Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop

2016/2017

 
VÍTEJTE V HNÍZDĚ SRŠNÍ KATEGORIE 3.- 4. TŘÍDA - SEZÓNA 2016-2017
Příští akce Rozpis tréninků Realizační tým Marodka
SRŠNI - NOVÝ BYDŽOV na ledě
hlavní trenér
Pavel Sirotek
Tvrdík, Lipský, Hruboš
neděle 28.8.2016 pondělí 29.8.. 17.15 - 18.15 607 790 982 sirotek.pavel@centrum.cz  
sraz v kabině 9.00 středa 31.8.
16.45 - 17.45
trenér Josef Macháček Oslavenci
začátek zápasu 10.00 pátek 2.9.
15.30 - 16.30
asistent Petr Polívka 21.8. Blahník - 9 let
      ved.mužstva Vít Zvěřina 1.9. svátek - Sam
        606 911 325 vitzverina@seznam.cz 12.9. svátek Marie
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Šárka Jelínková.
Myslíš, že budou všichni vaši kluci hrát hokej a budeš chodit pro rady ke Koubským?
Myslím si, že budou. Už teď to někdy u nás vypadá jako na stadionu, naštěstí zatím bez bruslí. Musím říct, že mě nikdy nenapadlo, abych se šel o tomto tématu s kýmkoliv poradit.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Tomáš přišel sám s tím, že by chtěl hrát a trvalo mu asi tři měsíce, než nás přesvědčil, abychom ho vzali na led.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Příjemných zážitků je většina.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Chodí zcela dobrovolně a bere hokej jako součást života. Měl pouze jedno období asi po 3/4 roce, kdy řekl, že už ho hokej nebaví. Dostal za úkol sbalit výstroj a odevzdat trenérovi sám. Musím říct, že od té doby nevynechal dobrovolně ani jeden trénink nebo zápas.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Kdybych byl hráčem, považoval bych to za výsadu a hlavně důvěru, kterou jsme dostali. Tím myslím, mít vlastní prostor. A na hráčích záleží víc než na rodičích.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Zatím se ničemu dalšímu nevěnuje a tráví hodně volného času podle svého, většinou s brášky.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Osobně nejsem příznivcem „velkých“ tím myslím dlouhých (celodenních) turnajů.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Z mého pohledu s Tebou vše důležité řeším.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Myslím si, že tato kategorie je jedna z nejlépe informovaných.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Problémy z kabiny příliš řešit nehodlám, pokud to nebude akutní už proto, co jsem psal o omezení vstupu. O hokeji se bavíme většinou po tréninku a před a po zápase. Nejedná se o žádné dlouhé rozhovory, ale spíše o postřehy a mě hlavně zajímají některé momenty, zda se Tomášovi povedly tak, jak chtěl nebo to byla náhoda. Odpovědi jsou někdy překvapující.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Tak jako většina a to je hrát bez zranění s velkým nasazením. Za mě přeju klukům alespoň jeden zlatý úspěch.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojený s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Mělo by se zakázat „obchodování“ s malými hráči mezi kluby.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Sportoval jsem pouze rekreačně a v současné době hraju rekreačně hokej a nohejbal, u kterého bych byl rád, kdyby se Tomáš přidal. Samozřejmě si vyjedeme na kole a občas in-linech.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili a podle mého názoru je ještě brzy.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Myslíš si, že se Tvé děti uživí hokejem?
Obávám se, aby si v tomto věku nemysleli, že je na světě jen hokej, takže musím krotit emoce, nechat pracovat rozum a vysvětlovat, že na prvním místě je a bude vzdělání.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Jaká byla Tvá sportovní kariéra? Tím myslím sporty, které jsi provozoval a provozuješ aktivně? Případně pokud přidáš (velké) úspěchy.
Ve vztahu ke slovu kariéra jsem byl vždycky laxní, a tak pokud očekáváš nějaký velký a zajímavý výčet, asi tě zklamu. Tudíž kdo se nechce nudit, nechť raději ve vlastním zájmu přesune kurzor myši do pravého horního rohu a okno uzavře. Varoval jsem předem.
   Takže, dělal, nebo spíš zkoušel jsem toho v mládí opravdu hodně a můj táta občas říkal: „Devět řemesel, desátá bída“. Nicméně ve finále u mě zvítězila česká klasika - fotbal a hokej. Vzhledem k tomu, že jsem ale křtěný Vltavou (nejsem na to hrdý, ani se za to nestydím) a později jsme se přestěhovali jen kousek za Prahu, sbíral jsem zkušenosti v kabinách sportovních oddílů právě tohoto regionu. Oproti tomu jako trenér jsem později působil pouze zde v Kutné Hoře.
   No a co se týká současnosti je léto, prázdniny, tudíž honím s rodinkou kola, in-lajny, plavání. Na zahradě občas pinčes, basket, fotbálek a především trampolína. Jo a nesmím zapomenout na tenis, který Báru hodně chytil, a tak na kurtech letos trávíme docela dost času. Protože ale tok času a věk nezastavím, jsem kolikrát rád, že jsem se ještě neocitl v sportovních zprávách jako Borec nakonec s palcem dolu. I když neříkej hop dokud…, protože nedávno si mě v lezeckém centru natáčel paparazzi Milan Klouček, což naštěstí nevyšlo. Zřejmě mu z toho výkonu praskla čočka v mobilu.
   Jo, abych nezapomněl, ještě ty úspěchy, jejichž hodnota je všeobecně velmi pomíjivá. Byl jsem jako hráč i trenér u několika vítězných turnajů a mistrovských titulů v dlouhodobých soutěžích, ale z toho co bylo, se žít nedá. Takže mám na to opravdu mnoho krásných vzpomínek, ale raději se zabývám a věnuji energii tomu co je a bude. Ale pokud bych měl být přeci jen konkrétní, tak za svůj největší úspěch považuji, že mám šťastnou, fungující rodinu a podařilo se mi vychovat dva samostatné, šikovné a doufám i slušné kluky, s tím, že mám ještě jedno želízko v ohni.  I když ani tento úspěch není vlastně můj, ale i to je kolektivní výkon.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Tomáš Knížek: Dělají kluci i jiné sporty, a pokud ano, jaké?
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
  doufám jenom minimum lidí s nostalgií invazi vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968. Protože v opačném případě by mi to připomínalo obrozeneckou Slávy dceru, ve které Kollár vyzýval: „...k velikému tomu tam přichyl se dubisku“. Dubiskem mínil Rusko a k tomu jsme se snad už dopřichylovali, proboha! A tak věřím, že to vše již skončilo na smetišti dějin spolu s červenými trenkami na tělák a povinným stříháním vlasů, jako podmínka připuštění k maturitě.
   Co je ovšem živá a podstatně příjemnější současnost, že Štěpán Blahník dnes slaví již své deváté narozeniny. Tudíž Štěpáne všechno nejlepší, štěstí, zdraví, mnoho úsměvů na tvé tváři a ještě víc důvodů k nim. A především ať jsi vždy rád, že to prožíváš právě tady a teď, a pokud chceš, můžeš o tom i svobodně mluvit a psát.
 
 
 
ZPRÁVY Z FRONTY
 
7. den – pátek
   Pokaždé, když sedím před nepopsaným papírem, sním o tom, že vytvořím něco převratného, něco, co vysvětlí veliké problémy lidstva, něco natolik univerzálního, co pochopí každá bytost a ocení to, ale většinou skončím u dlouhého, leč nic neříkajícího úvodu. Takže to nebudu protahovat a rovnou vás uvítám u posledního zpravodajství ze soustředění.
   Dnešní dopoledne bylo věnováno závěrečným testům (pořadí – Macháček, Hájek, Mimra, Hruboš, Knížek, Tvrdík, Dostal, Bajer, Sadílek, Břinčil, Neuman, Král, Koubský, Zvěřina, Nevole, Žák) a poté rozdělování čísel dresů a volbě kapitána a asistentů. Takže kapitánem byl zvolen Séba Macháček a asistenty Tomáš Hájek a Štěpán Jelínek. Tajné hlasování ukázalo, že právě tito hráči získali svým nasazením v tréninku, výkony a přístupem ke spoluhráčům jejich největší důvěru. Všem tímto gratuluji a celému týmu přeji úspěšnou sezónu. Jinak po obědě proběhla závěrečná olympijská disciplína „Hokejový biatlon“, kterou vyhráli Finové. Toto vítězství rozhodlo o celkových výsledcích na bedně a Nelsonův triumf u Trafalgaru vedle něj bledne svou bezvýznamností. Dále již to pak byla klasika – bazén, večeře a po ní konečně přípravy na závěrečné vyhlášení. Vítězové jednotlivých disciplín obdrželi diplomy a poháry, ovšem medaile, hokejové časopisy a sladkosti dostali úplně všichni. Tudíž na závěr létaly špunty od šampaňského na všechny strany.
   Během soustředění nebyl nikdo vážně zraněn a mezi dětmi panovala veselá a soutěživá nálada. Hlavní poslání tohoto pobytu, kterým bylo stmelení kolektivu, se tedy dle pořadatelů a účastníků podařilo splnit. Zajímají-li někoho celkové výsledky, tak tady jsou. Olympiáda – Finsko, Kanada, Švýcarsko, Dánsko, USA, Česko, Rusko, Švédsko. Sportovní víceboj – Macháček, Hruboš, Knížek, Hájek, Tvrdík, Bajer, Jelínek (jeho umístění bohužel značně ovlivnila nemoc a neúčast na posledních dvou testech), Dostal, Břinčil, Lipský (zde umístění opět významně ovlivnila neúčast na posledních testech), Sadílek, Král, Koubský, Neuman, Mimra (zde umístění ovlivnila naopak neúčast na úvodních testech, z důvodu pozdějšího příjezdu), Nevole, Zvěřina, Žák.
   Celé soustředění uzavřela již tradičně noční bojovka, kde na trase lesem číhali na děti za stromy schovaní trenéři, jak Maďaři v divokých snech Janka Sloty. Toto zocelující dobrodružství bylo sice prosto jak významných hrdinství, tak odyseovských dobrodružství, nenabídlo dokonce ani jediný námět na pokračování seriálu I Should Have Been Dead z dílny Discovery Channel. A tak všichni ve finále došli zpět do tábora v pořádku a spokojeně ulehli k poslednímu spánku v Borovici.
   Zítřejší ráno bude po týdnu skvotování ve znamení velkého uklízení, sbalení věci do kufrů a tašek, spíše tedy naházení a doufání, že to zapínaní vydrží. Předpokládaný návrat do Kutné Hory na zimák je kolem jedenácté hodiny, ale upřesňující SMS ještě pošlu z autobusu.
   Kdybych měl hodnotit sportovní stránku soustředění, za kterou jsem zodpovídal především, tak bylo vidět, že kluci jsou zase o rok starší a šikovnější. Pro mě osobně není to nejdůležitější, jak kdo dopadl ve výkonnostních testech, ale to, že v porovnání vstupního a závěrečného testu se naprostá většina dětí výrazně zlepšila. Pokud bychom se dokázali tak to zlepšovat týden od týdne, tak jsem maximálně spokojen. Co se týká vzájemného poznání a stmelení kolektivu, tak jsme spolu zažili spoustu věcí, dobrodružství, srandy a položili tak doufám základy vytvoření dobré party, což je snad v kolektivním sportu to nejdůležitější.
   Závěrem musím ještě poděkovat všem trenérům, asistentům, vedoucím a zdravotnici za skvělou práci a neustálou péči o děti. Přestože jsme se sešli lidé různých politických vyznání, z rozdílných sociálních vrstev a fanoušci odlišných pražských „S“, tak se nikde neprojevilo nějaké pnutí a nevraživost. Pořád jsme byla dobrá parta jako před lety, a to mi dělá opravdu velkou radost, protože to je to, co náš od mnohých klubů odlišuje, a co nás posunuje dál.
 
6. den – čtvrtek
   Pod heslem zaplevovač datového prostoru se vám hlásím již po šesté z Borovice. Dnešní den jsme dopoledne absolvovali vytrvalostní testy (pořadí – Knížek, Macháček, Tvrdík, Mimra, Hájek, Bajer, Hruboš, Dostal, Král, Sadílek, Koubský, Nevole, Břinčil, Žák, Neuman), strečinkové cvičení a odpoledne kruhový trénink se střelbou z desky na branku, skoky přes lano a přetahovanou v písku. Příjemné počasí jsme kompenzovali návštěvou bazénu, kde kluci námahu z tréninků měli možnost vyplavit ve vodě. Co se týká olympiády, tak první disciplína skok sounož do dálky měla dva vítěze – Finsko a Dánsko. Podvečerní opičí dráhu v nejkratším čase absolvovali Finové. Hypotéza, že osmiletí budou po celodenním trénovaní unaveni, totálně selhala, a tak do večerky děti ještě lítaly a neorganizovaně se bavily. Až ale jednou vyzkoumám, čím to je, tak vydám tiskovou zprávu. Bude začínat: Američtí vědci zjistili, že ... Toto je prostě kategorie dětí specifická mimořádnou živostí, neposedností a soutěživostí. Musím se přiznat, že zaměstnat je po celou dobu a vše přežít bez větší újmy na zdraví či majetku považuji za slušný úspěch. Musím se ještě přiznat, že toho mám chvílemi i docela plné zuby, ale na druhou stranu si to neskutečně užívám a za sebe říkám, že příští rok to chci znovu zopakovat.
   Ještě musím zmínit, že v rámci soustředění trenér zažívá situace, které jsou veselé, smutné, psychicky náročné, mimořádné a běžné. No a pak občas, sem tam, zažije taky situace, které jsou prostě výjimečné. Jako například dnes, kdy nás navštívil Zdeněk Jelínek se svou rodinou. Mnoho let s námi jezdili na soustředění a osobně je považuji za největší pohodáře, jaké znám. Kdyby nebyli manažeři, mohli by si klidně otevřít butik a prodávat v něm pozitivní energii. Nevím, jak to dělají, ale když se objeví, máte pocit, že vylezlo sluníčko. Tak doufám, že pro nás přivezli i nějaké opět na zítra.
 
5. den – středa
   Milí rodičové, vítám vás, a přestože jenom dvěma prsty, za to ale rychlostí nadopovaného datla, vytvářím zpravodajství z dnešního odpočinkového dne. Po hektickém úterku přišla na řadu pohodová středa. Děti měly tentokrát dopoledne volno a mimo fyzicky nenáročného koordinačního testu (výsledné pořadí – Hruboš, Knížek, Tvrdík, Hájek, Jelínek, Dostal, Břinčil, Bajer, Macháček, Sadílek, Koubský, Král, Nevole, Zvěřina, Neuman, Žák) si mohli sami rozhodnout, co budou dělat. Takže si někdo hrál na písku, s míčem, nebo piloval střelbu s pukem. Bohužel dnes se poprvé mimo drobných problému stavil na kus řeči i velký problém a naše řady z důvodu nemoci musel opustit Štěpán Jelínek. Je to veliká škoda, protože podával po celou dobu výborné výkony, ale jsou věci, které člověk neovlivní a zdraví je na prvním místě. Jinak odpoledne jsme byli na výletě, jehož hlavním cílem bylo nakoupení munice na večerní pasování. Bohužel občanská obslužnost blízké vesničky střediskové se smrskla na jeden obchůdek, který jsme totálně vykoupili. Olympijské disciplíny se tentokrát nesly ve znamení nošení. Po obědě nosily týmy své kapitány (vyhrálo Švýcarsko) a po večeři se karta trochu bizarně obrátila (vyhrálo Rusko). No a poté již byl na řadě táborák, kde nám jednotlivé týmy krátkými kulturními vystoupeními představili své země. Nicméně ústředním tématem celého večera bylo pasování nováčků, které lze již brát skoro jako sršní obchodní značku každého soustředění a stává se z něj lidová slavnost. Ostatní obyvatelé střediska postávali u oken, ti otrlejší a nedočkavější z nich dokonce odložili svá pyžama a uhnízdili se blíž. Všichni čekali, až nastane ten slavný okamžik, kdy nováčci za mohutného povzbuzování projdou kordonem mazáků a jejich pasování stvrdí předseda závěrečným razítkem na čelo. Musím zde pochválit všechny pasované, jak skvěle zvládli toto dobrodružství, o kterém se Huckleberrymu Finnovi ani nezdálo. Inu zážitek nemusí být vždy příjemný, hlavně aby byl velmi silný. A tak doufám, že jsme ve finále všichni prožili báječný večer plný dobré nálady.
 
