a taťkovi, protože s ním taky hráli. Tedy brácha určitě a u táty mám ten dojem.
Tvůj taťka s námi chodil občas na led, nebo pomáhal i na střídačce. Nemáš s tím problém?
Ne. Naopak. On se mnou často po zápasech rozebírá jednotlivé situace a snaží se mi radit, co a jak jsem měl udělat líp.
Minule jsi mi vyprávěl, jak už se moc těšíš letos na zápasy. Máš nějakého oblíbeného či neoblíbeného soupeře?
Oblíbeného soupeře nemám žádného a neoblíbený je Kolín.
Dobrá, přesto doufám, že i tyto zápasy si užiješ. Děkuji ti za velice příjemný rozhovor, protože je fajn si popovídat s takovým usměvavým a rozkvetlým klukem. Všechno nejlepší.
 
Pavel Tvrdík
Ahoj Pavle. Loňská sezóna pro tebe začala nešťastně – karambolem na motorce a dlouhou léčbou. Byl návrat hodně složitý?
Tak jak pro koho. Pro mě zas až tolik ne. Já se cítil docela dobře. To spíš pro mamku, protože ta musela dlouho řešit, jestli už mě může pustit na trénink. Přeci jenom měla strach a obavy, co by bylo, kdybych se nějak znovu zranil.
Tomu naprosto rozumím. Máš momentálně pocit, že tě to ještě nějak limituje, nebo je to pro tebe již minulost?
Já už to vůbec necítím a jsem naprosto v pohodě. Pro mě je to uzavřená věc, i když si samozřejmě občas ještě vzpomenu. Ale už jen málokdy.
Byla to nepochybně moc zlá a nepříjemná zkušenost, přesto, je něco při pohledu zpět, co ti to třeba i dalo, nebo v něčem poučilo?
Tak to určitě. Vím, že se musím snažit dávat víc pozor a nebýt tak zbrklý. Prostě se musím celkově trošku uklidnit. Snažím se proto o věcech dopředu víc přemýšlet.
A daří se to?
Já myslím, že jo.
Dobrá. Nicméně v mém vidění stále zůstáváš tím neposedným a bezstarostným rošťákem s dobrým srdcem. Máš, nebo měl si, v životě z něčeho skutečné obavy?
Nevím. Já jsem se asi nikdy ničeho nebál. Vlastně jo. Sportovního táboru na Masaryčce. Tam se třeba běhá marathón po skalách, a tak se tam každý rok někdo zraní, nebo si třeba něco zlomí. No a mně byli tehdy teprve čtyři roky, tak jsem se tam bál jet. Ale nakonec jsem jel, protože mamka jela jako ošetřovatelka.
Ty jsi nepochybně dominantní povaha, která nebude stát nikdy pokorně v koutě a bude mít vždy své vlastní názory. Jak moc velký problém je pro tebe přijmout, či respektovat jiný názor na věc?
Já myslím, že není. Fakt. Já třeba nerad sbírám psí hovna na zahradě, ale když mi to mamka řekne, tak jdu a udělám to. Možná se tedy někdy vzpouzím, ale jen málokdy, protože vím, že mamka mi nakonec pohrozí nějakým hrozným trestem, který se pak stane. Třeba že mám na dva týdny zaracha kámošů, a to já hrozně nesnáším.
Nic. Pojďme alespoň na chvíli i k hokeji. Loňskou sezónu jsi seděl vedle trenérů, abys byl trochu pod dohledem, jaké to bylo?
Dobrý. Mně se to moc líbilo a určitě to bylo lepší než sedět někde v koutě, mimo dění.
No a jak to vidíš letos?
Já už se moc těším na led, na hokej a na to, že už budeme v tabulce a budu to moc sledovat. Mě to baví a i teď se rád dívám na náš web a sleduju tam výsledky testů, a to co tam píšete.
No a jak si byl spokojen s tím, co sis tam přečet o sobě během jarní přípravy?
Moc ne. Myslel jsem si, že budu v testech lepší a docela mě to mrzí.
Já myslím, že s ohledem na ty tvoje zdravotní peripetie, to bylo hodně dobrý a na soustředění to bude jistě ještě lepší. Jak by měla letos podle tvých představ a přání vypadat ideální lajna?
Takže vzadu Tomáš Hájek a Štěpán Jelínek. A vpředu bych chtěl být určitě s Pepou Dvořákem, protože s ním a Štěpánem si teď nějak nejvíc rozumím a dál třeba s Honzou, nebo … (dlouhé přemýšlení). Teď nějak nevím, tak asi s tím Honzou.
Závěrem se většinou ptám našich oslavenců na jejich přání, tudíž pokud chceš, prozraď nám to svoje.
Rád bych jednou hrál NHL za New Jersey proti Pittsburghu Penguins. A taky bych chtěl být hokejovým komentátorem.
To slyším úplně poprvé, tak ti samozřejmě přeju, ať ti vyjde. No a k tomu i to tolik potřebné zdraví, které pokud není, přestává to být fráze, ale zbožné přání.
 
Petr Malina
Ahoj Petře. Vítám tě u tvého prvního oslaveneckého rozhovoru. Tak se nám na úvod trochu představ. Co máš rád, co zase ne, co škola, volný čas a jiné zájmy?
Takže já bydlím v Čáslavi, kde taky chodím do školy T.G.Masaryka do 4B. Ve škole mě to docela baví a nejvíc asi vlastivěda, čeština a matika. Líbí se mi, že jsou to takové těžší předměty a nejhorší známku mám zatím trojku. No a nebaví mě naopak výtvarka a taky mi to kreslení upřímně moc nejde.
Je něco, co bys ve škole změnil?
Aby bylo víc tělocviku a lepší učitelé.
Jak si letos užiješ prázdniny?
Tak především pojedu k babičce na Moravu a pak pojedu na dvě soustředění. Jedno bude hokejový, a to druhý florbalový, protože já vedle hokeje ještě hraju florbal.
Máš hodně aktivit, jak tedy trávíš svůj volný čas?
Buď si hraju na mobilu, nebo jdu ven a hraju si s klukama florbal, nebo si taky kopeme s míčem. Dřív jsem ještě dělal v Čáslavi atletiku, ale to už mi moc nevychází kvůli hokeji.
Kterým disciplínám ses věnoval?
Především jsem běhal. Šedesátku a tak.
To tě asi trénovala Lída Formanová?
Ano. A můj starší brácha kamarádí s jejím synem, který tady v Kutné Hoře hraje taky hokej.
Když už jsi to zmínil, vy jste doma čtyři bráchové. Jaké to je vyrůstat v tak početné rodině?
Dobrý a aspoň si spolu můžeme něco zahrát a taky si můžeme vzájemně pomoc. Někdy se taky i popereme, to většinou vyprovokujeme mi mladší, ale myslím, že se máme jinak rádi.
To je krásný. Pojďme ale na chvíli k hokeji, kdo, nebo co, tě přivedlo k rozhodnutí začít hrát hokej?
U nás v Čáslavi postavili nový zimák a byl tam plakát „Pojď hrát hokej“ a že nabírají nové hokejisty, tak jsem to chtěl zkusit. Docela brzy jsem se naučil bruslit a hokej mě začal i rychle bavit, protože v něm můžu dávat góly.
Nicméně, na konci minulé sezóny jsi přestoupil k Sršňům. Nebudu se ptát proč, abych zbytečně nejitřil nějaké malicherné spory, ale zeptám se tě spíš, jak se zatím cítíš mezi Sršni a jestli vnímáš nějakou změnu?
Dobře a jsem tady moc spokojený. Největší rozdíl zatím vnímám v trénincích, protože tady v Kutné Hoře jsou mnohem víc fyzicky náročnější a taky se tady víc pracuje s hokejkou.
Je to těžké takhle přijít a začít úplně znovu v novém prostředí, mezi novými spoluhráči a trenéry?
Ano je a hlavně začátky. Ale pak když už jsem se seznámil, tak to nebylo tak těžký a teď už je to dobrý. Nejvíc si zatím rozumím asi s Martinem, protože s ním občas jezdím i na hokej.
Uvědomuješ si, že vzhledem k větší konkurenci v našem týmu, budeš mít i těžší pozici se víc prosadit než třeba v Čáslavi?
Vím, ale nebojím se toho. Aspoň mě to bude motivovat se víc snažit.
To je tak fajnová odpověď, že bych ji nejradši dal na nástěnku do kabiny, ale abychom to naše povídání nějak uzavřeli. Jak by měla vypadat letošní sezóna, abys byl spokojený?
Já jsem spokojený. Tréninky se mi moc líbí, takže já budu rád, když to zůstane tak jak to je.
Děkuji za rozhovor a přeju, ať ti ta spokojenost vydrží co nejdéle.
 
   Vzhledem k tomu, že Láďa Janeček se opět delší dobu neukázal na tréninku, tak s ním rozhovor až někdy příště. Pro dnešek je to tedy všechno. Závěrem ještě jednou přeji všem krásné prázdninové dny, a aby nás slunce hřálo, i když ho právě nevidíme. A to platí jak pro naše slunce jako hvězdu, tak i pro všechna naše slunce mezi lidmi. Ať se nám co nejvíc daří své hvězdě nastavit vlídnou tvář a kéž bychom lidem vždycky dokázali pořádnou dávku té hřejivé energie s poděkováním vrátit.
 
 
 
