Založit webové stránky nebo eShop

2011/2012

Vítejte! Welcome! Willkommen! Здравствуйте!
ve světě hokejového týmu Dorost SK Sršni Kutná Hora
 sezóna 2011/2012
 
PAVEL SIROTEK
(pro zvětšení kliknout na obrázek)
  
 
Chtěli jsme Vám jen vyjádřit, jak moc si ceníme toho, co jste pro nás udělal, a to nejenom během letošní sezony, ale v průběhu naší celé hokejové kariéry. Věnujete nám tolik času a neučíte nás jenom jak hrát hokej, ale také hodnoty které jistě budeme potřebovat v životě. V tomto čase, kdy se všichni zdají tak zaneprázdnění si ještě víc ceníme že nám věnujete svůj čas, i když věci nejdou vždy podle představ, i se ne vždy daří.
VÁŠ DOROST
 
 
 

SEZÓNA SKONČILA - NEZAPOMEŇTE!

   Je dobojované…jak občas říkala komentátorská legenda - Karol Polák. Sršni urazili za letošní sezónu velký kus cesty a myslím si, že by bylo zcela zbytečné vypisovat jednotlivé úspěchy, kterých letos dosáhli. Do soutěže jsme vstupovali s nejvyššími ambicemi, ovšem zůstali těsně pod vrcholem. Přesto. Stali jsme se MISTRY Krajské ligy dorostu a dokázali to, o čem snilo mnoho jiných týmů a několik ročníků kutnohorských dorostenců před námi. Je však konečné druhé místo v kvalifikaci o Ligu staršího dorostu úspěch? Anebo je to málo? Každý si musí odpovědět sám. Já osobně mám smíšené pocity. Kvalitní, nikoliv však široký kádr na postup určitě měl, ale zranění, hory, absence trocha toho štěstí a v některých fázích i větší vůle a zkušeností zapříčinily, že to dopadlo, tak jak dopadlo. Přesto za sebe mohu říct, že pro mě to byla nádherná sezóna, na kterou nikdy nezapomenu.
   Poděkování patří všem hráčům bez výjimky, rodičům i fanouškům, kteří svým skandováním dodávali klukům síly i v těch chvílích, kdy si ani oni sami nebyli jistí, zda ještě nějakou mají, asistentům i organizačním pracovníkům, kteří se jakkoliv podíleli na chodu našeho týmu. A já jen doufám, že z letošní sezóny nemám dobrý pocit jenom já, ale především právě vy všichni.
   Dnes dopoledne jsem zavítal do posmutnělé kabiny, kde přesně před rokem (4.4.2011 byl první trénink jarní přípravy) začal příběh letošního dorostu. V místě, kde obvykle bylo značně veselo a éterem létaly vybrané historky, kde v příjemné atmosféře očekávání věcí příštích probíhaly zaběhlé rituály, které patřily do koloritu naší kabiny bylo tentokrát ticho. A pak jsem dostal ten nápad. Aniž bych chtěl jít sentimentálně proti proudu času, napíšu letos takové pseudo-hodnocení, ve kterém nesdělím pouze své postřehy a názory na jednotlivé hráče, ale podívám se i pod pokličku každého z nich. Přinesu zkrátka trochu toho bulváru, polopravd a zajímavostí na hráče, kteří alespoň jednou navlékli sršní dres v sezóně 2011/12.
   Seriály se to momentálně všude jenom hemží. I já jsem propadl této mánii a připravím pro vás na každý den jeden díl, který bude věnován, vždy jednomu členu našeho týmu. Neberte to příliš vážně a přistupte k němu jako k večernímu odreagování, ze kterého si možná i něco málo odnesete.
   Takže se příjemně usaďte, zamíchejte kávičku a proklikejte tuto stránku, protože aniž jste to postřehli, nacházíte se právě v jednom imaginárním hokejovém dni a začíná úvodní díl s názvem:
 
TRENÉR SÍRA
   Se strhaným výrazem v tváři (nápadně připomínající výraz psa plemene Basset) se loučím před zápasem se svojí rodinou. Hlavou se mi honí spousta myšlenek…. Přijme mě rodina po nadcházející blamáži ještě do svého středu, budu i nadále její hlavou??? Co děti, mám šanci zůstat jejich vzorem??? Cestou na zimák si zapaluji svoji, nevím kolikátou, poslední cigaretu, a protože jsem v těžké depce, zcela ignoruji své okolí. V duchu si připravuji motivační předzápasový projev ala Milouš Jakeš: „Nic nemá smysl, proč jsme vlastně na téhle planetě? Stvořiteli, proč si bral  Adamovi to žebro? Do teďka se mohl šťourat do kůry stromu a nikdy by ho nenapadlo zblajznout to jablko. Nikdy by se lidi nenamnožili, nikdy by je nenapadlo vzít si na nohy brusle a do ruky ty ohnutý klacky“. Na zimáku mě čeká nemilé překvapení. Hodnocení útulnosti naší kabiny nechám na jiných, avšak nezaměnitelně nepříjemné aroma připomínající jakousi směs pižma, plísně a kolínské lehké děvy, která klienty spíše odhání, nežli vábí – to je i na mě moc.
   S ochranou rouškou po vzoru japonských turistů se postupně adaptuji v kabině, a začíná úsek s hvězdičkou. Prosím proto jedince mladší osmnácti let, aby přeskočili následující odstavec!
   Již při mém příchodu se většina chlapců, jak je jejich zvykem baví o sexuálních tématech a s přibývajícím časem to začíná spíše připomínat čekárnu doktora Uzla, nežli hokejovou kabinu. Přednášené skutečnosti jsou různorodé, a tak se na tomto místě omlouvám případným puritánům, ale když se sejde v jedné místnosti tolik erudovaných odborníků, nabitých „letitými“ zkušenostmi a praxí, dochází někdy na termíny možná až za hranicí vkusu. Každopádně debata je natolik poučná, že si někteří mladší „lékaři“ dělají poznámky a my staří profesoři nechápeme a nerozumíme….
 
 
MARTIN PIPEK
   Přímo u dveří kabiny sedí s číslem 9 Martin Pipek, pokračovatel rodové přezdívky „Pípa“. Během své, po několikaleté pauze, první sezóně opět mezi Sršni se zařadil mezi stálice a opory týmu. S jeho příchodem ožila a především zkvalitnila hra naší první útočné formace. Jeho drzé a technicky vytříbené parádičky s pukem dokážou nadchnout oko nejednoho hokejového labužníka, ale někdy i zapříčinit zbytečně inkasovaný gól. Martin je hráč s nejtvrdší střelou, který „když se mu chce“ dokáže hodně, ovšem i provokatér, který gesty a průpovídkami umí na ledě zapříčinit atmosféru hustší než před finanční krizí na Wall Street! „Chci být jako Chára“ zdůvodňuje poté své chování: „Ty už jsi jako Chára ..… vysoký ….. v sedě“ zní Zdeňkovo ujištění. Když se ale Martin projeví svým rebelským úsměvem a neustálými kanadskými žertíky, nemohu se ubránit srovnání s jiným nezapomenutelným rošťákem z filmu Obecná škola. Ano Martin je hold náš Rosenheim, který místo: ,,Povídám, …… chci do Vršovic“, říká: ,,Povídám, …… chci do juniorky“. V následující chvíli se však ozve bouchnutí dveří: „Jmenuji se……… Igor Hnízdo!!!(pardon Síra)…….. a vy jste moji žáci!!!(vlastně hráči)“!!!
 
 
ADAM SIROTEK
   Místo, které momentálně obývá hrdina včerejšího dílu Martin, ještě nedávno patřilo Adamu Sirotkovi, který nosíval dres číslo 8 a já si marně lámu hlavu, jak vznikla jeho přezdívka „Tvaroh“. Bohužel návrat našeho bývalého fantóma v brankovišti se odkládá, protože obří nateklé koleno, které v sobě, během 8 punkcí za poslední rok, skrývalo tak hektolitr tekutiny a být na poušti, je to fikaný trik, jak se zachránit před smrtí žízní, čeká za pár dní další operace. V životě, ať už sportovního nebo civilního světa, nalezneme hodně příkladů, kdy musel člověk překonat mnoho překážek v podobě nemocí, zranění a jiných nepřízní osudu, aby nakonec dosáhl svých cílů. Přestože Adam přesunul velké množství svých aktivit na pole hudební, na hokej nezanevřel, tým neopustil a chodí kamarádům aspoň fandit, pomáhat na časomíru a počítat diváky. Častokrát promlouvá hráčům na trestné do duše a motivuje o přestávce otázkami typu: „Co ještě uděláš pro úspěch v dnešním zápase“? Pro dokreslení atmosféry v kabině mezi třetinami uvádím i několik odpovědí:
David: „Radši už se nebudu hýbat a budu jenom čekat, že mě trefí“
Mates: „Cokoliv je zbytečný, stejně budu marnej…“
Petr: „No tak jestli bych měl pro úspěch týmu udělat to nejlepší, tak se svlíknu a půjdu fandit jako ty“
Alda: „Slíbím Dominikovi, že s ním budu v případě úspěchu po zápase laškovat ve sprchách“
Janek: „Vezmu si svojí pilulku – „Janova bomba“ (hroznový cukr, aspirin, feferonka) a uvidíš, jak budu lítat“
Marw: „Budu hrát na 160%, ale ještě se musím zeptat prof.Heřmánka, kolik to vlastně je“
 
 
 
 DAVID MARVAN
   Ve včerejším díle poslední odpovídající David Marvan „Marw“ sedí hned vedle Martina a jeho léta oblíbeným číslem dresu je 12. Co říct k tomuto hokejovému pohodáři, který nejspíš chodil do školy gentlemanství Ondřeje Havelky a možná i čte „Etiketu“ od Ladislava Špačka, neboť jeho šarm a vystupování okouzluje nejen všechny naše fanynky, ale i rozhodčí. Patří k základním kamenům naší defenzívy a stálicím, která již více než 10 let brázdí ledová kolbiště. Rád a výborně střílí, především ze své oblíbené pozice na vrcholu kruhu. Umí číst dobře hru a jeho rozehrávka má cit a důvtip! V obraně dokáže být nekompromisní a přitvrdit, vždy ale v rámci fair play a bez zákeřností či se zlými úmysly! I přes bolestivá zranění je neustále připravený hrát a schopný obětovat se pro kolektiv, i kdyby to mělo bolet sebevíc. Patří do okruhu hráčů, kteří se ani v kabině příliš nevyjadřují a nedávají své emoce příliš znát! A neboť nemá žádnou anomálii, viditelnou slabost, úchylku či vášeň, zůstane tentokrát bulvární okénko prázdné.
 
 
JANEK KOŘISTKA
   Další pán na holení v mém miniseriálu bude s číslem 96 (ano opravdu se jedná o číslo jeho dresu a ne ročník narození) kapitán Janek Kořistka. Je to typ silového útočníka, který oplývá tahem na bránu, schopností zavést puk do útočné třetiny a být vždy v pravý čas na pravém místě. Zatraceně dobře ví, jak se dávají góly a korunka pro krále střelců mu letos utekla o pověstný chloupek. Nebýt nepříjemného zranění, kterého ho vyřadilo z bojů na vrcholu sezóny, kdo ví, jak by to možná všechno i dopadlo??? Jeho hlavní zbraní je hra na hranici brankoviště. Schytá tam sice spoustu ran, ale když zde zapustí kořeny, nenechá se odtlačit, dokud se k němu nedostane puk a on ho svým nenapodobitelným způsobem uklidí do sítě. Podobně jako to udělal i 7x v Rakovníku. K jeho rituálu patří nezaměnitelná póza geniálního běžce Usaina Bolta a zobání údajně cukrovo-vitamínových pilulek na rychlé doplnění energie. Ale znáte to tyhle kombinace uhlohydrátů, kyselin, zásad a kdo ví čeho ještě a najednou máte neuvěřitelně roztáhnuté zornice. Kdo zná prostě příběhy Asterixe a Obelixe, udělá si určitý obrázek, jak na Janka fungují tyhle kouzelné mišmaše…..
 
PETR ŠVEJDA
   Hned vedle Janka sedí další gymplák (celkem jich máme osm) Petr Švejda čili „Žvejk“ number 11. Přiznám se, že jsem jeho přezdívku dlouho považoval za šifru zkracující jeho příjmení do slangu, ale až později mi byl prozrazen původ v postavě z filmu Star Wars. Co tedy říct k tomuto na pohled tvrdému chlápkovi, ale uvnitř dobrákovi a srandistovi? Petr je naším, vedle Marwa, nejlépe střílejícím obráncem a jeho dělovky od modré jsou opravdu smrtící nejen pro soupeřovi brankaře. Je to ofenzivně laděný bek, ale přiznám se, že někdy trnu při jeho výletech do hlouby soupeřovi třetiny. Letos na sobě tvrdě makal, poctivě trénoval a hokejově velmi ožil. Přesto by to chtělo míň se povalovat, víc bruslit a ubrat faulů, aby své zbylé feromony nemusel chodit vypouštět na trestnou lavici. Trvalým inventářem naší kabiny jsou ovšem jeho hlášky na rozhraní pesimistických frází, pubertálního vzdoru, světa rekordů a kuriozit a Brouka Pytlíka…..
 
TOMÁŠ PAVLÍČEK
   Několik hráčů z tohoto vlaku bohužel vystoupilo předčasně a jedním z nich je i Tomáš Pavlíček č.18. Hráč, který je kmenovým hráčem H.Králové se v našem dresu objevil v této sezóně vůbec poprvé. Do tréninků na ledě se zapojil velmi dobře, což ho zařadilo do první útočné formace, ovšem v zápasovém tlaku se u něj projevily rezervy především v technice a osobních soubojích. Protože nepůsobil až tolik nebezpečně pro obrany soupeřů, přesunul se časem do třetí útočné lajny. Jeho hokejové umění bohužel na pozice, které by chtěl ve výkonnostní hierarchii našeho týmu zaujímat, nedosahovalo, a protože měl velké problémy s dojížděním na všechny tréninky, dohodli jsme se na ukončení spolupráce s hokejovým dorostem. Přesto bych mu chtěl touto cestou poděkovat za odvedenou práci a jeho přínos pro náš tým. Na tomto místě by bylo ještě záhodno zmínit, že největším hitem mezi všemi bylo jeho auto-moto-přibližovadlo, které by si jistě mnozí z nás v patnácti, či šestnácti taky rádi zařídili. No a díky němuž mohl „Silnice král“ Zdeněk prohloubil mojí řidičskou paranoiu větou: „I pro tohle jsi brzda!!“
 
 
JAKUB KOUBSKÝ
   Pokračuju-li kabinou dál, dostanu se na místo, kde sedí Jakub Koubský, alias „Koubák“, který patří k benjamínkům letošní sezóny. Opravdu je těžké psát o hráči, který nastoupil pouze k dvěma zápasům a vzhledem k dlouhodobému zranění (ovšem nejenom jemu) měl absolutně největší počet tréninkových absencí. Přesto nemá větší bruslařské nedostatky a naopak u něj vnímám dobré předpoklady pro sport. V týmu, kde již nebude nejmladším členem a bude-li víc trénovat, může se stát mnohem platnějším hráčem. V souvislosti s tím bych také rád zmínil jednu kuriozitku, která Kubu poměrně věrně charakterizuje. Dokáže přijít první na trénink a potom zasněně bloudit kabinou jak Šípková Růženka ve stavu mimo reál. Jako mořská houba jen nasává pohodovou atmosféru, legrácky a vtípky, aby potom přišel až poslední na led. V trenérské terminologii se říká, že takový hráč má „rybí krev“. Na druhou stranu v praxi pamatuji nejeden příklad, kdy v určitém věku došlo k zásadnímu obratu, jak v přístupu, tak ve výkonnosti. Kuba má momentálně svůj svět, kde je mu určitě dobře a uvidíme, jestli se hokej do něj dostane někdy trochu víc.
 
 
JENDA TVRDÍK
   Deváté pokračování miniseriálu z kabiny Sršňů bude patřit našemu největšímu pracantovi a pilné včelce Jendu Tvrdíkovi, který je zase o krok blíže vyřazení dresu s číslem 55 a jeho vyvěšení (samozřejmě až po skončení kariery) pod strop naší haly. Tady jsou asi nějaká hodnocení tohoto komplexního hráče naprosto zbytečná - Jenda je náš, podle statistik nepochybně, nejlepší hráč. Jeho rychlost, elegantní bruslení a sniperské instinkty jsou výjimečné. Hokejové srdíčko, produkce tzv. totálního hokeje s neuvěřitelným nasazením, fyzičkou a obětavostí dokáže strhávat i ostatní hráče. Největšími souputníky a dá se říci, že i nevlastními bratry jsou Mates s Dominikem. Jejich letité partnerství ve společném útoku z nich tvoří údernou trojku, na kterou je opravdu radost se dívat. Spíše než vypisování jeho dalších kvalit se ale nyní podívejme trochu i na jeho odvrácenou tvář. Jak již bylo řečeno, svým výkonem dokáže spoluhráče motivovat, ale umí je za předváděný antihokej i pěkně sjet. A pak můžeme být svědky všech fází jeho tradiční psychické neodolnosti, která začíná dýcháním připomínající pacienta sanatoria „Buchtův kopec“ na útěku. Dále pokračuje osočováním sám sebe, po kterém jeho emotivních výtek není ušetřen žádný hráč, táta, ani trenér. Ovšem v nevypjatých situacích je to naprostý pohodář a slušňák, který rozvěšuje v kabině svoje nažehlené věci v pravidelných odstupech kolem sebe, čímž jeho místo vypadá spíše jako menší butik nežli hokejistův prostor. Do jeho vybavení patří i několik nádobek zázračného preparátu, který nápadně připomíná modrou tekutinu z trilogie Kameňák. Jenda mě však ujišťuje, že ji má na údržbu své výstroje, ale co tím má konkrétně na mysli, když holky se za ním táhnou na zimák jak tažní ptáci na jih, nevím, nevím. Přes nezpochybnitelné hokejové dovednosti, však nezapomenutelným a možná i největším přínosem pro pohodovou náladu v týmu zůstává jeho oslava letošního titulu, kde odhodil veškeré zábrany…….. Protože jsem však vázán slibem mlčenlivosti jako každý Sršeň……..už ani písmeno…… Fučík.
 
 
PAVEL ŠVEJDA
   Dnes zaměřím svojí pozornost na svého jmenovce Pavla Švejdu zvaného taky „Pája“. Je držitelem čísla 10, které již mnoho mužstev NHL, na počest svých nejlepších hráčů navždy vyřadilo z používání, ale do K.Hory doufám žádná číselná inspekce nedojde, tak buď Pavle v klidu a nos ho dál, protože mi ho vyřadíme až teprve s koncem tvé kariery. Šňůra bez absence, čítající i s minulou sezónou 69 zápasů, je naprosto výjimečná a úctyhodná, ale nebudeme se pitvat v historii a přejdeme rovnou k charakteristice tohoto velkého hráče a bojovníka. Pavel je znám svým nekompromisním hokejovým stylem, kde dokáže skloubit své technické a bruslařské vlohy s jeho přirozenou tvrdostí. Vzniká tak mix, který mnoha soupeřům nesedí a působí na ně jak červené plátno na býka. Tento pilíř našich zadních řad umí vybojovat zdánlivě ztracený puk i souboj, nekompromisně trestat chyby protihráčů a rád a dobře vystřelit. Patří do okruhu hráčů, kteří jsou v kabině hodně slyšet a svými vtípky udržují dobrou pohodu. Na ledě je ovšem naprosto nekompromisní a emotivní. Takový náš Jekyll a Hyde, kterému když přeteče pohár trpělivosti - zarudnou oči a v krátkém epileptickém záchvatu se jeho paže promění v kladiva, kolící soupeře bez ohledu na jejich počet, sílu a výšku. V letošní sezóně rozšířil své hokejové aktivity i na asistenta trenéra přípravky, což je chvályhodné a doufám, že jeho příkladu budou někteří následovat. Zlí jazykové sice tvrdí, že tak činí, protože je momentálně singl (holky nechápu, kam jste dali oči, takový hezký a hodný kluk) a jeho malí svěřenci mu na tribuně kompenzují absenci fanynek. My, co jsme ale někdy trénovali přípravku, hodnotíme kladně jeho prozíravost, protože víme, kde jsou vždycky ty nejhezčí maminky.
 
JAKUB LÁZŇOVSKÝ
   Svůj jedenáctý díl miniseriálu z naší kabiny dnes věnuji Kubovi Lázňovskému mezi kamarády taky zvaného „Pusík“. Abych řekl pravdu, netuším prapůvod této přezdívky, a tak se tomu nebudu více věnovat. Od minulé sezóny se určitě výkonnostně posunul vpřed, což prokazoval především v rámci jarní přípravy a na trénincích v úvodu sezóny. V této době taky naskočil do 7 zápasům, ale stále velké rezervy v bruslení, technice a práci s pukem mu bohužel neumožnili prosadit se do užší sestavy týmu, který hraje na špici tabulky. A tak jeho zájem postupně opadal, až se dobrovolně stal pouze náhradníkem. Zatím nemá výkonnost, která by mu umožnila větší herní využití a pro zlepšení tohoto stavu, bude v prvé řadě zapotřebí pravidelnější tréninková docházka. V kolektivu toho bohužel moc nenapovídá a z kabiny se většinou vykrade potichu a bez povšimnutí, jako by byl pára nad vodou.
  
 
DAVID JESTŘÍBEK
   Další díl našeho pravidelného seriálu bude patřit Davidu Jestříbkovi nositeli rodinné přezdívky „Jestřáb“, která se pouze doplňuje přívlastkem (malej, velkej, nejmenší) vyjadřujícím konkrétního člena tohoto hokejového rodu. Je vlastníkem slavného čísla 5, které v minulosti nosila na dresech taková jména jako Jaroslav Holík či Milan Chalupa - no na repre to zatím není, ale na Sršně určitě jo. David se jako nejšikovnější hráč r.97 stal platným členem třetího útoku, kde dostával i přednost před některými hráči r.95. A já musím zcela upřímně říct (vlastně napsat), že pokud hrál, patřil k nejlepším této formace. Bohužel třetí útok většinou nechodil na přesilovky a oslabení, tudíž někdy toho času na ledě nebylo tolik, jak by si asi představoval, a tak se rozhodl opustit naše řady. Hrát a být herně viděn je zcela pochopitelně největším přáním snad každého hráče. Ale na druhou stranu. Je snad zřejmé, že v tříročníkovém dorostu se ti nejmladší výrazněji prosadí, pouze pokud budou pracovat nejen kvalitně, ale hlavně více, než je obvyklé u ostatních. A pokud je tomu paradoxně přesně obráceně, nemůže nikdo očekávat zázraky. Budu pracovat – dostanu hodně prostoru na ledě! Nebudu pracovat – dostanu ho taky! To přece nedává smysl. To je výchova k něčemu, co v pozdějším životě vůbec nefunguje. Ale už dost toho moralizování. Doufám a věřím, že David cestu mezi své dlouholeté spoluhráče a kamarády opět najde, protože dveře kabiny má neustále otevřené. Vždyť kde jinde se o sobě a ostatních dozvíš tolik nových a nečekaných informací a pamatuj, že florbal je hokej pro ty co neumí bruslit, a to ty rozhodně nejsi.
 
 
DOMINIK JIRÁŇ
   Další volné pokračování tuze (ne)oblíbeného miniseriálu napříč naší kabinou, tentokrát zaměří svoji pozornost na Dominika Jiráně. Podívejme se nyní, co tohoto hráče s číslem 14 prozrazuje. Dominik je nejmladší z bratrského tria sportovního klanu Jiráňů - jeho starší bratři nejspíše chtěli ještě jednoho sourozence, kterého by učili sportovním dovednostem. Že se jim přání vyplní a benjamínek rodiny je svými dovednostmi ale zastíní, asi nečekali. Sice nevyniká mohutnou postavou, ovšem jeho dravost a nebojácnost v kombinaci s hokejovým umem a šikovnýma rukama je velmi účinnou zbraní. Těžko se obírá o kotouč, na pětníku se dokáže uvolnit a zamotat hlavu soupeři různými fintami okoukanými z You Tube. Výraznou stránkou jeho povahy je naprosto sebevědomý projev, protože ať dělá cokoliv, či hraje na jakémkoliv postu, vždy se ohodnotí velmi pozitivně, poplácá se po ramenou, obejme se, a kdyby to šlo, tak se i políbí na tvář. Pravdou však je, že jeho suverenita a exhibicionismus ho ženou za lepším výkonem. Mimo hokejovou arénu je to velký šprýmař a srandista a jeho vtípkům neunikne nikdo v jeho dosahu. Ač není příliš vidět, o to víc je slyšet a jeho popichování a hlášky již patří neodmyslitelně ke koloritu naší kabiny. Vždyť všichni známe jeho návrhy skryté do nenápadných slovních spojení, jako například, že políbili autorovi hattricku zadní partie, což nám ale zavání patrně jeho nenaplněnými touhami...
 
 
ZDENĚK JELÍNEK
   V dnešním díle uzavřeme pravou polovinu naší kabiny, kde se nachází i velitelský stolek, u kterého sedává vedoucí mužstva, týmový pokladník a kustod Zdeněk Jelínek. Za jeho přítomnosti bývá v kabině tradičně ticho, neboť vedoucí má rád svůj klid, když s kalkulačkou v jedné ruce, logaritmickým pravítkem v druhé a matematickými tabulkami v podpaží se snaží spočítat vybrané peníze. Co ale nového prozradit na tohoto známého hokejového nadšence a věčně mladého chlapíka, který dle Ilčiných slov shodil na ideální váhu a navíc prý přeměnil tukové zásoby ve svalovou hmotu? Snad, že nic není zadarmo, a proto kufr jeho auta obsahuje spoustu záhadných preparátů, které aplikuje zevně i orálně a samozřejmě nechybí ani několik deodorantů a voňavek. Pravdou však je, že vedle něj já působím poněkud korpulentně a obzvláště nápadné těhotenské bříško dává jasně najevo, že zdravý životní styl je pro mě věcí zapovězenou… Ale zpět k Zdeňkovi. Že tenhle člověk zařídí, sežene a umí opravdu vše (a není nereálné, že nám jednou bude kynout i z Pražského hradu) nám opět předvedl v Jablonci, kde nápadně připomínal postavičky ze seriálu Pat a Mat. Postupně bylo potřeba obstarat: Jendovi - vestu, Pípovi – rukavice, Dominikovi – lokty, Petrovi – řemínek na přilbu i s montáží, Jankovi a Pípovi – generální servis jejich dekádu starých korčulí a Alešovi – upgrade prasklé kudly. Zdeňkovi proto začal závod s časem. Nebudu vás déle napínat, vše proběhlo k spokojenosti, a tak mohli všichni nakonec vyběhnout na led. Od té doby už ale chodí na zápasy s kufříkem plným nářadí, různého materiálu a léků, díky čemuž je v určitém podezření, že pravděpodobně přepadl železářství i s lékárnou a k tomu ještě vybral automat na pánské ochrany. Když nad tím tak přemýšlím, nikoho by asi ani nepřekvapilo, kdyby se v případě potřeby vytasil i s mobilní bruskou, nýtovačkou, operačním sálem a prezidentským perem. Takže mé moudro na závěr zní: "Komu se nelení, tomu se .... Jelení".
 
 
DAVID JELÍNEK
   Dnes se opět vracíme k mému prvotnímu plánu, a to představování hráčů, ovšem tentokrát se přesuneme již na levou polovinu kabiny. Zde, přímo u dveří, má svůj kutloch jmenovec našeho nejvyššího - David Jelínek – „Jelen“. Tedy doufám, že jsem se nedopustil nějakého faux pau s popřením příbuzenského vztahu s naším nejvyšším. Přeci jenom hokejový klan Jelínků je mocný, Kutná Hora malé město a David pořád roste a roste… Ale zanechme laciného bulváru a prozraďme na naší jedničku mezi tyčemi s identickým číslem i na dresu, že patřil k největším oporám, bez jehož skvělých výkonů bychom letos rozhodně nevystoupali tak vysoko. S ním v zádech nabíral náš tým jistotu a klid. Mohl se dostatečně soustředit na útok s vědomím, že některá zaváhání a minely spolehlivě uhasí. V letošní sezóně byl absolutně nejvytíženějším maskovaným mužem, když odchytal v podstatě všechna utkání. Stejně jako zbytek týmu se ani on během celého ročníku nevyhnul i slabšímu období, ale v pravý čas a ve zlomových momentech prokázal, že je typická opora mužstva. K jeho rituálům patří poklidná, soustředěná příprava, připomínající meditaci buddhistického mnicha, na jejímž konci je pro mě vždy překvapením, že při ní neusnul. David je zkrátka tichý kluk, který toho v kabině moc nenamluví, ale který jak oblékne tu svou neprůstřelnou vestu (připomínám rekord 160 min. bez obdržené branky), nechá za sebe mluvit své výkony. Pohled do brankoviště na změť jeho pohybů pak připomíná bubnovou točící se pračku, v níž se občas mihne k vidění ... lapačka ... slajd … beton ... rychlé vyjetí … vyrážečka … širočina ... tyčka … rozklek ... příložník … skluz ... hbitý přesun po brankovišti ... vypadlá čočka … rozštěp, za což se mu intimní partie odvděčí poměrně nepříjemnou bolestí těsně vedle ozdoby jeho mužství...ano vážení - úchvatná podívaná!!! 
 
 
MATES JELÍNEK
   Do třetice všeho dobrého i zlého (jak kdo chce) dnes opět Jelínek, ale tentokrát Matouš, Mates, Matýsek (taky jak kdo chce). Prý snad syn našeho team managera, což v tomto případě nepotvrzuje pouze rodný list, ale i několik shodných tělních i mimotělních abnormalit. Než však odhalím trochu toho bulváru na našeho věčně rozesmátého fištróna se žlutou přilbou, čímž se staví do jasné opozice proti většinové partě černopřilbařů, takzvaných Dark Waderů známých ze Star Wars, něco málo charakteristiky z ledu. Mates je velmi dobrý bruslař se smyslem pro kombinaci a konstruktivnost. Svojí technickou hrou dokáže sobě i spoluhráčům připravit spoustu příležitostí, čímž se etabluje na pozice nejlepších hráčů a tvůrců hry. Jeho velkou předností je univerzálnost, která z něj dělá velmi ceněného a platného hráče do obrany i útoku. Zkrátka taková holka pro všechno. K tomu všemu ještě letos přidal výrazně lepší střelbu (přesto je stále co zlepšovat) a „nejlepší“ plnění týmových povinnosti. Na 91% znamená – nevynechaný ani jeden zápas, pouze osm tréninkových absencí na suchu a osm na ledě - před tím se nedá než smeknout. Ale abych jen nechválil – stále schází větší výbušnost a především rychlost prvních kroků. Když se přesuneme od ledu za dveře kabiny, platí za vtipálka, který vždy přidá nějakou trefnou poznámku, otírající se především o trenéra. Ani v tomto případě nepadlo jablko daleko od stromu. Jinak Mates spolu s Martinem jsou vnímání jako legendární peciválové, kteří po příchodu z ledu jen sedí a žvaní. Než vstřebají a uloží načerpané poznatky z tréninku (jak tedy tvrdí oni), odchází ostatní již vysprchovaní domů, zatím co oni nemají ani zuté brusle. V běžném životě se pak snaží převtělovat za Batmana, či jeho kamaráda Spidermana a předvádět jejich povedené komiksové kousky. Vzhledem k četnosti a závažnosti všech jeho poranění a následně absolvované gastroskopii, enteroskopii, bronchoskopii, uroskopii, magnetické rezonanci celého těla, rentgenu lebky a v neposlední řadě i výtěru všech otvorů a dutin, lze usuzovat o úspěšnosti jeho pokusů…P.S. Jedna pikoška na závěr. Mates se oblékl na jednom z posledních tréninků do gólmanského a chytal..., ovšem nebylo možné mu dát gól mezi nohama.
 
 
MICHAL MACHÁČEK
   Postupujme dále do vozu, čili dalším borcem, který dnes vstoupí na piedestal slávy je Michal Macháček. Jeho přezdívka „Blecha“ nevznikla jistě náhodou, ale zda to má co dočinění s jeho robusní postavou, či kladným vztahem k osobní hygieně nechám na jejím autorovi. Tedy bratru Matějovi. Pravdou však je, že již minulý rok se dožadoval změny jména na tričku ze soustředění na „Moucha. A proč ne? Takže Moucha je upřímným, společenským a kamarádským typem, který vzhledem k tomu, že patří do skupinky našich benjamínků, neměl letos nejjednodušší roli v týmu. Přesto můžu napsat, že jí přijal poctivě, a tak jak bylo potřeba. Vím, že to není vůbec jednoduché víc trénovat než hrát, přesto nikdy se nenechal odradit malým eis-timem, chodil dál poctivě na tréninky a v případě nemoci byl vždy omluven. Vzhledem k tomu, že byl prvoročákem v dorostu, je pochopitelné, že za některými hráči fyzicky ztrácel. Bez důrazu a se zbytečně velkým respektem ze soupeře se málo prosazoval, ovšem v jeho případě se jedná především o otázku většího sebevědomí. Jeho největší devízou jsou herní zkušenosti nasbírané v minulých sezónách a vzhledem k tomu, že v nadcházejícím ročníku již nebude z nejmladších, očekávám jejich větší přenesení do hry. Takže největší úkol pro jarní a letní přípravu – modelováním zátěžových situací odbourat zbytečné obavy a strach, protože Michale máš na víc, než hrát jenom záškodníka a chodit na to jak partyzán - od zadu...
 
 
LÁĎA ŠVÁB
   Posledním do party našich beků je Láďa Šváb, který patří do skupiny borců, kteří nemají své kořeny přímo v hokejové líhni sportovních talentů pod Barborou, neb je to ryzí Malíňák. Teď by se však hodilo napsat, co tohoto hráče s číslem 44 charakterizuje. Láďa je obrovský bojovník a srdcař, který hraje pro tým a nevypustí žádný souboj o kotouč. Jedná se o sportovce, který má v sobě zakódovanou pravdu, kterou učili Řekové již 500 let před narozením Krista: „Nejlepší věci jsou ty nejtěžší“. Jako by mu situace pod tlakem dodávaly sílu a zdokonalovaly jeho dovednosti. Svůj post obránce zvládá s herním přehledem, správnou volbou místa a se svou buldočí povahou umí vyčistit prostor před Davidovou bránou. V případě narušení jeho intimních prostor dokáže i přitvrdit muziku a pro ránu pak nechodí daleko. Vyniká však především rychlostí a přímočarostí, kdy zarputile dobruslí a překazí i zdánlivě vyloženou šanci. Jeho velkou slabinou je rozehrávka a vůbec nahrávka v pohybu. Jakmile se rozjede s pukem, ztrácí přehled a jeho nahrávky zaškrtávají často políčko – adresát nenalezen. Takže Láďa ode mě dostane tenisák se starou artistkou a bude po odpoledních za barákem o zeď pilovat rozehrávku. A ještě jeden námět na jarní přípravu. Letos mu to tam moc nepadalo a paradoxně svůj jediný gól si nechal až na derniéru s ruským Odincovem, takže pohonit i střelbu. A co prozrazuje tohoto nebojácného hráče mimo hokejové arény? Láďa patří do okruhu emotivních hráčů, kteří se v kabině často hlasitě vyjadřují a jako jeden z mála dokáže důsledně vysvětlit, co je třeba zlepšit. A právě i proto, je pro tým nesmírně cenný. V šatně sedává zásadně svlečen do půli těla a v Adamově rouše se protahuje naproti otevřeným dveřím od kabiny, což posléze, poněkud zmateně, odůvodňuje rychlejším chladnutím těla. My ostatní však moc dobře víme, že Láďa doma tajně posiluje a pro udržení kondice je neustále na antibiotikách. Svoje vypracované tělo pak rád vystavuje na odiv a zároveň, aby čekající hloučky fanynek měly neustálý přehled....
 
 
JIŘÍ TVRDÍK
   Dovolím si udělat malou výjimku exkurzí naší kabinou a mimo pořadí věnuji dnešní díl asistentovi našeho týmu a svému dlouholetému organizačnímu spolupracovníkovi - Jirkovi Tvrdíkovi. A proč tato mimořádnost? Důvod je zcela prozaický - dnes totiž slaví a pro jistotu hned raději dodávám - svátek Jiří. To, aby náhodou někdo nevytvářel souvislosti s jinými výročími těchto dní - 20.4.Adolf Hitler, 22.4.V.I.Lenin, 24.4.Jiří (jsi v móóóć pěkné společnosti). Pro jistotu rychle opustím toto prapodivné panoptikum minulého století a popřeji Tobě i malému Jirkovi všechno nejlepší. Když už jsem u toho vinšování, nedá mi to ještě nezmínit, že Jirka za pár dní slaví malé životní jubileum. Numerickou hodnotu dosaženého věku na tomto místě rozhodně zmiňovat nebudu, neboť jsou čísla, která se v životě muže zdůrazňují (délka lichých končetin, délka pokusu o reprodukci, počet vypitých piv během soustředění, s tím spojené umístění v prestižní soutěži, počet zářezů na pažbě, počet vlastních dětí a u některých i množství rekordů a kuriozit) a zároveň čísla, o kterých se příliš nehovoří (návštěvnost WC, počet nevlastních dětí, čas manželkou stanovené večerky a u velkých smolíčků bohužel i kapesného) …. Ale to už jsem hodně out of topic, což nechci, a tak zpět k Jirkovi. Vznik jeho přezdívky „Stopař“ pamatují jen někteří z nás, ale rozhodně to nebyla náhoda a váže se k nočním aktivitám ze soustředění. Jirka je svou mlčenlivostí a zdánlivou nekonfliktností pro mnohé velký otazník bez emocí a tajemný jak hrad v Karpatech. Já vám ale prozradím, že se za onou mimikrou skrývá nesmírně soutěživý typ, který opravdu nerad prohrává, ale především na výsost schopný a úspěšný diplomat, terminologií posledních dní – umlčující lobbista. No a rázem mě napadá další pěkná trojka: Dalík, Tvrdík, Janoušek (tedy já ti dneska dávám). Jinak s letošním posledním zápasem juniorky padl letitý Jirkův mýtus, a to klidného až bezemočního člověka. Výkon rozhodčích odhalil nám všem do té doby neznámé stránky jeho osobnosti. S posledním hvizdem se proměnil v bojovníka s pruhovanými tvory a jejich kabina po zápase ve výběh divoké šelmy, kde museli z jeho blízkosti raději odstranit všechny ostré předměty, dokud mu nezaberou koňské dávky sedativ. Už raději skončím s tou bulvární žumpou, popřeji ještě jednou vše nejlepší a doufám, že i přes tento pamflet, pro nedospělé i dospělé jedince naší sqvadry, zůstáváš dál polobohem...
 
 
HONZA PRÁŠEK
   Již dvacátý díl naší telenovely věnuji tentokrát dalšímu novému přírustku v kabině letošního dorostu – Honzovi Práškovi, který k nám před touto sezónou postoupil ze starších žáků. Honza je tichý poctivec, působící vyrovnaným dojmem, ale v sobě dříme opravdového muže. Moc toho sice nenamluví, ovšem vždy a ochotně přijme jakoukoli pozici v týmu a plní ji se 100% nasazením, což se cení! Zatím však bohužel neprojevil dorosteneckou výkonnost, a přestože se snaží na maximum, chybí mu kvalitnější dovednosti, důraz v osobních soubojích a lepší herní přehled. Proti průměrným týmům si odehrál svoje a snažil se plnit dané úkoly, ale proti top soupeřům váhal a působil na ledě až bezradně. Proto naskakoval do hry pouze v různých alternacích, což není zrovna záviděníhodná pozice. Přesto v jeho případě si troufnu tvrdit, že zlepšení je otázkou času, tréninku a větší herní vyhranosti. Na Honzovi vnímám ze všech prvoročáků největší posun kupředu v rámci komplexnosti a věřím, že pokud bude na sobě dále pracovat, dostaví se i výsledky. 
 
 
ALEŠ SÁDLO
   Další vzpomínkový díl spojený s cestou do hlubin hokejistovi duše má dnes v podtitulu „Alda Salda“ a cokoliv si z tohoto vyberete, vyjde vám jeden výsledek – Aleš Sádlo number 26. Jako centr první útočné formace rozhodně nezklamal a posunul svoji výkonnostní laťku v bruslení, dovednostech a herním přehledu opět o něco výše . Bodově sice nezářil, ale jeho kvality jsou jinde a svoji úlohu zvládl velmi dobře. Je to hráč, kterému nesmrdí černá práce a dobrým pressingem s dravým napadáním rozbíjel hru soupeřů. K tomu přidával svoje neúnavné bruslení, píli a především rychlost, která se náramně hodila do krámu této obávané lajny. Aleš je týmový kluk, který když je požádán, neváhá přijet ani uprostřed pobytu na horách, aby pomohl spoluhráčům v zápase. Rezervy má zatím ve hře do těla, ve střelbě a v koncovce všeobecně. I když zde je to spíš problém zbytečné nervozity a zatím neschopnosti přenést tréninkový dril do zápasového tlaku. V kabině patří Alda mezi ty, co se rádi slovně projevují, vtipkují a čuňačí, kvůli čemuž odkládá převlékání až do nejzaššího možného termínu a chodí na led až mezi posledními. Zde jsme poté svědky, jak zvykací doba na hokejovou obuv a výstroj je u něj časově velmi náročným a složitým procesem, což je dozajista způsobeno extrémně vyšším počtem chodidlových a u mě zřejmě chápavých buněk. Na ledě je pak Salda nepříliš emotivním typem hráče. Letos se však při rozhodujícím zápase v Berouně, pár minut před koncem, ještě musela ukojit 18 v dresu soupeře a pustila se s ním do křížku. Nejdřív to vypadalo, jako když se dva milenci neviděli celá léta, ale po pádu na zem spíš jako řeckořímský zápas a Alda se tak poprvé v životě podíval předčasně do sprchy. Zklamání z toho, že přišel o závěrečné vyhlášení, společnou fotku a především o koupel s Dominikem, bylo opravdu velké. Ale, takový už je asi skutečný hokejový život, ve kterém na hodné hochy z foglarovek není mnoho místa.
 