4. den - úterý
   Zdravím do Hor Kutných na závěru čtvrtého dne soustředění. Dnes jsem dlouho přemýšlel, co s "načatým večerem" rozuměj hromadou aktuálních informací, ale nenapadlo mě nic originálnějšího než se opět pokusit o sepsání sesbíraných informací na kyberprostorový papír.
   Dnešní den nebyl rozhodně totožný se včerejším už proto, že nás navštívila kontrola z krajské hygieny, ale vše proběhlo bez problému. Jinak samozřejmostí byla ranní rozcvička po probuzení, snídaně, úklid, bodování, testy (tentokrát silové), olympijské soutěže, bazén, zkrátka kluci byli stále v pohybu. Co se týká výsledků tak podle testů máme siláky v tomto pořadí – Macháček, Lipský, Hruboš, Knížek, Břinčil, Jelínek, Hájek, Bajer, Dostal, Tvrdík, Sadílek, Neuman, Král, Nevole, Zvěřina, Koubský, Žák. V olympijské disciplíně „Pověs si svého trenéra“ vyhrálo družstvo Švýcarska a vědomostní kvíz „Vytoč svého soupeře“ nejlépe zvládli hráči Dánska. Pravdou je, že portfolio mého rejstříku olympijských her musí neustále flexibilně reagovat na nedále situace a plány se mění z minuty na minutu, což u některých kapitánů vyvolává kyselý výraz, jakoby měli vandélii obecnou zavrtanou v močové trubici.
   Jinak jsme velmi potěšeni, že ohlasy, které se k nám z domova dostávají, jsou veskrze pozitivní a SMS typu, že rodiče prosí o přezutí a převlečení potomka, či poukazují na špinavé brýle a rozvázané boty na fotkách, dokazují, že ač k tomu nejsme geneticky předurčeni, tak děti zvládáme na sto deset procent. Není třeba falešné skromnosti. Ano, drobné chybičky budou vždycky, ale důležitý je výsledek. Výsledek je jasný a zřejmý, přestože děti během dne neustále trénují, hrají a blbnou, každý večer jdou spát živé, se všemi končetinami a náš přechodný domov zatím nezbořily. Je to sice řehole dávat si tyto cíle každý den znovu a znovu, ale pouze malý člověk má malé cíle. Dobrou noc.
 
3. den - pondělí
   Vítám vás u zpravodajství z třetího dne, a pokud jste si právě uvařili kávičku nebo čajíček, tak se hezky uvelebte a přeji dobrou chuť a dobré počtení. Abych vás ale ještě trochu nalákal, tak hned na úvod poznamenám, že informační hodnota tohoto článku bude nulová. Případně se bude té nule sakra přibližovat. Jelikož a protože je však rodič (to se samozřejmě týká i mě) člověk naprosto výjimečný, myslím, že pro něj bude tento článek přeci jen přínosný. Tou výjimečností nemyslím takové ty vznešené věci, jako dárce života, vychovatel, ochránce a peněženka. Ale to, že rodič je neskutečně výkonná informační houba, o čemž svědčí i rekordní návštěvnost našeho webu v tomto období. Stačí si ho jen lehce představit a už vidím, jak saje, jak by rád vysál úplně všechno. Jak by rád věděl: „co bylo k jídlu, co jsme dělali, kdo tam všechno byl, co kdo říkal, jak to výsledkově dopadlo, zda se někdo nezranil, jestli už se nám stýská“ A ještě mnohem víc. Takže milý rodiči, v klidu se usaď a saj.
   Dnešní den byl zaměřen hodně na rychlost. Tudíž jak trénink, testy, tak i olympijské soutěže se nesly v duchu této důležité dovednosti. Pravda, trošku už se nám začíná projevovat únava, protože kluci již v půl desátý (půl hodiny před oficielní večerkou) popadali do postelí jako mouchy postříkané Biolitem a usnuli. Děláme pochopitelně fyzicky víc náročných cvičení a her než vloni, protože děti jsou zase o rok starší. Přesto ale dbám na to, aby námaha nebyla extrémně vysoká, ale přeci jen jsme na hokejovém soustředění a nikoliv na nějakém počítačovém příměšťáku, tak tu pot a únava samozřejmě přítomny jsou. Jinak konkrétně dnešní rychlostní testy dopadly v tomto pořadí – Jelínek, Hájek, Hruboš, Knížek, Macháček, Lipský, Bajer, Tvrdík, Dostal, Břinčil, Sadílek, Koubský, Král, Neuman, Zvěřina, Nevole, Žák. Co se týká olympiády tak se velmi dařilo týmu Finska, které vyhrálo obě dnešní disciplíny (skok do výšky, rychlostní štafeta) a dostalo se tak do celkového vedení. Děti zatím soutěží s neskutečným nadšením a zápalem napříč všemi kategoriemi, a tak jedinou kaňkou snad může být neustálé reptání trenérů v rolích hrajících kapitánů a jejich hrozby mou fyzickou likvidací. Naštěstí strach z jejich výhružek je obor lidské činnosti, který je mi vzdálený jako sebekritika Václavu Klausovi. A tak jedeme dál…
   No, a pokud chcete znát náš zdravotní a duševní stav, tak zatím ještě nebyla v naší kategorii jediná slzička stezku a nepočítám-li drobné odřeniny, tak ani žádné zranění či nemoc. Když tedy pominu, že můj hlas si razanci již nezadá s vychlastaným rockerem po odvykačce…. Ale raději nebudu moc chválit dne před nocí a zůstanu pokorný.
   Teď mne už ovšem omluvte, oči se mi začínají vydatně klížit a nehodlám jim nijak bránit. Dobrou noc. Tma.
 
2. den - neděle
   Dobrý večer či dobrý den, to podle toho, kdy to bude číst. Právě mi vybyl čas, abych zamořil kyberprostor zpravodajstvím z druhého dne našeho soustředění. Tudíž článkem, u něhož nelze hledat souvislou niť, natož pak nějakou hlubokou myšlenku a při nejlepším by se dal nazvat článkem experimentálním.
   Říká se, že co se člověku zdá první noc v novém obydlí, že se vyplní. Je to takové až trochu romanticky naivní tvrzení, které přisuzuji radosti z nové střechy nad hlavou. Já osobně nemůžu tuto tezi potvrdit, jelikož jsem první noc skoro nespal (ukrutná migréna). Co se zdálo klukům nevím, ale večerní ukládání byl běh na dlouhou trať, protože si bylo potřeba povyprávět všechny historky a zážitky z prázdnin. „Kluci dobrou noc“. S větou plnou naděje a optimismu jsem ve 22.00 zhasínal světlo. „Ať už je tu klid a koukejte chrápat“, následovalo za hodinu ve větě plné naděje a optimismu. Nicméně ráno proběhl budíček standardně v 7.30, pak rozcvička, ranní hygiena, snídaně, úklid našich přechodných domovů a jeho bodování. Dopoledne jsme provedli obratnostní test s kruhovým tréninkem a zahráli několik sportovních her na malém prostoru. Vše v tempu, s maximálním nasazením a s typicky burcujícím hlasitým projevem trenéra. K obědu byl kuřecí řízek s bramborovou kaší a k večeři guláš s těstovinami. Nic výjimečného, ale chutnalo, protože se vše snědlo. Odpoledne byla na programu dvakrát Olympiáda, bazén, sportovní hry, vyhlášení, trochu osobního volna, večerní hygiena a hupky šupky na kutě.
   Když už jsem zmínil vyhlášení, tak v dnešním obratnostním testu borci uspěly v tomto pořadí Hruboš, Tvrdík, Jelínek, Macháček, Lipský, Knížek, Bajer, Hájek, Král, Břinčil, Nevole, Dostal, Koubský, Neuman, Zvěřina, Sadílek, Žák. Jako velké pozitivum musím zmínit, že v druhém kole se úplně všichni zlepšili, a to je to, o co mi jde především.
   A nyní se již hlásí olympijské studio se svými výsledky. Vězte tedy, že v druhé disciplíně „Blbárna“ vyhrálo Švýcarsko. Ne, že by snad bylo nejbl…, ale naopak prokázalo nejlepší koordinační schopnosti. A v třetí „Sbírání brambor“ zase rychlostní dovednosti nejlépe zúročili zástupci Finska.
   No a nyní, když už děti spí, sedíme na štábáku, plánujeme program na zítra, plkáme a celkově se dá říct, že trávíme další večer naprosto neužitečnými věcmi. Ale tyhle večery jsou velmi příjemné. Je hodně legrace, vzájemného utahování a hokejových historek s nespisovnými výrazy a všema těma špatnýma koncovkama, které by v psané podobě byly nepřípustné. Takže já se loučím a zítra zase napočtenou.
 
P.S. A pro ty, co neradi čtou, tak ještě přikládám krátké video s fotkami z prvních dvou dnů. Já tedy na nich vypadám jako ten pán, co neví, co by ještě sežral, vypil a vykouřil, ale vašim dětem to moc sluší.
 
1. den - sobota
   Dobrý den. Rok se sešel s rokem a tak opět zdravím všechny, kteří čekají na pravidelné denní zpravodajství z hokejového soustředění. Popravdě letos je těch změn nějak moc (termín, čas odjezdu), a tak abychom stihli všechno, na co máme jindy celý den, museli jsme se hodně ohánět a zrušit i podvečerní volno. Ten, který psal o babylonské věži jako o dokonalém příkladu všeobecného zmatku a pomatení, zřejmě nikdy nezažil první den soustředění – soundtrack cesty vytvářely dětské rošťárny a dovolenkové historky, po příjezdu vynošení a uložení veškerého materiálu z autobusu, převzetí ubytovacích prostorů, rozdělení účastníků na pokoje podle kategorií a jejich přání, vybalení věci, povlečení postelí, provedení vstupních testů, olympijského draftu a ve finále i první soutěžní disciplíny. Chvílemi to vypadalo na dokonalé pomatení mysli, alespoň tedy v mé hlavě určitě, až jsem se při návštěvě toalety přistihl, jak pro jistotu několikrát prohlížím panáčka, abych doopravdy vešel do správných dveří. Musím ovšem přiznat, že jsem to tak sám chtěl, těšil se na to a nyní se s tím budu muset nějak poprat. Jen mne občas napadá, že v nejbližších několika dnech nebudu mít na nic jiného čas. Když se ovšem vyhrabu z těch pesimistických děr, temných slují a skrytých pastí, tak se mi to tu všechno moc líbí a kluci jsou zatím skvělí.
   Jinak dnešní vstupní test skončil v tomto pořadí – Macháček, Jelínek, Knížek, Hruboš, Hájek, Bajer, Břinčil, Tvrdík, Lipský, Dostal, Koubský, Sadílek, Neuman, Král, Zvěřina, Nevole, Žák a úplně všechny musím pochválit za předvedené výkony a nasazení.
   Co se týká Olympiády, tak ta začala tradičním draftem hráčů a ti naši kluci jsou v následujících týmech: Česko – Tvrdík, Hájek, Bajer, USA – Neuman, Mimra, Kanada – Hruboš, Macháček, Král, Rusko – Jelínek, Sadílek, Dánsko - Koubský, Komárek, Švédsko – Břinčil, Zvěřina, Finsko – Knížek, Nevole, Švýcarsko – Lipský, Dostal, Žák. Takže můžete na dálku fandit a dnes mám dobrou zprávu pro příznivce Dánska, protože právě ona vyhrála úvodní soutěž v přetahování lanem a ukázala tak, že má velmi silné družstvo.
   No a to je zatím asi vše, takže velký příběh plný sportu a skvělých kolektivních i individuelních výkonů právě začal! V hlavní roli pohoda a úsměv, vypravěč Síra, režie děti. Další díl se brzy objeví ve vašich strojích, a proto nás pravidelně sledujte. Dobrou noc.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 07 – VYRÁŽÍME NA SOUSTŘEDĚNÍ
 
   Tak se nám to blíží a blíží a v sobotu zase po roce vyrážíme. Kam? No přeci na tradiční soustředění, i když tentokrát v trochu netradičním termínu. Než se ale za námi zavřou dveře autobusu a naposledy zamáváme, tak ještě pár organizačních informací:
-sraz na ZS ve 14.00 a odjezd autobusu ve 14.30. Přizpůsobte, prosím, svůj příjezd tak, aby bylo na všechno dost času a klidu. 
-všechny děti musí mít „Potvrzení od lékaře“ (nemůže být starší jednoho roku od data vydání), „Bezinfekčnost“ (ideální datum podepsání je den odjezdu na soustředění, tedy 13.8.2016) a kartičku pojišťovny (dle informací, které má Martin, nemusí vždy kopie stačit). Dokumenty lze stáhnout zde:
!!!Bez těchto dokumentů nebude dotyčnému povolen odjezd!!!
 
Co sebou? Jednoduše řečeno vhodné věci na sportovní soustředění:
-tudíž obutí na hřiště, do tělocvičny i do lesa, sportovní oblečení, něco teplejšího na večer, něco nepromokavé kvůli eventuelnímu dešti, spodní prádlo, hygienické potřeby, osušku, pyžamo...
-na suchou přípravu hokejku, hokejové rukavice, láhev na pití. Gólmani i masku, vestu, kalhoty, lapačku a vyrážečku. Betony vezmeme jedny univerzální.
-na mokrou pantofle a plavky, protože budeme každé odpoledne chodit do bazénu jako součást kompenzace plavat a trochu blbnout...
-na chvíle volna karty a společenské hry, ale určitě ne tablety, notebooky, mobilní telefony a všelijaká jiná elektronických zařízení, protože za jejich ztrátu či poškození nemůžeme přijmout zodpovědnost. A především týden v Borovici bude sportovní, s kamarády a chceme, aby interpersonální interakce (to je termín co!) probíhala standardním způsobem, jako do počátku milénia mezi dětmi probíhala. Nevěřili byste, jakou zábavu jim poskytuje jen písek v beach volejbalovém hřišti a travnatá plocha s lanovkou, stromy a nejrůznějšími prolézačkami.
-kapesné dle vlastního uvážení (při odjezdu lze opět uložit u mě, jinak za ně nepřejímám odpovědnost)
-vzhledem k tomu, že stravování začínáme v 18.15 večeří, tudíž s tím takto počítejte a klukům dejte na odpoledne něco na zub. Nepovažuji ale za žádoucí, abyste jim sebou balili nějaký mimořádný proviant navíc. Zajištěn je celodenní pitný režim a mimo plné penze i svačiny. Stejně jako každý rok budeme důsledně trvat na tom, aby jídlo na snídani, večeři a oběd bylo snědeno a nebylo nahrazováno nějakými oplatky a sušenkami, protože ten nebo onen nejí nic kromě kuřecích řízků připravených vlastní maminkou, a to za úplňku. 
-no a pak ještě nejrůznější drobnosti jako léky, které dítě užívá (o tom informovat osobně), baterku na noční bojovku, polštář nebo plyšák na sladké sny, úplatky pro trenéra…
 
   Protože mě už víc nenapadá, tak závěrem ještě poprosím o respektování zákazu návštěv během soustředění. Berte prosím ohled na ostatní děti, kterým by bylo přirozeně líto, že za nimi nikdo nepřijel. A pokud to někdo nebude moci vydržet a bude chtít své dítko slyšet, tak může klidně zavolat mně nebo naopak dítko může zavolat z mého telefonu. Jinak se pokusím o denní zpravodajství na našem webu, s fotkami, výsledky testů a soutěží. Nic ale neslibuji, protože víc než nedostatek času je v tomto případě problém mizerné internetové připojení.
 
P.S.Pro úplnost ještě odkaz na oficielní propozice k soustředění
 
P.S.s.A ještě adresa na případné pohledy a dopisy:
ABLAS - Areál rekreačních středisek Borovice Lites a Seba
Středisko Lites
Borovice u Mnichova Hradiště
295 01 Mnichovo Hradiště
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Jana Nevolová.
Je pro tebe nová sezóna spojena se zajištěním nové výstroje?
Ahoj, díky za otázku. Prozatím to vypadá, že díky zapůjčení a ponechání výstroje z loňska (a to opravdu oceňuji) nebudou náklady téměř žádné. Počítáme s tím, že budeme pořizovat brusle, doufejme až v průběhu podzimu.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Štěpán stál na „želízkách“ s hokejkou v ruce na vsi na rybníce už v roce a půl, takže bylo otázkou času, kdy začneme pomalu se skvělým panem Kopeckým bruslit a pak i se Sršni hrát hokej.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Nejpříjemnější je to pokaždé, když má Štěpi v očích radost a na tváři jeho potutelný úsměv, že se mu něco povedlo, to když dá gól a koukne na tribunu, jestli jsme to viděli, a my v tu chvíli víme, že to všechno kolem za to stojí.
Nejnepříjemnější dojem mám z dob, kdy si maminky v kabině příliš nerozuměly a hlasitě se hádaly i před dětmi nebo nepokrytě pomlouvaly ty druhé během tréninků a zápasů a mě se pak do kabiny, vlastně na hokej vůbec, ani nechtělo chodit. Doufám, že tohle je snad navždy za námi. J
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Štěpi chodí na tréninky rád. V době kdy začínal, bojoval trošku sám se sebou, se studem a odvahou jít mezi starší kluky. V poslední době jsme ale spíš bojovali my s tím, zda ho s kašlem na led pustit nebo ne.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
V podstatě s tím souhlasím. Klukům to jedině prospěje. Bojím se jen toho, jak to budeme některé dny stíhat a jak se zvládne v časovém presu rychle sám obléknout. Budou nějaké tresty pro pozdě příchozí rodiče? J
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Časově moc nezvládáme, zvlášť když teď se svými zálibami nastoupily už i holky J Ale i tak jezdí Štěpán velmi často na ryby, hraje na flétnu, chodí na angličtinu a ve škole ještě na atletiku a moc rád maluje. Snažíme se ho podporovat ve všech činnostech, které ho baví a neomezovat ho pouze na hokej/sport. Chceme, aby měl v budoucnu možnost si sám vybrat, kterým směrem a jak půjde.
 