MALEŠOV OPEN VII. – ZAZVONIL ZVONEC A …
 
   Máte rádi příběhy s dobrým koncem? Já docela jo, takže když mám možnost nějaký vyprávět, dělá mi to radost. Pokud tedy máte o jeden takový zájem, příjemně se usaďte a já vám ho teď povyprávím.
   Za sedmero kopci a sedmero lesy leží sportovní areál, který v neděli hostil sedmý ročník MALEŠOV OPEN – MÍČOVÝ SEDMIBOJ. A snad proto, že je sedmička považovaná za nejšťastnější číslo na světě, dorazil letos i rekordní počet 61 účastníků, z nichž se 47 aktivně zapojilo do soutěží v přehazované, házené, tenisu, fotbalu, basketu, florbalu a pétangue. Zbytek osazenstva pak podporoval své favority fanděním a především svou přítomností. Atmosféra proto byla skvělá, i když počasí nám nepřálo tak jako v minulých letech. Zatímco před pár dny totiž nakukovala rtuť v teploměrech k tropické třicítce, stačila jedna studená fronta a zakaboněné počasí natahující oblačné moldánky svými teplotami moc nepřipomínalo léto, které ve čtvrtek oficiálně převzalo vládu nad naším severním mírným pásmem. A tak se nad účastníky sportovního klání občas vznášela interpunkční znaménka - vykřičníky i otazníky. Leč vždy se podařilo nezávislé božské či přírodní instituce uchlácholit a zvládnout celý šestihodinový sportovní maratón bez jediné kapky deště.
   K vidění byly vyrovnané a hodnotné sportovní výkony, které byly často prošpikovány i vtipnými hláškami. Soutěžícím dvojicím se v jednotlivých disciplínách dařilo střídavě úspěšně, a tak turnaj neměl zcela jasného favorita. Každý k akci samozřejmě přistoupil poněkud jinak…..někdo se soustředil na co nejlepší sportovní výkony, někdo na to, aby si to se svými dětmi užil a jiný aby si ve chvílích volna příjemně pokecal s přáteli. Já jsem si užil od každého trošku a musím s uznáním říct, že některé mače strhly svou kvalitou, atmosférou a napětím plně mou pozornost.
   Rád bych ještě zmínil a ocenil rodiče a děti, kteří v době, kdy oficielně nesoutěžili, využívali přesto volná sportoviště k hrám. To je totiž z mého pohledu možná ten nejhlavnější smysl podobných akcí. Ukázat dětem, že na hřišti si vyhrají mnohem lépe, než s tabletem a že větší dobrodružství zažijí s kamarády venku, než v okýnku na facebooku.
   S koncem posledního finálového zápasu v tenisu pak došlo na vyhlášení celkových výsledků, ale i celé jarní přípravy. Ve výkonnostních testech: 1.Honza Knížek, 2.Josef Dvořák, 3.Matouš Klouček. V obíracích hrách: 1.Josef Dvořák, 2.Pavel Tvrdík, 3.Honza Knížek. V konečném součtu sedmý ročník MALEŠOV OPEN vyhrál a pyšnit se titulem MÍČOVÝ KRÁL může MATOUŠ a MARTIN BAJEROVI, kterým tímto upřímně gratuluji, leč svůj pomyslný klobouk smekám před úplně všemi účastníky. Jejich výsledky i s mým soukromým dovětkem najdete na konci článku.
   Myslím, že ukončení jarní přípravy, proběhlo, jak mělo, s tím, že se potvrdila dobrá parta v týmu i mezi rodiči. Víc to asi není třeba rozvádět, a tak jen popřeji všem krásné - byť nejspíš ještě chvíli chladné dny. Ale nebojme - i když se to právě teď tak úplně nezdá, léto už tam venku je, zatím na chvíli schované, ale už nervózní jako natěšený závodník těsně před startem své disciplíny. Tak jen doufám, že nebude léto diskvalifikováno pro ulitý start, protože nevím jak vám, ale mně by rozhodně chybělo.
 
   A zde jsou ty celkové výsledky:
1.místo – Matouš Bajer + Martin Bajer
29 bodů (1.místo - házená,  2.místo – basketbal, 2.místo – přehazovaná, 2.místo - pétanque, 4.místo – kopaná, 4.místo – tenis, 5.místo - florbal)
   Přišli, viděli, zvítězili. Zaslouženě nejlepší pár prošel celým turnajem s přehledem a jejich prvenství dokládá i fakt, že jako jediní z celého startovního pole, nevypadli ani v jedné disciplíně již v prvním kole. Mimoto Matouš by si zasloužil cenu skokana, protože po loňském posledním místě - letos Míčový král – gratuluji.
 
2.místo – Pavel Tvrdík + Pavel Tvrdík
28 bodů (1.místo – florbal, 1.místo – kopaná, 1.místo – basketbal, 4.místo - přehazovaná, 4.místo - tenis, 4.místo – házená, 6.místo – pétanque)
   Letos chtěli móóóc vyhrát a opravdu jen tím nejtěsnějším možným rozdílem skončili druzí, i když s největším počtem vítězství v jednotlivých disciplínách. A pokud by jim to bylo málo, přidám i prvenství v soutěži o nejlepší hlášku turnaje. Ve chvíli, kdy odjížděla moje Barunka s Ondrou domu, naklonila se ke mně Lucka: „To je Barunky hoch?“
 
3.místo – Štěpán Jelínek + Josef Jelínek
23 bodů (3.místo – florbal, 3.místo – kopaná, 3.místo - přehazovaná, 3.místo – házená, 4.místo - tenis, 5.místo – basketbal, 5.místo – pétanque)
   Loňští vítězové svůj titul bohužel neobhájili, přesto prokázali, že se nejednalo o nějakou náhodu. V nabité konkurenci je i třetí místo skutečný úspěch, a co by za to jiní dali?!?! Závidět jim ale není co, protože jak známo vítězství a neustálé postupy v soutěžním pavouku zapříčiňují, že sportovní dvojice nemá v nabitém programu čas se ani pořádně najíst, natož si pak odpočinout.
 
4.místo – Honza Knížek + Tomáš Knížek
22 bodů (2.místo – florbal, 2.místo – kopaná, 3.místo - tenis, 4.místo – házená, 5.místo – basketbal, 5.místo - přehazovaná, 6.místo – pétanque)
   Klidná síla – nenápadní, šikovní a tišší jako mniši. Pohoda, klídek, leháro. Nevím, jak jinak popsat styl, kterým se prezentovali, a který mi byl neskutečně sympatický. Zápasy si užívali bez jakýchkoliv negativních emocí a některé své soupeře přímo deptali hrou na chytro.
 
5.místo – Jiří Koubský + Jiří Koubský
20 bodů (3.místo – házená, 3.místo – florbal, 4.místo - tenis, 4.místo – basketbal, 4.místo - přehazovaná, 5.místo – pétanque, 6.místo – kopaná)
   Jirku bylo tradičně nejvíce slyšet a jeho vtipné glosy opět příjemně zpestřovaly celé odpoledne. V utkáních ale velká bojovnost, nasazení a technická šikovnost, i když tu florbalovou trochu zaměňoval s golfovým úderem.
 
6.místo – Matouš Klouček + Filip Klouček
19 bodů (2.místo – házená, 3.místo – basketbal, 4.místo – pétanque, 5.místo – florbal, 5.místo - tenis, 5.místo - přehazovaná, 6.místo – kopaná)
   Kvalitní výkony, velká snaha, zdravá motivace, vzájemná podpora a k tomu nejkvalitnější realizační a podpůrný team, který měl svou vlastní zdravotnici i mentálního kouče.
 
6.místo – Josef Dvořák + Vít Dvořák
19 bodů (3.místo – pétanque, 3.místo - přehazovaná, 4.místo – házená, 4.místo – kopaná, 5.místo – basketbal, 5.místo - tenis, 6.místo – florbal)
   Trochu jsem si připadal jak na hokeji. Dobrému a kvalitnímu výkonu bylo jen malou pižkou na kráse Pepovo tradiční samotrýznění s výrazem zmučeného z dílčího neúspěchu.. Léčbu Vítkem: „Pojď mi to zase zkazit“, ale na střídačce asi praktikovat nebudeme.
 
6.místo – Jakub Jelínek + Tomáš Jelínek
19 bodů (1.místo - přehazovaná, 3.místo - tenis, 4.místo – florbal, 5.místo – házená, 5.místo – kopaná, 6.místo – basketbal, 6.místo – pétanque)
   Na tento pár se upínala moje velká pozornost, protože po loňském druhém místě a velmi kvalitních výkonech jsem je pasoval předem na jednoho z favoritů na celkové vítězství. Leč člověk soudí a život mění. Přesto pokud Tomáš předpokládal, že jeho největší předností bude objemová prostornost v brance, tak mě doslova nadchly jeho rychlé nohy u přehazované.
 
7.místo – Roman Socha + Roman Socha
17 bodů (1.místo - tenis, 4.místo – florbal, 5.místo – pétanque, 5.místo - přehazovaná, 5.místo – házená, 6.místo – kopaná, 6.místo – basketbal)
   Kluky Sochovi táhnul jak buldozer nekompromisně za úspěchem velký Roman, což se mu podařilo především v tenisu.
 
8.místo – Tomáš Břinčil + Tomáš Břinčil
15 bodů (3.místo – kopaná, 4.místo – basketbal, 5.místo - tenis, 5.místo – pétanque, 5.místo – házená, 6.místo - přehazovaná, 6.místo – florbal)
   Celý den působili neuvěřitelně pohodovým až jakoby „přibržděným“ dojmem, přesto několikrát potvrdili kvalitu šikovné enklávy sportsmenů z Kaňku. Proti loňskému umístění – výrazné zlepšení a věřím, že až pravděpodobně příští rok novelizujeme disciplíny o nohejbal – posunou se ještě výš.
 
8.místo – Matěj Mimra + Iva Melicharová
15 bodů (1.místo – pétanque, 4.místo - přehazovaná, 5.místo – basketbal, 6.místo - tenis, 6.místo – házená, 6.místo – kopaná, 6.místo – florbal)
   Iva trochu znavená z fesťáku, přesto v dobrém rozpoložení a Matěj individuálně výborně, ale na přehazované to byl jeho standardní herní projev – vystačil si v podstatě sám.
 
9.místo – Jakub Komárek + Míra Jelínek
14 bodů (4.místo – kopaná, 4.místo – basketbal, 4.místo – pétanque, 5.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo - přehazovaná)
   Poměrně trochu překvapení a vzhledem ke Kubovým individuálním schopnostem, bojovnosti, nasazení a odhodlání hraničící až se sebeobětováním jsem čekal lepším umístění. Tak snad příště.
 
9.místo – Dominik Hruboš + Alena Hrubošová
14 bodů (4.místo – florbal, 4.místo – házená, 5.místo – kopaná, 5.místo – basketbal, 5.místo – pétanque, 6.místo - tenis, 6.místo - přehazovaná)
   Asi chtěli víc, ale konkurence byla letos veliká a jejich prohry byly často až po litém boji a nejtěsnějšími rozdíly. Dominik by možná rád upgradoval svého spoluhráče, ale já viděl Alenu hrát s maximálním nasazením a zápalem. Že bohužel někteří tatínkové ve hře neznají bratra ani gentlemanství je prostě fakt sportovních kolbišť.
 
9.místo – Adam Němec + Aleš Němec
14 bodů (3.místo – pétanque, 5.místo – kopaná, 5.místo – přehazovaná, 5.místo – házená, 5.místo – basketbal, 6.místo – florbal, 6.místo - tenis)
   Kluci Němcovi jako nováčci určitě nezklamali. A vzhledem ke skromnosti a pokoře jim vlastní, reprezentovali starou dobrou školu slušného vystupování snahy si to užít.
 
9.místo – Pavel Malina + František Malina
14 bodů (4.místo – kopaná, 4.místo – přehazovaná, 5.místo – florbal, 5.místo – tenis, 5.místo – pétanque, 6.místo – házená, 6.místo – basketbal)
   Co by jedni z nejmladších účastníků nebyli těmi hlavními aspiranty na bednu, nicméně i ve chvílích volna jsem je pořád viděl při nějaké sportovní aktivitě – super a palec nahoru.
 
10.místo – Jan Sadílek + Tomáš Sadílek
13 bodů (4.místo – pétanque, 5.místo – kopaná, 5.místo – basketbal, 5.místo – házená, 5.místo - tenis, 6.místo – florbal, 6.místo - přehazovaná)
   Kluci Sadílkovi utvořili velmi kvalitní a silný tandem. Ale nad nimi by především zaplesalo srdce Miroslava Tyrše, protože víc než výsledky za každou cenu, byla pro ně snaha si zahrát všechno s chutí, naplno a se zaujetím.
 