 
DOMINIK RYŠAN
   Dalším, který vystoupí na forbínu a na 24 hod. přímo do kužele světla hlavního reflektoru je Dominik Ryšan, zkráceně „Rotyšan“. Co se jeho hokejové charakteristiky týče, je potřeba připomenout, že na vstupu do sezóny a jeho výkonnosti se hodně podepsala roční pauza, kterou si sám naordinoval. V zápasech pak nastupoval na více postech, jako univerzální hráč, kterého to spíše táhne dopředu a rozhodně se díky své rychlosti neztratil. Ovšem měl problémy s technikou, především při práci s pukem a občas vypadával z herního systému. Přesto odvedl kus dobré práce, včetně gólového příspěvku při prvním vítězství v Berouně. Pak ale začaly jeho zdravotní lapálie. Nejdřív to byla zlomená ruka na konci tréninku, ke které se mi váže výrazná vzpomínka. Asi hodinu před půlnocí sedím nervózně před ordinací a pro uklidnění si z propagačních letáků nemocnice stavím bezostyšně vlaštovky, mumlám něco o pr.eli a že co se má stát, to se stane... V tom se otevřou dveře a já jsem pozván dál. Dominik se ale podivně usmívá, zornice roztažené do nebývalé velikosti a ústa vydávají bonmoty se sexuální tematikou, kterými baví zdravotnický personál, aby se následně dožadoval další dávky sedativ: „To je nejlepší jízda mého života! Dejte mi to ještě jednou!!!“.....no prostě dokonalá tragikomedie. O tom, že číslo 7 na jeho dresu nemusí být vždy tím šťastným, dokazuje další zranění hned v prvním utkání po návratu z marodky. Dominik se snažil napodobit tradici známého Hollywoodského bulváru s otisky populárních osobností kulturního života, když chtěl s pomocí soupeře podobný vzpomínkový pomník založit na mantinelu stadionu v Kutné Hoře. Bohužel jeho snaha o vyšperkování této monumentální myšlenky novinkou, v podobě otisku profilu zad, nenašla přílišné uplatnění, neboť strojník nebyl o této akci dostatečně včas informován, takže vybraný mantinel k Dominikově smůle neměl parametry rozbředlého betonu. Z tohoto důvodu samotná aplikace posléze vyústila v podivně tupý úder a naprasklý obratel. A tak si do Dominikovi kolonky můžeme napsat – opravdu smolná sezóna.
 
 
JOŽAN TOMČÍK
Tvář sedávající v kabině u dveří vedoucích do sprchy, a která se dostane na titulní stranu sobotního vydání je Josef Tomčík, všeobecně známý pod zkrácenou versí „Jožan“. S dresem č.29 toho odehrál určitě méně, než by sám chtěl, ale síla letošního kádru a s tím spojená i konkurence byla natolik velká, že většinou obsazoval post až sedmého útočníka, což zrcadlí i chudší gólový příspěvek pro tým. Nicméně, odehrál si své a s konstantní formou patřil mezi ty naše lepší hráče. Jeho výkonnost a hokejové dovednosti stále oscilují někde kolem dobrého průměru. Ve hře se to projevuje tak, že proti většině soupeřů nemá problém se prosadit, ale s těmi nejlepšími občas nestíhá a v momentech, kdy získá puk, váhá a ne vždy správně řeší herní situace. Je to otázkou zkušeností, ale i nedostatečné jistoty a suverenity získané pravidelným drilem. Pokud ale bude na sobě dál pracovat a chodit na tréninky víc než letos, bude to jen lepší! Co mě u Jožana ale mrzí, je jeho naprostá ignorace SMS oznamů, ohledně absence na zápasy. Jinak v kabině patří spíš mezi ty tiché a nenápadné, kteří se tolik neprojevují, ale nezaměnitelným úsměvem prozrazuje, jak se vtípky a legráckami baví. Podobné je to i na ledě, a proto nás všechny šokoval v Rakovníku, kdy již přestal snášet ataky soupeře a zapálené rudé oči z pod rastru jeho helmy prozradily, že z hodného hocha je naštvaný muž – bum, prásk, buch. Jinak Jožan je známý cyklistický nadšenec, který vyráží se svým otcem pravidelně překonávat hranice lidského chápání na oblíbenou okolní infraktusturu, aby ukázal, kdo že je mezi námi Contador...
 
 
MICHAL KURKA A MICHAL ŠVÁB
Derniéru našeho seriálu o týmu dorostu sezóny 2011/2012 obstarají dva Michalové, kteří sice nastoupili v jeho dresu, přesto nepatřili k trvalému inventáři kabiny.
Prvním je Michal Kůrka, který zastával s č.2 na dresu roli druhého gólmana. Co říct k tomuto sympatickému mladíkovi, ošlehaného pardubickými hokejovými zkušenostmi? Sám nevím, pro mě je Michal zatím příliš neprobádaným hráčem, kterému sice sršní krev koluje v žilách již druhým rokem, ale především však v týmu našich juniorů. Za dorost absolvoval pouze 4 zápasy, kdy většinou kryl Davidovi záda a jen dvakrát složil svoje betony i mezi tyčemi. Přesto musím říci, že trému nechal v kabině a zachytal dobře. Přeji tedy touto cestou Michalovi mnoho úspěšných sezón v sršním dresu, děkuji za jeho podíl na úspěchu dorostu a taky brankařskou perličku z Hradce, která si našla čestné místo v naší šperkovnici hokejových kuriozit.
Druhým a mladším je Michal Šváb. Hráč starších žáků, který sice nastoupil pouze do dvou utkání dorostu, ale především v tom druhém zanechal velmi pozitivní dojem. Jak zřejmě pozorný čtenář zaznamenal, jednoho nositele tohoto příjmení jsme zde propírali již před pár dny. Ano, potvrzuji, nejedná se o shodu čistě náhodnou, ale o sourozence, kteří si v nadcházející sezóně zahrají poprvé v jednom týmu. Doufám, že se na společné účinkování těší, a že i přes svůj naprosto rozdílný hokejový projev, se stanou výraznými a kvalitními díly mozaiky týmu dorostu sezóny 2012/2013.
 
 
EPILOG
Michal byl posledním hráčem, který se aktivně podílel na tom, že na letošní sezónu se bude dlouho vzpomínat. Nezbývá než doufat, že i příští rok budou Sršni patřit mezi respektované soupeře a budeme je nacházet tam, kde jsme zvyklý je vídat – to znamená nahoře.
Ještě jednou díky vám všem, počínaje brankářem a konče posledním hráčem, který otvíral dveře na střídačce. Bez kohokoliv z vás by tento tým nebyl tím, čím byl a věřím, že představujete naději pro budoucnost kutnohorského hokeje. Děkuji všem spolupracovníkům za jejich pomoc a samozřejmě nesmím zapomenout ani na fandy. Doufejme, že i příští rok si najdou na tribuny cestu a budou i nadále důležitým sedmým hráčem týmu SK Sršni Kutná Hora. Děkuji své ženě Martině za toleranci a pochopení, bez kterého bych tento časově nesmírně náročný koníček nemohl provozovat. A ještě chci říct, že každý obyčejný stisk ruky nebo poděkování potěší a dodává chuť do další práce. Upřímně si vážím všech, kteří neberou můj čas a nikoho z mých kolegů, věnovaný hokeji jako samozřejmost a jsou schopní takového ocenění. Děkuji.
V příští sezóně nashledanou a ať sláva kutnohorského hokeje opět zazáří. SPORTU ZDAR A HOKEJI ZVLÁŠŤ...
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

   Jožan sice slavil již minulý týden, ale protože byl na horách a já v časovém presu, přináším tradiční rubriku až nyní. Na vysvětlenou. Jen z důvodu železné tradice neměním trochu nelogický název rubriky a počet otázek je dvojnásobný, protože slavil narozeniny i svátek.
 
Jožan Tomčík
1.Jožane slavíš narozeniny i svátek v jednom týdnu a pak rok nic. Nepřišlo ti to někdy líto?
No, ze začátku mi to přišlo divný, ale už jsem si na to zvyknul. Ale blbý to je, protože pak už nic nemám - až vánoce.
2.Jsme sice na hokeji, přesto prozraď nám něco více o svých dalších zájmech.
Tak já rád sportuju. Hraju fotbal a kolo to už je taková normálka.
3.Máš nějakou představu o své budoucnosti, o tom co by si v životě chtěl a nechtěl?
Jako představu bych měl, ale je to ještě daleko. Takže nevím.
4.Za pár dní budou velikonoce a Sedlecká pouť. Jak tyto akce prožíváš?
Já už mám pouť jen na to, abych se tam sešel s kamarády, trochu popil a šel domu. No a na pomlázku chodím s klukama tady po Poličanech.
5.Nejsi klasický kutnohorák, protože bydlíš v Poličanech, což znamená, že do školy, na tréninky, či kroužky musíš vždy dojíždět. Osobně ze svého dětství dost dobře vím, co to obnáší. Jak to ale vnímáš ty? Nezávidíš někdy místním trochu jednodušší podmínky?
Ale jo. Občas. Musím proto jezdit autem, nebo někdy na kole.
6.Teď už ale k hokeji. Jsi hráčem, který má před zápasem raději hlasitou motivaci nebo klid na soustředění?
Dřív jsem byl raději, když se k zápasu povídalo, ale teď je lepší, když si to vyříkáme v kabině sami mezi sebou.
7.S kým si na ledě a v kabině asi nejvíc rozumíš?
Asi tak Aleš a Láďa. Spíš ty mladší kluci.
8.Jaký máš ty osobně pocit z právě ukončené sezóny?
Trochu mě štve, že jsem nemohl zasáhnout víc do kvalifikačních zápasů a samozřejmě je mi líto, že jsme nepostoupili.
9.Patříš k hráčům, kteří letos několikrát okusili i juniorský dres. Vnímáš nějaký rozdíl mezi juniorským a dorosteneckým hokejem.
No tak vzhledem k tomu, že jsou v juniorce kluci jací jsou, tak je to hodně jiný. Třeba rozcvičky tam vůbec nejsou, což jsem moc nechápal. No a jinak je to tam celkově na pohodu, nikdo se nikam nehoní, ale hokej je tam tvrdší.
10.Jsi Slávista jako táta, nebo máš rozum?
Já jsem byl vždycky Slávista.
 
 
 

SPOLEČNÉ SETKÁNÍ

   Dne 14.4.2012, což jak si každý inteligentní jedinec podle kalendáře zjistí, je sobota, proběhne slavnostní ukončení sezóny v kulturním domě v Hlízově, které bude tento rok opravdu výjimečné a spojené s akcí rozsáhlého charakteru.
   Věřím, že po přečtení oficielní pozvánky a detailů ohledně sportovního, společenského i kulturního programu se vaše natěšení na akci ještě znásobí a budete netrpělivě odpočítávat dny, hodiny a minuty do začátku.
   Od 16.00 hod. bude probíhat slavnostní představování hráčů jednotlivých kategorií, proložené sportovním soutěžením a od 20.00 hod. začne hudebně kulturní program. V průběhu celé akce bude probíhat neustálá tisková konference našeho klubu spojená s neřízenou autogramiádou hráčů, na které se můžete zeptat, koho chcete, na co chcete a zároveň se i vyfotit se svými idoly, případně si na ně i šáhnout (tahle nabídka platí pouze pro fanynky).
   Z toho pro všechny pramení, že si uděláte čas, pořešíte svoje koníčky, propustky, rodinné oslavy a přijdete posedět, pokud zdraví dovolí i trochu zasportovat, pokecat, zatancovat, popít, zasmát ale hlavně se navzájem ještě víc poznat.  
   Nezapomeňte vzít sebou rodiče, partnerky, registrované partnery či přátele a všichni včas na značkách umytí, ostříhaní, vyholení, nagelovaní, vyvonění, ať jste všichni pěkně zlatí, vždyť jste MISTŘI!!!
 
 

HC Baroni Opočno - Sršni Kutná Hora

: 7 ( 0:4, 2:2, 0:1 )

Poslední mistrovský zápas přinesl 200stý gól sezóny

 

   „Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy, ….“ zpívá Jiří Schelinger v jedné ze svých písní, avšak kdo chtěl zažít pravý opak, vyrazil 25.3.2012 s dorostenci do Hradce Králové k jejich poslednímu utkání kvalifikační skupiny proti Baronům z Opočna. Ač nepatří k mým zvyklostem děkovat hned v úvodu příspěvku, dnes učiním výjimku, protože fanoušků, kteří se chtěli se Sršni rozloučit, bylo hodně a za to a podporu v průběhu celé sezóny jedno velké DÍK!!!
   Utkání sice už nemohlo ovlivnit post postupujícího do ligy, kterým se po dopoledním vítězství v Jablonci stali hráči Chrudimi (posílám touto cestou upřímné blahopřání), nicméně vzhledem k velké vyrovnanosti celé kvalifikace a zamotané tabulkové matematice bylo stále o co hrát. Vítězství pro nás znamenalo - 2.místo, remíza – 3.místo a prohra – 4.místo. Pro někoho možná málo, ale každé vítězství posiluje morálku mužstva a zároveň potvrzuje skutečnost, že výher není nikdy dost.
   Počáteční oťukávání obou celků ještě žádný zajímavý moment nepřineslo, ale po pár minutách hry bylo zřejmé, kdo má o poznání vyšší ambice. Naši kluci kupodivu plnili, co bylo řečeno před zápasem. Lépe bruslili, byli přímočařejší, dravější a více fyzicky bojující. A za svoji aktivitu byli odměněni okamžiky radosti, a to hned čtyřmi za sebou. Nejdřív uklidnil náš tým v 8.min. dvěma krásnými brankami, během jediného střídání, Martin. A obzvláště pak ta druhá byla po efektní i efektivní samostatné akci – 0:2. Hned za čtyři minuty pojistili náš náskok v přečíslení Aleš s Jožanem, který jako by v tu chvíli vyhrál Stanley cup a v euforii chtěl proskočit ochranným sklem mantinelu – 0:3. Brankový účet opravdu vydařené třetiny uzavřel v čase 16.43 Mates, který vybruslil na kruh a jeho rychlý švih do šibenice ala Selänne rozesmutnil soupeřova brankáře – 0:4.
   Úvod druhé třetiny byl ze strany Sršňů více méně ohňostroj ofenzívních nápadů, kdy se rozjela mašinérie kombinací, kolotoče přihrávek a okulibých hokejových laskomin, které ovšem často umíraly na krásu, takže skóre se ne a ne hnout. Pak ovšem přišlo něco, na co zřejmě ani jeden z týmů hned tak nezapomene, ale to si nechte vyprávět…. Domácí gólman chytil puk do lapačky, ale protože nebyl nikým atakován, rozhodčí nehodlal přerušit hru. Z tribuny se však ozvalo zapískání, a tak všichni na chvíli přestali hrát a náš brankař se vydal v klidu do rohu kluziště na rituální uklidňovací kolečko. Ovšem rozhodčí na druhé straně stále vehementně gestikuloval: „Hrajte, hrajte!!!“ a první kdo se správně zorientoval, byl domácí hráč, který drapnul puk a po sólu přes téměř celé kluziště zavěsil do opuštěné klece – 1:4. Michal, který se v tu chvíli v poklidu vracel mezi své tři tyče, vůbec nechápal co se děje a dlouho pak nevěřícně stál v brankovišti a zpytoval svědomí. Ovšem jak řekl David na střídačce: „Tenhle gól se mu nemůže počítat, protože nebyl v brance“ a já dodávám: „Děkujeme ti Michale za tento mimořádný zážitek, který nám z paměti nikdo nevymaže, a nebýt tebe, přišli by dějiny kutnohorského hokeje o jednu nevšední historku“. Nicméně zpět k hokeji. Za pár minut nasadil vyšší rychlostní stupeň Jenda, nádherně obruslil bránícího hráče a v přímém souboji s brankařem mu nedal šanci – 1:5. Pak jsme ale z nepochopitelných důvodů přestali hrát a hlavně se přizpůsobili hře soupeře, který se prezentoval úsporným hokejem. Hra se vyrovnala a šance se tak začaly objevovat na obou stranách, ale koukatelných akci rapidně ubylo. V 34.min. Baroni ještě nahodili pomyslné lano a snížili hezkou individuelní akcí na 2:5, ovšem hned minutu poté se prosadil Dominik, který svým zásahem uzavřel účet druhé třetiny na stavu 2:6. K této brance je potřeba ještě malý komentář, protože se jednalo o 200stý gól této sezóny. Jeho střelci samozřejmě vřele blahopřejeme a Lence předem děkujeme za oslavy obžerství, které nám na oslavu svého synka jistě v rámci rozlučky přichystá.
   Závěrečná třetiny byla už jen z povinnosti a spíše o tom, zda pokoříme desítku v brance soupeře. Optimistické výhledy na dvojciferné číslo na počítadle branek na naší straně však brzy utichly. Hra na obou stranách byla poněkud rozháraná a utápěla v nepřesnostech. Nic nevycházelo jak mělo, a i když se kluci navzájem hecovali: „Pojďme ještě hrát, zamakáme zase…..“panovala na střídačce spíš dusná atmosféra než radost ze hry a jediná shoda panovala při vulgárním hodnocení hry, právě probíhající na ledové ploše. Bohužel už se nám nepodařilo dokonce zápasu hru uklidnit a ukázat kombinaci splňující alespoň lehce nadprůměrná měřítka. No nic nebudu popisovat mlácení prázdné slamy, a tak střih - do konce chyběla minuta a půl a vypadalo to, že oba celky jsou s daným stavem tak nějak smířeny. Ne tak ovšem střelec dvoustého gólu Dominik, který načal další stovečku a dal výsledku konečnou podobu 2:7.
   Původně jsem si chtěl poslední mistrovský zápas sezóny užít a bavit se hokejem až do posledního klaxonu, což se tak úplně nepovedlo. Ale i přes rozpačitý výkon v druhé půli se kabina po utkání spontánně zaplnila našim fanklubem, který přišel hráčům poděkovat za celou sezónu a musím říct, že atmosféra byla prímová – takže konec dobrý, všechno dobré.
   Na nějaké komplexní hodnocení sezóny je ještě brzy, ale již v tuto chvíli patří mé poděkování všem hráčům, celému realizačnímu týmu a také divákům, kteří nás celou sezónu skvěle podporovali a v hojném počtu jezdili i na venkovní kluziště. Pokud může něco mrzet, potom pouze skutečnost, že se na naše hokejky nepřiklonilo více štěstěny a hráčům nebylo dopřáno, a tak nezbývá, než sportovně popřát úspěšnějšímu soupeři štěstí v lize. Chtěl bych všem klukům i jejich rodičům móóóóc poděkovat za tuto mimořádnou sezónu a za to, že jsem u toho mohl být. A již nyní doporučuji, abyste si nic neplánovali na  sobotu 14.4.2012, kdy proběhne „Setkáni rodičů a hráčů SK Sršni Kutná Hora“ (pozvánku i s programem dostane včas a osobně), a kde to doufám všichni společně řádně oslavíme.
 
Dobrou noc vám přeje váš trenér, despota, spisovatel, tyran a pohádkář Síra.
 
Sestava:
brankař: Jelínek David, Kůrka
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Sádlo, Pipek
 
branky: Pipek 2x, Jiráň 2x, Tomčík, Jelínek Mates, Tvrdík
asistence: Sádlo 2x, Jelínek Mates 2x, Švejda Petr
 
 

 

 
Sršni Kutná Hora - TJ Jablonec nad Nisou

  1 : 2 ( 1:1, 0:0, 0:1 )

Dobrý výkon v poslední třetině na body nestačil

    Psal se 23.březen 2012 18:00 a na TV Prima začínal finálový souboj kulinářského pořadu „Prostřeno“. Mimo to byl také zahájen souboj mezi Sršni a Vlky z Jablonce, a když píšu souboj, myslím tím boj doslova a do písmene. Po čtvrtém kvalifikačním kole měli všichni soupeři stejně po čtyřech bodech, a tak bylo vše stále otevřené.  Jako blesk z čistého nebe přišla po minulém víkendu zpráva o zranění klíčového hráče, kapitána Janka, který často vedl první útočné komando našeho týmu. Základní sestava byla dále ještě ořezána o obránce Láďu, a tak muselo dojít na neplánovanou rošádu, co se týče rozestavení jednotlivých hráčů.
   Zápas na svém začátku rozhodně neměl strhující tempo a solidní akci aby člověk pohledal. Přesto se dá hovořit o tom, že soupeř měl poněkud více ze hry a sem tam i nějakou šanci. Viditelně jsme se potýkali s několika problémy. Pohybem bez puku, pohybem s pukem, dání přihrávky, přijetí přihrávky, hrou v obranném pásmu, hrou v útočném pásmu a v neposlední řadě i nasazením, chutí a nízkým sebevědomím. Je třeba přiznat, že jsme se prosazovali spíše díky individuálním akcím jednotlivcům a při jedné z nich, dostal v 8.min. střelec „par excelán“ Martin od Pavla důvěru, s ní i puk, aby se prosadil v souboji 1-1 a nekompromisní střelou pokořil hostujícího brankaře - 1:0 Vlna euforie však netrvala moc dlouho a přibližně za minutu udělal Petr v obranném pásmu populární, ale fatální chybu, když rozehrál přímo na hokejku soupeře mezi kruhy a ten z jeho minely profitoval - 1:1. Nutno dodat, že se nejednalo o chybu pod tlakem, ani vynucenou, neboť Petr měl na vše dost času a klidu. Do konce třetiny se již nic mimořádného nepřihodilo a stav 1:1 byl pro Sršně vzhledem k nepředváděné snaze zvítězit ještě lichotivý.
   Druhá třetina měla podobný průběh jako ta první, jen s tím rozdílem, že nepadl žádný gól. Přesto se v jejím průběhu hra poměrně vyrovnala, což bylo způsobeno jak ubývajícími silami u protivníkových hráčů, tak i lehce zvýšeným pohybem z naší strany. Přesto, kdo byl na hokeji před týdnem, nemohl pochopit tu výraznou změnu v herním projevu a zarputilosti Sršňů. Působili jak ryba na suchu, tahali puky zbytečně zpátky, málo bruslili a chtěli hrát ve stoje. Chyběla snaha zabojovat o neutrální puky, rychlejší přístup k soupeři s kotoučem a především větší tlak do branky. I tak jsme ale v závěru této části získali mírnou převahu a vytvořili si víc brankových příležitostí. Marně pátrám v paměti, kdy byl stav zápasu po dvou třetinách 1:1, takže měly oba týmy před začátkem třetího dějství stejně blízko k vítězství a stačila jedna chyba, která mohla zápas rozhodnout.
   Taktika do poslední třetiny byla jasná. Dát do toho konečně vše, co jsme zatím nepředvedli a mě hodně mrzí, že si to někteří nejsou schopni uvědomit bez důraznějšího proslovu v kabině. Soupeř se už v této fázi zápasu zaměřil především na bránění a nám tak nezbývalo, než bušit ve většině případů do plných. Sršňům se několikrát naskytla příležitost na vstřelení branky, odehráli několik moc dobrých střídání, ale trápila je neřest posledních zápasů - nízká produktivita. V brance stál hráč na svém místě, který vychytal Dominikovi i nařízené trestné střílení, a když byl již překonán, zazvonila ve třech případech do napjatého ticha haly tyč. 56 vteřin před koncem zápasu, když už to vypadalo na dělbu bodů, rozhodla stará pravda: nedáš-dostaneš. Jablonečtí v rychlém protiútoku vystřelili na Davida a vyražený kotouč dopravil dojíždějící hráč do odkryté části branky. Kdyby v tom okamžiku přiletěl na led ručník, nikdo by se nemohl divit. Místo toho přišel time-out a pokus o hru bez brankaře. Protože jsme však měli na změnu stavu jen necelou minutu, nevymysleli jsme absolutně nic, rychle padali na dno a naše bárka tak napodobila osud Titaniku – 1:2.
   Na tenhle zápas se bude ještě dlouho v nedobrém vzpomínat. „Legendary fuck-up“, jak by řekl Američan. Soupeři, kterému jsme minule dali devět branek, jsme tentokrát vstřelili jedinou….. a na tu se velmi těžko vyhrává. Nutno podotknout, že nás provázela smůla a chybělo pověstné štěstíčko. Ale štěstíčku se musí jít naproti a nejčastěji ho člověk potká, když zamaká, což jsme dokázali pouze v poslední třetině. Výsledek je pro Sršně trochu krutý a pro Vlky tak trochu šťastný. Ale tak to někdy bývá…. Takový ten sport je. Musíte i taková utkání sehrát a nasbírat z nich zkušenosti, abyste příště, možná, třeba mohli vyhrát. Pro Sršně plyne ze zápasu poučení, že na ledě nestačí být od začátku jen tělem (i když ani to se některým často nedaří), ale i duchem a srdcem. Je zřejmé, že bez větší disciplíny, nasazení, obětavosti a zapálení do hry nemůžeme v rozhodujících zápasech uspět. A pouze dvacet minut takového výkonu z celkových šedesáti je moc málo.
   Na tvářích hráčů bylo po zápase jasně číst hluboké zklamání a přiznání, že jsme si to prohráli sami. Což samozřejmě není nic příjemného, ale fakt, že neúspěch není hráčům šuma fuk a že je trápí, je dobrou zprávou pro budoucí zápasy a sezóny.
 
Sestava:
brankař: Jelínek David, Kůrka
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Jelínek Mates
útočníci: Tvrdík, Jiráň, Pipek, Sádlo, Tomčík, Ryšan, Jestříbek, Macháček
 
branky: Pipek
asistence: Švejda Pavel
 
 
 

HC Chrudim - Sršni Kutná Hora

: 2 ( 2:1, 1:0, 1:1 )

   Sedím před klávesnicí a po pravdě nevím co napsat. Anebo vím, ale nechci, protože není v mém zájmu a potažmo celého týmu stavět nějaké barikády, které se budou později těžko překonávat. Všichni víme, že jsme se dostali vlivem marodky do velkých problémů, které si ještě sami znásobili přístupem některých jedinců. Nechci ale svoji energii spotřebovávat řešením věcí, které jsou v tuto chvílí minulostí, ale naopak jí napřímit a bezezbytku využít na věci budoucí, na poslední dva zápasy, které vše rozhodnou. A jestli můžu, o to samé prosím i Vás. Vypusťte z hlavy věci, které nás neposunou kupředu, a pojďme znovu táhnout VŠICHNI za jeden provaz, i s těmi kteří se ho třebas jen na chvilku pustili.
   Za včerejší výkon Vám moc děkuji a s ohledem na potíže se sestavou jste odehráli asi maximum možného. No a za poslední třetinu hluboká úcta. V devíti lidech jste prokázali neskutečnou sílu ducha tohoto týmu a nechybělo mnoho….
   I přes včerejší porážku jsme stále ve hře (před posledním víkendem mají všechna mužstva 4 body a my i bonus nejlepšího skóre), a kdyby mi to někdo prozradil před začátkem kvalifikace, byl bych neskutečně spokojený. Samozřejmě v tuto chvíli asi všichni cítíme určité zklamání ze ztráty výhody, kterou bychom měli v případě včerejšího bodového zisku. Bohužel stalo se, ale nevidím jediný důvod proč to posledními zápasy nenapravit. Proč házet za hlavu jinak tak krásný hokejový rok. A kdyby to náhodou nevyšlo, pro mě jste a zůstanete MISTŘI!!!
 
Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Prášek
 
branky: Tvrdík, Pipek
asistence: Švejda Pavel, Jiráň
 
 
 

Sršni Kutná Hora - HC Baroni Opočno

: 3 ( 1:0, 4:1, 2:2 )

Srdce je největší sval sportovce
 
   Bohužel všechny čtenáře zklamu hned v úvodu, když zmíním, že díky absolutní časové zaneprázdněnosti bude dnes článek pouze útržkovitý.
- v pátek v 17.00 se scházíme v kabině před dalším utkáním kvalifikace, naším soupeřem budou tentokrát doposud neporažení Baroni z Opočna
- před zápasem není potřeba dlouhých proslovů, všichni ví „vo co gou“, jestli chceme zůstat ve hře – musíme vyhrát
- rozbruslení soupeře ukazuje jeho kvality a budí odpovídající respekt, přesto mi Fanda přes rameno prozradí hodnocení erudovaného hokejového skauta: „V těhle dresech vás nemůžou porazit“.
- je vidět, že soupeř sleduje náš web, protože již při rozbruslení vyhledává na ledě Jendu, střelce 4 branek z Jablonce, ovšem to ještě netuší, že máme v týmu i jiné borce, kterým toto nedělá problémy
- zápas začíná v ostrém tempu a kluci plní všechny pokyny z kabiny: hodně bruslí, neustále vytváří tlak na hráče s pukem, tlačí se do brány a kupodivu i dost střílí
- na konci 7.min. přichází zkouška ohněm – skoro 4 min. hrajeme oslabení a z toho minutu a tři čtvrtě 3na5, ovšem soupeři v podstatě nic nedovolíme
-  v zápase máme převahu, hodně šancí, ale jako před týdnem – nedáváme
- paralela s posledním domácím utkáním dostává jasnější obrysy, když Mates v čase 18.49 přepisuje naší nulu na světelné tabuli na jedničku – 1:0
- o přestávce zní kabinou jediné, nesmíme po.rat druhou třetinu jako proti Chrudimi
- do druhé periody nastupujeme s vervou, jakou jsme led opouštěli, a po tlaku před bránou uklízí Mates již za minutu puk za opočenského gólmana – 2:0
- na časomíře uběhnou sotva další dvě minuty a Jenda se dostává k puku, neukvapuje se, vybrusluje mezi kruhy a s rozvahou zenového mistra umisťuje ten gumový nesmysl tam, kam už strážce východní svatyně nedosáhne
- Sršni se vedením 3:0 nenechávají ukolébat, zažehují přídavné motory a stále se tlačí k brance soupeře
- Dominik dokazuje, že je mistrem hry na malém prostoru a být v hledišti Messi, jistě si píše zápisky jako na přednášce
- soupeř má taky několik šancí z brejkových situací, ale David chytá famózně, a především jeho zákrok, v leže lapačkou si zaslouží zápis do sršní kroniky
-  v čase 34.28 protáhne po pravé straně puk Jožan, předloží Alešovi před bránu a ten předvádí, jak se situace 2-1 správně řeší - 4:0
- 38.minuta a one man show Janka, aktivní forčekink, získání puku, protisměrná klička za brankou a rychlé zasunutí k pravé tyčce – 5:0
- 7 vteřin před koncem druhé části se soupeř během vlastního oslabení dostává do samostatného nájezdu a snižuje na 5:1.
- na všem zlém si musíte najít něco pozitivního a já tvrdím, že je dobře, že jsme tenhle gól dostali, protože nás probral z lehkovážnosti, s jakou jsme v útočné euforii nechávali soupeřovi útočníky číhat na naší modré
- pohled do kabiny o přestávce nevěstí nic dobrého, moc se nemluví a náhodný návštěvník by mohl mít pocit, že zabloudil do čekárny polního lazaretu
-  Jenda je trošku nesvůj, protože má velké problémy s dýcháním a kyslíku je pro jeho motory v hale málo
-  Janek má poraněná třísla, přesto o tom, že by nenastoupil do poslední dvacetiminutovky, nechce ani slyšet
-  Láďa dodává týmu energii prohlášením, že jestli dneska vyhrajeme, nejede do Rakouska na hory a zůstává
-  tempo poslední třetiny zcela pochopitelně zvolňuje, hra se vyrovnává, ale náš výkon je o to zodpovědnější a nepouštíme soupeře již do žádného přečíslení
-  v čase 45.51 proměňuje Mates dorážku z kruhu ve střelu s plochou dráhou letu, která zapadá přesně a čepice mohou létat - 6:1
-  za čtyři minuty dá Mates ještě svůj čtvrtý gól a máme nového hrdinu (to jsem zvědav, co mu udělá Pepa za koláž) – 7:1
-  v rozmezí 51. a 54. min. dvakrát inkasujeme, ale radost z vítězství nám to nekazí – 7:3
- do konce mače se už nic zajímavého nepřihodí až na to, že Janek nedohraje a problémy s jeho třísly mi dělají vrásky na čele
 
   Vítězství 7:3 nad kvalitním soupeřem je jistě cenné a i hodně špatný „ódař“ by dokázal nyní napsat oslavné ódy na váš výkon. Ale není čas se plácat po zádech. Musíme jít dál, neohlížet se zatím co bylo, ale soustředit se na to co je před námi, řádně se na to připravit a takový výkon ještě třikrát zopakovat.
   Nechci a nesmím taky zapomenout na skvělé fanoušky, výbornou návštěvu a elektrizující atmosféru, ve které hráči raději padnou, než by vypustili. DÍÍÍÍÍÍÍK
 
Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík,
 
branky: Jelínek Mates 4x, Tvrdík, Kořistka, Sádlo
asistence: Jiráň 5x, Tvrdík 2x, Pipek, Tomčík, Šváb
 
 
 

TJ Jablonec nad Nisou - Sršni Kutná Hora

: 9 ( 2:3, 3:2, 1:4 )

Dřina za dva body
 
   K druhému utkání tohoto víkendu jsme zavítali v neděli na led jabloneckých vlků, kde nás po pátku čekal souboj o zvednutí sebedůvěry. Ovšem co předcházelo tomuto utkání a provázelo nás první třetinou, si nechte vyprávět. Do Jablonce jsme odjížděli s absencí Marwa, kterého v první obranné dvojici nahradil Mates. Po příjezdu Janek zjistil, že špička jeho brusle se definitivně uvolnila, což se naštěstí podařilo vyřešit Petrovi, který někde ve městě rychle sehnal stahovací pásky. Na tomto místě musím s politováním přiznat, že ani tentokrát si kluci nedokázali pořádně sbalit věci, a tak jsme museli shánět Jendovi vestu a Martinovi lokty.
   Tímto to ale neskončilo a další problémy se rodily během první třetiny. Před úvodním buly vykázal hlavní arbitr Petra z ledu pro absenci pásku na přilbě a muselo tak dojít na neplánovanou rošádu, co se týče rozestavení jednotlivých hráčů. Do hry se zapojil i starší žák Michal Šváb a nutno podotknout, že se toho nezalekl a obstál dobře. Vzhledem k nečekaným inovacím v naší sestavě poskládané z osmi útočníků a pouze dvou obránců jsme byli pro soupeřovu bránu málo nebezpeční a s ohledem na nervozitu, která panovala na střídačce, naopak kupili chyby. Po jedné z nich, během našeho oslabení, padla i branka na 1:0. Naše chmury ale rozehnal ve 12.min. srdnatě bojující a přesně střílející Janek, když z pravého kruhu neomylně propálil domácího brankaře – 1:1. Mezitím Zdeněk prokázat nejen své organizační, ale i manuální schopnosti a Petr s nově přidělaným řemínkem mohl konečně zasáhnout do hry. Po Matesově střele od modré a Alešově šikovné teči jsme na konci 14.min. vedli 1:2 a snažili se soupeři výsledkově odskočit a konečně vnést klid do našich řad. Jenže Jablonec byl dnes velmi silný v přesilovkách a po jedné vzorově sehrané srovnal na 2:2. Minutu před odchodem do kabin nám ovšem vrátil vedení Dominik, který situaci 3-1 vyřešil nekompromisní střelou nad rameno gólmana - 2:3. To už jsme ale řešili další problém, tentokrát s Alešovou prasklou kudlou. Vedoucí, pokladník a dnes i kustod a servisman Zdeněk ale vše hravě zvládl a do druhého dějství jsme nastupovali opět kompletní.
   A vstup to byl opravdu grandiózní, kdy jsme se osmělili a brankami Petra a Jendy v rozmezí dvou minut navýšili své vedení na 2:5. Začali jsme hrát hodně útočně, kdy rozehrávku někdy atakovalo kompletní útočné trio doplněné i jedním obráncem, a pak jen se zatajeným dechem doufali, že David nájezdy soupeře nějak vyřeší. Nejdřív domácí opět při přesilové hře snížili na 3:5, poté dali kontaktní gól dokonce v oslabení a v 35.min. nakonec srovnali na 5:5 po našem nedůrazu před vlastní brankou. Nedýchalo se nám v tu chvíli moc dobře, protože jsme soupeři dovolili vrátit se do zápasu vlastními chybami a nekoncentrovaností.
   Skeptici v řadách Sršňů už možná malovali čertisko na zeď, ovšem se vstupem do poslední třetiny, podporován osobním fanklubem z hlediště, chytil konečně střeleckou slinu Jenda. Nejdřív bekhendem dopravil kotouč do vinglu branky a poté během tří minut přidal další dva zářezy na 5:8. Sršni tentokrát ale již nepřipustili „deja vu“ (již viděné) z druhé třetiny, kdy promrhali jasné vedení a vývoj zápasu si tentokrát pohlídali. Jejich poslední devátý gól dal v čase 53.33 symbolicky hráč s číslem devět Martin a ani závěrečné snížení domácích na 6:9 již radost Sršňů nepokazilo.
   I přes naši výhru je potřeba zmínit výbornou organizaci jablonecké hry a především pak jejich přesilovky. Naše mužstvo si opět ověřilo jaký má charakter a vlastnosti. Vyplývá z nich závěr, že pokud nám teče do bot a máme nůž na krku, hrajeme s velkým nasazením, zdravým sebevědomím, zapálením do hry, disciplinovaně a obětavě.
 
Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Švejda Petr, Jelínek Mates, Švejda Pavel, Šváb Láďa
útočníci: Kořistka, Jiráň, Tvrdík, Tomčík, Sádlo, Pipek, Šváb Michal
 
branky: Tvrdík 4x, Kořistka, Sádlo, Jiráň, Švejda Petr, Pipek
asistence: Jelínek Mates 3x, Jiráň 2x, Kořistka 2x, Šváb Láďa 2x, Tvrdík, Švejda Petr
 
 
 

ZDEŇKOVO ZAMYŠLENÍ

Ahoj Sršni,
 
když jsem přišel včera domů, byl jsem unavenej, jako bych byl s Váma na ledě a za chvíli usnul …
Když jsem se ráno probudil, byla moje první myšlenka zase u Vás a včerejšího zápasu. Nevím proč, ale když jsem posnídal, měl jsem velkou chuť pustit si film Avatar !?!
Koukal jsem na něj, a když se začal lámat děj do druhé půlky, viděl jsem Vás a podobnost s naším týmem.
Naše současné postavení je podobný, jako postavení modrých Omatikaia.
Máme něco, co ostatní chtějí - to je velká vnitřní síla a hokejový umění a chuť a odvaha bojovat do poslední chvíle a taky všechny naše body z kvalifikace. A oni proti nám mají ohromnou bojovnou sílu plných střídaček, proti naší „skupině neohrožených“.
Nevím jestli dokážeme v konkurenci dalších třech velmi silnejch týmů obstát a postoupit, pořád přesto věřím ve všechno silný, co je v každým z Vás a ve Vás jako týmu.
Počet hráčů byl a je už dlouhý roky v našem týmu omezení, který je proti nám, přesto je to „soupeř“, kterýmu umíme, vlastně Vy umíte, vzdorovat. Pokud tedy kromě tří hokejových klubů porazíme ještě tohoto „soupeře“, naše naděje stále žije.
Ve včerejším zápase jste dokázali, že jste bojovníci, které nám může závidět kdokoliv
a pokud jste smutný z prohry, pak jenom proto, že chcete vyhrávat. Takový emoce jsou naprosto na místě, protože pokud Vás prohra naštve nebo Vás zklame, jsou to pořád emoce, které se u každého z nás projevují jinak.
A tyhle emoce jen potvrzují, že Vám není lhostejný výkon týmu.
Bojujte až do konce posledního zápasu, ať budou výsledky jakýkoliv. U mě jste už nyní
banda, která dokázala víc, než kterýkoliv jiný sportovní tým v našem městě a proto jsem hrdej, že patřím k Vám.
Ohromný dík přidávám i spoustě diváků, kteří nás přišli podpořit a taky lidem, kteří nám nabídli svoji pomoc s organizací zápasu. Díky
Tímto proto zvu fanoušky na další zápasy, které jsou před námi a současně žádám o podporu z tribun, jakou jste nám dali v prvním zápase. I někteří hráči mi potvrdili, že Vaše pomoc bylo ohromná.
Možná působí moje přirovnání dětinsky, tím spíš, že je ten film vlastně jen animovaný, ale myšlenka toho filmu a naše situace jsou si tak podobný, že věřím v sílu ducha jednotlivce a velkou vnitřní sílu týmu dorostu se SRŠNĚM na prsou.
 
BUDEME BOJOVAT AŽ DO KONCE A POŘÁD JDEME ZA SVÝM SNEM.
ŽÁDNÝMU SOUPEŘI NEDÁME NIC ZADARMO.
 
SRŠEŇ PATŘÍ NAHORU, POJĎME HO TAM SPOLU DOSTAT
 
Díky Vám Zdenek J.
 