7. Co bys změnila na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Jsem spokojená a práce trenérů i asistentů si opravdu vážím.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Ne.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Ano. Stránky jsou fajn a je tam vše.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Tohle řešíme, pokud je to potřeba, bezprostředně po tréninku/zápase, ideálně ještě po cestě v autě domů. Štěpán nad vším hodně přemýšlí a řeší nespravedlnosti a fauly a chování svých kamarádů, spoluhráčů a protihráčů a chce vše vysvětlit. Občas je těžké mu „výchovně“ odpovědět. Ale i proto jsme rádi, že hraje hokej a užívá výhod a přínosu kolektivní hry.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Abychom si to řádně užili, děti i rodiče, něco se naučili a nebyli při tom nemocní nebo zranění. U nás speciálně, doufám, že letos už méně kašle, udělali jsme pro to maximum. Tak uvidíme.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Já tohle moc neřeším ani nesleduji.
 
13. Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
V poklusu jsme celá rodina pořád, rádi plaveme, lyžujeme, teď už i bruslíme (kolečkově i ledově). Já hrála dřív volejbal a na vejšce chvíli závodně plavala, ale sport mám víc pro radost a nerada organizovaně. Pepa (manžel) hraje krajský přebor v nohejbale a v zimě s kamarády rekreačně hokej. Všechno z toho děláme rádi celá rodina.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili. Štěpi má léto na ryby a lezení po stromech a výpravy s dědou do lesů a hájů :-D Na hokejovou školu prozatím nechce. Pokud někdo hokejem žije i v létě, myslím, že proti tomu nemám co namítat. Hlavně když dítě chce a baví ho to tam.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto by ses ráda k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Už jsem toho napsala asi až dost a nic víc mě nenapadá.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Bavíte se doma se ženou o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny? J
Tak určitě… Je to neodmyslitelná součást našeho společného života, i když v případě Martiny trochu nedobrovolná, a tak ty diskuse jsou občas jako Blízký východ – nemají řešení. Teď ale vážně. Víc než o kategorii, kterou trénuji, mi spíš ona vypráví o zápasech naší Báry, jež občas nestíhám. Pravda, na některé věci máme občas jiné názory, protože je rozdíl sledovat dění jen z tribuny a znát i problematiku z další strany toho magického trojúhelníku trenér-hráč-rodič. Nicméně většinou se shodneme.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Otázku bych ráda položila Tomášovi Břinčilovi: Myslíš, že budou všichni vaši kluci hrát hokej a budeš chodit pro rady ke Koubským?
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak ne že by přímo slavil, ale určitě má důvod ke spokojenosti trenér. Přestože je totiž léto, do haly kutnohorského zimního stadionu již vtrhla zima. A tak po svém příchodu nasál vlahý a dostatečně (rolbou) sycený vzduch od ledu a poté si už jen užívat kluzké ledové plochy, které podle řidičů není nikdy dost, slušné účasti na prvních trénincích s ohledem na probíhající prázdniny, ale především nasazení a chutě svých svěřenců. Samozřejmě věci se teprve pomalu opět dávají do pohybu a začínáme si teprve zvykat na intenzivní tréninkové tempo a zatížení jiných svalových skupin než doposud. Věřím ale, že jsme schopni vytvořit kompaktní tým šikovných, snaživých a skvělých kluků a děvčete, pracovitých trenérů a nadšených a obětavých rodičů.
   Ovšem jestli má někdo důvod skutečně slavit, tak jsou to právě dva hráči tohoto týmu - Dominik Hruboš a Matouš Klouček. Ten první svátek a druhý již osmé narozeniny. Dovolím si tedy oběma sousedům z kabiny popřát všechno nejlepší, štěstí, pohodu, úsměv a hodně zdraví. Dominikovi k tomu o špetku víc průbojnosti s dravostí a Matoušovi chutě výrazněji se prosadit ve hře a rychleji převléknout v kabině, protože jinak jim už nic nechybí. Tudíž nehasit a nechat hořet.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Víťa Dvořák.
Jak vylepšit zázemí pro rodiče, resp. příznivce kutnohorského hokeje v prostorách zimáku?
Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že stávající zázemí pro rodiče a příznivce není odpovídající potřebám. Na základě mých poznatků o podobě zázemí zimních stadionů, bych uvítala rozšíření kapacity pro občerstvení, které by poskytovalo klidovou zónu.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jsi ho na tuto cestu přivedla či nasměrovala?
Hrát hokej bylo synovo přání.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Pokud se jedná o nejpříjemnější zážitek, je to pochopitelně každé vítězství našich kluků. Naopak nejnepříjemnějším zážitkem, byla situace, kdy někteří rodiče úspěšnějších hráčů znehodnocovali výkon méně zdatných, i když jinak snaživých dětí.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Druhá polovina hokejové sezóny byla náročná, trénink byl nedobrovolný.... S tímto problémem nám vyšel vstříc Pavel, kterému syn nedokázal říct „JÁ NEPŮJDU.“
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
S tímto omezením souhlasím.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte? 
V současné době se věnuje pouze hokeji.
 
7. Co bys změnila na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Se současným stavem jsem spokojená, zvláště mohu pozitivně hodnotit osobní i profesní kvality trenéra.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
V žádném případě to není problém.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
V rámci daných možností ano.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Průběžně tento rozhovor mezi námi probíhá.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Upevnění technické zdatnosti kluků při hře a jejich větší aktivitu pro dosažení vítězství.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Mediální kauzy nesleduji.
 
13. Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní činnost společně se svým dítětem?
Během školního věku jsem se aktivně věnovala basketballu, volejbalu, stolnímu tenisu. Se synem provozuji cyklistiku, jízdu na kolečkových bruslích a plavání.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Podobné akce jsme se dosud nezúčastnili.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto by ses ráda k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Jaká je perspektiva dětského hokeje v Kutné Hoře?
Doufám, že dobrá.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Máš rád svíčkovou s knedlíky?
Ano mám. Koneckonců mé tělo je chodící reklama na dobré jídlo.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Dalším respondentem je Šárka Jelínková.
Otázka zní: “Je pro tebe nová sezona spojena se zajištěním nové výstroje?”
 
 
 
ZMĚNA ČASU TRÉNINKU
 
   Dobrý den. Právě jsem se dozvěděl, že naše srpnové tréninky (1.8., 3.8., 8.8., 10.8.) se posouvají do nového času 20.00 – 21.00. Moc se omlouvám za tuto změnu, o které jsem ještě před pár minutami neměl tušení a nemám na ní ani vliv. Bohužel doma není nikdo prorokem…
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 06 - JDE SE NA LED
 
   A už se nám to pomalu zase blíží… Co? No přeci doba, kdy na úřadech nahlásíme přechodné bydliště „Zimní stadion“ a všechno to zase vypukne nanovo. No, a protože puštěné chlazení začíná vyrábět led, je tedy nejvyšší čas vyhnat z hokejových tašek moly a vytáhnout hokejky ze záhonku s rajčaty. V pondělí 1.8. dojde od 19.15 hod. k prvnímu seznámení s ledem (doporučuji dřívější příchod do kabiny z důvodu zabydlení nových míst, případně fasování výstroje) a následujících čtrnáct dní se budeme scházet podle rozpisu v tabulce. Poté 13.8. vyrazíme na soustředění do RS Borovice Lites (upozorňuji na změnu času srazu na ZS - 14.00) a po návratu již najedeme na tréninky podle rozpisu, který by měl platit po celou sezónu - pondělí 17.15 – 18.15, středa 16.45 – 17.45, pátek 15.30 – 16.30. Na poslední prázdninový týden se pokusím dohodnout už nějaký ten přátelák, o čemž budete samozřejmě včas informováni. Jinak ještě připomínám, že na novou sezónu bude opět potřeba lékařská prohlídka, která pro naši věkovou kategorii zatím stačí od dětského lékaře. Jediný svazem uznávaný formulář si můžete stáhnout na tomto odkaze.
   Pro dnešek již asi vše. Takže jen dodám, že kabina v mírně inovovaném kabátě se na vás již těší, stejně jako já v tom starém. Mějte se hezky, hokeji třikrát zdar a brzy na viděnou.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   nejspíš někteří ruští sportovci, kterým přeci jen bude na poslední chvíli povolen start na olympiádě v Riu. S tím, že by měl být potrestán ten, kdo podvádí a nerespektuje pravidla, zřejmě souhlasí většina, ale jestli státem organizované porušování fair play a z toho plynoucí kolektivní odpovědnost je nad právem jednotlivce a jeho presumpcí neviny, je již složitější. Charakteristickou známkou sportu je nepochybně ctižádost docílit těch nejlepších výsledků, jenže Olympiáda už dávno není jen o sportu, férovém soupeření a už vůbec ne o „souladu mezi tělem a duší“, jak jí chápali staří Řekové. Dnes je to i velký showbyznys, reklama a velmocenská propaganda, tudíž se nemůžeme divit MOV, které rozhodlo ve stylu Chytré horákyně – oblečená/neoblečená, účast/neúčast, ani organizátorům, jež bagatelizují výzvu více než 150 akademiků z nejprestižnějších univerzit světa na odložení nebo přesunutí olympiády kvůli viru Zika, který poškozuje zdraví takovým způsobem, s jakým se medicína doposud nesetkala a díky velké koncentraci lidí z celého světa by se mohl i dál šířit a mutovat. Zkrátka proklamované olympijské myšlenky a ideály zakladatelů moderních olympijských her se dnešní současnosti již opravdu hodně vzdálily.
   Co ale stále platí a zůstává skutečným důvodem k oslavě, je dnešní svátek Kuby a osmé narozeniny Daniela. Takže pánové všechno nejlepší a především ať zdraví slouží, štěstí přeje, láska nejbližších neopouští, přátelství pomáhá a do cesty se staví jen ty krásné problémy bezstarostného dětství. Ta vaše budoucnost je totiž stále před vámi a nezapomeňte, že není místem, ke kterému dokráčíte jen tak, ale které si bude muset sami vytvořit. Ať se vám to tedy daří.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Martin Blahník.
Co bychom mohli udělat, jako rodiče, pro lepší atmosféru při zápasech?
Každý rodič výkon svého dítěte a mužstva prožívá jinak. Přesto je třeba respektovat pozici trenérů a nevměšovat se do utkání pokřikováním na děti, i když chápu, že to člověku mnohdy nedá. A pak samozřejmě podporovat kluky dostatečným fanděním, ale přitom nezapomenout ctít soupeře. Myslím si, že kolem týmu jsou rodiče, kteří jsou schopni spolu navzájem vyjít a to už je dobrý předpoklad, aby se to odrazilo pak i na pozitivní atmosféře v mužstvu a při zápasech.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Nebudu zastírat, že jsme si přáli, aby Pepa našel k hokeji zalíbení. Svým způsobem jsme ho proto chtěli směrovat, ale hned od začátku při bruslení s panem Kopeckým se ukázalo, že jej není třeba nutit a že hokej je hra, která ho bude bavit.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Říct konkrétně nějaký zážitek, který je nej mě momentálně nenapadá. Nechci vyzdvihovat tu či onou chvíli, všeobecně jsem s děním u mužstva spokojený a drobné problémy, kterých bylo minimum, považuji za nedůležité, protože to k tomu prostě patří.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Rozhodně rádo a nebylo třeba nikdy nutit.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Nemám s tím problém, a naopak to i schvaluji k vzhledem k povahám některých dětí, které potřebují, jak se říká více otrkat a naučit se soběstačnosti.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Jelikož hokej vyplňuje převážnou část týdne, snažíme se, aby volný čas strávil také se svým bratrem Mikulášem a spolu si vyhráli dle vlastních představ.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Nic mě nenapadá, jsem spokojen, co se týká naší kategorie.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
V tomto ohledu nevidím žádný problém do teď ani do budoucnosti.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Myslím, že maximálně, webovky jsou toho důkazem.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Určitě bavíme, ale spíš obecně, než že bychom řešili vyloženě nějaké problémy.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Zprvu aby se všem vyhýbala zranění, Pepu hokej bavil jako doposavad a když se mu bude dařit i celému týmu tak jenom dobře.
Osobně věřím, že tým má svoji sílu i kvalitu a určitě se v sezóně prosadí.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojen s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Odpovím zřejmě jako ostatní, ale nemám dostatečné informace o této problematice, proto se nedokážu k tomu to tématu vyjádřit.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Ano. hrával jsem do čtrnácti hokej. Ve volném čase si chodíme zakopat, jezdíme na kole nebo hrajeme badminton, popřípadě šipky.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili a myslím si, že takto nastavené tréninkové zatížení je zcela dostačující.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Bohužel mě nic nenapadá.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Nejde si nepovšimnout, že hokeji dáváš maximum, už byť jako trenér tak jako provozovatel webových stránek, u kterých musíš taky strávit řadu času. Je pro tebe hokej opravdu taková ,,droga,, bez které si nedokážeš představit život?
To asi opravdu ne. A přestože hokej či všeobecně sport miluji a je velkou součástí a náplní mého života, tak v něm mám mnohem víc zajímavých, cenných a upřímně i důležitějších věcí. Často svým dětem říkám: „Dělej to naplno, nebo to nedělej vůbec“. A myslím, že to platí nejen pro hokej, ale každou lidskou činnost. Dělat něco jen tak na půl plynu a bez zájmu mi připadá jako marnotratná ztráta času. Potom je snad smysluplnější poohlédnout se po něčem jiném, co by nás skutečně bavilo, nebo dávalo pocit, že naší energii věnujeme věcem, které jdou tím správným směrem, nebo je tam máme možnost alespoň směrovat. Takže jestli píšeš o dávání maxima, jsem opravdu potěšen, protože tak by to mělo být.
   Ale myslím, že úplně nejtrefněji to za mě řekli moje vlastní děti, které mi letos k narozeninám složili a jako takové „Siro Family“ i zahráli písničku. Pravda, byla trochu nekonečná, protože si v ní utahovali ze všech mých zlozvyků a špatných vlastností, ale happy end byl:
Jsem jen jeden chlap ze sta,
na noční chodím, i když síly občas nestačí.
Víc než trenérská hvězda,
jsem tátou z povolání a tím jsem nejradši…
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Zeptám se Jany Nevolové na názor jak vylepšit zázemí pro rodiče, resp. příznivce kutnohorského hokeje v prostorách zimáku?
 
 
 