10.místo – Katka Sadílková + Jana Sadílková
13 bodů (2.místo - tenis, 5.místo – kopaná, 5.místo – florbal, 6.místo – basketbal, 6.místo – pétanque, 6.místo – házená, 6.místo - přehazovaná)
   Předvedli ideální rodinnou pohodu a souhru, kterou lze jen závidět. Především jejich výkon na kurtech osobně považuji za nejkvalitnější a nejtýmovější ze všech.
 
10.místo – Petr Malina + Katka Malinová
13 bodů (3.místo – basketbal, 5.místo – florbal, 5.místo – přehazovaná, 5.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo – pétanque, 6.místo – kopaná)
   Nejpočetněji zastoupená rodina v míčovém klání zcela naplnila ideu, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se a užít si to.
 
11.místo – Anežka Jelínková + Kristýna Jelínková + Šárka Jelínková
12 bodů (4.místo – pétanque, 4.místo – florbal, 5.místo – basketbal, 6.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo – kopaná, 6.místo - přehazovaná)
   Holky Jelínkovi navázaly na loňskou dívčí trojku, a přestože těch vítězství nebylo přehršle, vždy my je došly nahlásit s velkou chutí a radostí. Milé, hezké, usměvavé – co víc žádat od děvčat a doufám, že jim medaile udělaly radost.
 
12.místo – Aneta Hrubošová + Míra Malina
11 bodů (4.místo – kopaná, 5.místo – pétanque, 5.místo – přehazovaná, 6.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo – basketbal)
   Benjamínci našeho klání a jako volní hráči spojili své síly na poslední chvíli. Přesto své soupeře nejednou potrápili a vím, co píšu, viděl jsem je hrát. Na svůj věk byli fakt dost dobří.
 
12.místo – Vojta Němec + Petra Němcová
11 bodů (4.místo - tenis, 5.místo – přehazovaná, 5.místo – kopaná, 6.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo – pétanque, 6.místo – basketbal)
   Další nováčci našeho klání a musím se přiznat, že v tom všem shonu jsem nějak neměl štěstí je vidět hrát ani na jednom stanovišti. Škoda, snad příště.
 
13.místo – Míra Nekvinda + Míra Nekvinda
10 bodů (5.místo – házená, 5.místo – florbal, 5.místo – pétanque, 6.místo - tenis, 6.místo – kopaná, 6.místo – basketbal, 6.místo - přehazovaná)
   Oproti loňsku si trochu pohoršili, ale to Mírovi nebránilo být neustále v pohodě, což bylo navíc umocněno tím, že se na jeho sportovní výkon přišla podívat i jeho maminka s malým sourozencem.
 
14.místo – Sam Nevole + Jana Nevolová
9 bodů (4.místo – basketbal, 6.místo - tenis, 6.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo – kopaná, 6.místo – pétanque, 6.místo - přehazovaná)
   Jana a Sam zaplatili nováčkovskou daň a do příštího ročníku mají 365 dnů na větší skamarádění se s kulatým nesmyslem. Nicméně pokud si myslíte, že skončili čtrnáctí, tak neznáte Síru, protože ten je vyhlásil na čtvrtém místě a tudíž naše sportovní klání nemělo poslední místo – ideální tečka na konec.
 
P.S. Pro ilustraci přikládám i pár fotografií - odkaz
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 5 – LÉKAŘSKÁ PROHLÍDKA A ZÁKLADNÍ INFO K NOVÉ SEZÓNĚ
 
   Do září sice ještě zbývá celé léto, nicméně až se nová sezóna zeptá: „Cos dělal v létě“, bude povinností všech hráčů mít již absolvovanou lékařskou prohlídku a mít potvrzení o způsobilosti hrát lední hokej. Ovšem od kategorie mladších žáků to již musí být od sportovního lékaře a součástí vyšetření by mělo být i zátěžové EKG. Potvrzení by nemělo být starší jednoho roku a je potřeba jej odevzdat před začátkem soutěže, protože bez Protokolu ze zátěžového EKG a Potvrzení od praktického lékaře, že je hráč způsobilý hrát hokej, nemůže podle Vnitřní směrnice ČSLH č.66 trénovat ani hrát utkání!
   Nejbližší sportovní lékař je pro nás v kolínské nemocnosti MUDr. Marie Bulíčková a objednat se můžete na telefonu – 321 756 496. Upozorňuji na omezenou kapacitu zmíněného zařízení a dlouhé čekací doby. Doporučuji se proto objednat včas (nejlépe ihned), případně aby se rodiče hráčů domluvili a na prohlídku jely vícečlenné skupiny společně.
   Další sportovní lékař je pak v Rosicích MUDr. Pavlína Čmedlová - 466 415 641, v Pardubické nemocnici - 466 014 162 nebo 466 014126 a ve Fakultní nemocnici Hradec Králové - 495 837 333
 
   Dále připomínám, že během srpna bude probíhat letní příprava na ZS. Scházet se budeme ve stejném režimu jako během jarní přípravy. To znamená pondělí-středa-pátek od 16.00 do 17.30, ale již jen na ZS a poprvé se sejdeme ve středu 1.8.2018. Náplní budou především sportovní hry a střelba, protože musíme alespoň trochu dohnat ztrátu způsobenou absencí střelnice během jarní přípravy.
 
   V termínu 18.8. až 25.8. proběhne tradiční soustředění a potřebné info naleznete v informačním letáku. Myslím, že většina z vás jsou již zkušení harcovníci, nicméně pokud by se někdo potřeboval na něco zeptat – klidně se na mě obraťte.
 
   Po návratu ze soustředění již ucítíme vůni ledu, tudíž skočíme rovnou do bruslí. Tréninky v nové sezóně bude mít naše kategorie v pondělí 16.30-17.30, ve středu 16.45-17.45 a v pátek 16.45-17.45.
 
   Jinak letošní soutěž dostála jistých změn a je rozdělena na základní část a nadstavbu. V základní části jsme prozatím (úmyslně píšu prozatím, protože z letitých zkušeností vím, že situace se může ještě několikrát změnit a pravidla jsou pro všechny, přesto pro pár kámošů si vyřveme změnu nebo výjimku, když je potřeba) ve skupině č.4 spolu s týmy HC Hvězda Praha, HC Lev Benešov, HC Poděbrady, HC Rytíři Vlašim, SC Kolín, kde se spolu všechny týmy střetnou dvoukolově. Na základě součtové tabulky kategorie starších a mladších žáků po základní části postoupí týmy buď do nadstavby A, kde se utkají dvoukolově všechny týmy na 1. – 3. místech, nebo do nadstavby B, kde se utkají dvoukolově týmy ze 4. – 6. míst s tím, že výsledky ze základních skupin se započítávají.
   To je pro začátek asi to nejzákladnější, jinak předběžný rozpis zápasů základní skupiny najdete v sekci „Výsledky“ a další zprávy až někdy příště. Mějte se hezky a neodkládejte ty Lékařské prohlídky.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak mi ráno krystalka prozradila, že dnes slaví narozeniny náš bývalý premiér a prezident – Václav Klaus. Nepochybně výrazná postava našich soudobých dějin, která ovšem díky svým kontroverzním činům a názorům vyvolává stále nejrůznější druhy emocí. Přes zbožňování a uznávání až po odmítání a nenávist. Ve mně tedy tato zpráva vyvolala okamžitě vzpomínku na jeden můj sen, který jsem kdysi publikoval v blogové sekci tohoto webu. A když můžou v rámci svých archívních pořadů televize mlít kolem dokola pořád ty stejné scénky až do úplného zblbnutí, třeba vám nebude vadit, když zašátrám v nejhlubším šupleti tohoto webu a z jeho přítmí jej opět vytáhnu:
 
AKCE BARBORA
    Nedávno měl jsem zvláštní sen a ten bych vám nepřál…. Tak kdysi začínal diskotékový hit Jiřího Korna – Miss Moskva, a tak taky začíná mé dnešní vyprávění. Abych ale včas utlumil vlnu falešného nadšení, neočekávejte žádné dlouhonohé modelky pohupující se po mole, či kakaové krásky, které mají na sobě jen mokré luxusní tričko. Ne, ne !!! Zkroťte svou fantazii, nepřišel jsem v REM fázi spánku o svou neposkvrněnost, ani hlasitým hekáním nevzbudil nic netušící choť a pak se vymlouval, že se mi zdálo, jak makám v posilovně.
   Můj sen byl daleko prozaičtější, ale názorně dokládá, že psychika je mocná čarodějka, se kterou si není radno příliš zahrávat. Jeho prvotním impulsem byla totiž prostá informace, na přípravkářském opékání buřtů: „Pepa dnes nepřijde, protože hlídá Sobotku“. Původně jsem to pochopil, jakože Pepa vyhlíží v letištní hale, kvůli podpisu, přílet Vladimíra Sobotky (bylo to totiž přesně v den návratu našich hokejistů z MS), ale pak mi bylo dovysvětleno, že pomáhá bodyguardům premiéra Sobotky při jeho návštěvě Kutné Hory. A to mé fantazii úplně stačilo. Já ale nemířím nikdy nízko, a proto jsem ve svém snu do hlavní postavy celé story obsadil bývalého prezidenta Václava Klause.
   Děj tak začíná v pancéřové limuzíně, kterou přijíždí náš hlavní hrdina na návštěvu Kutné Hory. Panuje zde ovšem hodně napjatá atmosféra, neboť hlava státu obklopená svými poradci a tajemníky probírá podrobný itinerář několika následujících hodin, když vše vyvrcholí: „Kutná Hora? Tam přeci bydlí můj dlouholetý přítel Pavel Sirotek. Víte co? Překvapím ho a udělám mu radost tím, že navštívím jeho dceru ve škole!“ Všichni přítomní se okamžitě snaží, aby své rozhodnutí ještě poněkud přehodnotil, a především bezpečnostní poradce namítá něco o nepřehledném prostoru školy, velkém množství dětí, osob a těžko zvládnutelném úkolu. Nicméně Klaus pln rozhořčení tvrdošíjně trvá na svém. A tak šéf ochranky, jehož obličej pod tmavými brýlemi připomíná tvář ledního medvěda (ten totiž nemá mimické svalstvo, takže vypadá permanentně naštvaně), pronese tajemně do mikroportu na klopě svého saka: „Akce Barbora zahájena“!!!
   A v tu chvíli základní škola Žižkov začíná psát nezapomenutelnou kapitolu svých dějin. V jejích útrobách to doslova vře. Všude se pohybují tajemní muži v černém s naslouchátky v uších. Ochozy protilehlého chrámu Svaté Barbory obsazuje skupina elitních odstřelovačů a v ředitelském salónku stoly přetékají hojností a strdím, protože je zde připravená papanice a kropenice na počest nejvyššího. Třídní učitelka 3.B je okamžitě podrobená důkladnému proškolení hradním PR managerem, na které dítě se má při návštěvě pana prezidenta zaměřit a jak vhodnými otázkami zdůraznit jeho intelekt.
   Víte, stále jsem se domníval, že vychovávám děti v duchu Guta-Jarkovského, ale to co poté následovalo, mě poněkud nalomilo. Vynechám pasáž o příjezdu, majácích, sirénách, policistech na motorkách, červeném koberci, televizních štábech, blescích fotoaparátů a přejdu rovnou do třídy. Po obligátním představení mé Barunky panu Klausovi došlo i na několik konverzačních frází, což se ovšem posléze stalo osudným. Přihodilo se totiž, že hradní pán se pokusil získat sympatie, do té doby jaksi odměřené slečny: „Hm, hm, hm a jestli pak víš, že tvůj tatínek je můj velmi dobrý přítel?“ V tu chvíli ale přešla Dcéra vlasti do poměrně hlasité opozice: „To asi těžko. Můj táta se zloději nekamarádí!!!“ Zjevně zaskočený prezident si ale bohužel neodpustil velmi zvláštní a v tu chvíli zcela chybné a dětinské „prosííííííííím"....., čímž si zjevně vykopal vlastní hrob a malého zastánce pravdy definitivně nakopl: „Můj tatínek totiž říká, že je úplně jedno, jestli kradeš pero na stole, naftu z auta, hřebíky ve fabrice, nebo státní milióny. Pořád jsi ten samý zloděj, jen v jiných podmínkách a za jiných okolností!!!“
   Co následovalo? Z mlaďošky se rázem stala mediální hvězda a všechny zpravodajské štáby se o ní mohly doslova porvat. Část prezidentského establishmentu zpytovala svědomí z nezvládnuté akce, část se cukala smíchy a nebohá ředitelka školy se odpotácela omýt rozpálený obličej, neboť na tak rychlý pád koutků úst rozhodně nebyla připravena. No a pan Klaus rozohněn doběla, protože pro pravdu se každý čertí, zavelel k okamžitému odchodu (zde se mi ale do snu, trochu nepochopitelně, přimotala asociace se současným prezidentem) a snažil se opustit školu, tou nejrychlejší, faustovou metodou! Akorát si při tom ale zvolil protilehlou stranu. Zakopl a namísto stropem, zkoušel, co vydrží podlaha. Cesta do pekel, holt dle jeho bonmotu, vede přímo dolů…..
   V tu chvíli jsem se celý zpocený probudil a jak to tak bývá, nemohl pospojovat tělo a myšlenky dohromady, aby opět smysluplně fungovaly. Jistě to taky občas znáte, tu nejistotu, jestli to všechno, co se vám honilo hlavou, byla vlastně pravda nebo jen sen. No, a protože jsem si nedokázal jednoznačně odpovědět, otočil jsem se na druhý bok s uklidněním, že se večer kouknu na zprávy: „Jestli se to opravdu stalo, tak to tam určitě bude…..“
   Tak a to je všechno. Údajně by každý i třeba sebeblbější příběh měl mít své poslání a poučení. No, nevím tak úplně přesně co právě z tohoto vydolovat. Takže snad jen, že děti se prý rodí čisté a nezkažené. Obratně se pohybovat v labyrintu polopravd a lží, prospěchářsky, či takticky vyčkávat, snažit se do poslední chvíle chytračit a raději nastrčit ostatní, ať se spálí a v závětří čekat, jak se situace vyvine, tak to se údajně naučí a odkoukají až teprve od nás dospělých. Smutné! Nehledejme proto donekonečna chyby jinde a v jiných, přestože tam bezpochyby jsou, ale raději precizně zvládněme svůj vlastní úkol – být svým dětem tím nejlepším příkladem.
 