 
 

Sršni Kutná Hora - HC Chrudim

3 : 6 ( 1:1, 1:2, 1:3 )

Vykročení špatnou nohou

 

   Den po svátku všech něžných pohlaví (MDŽ) se v podvečerních hodinách rozehrála kvalifikace o Ligu staršího dorostu. Prvním zápasem Sršňů se stalo střetnutí s týmem HC Chrudim.
   Do utkání jsme vstoupili aktivně a v 7.min. se zhouplo skóre na naší stranu. Jenda ujel po pravé straně, napříč celým pásmem nasměroval přihrávku Matesovi a ten se nemýlil – 1:0. Soupeř převážně hrozil z rychlých protiútoků a několika brejků. Párkrát jsme tuto situaci se štěstím ustáli, ale nakonec jsme byli potrestání v čase 10.59 – 1:1. 
   Do druhé třetiny jsme vstoupili s pozměněnou sestavou, kdy se Jenda přesunul k Martinovi a Jankovi. Tah, který nám dvakrát pomohl otočit špatně rozehraný zápas, tentokrát vyšel naprázdno a spíš uškodil. Jako bychom najednou nevěděli co hrát, naše hra se stáhla do tajemného hábitu a dovolila soupeři nevídané věci. V čase 22.28 vystřelil chrudimský hráč od modré a puk asi po dvou tečích přeskočil Davidův beton – 1:2. V polovině zápasu hráli hosté přesilovku a Martin ve snaze nasbírat co nejvíce času zavezl puk až do naší třetiny, kde o něj přišel a soupeř opět trestal – 1:3. Najednou jako bychom měli nohy v medu, soupeři jsme nestíhali, u každého puku byli až druzí a když už jsme se dostali z třetiny ven, většinou moc nekousali. Přesto v poslední možné vteřině 39.59 vykřesal naději Dominik, když zužitkoval nahrávku neohroženě se probíjejícího Janka – 2:3.
   Do poslední části jsme ale vstoupili špatně a již po 51 vteřinách pikali za nedůraz před vlastní brankou – 2:4. V podstatě okamžitě se ale podařilo snížit našemu druhému útoku, který již hrál opět v původním složení a na konci jeho akce stál znovu Mates – 3:4. Od této chvíle jsme byli lepším týmem, který si vytvářel tlak i gólové šance, ale nedařilo se nám znovu rozburácet ochozy kutnohorské haly, i když ve dvou případech stačilo jen uklidit puk do odkryté branky. Čas pomalu začínal z našeho pohledu pádit jako Šinkanzen a vyrovnání ne a ne přijít. A tak přišlo něco, co ve chvílích, kdy moc chcete, někdy přichází. Hosté v čase 58.19 využili otevřených vrátek v naší obranně a rozhodli zápas – 3:5. Závěrečná hra bez brankáře byla už jen pouhým plácnutím do vody, ve které hosté uzavřeli skóre zápasu na 3:6. Na tvářích hráčů bylo jasně číst velké zklamání a poslední minutu někteří dohrávali i se slzami v očích.
   Prohra mě hóóódně mrzela a s hlavou svěšenou a odevzdaným krokem ze strany na stranu jsem se pomalu sunul ze střídačky jak sedřený dělník z noční směny, protože jsem cítil velký podíl viny svým špatným rozhodnutím. „Po bitvě každý generál“, praví omleté rčení a nemá cenu si říkat, co by, kdyby..., ovšem nesrovnává se mi s tím lehce. Po posledním hvizdu byla v útrobách sršní šatny opravdu ponurá nálada. Pro kluky to bylo fyzicky i psychicky náročné utkání, ve kterém věřili v úspěch….. a nevyšlo to. Přesto doufám, že diváci si přišli na své, neboť utkání nabídlo v 1. a 3. třetině dobrý hokej a spoustu šancí.
 
Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Macháček, Pavlíček
 
branky: Jelínek Mates 2x, Jiráň
asistence: Tvrdík, Kořistka, Jiráň
 
 
 

TŘEBA TAKY NĚKDY VYHRAJEŠ

   Bylo nebylo, minulý týden jsem i já na pár dní zavítal s dcerkou na hory. Ale o tom, jak se sjíždí zledovatělá sjezdovka na zádech, a vy jen stačíte přemýšlet, zda zastavíte o ty stromy před vámi, vlekařovu budku, či až dole v potoce, tady nechci vyprávět, i když byste si přišli na své, jako polovina přítomných v Peci.
   Večer jsme se ale ve svém přechodném domově, zatím co ty rozumnější směřovali již ve svých snech ke svým blízkým, změnili s Barunkou na hazarduchtivé playery, abychom za zvuku šustění karet ukojili svůj hráčský chtíč „Prším“. Dcerka mě tradičně nešetřila a házela mi tam sedmičku za sedmičkou, jak smyslů zbavená. Než jsem se naděl, měla svojí ruku prázdnou, zatímco já mohl jít klidně někomu vykládat budoucnost. Když si uvědomila, že opět zvítězila, povytáhla lehce obočí a konejšivým hlasem povídala: „Nebuď smutnej tatí, třeba taky někdy vyhraješ……“.
   A to je právě ono! Taky, možná, někdy, snad. A sedí to přesně i na nás - Sršně z Kutné Hory. Těžce jste se prokousali soutěží až do kvalifikace a teď, jen několik krůčků od rozhodnutí, si uvědomte ten prostý fakt. Jste hrozně blízko a zároveň strašně daleko. Vím, jste jen dorostenci, které hokej neživý a naopak za něj musí platit. Přesto se celý rok honíte za něčím, co má pro vás určitou cenu a co není zase tak jednoduché získat. Před pár dny jste zažili opojnou chuť z vítězství a teď jste těsně před prahem velkého snu.
   To, čemu jste se po celou sezónu zápas od zápasu přibližovali, o čem mnozí několik let jen fantazírovali a co vzbuzuje v každém z nás určitý druh mrazení, nastane v pátek 9.3.2012, kdy začne pro Sršně čas kvalifikace do Ligy staršího dorostu. Už samotná účast v této finálové nadstavbě vítězů krajských dorosteneckých lig je pro naše mužstvo velkým vítězstvím, ale když už jste se tam probojovali, chtělo by to dotáhnout až do konce. Teď už není kam couvnout! Postup do ligy je více než lákavou nabídkou a je jen otázkou, jak se s touto výzvou dokážete popasovat.
   A tady si musíme položit tu otázku: „Dokážete to?“. A když ne dnes, tak kdy? Jste parta, která se dlouho dávala dohromady a je možné, že podobnou příležitost už mít nikdy nebude. Není náhodou zrovna teď ta příhodná chvíle urvat to ještě jednou pro sebe, pro tu partu, pro ten žlutočerný organismus……
   Proto apeluji na vás na všechny, kteří se v pátek objevíte na ledě s logem Sršně na prsou, nezapomeňte, kdo jste, o co hrajete a proč!!! Musíte tam opět nechat vše! Pomáhat jeden druhému, zaskakovat za sebe, lehat do střel a vydat se ze všech sil. Nejsou to jen fráze, je to holá skutečnost, bez které to prostě nepůjde……. Pojďte proto znovu pořádně čapnout tu společnou káru a dotlačte ji tam, kde bychom ji chtěli všichni vidět!!! A já pevně věřím, že na to máte a že to i dokážete…..
 
 „Slabí lidé čekají na příležitost, silní si je vytvářejí“ O.S.Marden
 
 
               

HC Beroun - Sršni Kutná Hora

: 4 ( 1:1, 0:2, 2:1 )

Jen pro ten dnešní den ...
 
   Tak jako ustupují velké mrazy a v přírodě se pomalu začíná probouzet jaro, tak i hokejovému národu startuje závěr hokejové sezóny, která přináší každý týden balík velmi zajímavých zápasů. Jeden takový se odehrál i minulý víkend, kdy Sršni v neděli 4.3.2012 v 13:25 hodin zakončili pouť letošní KLD střetnutím s berounskými Medvědy. Utkání dopředu slibovalo skvělou bitvu dvou předních týmů soutěže, které se utkali v přímém souboji o první místo v tabulce v situaci, kdy Sršni měli na svého soupeře sice náskok tří bodů, ale případná porážka v základní hrací době by je vinou horších vzájemných zápasů poslala o patro níž.
   Jarní prázdniny využili někteří z nás k návštěvě zasněžených kopců v doprovodu svých nejbližších, ve snaze zapomenout na starosti všedních dní a částečně alespoň vynahradit svoji poměrně častou hokejovou nepřítomnost. Přesto den zápasu (sportovní pověrčivost zakazovala říkat posledního zápasu) se však neúprosně blížil……. a blížil…. a blížil….., až nadešel…… Jeviště pro rozhodující hokejové drama bylo připraveno s péčí, korespondující s významem utkání a v 10.15 se oba týmy představily divákům, kteří na obou stranách zaplnili velmi slušně berounskou arénu. Málokdo totiž zaváhal a osobně se nezúčastnil této tahanice o letošní titul. Domácí se před zápasem vyzdobili válečnými barvami, které budily dojem, jako by někteří právě opustili natáčení filmu „Statečné srdce 2“, zatímco domácí zdobila rýha na jejich hokejovém srdci z posledního vzájemného duelu a odhodlání ukázat, kdo že je na prvním místě tabulky a kdo „až“ na tom druhém. Ale pojďme už k hokeji.
   Jestli někdo a přiznávám, že já ano, očekával, že domácí na nás vlítnou s drtivým náporem, byl zklamán. Přestože se hned od úvodu hodně bruslilo, začátek byl spíš z kategorie opatrných a teprve s přibývajícími minutami jsme se dočkali i několika šancí. Dění na ledě korespondovalo s postavení v tabulce. Hrál se víceméně vyrovnaný hokej, kdy nesebekriticky musím napsat, že naše šance byly přeci jen gólovější. Ovšem gólmani nenechali dlouho jít žádné mužstvo do vedení. Toto čekání ukončili až domácí v čase 16.32, kdy se ihned po vhazování v naší třetině, dostal jejich útočník před Davida a vzniklou situaci zužitkoval na vedoucí gól - 1:0. Naši hráči se z nepříjemného vývoje ale rychle oklepali a ještě před odchodem do kabin srovnali na 1:1. Na začátku 19.min., během přesilové hry 5na3, dostali dezorientovanou obranu medožroutů pod tlak a po střele Ládi od modré, uklidil vyražený puk do odkryté branky Mates.
   První minuty druhé části se nesly v režii domácích, ale potřebný gólový efekt to nepřineslo. Postupně se hra opět vyrovnala a nabízela podobný obraz jako v předchozí epizodě. Hodně se bruslilo, hrálo nahoru dolu, ale naše šance nejen že byly gólovější, ale taky přinesly konečně svoje ovoce. Utkání jsme otočili na svou stranu v 30 min., kdy se okamžitě po buly dostal k puku Janek. Ovšem jak jeho pohotová střela backhandem, s poměrně těžkého úhlu, skončila v síti zřejmě ani autor netuší - 1:2. Za pět minut se Jenda, který si vzal zase ty svoje rychlejší brusle, dostal do brejku. Střídačka okamžitě stála v pozoru jako jeden muž. Zlomek vteřiny napětí a konečně přišel pokus o zakončení jeho legendárním blafákem do forhendu. Puk střelce zcela neposlouchal, ale přesto skončil v síti!!!!!!! Góóóóóóóóĺ……. Jenda dává góóóóóóóĺ!!! 1:3 a za chvíli se šlo za tohoto stavu do kabin.
   Bylo poledne, začínala poslední třetina a tedy čas vypnout Otázky Václava Moravce a jít se podívat, jak tento, určitě krásný, hokejový souboj dopadne. Začátek posledního dějství měl být ozdoben snahou domácích o obrat v zápase i s ohledem na to, že dohrávali ještě 27 vteřin početní výhody. To bychom ale nemohli mít v sestavě Jendu s Martinem, který v pravý čas (40.19) vytvořili tlak před brankařem a druhý jmenovaný vsítil na 1:4, čímž posunul náš tým do klidnějších vod. Pomalu se schylovalo k tomu, že domácí odejdou s debaklem domů a v příštích dnech budeme očekávat příchod teplé fronty od Berouna, to jak budou Medvědi pálit hokejky. Sršni ovšem nedokázali využít této pasáže zápasu, kdy na domácích ležela deka. A přestože kralovali dění na ledě, svůj náskok definitivně nestvrdili. Usnuli na vavřínech, přenechali dirigentskou hůlku hráčům z Berouna, kteří dokázali, že jsou opravdové šelmy a snížili v čase 45.12 na 2:4. Medvědi se s dvougólovým mankem nechtěli spokojit, a proto nechali drápy pěkně vysunuté. Celkem brzy jsme se začali bát o výsledek, naši hru zachvátila panika a na hokejky se vkradla nervozita. Beroun měl v těchto chvílích obrovskou převahu, jenže jejich naděje pomalu zatloukával do země David, který opět po několika zápasech prokázal, že je naší velkou oporou. Přesto tři a půl minuty před koncem jsme tento tlak neustáli a domácí zdramatizovali závěr snížením již na 3:4. Naše obranné pásmo i nadále odolávalo invazi huňatých predátorů a nechybělo mnoho a Berounu to i málem vyšlo. Začínala poslední minuta, domácí se dostali do přečíslení 2-1, Petr ztratil stabilitu, ocitl se na ledě a dva domácí útočníci pokračovali sami dál nikým neatakováni v ideální šanci, nahrávka, střela……. a nic. Jen jsem měl pocit, že jsem prožil nejdelší vteřinu svého života. Ale vítězství již bylo blízko a vidina titulu, která Sršňům otevírala cestu za jejich snem, k vyššímu cílu než je tato soutěž, někde v hloubi vydolovala poslední miligramy jejich sil. Celá střídačka stála s napětím očekávání věci příští, posledních deset sekund......podařilo se nám zhustit střední pásmo a nepustit soupeře na dostřel, a pak už jsme si jen hokejkami odmlátili konec zápasu. Všichni na led a jen se řve a skáče....... JSME MISTŘI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tohle si po závěrečné siréně mohli z plných plic zakřičet všichni Sršni na ledě i v hledišti, i když na začátku rozhodujícího zápasu tomu věřil asi málokdo. Pánové, klobouk dolů, palec nahoru a mimochodem, my kardiaci, máme radši zápasy s klidnějším průběhem.
   Medvědi dnes nepůsobili tak nabrusleným dojmem jako v předchozím vzájemném měření sil, ale je třeba hledat důvod této změny především v tom, že Sršni tentokrát svému soupeři skutečně dovolili velmi málo. Permanentní pohyb a neustále vytvářený tlak na hráče s kotoučem, to je moderní agresivní hokej. Vím, že je nesmírně fyzicky náročný, ale opět jste potvrdili skutečnost, že tenhle recept funguje, a že jsme nejeli do Berouna zbytečně. A kolaps v poslední desetiminutovce nám znovu ukázal, že není dobré podlehnout sebeuspokojení z vedení o tři branky. Musíme být schopní hrát pravidelně na hraně, odpracovat zápas na 100% a naprosto se vydat.
   Konkrétní jednotlivce dnes vyzdvihovat nebudu, protože jste podali naprosto kolektivní výkon. Byli jste jeden mančaft, v němž nebyl jeden nebo druhý konkrétní jednotlivec, který by zapříčinil výhru. Vyhrává i prohrává totiž vždy celý TÝM.
   Atmosféra oslav byla elektrizující a jako červená nit se táhla celým nedělním odpolednem a večerem. No a jak jsem slyšel včera zvukový záznam v kabině i hráči si to pořádně užili, ale to už by vydalo na samostatný článek.
 
   Děkují všem, kteří nám včera a celou sezónu skvěle fandili, děkuji všem, kteří nám včerejší úspěch přáli a třeba i jen na dálku drželi palce, děkuji soupeři za výborný a férově hraný zápas a samozřejmě DĚKUJI všem svým hráčům za jejich výkon. Doufám, že jste si řádně užili zápas, ale i následné oslavy, ovšem dnes se již musíme koukat dál. Je před námi výzva, která se častokrát a možná, že i nikdy nebude opakovat. Proto zpátky na zem, jedeme dál, dnes v 16.30 normální trénink a pravděpodobně v pátek na první kvalifikační utkání do Chrudimi.
   Omlouvám se, ale report z utkání nedám určitě dřív než zítra, přesto se pokusím dnes aspoň vytvořit do sekce „Výsledky zápasu“ rozpis kvalifikace.
 
Sestava:
brankař: Jelínek David, Kůrka
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Macháček, Prášek
 
branky: Jelínek Mates, Kořistka, Tvrdík, Pipek
asistence: Tvrdík 2x, Šváb
 
 
 
 

ŽÁDOST O VYPLNĚNÍ DOTAZNÍKŮ

Hezký den, přátelé.
   Pokud byste si našli během nabitého pracovního dne čas, tak vám níže zasílám odkazy na dva dotazníky, týkající se českého hokeje. Pokud je vyplníte, výrazně mi pomůžete s bakalářskou prácí. První se týká spíše historie a druhý mediální prezentaci hokeje. Vyplnění vám zabere max. 2 minuty u každého. Předem děkuji za ochotu!
S pozdravem,
Michal Pavlík
 
 
 

Sršni Kutná Hora - HK Kralupy nad Vlt.

: 3 ( 6:3, 3:0, 0:0 )

Hráli jsme tužku, soupeř dvě, takže jsme si nakreslili výsledek 9:3 a šli domu
 
    KLD mocně finišuje a v sobotu 25.2.2012 byl na programu zápas 20.kola. Tentokrát byl naším soupeřem tým HK Kralupy nad Vltavou. Není to sice soupeř, který by se vyhříval na předních příčkách průběžného pořadí, ale jak víme, dozajista umí potrápit a hokej náležitě znepříjemnit.

   V kabině před zápasem jsme si zopakovali několik tradičních frází, jak musíme být aktivní, bruslit, bránit i útočit v pěti lidech……a šli na led. Jak jsme si řekli, tak jsme taky neudělali. Začátek zápasu byl velmi ospalý, hra na obou stranách poněkud rozháraná a plná nepřesností. Situaci neulehčovaly ani nepochopitelné nářky soupeře, který si neustále stěžoval, jak je mu křivděno - vskutku, takhle rozzuřeného trenéra od první minuty, jsem dlouho neviděl. A tak jako první přepsal nulu na světelné tabuli v čase 5.08 Pája a do dvoubrankového náskoku nás za chvíli poslal Martin. Vedli jsme, ale stále hráli ve stoje a jakoby bez chuti. No, a jak jsem tak čučel na led, čelist mi padala čím dál tím níž a hlava se začínala samovolně vrtět, Jenda, snahou o křížnou nahrávku, ideálně namazal soupeři do brejku a rázem to bylo 2:1. V 15.min. si vzal slovo jeden z nejlepších střelců mezi Sršni Janek a svými dvěma zásahy v rozmezí 14 vteřin nás dostal do trháku 4:1. Za tři minuty se podařilo do detailu zopakovat situaci, která předcházela první inkasované brance, s tím že asistentem soupeřovi byl tentokrát Petr. Po dalším našem zaváhání hosté snížili dokonce na 4:3, což nás zamrazilo, protože jsme měli utkání plně ve svých rukách, ale jak to v hokeji bývá, v tomto sportu pravidla zákonitosti neplatí a vše může být rázem jinak. Tyto obavy ale rozehnala nevídaná gólová smršť v poslední minutě, kterou ukončil až rolbař, který nás vyhnal z kluziště za stavu 6:3. Nejprve nabral rychlost Jenda, po pár tempech již byl sám před brankařem a nezaváhal. No a naděje hostů v čase 19.59 uzemnil k ledu kutnohorského stadionu Mates.

   Do druhé třetiny jsme vstoupili s poněkud větším odhodláním a svižněji, které však bylo často utlumeno množícími se vyloučeními a hráč s číslem 11, o kterém nebudeme říkat, že to byl Petr, si pořád pletl střídačky a neustále si chodil sednout na druhou stranu k časomíře. Naštěstí jsme přeci jen začali předvádět něco, co se více podobalo hokeji, z čehož jsme vytěžili vedení 9:3. Nejprve se tribunám odvděčil Jenda s Honzovou asistencí, v 32.min. se prezentoval magickou střelou shooter Martin a účet této části (jak se později ukázalo i celého zápasu) uzavřel 4 vteřiny před jejím koncem Mates.
   Hra se na začátku poslední periody definitivně uklidnila a vypadalo to, že oba celky jsou s daným stavem tak nějak smířeny. Sršni, elegantně kroužili po svých nekonfliktních drahách, sice občas vystřelili a vytvořili si několik šancí, v koncovce ale chyběly milimetry, vteřiny i kus štestí…, zkrátka větší důraz a chtění. Za zmínku snad ještě stojí, že na konci druhé části Jendovi praskl nůž, a tak zkoušel vypůjčené brusle. Vypadal na nich, jako když jedete poprvé na kole z kopce. Frčíte sice poměrně rychle, ale rozhodně nejste pánem stroje. Přesto velký obdiv, že do toho vůbec šel a nevykašlal se na mančaft. Závěr utkání pak byl už jen z povinnosti a spíše o tom, zda pokoříme desítku v brance soupeře. No nepodařilo se, ale tolik to zas nevadilo. 
   Je pravda, že včera to bylo díky nekonečným diskusím trochu více tržiště než hrací plocha. Zápas rozhodně neměl strhující tempo a solidní hokej aby člověk pohledal. Přesto se dá hovořit o tom, že jsme měli přesvědčivě více ze hry a nějakou tu šanci i hezkým gólem proměnili. Těžko se ale více pozastavovat nad naším výkonem. Nejspíš by měl tento článek udělat velkou černou tečku za nevydařeným sobotním dopolednem a doufat, že příští týden se budeme prezentovat lepším a kompaktnějším výkonem. Konečná výhra sice znamená potřebné tři body do tabulky KLD, ale podobný výkon by nám se silným Berounem rozhodně nestačil. Bez nasazení se s nejlepšími hrát prostě nedá. Chuť a pracovitost musí ale vzejít od Vás, nemůžu přikazovat šestnácti/sedmnáctiletým hráčům, aby bojovali a hráli na maximum a zároveň jim dělal roztleskávače. Ten impuls musí přijít od Vás samotných, sami si musíte utvořit bojovnou atmosféru a týmového ducha.
   Doufám, že jsem se nikoho nedotkl a zároveň věřím, že na ledě zase  brzy uvidím ten žlutočerný tým, který nosím zaháčkovaný na levé straně svého hrudního koše!
 
Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Macháček, Prášek
 
branky: Pipek 2x, Kořistka 2x, Tvrdík 2x, Jelínek Mates 2x, Švejda Pavel
asistence: Kořistka 2x, Jiráň 2x, Pipek 2x, Sádlo 2x, Šváb, Prášek, Tomčík, Švejda Pavel
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
Dominik Ryšan
1.Neni to nic příjemného, dvě dlouhodobá zranění v jedné sezóně. Nejdřív zlomená ruka, teď prasklý obratel. Jak to snášíš?

No, tak není žádný sex, takže je to naprd. Doktor mi zakázal snad úplně všechno, jen musím pořád ležet. Je to hodně špatný, už by to chtělo, aby to srostlo. 15.března jdu na další kontrolu, tak snad už to bude dobrý.

2.Na začátku minulé sezóny jsi skončil s hokejem, aby ses na jejím konci opět vrátil. Nechceš, teď s odstupem času, prozradit důvody jak jednoho, tak druhého rozhodnutí?

No, tak u toho prvního – moc jsem nehrál, protože tam byli starší kluci, kteří měli přednost, a tak jsem se nějak dostal k jiným sportům, který mě v tu dobu taky bavily. No a vrátil jsem se, protože mě hokej určitě baví, hraju ho již od mala a je to dobrý kolektivní sport.

3.Jak vzpomínáš, vzpomínáš-li vůbec, na své hokejové začátky?

Jo tak určitě si vzpomínám, jak jsem měl ještě tu nejstarší helmu, a jak jsem neuměl ani přešlapovat. Rád si na to vzpomínám.

4.Kdo je tvůj nejlepší kamarád v dorosteneckém týmu?

Tak asi určitě Pípa, protože sním se znám už strašně dlouho. Je to dobrej kámoš, podrží.

5.A na závěr jedna osobní. Komunikuješ raději s klukama, s holkama, anebo ti na tom nezáleží?

No tak ono je to vcelku jedno, kdo zrovna přijde. Ale určitě raději s holkama.

 

Matěj Schmidt

1.V průběhu jarní přípravy jsi naskočil, jako mládežnickým hokejem nepoznamenaný klasický rybníkář (to nemyslím vůbec hanlivě), mezi kutnohorské dorostence. Jak moc je rozdílná poznaná realita od tvých původních představ?

No myslel jsem si, že to bude o něco lehčí, ale až tak hrozný to taky nebylo. Kolektiv je dobrý a myslím, že to půjde dál.

2.Co jsi o našem oddíle věděl před svým příchodem?

Tak věděl jsem z vyprávění od tehdejšího hráče Michala Bureše, který je taky z Chotusic. Takže především od něj.

3.Momentálně jsi sice zraněný (zlomená klíční kost), přesto, máš pocit, že tě ten rok mezi námi v tvých dovednostech někam posunul, nebo spíš necítíš zlepšení?

Určitě mám pocit, že jsem o hodně dál a doufám, že se ještě zlepším. Samozřejmě vím, že se mám stále v čem zlepšovat.

4.Máš nějaký hokejový sen?

Těžko říct. Ale určitě bych chtěl hrát hokej i v dospělosti, i kdyby to mělo být jen tak pro zábavu.

5.Závěrem úplně z jiného soudku. Jsi kluk z vesnice, takže mi to nedá se nezeptat. Vlastníš/vlastníte nějaké domácí zvířectvo, a jestli ano, tak jaké?

No tak mi máme doma takovou malou ZOO. Máme slepice, 20 až 30 králíků, husy, dvě kozy, kačeny, psy, kočky a hrdličky.

Kdo se o to prosím tě stará?????

Tak je to spíš záliba mamky, ale snažíme se to zvládnout všichni, akorát já teď tolik nemůžu. Nejvíc se ale stará taťka.

 
 
 

Sršni Kutná Hora - Stará Garda

15 : 6 ( 9:1, 6:5 )

Reparát
 
   Víkend co víkend se Sršni snaží bojovat v KLD o každý bodík, ale tento byl výjimkou, protože jsme díky zrušení plánovaného utkání ze strany Rakovníka, vyzvali narychlo k odvetě za silvestrovskou porážku (9:12) tým Staré Gardy. Neděle 19.2.2012 tak byla reparátem za čtvrtek 29.12.2011. Když to tak po sobě čtu, tak tato poměrně stupidní úvodní stať ve skutečnosti znamená, že zápas s nedávno aktivními hokejisty neměl být pokusem o nápravu reputace, ale především snahou si zahrát a nevypadnout ze zápasového rytmu.
   Jak poskládat sestavu Gardistů, byl tentokrát, s ohledem na časovou tíseň, pro managera Pepu pěkný ořech, a tak byl pro utkání charakteristický nedostatek hráčů. Náhodný divák, mohl při pohledu na jejich střídačku, nabýt dojmu, že se sešli na volejbal a ještě bez libera, ale po doplnění o dva juniory a jednoho dorostence, vytvořili přeci jen hokejový tým.
   Hned od úvodního buly mělo naše mužstvo tlak odpovídající papírovým předpokladům a diagnózám bookmakerů. Z tohoto tlaku jsme vytěžili rychlé vedení a stav 9:1 po první části mluvil za vše. V jejím závěru bylo zřejmé, že fyzický fond soupeře není bezedný a chvílemi z toho bylo opravdové one-team show.
   Kdyby v tom okamžiku přiletěl ručník, nikdo by se nemohl divit. Místo ručníku jsme ale prohodili gólmany a vyhlásili druhou část za nový zápas, což se ukázalo jako dobrý tah. S přibývajícími minutami naše útočné snažení otupil zub času a soupeř nám na oplátku začal z rychlých brejků povážlivě zatápět. Nejdříve přišlo pár náznaků, ale nakonec se nám to tam dvakrát „zatoulalo“ a hned bylo co dohánět. Stíhací jízdu režírovala druhá pětka, která občas povozila hráče v černém na pěkném ledovém kolotoči, až měl David v jejich bráně plné betony práce. Bohužel první lajna, která se postarala o prvních pět branek utkání, jakoby se v této fázi zápasu ocitla na druhé koleji a její výkony díky tomu nabraly stejný kurz jako rozpočet naší milované republiky. V druhé části ani jeden vstřelený gól a naopak účast na ledě při všech inkasovaných. Jakoby zapomněli, že je tam s nimi ještě soupeř, který má kromě hokejového umu, srdce a nadšení, možnost do vývoje utkání taky co kecat. V závěru si vzala obě mužstva v obranném pásmu dovolenou, takže jsme byli svědky ještě několika branek na obou stranách až se skórové ručičky zastavily na výsledku 6:5 pro dorostence.
   Celkový výsledek 15:6 je pro 8 statečných černokabátníků trochu krutý, ale chce-li někdo vyhrávat, musí to být vždy na úkor toho poraženého a v tom případě jdou ohledy stranou. Přesto chlapi dík za Váš výkon a výměnu pohodového nedělního odpoledne za zápas s dorostenci. Pepo tobě taky dík, že jsi to během několika málo hodin byl schopen dát aspoň takhle dohromady. Ovšem všechno tohle zastiňují zabijačkové hody v naší kabině po zápase, takže ještě s mastnou pusou posílám největší DÍK Švábům do Malína.
 
Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Macháček
 
branky: Tvrdík 6x, Švejda Petr 2x, Jelínek Mates 2x, Pipek 2x, Sádlo, Švejda Pavel, Jiráň
asistence: Jelínek Mates 4x, Kořistka 3x, Švejda Petr 2x, Tvrdík 2x, Sádlo, Marvan, Šváb, Pipek
 
 
 

ZRUŠENÉ UTKÁNÍ

   Plánované nedělní utkání našeho celku proti HC Rakovník je zrušeno. Tento zápas 19. kola KLD ledního hokeje se neuskuteční na žádost hostujícího týmu a důvodem tohoto kroku je podle sdělení zástupců rakovnického dorostu – nedostatek hráčů, vzhledem k právě začínajícím jarním prázdninám.
   Nicméně, aby jste nevypadli ze zápasového rytmu a zahráli si, uskuteční se v neděli 19.2.2012 od 17.00 do 18.30 přátelské utkání proti týmu Staré Gardy (o vánocích Vás porazili) doplněné o některé juniory. Sraz v kabině bude v 16.30 hod., a protože od Vás budu požadovat kvalitní výkon a nasazení, dopředu avizuji, že tento zápas nepovažuji za nějaký sranda match, ale za naprosto regulérní přátelské utkání, jehož výsledek a statistiky (účast, střelci, asistenti) budou normálně započítány.
 
 
 

Slavoj Zbraslav - Sršni Kutná Hora

: 5 ( 0:1, 0:2, 1:2 ) 

Za poctivý výkon - tři poctivé body
 
   Další zápas 18. kola KLD nás zavál na pražský stadion Nikolajka, který je domovským přístavem Slavoje Zbraslav. Jednalo se o velice atraktivní duel, ve kterém změřil síly 1. a 3. tým průběžné tabulky KLD. Domácí v poslední době sbírají body jako na běžícím pásu a dají se bez přehánění označit za jednoho z nejtěžších soupeřů. No a my si připadáme, že jsme už jako fotbalová reprezentace ČR a každý zápas je pro nás zápasem roku. Takže střet dvou rozjetých vlaků musel zákonitě skončit zpomalením jednoho z nich.
   Po dopadu puku na led se kolotoč roztočil opravdu rychle. Začalo se v ostrém tempu a se střídavým tlakem na obou stranách, což bylo dáno touhou obou soupeřů po tříbodovém zisku. V dobře organizované obraně domácích se Sršni prosazovali velmi těžce a v prvních pěti minutách zaznamenali pouze jedinou střelu mezi tyče. Tato statistika se s postupujícím časem, ale zlepšovala a důležitý první gól tak padl do sítě zbraslavských. Na konci 12.min. vybruslil Jenda se zdviženou hlavou od pravého mantinelu, rozhlédl se, koho by obšťastnil svojí nahrávkou a koutkem oka zahlédl, jak do prostoru mezi kruhy sjíždí Martin. Tomu stačila chvilka nestřežení v této ideální palebné pozici, krátký švih a puk nabral ten nejlepší směr – 0:1. Další gól jsme v této části již neviděli, přesto se dál hrálo do plných a urputně bojovalo o každý neutrální puk.
   Začátek druhé třetiny byl poznamenán průtahy a problémy s uchycením branek. První střídání tak naši hráči svojí ztuhlostí budili dojem, jak čerstvě vytažených z mrazáku. Naštěstí se ale jednalo pouze chvilkové nedopatření a v jejich žilách brzy začala proudit ta pravá krev bojovníků a v očích se objevil plamínek touhy po vítězství. Zbytek třetiny nabídl opět rychlý, kvalitní hokej a podobný průběh jako v té první, jen s tím rozdílem, že jsme dali o jednu branku navíc. V čase 30.08 jsme si zopakovali etudu z prvního dějství, pouze v jiném obsazení: nahrávač, tentokrát od levého mantinelu, Janek a mezi kruhy Petr, jehož střela prosvištěla mezi nohama zbraslavského gólmana do sítě – 0:2. Za necelé čtyři minuty dostal nastartovaný Janek ve středním pásmu křižnou nahrávku od Matese, protáhl puk celou pravou stranou a i přes snahu bránícího hráče, vybruslil až před brankáře, kde bekhendovou střelu zvedl pod víko – 0:3. I přes několik dalších šancí na obou stranách se s tímto výsledkem nakonec odešlo podruhé do kabin.
   V úvodu poslední části mohl po pěkném uvolnění a neméně hezké střele navýšit naše skóre Dominik, ale horní část konstrukce branky byla proti. A tak v čase 43.24 jsme si opět přehráli, již dvakrát popisovanou situaci: u levého mantinelu jak buldok vybojoval puk Petr, okamžitě zvedl hlavu a mezi kruhy zahlédl pohyb černožlutého souputníka. Neváhal ani okamžik a poslal puk tímto směrem. Ozval se krátký zvuk úderu Alešovi hokejky do puku a ten skončil za zády bezmocného brankáře – 0:4. Vskutku vydařená střela z první, která by potěšila i oko kulečníkového mistra. Bohužel hned v následujícím střídání rozebrali domácí naši pětici na ledě a svým čestným úspěchem pokazili Davidovi jeho nadějně se rodící nulu. Čisté konto by pro něj a celou obranu bylo určitě dobrou vizitkou, ale důležité je, že nakonec Janek s Michalovou asistencí, v čase 56.26 po klasickém pojď sem – kam jdeš, uzavřel na 1:5.
   Utkání mělo svoji nespornou kvalitu, hrálo se patřičně rychle, nahoru dolu, přiměřeně tvrdě a také na nedostatek vzruchu či dramatičnosti si nikdo nemohl stěžovat. Konečný výsledek 1:5 se zdá být jednoznačný, ovšem vítězství rozhodně nebylo z kategorie jednoduchých a zbraslavští prokázali, že se nejedná o žádné hokejové analfabety a na bedně nejsou vůbec náhodou. Velkým dilematem pro mě, ale i pro ostatní, bylo pouze určit nejlepšího hráče zápasu, protože jste podali naprosto kolektivní výkon, kde každý jednotlivec plnil své úkoly na hranici svých možností. Nehráli jste každý sám za sebe, ale za tým, který se tímto stává nejlepším hráčem zápasu! A já doufám, že je to tým, na kterém nám všem záleží a kterého jsme součástí! Pojďte do toho dát i v příštím utkání úplně všechno, pomáhejte jeden druhému, zaskakujte za sebe, lehejte do střel. Člověk totiž ovlivní zápas jen tím, že podá maximální možný výkon a prodá to, co natrénoval. To mu ver!!!
 
Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Macháček
 
branky: Kořistka 2x, Pipek, Švejda Petr, Sádlo
asistence: Tvrdík, Kořistka, Jelínek Mates, Švejda Petr, Macháček
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Adam Sirotek
1.Od minulého rozhovoru pro náš web uběhl přibližně měsíc. Co se za tu dobu změnilo, případně je u tebe nového?
Tak myslím, že nic zásadního se nezměnilo. Nic mě nenapadá, snad jen, že poslední dny nosím o vrstvu víc oblečení. Opravdu nic zajímavého.
No to, že jdeš za pár dní již na svoji třetí operaci, aspoň já považuji za dost zásadní. Máš strach a obavy, nebo spíš převládá naděje, že už to bude konečně dobré?
Tak jak kdy. To víš, že mám z toho obavy, ale doufám, že už to bude naposled – do třetice všeho dobrého. Má to jako všechno dvě strany. Neříkám, že ty negativní myšlenky převažují, to rozhodně ne, ale víc je vnímám a víc zatěžují, protože pár pooperačních procedur nebylo opravdu příjemných. No, tak se prostě snažím na to tolik nemyslet a nedělat z toho takovou vědu. I když bych samozřejmě radši o jarních prázdninách někde lyžoval nebo tak, ale takhle si snad po dlouhé době přečtu nějakou knížku.
2.Volný čas, který jsi dřív věnoval sportu, teď zcela zaplnila muzika a skupina VAN, kde hraješ. Řekni nám tedy něco o tvém vztahu k hudbě a můžeš si i udělat reklamu na vaši skupinu.
Tak asi začnu obecně, že hudba je pro mě velice důležitá. Že bych byl žánrově vyhraněný, to zrovna ne, ale samozřejmě mám své oblíbené interprety. Většinou to ale nejsou současní trhači hitparád. Pořád objevuji nové a nové kapely a tím, že jsem řekl, že nemusím úplně muziku, kterou většina mých vrstevníku poslouchá, neznamená, že si pouštím jen tvorbu z minulého století, to fakt ne. No a konkrétně mám tedy takové srdcové záležitosti jako U2 a Bono, Beatles, John Lennon, R.E.M, … no je toho opravdu hodně moc.
No a k té vlastní tvorbě. Máme skupinu, která existuje již asi rok. Hrajeme většinou takový folk - rock. Ono je to s těmi žánry někdy složitý. Dělám to samozřejmě proto, že mě to baví a pro nic jiného. Hraju hlavně na kytaru, pak i na mandolínu a některé rytmické nástroje. Pár vystoupení jsme již měli, ale v současnosti především cvičíme a nějaké pravidelnější vystupování si schováváme na léto, až budu mít po operaci.
3.K muzikantům a kapelám neodmyslitelně patří i fanynky. Jaké typy dívek se ti líbí?
No to je taky taková otázka, na kterou nemůžu pořádně odpovědět. Já to konkrétně nedokážu. Samozřejmě někdo může říct: „Tmavovlásky, velký oči …. Já nevím, pro mě je důležitý první dojem, charisma, jestli mě ta holka zaujme a pak je důležitá samozřejmě povaha – vlastnosti jako upřímnost a spousta dalších. Většina lidí řekne, že jim nezáleží na vzhledu, ale na povaze. No, jasně že jo, ale ono na tom vzhledu taky něco bude, i když bych to teda nenazýval vzhled ale určité charisma. Když třeba potkáš na ulici nezajímavou holku, tak může mít sebelepší srdce, ale ty jí lehce přehlédneš a nevěnuješ ani ten čas, abys jí poznal. Takže asi tak, opravdu to nemám nějak konkrétně vyhraněné.
4.Jaká je tvoje představa ideálně strávené dovolené, prázdnin či víkendu?
No tak poslední dobou bych nejradši vyrazil do hor na nějakou chatičku, kde by byl klid. Taková ta chaloupka, kde bych dělal ty úplně obyčejný a základní věci, který člověka obohacují, a přitom to nemá nic společného s dnešním konzumním světem. Nasekat dříví, zatopit si v krbu, jít na procházku do přírody, uvařit si, a tak podobně. Samotu ale nevyhledávám, takže samozřejmě s někým blízkým.
5.Co se ti na současném hokeji líbí a naopak ti nejvíc vadí?
Je pravda, že v televizi již zdaleka tak intenzivně jako dřív hokej nesleduji. Hokej jako hra je půvabná v tom, že stačí i pár vteřin a stále není rozhodnuto. Proti fotbalu rozhodně rychlejší a zábavnější, což přináší i víc emocí. A co se mi nelíbí? Že bych byl nějakým odpůrcem bitek, které jsou v dnešním hokeji často vidět to zrovna ne, ovšem že bych se z toho radoval a vyhledával to, taky rozhodně ne. Prostě mi nevadí, když si to dva hráči spolu na férovku vyřeší. Co se mi ale samozřejmě nelíbí, jsou takové ty zákeřné fauly ze zadu, na hlavu, nebezpečný, brutální, likvidační, které můžou přivést nějaké zranění. To když se dva hráči čelem k sobě poperou, je něco úplně jiného.
 
 
 

Sršni Kutná Hora - Slavoj Velké Popovice

10 : 3 ( 5:1, 2:1, 3:1 )

Popovický Kozel v roli sparring partnera
 
   V dohrávce 15. kola soutěže KLD nás v neděli čekal tým Slavoje Velké Popovice ze spodních pater tabulky. Jasným favoritem byli hokejisté z města pod Barborou a dny, kdy Sršni jen koukali, jak jim hráči s Kozlem na prsou sází jeden gól za druhým, se mohou zdát být sečteny. Pravdou však zůstává, že tento tým patří letos k nejmladším v soutěži, ale pro roky příští s ním bude opět potřeba počítat v boji o přední příčky.
   V podstatě není moc o čem psát a titulek tak nějak vystihuje, co se v zápase mezi Sršni a Kozli odehrálo. Nicméně pár drobností bych přece jen zmínit mohl. Opět se potvrdilo, jak je pro vývoj zápasu rozhodující dát včas první gól soupeři, který je papírově slabší. Již v 2.minutě jsme vedli 2:0 brankami Janka a Martina, které od sebe dělilo jen 35 vteřin. Sršňům se evidentně ulevilo a četnost jejich ofenzívních manévrů postupně stoupala. Stav 5:1 po dvou dalších zásazích Matese a jednom Dominika, stanovil skóre první třetiny, která v podstatě rozhodla o celém zápase.
   Zbytek utkání se pak dohrával ve vlažném tempu, které reflektovalo mrazy, které minulý týden udeřily a obě mužstva vycítila, že pro dnešek je již rozhodnuto. Sršni se jednoduchým přechodem modré čáry usazovali v útočném pásmu, kde motali soupeře jak na řetízkáči. Často stříleli a především se snadno prosazovali v předbrankovém prostoru. Ze zápasu se postupně stával nevinný přátelák a poměrně jednoznačná záležitost. Z celkového počtu deseti vstřelených branek mi v paměti zůstala především ta úvodní druhé třetiny, kdy Aleš s Jankem ukázkově a rychle sehráli přečíslení 2-1 a druhý jmenovaný je ozdobil velmi efektně vypadajícím zakončení z jedničky. A podobně si zmínku zaslouží branka z úvodu posledního dějství. Jenda zavezl puk do třetiny, objel dva protihráče a vytáhl z rukávu svého ribana stříbrný podnos, na něj položil krásnou nahrávku a Martinovi už zbývalo jen trefit prázdnou branku.
   Osobně se přiznám, že jsem byl po závěrečné siréně šťastný, že už je konec a můžu jít do tepla. Celkové skóre 10:3 je jistě příjemné a budí spokojenost, ale jedna strana mince  našeho vystoupení je konečný výsledek a druhou stranou pak naše hra, náš herní projev. A tam by se již dali nalézt jisté nedostatky. Především v dovednostech jednotlivců projevujících se nepřesnými nahrávkami, problémy se zpracováním, zbytečnými ztrátami puku atd.. Pravdou však je, že v tomto zápase koncentrace hráčů a nasazení nedosahovalo vrcholu a soupeř je svou hrou k němu ani nepřinutil. Takže jak jsem psal minule – vypustit tento zápas z hlavy a do dalšího utkání, které bude o něčem jiném, opět poctivě a naplno!!!
   Z jednotlivců dnes musím zmínit Janka, který si zaslouží v tomto článku samostatný odstavec, jelikož takový výkon, jaký předvedl v posledních zápasech, se jen tak nevidí. Tři hattricky v řadě za sebou ho vyšvihly na vrchol tabulky střelců mezi Sršni a momentálně odsunul za sebe i Jendu. Doufám, že z této mini bitvy o Krále „Top shooter“ bude profitovat celé mužstvo a nebudeme svědky zbytečného sólování a hráčské hamižnosti. Protože výsledek týmu je důležitější než statistky jednotlivce.
 
Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Prášek, Macháček
 
branky: Kořistka 3x, Jiráň 2x, Pipek 2x, Jelínek Mates 2x, Sádlo
asistence: Tvrdík 3x, Jelínek Mates 2x, Marvan 2x, Sádlo, Kořistka
 
 
 

Spartak Vlašim - Sršni Kutná Hora

: 9 ( 2:2, 1:3, 0:4 ) 

 Prolog
 
    Předem se omlouvám, za odmlčení po minulém zápase, ale důvodů bylo více. Prvním je, že chybí čas (ale kdo ho dneska má...!). Druhým a závažnějším jsou osobní problémy, které zde opravdu nemíním ventilovat a třetím jsou skutečnosti, sice spjaté s naší kabinou, ale nechci negativismus a problémy přenášet mezi Vás. Tímto ještě jednou děkuji Zdeňkovi za jeho příspěvek, který nepotřebuje žádný komentář, snad jen přečíst, podtrhnout, podepsat a souhlasit.
   Ke klasickému reportu z včerejšího utkání se bohužel nedostanu dřív než dnes večer (možná spíš zítra), ale neodpustím si v tuto chvíli aspoň několik vět. DĚKUJI!!!!! všem deseti hráčům a gólmanovi za včerejší výkon. To byli SRŠNI, jak je známe, jak je máme rádi a jak je chceme vidět hrát. Jestli tenhle tým má nějaký charakter, tak ho včera ukázal na plné čáře – nasazení, pracovitost podpořená talentem, vůli obětovat se pro tým a pracovat pro něj, a to vše bez zbytečných chvilkových selhání a excesů. Myslím, že to jsou ty nejdůležitější vlastnosti hráčů vítězného týmu.
   Pro mě osobně má „obětování“ v kontextu týmu dva významy. Prvním je ochota udělat cokoliv a jít až na hranici svých fyzických a psychických možností i za prahem bolesti. Druhým schopnost vzdát se svého ega, svého JÁ ve prospěch MY a udělat v danou chvíli co je potřeba. Za tu první část chválím naprosto všechny, za tu druhou především Matese, který musel odehrát celý zápas na postu obránce (a byl v podstatě bezchybný) a Dominika s Alešem, kteří přijali zodpovědně a poctivě svojí roli v druhé udržovací lajně. I když toto označení pro útok, který střelil tři branky, není zcela na místě.
   Pro tuto chvíli to stačí a ještě jednou DÍK!!!!!!
 
Ani dvě inkasované branky v úvodu neznamenaly prohru

 

  Toto úterý 31.1.2012 v 18:00 hod. proběhla dohrávka velmi zajímavého utkání KLD, v němž nám byli soupeřem Rytíři z Vlašimi. Jistě se ptáte, co by mohlo být na tomto mači až tak zajímavého. Odpověď je velmi prostá a nastíní ji hlavně níže uvedená story.
   Zaprvé - derby mezi Sršni a Vlašimí přináší vždy urputnou bitvu o každý puk s dopředu nejistým výsledkem pro obě strany a toto utkání 16.kola nepředstavovalo v tomto ohledu vybočení z tradice. Zadruhé - vítězství by postrčilo Sršně zpět na první místo, na kterém letos tráví nebývale mnoho času. A bohužel zatřetí – sestava se nám v den zápasu sypala, jako sníh na silnice Vysočiny. Příčin bylo, zdá se několik. Někdo nemohl, někomu se nechtělo, ale především se nám po posledním zápase rozrostla marodka o Dominika a Láďu. Takže ve finále jsme odjeli s deseti statečnými, jedním gólmanem a vírou, že kvalita převýší kvantitu. Cesta proběhla v pohodě a lehký závan nervozity vneslo do šatny až nové složení druhé lajny. Nutno však dodat, že Mates svůj přesun do obrany přijal s absolutním nadhledem, neboť jak zdůraznil, hráč jeho kvalit se přece dokáže prosadit na jakémkoliv postu, určeném mu sestavou a následně se velice významně zahleděl na Davida (brankáře).
   Do zápasu vstoupila lépe podblanická družina. Běžela zhruba devátá minuta a už jsme byli v dvougólovém deficitu 2:0! Nutno však přiznat, že jsme byli od úvodu aktivnější a více brankových šancí se rodilo před brankářem Vlašimi. Ten ovšem rovnoměrně zatěžoval všechny části své výstroje, zatím co mi dvakrát poměrně snadno inkasovali. Přesto ale předváděná hra nenasvědčovala tomu, že bychom měli odjet z Vlašimi bez bodového zisku. Sršni se snažili hrát dál aktivně a gól doslova visel ve vzduchu. Když běžela dvanáctá minuta, přestalo to onen visící gól bavit a padl. V mumraji před brankou se po Jankově střele k dorážce dostal Jenda a úlevný výdech Sršňů byl jistě slyšet až na parkoviště – 2:1. Již za minutu se Janek prosadil i jako střelec, když dorazil Marwovo nahození od modré – 2:2 a s tímto skóre také odhoukala první třetina.
   Do druhé části jsme již naštěstí vstoupili správnou nohou a po několika šancích se ujali vedení 2:3. Aleš vybruslil z rohu před brankaře, ten zřejmě čekal nějakou kulišárnu, ale byla z toho nekompromisní střela mezi betony, která skončila za jeho zády. V čase 27.44 vystřelil od modré Pája a jeho dělu, těsně před brankařem, změnil trajektorii letu Dominik do levého vinglu - 2:4. Vlašimáci se však zdaleka nevzdávali a kontaktním gólem na 3:4 opět nahlodali naše sebevědomí. David vyjel správně proti puku směřujícímu k jeho brance, bohužel rozehrávka se mu podařila tak nešťastně, že trefil dojíždějícího útočníka domácích, pro kterého již nebyl problém trefit opuštěnou branku – 3:4. Pravdou však je, že David své zaváhání spoluhráčům, ve zbytku utkání, několika výbornými a důležitými zákroky dostatečně vynahradil. Ze strany Sršňů dál pokračoval více méně efektní ohňostroj ofenzívních nápadů, které ovšem často umíraly na krásu, takže skóre se ne a ne hnout. Nejhezčí okamžik prostřední části hry ovšem přišel v 37.min.. Sršni se prokombinovali až do situace 2 - 1, na jejímž závěru byla Martinova zadovka na Janka, a ten svoji poměrně dlouhou kličku do backhandu úspěšně proměnil 3:5!
   Místo drtivého nástupu do závěrečné třetiny ze strany Vlašimi přišla 45.minuta, kdy začal ve svém revíru úřadovat Marw. Nejdřív dostal od útočníků důvěru, s ní i puk na modrou čáru a nekompromisní ranou se postaral brankáři domácích o nepěkné noční můry – 3:6. Hned za minutu se v totožné situaci ujala další jeho střela, kterou však nevím, čím a jak tečoval do brány Janek – 3:7. Dál už bylo více či méně zřejmé, že dnes pojedeme z Vlašimi se všemi body, přesto je potřeba zmínit, že soupeř, ani za tohoto pro něj nepříznivého stavu, nerezignoval a snažil se dál hrát hokej. Nicméně sršní útoky obsahovaly stále více akcí, aspirujících na zlaté, stříbrné či minimálně bramborové helmy a kupodivu to mělo za následek i nějaké to gólové ovoce. Tak se podruhé mezi střelce tohoto zápasu ještě zapsal Dominik s Alešovou asistencí, a jak jsme začali, tak jsme i skončili. Což v překladu znamená 59.min. – střelec Jenda, nahrávač Janek – 3:9. Konec utkání se už jen dohrával za hlasitého skandování našich fans (kterých bylo tentokrát možná víc jak hráčů na ledě), a jimž touto cestou posílám poděkování za vytvoření téměř domácího prostředí. A celý report zakončím Láďovým zvoláním po poslední brance: „Hlasateli!!! Hlas ty góly trochu veseleji!!!“
   Závěrečné hodnocení si dnes odpustím, protože vše podstatné již bylo napsané ve středečním prologu, takže jen připomenu, že je potřeba z naší lehkovážné mysli toto vítězství vymazat a v neděli jít na led opět s respektem k soupeři, ale odhodlaní s vírou ve vlastní síly a poctivým přístupem. Přeji vám hezký den, některým dobrou noc a někdy opět na počtenou.
 
Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Jelínek Mates
útočníci: Kořistka, Tvrdík, Pipek, Jiráň, Sádlo, Prášek
 
branky: Kořistka 3x, Tvrdík 2x, Jiráň 2x, Marvan, Sádlo
asistence: Kořistka 2x, Marvan 2x, Švejda Pavel, Pipek, Sádlo
 
 
 

15. zápas sezóny, další 3 body za vítězství, vytrácející se síla týmu, vyšší sebevědomí jedinců než odváděný výkon, neodpovědnost …!?!

  Dneska výjimečně napíšu po zápase místo trenéra, i když se nebude jednat ani tak o zhodnocení samotnýho zápasu, jak jste na něj zvyklí, půjde spíš o zamyšlení nebo možná nabádání k zamyšlení každýho člena týmu. Doufám že si v článku najde každý ten svůj kousek.

 
 Začnu svým osobním dojmem, který následně víc rozvedu. Přestože nejsem letos s týmem tak často, odvažuju se, trochu troufale, okomentovat dosavadní část soutěže nebo spíš našeho týmu.
 
 Hlavní silou každýho úspěšnýho týmu je týmovej duch, společný odhodlání a práce jednotlivce odváděná s vědomím toho nejlepšího výsledku celýho týmu. Někdo si teď řekne, co je to za kecy, nejsme žádný Rychlý šípy, ale hrajeme hokej. Tak k čemu ty „moudra“ ?!?
 OMYL. Pokud si někdo teď řekl tuhle větu, číst dál už nemusí, nebude mu to k ničemu, protože nepochopil co je tým a nejspíš proto ani neví, proč hraje hokej nebo proč sleduje kolektivní sport.
 
 Kluci, který jsou v letošním dorostu, tzn. ročníky 95 a 96 a také 97, patří k nejúspěšnějším, který v Kutný Hoře za poslední roky hráli. Jejich síla není jenom ve fyzičce, není to jenom o několika silných hráčích. Jejich největší síla je ve vzájemný důvěře na ledě i mimo něj, vzájemná zastupitelnost během hry a ochota zastat se navzájem jeden druhýho před soupeřema. Jejich důvěra jim dovoluje, mimo jiné, intuitivně kombinovat, jejich disciplína umožňuje využívat nacvičený signály, jejich kreativita a uvolněnost při hře pak „rošády“, který dokážou přivést některý soupeře k nepříčetnosti.
 Co z toho plyne?
Pokud tohle mužstvo prohrává, tak zejména kvůli vlastnímu vnitřnímu rozkladu a ne proto, že by ho decimoval soupeř.
 
 V neděli k nám přijel papírově nejslabší soupeř letošní soutěže, SK Černošice. Zápas jsme vyhráli, přesvědčivým skóre 10:2. Pro nás, tedy tým, který od začátku soutěže stojí stále na 1. místě, povinné tři body.
 
 Mám první řečnickou otázku. Proč jsme prohráli 1. třetinu 0:1?
A přidávám další. Opravdu to bylo přesvědčivý vítězství?
A ještě jednu. Proč jsme nastoupili do zápasu jen s dvěma pětkama …?
 
 Když jsem začal psát tenhle článek, měl jsem pochybnosti, jestli jeho obsah patří na web, kterej si kromě našich hráčů a jejich rodičů, přečtou i hráči soupeřů a jejich trenéři. Opravdu jsem váhal. Pokud si, ale neuděláme jasno v hlavách všichni, kdo do týmu patříme a fungování týmu ovlivňujeme, poznají to soupeři rychleji, než když si přečtou jeden článek. A bohužel, to poznají na ledě a přejedou nás jak naivní natěšený prvňáčky první den ve škole.
 Před touhle sezónou jsme si všichni společně stanovili cíl, kterým je postup do ligovýho dorostu. Tak jako to myslel vážně trenér, jeho asistenti, já, stejně tak přesvědčivě jsem chápal osobní závazek k tomuhle cíli od každýho z Vás.
 Nyní ovšem pochybuju, že si všichni, kdo v týmu jsou, uvědomujou tenhle společnej slib splnění cíle, kterej jsme si dali.
 
Další otázky se nabízejí.
 Vnímáme pořád všichni tenhle slib, za kterým jdeme, za závaznej vůči sobě i ostatním členům týmu?
 
Zdá se Vám, že na hokej jsou to moc filozofický úvahy? NE, to je omyl.
Většina z Vás, našich hráčů, má občanku, měli byste tedy být občansky způsobilí. Nebavíme se už s dětma, bavíme se s lidma, který se blíží hranici dospělosti. Některý víc, některý míň. Většina z Vás už má za sebou důležitý rozhodnutí, kam na učňák nebo na střední.
 Je to míň nebo víc, než historickej postup v soutěži?
NE, takhle to přece vůbec nestojí.
Obojí má svojí neoddiskutovatelnou důležitost a jedno nevylučuje to druhý, dosažitelný je obojí.
 A co tím chci říct?
Každej může mít to, co opravdu chce a musí být současně připravenej a ochotnej pro to něco udělat!!!
 
Od nikoho neočekávám, a už vůbec ne od sebe, že budeme řešit hokej filozofováním. Jako táta několika dětí
jsem ovšem skálopevně přesvědčenej, že i tak starejm klukům, stejně tak, jako nám samotnejm, je pořád co vysvětlovat, co se nově učit a jak pořád dokola poznávat sebe sama.
 
 Hráči, máte trenéra, kterej je jedním s nejhlavnějších důvodů, proč jste dosáhli dovedností a úspěchů, který máte. Přestože neváháte přímo či nepřímo nezřídka kritizovat jeho postupy či požadavky, on podřizuje už dlouhou řadu let svůj osobní čas Vašim potřebám, Vašim tréninkům.
 Někteří z Vás máte potřebu předvádět, jak jste hrozně dospělí, a používáte proto různý způsoby. Jste v pubertě, tak proč ne. Lepší teď, než ze sebe dělat blbečka ve třiceti. Nezapomínejte ovšem, že svým chováním neovlivňujete jen svoje okolí, ale hlavně sebe sama. A to nejen dneska, když žijete ze dne na den, protože Vás opečovávají Vaši rodiče, ale „tvarujete“ sami sebe i na dobu, kdy třeba budete mít svýho puberťáka a budete to Vy, kdo mu má ukázat správnou cestu nebo mu alespoň pomoct v tom, aby ji našel sám.
 A co mu pak chcete říkat? „Mohli jsme vyhrát, ale vys.ali jsme se na to“ a tvářit se u toho hrozně drsně nebo „Vyhráli jsme, protože jsme hrabali jak motorový myši a vybojovali jsme první mládežnickej opravdovej úspěch kutnohorskýho hokeje“ a tvářit se u toho, zcela oprávněně, naprosto pyšně.
 Jakým chcete být v budoucnu vzorem svým dětem?  Už dneska na tom totiž pracujete!
 
 Pro první odpověď může úplně každej sedět doma v křesle a hladit si vyžranej pupek. Druhou odpověď může říct po týhle sezóně jen necelá dvacítka kluků z Kutný Hory, který budou mít právo ji říkat s naprosto čistým svědomím na věky !!!!!
 
 Zmínil jsem společně vytčenej cíl našeho týmu, kterým je postup do ligy. Když se Vám to podaří, nečeká Vás žádnej materiální dárek. Čeká Vás mnohem víc. Budete první tým kutnohorskýho hokejovýho dorostu v jeho osmdesátiletý historii, který by to dokázal! Každý z Vás bude už navěky součástí týmu, který postoupil do ligy.
 Je to málo?
 Je to hodně?
 Takovou otázku si položte někde v soukromí, každej sám sobě a buďte k sobě naprosto upřímný. Pokud si odpovíte „Ano, chci to dokázat pro sebe, chci to dokázat pro tenhle tým, s tímhle týmem, právě s těmahle klukama“ pak hrajte každej zápas, každý svoje střídání, na plnej plyn. Všechnu svoji sílu, svojí drzost, svoje odmlouvání, dejte do svýho výkonu na ledě, a když budete mít po zápase sílu, dál si užívejte vrchovatě svoji pubertu se vším, co k ní patří.
 
 Já jsem nikdy nedělal žádnej sport, tak jako Vy, tedy ani s takovejma úspěchama jako Vy a taky proto je příjemný bejt u toho s Váma. Od přípravky až sem a třeba i dál.
 Teď si třeba někdo z Vás řekne „Další rodič, co sám nic nedokázal a teď by zničil svoje a ostatní děti, aby naplnil svoje ambice“!
 Kdo mě zná, snad řekne NE, tak to nemyslí.
 V rámci svých možností podporuju svoje děti, a snad i ty ostatní, aby se jim dařilo v tom, co dělaj. I já chci vidět, že moje podpora má nějakej smysl a neočekávám, že budete chtít jen využívat, co je Vám nabízeno a nebudete ochotni nic dávat. Máte rodiče, který Vám všechno nejenom platí, ale většina z nich Vám dává velkej kus svýho času, abyste se dostali na trénink nebo z něj, na zápasy, na turnaje, fandí Vám na tribunách doma i venku. Oni taky nečekaj, že z toho budou mít něco materiálního. Chtěj vidět jak hrajete, protože Vás to baví, chtějí vidět, jak se Vám daří a jsou s Váma, i když se Vám osobně nebo týmu nedaří. A taky chtěj bejt spolu, protože i oni jsou skvělá parta lidí. A nemyslete, že jsou tak skromný, když neočekávaj nic materiálního.
Ono je totiž to ostatní víc, než si možná dneska uvědomujete.
 
 Sršni, věřím Vám, protože vím, že jste skvělý kluci, že umíte hrát skvělej hokej a doufám a věřím, že si to uvědomíte včas každej sám za sebe a všichni dohromady a dokážete odehrát třetí třetinu týhle sezóny NA PLNEJ PLYN.
Pak už Vás čeká jen prodloužení a oslavy postupu. Tedy pokud to chceme opravdu všichni.
 
                               VYHRAJTE, máte na to.
 
                                                                                                                             Ahoj Zdenek Jelínek
 
 

Sršni Kutná Hora - SK Černošice

10  :  2  ( 0:1, 4:0, 6:1 )

Sestava:
brankař: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Ryšan, Prášek
 
branky: Kořistka 3x, Tvrdík 3x, Jiráň 2x, Marvan, Jelínek Mates 
asistence: Kořistka 2x, Tvrdík 2x, Švejda Pavel, Jiráň, Jelínek Mates
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Janek Kořistka
1.Bude ti krásných 17 let. Jak se cítíš? Co oslava a dárky?
Já nevím, protože všechno mám, takže asi nějaký zbytečnosti. Hlavně aby bylo dobrý jídlo. Oslavovat budeme s Peťanem, který má taky narozky – takže večer v „Český“. Jinak se cítím dobře, ale pořád stejně.
2.Kdyby se dal vrátit čas a mohl jsi změnit jakékoliv rozhodnutí ve svém životě, co by to bylo?
(dlouhé, hóóóódně dlouhé ticho) Nevím, tak asi bych dal víc gólů proti Berounu (trenér se směje poprvé).
3.Co říkáš na naše webové stránky a co by si na nich případně změnil?
Tak já si myslím, že je fajn, jak to tam žije a že se tam dávají stále nové příspěvky. To jako nikde jinde není a je vidět, že se o to zajímáte a věnujete tomu hodně času (trenér červená). No a co bych změnil? Už vím!!! Tam v rohu, co je fotka nejlepšího hráče zápasu, bych dal stabilně svojí (trenér se směje podruhé).
4.Vyhovují ti spíš větší kluziště, nebo ty menší?
No já mám radši větší a širší kluziště, protože je tam víc místa a snadněji se mi tam jako útočníkovi objíždějí hráči. Třeba jako to mají v Kralupech, to mi vyhovuje.
5.Náš vztah - trenér - hráč, trvá již déle než deset let a ne vždy jen svítilo slunko. V čem se podle tebe, kdo z nás, za ty roky změnil?
No tak já jsem tedy trošku vyrost. Ale jinak si vzpomínám na sezónu, kdy jsem moc nehrál a kdy jsme odjížděli i z turnajů. To jsem na Vás byl tedy pěkně naštvaný. Ale teďka už jste prozřel a už mě stavíte jak je potřeba. Zkrátka jste přišel k rozumu (trenér se směje potřetí a málem se zalkne).
Takže ty jsi vyrostl a já zmoudřel.
Ano.
 
Petr Švejda
1.Pomalu stojíš na prahu dospělosti. Je něco konkrétního, čeho by si chtěl v životě dosáhnout?
No tak já nevím. Dostat se určitě na vejšku a pak asi dělat práci, která mě baví a možná založit rodinu. Jinak asi nic.
2.Během svého hokejovém růstu jsi vyzkoušel skoro všechny posty. Hraje se ti lépe v obraně nebo v útoku?    
No tak asi v obraně, protože se tam nemusí tolik bruslit. Na druhou stranu je ale obrana náročnější, protože když to po.eru v zadu, tak můžeme dostat góla. Když to ale po.ere útočník, tak sice nedá góla, ale vzadu ještě zbývá bek. Přesto spíš ta obrana.
3.Vzhledem k reorganizaci soutěží před pár lety, jsi zažil tři dlouhé sezóny v řadě jako nejmladší či mladý hráč týmu. Měl bys nějakou radu či doporučení pro současné benjamínky?
No ono je to fakt těžký. Tak snad aby se chovali normálně, neměli nějaký kecy a prostě byli spíš vzadu a pak za dva roky můžou být jako my a dělat si skoro všechno co chtěj. Takže hlavně neprovokovat ty starší! (skutečně dlouhý smích trenéra)
4.Kdo je pro tebe na ledě největší rival? Který hráč, či tým?
Tak hráč, asi ten plešoun z Berouna a tým určitě Beroun. Oba chceme vyhrát letošní soutěž, takže ta rivalita tam je určitě veliká.
5.Co považuješ za dosavadní vrchol své sportovní kariery?
No tak to fakt nevím, protože já jsme nikdy vyhlášený, jako nejlepší hráč nebyl. Určitě ale okamžiky, kdy je to například vyrovnaný a já nahraju na rozhodující gól. Ale asi hlavně když jsme několikrát skončili na prvním místě, takže spíš ty týmový úspěchy.
 
 
 

VZHŮRU DO POSLEDNÍ TŘETINY

   Díky odloženým zápasům se nám trochu oddálil start třetí a rozhodující části naší soutěže, která definitivně určí celkového vítěze. Ovšem tento víkend to již začne a my bychom měli být 100% připravení, soustředění a ochotní udělat pro úspěch maximum a možná ještě víc. U některých (a nejen hráčů), ale trochu nepochopitelně zaznamenávám názor typu: „Rozhodne poslední zápas v Berouně“. Důrazně nesouhlasím a se zdviženým prstem upozorňuji, že je před námi ještě sedm zápasů, a každý z nich bude těžký a může rozhodnout, že už třeba v Berouně nebude o co hrát!!!
   Vytyčení cíle našeho snažení je nesporně věc nutná a důležitá, neb již starý Seneca říkal: „Jestliže nevíme, ke kterému přístavu míříme, žádný vítr není příznivý.“ A je jistě pravdou, že cíl by se měl stát jakýmsi zářícím majákem v dáli na obzoru, udávající směr a motivaci naší cestě. Ovšem pro zasněné pohledy do dáli nesmíme nikdy zapomenout koukat se i pod nohy, abychom zbytečně nezakopli. Naším  hlavním úkolem teď není vidět to, co se matně rýsuje v dálce, ale poctivě pracovat a připravovat se na to, co leží přímo před námi. Což znamená - na každý příští zápas.
   Kdo si myslel, že dosáhneme něčeho velkého s malými problémy, se prostě mýlil! Cestou za velkými věcmi musíme překonat velké problémy a to zvládne pouze silný tým, poskládaný ze silných osobností, které vezmou výzvu dosáhnout něčeho výjimečného za svoji! Hnacím motorem našeho snažení je pochopitelně náš cíl, ale cesta, která k němu vede je rozložená do jednotlivých kroků, které je potřeba bezchybně zvládnout a každý z nich může být ten klíčový. Přistupte proto ke každému následujícímu zápasu, třetině, střídání zodpovědně a s maximálním nasazením, protože nejeden sportovec v minulosti, který měl sice potenciál porazit kohokoli, byl nakonec sám poražen svojí lehkovážnou myslí!!!
   Je to jakýsi zákon přítomnosti a nezačínejte zbytečně hledat v jakémkoliv zákoníku, či sbírce zákonů! Tam nikde ho nenajdete. Jde o to uvědomit si, že v daném okamžiku nemáme nic jiného než tu danou chvíli. A tak musíme prožít každý zápas, celý zbytek soutěže - chvilku po chvilce. Ano „teď a tady“, to je vždy ten jediný a správný čas. Je pravda, že naše mysl se občas zatoulá do časoprostoru, kterému říkáme minulost nebo budoucnost, ale svůj výkon nedokážeme realizovat v jiném okamžiku než je ten současný, v přítomnosti! Zkrátka být myslí tady a v této minutě! To, co se stalo minulý zápas, před měsícem je nyní pryč – zůstalo to pouze v hlavě formou vzpomínek a to co přijde, je zase pouhý sen! Být v přítomnosti je nejlepším podhoubím pro super výkon každého jedince. Nezapomínejte na to, až půjdete znovu na led! Pokud se mysl toulá kdekoli, tělo ale zůstává vždy tady a teď. Zkrátka nemělo by být nic důležitějšího než tato chvíle! Přítomnost!
 
 
 

KDOPAK NÁM TO SLAVÍ SVÁTEK?

 

   Jako dárek na tento víkend, jsem si pro Vás připravil malý kvíz. Takže se příjemně posaďte, proklikejte si následující rozhovor a pokuste se odpovědět na úvodní otázku.
 
1.Vím, že jsi a vlastně celá tvoje rodina, nesmírně zapálení a všestranní sportovci. Jak vnímáš zájem dnešních dětí o sport?
Asi jak konstatoval nedávno Mates: „V Kutný Hoře je přibližně 100 dětí, kteří dělají absolutně všechno a ostatní nic“. Rodiče na to se.ou! Je to o rodičích!
Takže vidíš problém v rodičích?
Nepochybně!
2.Je nějaký zápas, případně víc zápasů, které Ti utkvěly v paměti?
Tak v letošní sezóně se mi rozhodně líbil zápas v Rakovníku, který byl možná svým výsledkem jednoznačný, ale bylo na to hezké pokoukání. No, a kdybych měl jít do minulosti, tak například Bílina – to byl fešácký zápas.
3.Pro některé jsi možná kontroversní hokejová osoba. Jak to vnímáš?
Mají asi spoustu důvodů si to myslet. Co s tím já můžu dělat? Těžko jim to budu vymlouvat. Já se nemíním obhajovat, jestli mě někdo vidí jako kontroversního, tak ať mě tak vidí.
4.Co by si vzkázal lidem, kteří tvrdí, že hokejisté jsou jednodušší a správný manažer hraje golf?
Nevím, v tom případě mě to odsouvá z role manažera někam mimo. Ale zase chápu, že pokud někdo zná takového ..r.. ..m.., může mít ten dojem. Takhle jednoznačně se to ovšem říct nedá, ale nepochybně jsou mezi hokejisty hrozná ho.ada. Jsou tam ovšem taky lidi, kteří jsou rozumní. Jestli je ale víc těch ho.ad, nebo těch rozumných já neposoudím.
5.Přemýšlíš někdy o budoucností? Jak se vidíš v krásném věku 45 let?
Myslíš šedou lišku? Nevím, s tou hypotékou rozhodně přemýšlím, takže doufám, že budu dlouho živý a zdravý. Jinak až mi bude těch pětačtyřicet, bude čelo ještě dál a jinak doufám, že se nezmění nic. I když jak na tebe koukám, tak možná ano!!!
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Pavel Sirotek
   Aby ti nebylo líto, že stále s někým děláš rozhovory a s tebou nikdo, chopil jsem se redakčního pera (klávesnice) a pár otázek si pro tebe připravil.
1.Dnes máš, jak všichni víme, 45.narozeniny. Na kolik se ale doopravdy cítíš?
Tak především, těch lidí co to ví, je minimum, a když se mě ptáš takhle po noční, tak si připadám trochu jak Erbenova Polednice: „Malý, hnědý, tváře divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba“. A k tomu s tím trilobitem co mám na břichu, těžko dýchám, kolena křupou a oči jsou pomalu na odpis. Takže asi už vážně nejsem nejmladší, ale cítím se na dvacet.
2.Když se vrátíš o takových dvacet let zpátky. Chtěl jsi být, nebo věděl jsi, že někdy budeš, hokejový trenér?
Musím říct, že vždycky mě bavila práce s dětmi a již v té době jsem se věnoval nejrůznějším aktivitám zaměřeným na mládež a sport a dokonce jsme s Martinou vedli i takové kroužky. Ale jestli jsem věděl ve dvaceti, že budu hokejový trenér? Nad tím jsem tehdy asi neuvažoval. To nějak postupně a časem vyplynulo samo a musím říct, že jsem tomu rád. Jako trenér se snažím krok za krokem učit své svěřence základním dovednostem, ale snažím se jim taky připomínat, že základními atributy života a nejen toho sportovního, je pracovitost, úcta, samostatnost, respekt, disciplína a především zodpovědnost. Lidské vlastnosti, které jsou a vždy budou nadčasové a jediné správné.
3.Cíl letošní sezóny je vyhrát soutěž a dostat se do baráže o ligu. Co by pro tebe znamenal neúspěch, ať už v KLD nebo v baráži? Třeba už lepšímu týmu „velet“ nebudeš?
No tak v tom mám vcelku jasno. To už mi řekl jasně jeden člen výboru před sezónou: „Buď postoupíš, nebo tě odvoláme!“. Samozřejmě, každý máme přirozenou touhu vyniknout a já bych si to upřímně přál, ale především pro Vás, abyste si to zažili, vyzkoušeli, a protože si myslím, že za ty roky dřiny, na to máte právo. Ovšem, to že já se domnívám, že si to zasloužíte, neznamená, že Vám to někdo dá zadarmo. To si budete muset vybojovat sami a o mě tady vůbec nejde. A když to neklapne, bude mi to samozřejmě líto, ale život tím nekončí, nic zásadního se nezmění a pojedeme dál. Neberu to jako nějakou zvlášť velkou tragedii, v životě přece nastanou daleko horší okamžiky, než by byl tento.
4.Podle internetových diskusí a článků by se leckterému návštěvníkovi webu mohlo zdát, že ty a vedoucí mužstva – Zdeněk Jelínek, mezi sebou máte rozbroje, navzájem si závidíte a nemůžete unést úspěch toho druhého. Popiš nám, jaký je ale opravdu váš vztah?
To je zbytečná otázka. Já přeci nemám co Zdeňkovi závidět, protože jsem nezaznamenal, že by někdy dosáhl nějakého úspěchu! Vzpomínáš přeci na loňský Malešov Open, jak jsme porazili Jelinkovi v nohejbale i tenise, a tak bych mohl jen pokračovat. No, a jestli považuješ za úspěch, že ho v disciplíně „nošení trenérů“ na soustředění, konečně jednou donesli, no nevím, nevím. Protože již teď ale s obavami očekávám pozvání na Zdeňkův kobereček, za tuto opovážlivost…., tak vážně. Oceňuju jeho neskutečnou pracovitost, flexibilitu, vitalitu a v neposlední řadě i humor, přestože jeho terčem jsem většinou já. Máme hodně podobný pohled na život a názory na mezilidské a rodinné vztahy. A v neposlední řadě, za ty roky co se známe, na mě nikdy nezahrál levou.
5.Tato „otázka“ ti nabízí prostor stručně se vyjádřit k čemukoliv, co tě napadá nebo trápí (otázka č.4 je už ale uzavřena!).
Co mě napadá a trápí? Trápí mě moje děti, a když se podívám na tebe a tvoje koleno, tak je toho až dost.
To neříkej táto!
Dobře tak jinak. Na naší, lidskou blbostí a globálním oteplováním (nevím, co je horší), sužované modré planetě, je tolik problémů, že moje soukromá mikrotraumata jsou v porovnání s tím zcela malicherná. Proto osobně držím palce a snažím se pomáhat lidem, o kterých vím, že mají dostatek erudice, zkušeností, vůle, sil a doufám i kompetencí k tomu, aby místní rybníky nejen rozčeřili, ale zcela vypustili a napustili novou, čistou a lepší vodou. Nejsem však natolik naivní, abych věřil na zázraky. Přesto dík, za každou vydařenou věc. A abych nekončil pesimisticky, víš, kdo byl Muhammad Ali?
Jo.
Tak ten kdysi řekl: „Člověk, který v padesáti vidí svět stejně, jako ve dvaceti, ztratil třicet let života.“ Tak doufám, že já těch pětadvacet neztratil.
 
 
 

ODLOŽENÁ UTKÁNÍ

   Plánovaná utkání našeho celku podle rozpisu KLD proti týmům Slavoj Velké Popovice a Spartak Vlašim se odkládají. Důvodem tohoto kroku je účast gympláků na lyžařském výcvikovém kursu v italské Aprice. Po domluvě všech týmů byla stanovena náhradní data střetnutí takto:
Spartak Vlašim – Sršni Kutná Hora                     úterý 31.1.2012 od 18.00 hod.
Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice            neděle 5.2.2012 od 17.00 hod.
 
 
 

Sršni Kutná Hora - HC Beroun

:  6  ( 1:2, 0:2, 2:2 )

Šňůra bez prohry ukončena
 
   V sobotu 7.1. od 11.30 hod. jsme otevřeli nový, kalendářní, hokejový rok, a že to bylo zrovna zápasem s Berounem - to byla výzva, neboť se jednalo o přímý souboj dvou v současnosti nejlepších celků KLD.
   Zápas začal v poměrně solidním tempu a brzy bylo zřejmé, že tentokrát si všichni více než dost zabruslí. Kvalit soupeře jsme si byli snad až příliš vědomi, a tak naše hra ze začátku představovala zbytečný respekt, okořeněný spoustou nepřesností. V čase 4.40 David neudržel střelu soupeře ve své výstroji a vsedě se jen podíval, jak puk za jeho zády s přispěním dojíždějících hráčů skončil v brance - 0:1. Naše hra postrádala větší sebevědomí a v útoku jsme byli zcela bezzubí, protože jsme v podstatě pořádně nevystřelili na branku. Na konci patnácté minuty jsme inkasovali podruhé a ani u této branky neměl David úplně čisté svědomí, když mu puk propadnul mezi rukou a tělem – 0:2. Nebylo nám zrovna nejlépe a psychika mužstva se potácela ruku v ruce s produktivitou někde v záporných hodnotách. Prakticky žádný z útoků si nedokázal vytvořit tlak, či snad dokonce brankovou příležitost. Světlo do tunelu vnesl až dvě minuty před přestávkou Dominik, který konečně protrhl neprůstřelnost brankáře Berouna. Svojí dorážkou Petrovi rány od modré, probudil doposud poněkud zaskočené domácí diváky z posmutnělé letargie a vypadalo to, že se nám začne lépe dýchat. Po dvaceti minutách jsme tak měli jednogólový deficit.
   Ač vstoupili Sršni do druhé třetiny aktivně a v prvních deseti minutách se hra odehrávala spíše v obranném pásmu Medvědů, nedařilo se jim své šance proměňovat. A tak padla třetí branka a opět za záda kutnohorského gólmana. Po jednom závaru u medvědího brlohu, kdy Sršni nedotáhli slibnou šanci, vyrazili hosté do protiútoku a ve své vlastně první příležitosti v této třetině, v čase 32.31, zvýšili na 1:3. Bohužel za dvě minuty to již bylo 1:4 a bylo jasné, že dneska to půjde jen velmi těžko. Světelná tabule tak po čtyřiceti minutách čisté hry hlásala přihlížejícím, že Sršni budou muset vstřelit minimálně tři góly, aby mohli pomýšlet na nějaký bod z tohoto zápasu, což vzhledem k střeleckému tápání nevypadalo moc reálně.
   Do poslední třetiny jsme nastupovali s odhodláním, ale nejsem si už tak jist jestli i s přesvědčením. Bohužel hned v její úvodní minutě jsme se dopustili chyby na konci ubráněného oslabení a tím se nám vidina dobrého výsledku vzdálila na míle daleko – 1:5. Sebevědomí pod bodem mrazu, a přestože se klukům nedala upřít snaha, pořád nám to tam jaksi ne a ne spadnout. Až v 51.min. během naší přesilovky našel Martin přesnou nahrávkou dobře najetého Marwa a ten z první a dobře – 2:5. Soupeř však s odpovědí dlouho neotálel a za dvě minuty nachytal střelou ze středního pásma Davida na nedbalkách. Stav 2:6 a na naší straně došlo ke střídání brankařů, kdy tak poprvé dostal příležitost víceméně ztuhlý Michal Kůrka. Sršni se o slovo přihlásili ještě v čase 57.34, kdy se Jendovi podařilo vstřelit třetí gól, ale Medvědi již s dostatečně vysokým náskokem v zádech hru kontrolovali a v pohodě si dokráčeli pro zasloužené vítězství 3:6.
  Sérii výher asi nebylo možné táhnout donekonečna. Přišla tedy prohra a zkomplikovala naši situaci. Věděli jsme, že můžeme uspět pouze disciplinovaným výkonem s maximálním nasazením a bojovností, což se ne zcela podařilo. Bohužel jsme se nedokázali vyvarovat několika zaváhání a individuelních chyb ve spojení se zbytečným respektem, z čehož pramenil malý tlak do branky a zásadní problém se střelbou a koncovkou. Většinou si po takovém zápase říkám: „Jo, ten s tou modrou helmou, ten byl sakra dobrý“, ale tady si na nikoho takového moc nevzpomenu, protože byli všichni dobrý. Soupeř vyhrál zaslouženě a není o čem diskutovat. Převýšil nás v hokejových dovednostech jednotlivce, ale i kombinační hrou a jejich gólman podal jistější a lepší výkon. Jestli se dá říci o tomto zápase z pohledu Sršňů něco pozitivního, tak snad jen to, že už je za námi. Nedělejme však z prohry větší pohromu než je. Měli jsme unikátní možnost a tu jsme promarnili. Až tuhle porážku vydýcháme, musíme si sednout na zadek a bude důležité, jestli se z prohry poučíme a jak zvládneme následující zápasy. My teď nesmíme hledět zasněně do budoucnosti a přemýšlet nad tím co bude v březnu, ale pouze se soustředit na každé následující utkání a jit od zápasu k zápasu. Zatím zůstáváme v čele a stále máme vše ve svých rukách.
   Vybrat nejlepšího hráče včerejšího zápasu, nebylo popravdě vůbec jednoduché. Přesto nejvíc hlasů získali Dominik a Marw. Dominik byl jeden z mála, kterému nechyběla odvaha a zdravé sebevědomí při hře dopředu. Hrál aktivně celých 60 min. a s využitím svých dovedností na malém prostoru patřil k nejnebezpečnějším útočníkům. Marw odehrál opět svůj nesmírně kvalitní standart. Jistota a přehled vzadu, aktivita, dobrá střela a výborná poziční hra dopředu. Tradičně dostával od soupeřů slušnou sodu, přesto se nikdy nesnížil k tomu, že by oplácel, nebo zbytečnou nedisciplinovaností oslaboval tým, natož pak v zápase rezignoval. Škoda, že jsou však hráči, o kterých to napsat opravdu nemohu. Ale to už si nechám do kabiny.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Kůrka
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Tomčík, Pavlíček
 
branky: Jiráň, Marvan, Tvrdík
asistence: Švejda Petr, Pipek, Sádlo
 
 
 

Sršni Kutná Hora - Stará Garda

:  12

Silvestrovská hodovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka
 
  Rok opět utekl jako voda a vánoční přestávka, která v mém případě znamená trvalé pojídání všeho, měla ve čtvrtek 29.12.2011 na programu v kutnohorské aréně souboj hokejových titánů. Tedy již tradiční klání dorostenců se Starou Gardou, na které plynule navázal večer labužníků a s ním spojená silvestrovská rozlučka.
   Vezměme to ale pěkně popořádku. Dvě předchozí měření sil opanovali mlaďoši, což jen umocňovalo snahu o kvalitnějšího soupeře, a tak byl letos poprvé pověřen sestavením soupeřova týmu Pepa Macháček. Výzva byla přijata a po zodpovědné několikatýdenní práci, kdy z toho měl lehce hlavu do jehlanu, představil veřejnosti výsledek svého manažerského snažení v 18.00 hod. na modré. Od dob, co existují internetová fóra, jsem nečetl o manažerovi či trenérovi, který by rozuměl své práci víc než anonymní pisálci, kteří přesně ví, kdo do sestavy patří a kdo ne. Ovšem Pepa je všechny vygumoval. Sestavil naprosto vyvážený a kvalitní tým, kterému kryl záda výborný brankař a ve svém středu měl pár opravdu dobrých hokejek, oddílové trenéry, včetně nejvyšších funkcionářů našeho oddílu i s několika rodiči.
   Na tomto místě je třeba zmínit, že naše squadra ochuzená o několik pevných pilířů základní sestavy napovídala, že role dorostenců letos nebude zdaleka tak jednoznačná. Absence Jendy dokonce vyvolala v soupeřových řadách tak neskrývanou vlnu radosti, až jsem pojal podezření, zda není kriminalistou Pepou někde v rámci výslechu vězněn jen o chlebu a vodě. Pravdou však bylo, že kuloáry kolovala teorie poněkud vulgárnější a místy až obscénní, ale její základ postavený na holých až brutálně jednoduchých faktech, nepřehlédnutelných mezi jednotlivými turnajovými zápasy, vyvolával v nás všech pocit, že tak nějak by to mohlo skutečně být. Nesmím ještě opomenout neúčast Janka, kterému neznámý bacil vyhnal teplotu ke čtyřiceti stupňům, takže doma vypnuli v rámci úspory energie topení a celá rodina si nahřívala ruce o jeho hlavu.
   Ale ve zkratce k zápasu. Puk opouštějící, po krátkém rozbruslení, mou rozhodcovskou dlaň, signalizoval start utkání, a steč mohla být započata. Úvod trochu připomínal slavné taktické bitvy mezi Karpovem a Kasparovem a po chvilkovém metaforickém oťukávání pěšců se dostaly do hry i větší figury a před oběma brankami začalo být rušno. Vedení se několikrát ujali staří matadoři, ale dorostenci vždy dokázali bezprostředně odpovědět, a tak se do půlky zápasu skóre několikrát překulilo až do stavu 5:5. Za zmínku ještě stojí, že rozhodčí (tedy já) v zápase nasadil hodně benevolentní metr a hráči si tak několikrát prošli náročnou zkouškou psychické odolnosti. Verdikt uznávající gól do úmyslně posunuté branky, však definitivně překročil meze Michalovi trpělivosti a nepublikovatelnými výrazy mi vysvětlil, že končím. Srdeční činnost a odvahu jsem si proto několikrát vylepšil iontovým nápojem ze Zdeňkových zásob a následně Michalovi jako prvnímu písknul zakázané uvolnění. V tu chvíli začal upadat do maniodepresivních stavů a já usoudil, že nebude radno se pohybovat v jeho blízkosti. Dalším zajímavým momentem byl Zdeňkův gól krátkým švihem, ale především obléknutí dresu s č.55, kterým si vysvětluji jeho omládnutí a zejména zapálení dynamitu v jeho nohách.
   Za vyrovnaného stavu dohrávali utkání dva různě naladěné týmy. Stará Garda hrála klidnou kombinační hru, přičemž občas zahrozila z rychlých protiútoků, zatímco dorostenci měli převahu a víc střel, které však téměř všechny pochytal výborný gólman. Jeho tělo přitahovalo onen kaučukový nesmysl jako magnet piliny a střelcům Sršňů přibývaly na čele i jinde stále nové a nové vrásky. Oproti tomu ve vlastní obranné třetině měli sváteční náladu a hráli něžně, bez důrazu, takže soupeř několikrát ještě zvedl ruce nad hlavu, až utkání skončilo 9:12.
   Zápas svým průběhem připomínal přestřelku jak z Divokého západu, k čemuž dopomohl i den otevřených dveří v obou obranách. Sršni doposud drželi neporazitelnost, ale každá série jednou končí a pro dorostence skončila tímto zápasem. Je však pozoruhodné, že co nedokázal nikdo z našich soupeřů v KLD či na turnaji, dokázala partička postarších týpků. A tak omluvou může pouze být fakt, že nejsme prostě kapela, abychom pořád jen vyhrávali, že…
   Po zápase do šatny vpluly tácy a dózy s občerstvením, takže se z ní za chvíli ozývalo jen tlumené přežvykování či huhlání s plnou pusou, promenádujících se hráčů s ručníkem uvázaným tzv. na bokovku. Mírné zašumění v sále však způsobila Lenka, která nutně sháněla Zdeňka a v cestě do sprch jí zabránilo teprve upozornění, že by mohla spatřit dolní, nejfotogeničtější část jeho zad, která se prý jednou málem objevila na hlavní stránce časopisu, vydávaného odpůrci Evropské unie.
   Tím jsem sice mírně odbočil, ale ne zase tak moc, protože zatím, co ocel na bruslích hráčů nestačila ani vychladnout, sešli jsme se v klubovně a začali druhou část programu. Stůl se prohýbal pod náloží dobrot pečených, smažených, pěnivých i poněkud ostřejších, za což dozajista patří všem dík. Nastala volná zábava a už tak velmi uvolněná atmosféra s přibývajícím časem a zároveň rostoucí hodnotou promile v krvi gradovala. S blížící se půlnocí někteří z nás opět překročili svůj stín a poodhalili pár pikošek ze své osobnosti. Ostatní ovšem nezůstali pozadu, takže nakonec se postupně každý nějakým způsobem projevil. Konkrétní příhody ale dnes popisovat nebudu, to jen pro ty, kteří by případně chtěli vznést onu vtíravou otázku: „Co tedy bylo?“, jelikož by nezasvěcení mohli pochybovat o naši inteligenci a u některých i o sexuální orientaci. Nad ránem jsme se ale rozcházeli rozesmátí, v pozitivní náladě, s lehce protančenými boty a pocitem, že jsme si to užili a utužili kolektiv. Tak příští rok ve stejný čas a na stejném místě. Ahoj - forever young.
 