NABÍDKA LEVNĚJŠÍ VÝSTROJE
 
    Musí-li někdo z rodičů pořídit dětem nové hokejové vybavení, či jen některou jeho součást a ta zapůjčená našim oddílem mu nevyhovuje, může využít možnost nabídky zakoupení vybavení značky Bauer za levnější než běžně dostupnou cenu. V tomto případě prosím kontaktujte do středy p.Macháčka, jenž jí díky svým kontaktům zrealizuje přímo u výrobce. Velikosti doporučují vyzkoušet v obchodě, nebo kdo si troufne, může i shlédnout web http://eshop.bauerhockey.cz/ a vybrat podle něj. Přeji výhodný a dobrý nákup.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   není asi ten správný termín, spíš si připomínají obyvatelé Říma obrovský požár, který v roce 64 zničil podstatnou část jejich města. V románu Quo vadis jsou na pozadí této události popsány počátky křesťanství a krutosti ze strany Římanů a císaře Nera páchaných na jeho prvních stoupencích. Upalování, ukřižování, či rozsápáni v aréně divou zvěři je z dnešního pohledu nehumánní, ovšem smutné je, že o několik let později, když již bylo pronásledování křesťanů za císaře Konstantina ukončeno, se karta najednou obrátila a z pronásledovaných se stali pronásledovatelé, kteří při pokřesťanštění zbytku říše praktikovali proti pohanům a židům v podstatě ty samé brutální metody. Což dokládá i mučednická smrt zfanatizovaným davem asi nejvýznamnější pozdně antické filozofky a učenkyně Hypatie z Alexandrie. Inu ono biblické: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim" mělo a má v běžném životě lidského pokolení stále své nedostatky s uplatněním.
   Nicméně je přeci minimálně jeden důvod dnes slavit, a to u Komárků, protože Kubovi je právě osm let. Netuším, jestli následující rok bude zrovna jeho přelomový, jestli si poprvé uvědomí, že život je někdy boj, a nikoli jen procházka růžovou zahradou bez sebemenších problémů. Ale přeji mu, až ten okamžik přijde, aby i poznal, že ten boj je překrásný a stojí za to ho neustále absolvovat. Kubo všechno nejlepší k tvým narozeninám. Je to krásný a neopakovatelný věk, podobně jako ty osobnost. Takže hodně štěstí, zdraví, výjimečných okamžiků a neztrať svůj kouzelný úsměv a schopnost dělat i každodenní maličkostí s radostí. Měj se fajn a hlavně nic nezapomínej.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Milan Klouček.
Jak moc ti vadí, že ti p. Bajerová říká p. Blaníku?
Vůbec mi to nevadí. Jako správný Čech bych mohl být hrdý, že mě Monika takto oslovuje. Blaničtí rytíři byli ochránci a vyjeli na pomoc, když to národ potřeboval.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Štěpána jsem k hokeji přivedl, ale nikdy jsem ho nemusel nutit, aby šel na trénink.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Příjemné zážitky jsou takové, když vidím na hřišti od kluků dobrou týmovou práci. Tým je vždy víc než jedinec. Bohužel v dnešních kolektivních sportech se propaguje opak. Je to jeden z důvodů, proč jsme na mezinárodní úrovni neúspěšní.
Negativní zážitek je spojen se zraněním jakéhokoliv hráče. Bohužel hokej je hodně tvrdý sport.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Na hokej chodí rád a na všechny tréninky se těší. Má to takto se všemi sporty.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Omezení vstupu rodičů je v kompetenci trenéra. Je určitě dobře, že se děti naučí samostatnosti.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Hraje florbal. Myslím si, že by se děti do určitého věku neměly upínat jen k jednomu sportu. Jako trenér florbalu přímo doporučuji, aby dítě dělalo ještě jeden sport.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Nemůžu hodnotit klub jako takový. Ovšem s prací našich trenérů jsem spokojen.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Nemám žádný problém dojít za jakýmkoliv z trenérů a říci vlastní názor. Ale to se už o mně ví. Za své názory by se člověk neměl stydět, i když jsou někdy nepříjemné. Pomlouvání za zády se mi nelíbí.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Ano, všechno je super.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Neřešíme, toto je problém spíše dívčích týmů. O hokeji se bavíme cestou ze zimáku domů.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Doufám, že se děti budou zlepšovat a vytvoří dobrou partu.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojený s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Myslím, že jsme takřka ve všech kolektivních sportech zaspali. Dříve byly sportovní třídy, oddaní trenéři. Vedení tlačí na trenéry, aby byly výsledky již u těch nejmenších. O chodu klubů rozhodují diletanti, kteří sportu vůbec nerozumí.
Největší problém vidím ve výchově dětí. Spousta dětí má skoro všechno, o co si řeknou doma a ničeho si potom neváží.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Sportoval, sportuji, a dokud mi to zdraví dovolí, také budu sportovat. Pohyb je součástí mého života.
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Opět pračka na peníze. Je to hloupost. V klubu by se měly vytvořit takové podmínky, aby se nikam jezdit nemuselo.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Nic mě nenapadá.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Ahoj, čeho bys chtěl s tímto týmem dosáhnout? Máš nějaké plány a cíle?
Děkuji za tuto otázku, protože je to téma, ke kterému bych se v nějakém svém budoucím přípise určitě taky dostal. Ona totiž každá organizace či uskupení by měla mít nějakou vizi, ať už je to Volkswagen, Foxconn, Dobrá čajovna, Klub přátel žehu, hokejový oddíl či každý jeho tým a všichni v té komunitě by měli vědět, kam budou směřovat. Někdo tomu říká česky Our mission, někdo Strategický plán a někdo tomu neříká nijak. Ale nejde o to, jak tomu kdo říká, ale jde o to kam, proč a jak tam půjdeme. Tento úkol má na starosti vždy nejvyšší vedení dané komunity… představenstvo, dozorčí rada, majitel, předseda, trenér… prostě ten nejvyšší. Měla by to být jedna z jeho základních povinností, která v byznyse rozhoduje o bytí a nebytí stovek zaměstnanců nebo o spokojenosti členů společenstva.
   Téma tvé otázky je ale tak obsáhlé, že na ni odpovím raději dvakrát. Začnu verzí „simple“, protože si uvědomuju, že většina upřednostňuje co nejjednodušší a nejrychlejší způsob vstřebávání informací. Takže. Budu se snažit, abychom hráli, samozřejmě viděno optikou naší věkové kategorie, útočný, kolektivní a co nejatraktivnější hokej. Budu pochopitelně rád, když se to i pozitivně projeví na našich výsledcích, ale vítězství za každou cenu pro mě není prioritou. Mnohem důležitější pro mě bude, abych na hráčích viděl herní a dovednostní posun. A to nejdůležitější, aby je to především bavilo a těšili se na hokej. Za základní pilíř či stavební kámen, na kterém je možno toto stavět, pak považuji dobrý kolektiv s týmovým duchem a přátelskými vztahy, protože jak kdysi zpívala slovenská skupina Elán v jedné ze svých písní: „Len kamarát ti prihrávku vráti“.
   No a pro ty hloubavější a trpělivější čtenáře se nyní rozepíšu znovu ale víc doširoka v druhé verzi odpovědi „extended“. Ano určitě mám plány a cíle, ale nejedná se o nějaké konkrétní cíle jako je umístění v tabulce (ty v naší kategorii ani nejsou), počet vítězství, či získaných bodů. Asi jako každý bych si přál, aby jeho svěřenci co nejčastěji zažili pocit vítězství a budu se v rámci svých možností a fair play o to snažit. Samozřejmě, že v raném věku není tím nejdůležitějším vyhrávat, ale také bychom neměli být k výsledkům zcela lhostejní a přehlížet je, protože o mnohém vypovídají. V česky mluvící Evropě je ovšem poslední dobou trendem dehonestace vítězství jako cíle sportovního klání. Osobně ale neznám nikoho koho baví prohrávat, a proto řeči typu „hrajeme to jen pro zábavu a ne pro vítězství“ beru jako výplod osoby stižené bájnou lhavostí, nebo alibistickou zástěrku špatné práce v klubech, či špatné práce jednotlivých trenérů. Na druhou stranu jsem ale odpůrcem vítězství za každou cenu. Bohužel jsou ale mezi námi stále někteří a zdůrazňuji „pouze někteří“ trenéři, kteří jsou pro pofiderní vítězství i v obyčejném přáteláku ochotni zakopat hodnoty, jako je etika, morálka, svědomí, či zbytek skutečné lásky k čistému sportu. Raději pak budou doma počítat medaile z turnajů a nepřinutí je ke změně postoje ani fakt, že jsou svým svěřencům často tím největším příkladem. Myslím si, že v dětských kategoriích je potřeba hledat kompromis mezi dvěma extrémy, tedy hrou na výsledky za každou cenu a hrou bez zájmu o výsledek.
   Mojí největší snahou a cílem ale je, aby to pokud možno co největší počet dětí především bavilo. Ze všeho nejdřív si totiž musí vypěstovat hlubokou lásku k hokeji a sportu, na níž se dá až teprve později postavit všechno to ostatní kolikrát ne tolik zábavné. Rád bych, aby na hře našich svěřenců byla vidět radost ze hry, invence a tvořivost. Mám rád a budu se snažit, abychom hráli aktivní hokej, plný pohybu, okamžitého napadání a včasného přístupu k soupeři. Je to fyzicky velmi náročné, ale vyčkávání na půlce, chytračení jak potom dokážu vystihnout přihrávku rozjetého soupeře a nejrůznější pasti ve středním pásmu jsou již v moderním hokeji přežité. Určitě nebudu hráče v této věkové kategorii svazovat nějakými taktickými a herními vzorci s pevným rozestavením hráčů. Připadají mi totiž potom jako ty animované akvarijní rybky z filmu „Hledá se Nemo“, které sice doputovaly v zašněrovaných igelitových sáčcích do moře, plavaly ve svém vymezeném prostoru a pohupovaly se na vlnách, ale nevěděly si rady, co dál. Spíš se budu snažit jim vštěpovat určité herní principy, jako že k puku jede nejbližší hráč a ostatní si najíždí do volných prostorů na nahrávku, nebo před branku na zakončení, že puky se neodpalují jen tak nazdařbůh a bezmyšlenkovitě, a že každá přihrávka by měla mít svůj cíl, že naší snahou je především hrát hokej, což znamená vyvézt puk, založit akci nahrávkou, nebo jít sám do zakončení, a to i za cenu, že se to mnohokrát nepovede a dostaneme z toho třeba gól. Pokud to ale nebudou kluci zkoušet, nikdy se to nenaučí a nezískají herní sebevědomí.
   Co se týče dovedností hráčů, je mým cílem samozřejmě jejich posun zase o nějaký ten stupínek výš. Ovšem tento úkol beru hodně individuelně a nemůžu přistupovat ke všem stejně. Hráči a jejich momentální dovedností, výkonnost i mentalita jsou různé. Takže po někom budu vyžadovat, aby se snažil víc tvořit hru, po jiném aby vnímal spoluhráče, po dalším aby se více zapojoval do hry, aby se nebál zakončovat, aby neodpaloval puky, aby se vracel bránit, aby víc podporoval útok…. Jak jsem řekl, tohle je hodně individuelní, ale společným cílem je, aby se každý podle svých aktuálních možností zlepšoval a jako nejlepší a nejpřirozenější formu vidím ve hře a herních cvičeních.
   No a poslední, i když asi nejzákladnější úkol vnímám ve vytvoření prostření, kde se budou dodržovat stanovená pravidla, ale kde bude vládnout přátelské a pozitivní prostředí, ve kterém se budou kluci a děvče dobře cítit a tím i přirozeně a co nejrychleji zlepšovat. Budu se snažit, abychom s hráči, ale i oni sami mezi sebou, navázali kvalitní a přátelské vztahy, komunikovali na úrovni dnešní doby tak, aby se vnitřní vazby kolektivu podporovaly a sílily. Tým totiž není vakuum. Lidé v něm se vzájemně ovlivňují jak negativně, tak pozitivně a všichni by měli pochopit, že hokej JE především kolektivní sport, byť založený na individualitách. Zkrátka bez týmu a dobré party hokej hrát, na rozdíl od házení oštěpem nebo tenisu, prostě nejde.
   A to je asi tak všechno. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslel, že všechno a všem se povede vždy a na 100% naplnit. Ale doufám, že alespoň většina hráčů se k naplnění těchto cílů nějak přiblíží a hlavně nezapomínejme, že ve finále ten hokej hrají stále jenom děti.
   Martine, omlouvám se, že má odpověď vydala na samostatný článek, ale když už ses zeptal, využil jsem tu možnost.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který jsi jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Co bychom mohli udělat, jako rodiče, pro lepší atmosféru při zápasech?
Otázku pokládám Vítkovi Dvořákovi.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   především lidé z uměleckých sfér. Tak v pondělí slavila například narozeniny americká folk-popová zpěvačka Suzanne Vega. Já jsem jí poprvé zaznamenal v době, kdy jsem byl na vojně a natajňačku jsme sledovali rakouskou hitparádu, kde tehdy úspěšně bodovala její píseň Luka (https://www.youtube.com/watch?v=VZt7J0iaUD0), která je o násilí na dětech, což bylo ve své době velmi neobvyklé téma popového hitu. Nicméně od té doby se stala tato zpěvačka mým šálkem čaje. Bohužel to samé nemohu říct o našem zlatém slavíkovi, který slaví narozeniny taky tento týden, přesto ale respekt a uznání k jeho nepopiratelným uměleckým schopnostem. No a do třetice ve stejný den jako Karel Gott, tedy ve čtvrtek, by oslavil své narozeniny i světoznámý výtvarník a architekt Bořek Šípek. Většina lidí ho znala jako tvůrce skleněných uměleckých objektů a nábytku nebo hlavního designéra interiérů Pražského hradu z období Václava Havla. Já osobně jsem ho potkal v roce 2013 na pražském koncertě Bon Jovi, kde shodou okolností seděl hned vedle mě. Pravda, dva šediví vlci pařící v rockových rytmech vyvolávali v mých dětech pocit trapnosti za otce a v Martině shovívavý úsměv, ale my si to tenkrát užili.
   No nic. Teď už ale velím k návratu z uměleckých výšin na zem a do obyčejného všedního života, protože i v něm slaví narozeniny krásné a zajímavé osobnosti. A jednou z nich je i hráč našeho týmu Alex Horáček, který ve středu začíná 9. rok svého života. A proto Alexi všechno nejlepší, zdraví, štěstí a tak všelijak podobně. Ať dnešní sluníčko prohřeje a rozzáří nejen tvůj den, ale i ty následující jen těmi nejpříjemnějšími zážitky, protože to je víc než věci, stejně jako štěstí je něco úplně jiného než všechny ceny a medaile dohromady.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
 
1. První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Markéta Králová.
Milane, vím, že trénuješ florbal a Matouš ho také hraje. Co je pro vás náročnější? Lze vůbec časově zvládnout dva sporty na závodní úrovni?
Florbal hraji 15 let, trénuji 1. rokem nejmenší florbalisty. Matouše jsem začal brát s sebou, protože si myslím, že trénink je podobný jako u hokeje, takže pro něho jen výhoda. Florbal máme jako doplňkový sport. Oba sporty jsou časově náročné, máme plný celý týden. Preferujeme hokej, na florbalových turnajích byl  za uplynulou sezonu Matouš pouze 2x.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Od 3 let jsme chodili bruslit s p. Kopeckým - moc fajn člověk, který nás po 2 letech nasměroval k Sršňům.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažil?
Můj nejpříjemnější zážitek byl  zářijový turnaj v Poděbradech, který se Matoušovi střelecky i herně vydařil a nikdy více jsem od něho nic podobného neviděl.
Nejnepříjemnější zážitek máme spojen s hokejovou rozlučkou 2014, kde se Matoušovi stal úraz hlavy. Byl transportován helikoptérou do Motola, kde jsme pár dní leželi, nakonec vše dobře dopadlo a k hokeji se po prázdninách vrátil.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Období kdy jsme ho museli trochu přemlouvat už máme naštěstí za sebou.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Nemám s tím žádný problém, ale obávám se, že v sezóně při oblékání výstrojí budou rodiče občas chybět, zvláště pokud budou tréninky ve stejný čas, jako byly a děti, které přijdou ze školy na poslední chvíli, to prostě nestihnou. Vím, že manželce přístup do kabiny vadí, ale to spíš z důvodu že nemůže klábosit s ostatníma. Minulou sezonu to bylo v kabině fajn, alespoň jsme měli možnost se všichni lépe poznat, letos s omezením už to nebude takový.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte?
Jak už jsem se zmínil výše, hraje florbal a občas se starším bráchou chodí na tréninky házené. Stíháme to špatně.
 
7. Co bys změnil na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Nic jsem spokojen.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Nemám s tím problém.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Ano, dostatečně.
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
O hokeji se bavíme, ale o žádných problémech z kabiny nevíme a nikdy jsme žádné neřešili.
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Aby Matouše i nadále hokej bavil, abych na něm viděl nějaký posun a hlavně aby byla sezóna bez zranění.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojen s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnil?
Nevím, o tom jsem nikdy nepřemýšlel.
 
13. Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Od dětství mě rodiče vedli ke sportu, hrával jsem závodně tenis, házenou, fotbal a florbal závodně hraju dodnes. Po několika zraněních jsem sportování velmi omezil. Jako rodina společně lyžujeme a jezdíme na kolech (Simona jen ty lyže).
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili, ale neodsuzujeme to.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto by ses rád k té věci vyjádřil. Tudíž si polož imaginární otázku sám.
Jsi spokojen se svým dosavadním životem?
Ano jsem.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Jsi spokojen se svým dosavadním životem?
Ano jsem a maximálně, i když v něm samozřejmě byly i nepříjemné a bolavé chvíle, které většinou souvisely se zraněními a nemocemi těch nejbližších. Ale na to špatné pro to dobré zapomínám (jak zpívá p.Nohavica) a ve finále někdy to špatné přineslo i to dobré. Např. můj syn Adam byl od malička všestranný sportovec, který sportem žil a byl i v mnohých (nesebekriticky) dost dobrý. Pak ale přišlo zranění (přetržené křížové vazy) při fotbale, nepovedená první operace, pak druhá, třetí a těžké období smiřování, že od teď již sport jen rekreačně. Začal se ale o to víc věnovat hudbě, ke které jsem ho taky vedl od malička a dnes hraje na několik nástrojů. Muzikou si vydělává při studiu slušné peníze, ale především dělá to, co ho nesmírně baví, je šťastný a myslím, že by nic neměnil.
   No a pokud se budeme bavit o takových těch rádoby důležitých životních křižovatkách (půjdu na průmku nebo na gympl? / půjdu na vejšku nebo ne? / zůstanu bydlet v Praze nebo půjdu na maloměsto? / je tahleta ženská pro mě ta pravá nebo ne?), pak mi to připadá, že každé rozhodnutí, které člověk kdy udělá, přinese dobré i méně dobré věci. A jelikož nikdo není schopen dohlédnout důsledky svých rozhodnutí až na konec, je zbytečné se ohlížet dozadu a řešit, co by kdyby. Jasně, taky to někdy dělám a snažím si představit tu druhou větev, ale to spíš ze zvědavosti. Nicméně nic bych neměnil a jsem šťastný, že věci v mém životě jsou, tak jsou.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Otázka na Martina Blahníka - Jak moc ti vadí, že ti p. Bajerová říká p. Blaníku?
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   naše země hnedle dva státní svátky. Nejdřív jsme si připomněli příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu a den poté upálení Mistra Jana Husa, který byl anketou vyhlášen i 7. největším Čechem. Pravda, diakritika, kterou zavedl do českého jazyka, je určitě důležitá, ale nevím, jestli je hodna státního svátku. Kritika a snaha reformovat církev je jistě záslužná, ale rozhodně ne originální, protože většina myšlenek a argumentací, které Hus kázal, pocházela od Johna Wycliffa, který jej v mnohém inspiroval. No, a že jeho učení vedlo ke vzniku hnutí Husitů, je samo o sobě dost kontroverzní téma. Pro mě osobně je hlavní Husovo poslání v odvaze pojmenovat věci pravými jmény a za své názory se postavit i za cenu ztráty života, což je tak strašně moc nečeské. Obzvláště pak v době, kdy mnozí svobodní lidé ani nechodí k volbám a své názory projevují jen schovaní za anonymitu internetových diskusí nebo křičícího davu. A právě proto má připomenutí si tohoto velkého Čecha opravdu hodnotu státního svátku.
   Ale dost již dějepisu, jsou přeci prázdniny a ty si jistě užívá i dnes již devítiletý Tomáš Hájek a osmiletý Samuel Nevole. A to je podle mého skvělý věk. Život před sebou, hlavu v oblacích, pokud se člověk spálí, dvakrát nic hrozného se neděje. Příště budu chytřejší. Iluze o tom jak se mohou mít všichni rádi, či při nejmenším alespoň tolerovat. Takže Vám chlapci přeji mimo obligátního „všechno nejlepší“, aby ten Váš svět takový skutečně trochu víc byl – krásný a barevný. Radujte se z každého vlídného úsměvu, ihned ho opětujte a užívejme si sluneční svit.
 