   Pokud jste dočetli až sem, předpokládám, že vás polil pot z obavy, abyste se náhodou nedostali do mé hlavy a snu i vy. Nebojte a zbytečně nepodléhejte předčasným katastrofickým vizím a raději si přečtěte rozhovor s našimi Honzy – oslavenci tohoto týdne, který bude tentokrát ovšem neobvykle – double.
Ahoj chlapci a vítám vás u vašeho společného oslaveneckého rozhovoru. Po roce se opět setkáváte v jedné kategorii. Je něco, na co se v této sezóně těšíte a naopak?
Honza (Knížek): Já se na tuhle sezónu těším moc a především na zápasy. Myslím, že máme hodně silný tým a mohli bychom často vyhrávat. Já totiž rád vyhrávám. No a netěším se až tolik na testy na soustředění. Je to hodně náročný.
Johny (Sadílek): Já se taky těším a stejně jak říkal Honza, tak nejvíc na zápasy. Pak taky na tabulky, a že budeme hrát poprvé zápasy a soutěž, kde budu moc sledovat naše výsledky a porovnávat je s výsledky soupeřů. Jinak já obavy nemám z ničeho.
Pomalu nám končí jarní příprava, jak jste s ní a svými výkony byli spokojení?
Johny: Za mě dobrý. Mě to bavilo. Jinak si myslím, že jsem podával dobré výkony, i když se mi občas samozřejmě něco nepovedlo. Nejlíp mi šly asi ty běžecké disciplíny, ale slabší jsem byl v sedu-lehu a silových věcech.
Honza: Mě jarní příprava taky bavila a nejvíc asi všechny ty hry, co jsme často hráli. Moje výkony byly asi dobrý a nejvíc mi šlo běhání a sedy-lehy. Oproti tady Honzovi jsem s nimi neměl problém, ovšem slabý mám zatím hodně ruce. No a nebavilo mě, nebo spíš jsem měl strach, když jsme s trenérkou Luckou skákali na trampolíně. Z toho mám zatím respekt.
Za pár dní nám začnou letní prázdniny, už máte nějakou představu, jak si je letos užijete?
Honza: My většinou na začátku jedeme autem na dovolenou do Chorvatska. Pak jezdíme tady u nás na dovolenou na kolech s kamarády. No a pak už mám jen fotbalový a hokejový soustředění. Nejvíc se asi těším na to hokejový soustředění a pak taky k moři. Rád v něm plavu, i když mám strach, abych nešlápnul na ježka, což už se mi kdysi podařilo.
Johny: Já se hodně těším do Španělska k moři. Letos to bude hodně výjimečný, protože letíme na čtrnáct dní na La Mangu, kde bude léčivé bahno. Pak pojedeme na chatu a ještě před prázdninami vlastně budeme na Suchdoliádě, kde se soutěží v různých sportovních disciplínách o medaile.
Honza tady zmínil, že se těší na hokejové soustředění, jak to máš ty a eventuelně co byste změnili, vypustili, či přidali do jeho programu?
Johny: Já se samozřejmě taky těším a jediné co bych změnil, aby se to opékání buřtů přesunulo ze čtvrtka na pátek, protože pátek je lepší den. Jinak je to krásný a nenapadá mě nic, jak to vylepšit.
Honza: Já už jsem tedy říkal, že se těším a asi nejvíc na to, že tam budu s kámošema, a že bude legrace a zábava. No a změnit by se mohlo, že by byla později večerka, aspoň v jedenáct, abychom mohli venku blbnout a běhat o něco dýl.
Kluci, jméno Honza je podle statistiky nejoblíbenějším českým jménem. Jak jste s ním ale spokojeni vy, která jeho forma oslovení vám nejvíce vyhovuje a případně, které jiné jméno, pokud byste museli, byste si vybrali jako náhradní?
Honza: Jo, dobrý. Nejvíc mi vyhovuje, když mi lidi říkaj normálně Honzo a žádný jiný jméno bych nechtěl.
Johny: Úplně perfektní a nejvíc se mi líbí Johny, jak mi říká babička. A jiný jméno bych taky nechtěl.
Vy dva spokojení Honzové, oba provozujete vedle hokeje i jiné sporty, tak mi teď o nich něco povyprávějte.
Johny: Já jsem hrál tenis, ale asi před rokem jsem skončil, protože už to nešlo časově stíhat dohromady. No a mezi těmi dvěma sporty jsem si vybral hokej. Přesto si ještě občas tenis jen tak zahraju, nebo taky u nás na hřišti s klukama fotbal.
Honza: Tak já hraju ještě fotbal a teď jsme i vyhráli naší okresní ligu. Přesto mě ale víc baví hokej. Fyzicky je to sice podobně namáhavé, ale mě víc baví bruslit než běhat. A taky když udělám pár odrazů na bruslích, tak jsem mnohem rychlejší a nemusím už potom tolik šlapat.
Vy jste oba velmi hodní, v přípravě neskutečně poctiví a nekonfliktní kluci, přesto umíte i vy někdy zlobit a jaký byl váš největší průšvih? Tedy ten, který se může prozradit.
Honza: Zlobit rozhodně umím a můj největší průšvih byl, když jsem ve škole shodil kluka na vánoční stromeček. Ten stromek sice nespadnul, ale rozbilo se pár ozdobiček, kluk brečel a já dostal poznámku. No a doma se na mě nejvíc zlobí, že nerad uklízím a především v kleci u svého morčete.
Johny: Já zlobím ve škole tím, že pořád mluvím, a tak mi říkaj Sadílek TýVý. No a doma tak nějak normálně, jakože občas neposlechnu a tak. Největší průšvih? Asi, že občas hraju doma florbal a někdy střelím míček k sousedům.
Hoši, nezlobte se, ale jestli jsou toto vaše největší průšvihy, tak já byl ve vašem věku jiná liga. O tom ale jindy. Teď mi ale schválně řekněte, když už tedy něco provede, co je pro vás pak skutečně nepříjemný trest?
Johny: Když dostanu přes zadek, nebo třeba když mi seberou tablet.
Honza: Pro mě je největší trest, když mi seberou všechny přístroje, prostě všechnu elektroniku. To pak jen sedím, koukám a přemýšlím, co bez toho připojení budu dělat.
Nebudu už vás víc trápit, a tak se závěrem zeptám na vaše největší přání, které byste chtěli, aby se vám splnilo. A samozřejmě jen takové, co se může vyslovit nahlas.
Honza: Já bych si přál dostat se jednou do NHL a být jako David Pastrňák. To je můj vzor, protože hraje taky v útoku a hraje tam dobře a hodně střílí.
Johny: Moje přání je být nejlepší gólman na světě a můj vzor je Dominik Hašek. Já jsem ho sice na vlastní oči neviděl nikdy chytat, ale koukám doma na videa z doby, kdy chytal za Pardubice. Jinak jsem se s ním jednou potkal na Dolní Moravě, když tam pořádal nějaké soutěže na lyžích.
Kluci, moc vám děkuji za zajímavý rozhovor a samozřejmě přeji všechno nejlepší i splnění vašich přání. No a s mou pomocí můžete počítat, protože pomáhat někomu, kdo je ochoten za svůj sen poctivě bojovat a dřít, mě baví...
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 4 – MALEŠOV OPEN
 