  
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
David Marvan
1.Máš doma nějakou sbírku svých trofejí či hokejových relikvií?
Ano, mám je vystavené v knihovně. Poháry i medaile, ale medaile jsou lepší. Je jich docela dost a nejvíc si cením asi té první.
2.Dokázal bys jmenovat, na kterém stadionu se ti hraje dobře a na kterém naopak špatně?
Mně je to úplně jedno.
3.Jsi hráč, který chce hrát hokej a nevyhledává zbytečné střety. Přesto, už ses někdy popral?
Jednou, myslím že v Elévech.
4.Máš už několik zkušeností i z účinkování v juniorce. Vnímáš nějaké zásadní rozdíly oprati dorostu?
Já myslím, že celkem žádný.
5.Dost už hokeje. Teď trochu bulváru. Prozraď nám nějaký hříšek na toho jinak příkladného a spolehlivého Davida.
Nic není.
A co třeba ve škole?
Ne nic.
Rodiče taky nezlobíš?
Kdepak.
Ani trenéra?
To už vůbec ne!!!
 
David Jelínek
1.Pamatuješ si na roztleskávačky na posledním loňském zápase? Jak se ti to líbilo?
No tak to si pamatuju a byla to fakt sranda. Ale hlavně si teda pamatuju mámu.
Máma se ti líbila nejvíc?
No to zrovna ne, ale byla nejvtipnější.
A kdo se ti líbil nejvíc?
Tak to teda nevím, asi pani Jelínková.
2.Jsi rád, když v kabině hraje muzika?
Tak když je to něco pořádného, tak jo. Třeba nějakej ten „dance“, ale rozhodně ne „rap“.
3.Jakému týmu v extralize či NHL fandíš?
Tak v NHL asi Pitsburgu a v extralize Pardubicím.
4.Jaké další sporty tě lákají?
Fotbal, florbal a basket.
5.Jak se nejlépe odreaguješ od hokeje?
Tak asi na počítači, nebo třeba s klukama v „Český“.
 
David Jestříbek
1.Jak bys popsal svoji roli v týmu?
Zatím spíš nahrazuji ty hráče, kteří pravidelně nastupují a zrovna nemůžou hrát. Takže náhradník, nebo něco takového.
2.Na jakém postu a případně s jakým spoluhráčem, bys byl nejraději na ledě?
Asi na pravém křídle a rád bych tam byl s Dominikem Jiráněm.
3.Davide, myslíš si, že je tvoje drobnější postava při hře nevýhodou a jak musíš hrát proti velkým bekům?
Tak může to být nevýhoda, ale i výhoda, protože se třeba lehce vmačknu do nějakého menšího místa a možná jsem i obratnější. No a proti velkým bekům nemůžu hrát silově, tak se je snažím spíš obruslovat a nechodím až tak do těla.
4.Jaký největší hokejový zkrat jsi na ledě kdy udělal?
Asi minulý rok, když mi v jednom zápase vybouchly nervy a popral jsem s jedním bekem ze svého týmu.
S vlastním spoluhráčem?
No jo, nejdřív jsem mu začal nadávat a pak…
5.Jaké vlastnosti máš se svým bráchou, taky hokejistou, společné?
No asi ty agresivní, že neudržíme nervy na uzdě.
 
 
 

VÁNOČNÍ TURNAJ

   Dřív než se rok s rokem sešel, uspořádali hokejisté kutnohorského dorostu vánoční turnaj, na kterém přivítali tradičního soupeře z Nového Bydžova, lídra hradecké skupiny KLD z Opočna a ligové dorostence z Benátek nad Jizerou. Po zatím úspěšném průběhu hokejové sezóny tak měli možnost odpovědět na otázku: „Jsou Sršni i turnajoví hráči? Dokážou vydržet celý den hrát zápasy naplno?
   
Sršni Kutná Hora – Stadion Nový Bydžov
3 : 3  (2:1, 1:2)
   Na úvodní zápas se opravdu těžko píše hodnocení. Tedy dalo by se, ale rád bych se vyvaroval vulgarismům. Takže, abych neotálel, poměrně rychle jsme se dostali do dvoubrankového vedení zásluhou Pípy a Jendy. Faktem ale bohužel bylo, že jsme hráli pěknou tužku a soupeři se ještě před přestávkou podařilo snížit vydařenou střelou od modré na 2:1. Na začátku druhé části navýšil naše vedení po samostatné akci Jenda a následovala partie: „Jak ztratit vyhraný zápas“. Závěr utkání si netroufám ani popisovat, jelikož to byla z naší strany parodie na hokej. Nebruslili jsme, nebojovali, prostě hráli tak, že papírově nejslabší soupeř turnaje z toho musel mít radost. V čase 32.20 se mu podařilo vstřelit kontaktní branku a dvě minuty před koncem i srovnat z nařízeného trestného střílení. Pomalý zápas s řadou taktických i individuálních minel nakonec asi skončil tak, jak měl – remízou 3:3. Jakoby hokejový Bůh nedokázal rozhodnout, kdo v té s prominutím plácané byl horší. Co dodat?! Dostali jsme pořádnou lekci, o kterou jsme si již dlouho říkali a nutno podotknout, že zaslouženě. V podstatě jsme nic kloudného nepředvedli a o slušný výsledek se ani pořádně neporvali. Hokej se musí hrát srdcem a nejde vyhrát zápas a ani se u toho moc nezpotit s pocitem, že to David zase nějak vychytá.
   
HC Benátky n.Jiz. – HC Baroni Opočno
3 : 4  (1:3, 2:1)
   Úvod utkání nabídl velmi dobrý hokej a pohledné kombinace od obou týmů. Větší herní převahu měli přesto Baroni z Opočna a postupně ji zúročili v tříbrankovém vedení. Druhá část přinesla pokles aktivity obou mužstev a snížení Benátek až na rozdíl jediné branky. Přestože to již na víc nedalo, závěr byl dramatický a celé utkání šlo hodnotit jako vysoce kvalitní. Což byl pro naše hráče jednoznačný vzkaz, že nejlepší soupeři jsou teprve před námi.
    
Sršni Kutná Hora – HC Benátky n.Jiz.
3 : 1  (1:1, 2:0)
   Utkání začalo v poměrně svižném tempu, které jsme si však začali plně uvědomovat až za stavu 0:1 v náš neprospěch. Rychle inkasovaný gól a dobře zvládnuté následné oslabení nás pořádně nabudilo a začali jsme konečně hrát hokej založený na jednoduchosti, účelnosti a obětování se pro tým. Do konce první dvacetiminutovky se nám podařilo srovnat se soupeřem krok i skóre – Jenda dostal od Páji ideální dlouhou nahrávku a v koncovce nezaváhal. V druhé části jsme již tahali za delší konec, což brankou potvrdil Pípa, když vytáhl puk z obranného pásma, projel se kolem celé délky levého manťáku až do útočné třetiny a jeho dělo zapadlo přesně, za jinak výborně chytajícího gólmana soupeře. Náš zlepšený výkon v tomto utkání ještě potvrdil poslední brankou v čase 34.45 Jenda, když se dokázal prosadit v předbrankovém prostoru. Zasloužené vítězství 3:1, ale především zlepšené bruslení a aktivita našich hráčů napravila dojem z úvodního utkání.
 
  HC Baroni Opočno – Stadion Nový Bydžov
5 : 2  (4:1, 1:1)
   Úvodní dvacetiminutovka vyzněla jednoznačně brankově i herně pro opočenský tým, i když gólové hody načali jako první bydžovští z trestného střílení. V druhé části tempo Baronů sice hodně polevilo, jakoby si šetřili síly na následující zápas, ale i tak si s přehledem pohlídali zasloužené vítězství.
 
 Sršni Kutná Hora – HC Baroni Opočno
3 : 3  (1:1, 2:2)
   Souboj o první místo – i tak by se dal nazvat duel mezi Sršni a Barony. Turnaj se vyvinul více než zajímavě, neboť před naším posledním měřením sil nás pouze vítězství posílalo na první místo a jakýkoliv bodový zisk soupeře mu zajišťoval to samé.
   Především svojí nedůsledností jsme opět prodrbali úvod utkání a již po minutě prohrávali 0:1. V zápase, který měl říz i hokejovou kvalitu jsme další branku viděli až v závěru první části, když se v mlýnici před brankou nejlépe prosadil Pípa. Po dvaceti minutách tedy 1:1 a začínalo se prakticky odznova. Následující minuty patřily k těm nejlepším momentům celého turnaje. Rychle jsme vedli 3:1 po brankách Pípy s Matesem a snažili se soupeři výsledkově odskočit a definitivně rozhodnout zápas. Jenže i přes několik velmi slibných situací jsme náš náskok nenavýšili, což se nám stalo záhy osudným. Nedáš, dostaneš! A aby toho nebylo málo, tak hned dvakrát a kutnohorský zimák se rozburácel křikem fanoušků Opočna. Zde bych si dovolil malinko odbočit a pochválit fanoušky obou týmu, kteří vytvořili skvělou atmosféru a potvrdili, že hokej před povzbuzujícími diváky se stává jiným sportem. Ale zpět k zápasu. Stav 3:3 a najednou nám první místo protékalo mezi prsty o jediný gól. Nezbývalo, než vrhnout všechny síly do útoku, ale ty evidentně ubývaly. V hektickém závěru jsme přišli o Láďu po úderu do hlavy a Jenda nedohrál z důvodu křečí. Přesto jsme měli ještě několik výborných střeleckých příležitostí, ale paní štěstěna nám již svoji vlídnější tvář neukázala. Co dodat. Konečný stav 3:3 znamenal radost na straně soupeře, ale já byl s Vaším nasazením i výkonem rozhodně spokojen, protože jste mnozí předvedli hru na hranici svých možností a správní diváci ocení dobrý výkon i přes zklamání z výsledku.
  
Stadion Nový Bydžov - HC Benátky n.Jiz.
 1 : 2  (1:0, 0:2)
   Utkání o třetí místo v konfrontaci s právě skončeným duelem vyznělo velmi pomale a nudně. Nevím, jestli to bylo únavou po náročném dnu, či nedostatkem motivace, ale ani jeden z týmu nebruslil, natož bojoval. Vedení se ujali bydžovští, ale závěr utkání zvládli lépe hokejisti z Benátek a otočili výsledek, což jediné jim mohlo a nakonec i přineslo bronzové medaile.
 
 VYHLÁŠENÍ
 
Nejužitečnější hráči týmů
 Stadion Nový Bydžov – Lukáš Pařenica
HC Baroni Opočno – Tomáš Derner
HC Benátky n.Jiz. – Jindřich Heran
Sršni Kutná Hora – Janek Kořistka
 
 
Nejlepší hráči turnaje
 brankař: David Jelínek (Sršni Kutná Hora)
obránce: Michael Novák (HC Baroni Opočno)
střelec: Martin Černý (HC Benátky n.Jiz.)
nejužitečnější hráč turnaje: Jenda Tvrdík (Sršni Kutná Hora)
 
Celkové pořadí
1.HC Baroni Opočno
2.Sršni Kutná Hora
3.HC Benátky n.Jiz.
4.Stadion Nový Bydžov
 
  Suma sumárum – dobrý turnaj, který splnil všechny naše požadavky, s kterými jsme do něj vstupovali. Dva velmi kvalitní zápasy a potrestaný lajdácký výkon z úvodního zápasu. Ano, o vítězství v tomto turnaji jsme se připravili především výkonem v prvním zápase, protože ztrácet body s týmy, které jsou výkonnostně i tabulkově pod námi je prostě špatné a je to přesně to, co nás oddělilo od vrcholu - zahrát každý zápas naplno a neklopýtat. Bez obalu napsáno - když máte pocit, že soupeř je slabší, když se uspokojíte s vedením - nechce se vám prostě makat. A já jsem upřímně rád, že jste za to pykali a skončili až druzí. Samozřejmě, že to mrzí, ale náš stěžejní cíl pro tuhle sezónu není vyhrát jeden vánoční turnaj, ale pokusit se o mnohem smělejší a cennější vítězství. Pravdou je, že takhle rozjetou sezónu třeba už mít nikdy nebudete a jestli Vás tento částečný neúspěch dokáže probudit a trochu Vám to srovná v hlavách - jsem 100% spokojen.
   Jinak výkon ve zbývajících zápasech snese nejpřísnější měřítka a opět se hodí zopakovat tvrzení, že podobně rychlé, tvrdé, všestranně kvalitní a psychicky vyhrocené zápasy potřebujeme hrát, protože je to nutná součást hokejového vzdělání. A i to právě tenhle turnaj splnil.
    Co se týká individuálních výkonů, Jenda byl opět po několika zápasové pauze k neudržení a lámal nadlidské rychlostní rekordy, aby nakonec zdolal hranici 4 gólů a 5 bodů, což se ještě podařilo Pípovi a vypadá to, že se probouzí nový kanonýr. Především pak jeho vítězný gól proti Benátkám byl vskutku nádherný. No a ještě je potřeba zmínit Janka, který svou aktivitou a dobruslováním odvedl množství důležité a potřebné práce pro celý tým.
   Závěrem chci ještě poděkovat Zdeňkovi za výborně připravený turnaj a bezproblémovou organizaci. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na všechny, kteří mu s tím pomohli – tedy Ilku, Johanku a Adama. DÍK. Snad právě protože vím z vlastní zkušenosti, co práce a času obnáší hladký průběh takové akce, dokážu to naprosto upřímně ocenit.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Tomčík, Prášek, Pavlíček, Macháček
 
branky: Tvrdík 4x, Pipek 4x, Jelínek Mates
asistence: Kořistka 2x, Sádlo 2x, Tvrdík, Pipek, Tomčík, Švejda Pavel
 
 
 

KRÁSNÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY

   Milí přátelé
letošní Vánoce jsou už za dveřmi, a proto bych Vám chtěl  touto cestou poděkovat za Vaši přízeň i spolupráci v letošním roce a především popřát krásné prožití svátků vánočních ve štěstí a pohodě se svými nejbližšími a bez zbytečného shonu.
   Dříve, než však hodiny odkrojí poslední vteřiny starého roku, čeká nás vánoční období plné nejkrásnějších očekávání, splněných přání, společných setkání a pro nás od ledu i trochu hokejových akcí.
 
pondělí 26.12.2011   8.45 – 9.45   TRÉNINK
 
středa 28.12.2011     8.00 – 18.00   VÁNOČNÍ TURNAJ
                       8.00 – 9.25          SK Sršni K.Hora – Stadion Nový Bydžov
                       9.40 – 11.05        HC Benátky n.Jiz. – HC Baroni Opočno
                     11.20 – 12.45        SK Sršni K.Hora – HC Benátky n.Jiz.
                     13.00 – 14.25        HC Baroni Opočno - Stadion Nový Bydžov
                     14.40 – 16.05        SK Sršni K.Hora – HC Baroni Opočno
                     16.20 – 17.45        Stadion Nový Bydžov - HC Benátky n.Jiz.
                     17.45 – 18.00        Vyhlášení výsledků turnaje
 
čtvrtek 29.12.2011     18.00 – 19.15   SRŠNI – STARÁ GARDA
    Milí hráči, vážené dámy a pánové, tolik očekávaný den je tady a tradiční klání generací opět proběhne v Medison Square Garden Sršeň Aréně. Ti co zasednou k televizním obrazovkám, aby viděli tuto mimořádnou konfrontaci mladé síly a elánu se zkušeností a taktickou rozvahou, ale budou mít smůlu, protože žádná televizní stanice zatím na vysílací práva nenašla dostatek financí a soukromá SK SRŠNI TV zatím nevlastní kameru. Nezbývá tedy než dorazit osobně!!! Tímto přijměte mé nejvřelejší pozvání k provětrání těla ještě před večerním společným posezením, které bude následovat po skončení sportovní části v klubovně SK Sršni, za účelem ukončení minulosti a očekávání lepšího zítřka pod heslem: 
SILVESTROVSKÁ HODOVAČKA, ANEB ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA 
   Ano, slyším mnohé z Vás, jak oprávněně poukazujete na nevhodnost termínu, ale jiný volný v kombinaci s mojí prací bohužel nebyl. Přesto doufám, že se sejdeme v hojném počtu hráčů, rodičů, funkcionářů, fanoušků, manželek, milenek, registrovaných partnerů, milenců, vlastních i nevlastních dětí, kamarádů a jiných individuí. Kromě hokejových propriet přibalte sebou především dobrou náladu, maminky pak také něco dobrého k snědku a tatínkové pro zahřátí. Případné vlastníky současných i prehistorických fotek a videi na CD, DVD, či flash disku, prosím o jejich přinesení za účelem nostalgické chvilky pamětníků. Jak sami vidíte, program bude vysoce kvalitní, a kdo nepřijde... má smůlu!!! Čekám Vás všechny.
   
pondělí 2.1.2012      16.30 - 17.30   TRÉNINK   ….a dál již zcela normálně…
 
                          
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Adam Sirotek
1.Nebylo, nebo není ti někdy líto, že máš svátek ve stejný den s Vánoci?
Myslím, že ani ne. Nikdy jsem to tak nebral. Vy jste se vždycky snažili, aby to nebylo tak úplně stejně, tím že jste oslavu třeba o den posunuli dopředu. A ani nikdo z rodiny to nespojoval, že by mi dal třeba jeden dárek k svátku i k Vánocům dohromady, takže opravdu ne.
2.Již víc než rok, díky svému zranění, nemůžeš sportovat, chceš nám k tomu něco říct?
Upřímně nevím, co k tomu říct. Doufám v lepší budoucnost, ale asi to tak mělo být, protože všechno v životě má nějaké odůvodnění. Nebo, že všechno zlý je pro něco dobrý, a že každý den se může stát spousta horších věci, což si člověk uvědomí, právě až když se stanou.
3.Když se podíváš do minulosti, vybaví se ti nějaký mimořádný hokejový moment (sezóna, turnaj, zápas, či zákrok), který v tvých očích převyšuje ostatní?
Myslím, že jsme těch hezkých momentu spolu s klukama zažili tolik, že teď asi žádný přímo nevyberu. Rozhodně to však není tím, že by jich bylo málo, ale naopak, že jich je tak moc. To je teď těžký o jednom říct, že ten byl nej.
4.Znáš víc smradlavé místo, než je kabina hokejistů?
No tak to asi ne. V zimě to docela jde, ale nejhorší je to vždycky na začátku sezóny, když je venku ještě teplo. Ale člověk si na to celkem rychle zvykne, když je v tom prostředí pak dýl, takže nejhorší je ten první šok.
5.Chtěl by si na závěr někomu něco vzkázat?
Tak někomu takhle přímo asi ne, ale když jsou ty Vánoce, tak ať jsou všichni šťastní, ať jsou na sebe milí a pokorní před sebou i navzájem.
 
 
 

HK Kralupy nad Vltavou - Sršni Kutná Hora

:  4  ( 0:3, 0:0, 1:1 )

Sršni vydolovali tři body pod kralupským stromečkem
 
   Třetí prosincová neděle přinesla třináctou soutěžní výhru Sršňů v řadě, kterou na ledě předposledního týmu HK Kralupy nad Vltavou  uzavřeli svůj hrací plán v KLD pro rok 2011. Jak již ale napovídá některým neoblíbené číslo 13, nerodilo se toto vítězství vůbec jednoduše. Zápas s favoritem je pro mnohé motivací k tomu se vytáhnout a v situaci, kdy nemohou nic ztratit, pouze překvapit a získat, bývá každý takový soupeř hodně nepříjemný.
   Začali jsme poměrně vlažně a proti aktivnímu s vyšší intenzitou bruslícímu soupeři nic zásadního nevymysleli. Hráli jsme neuspořádaný hokej bez pohybu a čekali, že nám vítězství spadne samo do klína. A ono nic. Až s přibývajícím časem, nám začalo docházet, že mu asi budeme muset jít alespoň trošilinku naproti a misky vah se začaly pozvolna přiklánět na naši stranu. První se osmělil Janek, když na červené převzal puk, obešel protihráče, vykoupal gólmana a zakončoval do prázdné brány. Bohužel puk z jeho hole, se pro nás z nepochopitelných příčin, zastavil jen pár centimetrů před brankovou čarou a ani následná snaha dojíždějícího Pípy, ho za ní neposunula. Tak jsme museli již skoro zvednuté ruce znovu rychle zkoncentrovat na hru a počkat až do 16.min., kdy se během domácí přesilovky začal skutečně lámat chleba. Po 13 vteřinách poslali naši obránci do přečíslení Janka s Pípou, kteří si několikrát vyměnili puk a posledně jmenovaný nás  poslal do nejtěsnějšího vedení 0:1. Další změna stavu přišla za třicet vteřin, když Jenda dobruslil vyhozený puk, nahrál před bránu a všudybyl Dominik otřel svou střelu o pravou tyčku a zvýšil na 0:2. Poté se v závěru oslabení chtěla předvést opět dvojice Janek - Pípa. Prvně jmenovaný opakoval své galapředstavení z minulého duelu a Pípa toho dokonale využil. S koncem Láďova trestu dostal ideální nahrávku před bránu, krátkým stažením puku si posadil gólmana a střelou nad jeho rameno skóroval. Vedení 0:3, brankami které se téměř vešly do jednoho oslabení, v podstatě rozhodlo zápas, ovšem kdybych v té chvíli věděl, na jak dlouho je to naposled, co se raduju z našeho hokeje, asi bych tam s těma rukama nad hlavou stál poněkud déle a ještě bych se u toho nechal vyfotit od Zdeňka.
   Domácí znervózněli, závěr třetiny odehráli velmi křečovitě a v útlumu, a tak se v první přestávce hodnotila tato část jako z poloviny úspěšná. Bohužel toto tvrzení bylo spouštěcím impulsem pro problémy, které nastaly v dalších fázích zápasu. Bláhový by byl ten, kdo by si myslel, že to v nás spustí střeleckou kanonádu a my jasně potvrdíme roli favorita. Druhá třetina znamenala pokles aktivity obou mužstev, hrál se velmi průměrný hokej a i šancí bylo pramálo. Přestože se hrálo skoro pořád na polovině domácích a Davida možná začaly pomalu zábst v bráně nohy, naše převaha nebyla dostatečně razantní, a tak se v druhé třetině průběžný stav nezměnil.
   V závěrečném dějství jsme měli i nadále herní převahu, ale buď nám chyběl klid v koncovce, nebo dostatečný tlak do branky. Puk ale většinu času poletoval mezi hokejkami a žádný z celků nedokázal vytvořit souvislejší kombinaci. V čase 47.49, během našeho oslabení, Dominik svým důkladným pokrytím a udržením se na kotouči sbíral drahocenné vteřiny, aby pak v závěru ideálně namazal puk soupeři najíždějícímu do naší třetiny. Nutno podotknout, že za takovou přihrávku by se nemusel stydět ani profesionální hokejista a je jen škoda, že nesměřovala na hůl spoluhráče. Snížení na 1:3 vykřesalo domácím naději a obraz hry se skutečně opět vyrovnal. Deset minut před koncem se domácí nadechli k náporu a i s přispěním čtyř přesilovek nám chvílemi zle zatápěli. V závěru dokonce odvolali brankáře, ovšem pro tento taktický herní tah měl pramálo pochopení Pípa, který využil zaváhání soupeře, zmocnil se puku a blokován bránícím hráčem si zkusil tradiční diváckou soutěž – střelu do prázdné branky. A protože trefil, zkompletoval si tak svůj hattrick. Za tento husarský kousek jsou hráči v NHL odměňování čepicemi na ledě, bohužel nikdo z přítomných se vzhledem nepříjemnému ledovému vichru před halou neodhodlal vzdát své pokrývky hlavy, a tak se Martin stává alespoň „hráčem zápasu“. Gratuluji.
   Rád bych napsal, že jsme hráli pěkný hokej a po krásných brankách jsme zaslouženě zvítězili, ale ……, 50 min. nebylo poznat, že se utkal lídr tabulky s druhým celkem od konce. Sice jsme měli průběh zápasu pod kontrolou a převážná část se odehrála v kralupské obranné třetině, chyběl nám však rychlejší start na puk, lepší individuální prosazení s důrazem v předbrankovém prostoru a především větší nasazení a drajv. Předvádíme výkony rozdílné jako den a noc a jsme nečitelní, jako jídelní lístek v čínské restauraci. Deset minut zahrajeme naplno, dáme tři opravdu pěkné góly, a pak ztratíme tu správnou šťávu, necháme soupeře, aby se dostal do hry a strachujeme se o výsledek. Nicméně utkání je za námi a tři body se počítají.
   Máme za sebou soutěžní část roku 2011 a na tabulku je celkem fajnový pohled, protože Sršni zatím neokusili hořkost prohry a jsou nedotčení jako bílá lilie. Je ale třeba zachovat chladnou hlavu a uvědomit si, že máme před sebou ještě mnoho těžkých soupeřů a zápasů, ve kterých se i týmy z nižších pater tabulky budou snažit překvapit a ukázat svou kvalitu. Ale start do sezóny to jistě nebyl z nejhorších, takže hlavně „Vydržať“!!!!
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Tomčík, Prášek, Pavlíček, Macháček
 
branky: Pipek 3x, Jiráň
asistence: Kořistka 2x, Tvrdík
 
 
 

HC Rakovník - Sršni Kutná Hora

:  10  ( 1:4, 1:2, 0:4 )

Janek versus Rakovník
 
   Tento víkend si Sršni vyjeli na výlet do Rakovníka k sehrání 12.kola KLD, jehož dorostenci se od začátku soutěže pohybují v popředí tabulky, a i když teď měli na svém kontě porážku 3:4 se Zbraslaví, o jejich kvalitách nebylo třeba pochybovat. Sršni jsou sice letos našlápnutí, ale po posledních nepřesvědčivých výkonech nás čekalo utkání, v němž nám mimo tří bodů, šlo také o znovu vzkříšení pohodového týmového ducha. A bylo tak jen na nás, jestli pozvedneme náš z posledně poněkud zmuchlaný prapor.
   Plni zážitků z cesty, kterou jsme strávili osobními pohovory s hráči, kde za pomoci interaktivní tabule jsme si ukázali co a jak, jsme se vydali vstříc ledové ploše. Ihned po úvodním buly se spustila útočná smršť našeho celku a všichni přítomní, včetně početného a hlasitého kotle Sršňů, museli být spokojeni s předváděnou hrou. Gólovou nadílku pro rakovnického brankaře začal už ve 22 vteřině Janek a za dvě minuty přidal další dáreček v exklusivním balení - 0:2. Brzké vedení soupeře velmi zaskočilo a prvních šest minut zůstal v podstatě hermeticky uzavřen ve své třetině, odolávajíc neskutečnému tlaku Sršňů. Když si na rozhraní sedmé minuty, i během své přesilové hry (v trestu byl Jenda) vylámal zuby na naší obraně, poznal, že dnes bude na ledě už pouze jedno mužstvo. V čase 11.22 nabil zpoza brány Janek Alešovi, který trefil ukázkový levý vingl, čímž vymetl nejen všechny pavouky, ale také si řekl o zápis do učebnic hokeje – 0:3. Nádherný okamžik a z výrazu tváře autora se dala číst velká spokojenost. Drželi jsme pevně otěže zápasu ve svých rukách a vytvářeli si další brankové příležitosti, což se soupeři stalo osudným na začátku 19.min. – 0:4 a Janek zkompletoval hattrick již během první třetiny. V jejím závěru jsme ovšem polevili ve svém celoplošném agresivním pojetí hry a přišla tak největší šance domácích, která byla největší i kvůli tomu, že byla v podstatě jediná 1:4.
   I za tohoto stavu jsme to nezabalili a s nástupem do druhé části jsme dál bušili na rakovnickou bránu a fanoušci se jen modlili, aby to takhle vydrželo co možná nejdéle. V čase 24.23 zúročil důraz před bránou Mates po nahrávce Marwa a využil tak naší přesilovou hru – 1:5. V době, kdy se zápas přehupoval do své druhé poloviny, se dopustil drobné chyby ve středním pásmu Láďa a domácí jeho zaváhání využili ke snížení na 2:5. V těchto chvílích se hra částečně rozkouskovala častým vylučováním hráčů na obou stranách a ztratila tak na svém tempu a přitažlivosti. Poslední změnu skóre v této třetině neměl na svědomí nikdo jiný, než Janek, který již svou 4-tou brankou zmrazil veškeré soupeřovi naděje na úspěch v tomto duelu.
   Do 3. třetiny vlétl jako uragán opět Janek a po 25 vt. již svým pátým zářezem zvýšil na 2:7. Hlava některým jeho spoluhráčům nebrala, co všechno dokáže proměnit a dokonce se na střídače nesla hláška: „Jestli dá Janek další gól, zahodíme mu hokejku do hlediště, aby něco zbylo i na nás“. Naštěstí nikdo nic nikam nehodil, a tak dal do konce zápasu ještě další dva góly. Atmosféra na ledě začínala být postupně konfliktnější a místy si někteří aktéři pletli kluziště i s boxerským ringem. V jednu chvíli bylo otázkou, kde je vlastně naše střídačka, protože na obou stranách kluziště seděl přibližně stejný počet hráčů, a to Jožan ještě odešel předčasně do sprch. Přesto poslední třetina nabídla až na několik málo okamžiků pohlednou podívanou, stále ve vysokém tempu. Jakoby mimoděk, přidal v 52.min. branku i Dominik, který fintou „mrtvý brouk” tečoval Pájovu střelu a překonal tak soupeřova brankáře podeváté. V čase 54.35 se naprosto skvělí fanoušci dočkali i vyvolávané desítky, ale střelce Vám neprozradím, protože bych se již poněkolikáté trapně opakoval.
   Sršni po minisérii zápasů, které neodehráli podle svých a našich představ, chtěli opět dokázat fanouškům, že si jejich přízně váží a cílem tak bylo jedině vítězství a výborný výkon. A výsledek? Parádní podívaná, kdy jsme předváděli hokejové umění, které budilo respekt a soupeře tak naprosto rozprášili. Těžko hledat příčiny té změny, ale ukázalo se, že hrát opravdu umíte a to ostatní je pouze ve vašich hlavách. Nezúčastněný čtenář by mohl po přečtení zápisu nabýt dojmu, že pomyslný režisér tohoto utkání měl málo fantazie a vystačil si pouze s jedním jménem na celou statistiku. Výborný střelecký výkon (7 branek) Janka okamžitě katapultoval do čela tabulky střelců našeho týmu a svým kouskem jistě velmi potěšil jednoho přítomného diváka, ale pravdou zůstává, že všichni kluci hráli výborně a podali kvalitní, zodpovědný a kolektivní výkon. Zvláštní uznání pak zaslouží Pípa (sliby se maj plnit aspoň o vánocích), jenž podal prozatím svůj nejlepší výkon. I když útočník, pilně si plnil defenzivní povinnosti, zlepšil a zrychlil rozehrávku, v útočné třetině byl nesmírně aktivní, před brankou soupeře neustále kroužil jak sup nad kořistí a několikrát i velmi dobře zakončil. Řadu lidí tak zaujal svou proměnou. Že by Vánoční zázrak? Ne, prostě jen HRÁL, tak jak se má, a tak jak když chce i umí. Doufejme, že stoupající trend nejen on, ale i vy všichni ostatní udržíte a dáte vale průměrným výkonům, protože Vy nejste průměrní hráči. Přeji hezký zbytek dne či večera a zase někdy napočtenou!
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Tomčík, Prášek
 
branky: Kořistka 7x, Sádlo, Jelínek Mates, Jiráň
asistence: Sádlo 3x, Marvan 2x, Jiráň 2x, Pipek, Kořistka, Jelínek Mates, Švejda Pavel

 

 

TAK DLOUHO SE CHODÍ S DŽBÁNEM PRO VODU, AŽ…..

   V dnešním příspěvku se zaměřím na to, jak již nadpis napovídá, co aktuálně trápí naší kabinu. Tedy herní krize, nedostatečné nasazení a šálivé uspokojení současným postavením v tabulce. Vím, že toto téma na těchto stránkách bylo již v posledních hodnoceních mnohokrát zmíněné, ale je to natolik zásadní evergreen, že mi to nedá sedět s rukama v klíně, a tak si dovolím pokračovat v masáži Vaší hlavy.
   Život není černobílý a každý trenér má svou filozofii, která je podložena teoretickými znalostmi a praktickými zkušenostmi. A já jsem takový, jaký jsem, tudíž ode mě nikdy neočekávejte, že řeknu: „Hrajte si to, jak chcete, třeba na to časem přijdete sami“! Chyby jsou důležitou a nevyhnutelnou součástí učení a hráči nemají mít strach udělat chybu, ale snahu jí neudělat. Trenér by pak měl využít situace, při které se chyby staly k upozornění a vysvětlení. Není totiž problém chybu udělat, ale nepoučit se z ní. Klíč k úspěchu totiž spočívá v tom, pokud možno chyby vlastní, či cizí znovu neopakovat.
   Jestli však nejsou podobné řeči a myšlenky přeloženy do výmluvné řeči čísel a zažitých skutečností, mohou se lehce stát deziluzí. A proto jedna konkrétní vzpomínka do doby nedávno minule, tedy loňské sezóny KLD, která v mnohém připomíná tu letošní. Týmy Benešova a Příbrami se od počátku staly jednoznačnými leadery soutěže, když válcovaly naprosto vše a postup do baráže o dorosteneckou ligu se stal pouze jejich vzájemným soubojem. Benešov dokonce vedl tabulku bez ztráty jediného bodu, když i ze vzájemného měření sil s Příbramí vyšel vítězně, ovšem než přijela na led sebevědomého a zdánlivě neporazitelného soupeře tehdy pouze předposlední K.Hora. Tým zdecimovaný neskutečnou marodkou a zmítaný vnitřními problémy, tehdy nastoupil pouze v deseti lidech a výkonem, který domácí jednoznačně zaskočil, je obral o jeden bod. Ještě teď si pamatuji, jak jsem v pozápasovém rozhovoru s tehdy ještě suverénními domácími prohlásil: „Jen aby Vám ten bod na konci nechyběl!!!“ No a jak to dopadlo? Proto ty, co to nezažili: Benešov ještě jednou klopýtnul v příštím kole v Kralupech. Sice se mu potom podařilo opět nakopnout svou fazónu, ale ani to, že všechny zbylé zápasy vyhrával desítkovým rozdílem, ani že znovu porazil Příbram, mu nestačilo k tomu, aby dosáhl na to, co měl na dosah ruky a čím si byl tak jistý. Chyběl mu totiž pouze ten jeden jediný bodík a na druhém místě mu byl k ničemu náskok skoro 30 bodů na další týmy. No a dnes, Příbram (přestože dvakrát prohrála s Benešovem, ale jinak s nikým jiným nezaváhala) bouchá ligovou soutěž a Benešov nestojí ani na zaprášené vedlejší koleji, protože tam dorost skončil na dobro. Inu i tak někdy malá bývá vzdálenost mezi úspěchem a neúspěchem, slávou a slzami. A věřím tomu, že kdyby dal někdo benešovským možnost reparátu, sehrát to zmiňované utkání s K.Horou znovu, již by ho nepodcenili a rozcupovali by nás na hadry. Ovšem život takové příležitosti nenabízí. Buď dáte všechno teď hned, když je to potřeba, nebo promarníte svou možnost a nikoho netrápí, že jste to nezvládli. To je dnešní svět. Svobodný, ale tvrdý!
   A i Vy máte před každým zápasem, střídáním, či soubojem možnost svobodné volby, jak k tomu přistoupíte, ale za toto své rozhodnutí musíte nést i vlastní odpovědnost. Zeptejte se sami sebe, jestli nejste schopni vykonat více a hlavně lépe, protože každému úspěchu musí předcházet velký respekt a pokora před ostatní konkurencí.
   Omlouvám se, za opět příliš mnoho slov, ale účelem tohoto příspěvku je pouze snaha o uvědomění si, že každý z Vás je odpovědný za svou mysl, za svůj výkon, svoje nasazení a naladění myšlenek, které generují úspěch. Vítězové myšlenky přetvářejí ve skutečnost a sami sebe vidí odpovědné a NE jako oběti situace a okolí.
 