 
 
VOX POPULI Z TRIBUNY
 
   Protože jsou momentálně letní prázdniny, což bývá v hokejovém prostředí tak trochu okurková sezóna, je ten nejvhodnější čas dát opět prostor Vám rodičům v sérii imaginárních rozhovorů. V minulosti se tento projekt setkal s poměrně kladnou odezvou a zájmem, ale minulý rok bohužel poměrně brzy zamrznul. Přesto to zkusím znovu, aby na tomto webu nebyly prezentovány pouze mé subjektivní názory, ale i Váš pohled, zajímavé zkušenosti a případně i inspirativní nápady.
   Jako prvního respondenta jsem si vybral Markétu a Standu Královi, kteří na konci rozhovoru vyberou další rodiče a osloví je jednou svou otázkou. Samozřejmě nikoho nenutím, proto nemusíte odpovídat na každou otázku, případně na žádnou. Každý postoj respektuji, protože vše je pouze na bázi dobrovolnosti a uvidíme, jak nám řetězová reakce tentokrát vydrží dlouho a kolik budete mít chutě vyjádřit se k dění v týmu a k prostředí, jehož jste vy i vaše děti součástí.
 
 
1. První otázka by měla být od posledního respondenta, ale protože jsi letos úplně první, tak tato bude ode mě. Zcela hypoteticky, kdyby sis mohla vybrat ze dvou variant, že tvoje dítě bude buď nejlepší ve slabším týmu, nebo nejslabší v silnějším týmu, kterou by sis vybrala? 
Obě varianty mají svá pro a proti - pokud bude nejlepší ve slabším týmu, tak se dostane více k puku atd., ale vzhledem k povaze Šimona vím, že pokud nemá vedle sebe lepší "tahouny", tak se bohužel spokojí s tím, co umí. Kde bude hrát, necháváme na rozhodnutí trenéra.
 
2. Bylo rozhodnutí hrát hokej od počátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Rozhodnutí hrát hokej bylo přáním Šimona, Tomáše jsme do toho trochu uvrtali, ale začalo ho to bavit stejně jako Šimona.
 
3. Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi zatím u hokeje zažila?
Příjemných věcí jsme zažili více, např. pokroky svých dětí v bruslení, ve hře, první góly, skvělá parta!!!! Nejnepříjemnější zážitek - nezažili jsme.
 
4. Chodí tvé dítě na tréninky zcela dobrovolně a rádo, nebo jej musíš občas motivovat či nutit?
Ano, těší se.
 
5. Jaký máš názor na omezení vstupu rodičů do kabiny?
Plně s tím souhlasím.
 
6. Věnuje se tvé dítě mimo hokeje ještě nějaké jiné pravidelné zájmové činnosti a případně že ano, jak to časově zvládáte? 
Chodili k dobrovolným hasičům, ale přestalo je to bavit. Chodí na angličtinu a na keramiku. Šíma chce zkusit od září hru na kytaru, ale to už se asi rozkrájíme! :-) Jinak oba rádi jezdí na kole, motorce, na kolečkových bruslích. Rádi lyžují a letos na horách je uchvátilo prkno. No a jak to zvládáme časově??? Je to mazec :-).
 
7. Co bys změnila na fungování naší kategorie případně našeho oddílu?
Netuším - zatím asi nic, jsme nováčci.
 
8. Je pro tebe nepříjemná představa dojít za mnou, či jiným trenérem a oslovit jej s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Nemáme s tím problém.
 
9. Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Myslím si, že ano!
 
10. Bavíte se doma s dítětem o hokeji a řešíte spolu problémy z kabiny?
Ano
 
11. S jakými přáními, představami a cíli pohlížíš k nové sezóně?
Určitě bychom byli rádi, aby to oba kluky bavilo i nadále a zlepšovali se. Také bychom si přáli opět dobrou partu v kabině - to je základ!!! Ať chceme nebo ne, děti atmosféra v kabině ovlivní, pokud jsou nějaké problémy, ať už mezi dětmi samotnými, rodiči i trenéry.
 
12. Občas zahýbá mediálním světem nějaká ta hokejová kauza, jak ty osobně jsi spokojená s českým výchovným systémem hokejové mládeže a případně, co bys na něm změnila?
Přiznám se - nesleduju.
 
13. Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní činnost společně se svým dítětem?
Aktivně jsme žádný sport nedělali, ale snažíme se věnovat sportu alespoň rekreačně (kolo, lyže, plavání....).
 
14. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Ne, nezúčastnili.
 
15. Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto by ses ráda k té věci vyjádřila. Tudíž si polož imaginární otázku sama.
Nemáme žádnou otázku.
 
16. Odměnou za tvůj čas, trpělivost a ochotu se podělit o své názory máš nyní možnost se zeptat na cokoliv ty mě.
Máš spoustu zkušeností s trénováním a tak se ptám, jaká věková kategorie je pro Tebe nejbližší?
Děkuji za optání. Tak přesně takto mi nedávno odpověděla dcerka na ten nejzprofanovanější rodičovský dotaz: „Jak bylo ve škole?“ Omlouvám se, ale to bylo první, co mě napadlo, protože jinak na to nedokážu konkrétně odpovědět. A i když mám praktickou zkušenost s vedením, každé mládežnické kategorie, neumím říct, že některá by byla mému srdci blíž, či by to v ní bylo lepší. Je to asi jako s dětmi, když jsou malé, tak se těšíme, až už budou v noci konečně spát, začnou chodit, sami jíst, povídat, číst, zvládat samostatně své povinnosti, odmaturují … No a pak, když jsou dospělí, tak se ohlédneme a sentimentálně vzpomínáme, jak to každé období jejich vývoje bylo něčím krásné a neopakovatelné. Takže asi tak. Pro mě je důležitější než druh věkové kategorie, abych se v ní cítil dobře a ta práce mi dávala smysl.
 
17. Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Rádi bychom se zeptali Milana Kloučka. Milane, vím, že trénuješ florbal a Matouš ho také hraje. Co je pro vás náročnější? Lze vůbec časově zvládnout dva sporty na závodní úrovni?
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 05
JARNÍ PŘÍPRAVA KONČÍ, PRÁZDNINY ZAČÍNAJÍ
 
   Tak a je za námi další jarní příprava. A jak ji zhodnotit??? Já myslím, že pozitivně. Ale trochu se to pokusím odvšeobecnit a tudíž jako první musím zmínit, že jsem byl velmi spokojen s účastí na trénincích. A přestože někteří chodili i na fotbalové a judo tréninky, tak počet účastníků byl vždy dostatečný a ani v době Městské olympiády neklesl pod deset, což je opravdu dobré.
   Co se týká přístupu a nasazení, tak u převážné většiny opět spokojenost, i když nebudu zastírat, že jsou jedinci, kteří při výkladu trenéra počítají světla u stropu či si družně rozprávějí a pak se v zadání cvičení ztrácí a podstatnou část jen pasivně věnují zkoumání, o co vlastně jde. Možná si někteří z nich cestou na trénink někdy položili otázku: „Co mi to vlastně přináší“? A já za sebe odpovídám: „Hodně“!!! Především je potřeba si uvědomit, že tyto děti jsou právě v motoricky senzitivním období, kdy se každá pohybová dovednost učí s největší efektivitou a tento čas je dobré nepromarnit jen posedáváním u PC, protože už se nebude opakovat. Dále pokud hokejisté chtějí být v sezóně úspěšní, musí zamakat už na jaře, protože hokej je dnes již zkrátka celoročním sportem. A v neposlední řadě je neméně významným přínosem, že již zde se vytváří kamarádské vazby a poznávají jednotlivé charaktery.
   Abych ale postoupil dále do vozu, tak co se týká samotných tréninků, měly tři stěžejní části: herní (nejrůznější druhy sportovních her, aby se děti naučili u hry přemýšlet a zlepšili svůj herní přehled), dovednostní (střelba a práce s hokejkou) a fyzickou (v našem případě především obratnostní a rychlostní). Co se týká výkonnostních testů, které se opět staly pravidelnou součástí přípravy, tak samozřejmě ukazují momentálně slabší a silnější stránky hráčů, ovšem pro děti v sobě mají i zjevný soutěžní a tím i motivační charakter. No a motivace je činitel, který výrazně určuje kvalitu a konečný úspěch či neúspěch tréninkového procesu. Nicméně přestože jsou jejich výsledky jistě na místě a o mnohém vypovídají, jsou jen jedním dílkem mozaiky vytvářejícím obraz o hráči. Dílkem poskytující obraz o stavu trénovanosti testovaného jedince, čili o předpokladu jeho možné zápasové výkonnosti. Nepodávají však informace o stavu psychiky, o kvalitě technických dovedností a především pak o vyzrálosti herního citu a chuti vydat v zápase vše, co bylo natrénováno. V žádném případě proto nejsou ani sebelepší výsledky testů automatickou zárukou úspěšného sportovního výkonu. Hokej se zkrátka hraje na ledě a tam rozhodují i faktory, které jsou nezměřitelné. Máte-li ovšem zájem o konkrétnější vyhodnocení, podívejte se do sekce „Výkonnostní testy“, kde by mělo být zřejmé, jak na tom aktuálně kdo je a co by eventuelně bylo potřeba zlepšit. Mimo to jsem v případě zájmu ochotný na konkrétní dotazy osobně podat vysvětlení či případné doporučení.
   Abych z tohohle guláše, který tak, jak mi tečou myšlenky, vařím, nějak smysluplně vybruslil, tak se pokusím alespoň o závěrečné resumé. Máme zkrátka hráče s dobrou až vynikající fyzickou kondicí, ale i pár slabších. Dostatečně technicky zdatné, ovšem i ty, kterým hokejka zatím spíš překáží. Mentálně silné, ale i takové, kteří při náznaku bolesti či neúspěchu to předčasně vzdávají. Hráče, kteří mají vůli a chuť soutěžit a vítězit, ale i takové, kteří na oltář úspěchu zatím nejsou ochotní přinést větší oběť. Přesto jsem přesvědčen, že převážná většina hráčů tvoří velmi dobrý základ, na kterém se dá stavět. Jak daleko, či spíš vysoko dokážeme vyzdvihnout ten náš dům s názvem „Sezóna 2016/2017“ bude ale záležet na každém z nás. 
   Teď ovšem začínají prázdniny a já všem přeji jejich co nejpříjemnější prožití. S jejich příchodem ale mají dětí i mnohem více volného času, což může být pro některé bez pravidelného tréninku a aktivity občas nuda. Ale taky nemusí, protože nyní můžou sportovat sami dle své libosti. Právě nyní se pozná, kdo sportuje protože "musí", nebo kdo sportuje z vlastního zájmu a chce sám, protože jej sport prostě baví. A to je snad ta nejdůležitější vlastnost sportovce - aby ten sport dělal s chutí, elánem a nadšením nejen když je k tomu veden na organizovaném tréninku, ale hlavně ve svém volnu.
   My jsme ho kdysi trávili různě hraním na hřištích a pláccích, před barákem, fotbálkem, hokejem, vybikou, skákáním gumy, lezením na stromy a nejrůznějšími dětskými hrami, které napomáhaly všestrannému sportovnímu rozvoji. Bohužel v době tabletů, internetu, elektronických her a daleko většího provozu na silnicích, ale také asi i větší zaneprázdněnosti rodičů, protože ta doba JE prostě jiná, některým dětem fatálně chybí volný pohyb. Já ale pevně věřím, že to nebude úplně případ Sršňů, a že si mnozí najdou cestu na hřiště, zajezdí si na kole, na in line bruslích, zajdou si zaplavat, či jinak zacvičit.
   Babičkovské letní knedlíkové šílenství utneme první týden v srpnu, kdy se opět sejdeme a vyjedeme poprvé na led. Prvních čtrnáct dní budou tréninky v pondělí a ve středu (1.8., 3.8., 8.8., 10.8.) od 19.15 do 20.15. Poté odjíždíme na letní soustředění (13.8. – 20.8.) a s jeho návratem již najedeme na pravidelný tréninkový cyklus pondělí 17.15 – 18.15, středa 16.45 – 17.45, pátek 15.30 – 16.30 a tím všechno zase vypukne nanovo. Tyto termíny jsou sice momentálně schválené, nicméně drobná změna se ještě nedá vyloučit. Za sebe ale hlásím, že se už nemůžu dočkat, až na to zase vlítnem.
   Nicméně nyní si užijte každý podle svých představ prázdninovou přestávku a načerpejte ze sluníčka dostatek energie na ten kolotoč.
 
P.S. A neváhejte i během prázdnin sledovat náš web, protože se za pár dní opět rozběhne rubrika VOX POPULI Z TRIBUNY.
 
 
 
OPOŽDĚNĚ, ALE PŘECE
 
 
   Omlouvám se, ale tento týden musím připojit opožděně ještě jedno přání. Aby toho totiž nebylo málo, tak děti po včerejším tréninku čekala v kabině sladká hostina od novopečeného devětačtyřicátníka Petra Polívky. Pro někoho je to již věk bilancování, ukončení různých sportovních a osobních aktivit a příprava bačkorového období života! Nikoliv ale pro našeho Petra – ten totiž jede naplno dál a celou svojí duší a srdcem žije pro sport, hokej, náš tým a já věřím, že to tak i nadále zůstane!!! Pro mě osobně tak bude stále dobrým rádcem, výborným asistentem a fajnovým člověkem. Za všechen jeho přínos a obohacení naší práce mu moc děkuji! Klobouk dolů, palec nahoru a hodně štěstí!!!
 
 
 
 TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   určitě všichni školáci, protože jim začínají letní prázdniny, které u nás zavedl, respektive přesunul ze září a října na červenec a srpen, Josef II před 230 lety. Dnes k nim samozřejmě patří především volný čas, dovolená, voda, slunce, letní lásky, průšvihy i dobrodružství. A tak ať se především každému vydaří podle vlastních představ. Nicméně než vypuknou, tak ještě oslaví Láďa Janeček, Pavel Tvrdík a Petr Žák svůj svátek. Z vlastní zkušenosti vím, že není úplně ideální kombinace cokoliv slavit v předvečer vysvědčení, a tak vám přeji, aby vaše celoroční snaha byla spravedlivě odměněna, udělala vám radost a do budoucna přinesla konkrétní a hmatatelný efekt. A k tomu samozřejmě všechno nejlepší, štěstí, zdraví, pohodu a ať Vám každý den těch letošních prázdnin přinese něco nového, zajímavého, krásného, pozitivního a především společnost dobrých přátel.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   svátek všichni nositelé jednoho z nejpříjemnějších českých jmen – Jan. Jeho vysokou popularitu dokazuje nejen množství významných osobností české historie i současnosti s tímto jménem, ale i hned tři Jendové v naší kabině – Knížek, Sadílek, Vajgl. Jakým si specifikem našich rodných luhů a hájů pak je Český Honza. Pohádková postava, která je nejčastěji charakterizována jako prostý, dobrosrdečný chasník z vesnické chalupy, který se vydá do světa hledat štěstí. Zde se z něj ovšem stane nenápadný hrdina, který jej získá vlastním úsilím, rozumem a odvahou, čímž dokáže, že štěstí není výsadou pouze bohatých a vzdělaných. Takže mílí Honzové přeji Vám samozřejmě všechno nejlepší a ať po vzoru svých pohádkových předchůdců dojdete vždy svého štěstí. Mimo to ale i hodně síly a schopnost získat od života to, co chcete, ale i udělat co je pro to potřeba, když je to potřeba. No, a protože lidová pranostika praví, že na svatého Jana otvírá se létu brána, tak i krásné prázdniny.
   Musím ještě zmínit, že Honza Knížek má tento týden double a hned následující den slaví i své 9. narozeniny. Takže ještě jednou všechno nejlepší, a když už jsme dnes nakoukli do pohádkového světa, tak i přání štěstí, které ovšem podle Malého Prince nemá být cílem ale odměnou.
 