   Kdo by rád zažil atmosféru, která je ve všech směrech srovnatelná s atrakcemi typu právě skončeného French Open a jiných, nechť se dostaví v neděli 24.6.2018 na hřiště do Malešova, kde v 10.00 hod. začíná již sedmý ročník turnaje Malešov Open – Míčový sedmiboj. Pro ty, kteří se ještě nikdy nezúčastnili, dávám na vědomí, že se jedná o akci, ve které nepůjde jen o sportovní výsledky, ale především o upevnění kolektivního ducha, zábavu, zasportování si s dětmi a jejich podporu v této aktivitě. Jako obvykle budou soutěžit dvojice, v nichž dravé mládí budou zastupovat děti a zkušenost, rutinu a herní vyzrálost zajistí jejich vzory z řad dospěláků (rodič není podmínkou, stačí kdokoliv nad 15 let).
   Soutěžící se tentokrát utkají v přehazované, házené, tenisu, fotbalu, basketu, florbalu a petangue. Střetnutí budou mít samozřejmě upravená pravidla věkovým možnostem dětí a párovému zápolení. Rozhodně se ale neobávejte, že byste to nezvládli!!!
   Zahájení a registrace hráčů s uhrazením startovního poplatku 50,- Kč za jednu soutěžní dvojici (náklady na pronájem sportovišť a pořízení cen) proběhne v 10.00 hod.. Následovat bude „karlovarská losovačka“, neboli rozlosování pavouků jednotlivých disciplín. No a poté již nebude nic bránit vypuknutí sportovního klání, ve kterém se jeho účastníci utkají nejen o medaile (pro všechny zúčastněné děti) a poháry (pro tři nejlepší páry), ale především o respekt soupeřů a putovní titul – „Míčový král“, “, kterým se momentálně honosí Štěpán a Josef Jelínkovi.
   První pomoc proti dehydrataci organismu bude po celou dobu turnaje zajišťovat restaurace, s tradiční nabídkou alko i nealko nápojů. Případný úbytek kalorií se bude moci doplnit u grilu s obvyklým sortimentem kuřecích a vepřových steaků, klobás a párků v rohlíku. Ovšem pozor!!! Jídlo bude opět na počet, a proto každý, kdo si bude chtít zamastit pusu, si jej musí do středy 20.6.2018 objednat u mě, a to osobně, e-mailem, nebo vzkazem po dětech.
   Jinak oficielní část akce končí s posledním odehraným mačem, což bývá většinou před 16.hodinou a celou jí pak uzavře jako na každém velkém sportovním zápolení - slavnostní vyhlášení. Jeho součástí bude i ocenění nejlepších borců z jarní přípravy podle výsledků výkonnostních testů a vítěze dlouhodobé soutěže v obíracích hrách.
   Závěrem bych si dovolil osobně pozvat všechny členy naší kategorie, ale i všech ostatních, jakožto i vaše příbuzné a známé. Z toho všeho tedy pramení, že pokud si chcete trochu zasportovat, či jen posedět, poklábosit a oslavit s námi konec jarní přípravy a začátek prázdnin, udělejte si v kalendáři u neděle 24.6. červený vykřičník a nezapomeňte dorazit! Tajně doufám, že naše společnost bude co nejkompletnější a svou účastí obohatíte a pozvednete společnou zábavu. A já abych nikoho předem neodradil, veřejně slibuji, že se nebudou konat žádné proslovy ani dlouhá hodnocení. Zkrátka neformálně a na pohodu.
 
P.S. Případné dotazy jako vždy rád zodpovím a jinak přeji všem krásný červnový týden s dlouhými slunečnými dny.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   V sobotu si připomínáme vyhlazení Lidic německými okupanty během druhé světové války, což skutečně není důvod k nějaké oslavě. A obtížně se i píše o události, kterou zná ze školy snad každý. Přesto vzpomínka na ní pokládá stále tolik sžíravou otázku: „Co vše je člověk člověku schopen provést?“. Ne snad, že by nebylo možné v historii najít i jiné více či méně tragické příběhy. Spíš, že příběh Lidic je i 76 let po tragických událostech čímsi jako nedotknutelnou znárodněnou památkou zalitou do vosku obtížně odstranitelného poválečného patosu. A přesto jsem přesvědčený, že i dnes, nebo možná právě dnes je potřeba si takové události stále připomínat. 
   Vzpomínám, jak jsem před pár lety jel s dorostenci na zápas s naším tehdy největším konkurentem v boji o titul a řidič nám v autobuse pustil film Lidice. Jeho scénář vychází ze skutečného příběhu jediného lidického muže, který přežil válku paradoxně jen díky tomu, že ve rvačce zabil svého staršího syna a při lidickém zločinu byl již několik let v kriminálu. Film jsem se zaujetím sledoval a přitom i pokukoval kolem sebe a myslím, že jsem neviděl jediného kluka, který by nebyl měkkej. To by člověk musel už být zřejmě ze železobetonu, aby to s ním nezacloumalo, když si připustí, že ať už je film natočený jakkoli, tak nějak to prostě bylo. Problém ovšem byl, že z autobusu nevystoupil k jednomu z nejdůležitějších zápasů sezóny nažhavený a nabuzený tým, ale ztichlí, zamyšlení kluci. Ani já tehdy neměl pomyšlení na nějaké motivační proslovy v kabině. Přesto kluci hráli jak z partesu a vyhráli. Vlastně ani nevím, co tím chci přesně říct. Snad jen, že je dobré si občas uvědomit, že to co máme, není samozřejmost a že jsou v životě i důležitější věci, než které právě prožíváme, a kterým i trochu naivně přikládáme větší váhu, než v širším kontextu mají. To se ale samozřejmě netýká Dominika Hruboše a jeho jedenáctých narozenin.
Ahoj Dominiku. Všechno nejlepší k samým jedničkám. Zatím tedy jenom narozeninovým, ale doufám, že brzy i těm na vysvědčení.
Snad jo, zatím to vypadá docela dobře.
Jak to máš se školou, co tě tam baví a co ne?
Nejvíc mě baví matika, kde rád počítám příklady a pak tělocvik. No a nebaví mě čeština a angličtina. Především diktáty a různá cvičení na zájmena a tak.
Takže to jsi asi rád, že od září nastupuješ do matematické třídy?
To jo, těším se. Jde tam se mnou i ségra a ještě asi dva kamarádi z bývalé třídy, tak to snad bude dobrý.
Tvoje ségra je i tvoje dvojče. Jak spolu vycházíte?
Já myslím, že dobře, i když ve škole spolu moc času netrávíme, protože máme každý své kamarády. No a doma mě pak většinou bije. Ona je sice o pět minut mladší, ale stačí, abych jí jen jednou bouchnul a hned do mě půl minuty šije, že se nestačím krýt ani utíkat (úsměv).
Dobrá pomineme sourozenecké škádlení. Máte nějaké společné zájmy?
Ani ne. Ve škole to má Aneta opačně než já, protože jí jde dobře čeština a naopak matika moc ne. No a doma si hrajeme většinou každý sám. Já jsem buď na mobilu, nebo když k nám přijdou kamarádi, tak spolu něco hrajeme, nebo si házíme míčky.
Aneta prý s námi možná pojede letos na soustředění. Těšíš se na to?
Já docela jo. Hlavně na to, že bych jí pasoval. Jenže jí se moc nechce. Tak uvidíme.
Ty jsi byl zatím jen dvakrát. Poprvé v Borovici a podruhé vloni na Kocandě. Kde se ti to líbilo víc a proč?
Asi v té Borovici, protože tam byl ten bazén na koupání a taky to pískové hřiště. Ale na Kocandě zas bylo lepší ubytování a pokoje.
Jaké vlastně byly tvoje hokejové začátky?
Když jsem byl malej, tak jsem viděl mistrovství světa a zaujalo mě to. Tak jsem to řekl mamce, a ta mě vzala na zimák. Jenže jsem hodně padal, a tak jsem začínal nejdřív bruslit u pana Kopeckého. No, a když jsem to už trochu zvládal, tak jsem začal chodit na tréninky do přípravky a pak i začal hrát hokej.
Jak by mělo v této sezóně vypadat složení lajny podle tvých ideálních představ?
Takže v útoku já, Honza Knížek a Máňa. V obraně pak Tomáš Hájek a Štěpán Lipský. No a třeba i Šimon Král, prostě druhoročáci, aby byli spolu.
Jaké představy máš o letošní sezóně a v čem by ses chtěl během té doby nejvíc zlepšit?
Představy ani žádný nemám a v čem bych se měl zlepšit taky nevím. Já myslím, že mi jde všechno docela dobře (úsměv).
Fajn - sebevědomé hráče já mám rád. Z toho, co ti jde tedy docela dobře, v čem si připadáš nejlepší?
Asi ve střelbě. Myslím, že mám dobrou střelu.
Nebudu tě už víc trápit, ale ještě se zeptám, co by ti v den tvých jedničkových narozenin udělalo největší radost?
Nový počítač, ale ten určitě nebude.
Kdo ví? Nikdy neříkej nikdy, a pokud to náhodou neklapne letos, tak třeba někdy příště. Za mě rozhodně vše nejlepší a užij si krásné narozeniny i ponarození. Jedenáct je totiž krásný a neopakovatelný věk, podobně jako ty osobnost. Takže hodně štěstí, zdraví, výjimečných okamžiků a neztrať svůj humor a schopnost dělat i každodenní maličkostí s radostí.
 
 
 
FOTOSOUTĚŽ - POKRAČOVÁNÍ
 
   Jak už někteří z vás vědí, jsem právě v lázních, a tak posílám pozdrav alespoň po elektronickém pošťákovi. Věřím, že i bez mé přítomnosti věci fungují, jak mají, takže v klidu nasávám vůni kávy sedíc na temně červeném kanapi, jež bych spíše očekával v nějakém nevěstinci. Nad hlavou mi ovšem nebliká neonové srdce a na klíně mi taky nikdo nesedí. Vlastně na něm mám počítač a vybírám nějaké zajímavé fotky, abych trochu osvěžil toto fádní období, když už se mi nepodařilo dostatečně vybudit vaší fantazii.
 
 
Tento snímek je malou jízdenkou do hokejového pravěku a těžko může konkurovat marketingově propracované akci „Pojď hrát hokej“. Nicméně úspěšnost antireklamy je známá věc. Mimochodem, poznal by někdo hlavního aktéra, který již v naší soutěži jeden snímek má. Ten je ovšem z doby, kdy již dávno nepatřil k hokejovému potěru.
 
 
Mám rád hráče, kteří hrají srdcem a i do onoho roztrhání těla. Tato vizáž je ovšem dílem vrtochů paní módy. Zkrátka jednou jsou to různě barevné tkaničky v bruslích a jindy zase co nejvíc rozervané ribano.
 
 
Abych nebyl podezírán, že žiju pouze z minulosti, tak na závěr jedna nejaktuálnější fotka z letošní jarní přípravy. Tou se s vámi pro dnešek loučím, přeji příjemné dny a neberme ten život zas až tolik vážně.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Až půjdete v pátek po ulici, dost možná potkáte spoustu rozesmátých a jásajících dětí upatlaných od zmrzliny. Z různých míst se bude asi ozývat veselá hudba a po obloze budou někde létat i balonky. Nevím jak pro vás, ale pro mě je každý pátek svátek, ovšem tento bude ještě o to příjemnější, že bude i Dnem dětí. A ty jsou přeci úžasné, i když záleží především na nás, jaké dětství jim přichystáme a jakou stopu se nám podaří do nich obtisknout. Važme si, že spolu se svými blízkými žijeme v míru, že sice řešíme problémy dospělých, nicméně ty nám nebrání najít si denně čas na chvilku u společné hry, knížky, vycházky do přírody nebo jen popovídání si u společného jídla. Jsou to okamžiky štěstí, které nám nikdo nevezme a již se nevrátí.
   A ještě než předám slovo oslavenci tohoto týdne Michalu Zvěřinovi, tak odkaz na fotky z našich tréninků, na potvrzení slov o úžasnosti dětí.
 