 
 

Sršni Kutná Hora - Slavoj Zbraslav

:  2  ( 3:1, 1:0, 0:1 )

Tak tohle jsme si opravdu nezasloužili
 
   Vánoční čas začíná klepat na dveře a naši Sršni mezitím v neděli odehráli další zápas jedenáctého kola proti Slavoji Zbraslav, který vytyčil polovinu mistrovské sezóny. Vzpomínka na první utkání s tímto soupeřem nám prozrazovala, že se jedná o velice kvalitní tým plný výborných bruslařů, takže cesta ke třem bodům měla být více než trnitá.
   Zápas začal v rychlém tempu a od začátku bylo jasné, že herní krize Sršňů pokračuje. Byli jsme všude o krůček pozadu, málo bruslili, neuměli si nahrát a slovo bída bych v tomto případě považoval za velmi shovívavé. Co zákonitě muselo přijít, přišlo. V 10.min., již během našeho třetího oslabení, byla na světě úvodní branka utkání - 0:1. Za zmínku jistě stojí statistický údaj, že David kapituloval po neskutečných 160 minutách. Za 30 vteřin se ale Matesovi podařilo srovnat vydařenou střelou z levého kruhu a začínalo se znovu - 1:1. I nadále však pokračovala česká plácaná v našem originálním podání, což v praxi znamenalo, že Zbraslav hrála hokej a mi dávali branky. V čase 13.56 vybruslil od levého mantinelu mezi kruhy Jožan a za svou odvahu byl odměněn gólem, i když mohl děkovat zejména soupeřovu brankaři – 2:1. Dvě minuty před první přestávkou jsme sehráli asi naši nejvydařenější akci, kdy Petr pohotově přenesl křížnou nahrávkou hru na levou stranu a z následného tlaku do branky profitoval Mates, který nezaváhal a rozšířil svůj a vlastně i náš střelecký účet v tomto zápase - 3:1.
   Druhá třetina věrně kopírovala tu první. David pochytal další spršku střel, soupeř lépe bruslil, a když už jsme jej zatlačili na jeho polovinu, ba někdy i do třetiny, pak jsme nepovedenými přihrávkami sami ztratili možnost nějak výrazně ohrozit brankáře. Mnohokrát jsme pustili soupeře do brejku, abychom ukázali, jak našemu gólmanovi věříme, nebo snad v obavě, aby se David nenachladil, ho nechali dostatečně zahřát. V 25.min. obral rozhodčí první útok o regulérní gól předčasným přerušením hry, ale jak známo i rozhodčí má jen dvě nohy, ruce i oči. Ovšem v čase 30.26 již hokejka Martina zakončila tlak právě této lajny a trefa na 4:1 dostala Zbraslav konečně trochu do kolen.
   Třetí třetina přinesla pokračování našeho platonického hokeje, několik výborných zákroků Davida, neuvěřitelnou střeleckou smůlu hostů a jednu naprosto zbytečnou boxerskou vložku. Láďu po odpískání chytl, teď nevím, jestli amok, nebo se jen díval na některý z dílů Rockyho, ale rozdával rány se silou a přesností lovce mamutů. Dostal 5 min. + dokonce utkání a šel do sprch. Upřímně, neměl jsem v tu chvíli nejmenší důvod být pyšný na své hráče, spíš naopak. Dlouhé pětiminutové oslabení ještě znásobil Martin a na konci přesilovky 5na3 byl výsledek z pohledu soupeře mírně korigován na 4:2. Ale to již bylo vše, a tak po celkem nevýrazném výkonu mohlo propuknout veselí na straně Sršňů kolem hráče, který se o cenné tři body tentokrát zasloužil nejvíce – Davida Jelínka.
   Kdybych měl hodnotit tento zápas jako nezaujatý divák, pak bych byl určitě zklamaný, že nevyhrála Zbraslav. Ale jsem tu od toho, abych hodnotil náš tým, a tak musím napsat, že utkání rozhodly výkony brankářů. David soupeřovi gólmany mnohonásobně zastínil a svým čarováním přiváděl jejich útočníky k zoufalství. Slov již bylo napsáno mnoho, o tom, jak nám to od zápasu s Berounem nešlape. Podzimní únava, ponorková nemoc a vyčerpanost týmového ducha jsou jen některé z možných výmluv. Pravda je ovšem taková, že nám především chybí poctivý přístup a radost ze hry. Co naplat. Momentálně nám to prostě nejde. Potácíme se od zápasu k zápasu a hledáme ztracenou lehkost, zodpovědný výkon a drajv, který by připomínal naše tažení z kraje sezóny. Jestliže nesebereme včas veškeré morální síly k odrazu vzhůru, dopadne to brzy špatně. Svět se sice nezboří, ale bude to velká škoda. Hokej sice hrát umíte, ale musíte se oprostit od namachrovanosti a pocitu, že se Vám nemůže nic stát. Takhle totiž špičkový tým nebojuje.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Kůrka
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Tomčík, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Macháček, Pavlíček, Prášek, Jestříbek

branky: Jelínek Mates 2x, Tomčík, Pipek
asistence: Marvan, Švejda Pavel, Tvrdík, Jiráň, Tomčík, Sádlo
 
 
 

SK Černošice - Sršni Kutná Hora

:  7  ( 0:1, 0:3, 0:3 )

S rozpaky a daleko za stínem svých možností
 
   V neděli 27.11. se v jubilejním 10.kole KLD setkaly dva týmy z opačných pólů tabulky – domácí Tygři z Černošic hostili Sršně. Protože však nemá mysl věnovat větší čas psaní článku o zápasu, který svou úrovní a především našim přístupem velmi zklamal a vzhledem k tomu, že se to těžko popisuje jako kompaktní celek, tak jen útržkovitě:
-před zápasem si říkáme, co je potřeba změnit a jak bychom měli dnes hrát - na ledě to pak vypadá zase úplně jinak
-už při pohledu na zápis o utkání je patrné, že dnešní duel nebude z těch vyrovnaných a při pohledu na rozbruslení se to jen potvrzuje
-od samotného úvodu je nastoleno tak pomalé tempo, že je čas si zajít i pro kávu do automatu a ospalému tempu se Sršni ochotně přizpůsobují
-Jenda vynechává střídání – bolí ho nohy, dýchá jako sentinel a vzduchu v hale se mu podezřele nedostává
-poměrně často střílíme, ale pouze do terče zvaného gólman
-začínám se modlit, aby konečně všichni pochopili fakt, že když ztratím puk, musím se okamžitě vrátit a ne se vydýchávat a sledovat, jestli soupeř nájezd tři na jednoho promění
-domácí gólman dlouho odolává, ale nakonec ho v čase 9.46 udolá Janek povedenou střelou, kterou otře o levou tyčku
-protože se nechce nikomu i nadále moc bruslit, objevují se v naší obraně otevřená okna a místy až dokonce výkladní skříně
-zklamávají dokonce i všichni notoričtí srdcaři, kteří normálně makají na 110%, prostě to nejde - nohy jako z olova, laxní přístup, ležérní nahrávky, nedůraznost v soubojích, jalová koncovka a místo sázení gólů jen pohoda v úsporném režimu
-stav 0:1 zůstává do prvního klaksonu
-ani druhá třetina se nehraje v nijak závratném tempu a stále je to taková „holomajzna“, že oko hokejového příznivce pláče, přesto mám konečně pocit, že aspoň občas se někdo vrátí na střídačku zadýchaný a zpocený
-v 28.min. v rozmezí 12 vteřin skórují po pěkných kombinacích oba našeho útoky a na konci tunelu se rozsvěcí malé světélko
-v čase 31.50 zvyšuje Jožan již na 0:4 a tempo hry opět opadá
-domácí fandové jsou  největším pozitivem celého utkání, neustále i za nepříznivého stavu, podporují své hráče a hlasitě kvitují každou vydařenou akci i její náznak
-běží 37.minuta a útočník domácích přebírá puk ve středním pásmu, obránci (z loajálnosti nebudu prozrazovat, že to byl Pája a Láďa) to naprosto ignorují a v mžiku je sám před brankařem, náznak do backhandu, David jde do rozkleku, aby pokryl dráhu puku, ale soupeř provádí rychlou kličku do forhendu a střílí přesně do odkryté části branky, domácím v radosti z gólu letí ruce nad hlavu, když se stane naprosto nečekaná věc - David k překvapení všech přítomných vyklepává puk ze své lapačky - tak takhle se rodí legendy
-začíná poslední třetina a Martin nastupuje opět bez nákrčníku
-v čase 41.13 se představuje černošickým obráncům v tom nejlepším světle Jenda, vybruslí od mantinelu mezi kruhy a krátkým švihem nedává gólmanovi šanci
-i přes vydařený začátek posledního dějství hrajeme opět pomalu, jako bychom před zápasem vypili odvar z makovic a opravdu snad jen Martin Hosták, vyzbrojený digitální tužkou a zpomaleným záznamem, by po pečlivém bádání našel něco pozitivního v herním projevu Sršňů
-v 52.min. zaokrouhluje počet zářezů na půltucet Dominik, když Michalovu nahrávku zakončuje ukázkovým blafákem, gólman  vpravo, puk vlevo
-o dvě minuty později Janek uzavírá bilanci tohoto nepovedeného střetnutí na 0:7
-po závěrečném hvizdu opouštějí naši fanoušci tribunu bez tradiční děkovačky, s tím, že se příště dostaví jedině za předpokladu, že uvidí své staré dobré Sršně
   Abych nelakoval věci na růžovo, když jsou ve skutečnosti světle šedé, musím přiznat jednu věc. Hráli jsme výrazně pod své možnosti a asi potřebujete nad sebou bič, aby jste pořádně mákli a bruslili. Nepřevládá ve mě ani tak rozhořčení a hněv, to už vyprchalo, ale spíše smutek, že nemáte sami pro sebe potřebu zahrát si dobrý hokej. Trenér může tolerovat případné chyby, vyplývající z aktivity a snahy hráčů se prosadit, ale ne z chyb pramenících z lajdáckosti či lenosti. Pokud si v tom neuděláme jasno, plácáme se stále v úvodní lekci disciplíny zvané sport. Jestliže se Vás moje kritika dotkla, pojďme s tím něco udělat, dokud je čas. Vraťme se k poctivému přístupu k tréninku a tomu odpovídajícímu výkonu i v zápase. Diktujte v příštím utkání opět tempo a hrajte se zaujetím, které Vám bylo ještě nedávno vlastní. Tým totiž neznamená: „Skvěle, to udělá někdo za mě.“ Dohovořil jsem – hauk.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Pavel, Šváb, Tomčík (Jelínek Mates)
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates (Tomčík), Macháček

branky: Kořistka 2x, Tvrdík 2x, Pipek, Tomčík, Jiráň
asistence: Jiráň 2x, Tvrdík 2x, Marvan, Jelínek Mates, Kořistka, Sádlo, Macháček, Tomčík
 
 
 

Sršni Kutná Hora - Spartak Vlašim

:  0  ( 1:0, 0:0, 4:0 )

Dohráno s Robertem a Pavlem
 
Robert Záruba: „Dobrý večer milí diváci. Před pár okamžiky skončilo další utkání 9.kola KLD mezi kutnohorskými Sršni a Rytíři z Vlašimi. Česká televize bohužel nezakoupila vysílací práva, nicméně s Pavlem Richterem jsme celý zápas sledovali a kromě výsledku se Vám pokusíme zápas přiblížit alespoň slovně. Pavle, jak se Ti vlastně dnešní utkání líbilo? Mírným favoritem byli zřejmě Sršni, ne?“
Pavel Richter: „Dobrý večer, tak určitě Roberte. Sršni zatím letos převálcovali vše, co jim stálo v cestě a v každém zápase naplno bodovali! Jestli se nepletu, tak i vedou průběžnou tabulku s náskokem šesti bodů.“     
Robert Záruba: „Nutno ale podotknou, že vzhledem k četnosti vzájemných střetnutí a s ohledem na časté kontakty jednotlivých hráčů na různých akcích se jednalo o derby se vším všudy. A právě tyto zápasy bývají velice vyrovnané, kde postavení v tabulce nehraje roli a jak říká stará pravda – derby nemá favorita.“
Pavel Richter: „Je to tak, jak říkáš Roberte a dnešní zápas toho byl živoucím důkazem. Vlašim se umí proti Sršňům vždycky, jak říkáme my hokejisti, kousnout a dneska se to jen potvrdilo.“
Robert Záruba: „Přesně tak Pavle. Po poměrně rozháraném začátku, který oko labužníka rozhodně neměl čím zaujmout, se začala projevovat větší dravost Sršňů. Byli aktivnější, víc na puku, ale s proměňováním šancí byli tradičně na štíru. Na straně hostů se museli zapojit do obrany snad všichni, co měli ruce i nohy, ale přesto jsem měl pocit, že domácím scházela častější střelba.“
Pavel Richter: „To je naprosto správný postřeh Roberte, pořád honili puk v rozích a po prknech. Zde se možná hodí připomenout i staré tvrzení – není ranky, není branky.“
Robert Záruba: „Dlouho na světelné tabuli svítilo fotbalových 0:0 a vypadalo to, že se branky v první dvacetiminutovce ani nedočkáme, když v 17.min. pokořil přízemní střelou vlašimského gólmana Tvrdík a Sršni šli do vedení 1:0.“
Pavel Richter: „Nutno ale podotknout, že vlašimští se z toho nepoložili a dál se soupeřem vcelku snadno drželi krok.“
Robert Záruba: „Ano, závěr byl opravdu dramatický. Nechybělo mnoho a Vlašim měla možnost v poslední minutě, resp. pouhých dvanáct vteřin před koncem třetiny vyrovnat, vzpomínáš si na tu situaci, Pavle?“
Pavel Richter: „No jasně, obránce Sršňů na útočné modré doslova promáchl puk a dorážející útočník uháněl sám na kutnohorskou branku. Kdyby to hráč Vlašimi jen nepatrně líp zakončil, byl by to šatňák jak vyšitej.“
Robert Záruba: „Nicméně na kdyby se hokej nehraje. Přesto Rytíři vycítili, že dnes není sršní den a začali ve druhé třetině svou stíhací jízdu.“
Pavel Richter: „Je to tak, ale pravda je, že domácí jim to sakra usnadnili. Jejich výkon ve druhé třetině byla marnost nad marnost, jakoby zapomněli hrát hokej. Dělali jim problémy přihrávky na dva metry, založení útoku byla věc z oboru sci-fi, stejně jako finální zakončení. Kolikrát jen trefili soupeřovy hráče do nohou či bruslí, to už ani nespočítám, do tolika snad ani neumím.“
Robert Záruba: „Vlašim se skutečně, jak s oblibou říkáš hecla a hru naprosto vyrovnala. Věřil si, Pavle, že Rytíři to utkání dokážou ještě otočit?“
Pavel Richter: „Jako bylo to padesát na padesát. V dnešním hokeji rozhodují často opravdu maličkosti a dneska se to jen potvrdilo.“
Robert Záruba: „Pavle, hráči Sršňů mně přišli v těchto fázích hry téměř bezradní. Představ si, že bys byl na jejich střídačce. Měl by si pro ně nějakou radu?“
Pavel Richter: „Jako, hokej je vlastně hrozně jednoduchá hra. Když nemáš puk na holi, nemůžeš dát gól a navíc ho musíš hrozně pracně získávat. Domácí se těchdle těžce vydřenejch puku zbrkle zbavovali, jakoby měli jeho hráči strach něco udělat. Chápu, kdyby se to stávalo nějakejm mladejm klukům, ti maj na nervozitu právo, že jo, ale za kutnohorský dorost hraje spousta zkušenejch borců, kteří by měli tým uklidnit a vnést do hry rozvahu a myšlenku. A to jsem tam dnes, Roberte, neviděl.“
Robert Záruba: „V druhé třetině přesto gól nepadl, i když z mého pohledu byl po ní, více studenější brankař Vlašimi. Do posledního dějství tak vstupovali oba týmy s vědomím, že budou rozhodovat maličkosti v podobě drobných herních chyb, které zatím spíš dělali Sršni. Ale především domácí se dnes nemohli spolehnout na lehkost svých kombinací, přihrávky totiž málokdy nacházely adresáta. Museli tak sáhnout k většímu nasazení, bojovnosti a maximálnímu zjednodušení.“
Pavel Richter: „No, Roberte, ono to někdy jinak nejde. Když to nelepí, tak to holt nelepí. Takovejch zápasů odehrál každej hráč mraky. Je nutný se v těchdle chvílích hecnout a urvat to silou. Vono jako dávat góly, když Ti vyjde každá žába a puky se vodrážej k Tobě, to je brnkačka.“
Robert Záruba: „Nakonec se ale povedlo domácím prolomit ledy a na začátku třetí třetiny přišlo to, z čeho musí mít fanoušci soupeřících týmu strach a fanoušci Sršňů v to vždy tak nějak doufají. V rozmezí dvou minut vstřelili dva slepené góly a odskočili tak na slibnou třígólovou vzdálenost a zasadili tak Vlašimi rozhodující ránu.“
Pavel Richter: „Jako bylo už načase, aby to tam nasypali, i když to bylo pro Rytíře za jejich výkon trochu kruté. Víš, každý kdo hrál, asi ví, jaké to je celý zápas fedrovat, cítit šanci nadosah ruky, a pak jí během chvíle ztratit.“
Robert Záruba: „To máš asi pravdu, ale abychom se vrátili k zápasu. Koukatelnost střetnutí se tím bohužel nijak zázračně nezvedla a Sršni nakonec vstřelili ještě dvě branky do svatyně vlašimských. Utkání tak skončilo 5:0 pro Kutnou Horu. Pavle, nemyslíš, že si ale Vlašim alespoň jeden bod dnes zasloužila?“
Pavel Richter: „No, abych pravdu řekl, čekal sem vod Sršňů víc. Jeho hráči by měli na dnešní zápas hodně rychle zapomenout a soustředit se na příští. A kdybych měl tu možnost dnes nějaké body rozdělit, Sršňům bych dal jeden a Vlašimi taky.“
Robert Záruba: „Podle výsledku soudě se jeví vše naprosto jednoznačně, přesto se neubráním tvrzení, že dnes vyhrál ten šťastnější a ne lepší, nemáš ten pocit?“
Pavel Richter: „My jsme po takovém zápase říkávali – utrpěli jsme vítězství. Ale víš, vono je to těžký nepolevit, když vyhráváš jeden zápas za druhym. Člověk pak začíná vymýšlet různý … no řeknu voloviny, ale všichni trenéři, kteří nám to kdy vyčítali, o tom mluvili ještě trochu jinak … „
Robert Záruba: „Asi tuším, Pavle, co máš na mysli, ale pojďme dál. Všimnul sis například jejich dnešního rozbruslení?“
Pavel Richter: „Jo vím, o čem mluvíš. Zatímco hráči Vlašimi ladili své raketové motory, domácí borci se teprve trousili na led, nikdo nebruslil a jen pár lidí si občas vystřelilo. Kdybych já v dorostu takhle rozbruslení odložil až do první třetiny, tak mě trenér asi vyklepal z gatí.“
Robert Záruba: „Asi by to trenéři měli srovnat borcům v jejich hlavách, vždyť jde o jejich hokejovou sezónu a budoucnost. Upřímně, zas takové hvězdy to nejsou, aby mohli mít tyto manýry.“
Pavel Richter: „Víš já to vokusil jako hráč i jako trenér. Je potřeba si to vyříkat a hráči musí začít především každý sám u sebe. V takových chvílích je prostě potřeba něco změnit, aby mužstvo dostalo nějaký nový impuls a znovu se nastartovalo. A hlavně Roberte, příště sbalit do hokejové tašky trošku víc chuti, bojovnosti, defenzivní zodpovědnosti a štěstí.“
Robert Záruba: „Tak dík Pavle za radu, ale abychom nekončili tak kriticky, je potřeba připomenout, že to byl letos již třetí zápas Sršňů s nulou a to se v dnešním hokeji cení. A především, musíme zmínit výkon gólmana Jelínka, který v brankovišti působil naprosto suverénním dojmem.“
Pavel Richter: „Naprostý souhlas. Jelen dnes kouzlil lapačkou jak Čáryfuk a všechny puky zabalil. Víš, vono to mančaftu strašně pomáhá, když se od gólmana puky neodrážej jak tenisáky vod zdi.“
Robert Záruba: „No a co hráči? Zaujal tě někdo výrazněji?“
Pavel Richter: „Abych řek pravdu. Těžko vybírat, snad ten vysokej blonďák s 96. Byl silnej na puku, vyhrával osobní souboje, ale především byl takovej nejživější.“
Robert Záruba: „To byl Janek Kořistka a s tvým hodnocením naprosto souhlasím. Víš Pavle, všimnul jsem si, že Sršni mají letos velmi vyrovnaný tým, kde mohou dávat góly v podstatě všichni, což se i dneska potvrdilo. Jestli je to zpráva dobrá či naopak špatná, ukážou až nadcházející zápasy, protože se mi zdá, že naopak trochu schází lídr, který by to v podobných zápasech strhnul.“
Pavel Richter: „No já sem přesvědčenej, že rozhodně dobrá, protože když to zrovna někomu nepálí ostrými, můžou ho ostatní nahradit.“
Robert Záruba: „Inu uvidíme. Nicméně dnešní Dohráno končí a jsem si jist, že přestože tento zápas nenabídl žádnou vrcholnou podívanou, budou diváci na kluzištích KLD vídat spoustu krásných akcí. A je docela možné, že už v dalším utkání přibudou do skladiště hokejového krásna další položky, a tak se diváci mohou začít těšit. Díky za postřehy Pavle a tímto se loučím i s diváky. Nashledanou.“
Pavel Richter: „Naschle.“
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Ryšan, Jestříbek, Pavlíček, Tomčík, Macháček, Lázňovský
 
branky: Tvrdík, Kořistka, Švejda Petr, Švejda Pavel, Pipek
asistence: Sádlo 2x, Jelínek Mates, Švejda Pavel, Ryšan, Švejda Petr
 
 
 

BULVÁRNÍ OKÉNKO

   V příspěvcích pod tímto titulem najdete vždy zaručené zprávy, drby i sprosté lži o našich hráčích, fanoušcích a především managerovi, dle motta: „Vím vše a nedělám s tím drahoty“!!! Tentokrát takové malé ohlédnutí.
   V sobotu 12.11. v 17:30 hod. skončil další díl seriálu „Sršni v KLD“. V prvním pokračování druhé řady této úspěšné telenovely se naši žlutočerní chlapci představili proti týmu Kozlů z Popovic, ale pojďme si pro ty, kteří neměli možnost sledovat detailně předchozí epizody, připomenout jejich děj v malé rekapitulaci.
   S týmem Sršního dorostu se poprvé setkáváme počátkem dubna, kdy zahajuje jarní přípravu. Vše se točí kolem samozvaného vůdce a despoty Síry, tajně mezi hráči nazývaného Caligula. Ti, kteří se mu pokusili v minulosti veřejně postavit, již v týmu nehrají a nikdo je ani od té doby neviděl. Tedy snad až na jednoho. Vedoucího a managera týmu Zdeňka, jehož pokus o zmizení formou hubnutí Sírovu želvičku kolem pasu stále víc a víc dráždí. Skutečně Zdeněk vypadá svěže jako Goro v nejlepších letech a k tomu čokoládový odstín jeho pokožky, díky týdenní návštěvě u tajemného kamaráda Viktora K. na Bahamách. A máme tu klíčový střet, který se jako tenká linka táhne všemi dalšími díly.
   Postupně se seznamujeme se všemi aktéry, jejichž charakterové rysy se především projevují ve hře na konci každého tréninku. Tam již je situace více než vyostřená. Soupeřící spoluhráči prakticky nekomunikují s barevně odlišnou protistranou a atmosféra na ploše houstne. Oblíbené vtípky a kulišárny přechází v zákeřnosti nejvyššího kalibru a nikdo se neštítí ničeho. Zde už se jde skutečně na bodáky! Výhrůžné pohledy, zesměšňující gesta, neurvalá kritika spoluhráče (obzvláště když je jím vlastní otec), krvavá zranění….., i tak mohou končit zpočátku dobře míněné tréninkové metody. U některých hráčů můžeme v závěru jarní přípravy zaznamenat, jak stále více propadají takzvanému „Sirotkovu syndromu“, to znamená depresi z vlastního výkonu. Na svoji obranu upozorňuji, že nemoc je nepřenosná a je možné si ji pouze vsugerovat. Uvádím to z prostého důvodu, kdyby mě snad chtěl někdo peskovat, že tahám do kabiny infekční sajrajt.
   V dalších pokračováních jsme mohli sledovat, kterak se tvrdé jádro týmu popasovalo s letním soustředěním ve Zbraslavicích a především se v jeho závěru blíže seznámit s ústředními postavami týmu. S řízným obráncem a druhým asistentem Láďou, který je velmi oblíben, neboť chyby ostatních dokáže definitivně vyřešit. Pravda, není to vždy podle pravidel fair-play, ale závěrečná tabulka se neptá, jak k vítězství došlo a jestli všichni utkání dohráli až do závěrečného hvizdu. Dále s druhým mužem týmu a prvním asistentem, kdysi hodným a spořádaným Jendou. Všichni obdivují jeho neustálý pohyb po ledě a především rychlost, kterou dávají do souvislosti s atletickou minulostí jeho otce. Pravda je však úplně jiná. Upozorňuji teď všechny, kteří nechtějí přijít o pointu, která v 226. díle naší telenovely prozradí prastaré tajemství Tvrdíkovic rodiny, ať přestanou dál číst a plynule přejdou k dalšímu odstavci. Jirka Tvrdík senior totiž dává Jendovi do bruslí, jako kdysi jeho otec jemu do treter, místo obyčejné vložky takzvanou fakírskou, která zamezí jakýmkoliv zbytečným prostojům na ledové ploše. No a kapitánem a tedy osobou č.1 Jankem, který i přes tréninkové jednotky v kick boxu, dokáže na ledové ploše zachovat chladnou hlavu za každé situace a s postojem Usain Bolta v ghándiovském stylu bojovat za světový mír.
   Následující díly nás již neúprosně vtáhli do kolotoče zvaného KLD a v jednotlivých sekvencích jsme se mohli seznámit se všemi letošními účastníky. Poznat tak rozdílnou kvalitu a mentalitu týmů a jejich trenérů. Bylo vidět, že se najdou tací, kteří se hokejem baví, i když se nacházejí na spodnějších místech tabulky, ale i tací, kteří nedokáží překousnout hořkost porážky. Zkrátka jak řekl Al Bunda v konkurenčním seriálu: „Hra je to, když vyhraješ, když prohraješ, je to ztráta času“.
   Přes nesporné úspěchy Sršňů, jsme ale byli často svědky, že vše není tak idylické, jak vypadá a za dveřmi kabiny se mnohokrát odehrávaly dramatické střety, především pak mezi obránci a útočníky, plné velmi ostrých frází. Z důvodu návštěvnosti našeho webu uvádím demo scénku pouze v upraveném překladu: „To jste hoši pokakali, já se tam ženu jak ženský podbřišek přes celé hřiště, a úplně na exkrement, protože vy stejně nenahrajete“! Láďo, nekakej, vždyť ty stojíš pořád jenom před gólmanem a nehneš se“! „Do zadečku, tak si to zkus sám na tom velkou stranou znečištěném beku. Jestli se nezačnete včas vracet, tak je to všechno úplně na bobeček“. Postupně se do hovoru vkládají i ostatní: „Vy jste (konečně změna) pindíci, proč se tady hádáte o takové ženské podbřiškovině, když za chvíli jdeme na led! Dělejte na to velkou potřebu a pojďte se bavit o holkách a compu!“ Nastává krátká chvíle ticha, kdy všichni zmlknou, protože v otevřených dveřích stojí Síra: „Prodejná dívka! Co je to tady za dům s červenou lucernou! Zvedněte ty svoje sedací svaly a koukejte už na tom ledě makat, nebo se z toho v pondělí vyprázdníte ze střev do kalhot“!
   Skutečně často jsme byli v jednotlivých epizodách konfrontování s výrazy z brakových filmů, ale pravdou je, že pod hrubou slupkou jsme mohli poznávat kluky měnící se v muže, jejichž erudované debaty o životních situacích jednotlivců, jsou pro nás nepochopitelným druhem humoru a pro ně přesto projevem přátelství. Zkrátka pro nezasvěcené - nový pohled na mladý kolektiv.
   V posledních dílech jsme mohli být také svědky neskutečné snahy manažera vybrat „bony“ na příspěvky. Pasivním přístupem některých hráčů se situace vyhrotila natolik, že znechucený Zdeněk byl rozhodnut založit si nový tým a především převzít sám funkci trenéra, načež Síra zahájil protestní třicetiminutovou hladovku.
   V závěru celé první série jsme pozorovali, jak některé hráče týmu postihla nepříjemná a nevysvětlitelná zranění. Až dodatečně však zjišťujeme, že například zraněný Jenda místo tréninku předává opřen o mantinel velmi důležité genetické informace krásné osobě opačného pohlaví. A máme tu rovnici s velmi jasným výsledkem. Ovšem informace, obohacující jeho mentální fond, nasbírané v kabině a tréninkem, nedokážou dívky v jakémkoliv množství nahradit. A jak mi starší dobře víme, ženská se časem okouká, kdežto chlapský kolektiv, často svojí povahou připomínající chameleona, neomrzí. Dejme proto Jendovi pár neděl na vyblbnutí, aby nás v příštích dílech opět oblažoval svojí 100% účastí. Ovšem je jen jedinou otázkou: „Vejde se ještě do sestavy“???
   V dalším pokračování tak uvidíme, zdali se ujme inovační návrh mecenáše týmu Zdeňka, aby se náš fans kotel při výjezdech na venkovní zápasy rozšířil i o dívky, které se nám začínají v čase tréninku našich borců, stahovat na zimák jak vosy na bonbon. Zda naleznou společnou řeč v otázkách spolupráce Síra s týmovým guru juniorky Jirkou a jak se především našemu týmu povede vyrovnat s nastalou pozicí lídra tabulky. Neb jak praví klasik: „Žádný strom neroste do nebe“.
   Dovoluji si Vás tímto pozvat na další příběhy z našeho nekonečného seriálu, protože zajímavých dějových linek je rozehráno několik a především je, myslím, zaděláno na pěkný závěrečný nervák. Držme tedy Sršňům palce, ať letí ještě dál a výš, protože: „Náš príbeh nekončí, ja ďalej hrám ….
 
V hlavních rolích:
 
Zasloužilý umělec - Janek Kořistka
Národní umělec – Jenda Tvrdík
Nositel Řádu práce – David Marvan
Držitel Čestného občanství města Malín – Láďa Šváb
Držitel Řádu Bílého lva za chrabrost – Mates Jelínek
Držitel Pamětní medaile za službu v zahraniční misi – Martin Pipek 
Nositel Řádu Četné legie – Aleš Sádlo
Majitel Řádu Britského impéria – Petr Švejda
Držitel vyznamenání za zásluhu o obranu vlasti – David Jelínek
Nositel Válečného kříže I.stupně – Pavel Švejda
Člen brigády socialistické práce – Dominik Jiráň
Držitel titul vzorný pracovník – Josef Tomčík
Laureát státní ceny Klementa Gottwalda – David Jestříbek
Držitel Oskara za výkon v hlavní i vedlejší roli – Domink Ryšan
Nositel Řádu za věrnost a chrabrost – Adam Sirotek
Čestný majitel Vyznamenání za zásluhy o výstavbu – Tomáš Pavlíček
Vlastník Dekretu za věrné služby vlasti – Jakub Lázňovský
Držitel Hvězdy přátelství ve zbrani – Michal Macháček
Majitel Řádu rudé hvězdy práce – Honza Prášek
Vlastník medaile za zranění Purpurové srdce – Jakub Koubský
Držitel Záslužného kříže – Matěj Schmidt 
 
Dále spolupracovali
 
Výtvarník: Pavel Jelínek
Zvukař: Tomáš Jestříbek
Osvětlovací technik: Láďa Šváb
Vedoucí kaskadérské skupiny: Petr Kořistka
Koordinátor kaskadérských scén: Láďa Sádlo
Lékařské zabezpečení: Jiří Marvan
Architekt: Libor Jiráň
Kulisy: Petr Švejda
Klapka: Hana Švábová
Kostýmy: Ilona Jelínková
Choreograf: Hana Kořistková
Dialogy: Lenka Jiráňová
Masky: Gábina Macháčková
Cateringové služby: Dana Švejdová
Hygienické zajištění: Jitka Marvanová
Koordinátorka zvířecích scén: Lenka Tvrdíková
Pomocný režisér: Jiří Tvrdík
Asistent režie: Josef Tomčík
Producent: Zdeněk Jelínek
Režie: Pavel Sirotek
Šedá eminence v pozadí: Sir. M. 
 
 
 

Slavoj Velké Popovice - Sršni Kutná Hora

:  7  ( 0:3, 1:1, 0:3 )

Jedeme dál, aneb stále bez ztráty kytičky
 
   Sobotní zápas osmého kola KLD, který zahajoval 2.část soutěže, nabídl souboj prvního týmu se čtvrtým, to jest měření sil mezi Sršni a Kozly z Popovic. Situaci na počátku komplikovaly problémy s rolbou (už to vypadalo, že se nebude vůbec hrát) a kamarádem Alzheimerem, který nečekaně navštívil Martina s Jankem a k jejich nemilému překvapení chodil po naší kabině oblečen v jejich ribanu, nákrčníku a šuspyku. Naštěstí obě prekérní situace se podařilo promptně vyřešit (poděkování do popovické kabiny), takže jsme se mohli směle vrhnout do víru zápasu.
   Po dopadu puku na led se kolotoč roztočil opravdu rychle a již za 49 vt. si domácí gólman lovil puk z branky. Nikdo pořádně neví, jak se tam dostal, protože to byl čistokrevný vlastenec a dokonce i rozhodčí se přijela zeptat, komu má být z našich hráčů připsán. No nic, nejblíže stál Martin, tak tedy on, i když k němu přišel jako slabozraký k nejmenovanému smyčcovému nástroji. Sršni začali pěkně od podlahy a zdobilo je dobré bruslení spojené s důrazným forčekinkem. Celých dvacet minut jich bylo plné hřiště, proto se obraně Kozlů pomalu začínala přehřívat kolečka a gólů v jejich brance přibývalo. Do dvougólového vedení nás poslal Dominik, po nahrávce Matese a třetí zápis do listiny střelců přinesla Davidova přízemní střela, z jeho typické pozice, po sjetí od modré, kterou překvapil brankaře.
   Vypadalo to na pohodu zápas, ale přesto jsme opakovali hráčům o přestávce, že nesmíme přestat bruslit a dát čas a prostor soupeři dostat se do hry. Ale jak u nás bývá pravidlem, co jsme nechtěli, se stalo skutečností a druhá třetina se nesla v mírném útlumu Sršňů. S nástupem na led jsme nasadili salámovou hru, a to co vypadalo jako slibný začátek, se naráz proměnilo na zcela nesourodou hru plnou kyxů. Soupeř nás zaskočil aktivním presingem, v plné míře nás přebruslil a nedovolil nám prakticky nic, co by z naší strany připomínalo hokej. Úvodní tlak jsme přežili částečně zázrakem a dílem skutečností, že záda nám kryl David, který má momentálně tzv. „Haškovu formu-1998″. Totální budíček znamenal až gól do naší sítě v čase 29.11, na který jsme ovšem dokázali okamžitě odpovědět. Janek se sice přes obránce svým buldočím důrazem prosadil, ale na dobré zakončení před gólmanem už neměl místo ani čas. Vzniknuvší časoprostorový hlavolam však za něj vyřešil pohotovou dorážkou Martin do prázdné a Sršni rázem vedli 1:4. Hru jsme po zbytek třetiny opticky vyrovnali, ale je třeba přiznat, že souhra v kutnohorských formacích tentokrát nefungovala tak lehce, nápaditě a s koncovkou, která by utkání dokázala rozhodnout.
   Ve třetí třetině se prvních asi 7 minut nic výrazného nedělo a my jsme hráli pouze to, co jsme potřebovali a co nám stačilo. Pravda, párkrát jsme přerušili beztvarou a utrápenou hru vydařenými akcemi, ale jednalo se spíš o pěkné hokejové momenty, než o ucelený herní projev. Ve 47. minutě se před brankařem hostů objevil Janek a puk na druhý pokus dostal mimo jeho dosah - 1:5. I nadále se hrál svižný hokej, kterému však na úkor rychlosti poněkud chyběla přesnost. Ovšem částečnou omluvou budiž fakt, že jsme dohrávali v hodně improvizované sestavě, kdy do poslední třetiny pro zranění nenastoupil Tomáš s Jendou a Martin nedohrál pro obdržený osobní trest. A tak byl k vidění především koncert v podání aktivního Janka, který byl zakončený gólem v 59.min. na 1:6. A závěrečný hřebíček, který po krásné individuelní akci Dominika, nezaváhal 11 vt. před koncem zatlouct do popovické rakve Mates na příjemných 1:7. Po skončení utkání ještě poděkovali Sršni svým divákům, kteří byli opět slyšet a po celý zápas svým povzbuzováním vháněli do žil kutnohorských gladiátorů potřebné palivo.
   Sršní dorost se vyznačuje nátlakovou aktivní hrou, založenou na obrovské bojovnosti, obětavosti a kolektivním pojetí hokeje. To představuje současně s důrazem na dobrou trénovanost, permanentní zdokonalování v individuálních dovednostech a především team spirit (týmový duch), jejich největší potenciál a hlavní zbraň. Přesto včera předvedli, že umí hrát na plný kotel(1.třetina), ale i na půl plynu(2.třetina). Suma sumárum - nebyl to od nás žádný nadpozemský hokej, ale zopakovat výkon z posledního zápasu se prostě pokaždé nepovede.
   Co se týká individuelních výkonů, prostým součtem hlasů, dle názoru realizačního týmu, byl zvolen nejlepším obráncem Marw, který má vytříbenou techniku, skvělý herní přehled a předvídavost, díky které úspěšně napadá soupeřovi kombinace. Nejlepším útočníkem Janek, který se vrací do své tradiční formy a jeho nástup na led spolehlivě zvedá tep každému brankáři soupeře. A nejlepším fandou jednoznačně Petr, který i přes horší artikulaci, neustával vyvolávat tradiční kutnohorský pokřik i v popovickém bufetu a cestou domů autobusem. Ovšem jeho schopnost, osvobodit se ve vítězné euforii od hmotných statků konsternovala nejen bulvárního pisálka Síru, ale o tom snad až někdy příště…
   To, co teď prožíváme, to je přesně to, proč jsme celé roky poctivě trénovali a proč hrajeme hokej. Musím před celým mančaftem smeknout, přesto opět zdůrazňuji: „Zůstaňme nohami na zemi. Jsme stále na začátku dlouhé cesty, a přestože se nám první krok vydařil, větší část a ty nejtěžší zkoušky jsou teprve před námi. Proto se musíme oprostit jakékoliv namachrovanosti a proti každému dalšímu soupeři nastupovat s pokorou a respektem“.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Ryšan, Jestříbek, Pavlíček, Tomčík
 
branky: Kořistka 2x, Pipek 2x, Jiráň, Marvan, Jelínek Mates
asistence: Jelínek Mates, Ryšan, Kořistka, Tomčík, Sádlo, Jiráň
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Martin Pipek
1.Jestli se nepletu, asi po osmi letech jsi se vrátil na led, kde jsi začínal. Přestože jsi nešel do zcela neznámého prostředí. Jaké jsi měl a máš pocity?
No tak mám pocity dobrý, že jo. Problémy nejsou, docela jsme se seznámili a hraje se mi dobře. Zvyknul jsem si na svůj útok s Aldou a Jankem.
2.Vzpomínáš si na něco z těch minulých let?
Tak asi na soustředění. Já si toho pamatuji docela hodně, jak jsme začínali. Na ty letní soustředění, testy a ceny.
A jak jsem tě buzeroval viď?
No jo, vy jste mě trošku buzeroval (smích).
3.Co je podle tebe základem úspěchu v hokeji?
Tak asi rychle bruslit, mít to v rukách a mít to v hlavě.
A to předpokládám, že ty všechno máš.
No mě toho schází docela dost.
4.Co si říkáš, když na ledě provedeš velkou chybu?
Že jsem deb.l, a že jsem to všechno posr.l.
5.Teď mimo sport - jak se zabavíš a odreaguješ ve volném čase?
Tak první věc je asi hokej, to je to hlavní. A pak třeba Planet, Česká, dobrý holky, dobrý pití – takhle já se odreaguju. No a taky nemůžu vynechat – motorka.
 