 
 
REKLAMA NA TICHO - TEN SÚČASNÝ HIT
 
   Tak mě moje Martina po minulém tréninku nenápadně uvítala výtkou: „Prosím tě musíš na ty děti tolik křičet?“. A protože mi i nedávno jeden kolega, který během našeho tréninku dodělával střelnici, s úsměvem sdělil, že už na to moje řvaní nějak odvyknul, šel jsem do sebe, tedy alespoň hypoteticky a zkusil se nad tím a nad sebou trochu zamyslet.
   Především nezapírám a vím, že jsem emotivní a hlučný trenér a nejsem na to zrovna pyšný. Na druhou stranu mi ale přijde, že u nás poslední dobou automaticky odsuzujeme všechny trenéry, jejichž hlas se rozléhá nad ledovou plochou či tréninkovým prostorem, aniž bychom zkoumali, co je obsahem jejich hlasitého vyjádření. Přiznám se, že mě osobně je mnohem sympatičtější trenér, z jehož projevu vyzařuje zápal pro danou věc než účastník povinného pracovního zájezdu, který na první pohled vypadá, že je mu úplně šumák, co se kolem něho na tréninku či v zápase děje. Zkusme tedy raději místo zjednodušeného členění podle hlasitosti projevu na záporáky - křiklouny a klaďase - kliďase, rozlišovat mezi dobrým a špatným koučem z hlubší podstaty. Pokud trenér ze své nátury hlasitě povzbuzuje, motivuje, opravuje chyby a chválí, je to ok. Jakmile sprostě uráží a ponižuje, ať raději mlčí, v ideálním případě opustí řady mládežnických trenérů.
   V této souvislosti bych si dovolil vyslovit i svůj kacířský názor, který mě ale s posledními roky neustále víc bije do očí, že důležitější než CO trénuješ, je JAK to trénuješ. Proto spatřuji ten základní pilíř v tempu, organizaci a vedení tréninku s důrazem na nasazení, důsledné, ale nezdržující opravování chyb, povzbuzování a hecování. Jeden kanadský trenér kdysi řekl: „I sebehloupější cvičení má pro hráče, který jej vykonává s maximálním nasazením a chutí, větší přínos, než sebelepší cvičení prováděné jen na půl plynu a bez zájmu“. No, a to by měla být i podle mě zásadní premisa pro sportující děti a jejich trenéry, protože já v hokeji moc věřím v důležitost dovednosti a umění hráčů přemýšlet ve veliké rychlosti a na malém prostoru. Těch, co umí věcí technicky správně v pohodě a klídku je hodně, těch co to zvládnou pod časovým a prostorovým tlakem je ovšem málo, ale ty právě tvoří hru a rozhodují zápasy.
   A nějaký závěr? Ani nemám. Co ale mám, jsou pochybnosti. Ty já mám ovšem vždy a ke všemu, včetně toho, co dělám sám. A tak nad těmi věcmi alespoň přemýšlím, protože už Sokrates považoval pochybnosti za základ veškerého pokroku a teprve čas ukáže, který model přístupu je ideálnější. Nicméně já v tuhle chvíli nevidím zjednodušeně problém v ukřičených trenérech, ale v jednotlivcích s nežádoucím chováním a přístupem. Kvalitní trénink je totiž podle mne mimo odborné způsobilosti především o energii, nadšení a lásce k hokeji a sportu, kterou trenéři dokážou dětem předávat. 
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI – 04 – HLEDÁ SE LÍDR
 
   Většinou má každý tým své hvězdy, v našem případě tedy spíš hvězdičky, které většinou vévodí tabulkám produktivity i hodnotícím článkům. Pak své nosiče vody, jejichž příspěvek bývá někdy neoprávněně opomíjen, ale v harmonicky fungujícím týmu by měl být naopak vždy náležitě ohodnocen, no a samozřejmě taky své lídry. V mládežnických celcích jsou za ně ovšem často mylně považování především Ti, kteří jsou na tom po dovednostní stránce v daný moment nejlépe Jenže počet vstřelených branek, ani jmenování kapitánem, nebo asistentem neznamená, že dotyčný je automaticky skutečným vůdcem a naopak. Tým totiž může mít i nejmenované lídry a přirozené osobnosti mezi svými členy, kteří i bez kapitánského „C“ na hrudi, nebo titulu krále střelců spoluvytváří týmovou kulturu.
   Téma, jak má takový správný lídr vypadat se v našem mládežnickém hokeji moc neřeší, ale já zastávám názor, že tréninkový program by neměl hráče rozvíjet jen po stránce herní, ale také lidské a osobnostní. Už jsem se totiž párkrát setkal s tím, že takzvaní rádoby lídři s oblibou dirigují hru a chod kabiny, říkají všem, co mají dělat a dovednostně slabším či věkově mladším spoluhráčům dávají jasně najevo, že jsou to právě oni, kdo nesou hlavní podíl na špatném výsledku. Sami ale z vlastní zkušenosti asi víte, že v takovém případě o vzájemném respektu od ostatních hráčů nemůže být ani řeč. No a ve výsledku jsou to pak jen oni sami, kdo je považuje za lídry týmu, protože ostatní je hned po opuštění prostoru zimního stadionu pomlouvají na každém rohu. Myslíte, že to pomáhá týmu? Že jsou pozitivně bráni okolím? NE!!! Věřte tomu, že se to především obrátí proti nim samým a týmu jako takovému. A ve výsledku respekt od ostatních spoluhráčů – žádný, zlepšení výkonu týmu – minimální, zlepšení výkonu jednotlivých hráčů - zanedbatelné. Slabší jedinci se dostanou ještě více pod tlak, ti lepší nemají zase chuť za takový tým bojovat až na krev a negativní atmosféra se kolem šíří mílovými kroky. Ono totiž i zde většinou platí, že jak dáváme, tak se nám i vrací.
  Co tedy dělá dobrého a efektivního vůdce, který dokáže stmelit a pozvednout výkon celého týmu? V prvé řadě je samozřejmě důležitý jeho samotný přístup k hokeji a tréninku. Většině z nás totiž stále nějak podvědomě imponuje, když někdo dělá věci naplno a poctivě, než na půl plynu a jen vše odrbává, přestože to sami na sebe nemusíme mít úplně takto nastaveno. Rozhodně to musí být kvalitní a sebevědomý hráč (není ale podmínkou, že ten nejkvalitnější), mentálně silný, náročný, ale zároveň i natolik rozumný, aby dokázal vycítit, kdy je potřeba být kritický, kdy pochválit a kdy hecovat. Měl by být ale i přátelský, kamarádský, respektující odlišnosti ostatních hráčů a svůj případný nesouhlas nebo kritiku projevovat civilizovaně. Pokud si tedy někteří přejí mít respekt ostatních a být těmi opravdovými frajery, kteří dokážou týmu pomoct v těch nejtěžších chvílích a za kterými ostatní půjdou, měli by nejdřív sami projevit respekt k těm druhým. Vidí-li, že hráči, který například začal s hokejem teprve nedávno a je na tom výkonnostně hůř, něco neustále nejde a on v tom vyniká – poradí mu. No, a pokud se mu to pak někdy povede, tak ho naopak pochválí. Ukáže-li, že svým spoluhráčům věří a že jsou neoddělitelnou a nepostradatelnou součástí týmu, začnou si věřit víc i oni sami. A pokud i většinu spoluhráčů přesvědčí, že jejich kapitán je ochoten makat naplno pro úspěch týmu bez ohledu na osobní ambice, tak se posouvá duch týmu i jeho výkon. Lídr totiž musí mít schopnost přesvědčit ostatní, aby šli za ním. A proto by měl mít vždy na paměti, že nikdo nechce následovat někoho, komu nevěří, kdo ho ponižuje a koho nemá rád. A samozřejmě taky nezapomínejme, že každý si občas zažijeme nějakou tu krizi, kdy se nám nebude dařit a mít v tu chvíli kolem sebe lidi, kteří nás respektují, dávají pozitivní energii a pomůžou, je ta nejsnadnější cesta z krize ven.
   No a vytvořit takové prostředí a najít či vychovat několik takových plejerů považuji za momentálně nejtěžší, ale i nejdůležitější úkol před námi. Určitě výbornou příležitost k tomu budeme mít i na letošním soustředění, na jehož konci určitě vybereme (vlastně kluci si ho určí sami tajným hlasováním) nového kapitána a jeho asistenty. Považuji totiž tuto akci mimo její nesporný sportovní přínos i jako vynikající tmelič kolektivu a takový lakmus vztahů, charakterů a nejrůznějších vazeb. Kluci jsou spolu 24 hodin denně, v těch nejběžnějších i mimořádných situacích, v maximální zátěži,  fyzickém diskomfortu, odpočinku, zábavě i legraci. Zažívají spolu nespočet týmových a individuelních her a soutěží, kde jsou střídavě soupeři i spoluhráči a v takovém prostředí se opravdu mnohé projeví a vykrystalizuje.
   Mohl bych nyní na dokreslení svých slov popsat desítky příběhů, které jsem za ty roky se svými bývalými svěřenci na soustředěních zažil, a které položily u mnohých i základ letitým přátelstvím, jež hluboce překročila rámec hokejové kabiny. Mohl bych i v rámci autenticity těm příběhům nasadil tvář a odhalit jména jejich hrdinů, ale neučiním to. Především totiž věřím, že na vaše děti čekají jejich vlastní krásné příběhy a rodící se kamarádské vazby a taky je tento příspěvek opět delší, než jsem původně plánoval. Jo, jo, je to tak a občas už si připadám jako ten hrabě von Zeppelin (v Cimrmanově verzi), který chtěl vyrábět gumové ochranné prostředky proti alimentům, ale z dílny mu vyjížděly vzducholodě... Tak snad už to příště zkrátím.
 
P.S. Po pátečním tréninku jsem byl dotázán, zda je možné se ještě přihlásit na soustředění. ANO! Ale těch míst, co jsou objednány navíc, jako rezerva, je pouze několik, takže pokud máte skutečně zájem – neváhejte!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   obyvatelé Malešova, protože 7.června roku 1424 zde Jan Žižka vyhrál bitvu, která prý byla vrcholem jeho vojevůdcovské kariery. Smutnou stránkou ale je, že utrpěné ztráty na lidských životech řadí toto střetnutí k nejkrvavějším bitvám husitského období a že následující den ovládl i Kutnou Horu, kde vypálil několik domů a popravil desítky obyvatel.
   Ovšem toto datum má i příjemnější důvody k připomenutí, protože hráč našeho týmu Dominik Hruboš právě tento den slaví své 9.narozeniny. Ale pozor, není na to sám! Hned v neděli 12.června bude mít obdobný důvod k oslavě i Sebastian Macháček. Takže milý Dominiku a Sébo především všechno nejlepší a samozřejmě hlavně zdraví. K tomu Vám ale přeji i hodně vyhraných bitev a slavných vítězství jak mezi mantinely, na zeleném pažitu a tatami, tak především a hlavně v životě. Oproti husitům ovšem s tím rozdílem, abyste si mohli po každém takovém klání vždy podat ruku se svým soupeřem na znamení úcty a přátelství.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   všechny děti světa, protože každý první červen je zasvěcen jejich Mezinárodnímu dni. Pravda tedy je, že ne všechny, protože v některých zemích je to na doporučení OSN až 20.listopadu a v Turecku, které jako první na světě vyhlásilo Den dětí, je to naopak již 23.dubna. A snad i proto je to taky jediná země, kde je to současně i státem uznávaný svátek.
   Pojďme ale raději k nám domu. My jsme tedy včerejší trénink z výše uvedených důvodů pojali pouze jako hrací, ale včera není dnes a kočka není pes. Tudíž dnes v den daňové svobody slaví Michal Zvěřina své osmé narozeniny. Takže Michale všechno nejlepší a pokud existuje něco, co bys chtěl v životě opravdu dokázat, tak ti přeju hodně chuti a odhodlání jít pevně za tím a kolem sebe lidi, které ti pomohou toho dosáhnout. A přestože zažiješ na té cestě nepochybně vzestupy i pády, tak i odhodlání to nikdy nevzdat.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI? - 03 - SOUTĚŽIVOST
 
   Zdravím všechny rodiče a příznivce našeho týmu, jako i náhodné či pravidelné čtenáře. V prvé řadě bych dnes chtěl moc poděkovat za to, že ve valné většině navštěvujete náš web a zajímáte se o věci spojené s naším týmem a tím pádem i kolika vám není lhostejný budoucí vývoj vlastního syna či dcery. Já totiž tvrdím, že rodiče jsou našimi dalšími trenérskými asistenty, sice ne na ledě či na ploše, ale mimo ní. Neměli by proto být izolováni od tréninku a dění v týmu, ale naopak informováni a žádáni o spolupráci, abychom se pokusili najít společný, nebo alespoň podobný pohled na sportovní fungování jejich potomků. Dítě přeci pro svůj optimální výkon potřebuje ty nejlepší podmínky ze všech stran. A ty ve velké míře vytváří právě oni, rodiče.
   Těch myšlenek, které se mi honí hlavou a rekapituluje se v nich prvních pět týdnů tréninků s novým týmem a mé představy, kam ho chci směrovat, co s ním chci dosáhnout a jak toho docílit je aspoň na deset stránek. Jsem už prostě starý a v noci občas nespím, ale nebojte se, nehodlám publikačně naskočit, takže to budu dávkovat jen do jednotlivých vstupů. Dost ale řečí, jdu tedy do toho a dnes o soutěživosti.
   Moje zkušenost z tréninku mi říká, že pro kvalitnější rozvoj hráče je velmi důležitá rovnocenná konkurence. To pro mě znamená, aby na tréninku spolu ve skupinách trénovali relativně stejně kvalitní hráči. Mé tréninky jsou pak hodně založené na herní a soutěžní konfrontaci 1-1, takže tyto souboje potom mají náboj, nasazení a výkonnostní vyrovnanost nutí oba soupeře vzájemně k podání co nejlepšího výkonu. Toto je zdravé konkurenční prostředí, což platí vzájemně u lepších hráčů, tak i u těch momentálně slabších. Je samozřejmé, že při takto rozkastovaném družstvu každý hráč pozná, kde se momentálně výkonnostně pohybuje a ne každému je toto poznání příjemné. Je ale zbytečné zakrývat výkonnostní rozdíly mezi hráči, nebo se tvářit, že neexistují. Rozdíly mezi dětmi jsou ve všech oborech, ve škole a pochopitelně i ve sportu. A každý je vidí tak jako tak a právě rozdíl ve výkonnosti by měl motivovat ty slabší, aby se dotáhli na ty nyní lepší. Chceš hrát s lepšími? Tak se snaž! Bohužel u některých kluků se občas setkávám s jevem, že při rozdělování do skupin, chtějí hrát v týmu s těmi nejlepšími, a pakliže je nevyberu, cítí se dotčení, ale opačně, když určuji pouze soutěžní dvojice, snaží se vybrat si co nejlehčího soupeře, a když jim určím jiného, vyrovnanějšího, rezignují se slovy: „To nemá cenu“. Bohužel takový přístup je v mých očích a především v jejich výkonnosti neposune kupředu. Na druhou stranu se ale současně snažím ty lepší neustále upozorňovat, že to tak nemusí zůstat navždy, jestliže si svým chováním, snahou a výkonem ono postavení nezaslouží.
   No a v trénincích či zápasech na ledě to bude podobné. Chceš hrát v „A“ týmu, nebo v první pětce? Buď lepší a budeš tam. A pokud to momentálně nejde líp, nic se neděje. Hrát budeš, ale prostě s těmi slabšími a proti slabším. To mi přijde férové a zároveň i přínosnější, protože hráč se tím dostane mnohem víc do hry a na puk, než aby jen koukal, jak s ním hrají ti lepší a on případně pouze číhal před brankou na nějakou tu dorážku. Zkrátka jestli chceš hrát s pukem, musíš si ho sám svou zvýšenou aktivitou vybojovat a s lehčími soupeři ti to půjde líp.
   A pokud to chcete změnit, či hokejový progres urychlit, tak hokejové dovednosti jsou stejně jako třeba housle a každá jiná aktivita především o tréninku, drilu a opakování. Jestli tedy chcete klukům pomoct, aby jim to šlo líp, tak doma střílejte, driblujte, pohazujte si tenisákem na čepeli… Těch možností, jsou mraky a brzy na nich uvidíte, jak se zlepší, a jak budou mít z tréninku větší radost, protože, když někomu něco jde líp, tak to baví dvojnásob.  No a na ledě to pak bude úplně jiná písnička. 
   Závěrem chci ale zdůraznit, že si vážím každého kluka a holky, kteří si na náš zimák najdou cestu a chtějí něco dělat a nejen doma tupě zírat do kompu. Je to jenom o tom najít tu nejlepší cestu pro ty, kteří mají oprávněně vyšší sportovní ambice i pro ty, jejichž cesta za špičkovými sportovními výkony bude od přírody trnitější nebo i ty, co chtějí jen tak nějak zabít čas. To jsem ale zabředl někam, kam jsem ne úplně chtěl a k čemu se vrátím někdy příště.
   Nicméně bych ještě chtěl touto cestou poprosit všechny rodiče, aby mi pomohli s výchovou hráčů a sami jim vštěpovali myšlenku, že v každém souboji, soutěži, v zápase i v životě musí pro úspěch udělat maximum, dopředu nic nevzdávat a naopak i třeba něco obětovat. Moc dobře vím, že statisticky se jen nepatrné procento dětí z těch, kteří dnes hokej hrají, jím bude jednou živit, ale určitě všem tenhle přístup pozitivně ovlivní jejich život! 
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   rozhodně hokejisté Kanady své zasloužené vítězství na MS v Rusku. Netradičně si ale obrovskou radost na závěr finále vychutnali hned dvakrát. Nejprve devět desetin sekundy před koncem, kdy padl rozhodující gól, a podruhé vypuklo radostné křepčení, když si po následných oslavách sesbírali noví mistři výstroj z ledu a rozhodčí hodili ještě poslední buly. Naši hokejisté bohužel takový důvod slavit neměli, přesto si parta, od které mnozí před startem šampionátu očekávali pramálo, získala sympatie moderním celoplošným hokejem, plným pohybu, houževnatosti, elánu a agresivního napadání. Škoda jen, že ten příběh jakoby zůstal nějak nedopovězen.
   To ale nebrání Filipu Littmanovi a ostatním nositelům tohoto jména oslavit svůj dnešní svátek. Takže milý Filipe všechno nejlepší a samozřejmě hlavně zdraví. K tomu ale i pohodu a úsměv a hodně splněných přání, abys co nejvíckrát dosáhnul všeho, čeho chceš dosáhnout. A pokud to náhodou někdy tak úplně neklapne, jako třeba těm našim hokejistům, ať se ale vždy vracíš k lidem, co tě mají i tak rádi.
 