Ahoj Michale. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Těšil ses na něj?
Jo. Přeci jen to jsou moje první kulatiny, tak to vnímám trochu víc než jindy.
A jakou by sis tedy přál oslavu?
Nějakou velkou a dobrou na zahrádce. Aby bylo hezké počasí a mohli jsme se, když tak i vykoupat.
Vidím, že se na svou oslavu opravdu těšíš. Jsi rád středem pozornosti?
Jo. Docela jo.
Lákalo by tě tedy být jednou slavný?
Asi jo. Třeba by se mi líbilo, být jednou dobrý gólman.
A co by se ti na tom líbilo?
Nevím. Asi že bych vydělával hodně peněz, jako ti slavní fotbalisti a hokejisti.
Kdo je mezi nimi podle tebe momentálně nejslavnější?
Z fotbalistů asi Messi, na kterém se mi líbí ty jeho fousky a jak je malej. No a mezi hokejisty Jágr. Já mám ale nejoblíbenějšího Fleuryho z Golden Knights. Moc se mi líbí ta jeho přilba se znakem rytíře.
Jak se zatím cítíš v staronovém kolektivu?
Dobrý, v pohodě. Žádný problém.
Jako každý rok, tak máme i letos tři tréninky týdně, ale tentokrát každý jinde. Jak vnímáš tuhle změnu, a který je pro tebe nejzajímavější?
Já s tím nemám problém a nevadí mi to. Vlastně mi to naopak vyhovuje, jak se to střídá. Líbí se mi to všude. Jak tady na umělce, tak na gymplu v tělocvičně, nebo i na zimáku. Nejvíc se mi ale líbí asi ty tréninky na plavečáku v písku. To mě fakt baví.
Na začátku a na konci tréninku hrajeme nejrůznější sportovní hry, kterou máš nejoblíbenější a naopak?
Nejvíc mě asi baví, když hrajeme fotbal a nebaví mě tolik hrát na babu.
Další součásti tréninku pak je kruháč, kde jsou stanoviště různě zaměřená na obratnost, rychlost, sílu a tak. Stejná otázka jako před tím, která ta stanoviště tě baví víc a která míň?
Asi nejlíp mi jdou ty zaměřený na sílu, ale moc mě nebaví ty běžecký, protože mě brzy začne bolet v tříslech.
Vnímáš fakt, že jste zde tři gólmani pro sebe jako výhodu nebo spíš nevýhodu?
No, spíš jako nevýhodu, protože když jsme všichni zdraví, tak si tolik nezachytám. Mně ta konkurence zas tolik nevyhovuje a radši mám svý jistý.
Tak to mám pro tebe jednoduchou radu. Trénuj víc, snaž se víc, vnímej rady trenérů víc než tvoji kolegové a budeš i víc chytat. Nic není zadarmo a musí se proto něco udělat. Nicméně když se v brance pravidelně střídáte, v jaké fázi zápasu nejraději nastupuješ?
Asi jako poslední, nevím proč, ale chodit na poslední třetinu mi vyhovuje. Snad, že už je zápas nějak rozehraný a někdy už i rozhodnutý.
Ty jsi začal letos chytat i na fotbale, jak ti to jde?
Docela jo, i když někdy dostanu i tam hodně blbý góly.
Takový, jako teď dostal Karius z Liverpoolu ve finále Ligy mistrů?
Hm, tak to nevím, to jsem neviděl.
Tak se na to určitě koukni, ať vidíš, že i ti největší šampióni udělají občas školáckou chybu, tak proč pak ne vy děti. Je ale podle tebe nějaký rozdíl v atmosféře v týmu při hokeji a fotbalu?
Nevím, ani mi to moc nepřijde. Snad jen že na fotbale dělaj kluci před zápasem, nebo po něm, takový blbosti, jako že po sobě hážou různý věci, smějou se nevtipným věcem a vůbec trochu víc zlobí.
Vím, že jako u většiny tvých vrstevníků, je tablet oblíbený společník. Jak jsi na tom, ale například s knížkami a čtením?
Dřív jsem si četl docela dost, ale teď už moc ne. Nejvíc mě to asi bavilo ve třetí třídě, když jsem si musel psát čtenářský deník. Do dneška si pamatuji na knížku „Tomáš Děsný“. To bylo o klukovi, který pořád zlobí, dělá samé lumpárny a všechny straší. To byla docela legrace a bavilo mě to hodně.
Máš nějaké přání, jehož splnění by ti v sobotu udělalo opravdu radost.
Asi bych rád dostal lego a pak nějaký ty sportovní hry na televizi jako je Xbox.
Tak třeba si to tu někdo přečte, nebo víš co je v životě dobré, když něco chceš. Umět si o to říct. Za sebe ti přeju všechno nejlepší a snad se v tom sobotním dárkovém balíčku najde něco z toho, co si přeješ a co tě potěší. Protože k čemu jinému by takové dárky měly být, než k potěšení těch, pro které jsou určené a s nimiž je najednou všechno veselejší, slunce víc hřeje, svět víc voní, melodie líp ladí a dobroty víc chutnají. Tak ať to máš v sobotu takhle nějak.
 
 
 
CYKLOSTORY
 
   Právě jsem ukrutně dožraný, protože jsem měl napsanou víc než půlku článku a pak to v Jáchymovi (přátelské oslovení mého PC) jen bliklo a bylo po ptákách. Netuším, proč, ale protože jsem netradičně neměl zazálohováno, kompletně celý text je v pytli. Takže jedeme ještě jednou, tentokrát už jen telegraficky a z jedné vody bez velkého přemýšlení.
   Tradiční hokejový výjezd na kolech je minulostí a bez zardění odhazuji ze sebe omezující skořápku skromnosti a vykřikuji světu v ústrety, že letos se zúčastnil rekordní počet dětí a dospělých – 62 – slovy šedesát dva. Páni (anglicky čteno wau) – tohle jsem, spolu s Karlem Gottem, fakt nečekal a mám z toho opravdu velkou radost.
   Ale abych to vzal alespoň trochu chronologicky. V neděli po desáté hodině vyrazila naše hokejová výprava směr Chotusice, kde byla naplánovaná první přestávka na hřišti. Den byl opět podle všech meteorologických pravidel letní. Slunce sálalo jako v půlce srpna a cestu nám zpestřil lajf start dvou gripenů přímo nad hlavami, čímž se vyplnilo Milanovo tajné přání. Z Chotusic je to jen, co by Bugár kamenem dohodil, na žehušickou pískovnu a zde proběhla druhá přestávka – tentokrát koupací. No a pak už se jelo na oběd do Rohozce, po kterém měla proběhnout pravidelná součást našich výjezdů – časovka. Jenže plány se plánují a blázni se radují, a tak v době našeho předem dohodnutého příjezdu se místo servírování poledního menu, začalo teprve vařit. Vzniklou časovou ztrátu jsem kompenzoval rozhodnutím – zrušit letos závody a pokračovat k domovu přes Třebešice. Zde však proběhla poslední, tentokrát neplánovaná, přestávka na hřišti, a protože někteří hoši se netajili svým zklamáním z odvolaných závodů, využili jsme možnost nabízející zdejší sportovní areál a zasoutěžili si v obratnostně silovém parkůru. Děti do závodů daly všechny své zbylé síly, předvedly nám neskutečné výkony a zaslouženě tak obdrželi při vyhlášení všichni medaile a tři nejrychlejší i poháry. Trajektorie závěrečné etapy sice trochu připomínala křivku zdravého srdečního rytmu. Nahoru a dolu a zase a znovu, přesto i poslední kilometry proběhly v klidu, nikomu se nic nestalo, žádný defekt nebyl a slunce pořád svítilo. Je tedy pravda, že jsme plánovaný čas návratu kolem 16.hodiny trochu přešlápli, za což se omlouvám a navrch ještě přidávám velké poděkování všem za příjemnou neděli s trochou sportu a hromadou vaší příjemné společnosti. Všem dobrou noc a zítra na tréninku na opětovnou viděnou.
 
P.S. Vzhledem k tomu, že jste mi všichni podepsali souhlas dle Nařízení EU, tak si můžete v naší fotogalerii ještě prohlédnout několik dokumentačních snímků - http://sirahokej.rajce.idnes.cz/27.5.2018_Vyjezd_na_kolech/
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 3 – VALNÁ HROMADA
 
   Dovoluji si Vás upozornit, že ve středu 30.5.2018 od 19.00 hod. se v China restaurantu Petra Polívky koná valná hromada našeho oddílu, na kterou jste srdečně zváni. Na programu bude zpráva o činnosti, volba nového VV a informace o novinkách v sezóně 2018/2019. Nebojte, nikdo tam nekouše a diskuse byla povětšinou věcná a taky vstřícná a otevřená. Pokud vás tedy něco zajímá nebo trápí, není potřeba šuškat si o tom jenom na tribunách, ale můžete se dostavit a svůj problém či dotaz zde v klidu přednést. A samozřejmě pro zdravé a správné směřování našeho oddílu je dobré, aby i vedení mělo možnost získat otevřenou zpětnou vazbu na chod klubu, nešvary, problémy, které nás „tam dole“ trápí a náměty na zlepšení věcí atd... To je myslím smysluplné.
 
 
 
FOTOSOUTĚŽ – PŘIPOMÍNKA
 
   Dnešní článek má být jen malou připomínkou naší fotosoutěže, která začala s jarní přípravou a s ní taky skončí. Přestože se někdy i za obyčejnou hokejovou fotkou odehrává spousta zajímavých příběhů, tak zatím se aktivně zapojilo jen tolik soutěžících, že by je na prstech spočítal i dlouholetý zaměstnanec státní pily.  Pokud tedy chcete popustit své fantazii uzdu a okouzlit nás svým vlastním názvem, či doprovodnou story, je to, myslím, soutěž přesně pro vás a není nač čekat. Ovšem momentálně dnešní článek zrovna neslyne příliš vašimi originálními tvůrčími nápady, a tak jako malou kompenzaci přidám i jako bonus, ještě pár pokusů z mého hokejového dávnověku:
 
 
„Síra z(p)ívá“ je název prvního soutěžního příspěvku. Vtipná a nápaditá slovní hříčka, jen ten hlavní aktér je nějaký divný. Jo, jo, těžká jsou rána na soustředění…
 
 
„Síra není člověk, Síra je …“. Autorův název nebudu raději komentovat, protože bych si připadal jako feťák vlastního ega. Přidám tedy slíbený bonus pro vaši inspiraci a motivaci k účasti v naší soutěži. Přeci nechcete, aby vyhrál snímek s šedivým vlkem.
 