 
 

HC Beroun - Sršni Kutná Hora

:  3  ( 0:0, 1:1, 0:2 )

Jeli jsme si aspoň pro bod a odvezli si všechny tři
 
   V sobotu 5.11.2011 (toto letí…. Vánoce na krku), úderem jedenácté hodiny a patnácté minuty jsme začali kroužit po ledě na zimním stadiónu v Berouně, kde jsme nastoupili proti domácím Medvědům, jenž byli posledním soupeřem, s kterým jsme v právě probíhající sezóně ještě nezměřili síly. Bezprostřední konfrontace prvních dvou celků KLD přilákala i řadu sršních fanoušků, kteří nejsou rodičovsky svázáni s touto kategorií a přesto po celý zápas vytvářeli skvělou kulisu zápasu, který svou dramatičností směle soupeřil s napínavými thrillery „Made in Hollywood“.
   Již celá anabáze dospívání k tomuto zápasu byla složitá a mě během ní přibývali každým dnem šedé vlasy na hlavě. Ptáte se proč? Důvod je prostý. Vyzkoušeli jsme si jaké to je, když tým sužuje marodka a smůla. Nejdřív zranění Jendy, Marwa a Martina, potom Matesovi svalnaté nohy rozkývaly nůž na brusli, až nakonec prasknul a Karel ho musel, nějak zázračně slepit. Ovšem, když jsem se ráno, těsně před odjezdem dozvěděl, že nemoc nedovolí ani kapitánu Jankovi, nastoupit k utkání, přiznám se, že jsem si jen zhluboka povzdychl a vzpomínal na nějakou modlitbičku. Dal jsem však dohromady jen „Andělíčku můj strážníčku“, a ta se mi nezdála ke mně příliš vhodná. Naštěstí se dali dohromady aspoň Marw s Martinem a bylo nás do hry dvanáct „spravedlivých“. Ono nás tedy ve skutečnosti bylo třináct, ale Jenda dostal pouze funkci nehrajícího kapitána, a tak si na začátku a na konci podal ruku s rozhodčími, párkrát se sklouznul a dál jen motivoval svůj tým ze střídačky. Improvizovanou sestavu čekal nelehký úkol, pokrýt nejproduktivnější tým soutěže, protože skóre Medvědů 58:21 budilo respekt hodný největší evropské šelmy. Ale jestli někomu tento cíl, pro tým bez svých dvou nejproduktivnějších hráčů, připadat nesplnitelný, vývoj utkání potvrdil, že v Berouně nenastoupili slabší hráči, pouze možná hubenější.
   Utkání začalo rozpačitě a spíše opatrně vzájemným oťukáváním, ve snaze nedostat ten nechvalně známý první gól. Samotný průběh hry se opticky jevil jako vyrovnaný, kdy domácí byli aktivnější, vypracovali si několik slibných šancí, ale k bližšímu seznámení mezi kotoučem a sršní brankou nedošlo. Sršni hráli zbytečně ustrašeně, a přestože je soupeř nepřebrusloval v osobních soubojích měl jednoznačně navrch. Přesto jsme si paradoxně vypracovali, co do počtu, větší množství vyložených šancí, což se ovšem neodrazilo na číselné kombinaci svítící na konci první dvacetiminutovky na světelné tabuli - 0:0.
   Tým Berouna dokázal produkovat velmi „zámořskou“ variantu ledního hokeje. Jejichž tvrdý, agresivní hokej s dohráváním soubojů u mantinelů s lokty někdy zatraceně vysoko se ukázal být proti sršním hračičkům zbraní opravdu mocnou. Nedokázali jsme reflektovat na tvrdší pojetí hry soupeře, často za hranicí nejenom pravidel, ale i lidského chápání. Byli jsme zbytečně vyplašení, a tak v pauze mezi třetinami bylo v kabině trochu hlučněji s výrazy odvozenými od slov, jako jsou nevolnost, lehká žena, sedací sval, či označení pro následek selhání svěracího svalu. Slova opírající se o pevnou víru v sílu a schopnosti hráčů, zaplavily krátery pochybností v jejich myslích a do druhé třetiny nastoupil jiný tým.
   Kutnohorští hokejisté se zakousli do soupeře ještě snaživěji, ale místo zasloužené odměny inkasovali v čase 21.40 z rychlého protiútoku, když se Marwovi podařilo při střele od modré přelomit hokejku – 1:0. Málokteré mužstvo by se po takovém knock-outu tak rychle otřepalo, ovšem borci z SK Sršni byli v této části houževnatější než leckterá pružinová ocel. Začali se jako bájný Fénix zvedat z popela a jejich neumdlévající snaha byla nakonec korunována oným potřebným vyrovnávacím gólem. V 36.min., během přesilové hry, jakoby při Pájově kroužení třetinou přestal soupeř hrát a přemýšlel, o co tady vlastně jde, zda o Matějskou nebo ztrátu orientace. Ovšem pak následovala nahrávka před branku na najíždějícího Martina a 1:1. Vyrovnávací branka připnula hostům pomyslná křídla a jeden útok za druhým se valil na branku domácích. Za zmínku ještě stojí šance Jožana, který v samostatném úniku svou 1000% šanci zazdil, a tak to po druhé třetině zůstalo stále nerozhodně.
   Poslední dějství jsme začínali oslabením a i po jeho skončení se nám nepodařilo dostat ze soupeřova tlaku. Prvních sedm osm minut se hrálo prakticky jen u nás a puk několikrát již bušil na dveře naší svatyně, nicméně ty se neotevřely. Počet útočných akcí našeho týmu v této fázi by se dal spočítat na prstech jedné ruky pracovníka dřevovýroby, ale rezistence naší obrany byla obdivuhodná a výborný David, nedal soupeřovic útočníkům možnost přidat k jejich jediné brance nějaké další sestřičky. V polovině třetiny jsme hru opět vyrovnali a nad ledem se vznášela otřepaná fráze „kdo dá gól - vyhraje“. Teď už se hrálo o každý metr ledu, kdy šance byly na obou stranách, a každá střela mohla rozhodnout. Nikdo nechtěl udělat fatální chybu, která by jej posunula do role prohrávajícího, a tak ne a ne uhodit. Poslední minuty zápasu patřily k nejnapínavějším, které si Sršni letos na ledě prožili. Štěstí však nakonec ukázalo přívětivou tvář nám a v čase 56.33 to přišlo. Martin si v rohu pohrál s obráncem, nahrával na Jožana před bránu, ale ten byl dobře pokrytý a zatím co gólman se snažil pohlídat si přední tyčku, puk prosvištěl netknutě až na tu zadní, kam si najížděl v plné rychlosti Aleš. Máznul tu černou gumu vší silou směr brána a brankař už začínal tušit, že bude asi krátký. A co by jste řekli - góóóóóóóóóóóóól!!!!!!!! Je to tam!!!! Na hráčské lavici doslova vybuchla euforická bomba! Tři a půl minuty do konce a vedeme 1:2! Domácí se z tohoto úderu již nevzpamatovali a poslední střídání připomínali Napoleonovu armádu při tažení na Moskvu. Vše co dosud fungovalo, se zadrhlo a už to nešlo nastartovat. V čase 58.11 se v tlačenici před bránou ještě prosadil Rutyšan (1:3) a pohled do statistik nám říká, že to byl jeho první letošní gól. Chlapci, dovolte mi vyjádřit své dojetí a obdiv! Hráli jste a bojovali skvěle, vítězství je zasloužené, ale kluci, kruci! To bylo na infarkt a já bych rád dožil Vánoc!
   Utkání bylo díky své kvalitě důstojnou ukázkou úrovně KLD a splňovalo představy a kriteria toho, jak by měl vypadat souboj o první místo v tabulce. Hrál se velice rychlý a tvrdý hokej, který nebyl festivalem oku lahodících kombinačních akcí, ale nelítostnou bitvou o každou píď ledové plochy. Propocená ribana, která hráči Sršňů svlékali po zápase v šatně, svědčily o úsilí, jež do hry vložili a díky kterému dokázali vyhrát. Odvážíme si tedy z Berouna tři body do tabulky a hlavně sebevědomí, že nejste pouze týmem jednoho nebo dvou hráčů a pokud máte dostatek vůle, můžete se pokusit zabojovat jako jeden muž i bez svých největších hvězd, a to je ta nejlepší zpráva dneška. Hodnocení jednotlivců nemá smysl, protože všichni hráli výborně a celkový projev týmu pro mě znamená více než individuální výkony jednotlivců.
 
P.S. Dnešní výjimečné utkání přilákalo do ochozů i dva fotografy, takže tady jsou jejich dílka:
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Tomčík, Sádlo, Pipek, Jiráň, Jelínek Mates, Ryšan, Jestříbek, Pavlíček, Tvrdík
 
branky: Pipek, Sádlo, Ryšan
asistence: Švejda Pavel, Pipek, Jelínek Mates
 
 
 

Sršni Kutná Hora - HK Kralupy nad Vltavou

10  :  0  ( 3:0, 3:0, 4:0 )

Srdce v kalhotách
 
   Bylo krátce po čtrnácté hodině 29.10.2011 a KLD znala další výsledek šestého kola. Sršni vyprovodili, za podpory fanoušků, svého soupeře z Kralup nad Vltavou s deseti gólovým ranečkem. Člověk se někdy až diví, jak se může mýlit. Pokud jsme totiž od našeho soupeře očekávali otevřený, útočný hokej, tak realita byla naprosto opačná - věčná škoda. Občas se utkáte s týmem, který jakoby při pohledu na tabulku předem rezignuje na aktivní celoplošný hokej a rozhodne se pouze ubránit co nejpřijatelnější výsledek a vy mu nedokážete vnutit svůj styl hry. Musíte se tedy přizpůsobit a pokusit se ho přehrát v disciplínách, které má tento tým dobře zmáknuté. Budu se snažit ladit tento zápis do neutrální roviny, přestože zklamání ze soupeřovy defenzivní taktiky ze mě ještě nevyprchalo.
   Na začátku se oba týmy pozdravily na modrých čarách, a to bylo, jak se nakonec ukázalo jediné přátelské gesto tohoto duelu. Sršni se do hostů hned od začátku zakousli jako pitbul, ale je pravdou, že kralupští jim to svojí zbytečnou ustrašeností a stylem hry úporného bránění ve čtyřech a neustále jednoho hráče, tzv. „zabukysty“, číhajícího na útočné modré na případný brejk, ještě usnadnili. O nějakých silných myšlenkách na atraktivní hokej nahoru - dolu se nadalo mluvit, spíš o bagu 4 na 4 ve třetině a s dvěma hráči ve středním pásku, kteří jako by se navzájem strážili - úplně mimo rozsah mého sportovního vkusu. Při jednom z mnoha vírů v útočné třetině nahrál v 9 min. Dominik před bránu Jendovi, pro kterého nebylo těžké z voleje skórovat - 1:0. Za necelou minutu nahrál Mates při našem oslabení vrtící se přihrávku opět Jendovi a ten prokázal, že ke skórování už dávno nepotřebuje ideální přihrávku přesně na hůl – v rychlosti si prohodil obránce a gólman kralupských lovil již druhý puk ze své sítě. Další gól přidal Janek, který se v čase 11.48 prosadil samostatně po buly v soupeřově pásmu, kdy si z obránců udělal tréninkové kužele a brankaři nedal šanci – 3:0. Jelikož se hra i nadále odehrávala pod taktovkou domácích, téměř výhradně v obranné třetině Kralup, neni co zajímavého víc zmínit. Snad jen, že Jenda stále hledá dobrou hokejku, jenž bude hodna jeho kvalit, a protože dva góly za třetinu se mu zdálo málo, vyhodnotil tu čtrnáctní dnů starou jako nevyhovující a zlomil ji o mantinel při naskakování na led.
   Kdo by si myslel, že druhá dvacetiminutovka rapidně změní děj utkání, byl zklamán. Stále stejná písnička: bránění ve čtyřech a jeden číhač na brejk, a to i během vlastní přesilovky, i když pozorný divák jednu změnu zaznamenal - ostřejších zákroků a dohrávání soubojů přibývalo stejně jako branek v soupeřově síti. Sršni nezačali bláznit, jak to mají v těchto situacích ve zvyku, ale hráli svědomitě dozadu, bojovně dopředu a tři pěkné góly upravily stav na 6:0. Nejprve během 24.min. zaznamenaly první i druhý útok v rozmezí 24 vteřin téměř identickou akci: nahrávka zpoza branky před ní a střela z první. Hlavní role a obsazení: nahrávači – Janek a Jenda, střelci – Martin a Mates. No a na konci 35. min. přišlo one man show Aleše, který rychle objel celou branku a puk do ní zasunul, jak desetikorunu do automatu na kávu. Někteří hráči hostů a především pak jejich trenér blížící se jistotu prohry neunesli a začali předvádět věci, které do KLD rozhodně nepatří a testovat tak nervovou soustavu rozhodčích. Načež přišel osobní trest do konce utkání pro trenéra a musel opustit střídačku. Po skončení třetiny se ale ještě živě diskutovalo v prostoru zimního stadionu a hosté se dovolávali svých „imaginárních práv" u rozhodčích, které obviňovali že „připískávali" domácím, a tím ovlivnili celé utkání. Osobně si myslím, že především v první třetině nastavili hodně přísný metr a fauly pískali jak na nádraží, přesto se nedomnívám, že by ze strany sudích docházelo k nějakým kapitálním nedostatkům, které by zásadně ovlivnili průběh utkání. Naopak bych si spíš dovolil polemizovat o vlivu chování trenéra Kralup na své svěřence a zvolené herní taktice, ale to mi nepřísluší.
   Na začátku poslední části by se náhodný divák mohl ptát, co mají dnes kutnohorští slíbené za každý vstřelený gól, neboť během 35 vteřin zatížili konto hostů dalšími třemi góly po střelách Martina, Aleše a Jožana. Tím snaha kralupských definitivně polevila a jako by byla jejich jiskra pohřbena pod chladnoucí lávou, vychrlenou dnešního dne vulkánem Sršni. Konečnou podobu výsledku 10:0 dal svým již třetím gólem v čase 52.20 Jenda a celá kabina jen doufá, že „Velkej Jirka“ ví, co se sluší a patří. Po zbytek utkání jsem pak chvílemi nechápal, o co některým hráčům na obou stranách vlastně jde. Zápas byl rozhodnutý a na ledě se přesto zbytečně jiskřilo a hrotili emoce. To ale asi souvisí zase s jinými lidskými kvalitami než těmi hokejovými.
   Mohlo se zdát, že po poslední siréně bude vše urovnáno a ona „nervová indispozice" trenéra zůstane v zapomnění. Jenže opak byl pravdou a „psycho" pokračovalo opět i v útrobách stadionu. Po přečtení zápisu o utkání a glosách trenéra Kralup o připískávání a rozhodnutí zápasu díky pěti gólům v přesilovkách, pouze strohá čísla ze zápisu:
Kutná Hora – Kralupy nad Vltavou
Vyloučení: 15:12
Využití přesilovky: 2:0
Využití oslabení: 1:0
Nechápu, co to tedy nevysvětlit pouhým: „Prostě se mu něco nezdálo“.
   Cestu za dalšími body nám výrazně ulehčil respekt z našich posledních výsledků, a když se k tomu přidal i náš poměrně slušný výkon, debakl byl na světě. Sršní pevnost dnes vcelku lehce odolávala a vzhledem k času, který hráči Kralup strávili ve své obranné třetině, došlo pouze k několika málo nervy drásajícím okamžikům. Přesto pochvala celé obranně v čele s Marwem, jehož ukázkový bodyček v závěru utkání, by se mohl zapsat do hokejových učebnic a samozřejmě Davidovi, který se opět rozhodl za záda nepustit ani „ň“. Jestliže Sršni dali v předchozích dvou zápasech celkem 7 gólů a potřebovali tak na každý v průměru něco kolem 17 minut, musel se nezaujatý divák sám sebe ptát, jaké neskutečné prémie mají za dnešní střelnici slíbeny. Takže poslední pochvala střelci hattricku Jendovi a Jankovi za velmi dobrý výkon.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Jestříbek, Pavlíček, Macháček, Prášek
 
branky: Tvrdík 3x, Sádlo 2x, Pipek 2x, Kořistka, Jelínek Mates, Tomčík
asistence: Jiráň 2x, Tvrdík 2x, Jelínek Mates, Kořistka, Sádlo, Pipek
 
 
 

Sršni Kutná Hora - HC Rakovník

:  0  ( 0:0, 1:0, 1:0 )

A přece to tam spadlo...
 
   Páté kolo KLD přivedlo na kutnohorský zimní stadion dvě mužstva ze špičky tabulky - HC Rakovník a domácí Sršně, přičemž pouze vítěz mohl po tomto duelu okusit, jaké to je na výsluní. Do utkání proto vstupovali oba týmy s vidinou zisku a Sršni navíc v úplně nových dresech. Přestože to trvalo trochu déle, než jsme čekali (dresy i vstřelený gól), trpělivost byla nakonec odměněna.
   Do samotného utkání jsme nastoupili velmi aktivně a dá se říct, že jsme hráli pěkný a divácky atraktivní hokej. Byli jsme herně chytřejší a měli i větší důraz, ale chyběla nám častější střelba a především druhá lajna se utápěla v kombinacích, po kterých se točila hlava i ledaři na rolbě. Je to paradox, ale nejčastěji střílejícím hráčem úvodních minut byl obránce Marw. Až v půlce třetiny začali jeho spoluhráči chápat, co se jim David snaží naznačit a začali nesměle střílet taky, což ke změně skóre sice ještě nestačilo, ale brankář Rakovníka se alespoň přestal nudit.
   Druhá třetina plynule navázala na tu první jen s tím rozdílem, že přišel opravdu drtivý tlak, kdy na bránu Rakovníka mířila jedna střela za druhou. Předváděli jsme takticky vyspělou hru a smyčka u soupeřovy brány se začínala pozvolna stahovat. Střelci Sršňů se v přehuštěné obraně hostů prosazovali poměrně často, ovšem mnoho opravdu vyložených šancí zůstalo nevyužito. Stav 0:0 vydržel cca až do 37.minuty, kdy ze své pozice na beku vystřelil Petr a do dráhy puku se v nejlepší možný okamžik vložila Dominikova hůl. Zaskočený brankář Rakovníka již nebyl schopen reagovat na změnu směru a na světelné tabuli se konečně rozsvítila jednička na naší straně. Vzhledem k tomu, že jsme za tuto část z vystřelených 34 střel mezi tyčky rakovnické branky vytěžili pouze jediný gól, dere se do pusy neodbytná otázka. Je skutečnost, že brankář chytající proti Sršňům, si svým výkonem říkal o reprezentační dres, nebo se tajemství skrývá spíše někde na půli cesty mezi hlavami a hokejkami kutnohorských?
   Krátce po úvodním buly poslední části si na přihrávku od Martina najel mezi kruhy Janek a zkoprnělému gólmanovi poslal touš jednoduše mezi betony 2:0. Rakovník se i nadále snažil minimalizovat útočnou sílu Sršňů totální obranou a hrou na občasné brejky nenápadně hlodat do jejich obrany. V jedné podobné situaci byl jeho hráč faulován a v čase 44.29 dostal šanci vyniknout David likvidací trestného střílení, protože přimrzlá nula by jej snad ani netěšila. Vzhledem k několika vyloučením a zraněním (naštěstí nic vážného, jen bolestivá nastřelení pukem) se muselo začít improvizovat se sestavou, což přineslo trochu rozháranosti v naší hře, ale především několik slibných šancí soupeře. Ovšem efektně i efektivně chytající David v těchto chvílích několikrát prokázal skvělý reflex, podržel Sršně nad vodou a poprvé v této sezóně si vychytal shut-out.
   Sršni si včera beze vší skromnosti počínali až překvapivě vyzrále a očekávaný souboj přinesl vrcholnou sportovní podívanou, vzruch, vyložené šance a výborné výkony brankařů. Zápas hodnotím velmi pozitivně, neboť takto vybojované body, se cenní dvojnásob. Co se týče hráčského materiálu, pochválil bych téměř všechny za předvedený výkon. A snad se nikdo neurazí, když vyzdvihnu především Davida v bráně, na jehož otázku: ,,Povězte mi, jaké to je dostat gól?“, nedokázali soupeřovi hráči odpovědět. Naši forvardi předváděli v určitých částech zápasu lekce z kombinatoriky a ukázali, že Sršni disponují technicky velmi dobře vybavenými a komplexními hráči, leč jejich produktivita letos připomíná jízdu na horské dráze. Na závěr si nechám pochvalu pro naše obránce Marwa, Žvejka, Páju a Láďu, kteří se v průběhu celých 60 minut nedopustili zásadnější obranné chyby, dobře zakládali útoky a podporovali naší ofenzívu. Blackwork (černá práce) není občas dostatečně ohodnocena, ale hokej je poctivý sport, kde jsou podmínkou pro úspěch maximální výkony každého hráče ve prospěch týmu. Protože nevítězí soubor nejlepších individualit, ale nejlépe spolupracující družstvo. Záměrně jsem proto v odstavci „sestava“ jména neodděloval čárkou, protože včera se hrálo jako jeden muž. Takže je to vlastně jedno dlouhé příjmení o 16ti jménech.
 
P.S. Protože jsem včera pochopil, jak máte rádi moudra, přidám ještě jedno na závěr.
Sacred Hoops Phil Jackson, trenér basketbalu, jehož tým vyhrál neuvěřitelně 9x NBA, uvedl, že zlomovým bodem, kdy se jeho tým stal týmem šampionů, byl moment, když si jeho superstar Michael Jordan uvědomil, že velký hráč je ten, který dělá lepšími hráči hráče kolem sebe. Důvěra v ostatní vyjádřená přihrávkou, vytvořením šance…….
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan Švejda Petr Švejda Pavel Šváb
útočníci: Kořistka Sádlo Pipek Tvrdík Jiráň Jelínek Mates Tomčík Ryšan Pavlíček Macháček Prášek
 
branky: Jiráň Kořistka
asistence: Švejda Petr Pipek
 
 
 

Slavoj Zbraslav - Sršni Kutná Hora

:  4  ( 0:1, 1:1, 0:2 )

My hra, vy hra, oni hra – my ale výhra
 
   Byla sobota 15.10. a nás čekalo již čtvrté utkání letošního ročníku KLD, tentokrát na ledě Slavoje Zbraslav. Tento pražský tým prochází před sezónou pravidelnou proměnou a dalo se očekávat, že proti nám i tentokrát vyjede jeden velký otazník, se kterým to bude tradičně těžký zápas. A to bez ohledu na momentální postavení v tabulce. Vzhledem k tomu, že se v pozápasových článcích objevují někdy pasáže s nehokejovou tématikou, což někteří z vás nesou nelibě (viď Zdeňku), vynechám tentokrát tu kašičku okolo toho, že autobus měl problémy se spojkou a byli jsme rádi, že jsme vůbec dojeli, aby pak zápas začal stejně s čtvrthodinovým zpožděním, protože jeden rozhodčí se opozdil a vrhnu se rovnou k popisu průběhu samotného mače.
   Zdeněk s Adamem si po Růžičkovsku stoupli k nám na střídačku a hned to přineslo efekt ve velmi svižném tempu od první minuty. Hrálo se nahoru dolu, skoro bez přerušení a oba celky se překonávaly v erupcích útočných kombinací. Šancí tudíž bylo před oběma gólmany přehršle, leč gólů a z naší strany i střelby, bylo jako pověstného šafránu. Je ovšem nutné přiznat, že se na nás i usmálo štěstí, když ve 12.min. Davidovi nějak záhadně prošel puk výstrojí a jen o pověstný vlásek neskončil v brance. První gól Sršňů obstarala v 17.min. chytrá přihrávka Dominika zpoza branky a ještě chytřejší usměrnění Jendy těsně kolem betonu a k tyči soupeřovi brány – 0:1. Ale jak už to tak bývá po vstřelení vedoucího gólu, přišel relax, soupeř přidal na tempu, na osobních soubojích a my jsme do konce třetiny těžce nestíhali.
   Druhé dějství už vyznělo jednoznačně v náš prospěch a zelené útočné vlny se v této fázi utkání dokázaly dostat přes pomyslný žlutočerný vlnolam jen sporadicky a postupně slábly. Ovšem na druhé straně se čím dál častěji prosazovala líbivě kombinující útočná vozba kutnohorských a bylo vidět, že každý kdo střídal, se na svou minutu na ledě těšil a odevzdal tam maximum sil, přičemž měl dostatek času k opětovnému nabrání poweru. Za velkou pochvalu stojí především excelentně sehraná přesilovka ve 27.min., kdy jsme v útočné třetině roztočili kolotoč, jak sborná v dobách největší slávy a na bránu Zbraslavi šla jedna střela za druhou. Několikrát jsme již téměř zvedli ruce nad hlavu, abychom je zase sklesle svěsili dolů, protože k dokonalosti scházela jediná věc, a tou byl gól. I nadále jsme produkovali rychlý, kombinační hokej s podstatně četnější střelbou, kdy se puk častokrát proháněl kolem brány soupeře a všemožně hledal cestu, jak se tam dostat, leč ve výsledku jsme se mohli jen podivovat, co dnes kutnohorští útočníci dokážou zahodit. A tak nám zbraslavští v čase 37.11 dali lekci z produktivity. Ve víceméně ojedinělém protiútoku zbraslavský hráč ideálně vystřelil a našel snad jedinou volnou škvírku v Davidově postoji – 1:1. Blesková odpověď - tak by se dal nazvat Jendův gól, který přišel po drtivém tlaku a před odchodem do kabin nám vrátil tříbodový klid – 1:2.
   Úvahy o dramatické zápletce rozprášil hned v úvodu poslední periody náš druhý útok, když během svého prvního střídání dal dva góly a defacto rozhodl zápas. Nejprve Mates ukázkově přihrál do jízdy Jendovi, a protože sršeň obecný (vespa crabro) dokáže vyvinout rychlost až 40 km/h, čehož je Jenda #77 živým důkazem, projel vše, co mu stálo v cestě a ukázkově zavěsil do levého vinglu. No a za několik vteřin zatloukl poslední hřebík do zbraslavské rakve Mates s asistencí Dominika. Dál už v podstatě není o čem psát. Dvěma góly se dostali Sršni do bezpečného vedení a bylo tak na hráčích Zbraslavi, zda zvednou hozenou rukavici. Je třeba uznat, že se snažili se situací ještě něco udělat, ovšem úspěchem nabuzení Sršni pokračovali v útočných manévrech a domácí protiútoky naráželi do zformovaného žlutočerného valu, který už nehodlal připustit sebemenší náznak zvratu.
   Z ohlasů po utkání bylo zřejmé, že se utkání všem přítomným líbilo. Oboustranně rychlý, bojovný hokej, a přesto fér hrané představení v maximálním nasazení. Dveře od trestných lavic bylo nutné otevřít v průběhu celého utkání pouze třikrát, a z toho jednou jen pro příliš mnoho hráčů na ledě. Je ale třeba sportovně přiznat, že k vysoké sportovní kvalitě a dobrému hokeji, přispěli svým dílem oba soupeři. Nejlepším hráčem (podle hlasování realizačního teamu) byl dnes střelecky disponovaný Jenda, který zaznamenal hattrick, ale především svým nasazením v každém střídání dával najevo, že do Prahy přicestoval se svým týmem s jediným cílem - zvítězit! Druhým pak Janek, který byl aktivní, v osobních soubojích u mantinelu si počínal jako zralý mazák a připravoval svým spoluhráčům luxusní střelecké pozice. Ve stínu jejich výkonu ale určitě nezůstává ani zbytek týmu, který podal velmi dobrý, kolektivní a disciplinovaný výkon. Dá se dnes skutečně říct, že tým fungoval jako jedno žihadlo a nezbývá, než hrát v tomto stylu i další zápasy.
   Závěrem ještě nesmím zapomenout na naše úžasné fandy, kterých se v ochozech Nikolajky sešlo velmi slušné množství, povzbuzovali z plných plic a i oni tak svůj zápas s diváky Zbraslavi rozhodně neprohráli.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Jestříbek, Ryšan, Pavlíček, Lázňovský
 
branky: Tvrdík 3x, Jelínek Mates
asistence: Jiráň 2x, Jelínek Mates 2x
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

   
Aleš Sádlo

1.Co zatím říkáš na současnou sezónu?

Já bych řekl, že zatím dobrý a že se nám docela daří. No a k sobě. Určitě je ještě co zlepšit.

2.Co děláš při dlouhých cestách autobusem?

Já buď spím, nebo se bavím s klukama.

3.Co je podle tebe Tvou nejsilnější stránkou?

No tak to nevím, snad asi bruslení.

4.Jaký sport, který jsi ještě nevyzkoušel, by tě lákal a který rozhodně ne?

Takhle já teď nevím, ale asi fotbal, protože jsem ho závodně nikdy nehrál. A co by mě nelákalo? Nevím. Asi golf.

5.Jaké jsou tvoje oblíbené školní předměty a jaký jsi student?

Student jsem asi průměrný a oblíbené předměty tělocvik a angličtina.

 
 
 

Sršni Kutná Hora – SK Černošice

10  :  1  ( 2:1, 4:0, 4:0 )

Sršní roj rozehnal tygří smečku

 

   Po týdnu jsme opět nastoupili, abychom vybojovali další tolik potřebné body do tabulky KLD. Soupeřem nám tentokrát byli nevyzpytatelní Tygři z Černošic. Dalo by se upřímně říci, že se nemůžeme ubránit určitým flashbackům do ročníku předešlého, kdy loňský výkon s tímto soupeřem nad námi visí jako černá můra. Pohled do průběžné tabulky a Zdeňkova sázková kancelář však přesto před zápasem favorizovala naše mužstvo. Předzápasové rozbruslení jim dávalo zapravdu, a co já si pamatuji, byla myšlenka, že jestli v téhle sestavě nevyhrajeme, tak bychom měli změnit sport na badminton!
   Přestože jsme si říkali, jenom nepodcenit! Musíme hrát naši hru, poctivě makat, dát góly a v klidu vyhrát, první třetina tomu vůbec nenasvědčovala. Jenomže hrát proti slabšímu soupeři, to se člověk neubrání takovému přesvědčení, že všechno bude dobrý a nic se nemůže stát, takový už je život. Stává se to i u mnohem lepších týmům. Začátek utkání také ovlivnila náladová rolba, která vytvořila uprostřed kluziště místo ledu, no řekněme, rybníček a první buly se tak oddálilo o dvacet minut. První střídání vypadala, jako by naši hokejisté pospolu nastoupili poprvé. Chaotická hra plná nepřesných přihrávek musela přivádět do rozpaků, snad všechny přihlížející, kteří se v tu chvíli pohybovali někde okolo ledové plochy a i já na střídačce trpěl jako hrdinný náčelník Apačů Vinetou u kůlu a pouze dvaadvacetkrát jsem nechal přes zavřené rty uniknout indiánské uff, uff.... Nedokázali jsme nic překvapivého vymyslet, ničím zásadním soupeře zaskočit, no prostě: „Hnus velebnosti.“ Vedoucí Matesův gól v přesilové hře (10.06) nás měl zbavit nervozity, ale přivodil spíš až příliš mnoho klidu, a tak soupeř taky v početní výhodě za šest minut vyrovnal – 1:1. Stále se hrála vyrovnaná partie a je třeba poznamenat, že soupeř občas dokázal využít riskantního způsobu naší ofenzivní hry a obránci s Davidem tak museli několikrát řešit nebezpečné brejky a přečíslení. V závěru prvního dějství nám byla opět poskytnuta početní výhoda a úkol zněl jasně: „Dáme šatňáka!“ V čase 19.24 po závaru před černošickou brankou mohl Mates hlásit splněno – 2:1.
   Proslov v kabině byl tentokrát důraznější a hlasitější: „Vzpomínám si na hráče plné chuti a touhy po vítězství, pro které je puk jedinou možnou potravou. Tohle ale nejsou oni! První třetinu za nás hrál někdo jiný. Teď bude hrát náš tým!“ A konečně bylo poznat, kdo je průběžně první a kdo předposlední. Tím samozřejmě nechci snižovat kvality soupeře, který neustále hrozil z rychlých útoků a nedával naší obraně vydechnout. Nicméně skóre se v průběhu druhé dvacetiminutovky mírně upravilo a průběžný výsledek 6:1 pro nás už dával tušit zlepšení. Nejprve v čase 29.22 vyučoval první útok z kombinatoriky a Aleš dával do prázdné. Za minutu, během našeho oslabení, vystřelil těsně za modrou Mates a k překvapení všech procedil puk mezi změtí těl až do branky. No a v závěru třetiny vměstnal do rozmezí dvou minut své historicky první dva góly v barvách Sršního dorostu Martin.
   Tým Černošic se z tohoto knock-outu už nedokázal otřepat a poslední třetinu dohrál v útlumu. Sebevědomí kutnohorských naopak narostlo a jejich fanoušci mohli několikrát zatleskat hezkým akcím svých oblíbenců. A nezůstalo jen u krásy. Ještě čtyřikrát musel brankář hostů lovit puk ze své sítě, než ho ze závěrečného trápení vysvobodil svým hvizdem rozhodčí. Sportovně musím uznat, že stav 10:1 byl pro soupeře, vzhledem k jeho sympatickému výkonu, možná až příliš krutý. Začátek a závěr třetiny okořenil svými góly Janek po nahrávkách Aleše. No a husarský kousek se povedl Jendovi, který během oslabení v 51.minutě dvakrát skóroval. Nejprve se neohroženě vydal za vyhozeným pukem a měl celkem na háku fakt, že veze „v háku“ obránce soupeře, který mu strčil pod pravou paží hokejový teploměr. Prokázal, že má ruce chirurga a nekompromisně trefil, aby si to ještě v tom samém střídání po nahrávce Martina zopakoval. Za zmínku a jako memento, ještě stojí situace, která předcházela této přesilovce, kdy měl Dominik pocit, že ho sudí mylně vyloučil a v návalu emocí si neodpustil monolog z anatomického slovníku, za který byl odměněn desetiminutovým trestem. Přestože byl Dominiku tvůj pocit křivdy naprosto oprávněný, upozorňuji tě a další notorické dohadovače. V historii neexistuje případ, kdy by se rozhodčí po sérii obdržených nadávek omluvil a svoje rozhodnutí odvolal. Ne pánové, to se opravdu ještě nestalo, ale že pak hrajeme oslabení, nebo zbytek zápasu bez dotyčného diskutéra, to už tady bylo mnohokrát.
   Po vysoké výhře se podařilo udržet první místo v tabulce a fanoušci Sršňů tak mohou minimálně do příštího kola usínat s pocitem, že fandí nejlepšímu týmu KLD. Sršňům nejkvalitněji fungovala souhra mladé lajny Jenda, Mates, Dominik. Hráči vzájemně předvídají svůj pohyb, velmi dobře kombinují, zapojují do hry obránce a jejich střídání často končí ohrožením soupeřovy brány. S příchodem Martina se oproti minulému zápasu výrazně zlepšila i hra první lajny a je jen potřeba zapracovat v tréninku na větší sehranosti, aby hráči o sobě víc věděli. První hvězdou zápasu byl vyhlášen Jenda, který opět nasál raketové palivo a prokázal, že Blesk je jméno jeho pomalejšího bráchy. Za tři vstřelené branky je autor v NHL odměněn čepicemi na ledě, u nás ale Mates získává titul druhé hvězdy zápasu.
   V každém případě však platí, že to, co nám přineslo úspěch dnes a v minulých zápasech, se bude jen těžko opakovat bez poctivého přístupu k tréninkům. Vítězství, lépe řečeno vyhrávání, vyžaduje nikdy nekončící proces zdokonalování, takže v pondělí na tréninku na viděnou. Dobrou noc.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb, Ryšan, Pavlíček
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Jestříbek, Prášek, Macháček, Koubský
 
branky: Jelínek Mates 3x, Tvrdík 2x, Kořistka 2x, Pipek 2x, Sádlo
asistence: Sádlo 3x, Pipek 3x, Kořistka 2x, Jiráň
 
P.S: Zde naleznete fotky z utkání. Poděkování i za Vás posílám Oldovi Fišarovi.
 
 
 

Spartak Vlašim - Sršni Kutná Hora

:  8  ( 1:3, 2:4, 2:1 )

Sršeň prolétl rytířskou tvrzí bez úrazu.
 
   Neuběhl ještě ani týden od zápasu s Popovicemi a už nás čekal další těžký oříšek, tým Rytířů z Vlašimi. Šlo o velice pikantní utkání, protože s nimi je to vždycky tak trochu derbíčko. Kdo odešel po druhé třetině, si může myslet, že Sršni hrají pěkný hokej a musí být těžké je porazit. Kdo ale vydržel celé utkání, viděl, jak jsme se málem sami připravili o výhru. Ale raději hezky popořádku.
   Zápas začali Sršni výborně a za svou aktivitu v prvních minutách byli odměněni dvěma zásahy do černého, což neznamená, že soupeřův brankář dostal na „gule“, ale vedení 2:0. Již v čase 00.21 David vypálil neuvěřitelnou střelou od modré golfem a ještě žhavý puk málem protrhl síť za levým vinglem. No a za dvě minuty se ještě do zápisu o utkání zvěčnil jako střelec gólu Mates. Na začátku páté minuty poskytl rozhodčí domácím výhodu přesilové hry a ti nás poměrně záhy přesvědčili, že právě tato herní situace bude dnes jejich nejsilnější stránkou. Dostali nás pod souvislý tlak, rozebrali do posledního šroubku a zaslouženě snížili na 1:2. Hráči Sršňů se však brzy oklepali a nadále se srdnatě vrhali do soubojů s nekompromisní obranou Vlašimi. Trpělivě snášeli důrazné zákroky a jako supi čekali na své příležitosti. A ty, díky aktivitě a dobré ofenzivní hře i přicházely. Minutu před odchodem do kabin se puk dostal mezi kruhy, kde jej s šikovností sobě vlastní přebral Jenda. Střídačka se nervózně zvedla a viděla jak krátkým, přesným švihem nedal gólmanovi šanci 1:3.
   Druhá třetina začala jako její mladší sestřička a již za 32 vt. jsme po spolupráci Janek-Jožan vedli 1:4. Sršni začali zřejmě používat praktiky černé magie, neboť se střídavě měnili na užovky či stíhačky a hbitě pronikali do vlašimské obranné třetiny. V této fázi zápasu jsme dominovali ve všech herních činnostech, předváděli ofenzivní gejzír a útočná aktivita domácích byla překvapivě postavena jen na pokusech o samostatné průniky přes půl hřiště, případně na nahrávkách do brejku. A tak jsme postupně brankami Marwa, Dominka a Janka dostali Vlašimské až do deficitu 1:7. S přibývajícím časem však Rytíři poznali, že takhle žádné body z tohoto mače nevydolují a poněkud přiostřili. Svojí nepříjemnou hrou, kdy osekávali některé naše hráče jak Jánošík stromy na Malé Fatře, vyhrotili situaci a více než na hokej se myslelo na vyřizování účtů, a kdo a co komu provedl. Není se tedy čemu divit, že ztráta koncentrace přispěla k tomu, že jsme minutu před odchodem do kabin v rychlém sledu dvakrát inkasovali 3:7.
   Kdo by očekával, že třetí třetina přinese ódu na hokej, musel být notně zklamán. Nejprve David v čase 42.14 trochu podcenil střelu od modré, a tak se puk ocitl za jeho zády – 4:7. Chvíli nato Rutyšan zcela zbytečně a nepochopitelně narazil soupeře zezadu hlavou na mantinel, za což nemohl dostat jiný trest než 5+do konce utkání. Není to však jen otázka hokejových pravidel, ale hlavně elementární ohleduplnosti ke zdraví druhého hráče, a proto důrazně říkám: „Nechci z naší strany již takové zákroky nikdy vidět“. Bylo zřejmé, že následujících pět minut oslabení bude nesmírně obtížnou záležitostí, obzvláště když na lavici hanby šel za chvíli ještě Petr. Vlašimští uzamkli naše hráče v obranném pásmu a pro Sršně nastala takřka několikavteřinová doba temna, která skončila snížením již na 5:7. Před námi bylo ještě víc jak dvě minuty oslabení 4na5, do konce utkání nějakých čtrnáct minut, domácí evidentně na koni a nám visely hlavy jak oběšencům. Nastala doba, kdy k vítězství nestačily jen technické dovednosti a týmový duch. Doba, kdy je vítězství nutno zaplatit výkonem na hranici svých možností, obětavostí, fyzickou vyčerpaností a někdy i bolestí. Čas se najednou neuvěřitelně vlekl a každá uběhlá sekunda byla  naší střídačkou kvitována s povděkem. Postupně jsme hru opět vyrovnali a v čase 57.26 našel Jenda před brankou volného Matese a ten stylem: „Pojď sem! Kam jdeš? Vždyť já jdu ale na druhou stranu.“, nejenže vykoupal gólmana v brankovišti, ale i definitivně sebral vítr z vlašimských plachet – 5:8 a tři body v chalupě.
   Dnešní utkání přineslo rychlý hokej nahoru dolu, po jehož větší část jsme byli aktivnějším a lepším celkem. Přesto se může někomu zdát, že konečný stav nevyjadřuje poměr sil na ledě úplně přesně, ale účetnictví je v hokeji důležité jen před a po zápase. Cenné skalpy Popovic a Vlašimi se rozhodně počítají, ale naše hra má stále slabiny a je pravda, že dnes jsme k těm starým chybám přidali i pár nových. Pokud bych neměl být přehnaně kritický k našemu výkonu a přesto zůstal aspoň trochu upřímný, tak musím říct, že především obránci (mimo Marwa, ten podal standartě kvalitní výkon) předvedli velmi úsporné bruslení, působili velice vlažně až ospale a marně hledali lauf z posledního zápasu. Konkurence sice nemusí být příjemná, ale je to dobrá věc, a proto na tomto postu rozšíříme počet hráčů, aby naše obranná hra, která v tomto utkání nebyla na jedničku s hvězdičkou, byla v příštím představení vyztužena cihlami poctivosti, bojovnosti a maltou klidu. Bohužel ani výkon prvního útoku nebyl zdaleka podle mých představ a z pohybu po ledě jsem měl občas pocit, že se nám po prvních úspěších prostě nechce makat. Pochvala tedy dnes pouze celému druhému útoku a „vypichol bych“ Dominika, hráče malého vzrůstem, ale velkého výkonem. Jeho mrštnost, aktivita a především práce na malém prostoru byla někdy až neuvěřitelná a obránci soupeře často jen přihlíželi jeho kouskům. Móóóóóc dobrý Domčo.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Tomčík, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Pavlíček, Lázňovský, Ryšan
 
branky: Marvan 2x, Jelínek Mates 2x, Tvrdík, Tomčík, Jiráň, Kořistka
asistence: Kořistka 2x, Tvrdík 2x, Jiráň, Jelínek Mates
 
 
  

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Michal Macháček
1.Co tě kdysi přivedlo k rozhodnutí zkusit začít hrát hokej?
Tak to už si nepamutuju, ale asi to byly rodiče a samozřejmě jsem to chtěl zkusit taky jako bratr.
2.Pociťuješ přechod z žáků do dorostu jako velký skok?
To docela jo, protože ta hra v dorostu je o hodně rychlejší.
3.Kdy a jak vznikla tvoje přezdívka „Blecha“?
Tak to vymyslel brácha, ale kdy to nevím.
4.Sleduješ někdy hokej v televizi?
No, určitě. Já fandím Pardubicím.
5.Kdyby sis mohl přát tři věci, které to budou?
No to nevím. Takhle v jednu chvíli mě nic nenapadá.
 
 
 

JEŠTĚ K PŘÍSPĚVKŮM

   Ti, kteří nemají čas, případně z jiného důvodu nemohou zaplatit členské příspěvky přímo Zdeňkovi, mohou stanovený obnos (2.700,-) také poukázat přímo na účet SK Sršni Kutná Hora č. 2561577319/0800, kdy je potřeba uvést do var. symbolu rodné číslo a do poznámky členský příspěvek 2011/2012 – a jméno hráče.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice

:  2  ( 3:0, 1:1, 1:1 )

Tři...dva...jedna - Start!!!
 