 
 
HLÁŠENÍ JAK ŠLAPOU SRŠNI
 
 
   Přestože nejsme žádní trénovaní bajkeři (tedy mimo Dana), tak jsme si v neděli udělali výjezd na kolech po okolí Kutné Hory. Nebylo se ovšem čeho bát, jsme přeci sportovci v rozběhlé jarní přípravě a taky i pro nás platí, že amatéři postavili Noemovu archu a profesionálové Titanic.
   Start byl stanoven na 10.00 hod. z parkoviště před zimákem, které se už tak nějak stalo tradičním místem pro rozjezd podobných kolistických akcí. Pravda trenér, tedy já, dorazil s minutovým zpožděním, tudíž Víťa se jal vybírat hned pokutu do týmové pokladny. Ovšem jediné co si vymohl, byl post sběrného vozu na konci pelotonu a takzvaný technický saport (pro ty, kdo náhodou neví, odvozeno z anglického support - podpora. Akorát když to řeknete takhle, je to víc kůl a boží. A to teď hodně letí. Proto když pracujete jako doplňovač hajzlpapírů na záchodech, tak si říkáte například saport manažer relaxačních zařízení). No nic, vydali jsme se tedy Královskou procházku na dolní Žižkov a hned od začátku se peloton roztrhal. Čelo obsadili borci, co to švihali závodní rychlostí a za nimi v poklidu jeli kochací typy. Neopustili jsme ovšem ani katastrální území Kutné Hory a už bylo jasné, že dnes o zábavu nebude nouze! Pepa se totiž rozhodl napodobit své kamarády, kteří se vyžívali na hliněném podkladě v brzdění smykem, ovšem na rozdíl od nich k tomu použil pouze přední brzdu. Let plavmo přes řidítka byl tedy jen nevyhnutelným vyústěním fyzikálního zákonu o setrvačnosti. Ovšem kdo zná jen trochu Pepu tak ví, že různé oděrky a boule jsou jeho poznávacím znamením. Způsob, jakým získává tyto své šrámy je velmi jednoduchý a zvládne to každý. Pepa je totiž velmi živé dítě, jehož rychlost je zatím větší než schopnost to koordinačně ustát. Aby v tom ale nebyl sám, tak cestou Po Mlýnech se k němu velmi zdatně připojil David, který si elegantně hajnul na krovky do vodního koryta.
   Před Velkým rybníkem přišel první z prudkých krpálů (kdo tam jezdí, zná ho) a já si kladl otázku: „Jsem už na to starý nebo zralý?“ Na vrchol jsem se vyškrábal s vedoucí skupinkou, ale jak jsem lapal po dechu a pozoroval další zpocené dorazivší, přemítal jsem, kdy začnu být hnán rozhořčeným osazenstvem s loučemi a vidlemi na míle daleko. Zřejmě bych měl před další podobnou akcí začít uvažovat o pojistce. Jen pochybuji, že tenhle materiál někdo pojistí.
   Cestou do Bylan a Markoviček jsme zažili poprvé pocit jízdy z kopce a najednou si mnozí připadali děsně nadupaně a neuvěřitelně lehce. Ovšem takové pocity nemají na kolech většinou dlouhého trvání a tak i my cestou do Miskovic podél Bylanky zdolali druhou výškovou etapu. Na jejím vrcholu jsem se potil, že koláče v podpaždí se mi proleptávaly takřka skrz paže. Měl jsem ze sebe ale radost, protože jsem to dal a přežil. Tudíž do mě vstoupily ony bájné endorfiny, které tělo vyplavuje jako bonus za prožitou dřinu. Naopak Tomáš po dojezdu hlásil hned rosný bod 42, ale i ostatní se hroutili v mrákotách do stínu a tak nějak celkově nebyli stoprocentní. Tudíž jsem byl a nejen já, velmi překvapen, že se Martina vsadila s Víťou o pivo, sjeli zpět a dali to celé ještě jednou. Prostě, když máte doma takovou ženskou, která nezná slovo „nejde“, tak jsou tyhle adrenalinové sporty vlastně takové docela příjemné šimrání.
   V Miskovicích byl již ten správný čas místo tupého šlapání do pedálu na zmrzlinu, odpočinek, nohejbal a fotbálek, jinak by na tenhle výlet neměli mnozí hezké vzpomínky. Poté co se ale začali množit hladové poznámky, jsme se vydali cestou na Hořany, ze které jsme zahnuli do Přítok na pozdní oběd. Pravda 35 hladových krků najednou byl pro obsluhu nečekaný oříšek, ale nakonec to i s trochou naší trpělivosti, zdárně zvládli.
   No a s vyplněnými žaludky pak byl ten správný čas vydat se ke Svatému Janu, kam byly naplánovány cyklistické závody formou časovky. Zde jsme pak byli svědky výborných a velmi vyrovnaných výkonů, za které si všichni účastníci zaslouží velkou pochvalu. Nicméně každý závod musí mít ve finále svého vítěze, a tak v kategorii nejmladších se jím stal Kuba Jelínek, starších Pavel Tvrdík, nejstarších Dan Neuman a mezi rodiči Martin Bajer. Na tomto místě ještě musím zmínit a ocenit výkon Lucky Hejlové, která celý výjezd a všechny výšlapy absolvovala s přívěsným vozíkem a malým Josífkem v něm. Takže klobouček dolu a palec nahoru.
   Jako závěrečný bonus naší spanilé jízdy byly předány poháry vítězům, medaile všem a pak již nezbývalo než vyrazit zpět do Kutné Hory. Zde jsme zpocení, zaprášení a v mém případě i smradlavý jak ruský bonbón, ukončili oficielní část společné akce. Převážná většina dětí však ještě přijala s povděkem nabídku Moniky Bajerové na osvěžení a koupačku v jejich bazéně. A že to bylo super a kluci si to náramně užili, dokazuje i přiložené video. Takže Moniko dík. A protože bylo celý den nádherné počasí, které ještě více podtrhlo tento příjemný výjezd, myslím, že se vydařily i fotky, jenž naleznete na tomto odkaze.
   A co říct závěrem? Snad jen ještě jednou poděkovat všem účastníkům za podaný výkon a pohodovou a příjemnou atmosféru. Samozřejmě, jak už to u takové akce bývá, nemůžou být vždy úplně všichni 100% spokojení a jistě byly i nějaké drobné zádrhele, ale já si to s Vámi užil, všichni to zvládli a až na pár odřenin jsme dorazili zpět v pořádku, zdraví a doufám, že i bohatší o nějaký ten příjemný zážitek.
 
 
 
VZHŮRU DO SEDEL
 
   Minulý rok jsme zdařile navázali na příjemnou a pravidelnou součást jarní přípravy, a to společný výjezd malých hokejistů s rodiči a realizačním týmem na kolech. No, a protože věřím, že i v letošní kabině je dostatek velocipedistů, kteří se umí rázně opřít do pedálů, tak jsem si pro vás připravil na neděli 22.5.2016 cyklovýlet, abychom si společně zase trochu zasportovali, nezávazně se pobavili a poznali krásy Kutnohorska.
   Takže sraz a následný odjezd bude v 10.00 hod. od ZS s návratem do KH v odpoledních hodinách (cca 15.00-16.00 hod.). Obtížnost trasy bude odpovídat naší věkové kategorii a poklidné tempo pohodovému výjezdu. Tudíž by jej měli zvládnout i příležitostní cyklisté. O základní nářadí na opravu kol bude postaráno, ale všem na základě vlastních zkušeností vřele doporučuji vzít si alespoň náhradní duši a zkontrolovat brzdy s přehazovačkou. Povinná výbava je tedy pouze kolo, dobrá nálada, svačinka (nezapomeňte, že trenéři rádi sladké), pitíčko a kapesné. Naplánováno je několik občerstvovacích zastávek, jedna větší na oběd, trocha sportovních her a cyklistická časovka pro děti. Všichni účastníci závodu budou v cíli odměněni drobnou sportovní cenou a nejrychlejší časovkáři pak pohárem.
   Závěrem si tedy dovoluji srdečně pozvat všechny hráče, rodiče, sourozence a přátele. Doufám, že se sejdeme v dostatečném počtu a prožijeme příjemnou neděli s trochou sportu, dobré nálady a pěkného počasí.
P:S. Pokud bude nepříznivé počasí, akce se samozřejmě operativně přesune na jiný termín.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Osm je protonové číslo kyslíku, hudba je založena na osmi základních tónech stupnice, tvar arabské číslice osm je po otočení o 90 stupňů znakem nekonečna a osm je planet sluneční soustavy, ve kterém se nachází i naše domovská planeta Země. No a na ní dnes slaví své osmé narozeniny Štěpán Jelínek. A protože se říká: „Přej, a bude ti přáno“, tak tedy Štěpáne všechno nejlepší a hodně úspěchů v tom co děláš, ale především ať tě to vždy baví. Tudíž hodně gólů v sítích soupeřů, stejně jako rybářských úlovků ve vlastní síti. No a v tvém případě k tomu všemu i to tolik potřebné zdraví, které pokud není, přestává to být fráze, ale jen zbožné přání.
 
 
 
UPOZORNĚNÍ
 
   Dnes přijde na náš trénink novinářka z Kutnohorského deníku, tak si vylaďte úsměv mediální hvězdy pro foťák a připravte odpověď na otázku: „Co byste popřáli našim hokejistům před právě začínajícím MS?“
P.S. Podle informace paní novinářky by rozhovory s našimi malými hokejisty měly vyjít v pátečním Kutnohorském deníku.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI? - 02 - SOUSTŘEDĚNÍ
 
   Tak jak jsem minule slíbil, je tu konečně oficiální info k soustředění. Protože ale ne úplně všichni byli na našem prvním setkání, tak na úvod raději zopakuji to nejzákladnější. Letošní soustředění se tedy definitivně uskuteční v termínu 13.8. – 20.8. v RS Borovice Lites (stejně jako vloni). Chápu, že pro některé je změna tradičního termínu nepříjemnou komplikací, ale nově vzniklá situace s tréninky na ledě již v měsíci srpnu nemá jiné řešení. Samozřejmě pokud se někomu termín kryje s jinou aktivitou, je možné dítě přivézt i o pár dní později a cena soustředění bude adekvátně snížena. Když už jsem narazil na toto choulostivé téma, tak plná cena je 3.500,- Kč. To není jistě málo, ale opravdu se nejedná z naší strany o komerční projekt, ze kterého by finančně profitoval oddíl nebo trenéři (já osobně tomu naopak pravidelně obětuji i týden své dovolené na úkor vlastní rodiny). Všechny vybrané peníze slouží pouze k úhradě dopravy, ubytování, celodenní stravy se svačinami a pitným režimem, sportovních cen, společných triček atd.. Přesto alespoň dva typy na možné snížení nákladů. V minulosti některé zdravotní pojišťovny přispívaly na tyto akce, takže se raději u té své informujte. A OSPOD (sociálka) pomáhá sociálně slabším rodinám s hrazením podobných akcí pro děti pořádaných školami, tudíž pokud je někdo v tíživé finanční situaci, může zkusit i tuto variantu. Samozřejmě, že oddíl vám v případě potřeby poskytne potřebné potvrzení o účasti vašeho potomka. Jinak podrobnější info a přihlášku naleznete na tomto odkaze a za sebe jen dodám, že bych byl rád, kdyby se zúčastnili všichni hráči naší kategorie, nebo alespoň ty, kteří to myslí s hokejem a našim týmem trochu vážně. Protože mimo stěžejního zaměření na sportovní aktivity, kondici a dovednosti bude důležitým cílem i vytváření týmového prostředí a rozvíjení v dětech základních sociálních návyků, pravidel kamarádství, principů vztahů v kolektivu a lásce ke sportu.
   Přestože převážná většina hráčů a rodičů má se soustředěním již osobní zkušenost, tak pro těch pár zbylých alespoň odkaz na video z loňského ročníku a samozřejmě i nabídka se na mě obrátit, jako na trenéra, který bude mít vaše děti především na starost, kdykoliv s dotazy nebo problémy. Jinak vyplněné přihlášky můžete emailem posílat p.Janatovi nebo dávat osobně mě, ale určitě bych vás všechny požádal, abyste mě o svém přihlášení informovali, abych měl dostatečný přehled a taky mohl tváře letošních účastníků zveřejňovat v logu naše webu.
   Závěrem ještě jedno dodatečné upozornění, že fotogalerie je konečně doplněna o fotky z rozlučky U Tří pávů. Pokud si ale na fotkách připadáte náhodou jako já moc staří, tlustí, šediví…. - počkej 15 let a podívej se znovu. Výrazně lepší! Tudíž já se juknu raději až někdy po šedesátce, ale vy můžete klidně ihned na tomto odkaze.
 
 
 
CO NOVÉHO ZA DVEŘMI? - 01
 
   Dobrý den. Dnes poprvé se ozývám s nášupem informací v nové rubrice, jejíž název naznačuje změnu, která proběhla ve fungování naší kabiny, a to omezený přístup rodičů do jejích prostor. Děkuji tedy na úvod těm, kteří to pochopili a všem, co to dodržují. Jak jsem zaregistroval, tak děti si svůj (náš) prostor velmi užívají a samy brání (Matouš se dokonce pasoval do jakési pozice šéfa ochranky), tudíž zbývá jen doufám, že jim nadšení vydrží i do doby, kdy se budou muset sami strojit do hokejového. V této souvislosti raději ještě upozorňuji, že jsem oslovil i několik tatínků o pomoc s tréninky v rolích asistentů, protože považuji za nereálné 100% efektivně trénovat na jednom stanovišti se skupinou více jak 6 dětí. Předem jim děkuji za ochotu a píšu to sem především proto, že jako asistenti se stávají samozřejmě členy realizačního týmu s přístupem do kabiny.
   Jinak za sebou máme záběhový týden a za sebe mohu říct, že jsme spokojen. Na začátku tréninku dominují průpravné hry na rozhýbání a zahřátí svalů, kde vše probíhá pod nějakým tlakem, vnímáním, myšlením a čtením hry. Poté následuje kruhový trénink se stanovišti zaměřenými na pohybové a hokejové dovednosti, jejichž pravidelnou součástí je střelba a práce s hokejkou. Moje trenérská praxe jednoznačně potvrzuje, že tyto schopnosti jsou především o drilu a pokud se v nich chce hráč zlepšit, musí prostě vystřílet stovky puků a na driblovaný objem hodin s pukem či míčkem nelze ničím nahradit a čím dříve děti ony motohodiny natočí, tím dříve se v těchto dovednostech zlepší. Další součástí tréninku jsou pak štafetové soutěže s rychlostně obratnostními prvky a celé to pravidelně uzavíráme sportovními hrami.
   Ještě bych rád zmínil, i když pro prvoročáky se budu opakovat, že součástí tréninku je vždy i výkonnostní test. Nelekejte se, nejde o nějaké kastování dětí podle jejich momentální výkonnosti, ale především snaha díky soutěživosti u nich vyprovokovat maximální intenzitu pohybu. Většina dětí je přirozeně soutěživá, a pokud se něco měří, počítá, nebo se můžou s někým poměřit, jsou ochotni se rozkrájet a jít až na úplnou hranici svých možností. A to je to, co bych chtěl, aby tou nejpřirozenější cestou „soutěžením“, dostali pod kůži. No, a protože z loňska vím, že většina se o výsledky, které naleznete v sekci „Výkonnostní testy“ našeho webu, intenzivně zajímá, tak ještě krátké info, jak se v nich orientovat. Pokud se tedy proklikáte na zmíněnou podstránku, naleznete tabulku, kde v řádcích jsou uvedena jména hráčů a ve sloupcích jednotlivé testy. U každého testu je pak zaznamenán podaný výkon, pořadí, ale především to nejdůležitější – získané body od 1 do 20. Ty jsou uděleny podle tabulek, které zohledňují věk a pohlaví testovaného. No a na jejich základě, a pokud o to máte zájem, si můžete zjistit momentální stupeň výkonnosti svých dětí a jejich slabší či silnější stránky. Bývalí přípravkáři si pak mohou i porovnat svůj výkon a případné zlepšení/zhoršení s loňským rokem. Pro názornost ještě raději praktický příklad. Pokud tedy vezmu např. náš pondělní test „sit ups test“ (sed-leh - 2.min.), tak hráč naší kategorie, který by chtěl získat 20 bodů za vynikající výkon, jich musí udělat 62, ovšem Maruška jako děvče pouze 61, přípravkář 60, ml.žák 65, st.žák 68, dorostenec 71, ale p.Macháček již jen opět 62 a já s p.Polívkou dokonce jen 58. To je snad vše na vysvětlenou a máte-li tedy zájem, sledujte si to, porovnávejte, a pokud budete mít jakýkoliv dotaz či zájem o rádu na co se ve volném čase zaměřit, jsem kdykoliv k dispozici. Pro jistotu ale ještě dodám, že respektuji dovednostní limity každého hráče (každý má jiný počet rychlých svalových vláken, jinak rostlé klouby, jiný fyziologický a somatický vývoj), o tom žádná. Co ale bytostně nemusím a neskousnu je laxní přístup, nekázeň a hra bez maximálního nasazení. V takovém případě to se mnou dotyční nebudou mít nikdy jednoduché. Ale to je asi známá písnička a mnozí to vědí.
   Přestože je na jakákoliv smělá hodnocení hodně předčasně, tak po prvním týdnu mě opravdu mile překvapilo, že velká část prvoročáků v konfrontaci s o rok staršími spoluhráči vůbec neztrácí a někteří je i předčí. No a v globálu jsem určitě spokojen s výkony a přístupem tak asi 3/4 týmu, což není rozhodně málo a ten zbytek se pokusíme ještě víc rozhýbat a vyprovokovat k větší intenzitě pohybu a zaujetí pro hru.
   Tak a na poprvé je toho myslím až až, tudíž se s vámi rozloučím, popřejí příjemný zbytek víkendu a pohodové čarodějnice. Jinak v nejbližší době by již mělo být k dispozici oficielní info a dokumenty k soustředění od p.Janaty, takže na toto téma určitě příště.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Po několika, oslavami nadupaných týdnech přichází redukční dieta, a tak jediným oslavencem tohoto týdne je Marek. Nuže, není čas na otálení a jde se na pozitivní příspěvek, protože po zhlédnutí večerních zpráv mám pravidelně pocit, že doba je dneska zlá (za což může samozřejmě opozice, ilumináti, Obama a v neposlední řadě uprchlíci a chamtiví ekoteroristé) a peněz se na nic nedostává. A proto ti Marku především přeji, aby ses vydal opačným směrem a pravou nohou vkročit do vlaku jménem pohoda, kde bude mnoho radosti z pěkných maličkostí a málo starostí z nepodstatných nepříjemností. A k tomu samozřejmě štěstí, zdraví a v tvém případě i hodně sebevědomí, protože jak řekl Bono Vox: „Svět můžeš tvarovat mnohem víc, než si myslíš. Čeká jen, že ho přetvoříš k obrazu svému."
 