 
Ne, ne. To není bojkot, protest, ani zranění. To jenom Mates využil krátký okamžik během střídání k odpočinku. Jednalo se o závěr fyzicky velmi náročného zápasu, a protože kluci jeli doslova na krev, tak dobíjeli baterky, jak se dalo – než rozhodčí hodil další buly.
 
 
Vypadá to, že Janek má nadpřirozené schopnosti a umí procházet zdí, v našem případě tedy mantinelem. Jak již to ovšem v životě bývá, i zde záleží na úhlu pohledu.
 
 
 „Malý velký muž“, nebo taky „Vojta a Mates“. Věřte nebo ne, ale skutečně dva hráči jednoho týmu a to tehdy, ale i nyní mezi muži. Pravda, dnes již nepřipomínají známou dvojici komiků „Pat a Patochon“. Inu paradoxy rozdílného somatického vývoje.
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 2 – VÝJEZD NA KOLECH
 
   Tak už jsme zase v plném proudu, a tak Vás i letos zvu na tradiční rekreačně sportovní výjezd na kolech s naší kategorií. Období vrcholného jara je pro takové setkání a cyklotoulání optimální a přelom jarní přípravy do její druhé poloviny přímo vybízí k určitému vybočení a změně rytmu oproti tradičním tréninkovým jednotkám na hřišti, tělocvičně či zimáku. Účast všech hráčů a rodičů na této akci se považuje za „nepsaně povinnou“, a tak si můžete už dnes v kalendáři zaškrtnout datum 27. května 2018. Sejdeme se tradičně v 10.00 hod. před zimákem a z ostatních kategorií se může zúčastnit každý, kdo má kolo a chuť. Okruh bude vhodný pro všechny výkonnostní kategorie, tudíž nás nečeká žádný extrémní terén ani náročná stoupání a jedinou povinnou výbavou je dobrá nálada, svačinka, pitíčko a kapesné do občerstvovny. Doufám, že se sejdeme v dostatečném počtu, utužíme kolektiv a prožijeme příjemnou neděli s trochou sportu, dobré nálady a pěkného počasí. Těším se na Vás....
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak a je tady zase květen. Nejenže se jedná o měsíc lásky, všechno kvete a měli jsme i dva státní svátky, a tudíž nemuseli do práce či školy, ale taky určitě tušíte, že někdy v tomto období nastává i událost, které se říká Den matek. Abych byl přesnější, dojde k ní tuto neděli 13. května a věřím, že mnoho z nás se pokusí v ten den své mámě, mamince, mamce udělat radost a vyjádří jí svůj vděk a úctu. Přijde mi to jako hezký svátek, který si všechny maminky na celém světě určitě zaslouží! A tak si zkouším představit, jak by měl asi takový ideální den, který by si každá máma mohla strávit podle svého, vypadat. Nechtěly by asi určitě dělat všechny ty rutinní činnosti (úklidy, praní, žehlení, vaření…), s dětmi by vstával manžel a bylo by jen na nich, jestli den proválí v posteli, stráví s rodinou na příjemném výletě, v kině, nebo s kamarádkami po nákupech. Nicméně snídaní do postele, kytičkou a vlastnoručně vytvořenými dárky od dětí by to začalo asi určitě…
   Teď ale možná někdo namítá, že je to trochu nefér, neb ženy mají v roce de facto svátky dva: Květnový Den matek a Mezinárodní den žen v březnu. Ovšem mezi nimi jako by prozatím vládlo jisté napětí. Emdéžet totiž stále část lidí vnímá jako zprofanovanou socialistickou umělotinu a odmítat ho patří u nich takříkajíc k antikomunistickému mainstreamu. Co na tom, že jeho historie sahá daleko hlouběji do minulosti, kdy ženy bojovaly za práva, která my dnes již považujeme za samozřejmá. A pokud je tomu opravdu tak, že svátek matek zavedli muži, jako oslavu a vzdání pocty statutu mateřství, tak mezinárodní den žen si vybojovaly a prosadily ženy samotné, jako připomínku na svůj boj za rovnoprávnost.
   Já osobně to moc neřeším a vy ať již to máte ve svém vidění světa jakkoliv, nezapomeňte v neděli donést kytičku své mamince, manželce, či kterékoliv zástupkyni té hezčí poloviny lidstva, protože dávat květiny ženě je krásné!
   Teď již ale rozhovor s naším oslavencem, kterým je svých deset let slavící - Štěpán Jelínek.
Ahoj Štěpáne. Vítám tě v nové sezóně. Jak sis užil to volno před jejím začátkem?
Docela dobře, protože jsem dělal různé věci. Byl jsem například hrát vybiku tady na Sokoláku, taky jsem byl na rybách a pak i někdy u jedné i druhé babičky. Tam jsem občas střílel na terče, protože děda má malorážku s dalekohledem, pistoli a vzduchovku. Tou tedy střílím já.
Trochu jsi mi tím připomněl naší rozlučku. Jak se ti to tady na Sokoláku vlastně líbilo?
Jo bylo to super a moc se mi to líbilo. Hrál jsem fotbal i kuželky, střílel jsem ze vzduchovky na terče, ale hlavně jsem byl hodně času na tenise a kvůli tomu jsem ani nestihl basket. Nejvíc mě ale asi bavily ty kuželky.
Pojďme se ještě o trochu víc vrátit zpět. Jak s odstupem vnímáš loňskou sezónu a bylo něco, co ti udělalo radost, nebo naopak, na co nerad vzpomínáš?
Já jsem byl moc spokojený a líbilo se mi všechno.
Hezky se to poslouchá, ale hůř se tomu věří. Obzvláště pak od tebe, který jsi naprostý pohodář. Pohádal ses vůbec někdy s někým, až jste se třeba i poprali?
Ne, to ne.
No vidíš. A já mám přesto pocit, že jsou věci, které se ti taky občas nelíbí, ale neřešíš to moc veřejně, natož pak konfliktem - spíš se s tím pereš někde uvnitř.
Asi jo.
Nebudu tě už víc trápit svými rozbory a tak mi raději řekni, o čem si spolu v kabině nejraději povídáte?
Tak o všem možným. Někdy o škole, nebo o hrách a mobilech, občas nějaké vtipy, ale především nové zážitky. Prostě co se událo nového.
V kabině se občas vedli i slovní souboje - Slávia versus Sparta. Ke kterému fanouškovskému táboru ses řadil ty?
Já fandím Spartě, a to jak ve fotbale, tak i v hokeji.
Vidím, že máš dobrý vkus, ale pojďme již k právě začínající sezóně. Jak se zatím cítíš v staro-novém týmu a v nové kabině?
Dobře. Já se těšil na úplně všechny kluky.
Přesto. Raději bys hrál v jedné lajně s kluky jako vloni, tedy jen s 08-kami, nebo aby se to jako předloni namixovalo i s 07-kami?
Já nevím. To je těžký, ale snad aby to bylo v lajnách promíchaný.
Teď nám ovšem začíná teprve jarní příprava. Jak vnímáš, že je letos kvůli práci na zimáku trochu jiná a v kterých testech se cítíš nejsilnější a naopak?
Mně ta změna nevadí a nemám s ní problém. Nejvíc mě to ale baví asi v pátek v tělocvičně, protože tam hrajeme hodně florbal. V testech mi nejvíc vyhovují leh-sedy a nemám rád ty přeskoky hrazdy. To je hodně náročný a bolí potom nohy.
Ty jsi začal letos chodit i na nohejbal. Musím ocenit, že přestože se ti ve středu tréninky kryjí, tak s malým zpožděním stíháš i ten hokejový. Nicméně pověz mi o tom něco.
Ano, je to tak. Letos jsme začali trénovat, i když jsem to již před tím občas hrával. Chodím tam s tátou a hraju s Tomášem Břinčilem a ještě jedním starším klukem. Zatím ale jenom trénujeme a zápasy ještě nehrajeme. Od srpna už ale budou tréninky ve čtvrtek, tak to snad bude lepší.
Desáté narozeniny, to jsou přeci jenom kulatiny. Jak to vnímáš a jaká bude oslava?
Určitě se těším a oslavu budeme mít U páva. Ségry se totiž narodili přesně tři roky a jeden den po mně. Já tak mám narozeniny ve čtvrtek a oni v pátek. Oslavu proto budeme mít společně.
To je krásný a skoro jako v pohádce. Jen ne do roka a do dne, ale do tří let a do dne. A tak tedy tobě i tvým sestrám všechno nejlepší a držím pěsti, ať jsou vaše sny a přání vždy dostatečně blízko na to, aby nebylo nemožné se jich dotknout, a zároveň dostatečně daleko, aby ta snaha za to opravdu stála a měla svou váhu.
 
 
 
FOTOSOUTĚŽ NA WEBU
 
   Tak se nám dnes rozjela tradiční jarní příprava prvním tréninkem. Výsledky výkonnostního testu najdete jako po každém tréninku v příslušné sekci a jen si dovolím upozornit, že oproti loňsku se všichni zlepšili (někteří výrazně), pouze Matouš K. je smutným hrdinou – který sice udělal absolutně nejvíc kliků - 86, ovšem jako jediný se zhoršil, protože před rokem jich udělal – 90. Jinak jsem očekával trošku víc od druhoročáků, tak doufám, že to již v pátek bude lepší. Abych se ale dostal k meritu dnešního příspěvku. Jak totiž pravidelní návštěvníci našeho webu vědí, snažím se tuto hokejovo-okurkovou sezónu překlenout vždy i nějakým počinem, který by přeci jen osvěžil ono upocené čekání na vůni ledu. A letos jsem se rozhodl pro fotosoutěž. Uznávám, tyto stránky nejsou příliš soutěživé. Většinou se tu nehrají hry, nerozdávají diplíky, nelosují výherci iPadů, nad rvačkou o miliónové jackpoty nebdí příslušníci bezpečnostních služeb ani státní notáři. Za celé skoro desetileté trvání tohoto webu jsem vyhlásil jen dvě soutěže, a tak si kladu klasickou cimrmanovskou otázku: „Není to málo, Antone Pavloviči?“
   Sice tiše doufám, že čtenáři přicházející na tyto stránky, je nenavštěvují primárně s touhou soutěžit a vyhrávat, a mají jinou motivaci, ale proč jednou neudělat výjimku, nepopustit soutěživcům uzdu a nevyhlásit skutečnou soutěž s jasnými pravidly a konkrétními cenami? Myslím, že nazrál čas!
   Vyhlašuji proto soutěž o nejzajímavější hokejovou fotku, protože předpokládám, že každý máte nějaký ten snímeček z loňské sezóny. A pokud náhodou ne, v naší fotogalerii (http://sirahokej.rajce.idnes.cz) je jich myslím dostatek. Vyberte si tedy některou z fotografií (pochopitelně, té kategorie, kde jste se pohybovali, protože soutěž je určena pro úplně všechny návštěvníky tohoto webu), která vás něčím zaujala. Ovšem pozor! Úkolem nebude pouze ochota zveřejnit fotku, ale především schopnost pokusit se přičlenit obrázku nějaký přiléhavý název podle toho, jaký příběh ve fotografii sami vidíte. Zda vtipný, sarkastický, poučný, vysvětlující…, to již ponechám na Vás, ale fantazii se meze nekladou. Počet vybraných fotek není nijak omezen a své dílko (dílka) mi prosím pošlete do e-mailu (sirotek.pavel@centrum.cz). S koncem jarní přípravy vyhodnotím podle svého vlastního přesvědčení a subjektivního vkusu nápad, který se mi bude zdát nejzajímavější, a jehož autor vyhraje vítězný pohár a láhev výborného vína k jeho naplnění. Vzhledem k tomu, že výběr provedu bez dozoru státního notáře, budete se muset spolehnout jen na mou čest a spravedlnost. Jsem tedy zvědav, jestli mi přijde aspoň nějaká odpověď, aby bylo vůbec z čeho vybírat. Nicméně pokud by se sešel dostatečný počet originálních soutěžních příspěvků, rád vyberu i více než jednoho výherce. S těmi se pak spojím, abych mohl přizpůsobit barvu vína individuální chuti výherců a dohodli se na formě předání výhry. Pokud by se nenašel žádný účastník, který splní kritéria soutěže, výhra propadá v můj prospěch a já si v její společnosti udělám pěkný večer. Zároveň si vyhrazuji právo, že zde mohu nejlepší a nejzajímavější nápady, které tato soutěž přinese průběžně zveřejňovat, eventuelně se k nim vrátit ve speciálním článku. Doufám, že se budete dobře bavit a vaše fantazie je bezbřehá. Abych ji ale přeci jen trochu povzbudil, přikládám několik svých startovních pokusů z let minulých.
   Přeji vám hodně štěstí, těším se na vaše zásilky a věřím, že i když třeba nevyhrajete, budeme se na těchto stránkách potkávat dál.
 