 
 
POSLEDNÍ TAŽENÍ U TŘÍ PÁVŮ
 
 
   Takže to, co se plánovalo nějaký ten týden dopředu je za námi. Akce „DOHOKEJNÁ“ proběhla v Parku U Tří pávů tuto sobotu. A jaká byla? Nevím jak komu, ale mě se rozlučka moc líbila. Skeptická předpověď našich rosniček tak úplně neklapla a nejen, že jsme nezmokli, ale chvílemi se i vyhřívali na slunku. Vše začalo v lidových 10.00 hod. a dopoledne děti plnily úkoly na stanovištích, kde musely prokázat svou šikovnost a odvahu – bojovka středověkým sklepením, chůze na chůdách, střelba ze vzduchovky, z kuše a hokejkou, skoky v pytlích, hody na basketbalový koš, kroket, pétanque a ruské kuželky. Za své výkony byly odměněny drobnými cenami, ale tu hlavní, sportovní trofej, získaly především za své výkony v letošní hokejové sezóně. Program tedy probíhal tak jak měl až do té chvíle, kdy po 13.hod. došlo na překvapení pro trenéra. Maminky mě a Romana svým okouzlujícím úsměvem požádaly o usednutí do VIP lože a okamžitě ve mně vzbudily pocit, že mě čeká něco mimořádného, co jsem v životě ještě nezažil (ženské umění manipulace by vystačilo na speciální článek, ale to si nechám na někdy příště). Čili nabídka se nedala odmítnout a celé to odpálily vystoupením jak z Moulin Rouge. Kankánové tanečnice vykopávaly nožky zahalené jen hokejovými stulpnami a zvednuté sukně odhalovaly místo tangáčů suspenzory. Prostě skvělý fór, velká legrace a to se cení, protože zážitky jsou víc než věci. Své vystoupení na pódiu potom uzavřely spolu s dětmi sborovým zpěvem sršní hymny a předáním dárků. No a dále již probíhala jen volná a nenucená zábava, tudíž rodiče popíjeli a plkali, zatím co děti hráli air hockey a předřevším blbly na skákacích hradech.
   Závěrem chci ještě jednou móóóóc poděkovat, protože v těch chvílích, které mě přivádí spíš do rozpaků, to neumím, tak jak bych měl. Takže DÍKY všem moc za skvělou sezónu, příjemnou rozlučku a jsem skutečně rád, že stále existují lidé, kteří jsou ochotni a schopni tohle pro děti zorganizovat, nebo s tím pomoci a velmi jim zato děkuji.
 
P.S. Ještě pro jistotu upozorňuji, že přiložené video není vhodné pro moralisty, puritány a amiše.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   hnedle několikrát Jirka Koubský. Pokud bych tedy náhodou od něj vybírat desátky z oslaveneckých recepcí, tak mi z toho vychází pěkná výživová nerovnice: kalorický příjem (hodně – ve čtvrtek narozeniny velký Jirka, v pátek narozeniny malý Jirka - 8 let, v sobotu rozlučka, v neděli svátek – Jiří) mínus kalorický výdej (nula – hokejové prázdniny) rovná se tolik kilo navíc, že ani obvyklá velkorysost, se kterou se šijí hokejové dresy, by to nedokázala zakrýt.
   Takže Jirkové především všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí a tolik slunce v duši, kolik ho jen unesete. A protože Karel Čapek kdysi řekl: „Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází“, tak pro nás všechny ještě přidám přání, ať raději platí ta první varianta.
 
 
 
NOVÁ SEZÓNA ZAHÁJENA A TÍM I NOVÉ VÝZVY A PRAVIDLA
 
   Myslím, že bude nejlepší hned na začátku si odbýt téma, které vykukuje z nadpisu tohoto příspěvku. Jak ale začít, aby se náhodou někdo neurazil, nepovažoval mě za blázna, nebo v tom nespatřoval akt nepřátelství vůči jednotlivci či skupině rodičů jako celku. To poslední je samo o sobě protimluv, protože bez podpory rodičů se žádný mládežnický tým neobejde. Pokud tedy vyjdeme z předpokladu, že trenér a potažmo celý realizační tým má nejvyšší možný zájem, aby se jednak jeho hráči cítili dobře a rostla jejich sportovní výkonnost a současně odmítneme, že všechno, co dělá, je co nejvíc rodiče naštvat, tak se mermomocí dostáváme k tomu, že jak rodiče, tak i trenéři, mají společný zájem a cíl, což je obecná a sportovní výchova jejich (našich) dětí. Nicméně vzájemné spolupůsobení těchto dvou skupin (realizační tým - rodiče) nemusí být vždy naprosto idylické a může vznikat překvapivě mnoho třecích ploch. Podle mě je ale lepší problémům předcházet a s rodiči komunikovat a najít pokud možno partnerský vztah, ovšem s vymezením jasných pravidel a pravomocí. Tudíž dnes na toto ožehavé téma.
   Prvním a zřejmě nejkontroverznějším bude omezení vstupu rodičů do kabiny. Což znamená, že počínaje jarní přípravou je prostor kabiny 3.-4.třídy vyhrazen „pouze“ hráčům a realizačnímu týmu. Rodiče pak do něj mají přístup jen se souhlasem trenéra a na dobu nezbytně nutnou. Chápu, že omezení libovolného přístupu k vlastním dětem a vnukům, nevyznívá s ohledem na budování fungujícího vztahu trenér-rodič, zrovna logicky, ale v kontextu budování týmového prostředí to logiku přeci jen má. Většina lidských činností (škola, práce, parta) totiž obnáší život v kolektivu. A hokej je o sportování v kolektivním prostředí a dítě se zde musí naučit samo prosadit a řešit své problémy i mezilidské vztahy. Ať je mladý hokejista s někým větší či menší kamarád, tak na ledě se musí táhnout za jeden provaz a takové vazby se prostě nevytvoří v kabině plné rodičů a s jejich dohledem či řízenou dopomocí. Respektujte prosím, že realizační tým i hráči zkrátka potřebují svůj vlastní prostor, kde si chtějí spolu sami popovídat a přirozeně tak vybudovat své vlastní postavení v týmové hierarchii. No, a pokud se to přesto někomu nezdá jako pádný argument, tak zcela pragmaticky se tam prostě a jednoduše všichni nevejdeme. A má-li někdo námitku, že se jeho 8-9letý potomek nedokáže sám obléknout a svléknout, tak máte možnost to doma do srpna natrénovat. Nevěřím totiž, že jsou vaše děti horší a nešikovnější než ty, co jsem před lety trénoval, a kteří to v tomto věku zvládali v pohodě.
   Další body by již neměly být pro nikoho novinkou, přesto vzhledem k tomu, že pro polovinu hráčů a rodičů našeho týmu jsem prozatím bílé místo na jejich mapě trenérských zkušeností, tak ty, o jejichž dodržování bych vás rád požádal, přeci jen raději zopakuji:
-informujte mě vždy „předem“ formou SMS, e-mailu, či osobně, pokud vaše dítě nepůjde na trénink, či se nezúčastní zápasu. Ponechám na vás, jestli mi sdělíte i důvod. 
-nevolejte si uprostřed tréninku a zápasu děti k mantinelu a nenarušte tím práci trenérů. S tím samozřejmě souvisí i nechození na střídačku během zápasu.
-snažte se při zápasech vyhýbat konfliktům, a to i v případě chybování rozhodčích. Věřte, že negativním řvaním z tribuny jen více rozptýlíte soustředění vašich dětí na hru. My trenéři jim nastalou situaci rádi vysvětlíme a není úplně naškodu je nechat okusit i pocit nespravedlnosti, který ke sportu i životu patří. Naučí se mu lépe čelit a soustředit se na to, co je podstatné.
-respektujte pokud možno co nejvíc týmový program. Možná to ne všichni cítíte stejně, možná někdo berete hokej pouze jako vyplnění volného času a jako kroužek, kam když občas nepřijdu, tak se nic moc neděje a plný diář hokeje vám úplně nevyhovuje. V pořádku, to respektuji, ale je potřeba to říct a v klidu si to se mnou vyříkat. Ale chtěl bych věřit, že většina z nás má v sobě tak nějak zakódováno, že když něco dělá, tak to dělá naplno. A je jedno, jestli je to hokej, piáno nebo angličtina. A skoro si myslím, že toto je jedna z těch nejdůležitějších věcí, kterou bychom měli dětem předat do života. Bude jim totiž přinášet násobky užitku, který se nezdaňuje, potěší a časem je určitě vidět.
-veďte děti ke kamarádství a oceňování hodnot každého ze spoluhráčů, nikoliv k vypjaté rivalitě a řevnivosti. Snažte se jim vytvářet pro jejich sportování pozitivně naladěné prostředí, protože v něm se budou cítit lépe a jistě i rychleji zlepšovat.
-apelujte na jejich snahu, nasazení, pozornost a kázeň při tréninku a tak dál a tak dál…
   Ale raději než pokračovat již v mnohokrát vyřčených doporučeních, si vás ještě dovolím závěrem poprosit, či vyzvat, v případě jakéhokoliv problému, o jeho řešení bezprodleně a přímo se mnou. Nemá cenu takové věci odkládat, dusit v sobě, nebo o nich planě lamentovat na tribuně, či v útrobách stadiónu a při přímé konfrontaci pak jen přecházet v zaryté mlčení doprovázené soustředěným pohledem do země, nebo snad dokonce přetvořit svou nespokojenost v pokorné přikyvování, v představě, že to potomka posune byť jen o schůdek nahoru v trenérově oblibě. O to opravdu nestojím, ale především se tím nic nevyřeší ani nezmění. Osobně nemám problém si s vámi o jakýchkoliv i nepříjemných záležitostech popovídat, vysvětlit, nebo vyargumentovat. Určitě ale ne v přítomnosti dětí, ne od plných plic a pokud možno tak s chladnou hlavou. Na trénování nejsem rozhodně ekonomicky ani jinak závislý a mám i tu výhodu, že nemůžu být nařknut, že chci svému dítku nějak prošlapávat cestu. Tudíž mohu spoustu věcí říkat tzv. na plnou pusu a bez falešné korektnosti. Koneckonců nic jiného neočekávám ani od vás a budu proto rád za každou vaši připomínku, kritiku, zajímavý podmět, informaci a návrh, který by posunul naše snažení tím správným směrem.
 
 
 
TAK VÁS TADY VÍTÁME, UŽ V TOM ZASE LÍTÁME
 
   Vážení hráči, rodiče, přátelé, příznivci hokeje a pravidelní či náhodní návštěvníci těchto webových stránek vítám Vás v sezóně 2016/2017. Dnešním dnem otvírám novou stránku, kde se dozvíte vše podstatné o kategorii 3.- 4. třída SK Sršni Kutná Hora, jíž mám tu čest tento rok trénovat.
   Stránky samozřejmě slouží v prvé řadě pro informování hráčů a jejich rodičů o novinkách a dění v kabině, jakož i k prezentaci našeho hokejového teamu. Můžete zde s námi prožívat všechny zápasy i s následným hodnocením, podstatné události i roztodivné legrácky, protože s úsměvem jde všechno líp!!! Občas se možná pokusím zaměřit pozornost na všeobecnější oblasti hokejového života, ale nebojte se, rozhodně se nepokládám za toho, co by měl někomu radit a poučovat. Pouze nabídnu své názory a zkušenosti k zamyšlení a eventuelní inspiraci.
   Aby však nedošlo k nějakým zbytečným nedorozuměním, předem upozorňuji, že stránky nejsou určeny pro povahy, které nejsou schopny či ochotny si občas udělat, nebo přijmout legraci, či kritiku i své vlastní osoby nebo potomka. Dále pak, jak už mnozí rodiče zjistili, že zde občas zařádí "tiskařský šotek", proto předem děkuju všem, kteří mě upozorní na případné chyby a překlepy, kterých se zde dopustím.
   Jinak struktura menu a podstránek se zásadně nemění, tudíž sekce, na které jste zvyklí, jsou na obvyklých místech a samozřejmostí zůstává, že rubrika „Výkonnostní testy“ bude pravidelně (po každém tréninku) aktualizována. Podle loňského modelu zachovám v logu stránky prezentaci hráčů přihlášených na letní soustředění a na hlavní stránce se budu i v této okurkové sezóně snažit nezahálet a přinášet vám rozhovory s hráči v tradiční rubrice „Tento týden slaví“, jakož i exkluzivní reportáže z přípravy a vůbec dění v našem týmu, pro které zakládám novou rubriku „Co nového za dveřmi?“.
   Jak tedy vidíte, plány a předsevzetí jsou veliká, takže pokud chcete být v obraze a vědět co bylo, co se děje a co se chystá, tak sledujte naše stránky pokud možno pravidelně. Jinak jakýkoliv názor či polemika prezentovaná slušnou formou zde bude mít své místo, a proto svými příspěvky a návrhy zkuste spoludotvářet naše stránky, protože tu jsou především pro Vás!   
   A protože nová sezóna 2016/2017 již nezadržitelně klepe na dveře, je to myslím důvod, si rovnou v kostce nastínit, jak bude letos probíhat jarní příprava. Takže začínáme v pondělí 25.4.2016 a scházet se budeme v pravidelném režimu pondělí-středa-pátek od 15.30 do 16.45 hod. v kabině na zimním stadionu. Na trénování budeme využívat především umělou plochu, která vystřídá led a dále pak schody a prostory tribun, střelnici, tělocvičnu a okolí ZS. Neočekávejte nějaké maratóny a hroznou zátěž, ale spíš chci pokračovat ve sportovních hrách a rozvíjení šikovnosti, obratnosti a rychlosti. I když posilovat vlastním tělem a soutěžní formou taky trochu budeme. No a součástí každého tréninku pak bude výkonnostní test a dovednostní stanoviště se střelbou nebo stickhhandlingem (technika hole). Do kabiny si přineste každý své pití, ručník, věci na převlečení, sportovní obuv na plochu (nemůže být ta, ve které přijdete z venku), hokejku, hokejové rukavice, gólmani kompletní výstroj a především dobrou náladu a kamarádské vztahy.
   Laťka nastavená na letošní sezónu nemůže být rozhodně níž, než jsme ji vytáhli s přípravkou v té minulé. Je tedy popravdě hodně vysoko a nečeká nás vůbec nic jednoduchého, ale „Malý ten, kdo zná jen malý cíl“ (Svatopluk Čech). Za sebe vám mohu slíbit, že se budu snažit připravovat co nejkvalitnější tréninky, které by vaše děti výkonnostně posouvaly kupředu a přesto a především bavily. Zda a jak danou možnost využijí, bude pouze na nich a jejich vztahu k hokeji a sportu. Já ale věřím, že nás čeká sezóna plná příjemných okamžiků a radosti, na jejímž konci přijde jen to, co si zasloužíme za naši práci v tréninku a vybojujeme na ledě. Záležet bude na každém z nás a především na přístupu s jakým se k tomu postavíme, protože k úspěchu nevede výtah, ale pouze schody. Zní to sice jako fráze při volbě Miss, ale nedá se nic dělat, v životě to tak je.
   Děkuji za pozornost. Přeji hezké zážitky v nové sezóně, úctu jeden k druhému a radost ze svých dětí. A protože na úvod je toho až až, tak něco o praktickém fungování naší kategorie a kabiny až v příštím příspěvku.

 

TOPlist