 
„Drakedance“, nebo-li jak praví strýček Google – druh akrobatického bezkontaktního tance. Nicméně Pavlovi mohla tato fotka posloužit i jako doporučení k odborným rukám ortopéda.
 
 
„David a Goliáš“ je všeobecně známý příběh. Ten náš by se měl ale jmenovat „Dominik a Andy Hug“. Tento hráč s přezdívkou nejslavnějšího bojovníka v kjokušin karate, který své soupeře fyzicky i hokejově značně převyšoval, si ale bohužel jinak počínal coby lidské maso bez mozku. Ač tím vyvolával v mnohých hráčích respekt až obavy proti němu hrát, tak jak vidno, zpacifikoval ho nakonec nejmenší hráč týmu.
 
 
Sice dvě fotky, ale v jedné koláži, z jednoho zápasu a dá se říct, že i ze stejného okamžiku. Pár vteřin po ukončení posledního a rozhodujícího zápasu o vítěze dorostenecké ligy na ledě berounských Medvědů, který jsme vyhráli 3:4 a stali se Mistry.
 
   No a to je pro dnešek vše. Přeju krásné teplé dny i noci a už se těším na nějaký ten váš příspěvek.
 
 
 
PODĚKOVÁNÍ
 
   Sele, řízky, párky, sladkosti - snědeny, pivo, limo - vypito, ceny předány a hry dohrány. Poslední a definitivní tečka za hokejovou sezónou 2017/2018 byla napsána v sobotu 28.4.2018 a troufnu si tvrdit, že rozlučka v kuželně a na Sokoláku se zařadí mezi ty nejúspěšnější. Nemyslím jen neskutečným počtem zúčastněných (87 – dětí, rodičů, sourozenců, příbuzných…), ale hlavně uvolněnou a pohodovou náladou, příjemným prostředím a ideálním počasím. Děti i dospělí maximální možnou měrou využili všech sportovišť (kuželna, tenisový kurt, basketbalové koše, vzduchovková střelnice, fotbalové hřiště, atletická dráha) a dokázali se neorganizovaně a přitom výborně bavit. A to ani nemluvím o odpolední vtipné a nápadité kulturní vložce. Není tudíž divu, že to uteklo doslova boltovskou rychlostí, a aniž bych si to uvědomil, opouštěl jsem naší rozlučku až po !!!dvanácti!!! hodinách. Je neuvěřitelné, jak je čas pružný. Někdy se táhne jak žvýkačka a jindy běží jako srnec. Ach, Alberte, cos nám to s tou relativitou času udělal! Nicméně ještě jednou chci poděkovat všem zúčastněným za skvělou atmosféru, která po celou dobu akce vydržela, Tomášovi, jak to skvěle ošéfoval a vůbec všem kteří něco donesli, či se nějak podíleli – bylo to vážně super! Závěrem chci ještě jménem svým, ale dovolím si i Petrovým a Víťovým poděkovat za dárky od vás a ocenění naší práce – vaše děti pro nás nikdy nebyly a nebudou cizí děti. A tím tedy končím definitivně sezónu 2017/2018...
 
P.S. Protože mnoho z vás fotilo, prosím o dodání vašich dílek, abych obohatil o tento zážitek i naší fotogalerii.
 
 
 
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ - 1 - ZAČÍNÁME
 
   Slyšte, slyšte! Už je to tady! Po měsíci odpočívání, čekání a vyčkávání se soukolí hokejové sezóny 2018/19 naplno rozjedou ve středu 2.5.2018 v 16.00 srazem nového týmu mladších žáků v kabině na ZS. Jako tradičně dochází k ročníkovému posunu hráčů, ale tentokrát i obměně realizačního týmu. Kategorii mladších žáků pro letošek tvoří hráči roč.2007/08 a jejich trenérem budu já s Petrem Polívkou. Post vedoucího mužstva převezme Víťa Zvěřina a jako asistenti nám přislíbili pomoc: Tomáš Knížek, Tomáš Břinčil, Lucka Hejlová a Martina Knížková. Pokud by byl ještě někdo ochotný se nějak zapojit (především na ledě), tak budu samozřejmě rád a vřele to přivítám. Chápu, že každá změna si najde své zastánce i kritiky, ale myslím, že většinou se osobně již dobře známe, tudíž neočekávám zásadnější problémy a myslím, že ani bližší představování není potřeba. Tímto tedy všechny upřímně vítám v našem staronovém mužstvu a doufám, že společně vytvoříme TÝM sice mladších, ale dobře hrajících a statečně bojujících Sršňů, ve kterém se budou hokejově i lidsky cítit všichni dobře.
   Jako obvykle je prvním přípravným krokem v nové sezóně jarní příprava, která bude letos ovšem trochu jiná, než jsme byli v posledních letech zvyklí. Jak možná mnozí víte, tak zimní stadion se v těchto dnech sice taky probouzí z jarního spánku, jenže nevítá jako tradičně své hokejisty, ale tentokrát restaurátory střechy. A tak ať se nám to líbí nebo ne, letos nebudeme moci využívat plochu, která ani nebude opatřena umělým povrchem, což přináší ony vynucené změny v tradičním programu. Takže jak to tedy letos bude? Scházet se budeme třikrát týdně, a to - pondělí, středa, pátek.
Pondělí – trénink na víceúčelovém hřišti Sokolák 16.00 – 17.30
  • prostory: víceúčelového hřiště Sokolák a jeho okolí
  • náplň: atletický trénink, sportovní hry, stickhandling
  • pomůcky: sportovní obuv a oblečení, pití, hokejka, švihadlo
  • !!! v případě nepříznivého počasí bude trénink přesunut na zimák, případné info o změně bude v den tréninku na našem webu !!!
Středa – trénink na zimáku 16.00 – 17.30
  • prostory: střelnice, tělocvična, hřiště na plážový volejbal na plavečáku a okolí ZS
  • náplň: práce s hokejkou – střelba a stickhandling, všeobecná obratnost, sportovní a úpolové hry
  • pomůcky: sportovní obuv a oblečení (vzhledem k tomu, že část tréninku bude v terénu, nebo v písku, doporučuju oblečení, u kterého se počítá, že se zašpiní), pití, hokejka, švihadlo
Pátek – trénink v tělocvičně Gymnázia Jiřího Ortena 16.00 – 17.30
  • prostory: tělocvičny Gymnázia Jiřího Ortena
  • náplň: sportovní hry, všeobecná obratnost
  • pomůcky: sportovní obuv vhodná do tělocvičny a oblečení, pití, florbalová hůl, švihadlo
   Jak vidíte, bude to letos po logistické stránce náročnější, ale snažili jsme se i v těchto mimořádných podmínkách zvolit pro kluky směs sportovišť tak, aby si nejen mákli, ale aby tréninky pro ně byly pestré, zábavné, nadále si vylepšovali techniku s hokejkou, jakož i obratnost s atletismem a samozřejmě aby byl i vhodný prostor pro nejrůznější sportovní hry. Časy jsme zvolili takové, aby nám s Petrem vyhovovali s ohledem na naše zaměstnání, nebo které byly možné. V případě, že máte ale s některými termíny problém a nemohli byste je kvůli škole či jiné aktivitě stíhat – prosím o okamžité info a v případě většího počtu se pokusíme o úpravu. Jinak jste si možná všimli, že všichni hráči budou potřebovat švihadla na každou suchou přípravu. Já samozřejmě nějaká švihadla mám, ale upřednostňuji, aby měl každý své a upravené sobě na tělo. No a především, aby měl i možnost si sám doma zatrénovat. Švihadlo je totiž levná a ideální pomůcka zatěžující víc svalových skupin a intenzivněji než například běh. Zároveň ale také dochází k dokonalé koordinaci práce rukou a nohou, což je pro hokej velmi prospěšné. Takže pokud ještě někdo neumí skákat přes švihadlo, ať trénuje, protože na konci jarní přípravy to budu vyžadovat od všech hráčů.
   Jak si již většina z nás za těch pár let přivykla, tak v průběhu jarní přípravy pořádáme pravidelně i sportovně-společenské akce pro rodiče a děti. Ani letos nevynecháme možnost jít dětem ve sportování příkladem a u toho si i příjemně popovídat. Jako první bude tradiční výjezd na kolech v neděli 27.5. a jestli tím druhým, který bychom pojali jakousi rozlučkou před prázdninami, bude Malešov Open, jako minulý rok, či in-lajnový výjezd, případně něco úplně nového, ponechám na vašich návrzích a především zájmu.
   První týden v měsíci srpnu začne pro ty, kteří nebudou mimo domov letní příprava, a ta již bude probíhat pouze na zimáku a bude zakončena letním soustředěním Kocanda 2018 (info a přihláška). O těchto a dalších akcích ale myslím nemá smysl podrobněji psát, protože jste je většinou již zažili, a tak se nebudu zbytečně opakovat. Raději je ve vhodnou chvíli a včas připomenu, či upozorním na případné změny. Nicméně co zůstává v platnosti je, že účast na jarní přípravě a letním soustředění je pro všechny hráče, kteří by na podzim rádi pravidelně hráli povinná a výjimky jsou jen po individuální dohodě.
   To je pro začátek snad vše podstatné. Děkuji za pozornost a přeji všem hráčům, rodičům i nám trenérům hezkou a úspěšnou sezónu 2018/2019, plno příjemných zážitků a krásných zápasů, které pohladí oko i zrychlí tep našich srdcí, přátelské prostředí a především radost ze hry. Hezký den a ve středu nashle…

 

TOPlist