    V neděli 25.92011 úderem dvanácté hodiny nám to opět začalo. Po pečlivé jarní přípravě, letním soustředění a další důkladné přípravě jsme otevřeli bránu do nové sezóny KLD. Do cesty se nám na úvod postavil tým Slavoje Velké Popovice.
   Začalo se ve svižném tempu, při kterém ovšem hrála první housle nervozita. Vcelku brzy přišly i první zákroky brankářů a první strkanice u mantinelu. Vnímavý divák jistě postřehl, že nadevším se vznáší atmosféra napjatého očekávání na první gól. Na konci páté minuty byla hostům nabídnuta luxusní možnost trestného střílení, po prohřešku našeho hráče v brankovišti (úmyslné zalehnutí kotouče), nicméně síť za Davidem zůstala nedotčena. Tým z Popovic byl v úvodu většinou pod tlakem, ale jen díky gólmanovi a naší střelecké nemohoucnosti neinkasoval žádný gól. To se ovšem změnilo v čase 7.29 při naší přesilové hře. Po okružní jízdě soupeřovou třetinou Jenda našel přesnou nahrávkou Páju, a ten pěknou, zákeřnou střelou ten den poprvé skóroval a otevřel brankový účet tohoto duelu. Na začátku dvanácté minuty padla nejhezčí branka zápasu, když Aleš hezky potáhl útok podél levého mantinelu a vymazlená nahrávka na Janka skončila podruhé v síti a za necelých 30 vt. zvýšil ještě Jenda na 3:0. Kromě narůstajícího skóre rostla i naše převaha na ledě, ovšem s přibývajícími minutami začal tým s kozlem na prsou stále více zahušťovat prostor před vlastní brankou a černé houští, obklopující vlastního brankáře jako trnitá zeď Šípkovou Růženku, fungovalo velmi efektivně a najít si cestu skrz vyžadovalo stále více odvahy a někdy i štěstí. Po prvním dějství svítil tedy na ukazateli stav 3:0 pro Sršně a v domácí části diváckého sektoru bylo právem veseleji.
   Do druhé třetiny domácí nastoupili daleko laxněji než do té první a Popovice začali hru pozvolna vyrovnávat. Soupeř začal více bruslit, nebo možná my méně a odměnou mu bylo v čase 24.18 snížení na 3:1 během přesilové hry. Sršni pod vlivem možná až příliš rychlého vedení začali plout na jakémsi obláčku přehnaného optimismu a po téměř celý zbytek tohoto dějství se nedokázali vrátit do reality zápasu. Nepochopitelně snadno jsme vyklízeli střední pásmo a poté měli problém se dostat z vlastní třetiny. Začali jsme zbytečně panikařit, což se projevovalo bezhlavým zbavováním puků a předváděná hra byla plná chyb, nepřesností a pěknou souhru abys pohledal. Přesto jsme před odchodem do kabin stačili vrátit stejnou minci, a také během přesilové hry zvyšoval na 4:1 backhandem Jenda, po pěkné souhře celého druhého útoku.
   Závěrečná část hry přinesla dramatický průběh a díky velké bojovnosti i mírnou převahu domácích, kterou však dlouho nedokázali ozdobit gólem. Přehuštěný prostor před brankou a dostatek sil na obou stranách, to byly faktory, které nedovolovaly předvést divákům pohlednější kombinační akce, ovšem o to úporněji se bojovalo o každý metr ledu. V závěru utkání jsme na několik střídání pokusně zatočili sestavou a skvělou ofenzivní hru lajny Janek-Aleš-Jenda, bych bez vší skromnosti, označil za bezchybnou. Žlutí byli více na puku a stále se zlepšující Janek naposledy pokořil brankaře hostů v čase 56.59 – 5:1. Pouhým detailem pak již bylo snížení stavu na závěrečných 5:2 v poslední minutě. Po podání rukou se hráči vítězného týmu podělili o svou radost s diváky, kteří během celého zápasu vytvářeli kvalitní kulisu. Doufejme, že i příště si cestu do hlediště najdou a svými hlasivkami poženou tým Sršňů opět na zteč.
   Takže náš premiérový zápas jsme vyhráli 5:2 a připsali si první body do tabulky. Naskočili jsme do ligového vlaku vítězně, přesto je stále co zlepšovat, a to jak co se týče přesného založení útoku, tak i koncovky, která nás dnes hodně trápila. Je pravda, že pro solidní výsledek  s Vlašimi, která nás čeká příští víkend, budeme obojí rozhodně potřebovat. Krása kolektivních sportů tkví v pochopení jejich zákonitostí. V nich každý, kdo upřímně přikládá svou ruku ke společnému dílu, se stává pilířem, bez něhož by talent jedince ležel nehnutě v prachu cesty k úspěchu, a proto každému, kdo dnes pomohl k našemu vítězství, patří dík a kousíček tohoto úspěchu. No, a jestli mám, přeci jen vyzdvihnou nějaké jedince, bude to Marw a Pája, kteří po celý zápas opravdu zodpovědně bránili. Některé jejich zákroky sice patřily spíše ke krasobruslařské akrobacii, jiné zaváněly touhou po destrukčním sebeobětování, ale naprostá většina měla společný jmenovatel – úspěch, což dodalo jejich obranné hře neprostupnost švýcarských bankovních trezorů.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Ryšan
útočníci: Kořistka, Sádlo, Tomčík, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Pavlíček, Macháček, Lázňovský, Prášek, Koubský
 
branky: Tvrdík 2x, Kořistka 2x, Švejda Pavel
asistence: Tvrdík 2x, Jelínek Mates, Sádlo, Jiráň, Švejda Petr
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Mates Jelínek
1.Když se vrátíme do tvého dětství, proč si začal hrát v útoku? Bránění nebo branka tě nelákaly?
Branka mě lákala, ale až po chvíli hraní, a to už bylo gólmanů dost. Koneckonců čtvrtej gólman jsem i nyní u nás. Jinak bránění to nevím, to už si moc nepamatuju, nějak jsem se k tomu nedostal.
2.Na začátku letošní sezóny jsme přivítali několik benjamínků, který z nich bude podle tebe nejpřínosnější pro naší hru?
Řekl bych, že asi Jestřáb.
3.Můžeš jmenovat jednu herní činnost, která tě nyní nejvíc trápí?
No tak asi rychlost, potom taky vytrvalost a osobní souboje.
4.Jaké místo v hierarchii našeho týmu by si chtěl zastávat?
Mě by asi nejvíc vyhovovalo být střelcem gólů – kanonýrem, ale nejsem si jistý, že je to úplně moje parketa
5.Co se ti nelíbí na současném hokeji?
Nevím, mě se líbí všechno. Hokej je pěknej.
 
Honza Prášek
1.V rozhovoru na konci jarní přípravy jsi projevil obavy z tréninků na ledě, jaké jsou tvé pocity teď?
Myslím si, že jsem se docela zlepšil v bruslení, ale ještě bych potřeboval vylepšit nahrávky a zpracování puku.
2.Největší rozdíl mezi tvými představami o dorostu a poznanou realitou je?
Hokej v dorostu je mnohem rychlejší.
3.Připadáš mi jako naprosto klidný a vyrovnaný kluk, co tě dokáže nejvíc naštvat?
V hokeji a mezi klukama asi nic.
4.Jak by podle tebe měl vypadat ideálně strávený den?
Sportováním, nějakým ti odpočinkem a taky u počítače.
5.Máš nějaký vzor v hokeji, nebo v běžném životě?
V hokeji zatím ani ne a v životě je můj vzor taťka, protože i když je starší, pořád má dost dobrou kondici.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Chrudim

7  :  5  ( 2:0, 3:4, 2:1 )

Lepší soupeř - lepší výkon
 
   Sobota 17.9.2011, takový obyčejný den, i když pro pár bláznů se sršněm na prsou, kteří se honí za černým nesmyslem, to byl termín zápasu s týmem HC Chrudim. Tento náš poměrně tradiční rival vždy patřil mezi to nejlepší, co náš hokejový region nabízí a díky tomu je každý mač proti němu velkou hokejovou bitvou, při níž se jen těžko dopředu tipuje konečný výsledek. Tato skutečnost vyžadovala od každého hráče větší než malé množství taktického myšlení, disciplíny a sebeobětování. Konečný výsledek svědčí o tom, že všeho měli kutnohorští sršni tentokrát dostatek, a tak jak by řekl Pepin z Postřižin: „Rakouské voják opět slavně zvítězil“.
   Utkání začali lépe domácí, kteří nabuzeni na hranici příčetnosti, od první vteřiny zcela naplňovali slova z kabiny o aktivním forčekingu, jako o nejúčinnější zbrani proti kvalitnímu a ofenzivně laděnému soupeři. Již 57vt. po úvodním buly se zapsal do střeleckých statistik Jenda a vzhledem k tomu, že situace byla dosti nejasná, propukla střídačka v jásot s mírným zpožděním, což mohlo u přihlížejících diváků vyvolat pocit, že u chlapců na hráčské lavici Sršňů došlo k lehké mozkové disfunkci. Nicméně 1:0 pro nás. Za dalších pět minut ten samý hráč u pravého mantinelu dobruslil zdánlivě ztracený puk, předložil ho na stříbrném podnose na zadní tyčku a labužník Dominik nachystanou lahůdku v podobě druhé branky neodmítl. Celá první třetina se hrála ve velmi dobrém tempu a obě mužstva dokázala, že umí technický i nekompromisní hokej. Přesto výkon Sršňů získával víc křídla sebedůvěry a síť kolem branky Chrudimi se často stahovala jako při jihočeských výlovech kapříků. Hezkou třetinu jen pokazila 17.minuta, kdy se po strkanici u našeho gólmana, Pájovi s Láďou zatemnilo před očima a začali se tulit s protihráči, až z toho pro ně rezultoval 4-min. trest. Přesto nám byla poskytnuta početní převaha 5 na 4, ovšem počínání si při této výhodě bylo z naší strany doslova katastrofální a prokázalo, že si musíme důsledně připomenout základy této herní situace, které jsme během léta zcela zapomněli.
   Sršni vedli po prvním dějství 2:0, a bylo tak na soupeři, aby v další části své karty víc odkryl a začal jimi hlasitěji mlátit o stůl. Ke smůle domácích měli chrudimští rukávy typu Combi, takže z nich vytáhli trumfy jak vysoké, že jsme se po sedmi minutách vrátili do výchozího bodu mače, tedy k remízovému stavu – 2.2. Od této chvíle začaly doslova brankové dostihy a přetahovaná o vedení, ve které jsme naštěstí vždy tahali za delší konec. Stav skóre se tedy vyvíjel takto: 2:2; 3:2; 3:3; 4:3; 5:3; 5:4, čímž by se dal popis ukončit, přesto byly momenty, které za zmínku ještě stojí. Naši třetí a svoji druhou branku, v tomto utkání zaznamenal rychlonožka Jenda, který absolutně přejel soupeřova obránce a krátkou suchou nádherně zavěsil. Byl to ten gól, kdy je od první do poslední chvíle vidět, jak čistě a nedotčeně letí puk do otevřeného místa brány. Čtvrtý úspěch zaznamenal Petr, jehož dělo od modré proplulo mezi betony brankaře. Chvíli poté Mates přesnou střelou k vyrážečkové tyčce a do protipohybu chrudimského gólmana prokázal, že během jarní přípravy u něho došlo k podstatnému zlepšení této dovednosti. Přestože jsme po čtyřiceti minutách vedli 5:4, tuto část jsme prohráli. Z inkasovaných branek byly sice dvě nešťastné a spíš náhodné, ale zato zbylé dvě padly po našich evidentních chybách v obraně, které soupeř potrestal.
   V poslední části se z utkání stala opravdová hokejová bitva, v nichž už nerozhoduje pouze kvalita zbraní, ale také vůle a odhodlání těch, kteří je třímají v rukách. Hra se přelévala z jedné strany na druhou a ještě pár minut před koncem nebylo zdaleka jasné, který tým bude nakonec ověnčen vavříny vítězů. V této třetině konečně zaúřadoval i náš první útok ve složení Janek–Aleš-Jožan a doufejme, že již probudil svou střeleckou formu. Nejprve ve 45.min. Aleš opět prokázal svoji dravost, a že se jeho nájezdy budou hodně špatně chytat. V čase 49.20 se soupeři podařilo snížit na 6:5 opět smolným gólem (z našeho pohledu), kdy vystřelený puk dvakrát změnil svůj směr o brusle našeho bránícího hráče a chrudimského útočníka. Závěrečné drama tři a půl minuty před koncem odmítl Janek, jako správný kapitán vzal zodpovědnost na svá bedra a chrudimským snahám definitivně zatlačil oči. Konečně vysvobodil svoji hůl ze zakletí a dokázal zvednout puk před gólmanem víc jak o 12 palců, což je míra betonu brankáře splňující pravidla IIHF – 7:5.
   Závěrečný hvizd vykřesal v unavených tvářích hráčů SK Sršni pochopitelné stopy radosti, neboť vítězství bylo vzhledem ke kvalitě soupeře velmi cenné. Celkově se dá říct, že utkání nabídlo divákům veškeré ingredience, díky kterým se na hokej chodí – krásné góly, skvělé zákroky brankářů, důraz a nezměrná bojovnost všech zúčastněných. Utkání a za to patří dík i soupeři, se vedlo ve velice nekompromisním, ale férovém duchu, kdy se až na jeden incident oba týmy soustředili výhradně na výkon a kvalitní hokej. V takovýchto vypjatých zápasech se uvolňují veškeré herní a fyzické rezervy mladých sportovců a projevuje jejich vůle, charakter a skutečný stupeň nabytých hokejových dovedností, které jsou posouvány zas o krůček výš.
   Nechci nikoho glorifikovat, protože dnes vyšlapovala většina hráčů. Mužstvo totiž vyhrává a prohrává společně a vše záleží na kolektivním přínosu, nehledě na to, kdo vstřelil či zavinil branku. Přesto znovu zveřejním názor Adama, a proto kdo chcete být příště chválen, musíte si ho dostatečně předcházet. Takže opět je to Jenda, který celých 60 min. dřel, dřel a ještě jednou dřel. Žádný puk pro něj nebyl ztracený a obráncům Chrudimi občas zamotal hlavu jak hurikán Katrina obyvatelům New Orleans. No a dalším je kosmodiskem zázračně uzdravený Marw, který projevil své nesporné přednosti - přehled, zkušenost a schopnost tvořit hru.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Šváb, Švejda Pavel, Ryšan, Pavlíček
útočníci: Kořistka, Sádlo, Tomčík, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Macháček, Lázňovský, Prášek
 
branky: Tvrdík 2x, Jiráň, Kořistka, Švejda Petr, Jelínek Mates, Sádlo
asistence: Tvrdík 2x, Jelínek Mates, Sádlo, Jiráň, Tomčík, Šváb
 
 
 

PŘÍSPĚVKY

   Nadešel čas pro placení příspěvků na sezónu 2011/12. Jak již bylo avizováno, výše zůstává 2.700,- Kč a o způsobu placení se domluvte s vedoucím mužstva, což je v našem případě Zdeněk, který Vás svou něžnou rétorikou opět přenese do světa pohádky: „Ševče, máš zaplacené daně?!?!?!?“
   Za sebe a vedení SK Sršni KH děkuji všem, kteří svou povinnost již splnili, či splní do 31.10.2011 a podpoří tak náš klub v jeho činnosti. U hráčů, kteří však přes veškerou urgenci a snahu ze strany oddílu neuskuteční k uvedenému datu úhradu příspěvků, přistoupíme k nepopulárnímu kroku – a to zákazu startu v mistrovském utkání do doby sjednání nápravy.
   Předem děkuji za solidní jednání, a za úplnou zbytečnost předešlé věty. Dík.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Stadion Nový Bydžov

7  :  3  ( 3:0, 2:3, 2:0 )

Rozpačité vykročení

 

   Tak je to po dlouhé letní pauze zase tady a i ti největší nedočkavci se v sobotu 10.9.2011 konečně dočkali prvního hokeje. V netradičním čase, tedy v 10.45 nastoupili Sršni k přátelskému utkání proti Novému Bydžovu.
   Zápas hned od počátku odpovídal datu v kalendáři, což se projevovalo poněkud nesehraným dojmem obou týmů a dalo by se bez ostychu říci, že v některých pasážích hry se na ledě provozoval hokej ala rybník. S přibývajícím časem se přeci jen více přesnosti a hokejovosti ukázalo na straně Sršňů, což se následně odrazilo i na výsledkové tabuli. V čase 4.44 se po buly před naší brankou odhodlal k nezastavitelnému průniku Aleš a své sólo, taky famózně zakončil 1:0. V deváté minutě poslal svůj mančaft již do dvoubrankového vedení Dominik po nahrávce Páji 2:0. Další šance Sršňů se utápěly v přehnaných kudrlinkách a jejich střelecké pokusy byly většinou poloslepé až slepé, přesto 3 min. před prvním kloxonem zvýšil na 3:0 Jožan s přispěním Marwovi nahrávky.
   První gól druhé třetiny padnul již minutu po našem vstupu na led. Bombardér Petr po anglicku, nechytatelnou ranou od modré s přispěním horní tyčky, zvýšil na 4:0. Pokud někteří očekávali, že Sršni budou díky tomuto vývoji diktovat tempo v dalších minutách zápasu, byli vyvedeni z omylu. Hoši podle brazilského hesla: „Je nám jedno, kolik gólů dostaneme, hlavně, když jich víc dáme!!!“, začali hrát jako mistři světa. Všichni do útoku nikdo zpět. První trest v podobě snížení na 4:1 jsme ještě nebrali příliš vážně, ale druhý puk za Davidovými zády - 4:2, už nám nasadil brouka do hlavy. Nejhezčí akci utkání v čase 30.04 předvedl Jenda, který po vzoru hokejového slabikáře naservíroval zpoza branky krásnou přihrávku, se kterou si Marw ideálně poradil - 5:2. I nadále jsme měli více šancí – jenže by je musel někdo dávat, a tak hosté nabídnutou šanci neodmítli a snížením na 5:3 v 37.min. se vrátili do sedla utkání.
   Bohužel i v poslední části hry mohlo zkušené oko odborníka pozorovat jisté signály toho, že tým Sršňů ještě zdaleka nehraje v optimální pohodě. Nedůsledné pokrývání soupeřů před vlastní brankou, komplikovaná rozehrávka, nedůraz v koncovce a občasná útočná euforie, která po ztrátě puku vedla k nebezpečným přečíslením ze strany našeho rivala. Naštěstí nás svými zákroky vždy resuscitoval David, kterého jsme nechali vyniknout a on v této fázi zápasu doslova zářil. V půlce posledního dějství Sršni konečně zvedli hozenou rukavici a kontry Jendy a Aleše stanovili skóre utkání na 7:3. Poslední minuty se pak odehrály především v režii rozhodčích, kteří pro zklidnění vášní začali některé šťastlivce odesílat na trestnou lavici.
   Co dodat závěrem? Nevím, možná mi ani nepřísluší, abych kritizoval náš herní projev, jelikož si sám jako trenér musím sáhnout velmi hluboko do svědomí, jestli dělám všechno úplně správně. Proto dnes využiji závěrečného shrnutí Adama, který měl možnost sledovat zápas pouze v botách, což je, jak každý marod ví, úplně jiný zážitek. Příjezd na stadion je smutnější, do atmosféry v šatně a na lavičce se člověk nemá šanci dostat. Na hru pohlíží mnohem kritičtěji, a snad proto také s předváděnou hrou nebyl spokojen. Nepřiblížili jsme se standardu, kterého bychom, vzhledem ke kvalitě kádru, měli běžně dosahovat. Nasazení se snad nedá nikomu vytknout, ale celkové provedení bylo dnes rozpačité. Přesto Adam vyzdvihl výkon Jendy, který pádloval nahoru dolu a každý by chtěl mít jeho plíce a nohy! No a ještě přidal Aleše, za jehož tah na branku a několik smrtících nájezdů, by se nemusel stydět ani legendární nájezdník Attila – Bič Boží. Závěr dnes opatřím otázkou: „Opravdu jsme předvedli všechno na co máme?????“  Jestli ano, bude příští zápas proti Chrudimi tvrdá lekce.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Šváb, Švejda Pavel
útočníci: Kořistka, Sádlo, Tomčík, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Ryšan, Pavlíček, Macháček, Lázňovský
 
branky: Sádlo 2x, Jiráň, Tomčík, Švejda Petr, Marvan, Tvrdík
asistence: Švejda Petr 2x, Ryšan 2x, Švejda Pavel, Marvan, Tvrdík, Kořistka
 
 
 

DOPIS OD ZDEŇKA

Dobrý den, ahoj,
   7.9. 2011 je natolik smutný den, že jsem se odvážil k napsání několika řádků. Když jsem se dozvěděl o havárii letadla v Rusku a následně se dočetl o smrti Jana Marka, Josefa Vašíčka a Karla Rachůnka, nemohl jsem zprávě uvěřit a tak jako většina lidí i já jsem doufal, že přijde další, kde se dočteme, že následky nejsou tak tragické. Nyní už všichni víme, že taková zpráva nepřijde. Tři naši hráči, tři mistři světa a nejspíš i skvělý chlapi, zemřeli.
   Sezóna začíná, tak jako měla začít i ruskému týmu a proto nechci do našeho týmu vnášet ještě větší chmury, než nás už nyní přepadají, tito hráči si však zaslouží alespoň malou zmínku.
   Během svého života, jsem už zažil několik velmi nehezkých, smutných i tragických událostí. Tato mě však zasáhla zcela jinak a velmi hluboko. Přestože jsem hokej nikdy nehrál jako aktivní registrovaný hráč, patří mezi mé velké záliby a vášně a za dobu působení v našem klubu ho mám rád i kvůli Vám, troufám si říct, svým kamarádům. Také proto mám velkou radost, že mé děti hrají hokej, a že ho hrají právě tady, protože nejen že se ho učí hrát, učí se také jak být kamarádem a pracovat pro kolektiv. Letošní soustředění se svým tradičním kolektivním duchem je pro mě skvělým důkazem těchto slov.
   S Pepou Vašíčkem udělal osobní zkušenost Mates, když se jako čerstvý elév zúčastnil letní hokejové školy Karla Augusty v Havlíčkově Brodě, a Pepa tak byl jedním z prvních špičkových hokejistů, z kterými se potkal a dokonce si spolu i zatrénovali. Taky proto na mě dnešní zpráva zapůsobila tak tvrdě.
   Nechci filozofovat ani vyvozovat žádné závěry, chci jen vyjádřit smutek, který ve mě je a vím, že ještě hodně dlouho bude. Všichni tři naši hráči patřili mezi jednoznačné odpory naší reprezentace, jako člověk i jako fanoušek a český patriot jsem proto velmi smutný. Možná i proto si uvědomuji sílu kamarádství a přátelství, které hokej, jako kolektivní hra, přináší. I mě přinesl nové známé, kamarády a přátelé a jsem rád, že Vás mám. Je skvělý pocit mít vedle sebe lidi, na které je možné se spolehnout.
   Petr Švejda navrhl minutu ticha za tyto hráče. Oceňuju postoj Petra a myslím, že je to skvělá věc, kterou si všichni tři hráči zaslouží. Pokud bude mít kdokoliv z Vás další nápad na uctění jejich umění a památky, rád pomůžu s uskutečněním. Nejde o to vytvářet nějaké divadlo, ale uvědomit si potřebu pokory a vyjádření úcty těmto hráčům. Pokud takovou potřebu pocítíte, vyjádřete ji. Za sebe, za klub, jak to kdo bude cítit.
   Přestože je dnešní den velmi smutný, přeju sobě i Vám, abysme se hokejem bavili, byl pro nás koníčkem a to všechno co nejdéle, jak jen to bude možné.
 
Ahoj Zdenek J.
 
P.S. od trenéra
   Nevím a neumím v této chvíli nic napsat a adekvátně vyjádřit, jak mě tato neskutečná lidská tragedie zasáhla. Jak se zdá, září bude na tyto události jaksi zakleté. Proto děkuji za vyjádření Zdeňkova postoje, ke kterému se zcela připojuji a jistě nejsem sám.
 
 
 

PERLIČKA TÝDNE

 

   Ano, asi takhle velký dav lidí si již otevřel naše stránky, za což mu děkujeme. A teď si zřejmě myslíte, že váš trenér a občasný dopisovatel zešílel. Ale věřte, že pokud tomu tak skutečně je, stalo se tak z radosti, protože - a nyní si dávejte velký pozor – minulý týden navštívil náš web 50 000 návštěvník. A to je událost, která za zmínku určitě stojí.
   23.1.2009 byl ten zlomový den, kdy se narodil web - hcsrsni.wbs.cz. První design stránek postupně formoval svůj vzhled až do dnešní podoby, což je především zásluha Adama a přiznávám, že v dnešní době působí již pro příznivce pokrokových technologií obstarožním až nudným dojmem. Přesto jejich stěžejní náplň, aktuálnost a informovanost hráčů a příznivců naší kategorie, naplňuje doufám dostatečně i v této podobě. A pokud ne a jeho nedokonalost vám vadí, napište mi připomínky a návrhy na zlepšení. Určitě si je přečtu a možná se stanou podmětem i ke změnám…..minimálně kádrovým.
   Teď ale vážně. Skutečně bych přivítal, kdyby se zvýšil počet přispěvovatelů těchto stránek. Když si chci totiž přečíst něco nového o našem týmu, tak si to musím napsat sám! Kdokoliv z vás, kdo bude mít tedy něco ke sdělení, zamyšlení, zlepšení, prostě cokoliv - pošle mi to mailem a já to rád zveřejním, což je pro mne výrazně snazší i rychlejší než to tvořit sám. Co vy na to? Trochu pomoci, starému, neduživému, životem unavenému trenérovi? Takže s chutí do toho a pište o sto 6.
   Jinak všem fanouškům našeho týmu, jakož i všem návštěvníkům našich internetových stránek chci touto cestou velmi poděkovat za jejich neutuchající přízeň, neboť jak praví klasik: „Bez Vás náš web nejede“, respektive by nejel. DÍKY a příjemné brouzdání stránkami.
 
P.S. Pokud chcete, odpovězte v následující anketě.
 

 

OZVĚNY SOUSTŘEDĚNÍ

   Minulý týden vyvrcholila letní příprava SK Sršni Kutná Hora tradiční atrakcí s názvem „Hokejové soustředění“, která letos opět probíhala v areálu „Starý rybník“ ve Zbraslavicích. Jednalo se o intenzivní týdenní přípravu před nadcházející sezónou, kdy celodenní program v sobě kombinoval tréninky na ledě se suchou přípravou, doplněnou o testovou část a společnou „Olympiádu“.
   Naše kategorie „dorost“, jako nejstarší z přítomných, se zúčastnila v počtu 14 hráčů (z toho dva gólmani) + celý realizační tým (trenér, asistent, ved.mužstva). Počty tedy velmi dobré, leč do ideálních 100%, nám chyběli 4 kmenoví hráči, kteří z různých důvodů bohužel zůstali doma.
   Množství a forma zatížení se musela samozřejmě aktuálně upravovat, aby odpovídala momentálním podmínkám, tedy tropům. Přesto v dopolední testové části jsme plánovaný objem splnili do puntíku, a co se týká odpolední, museli jsme s citem kombinovat trénink se sportovními hrami a koupáním. Zde jsme byli nuceni trochu ze svých představ slevit, ale i tak můžeme být s celkovým objemem zatížení spokojení.
   Tréninky na ledě probíhaly pravidelně každý den dopoledne, a přestože venku panovaly letní teploty okolo 36 stupňů, na kutnohorském kluzišti byla teplota ledu neustále pod bodem mrazu a na kvalitě ledu se výrazně nepodepsaly. Proto mohlo probíhat vše dle plánu, na který tentokrát již v domácích podmínkách plynule navazujeme.
   Závěr soustředění nám částečně pokazily zdravotní problémy některých jeho účastníků, se kterými jsme se museli vyrovnat a i těmto okolnostem upravit program. Přesto závěrečný trénink na ledě jsme pojali poněkud soutěživě a bylo tak nasnadě, že souboj lajn „černá x žlutá“ bude neskutečně prestižní záležitostí. Průběžné skóre se po dovednostních disciplínách (obratnostní a kondiční bruslení, střelba, nájezdy atd..) zastavilo na hodnotě 7:7, což přímo vybízelo k tomu, aby konečné rozhodnutí přinesl hokej 5-5. Neovladatelná touha po vítězství začala s mnohými tak cloumat, že emoce a nasazení bylo přímo ukázkové. Misky vah nejprve na stranu černých naklonil Janek, aby v posledním střídání 40 vt. před koncem vyrovnal, za žluté Jenda, na závěrečných 8:8. Spravedlivá remiza.
   Co se týká jednotlivých výkonnostních testů (kompletní výsledky dám snad do týdne na web), byly jsme svědky mnoha kvalitních a několika vynikajících výkonů. Do velmi vyrovnaných výsledků trochu nesportovně zasáhly zdravotní indispozice některých borců, pročež se boj o nejvyšší místo na bedně nakonec zdrcnul pouze mezi Jendu a Páju. Definitivní rozuzlení přinesly až závěrečné testy, kdy šli oba (a nejen oni, musím pochválit i ostatní) skutečně na krev. Přesto vítěz byl tentokrát pouze jeden a tím se zcela po právu stal Pavel Švejda. Sláva vítězům, čest poraženým, protože jejich výkony si to nepochybně zaslouží.
   V průběhu týdne jinak probíhaly pohovory s jednotlivými hráči a týmem jako celkem, protože sezóna se rychle blíží a vše musí být připraveno. Osobně mám z těchto setkání velmi pozitivní pocit, protože mezi hráči našeho týmu přežívá duch pospolitosti a chuti do hry. To je příjemné zjištění a dobrý počin pro nadcházející soutěžní boje. Tým charakterově zase o krůček víc vyspěl, a přestože se věk většiny hráčů pohybuje okolo 15 let, prokázali, že jsou dospělí svého věku, kteří svým kolektivním nasazením, radostí, spontánností a nadšením nám dávají šanci, kterou mají pouze ve vlastních rukách. A závěrem ještě dodám, že po celou dobu soustředění nebylo třeba řešit žádné přestupky či nedisciplinovanost.
  Společné setkání po závěrečném vyhlášení v sobotu večer dalo odpověď i na poslední otázku: „Who well be leader?“ Takže, kapitánem byl jmenován Janek a jeho asistenty Jenda s Láďou. Všem třem gratuluji a celému týmu přeji úspěšnou sezónu.
 
 
 
  
 

POZDRAV ZE SOUSTŘEDĚNÍ

 
 

SOUSTŘEDĚNÍ

  Tak nám začala skutečná sezóna a i když zatím jen tréninky na ledě není se čeho obávat, protože ono se to rychle rozjede, vždyť KLD startuje již v září. Najít opět jistotu na bruslích při pohybech na zmrzlé bílé ploše  bylo otázkou prvních srpnových tréninků a teď nás především čeká tradiční soustředění.
   Cílem následujícího týdne bude maximální využití možnosti přípravy na ledě a tu vhodně kombinovat s přípravou na suchu se zaměřením na zvýšení vaší fyzické zdatnosti. Stejně jako minulý rok budeme mít dopoledne jeden suchý trénink a jeden na ledě. Odpoledne nás pak čekají dva na suchu, z nichž jeden bude herní (fotbálek, házená, volejbal…). Doufám, že vše proběhne opět v pohodové atmosféře a bez závažnějších problémů, že se zase víc poznáme nejen z tréninků a zápasů, ale i ve volném čase, při hře, odpočatí, po zátěži, v legraci i v soutěži. A to je to, proč to především děláme a co tak nějak zapadá do procesu utužování kolektivu před nadcházející zápasovou sezónou.
   Sejdeme se v neděli 21.8. v 10 hodin ve zbraslavickém areálu a první jídlo dne bude oběd. Po zabydlení v chatičkách a nezbytných organizačních procedurách se vše rozběhne a skončí přesně za týden.
   Nashledanou Váš trenér.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Dominik Jiráň
1.Jak bylo letos na vodě?
Udělal jsem se jenom jednou, když jsem šel dozadu kormidlovat, takže to šlo. Akorát holky tam byly hnusný.
2.Vedle kterého spoluhráče se ti nejvíc daří?
Jestli můžu říct dva, tak je to Jenda a Mates.
3.Je něco, co by si v letošní sezóně chtěl na sobě a své hře vylepšit či změnit?
Jo rychlost. A nasazení. (po chvilce váhání).
4.Kam se chodíš nejraději ve svém volnu bavit-diskotéka, kino, knihovna, internet, či něco úplně jiného?
Do Český. (nekompromisní odpověď)
5.Máš pro čtenáře nějaké pikantní zprávy nebo novinky ze zákulisí týmu?
Ano. Petr Švejda mě osahává. (smích)
  
David Jelínek
1.Davide vrátil si se před pár dny z hokejového kempu. Jak si se cítil poprvé v této sezóně na ledě?
Jo dobrý, jenom ta výstroj ještě moc neseděla. Musel jsem to párkrát vyzkoušet, ale pak už to šlo.         

2.Vzpomínáš a případně jak, na své hokejové začátky?

Jo tak to si pamatuju první zápas. To bylo v „B“ přípravky a Vlašim neměla gólmana. Tak jsem svůj první zápas chytal za soupeře.
3.Proč jsi vlastně začal v bráně? Nelákalo tě někdy být naopak hráčem a góly dávat?
Jo tak ze začátku jsem chtěl taky být v poli, ale pak se mi zalíbily betony a ta výstroj a vlezl jsem do brány.
4.Jako brankař jsi byl jistě mnohokrát pod obrovským psychickým tlakem. Máš nějakou metodu či rituál jak to odbourat a zvládnout?
No tak to ani ne. Prostě postavit se do branky a chytat. Anebo snad jenom před zápasem chvíli zavřít oči a soustředit se.
5.Považuješ přítomnost svých rodičů na zápase pro sebe jako motivující prvek, nebo tě spíš znervózňuje?
No tak, když přijde máma, tak je to asi motivující. No a táta, ten je tam furt. Na toho už jsem si zvyknul.
 
 
 
 
KONEC HOKEJOVÉHO PŮSTU
 
   Samo vyřčení slova hokejového ještě nedává jistotu, že si pod tímto pojmem představíme všichni  to samé. Mnozí hokejem občas nazývají chaos a zmatek v konání či myšlení, mnohdy i vlastním, přičemž se nemusí vůbec jednat o hanlivé označení. Ale abych předešel nedorozumění, říkám správně, že mám na mysli lední hokej.
   Kdo by čekal, že letní prázdniny jsou pro hráče Sršňů pouze obdobím klidu a lenošení, šeredně by se mýlil, protože hokejová sezóna jak známo posunula i v našich zeměpisných šířkách svůj začátek do poloviny prázdnin. Příští týden tak nastává i čas Sršňům, utáhnout brusle a opět zažít ten vzrušující pocit, kdy se ostří dotkne ledu. Sezóna 2011/2012, tedy její „lední“ část nám začíná v úterý 9.8.2010 a do diářů si na tento den můžete napsat „HOKEJ 18.30 – 19.30“. Doufám ale, že nezůstane jen u zápisu a že tam taky v plné zbroji dorazíte. Jinak před soustředěním se budeme scházet třikrát týdně v nepravidelných termínech a časech, pročež sledujte rozpis tréninků na webu.
   Po dlouhé a úmorné jarní přípravě konečně přichází skutečné hokejové období a my si myslíme na mety zas o něco vyšší!. Nebojme se velkých výzev a pokusme se společně pro úspěch udělat maximum. Nebojme se ale ani proher, protože hokejové puzzle mají tisíce barev a jen ten, kdo je složí poctivě a správně se dočká radosti z konečného úspěchu.
 
 
 

KONEC VOLNA – ZAČÍNÁME

   Srpen se již neodvratně hlásí a probouzí hokejisty z prázdninové letargie červencového lenošení. Nekompromisně všechny svolává na zimní stadiony a v našem případě je první trénink naplánován na 1.srpna od 17.30 hod. Náplň je jasná, opětovné rozhýbání a uvedení těl do provozního stavu. Dále kontrola výstroje, abychom se mohli řádně připraveni opět seznámit se studenou tvrdou hmotou a osvojit si základní pohyby po ledě.
   Doufám, že jste si všichni letošní pauzu bez hokeje užili a věřím, že máte všichni plno elánu do nové sezóny, stejně jako já.
P.S. V rubrice „Výsledky zápasů“ najde jízdní řád nové sezóny.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Zdeněk Jelínek
   Na dnešní den, to jest 19.7., připadá několik zajímavých událostí, ale jen jedna stojí opravdu za povšimnutí…no, povšimnutí je málo, měl by být vyhlášen minimálně den pracovního volna a měli bychom hromadně slavit tento výjimečný den. Proč? No přeci dnes slaví své ??? (přesný údaj neprozradím, ale důležité je, že to může klidně ještě jednou dát) narozeniny náš oblíbený vedoucí mužstva, vzor a i přes svůj mladý věk, legenda – Zdeněk Jelínek. Někteří jej znáte z mnoha sportovních klání, nebo z fotek motorkářských časopisů a jiní jako nedostižného lva manažerských setkání. Tímto si dovolím za všechny popřát jen to nejlepší, zdraví, štěstí a hlavně spoustu báječných kamarádů.

 

1.Jak hodnotíš prozatimní organizaci a dění kolem našeho týmu?
No vzhledem k tomu, že jsem u něj zatím letos moc nebyl, tak je to moc dobrý.
2.Co si myslíš o složení týmu na novou sezónu?
Jen ty nejvyšší ambice.
3.Máš pro nás v rukávu schovanou nějakou další akci jako byl paintball, či motokáry?
Možná nějaká z agentur "Top model" by se do téhle kategorie hodila.
A to je prosím tě co?
To je taková agentura, co zastřešuje Top Modelky.
4.Prázdniny jsou zatím v první polovině. Jaký budeš mít program?
Za chvíli se nasnídám, jedu domu a do večera budu pracovat pro svého milého zaměstnavatele a během prázdnin to tak už doufám nebude.
Ty pracuješ i v neděli?
Já pracuji bohužel i v sobotu, v neděli, ve dne v noci.
Ty pracuješ na nádraží?
Já nevím, ale snad ne, protože vy tam pouze chodíte ve dne v noci.
5.Chybí ti hokej, nebo jsi za momentální pauzu rád?
No tak trochu obojí. Jsem za pauzu rád, ale chybí mi.
 
P.S.Jestli jste dobří, nahrnou na vás veškerou práci.
Jestli jste ale nejlepší, dokážete se jí zbavit!
 
 
 

JARNÍ PŘÍPRAVA - PREVIEW

   Jakmile jste nedávno otočili kalendářem na poslední školní týden, zrak Vám ulpěl na červeně orámovaném úterku 28. června. U data jste měli poznámku s vykřičníky na konci: „Závěr jarní přípravy“!!!
   Mnozí z Vás jste si jistě cestou na trénink aspoň jednou položili otázku: „Co mi to vlastně přináší“? Pokud ale hokejisté chtějí v sezóně uspět, musí zabrat už na jaře. Místo na výsluní není zadarmo a je podmíněné kvalitní přípravou. Zkrátka, kdo chce v zimě vyhrávat, musí již nyní poctivě makat. Dalším neméně významným přínosem je, že právě zde se vytváří parta a poznávají jednotlivé charaktery. V početnějším kolektivu se určitě trénuje lépe, spousta kluků se snadněji přinutí k většímu nasazení a dá se dělat i víc věcí. No a v neposlední řadě je potřeba, aby jste si uvědomili, že to děláte především sami pro sebe.
   Sledování výkonnosti a stavu trénovanosti pomocí testů je již po dlouhá léta pravidelným prvkem našeho tréninku. Umožňuje odhalit silné, ale především slabé stránky vašeho organismu na začátku, ale i v průběhu tréninkového období a podává informace o vhodnosti a účinnosti zvoleného typu tréninku a o kvalitě jeho realizování. Dále pak má v sobě zjevný soutěžní a tím i motivační charakter. No a motivace je činitel, který výrazně určuje kvalitu a konečný úspěch či neúspěch tréninkového procesu.
   Na základě těchto ukazatelů je zřejmé, že letošní tým dosáhl za poslední roky nejlepších výsledků, a tudíž by měl být teoreticky nejlépe připraven. Je třeba si ale uvědomit, že výsledky poskytují obraz pouze o stavu trénovanosti testovaného jedince, čili o předpokladu jeho možné zápasové výkonnosti. Nepodávají však informace o stavu psychiky, o kvalitě taktické a především pak technické vyzrálosti a chuti vydat v zápase vše, co bylo natrénováno.. V žádném případě proto nejsou ani sebelepší výsledky testů automatickou zárukou úspěšného sportovního výkonu.
   Hokej se hraje na ledě a ne na webových stránkách v hodnocení trenéra. Nicméně si troufnu tvrdit, že tenhle tým, tahle parta, která se utvořila, rozhodně přístupem většiny svých hráčů položila velmi dobrý základ, na kterém se dá stavět. Jak daleko, či spíš vysoko dokážeme vyzdvihnout ten náš dům s názvem „Sezóna 2011/2012“ teď bude záležet pouze na nás. 
   Užijte si každý podle svých představ potřebnou prázdninovou přestávku, načerpejte ze sluníčka dostatečnou energii, dejte se všichni do kupy, ale nezapomeňte co říkal Jirka Tvrdík a nevykašlejte se ani v tomto období zcela na sportovní aktivity, jako je plavání, kolo ……atd.
   Sejdeme se opět v pondělí 1.srpna v tradičních 17.30 hod. v kabině, kdy začíná letní příprava a postupem času budeme nedočkavě vyhlížet datum prvního tréninku na ledě. Doufám, že čekání to bude krátké a toto přípravné období zakončíme v posledním srpnovém týdnu již notoricky pravidelným soustředěním, které by mělo probíhat v podobném režimu s tréninky na ledě jako vloni. No a po návratu ještě pár tréninků, nějaký ten přípravný match a 17.9.2011 už začínáme naostro prvním domácím utkáním.
   To jsem se zase sakra nějak rozepsal. No nezlobte se na mě, hlavně vy, kteří jste se ani v letošním školním roce moc nezlepšili ve čtení. Přeji Vám hodně legrace, sluníčka, prázdninové pohody a už teď se těším na naše příští setkání.
 
P.S.“Neexistuje hranice toho, jak dobrým se může hokejista stát.“
To není z mé hlavy, tak chytrou jí nemám, to pronesl představitel tvrdých tréninkových metod - Viktor Tichonov.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

   
Láďa Šváb
1.Kdo, anebo co tě přivedlo k hokeji?
Táta. Šli jsme se jednou podívat na „B“ a mě se to začalo líbit. To bylo asi v 1.třídě.
2.Byl u tebe hokej vždy na prvním místě, nebo ses rozhodoval i mezi jiným sportovním odvětvím?
Hokej vždycky na prvním místě.
3.Občas se dohadujeme nad tím, jak jsou nám jednotlivé týmy sympatické či ne. Bylo by ale správné, položit si i otázku, jak sympatickým soupeřem jsme my?
Tak já myslím, že jsme sympatickým soupeřem. Neperem se moc, nehrajem do těla. Jsme takový klidný tým.
4.Máš oblíbenou sportovní značku?
Asi ne.
5.Vycházíš ze ZŠ, kam to bude dál?
Půjdu na dopravku do Čáslavi na autotronika s maturitou. Káďa tam taky chodí, ale na automechanika.
 
Jiráň Dominik
1.Myslíš si, že hraješ hokej dobře?
Tak jak kdy? Tuhle sezónu, co teď byla, moc ne, ale jinak to šlo.
2.Proti kterému soupeři se ti hraje osobně nejlépe - nejhůře?
Proti Vlašimi nejlíp, protože tam ty lidi, to byli vždycky takoví nerváci. Nejhůř asi proti Příbrami, tam byli proti nám moc těžký hráči.
3.Můžeš nám říci, jaký byl doposud tvůj nejlepší bodový zisk z utkání?
10 gólů.
4.Co máš nejraději na talíři a ve sklenici?
Na talíři asi řízek s bramborovým salátem a ve sklenici kolu.
5.Přenesme se o deset let do budoucnosti. Kde se bude nacházet, ale hlavně jaký bude Dominik Jiráň?
 Určitě zůstanu u sportu a furt budu jako takhle dobrej.
 
Páni – Petr a Pavel Švejdovi
Tentokrát oba bratři odpovídali netradičně na stejné otázky, ale samozřejmě odděleně.
1.Co dokáže bráchu 100% vyvést z rovnováhy?
Petr – Tak těžko říct. Ale řekl bych, že kdyby mu třeba něco udělali, tak on by se do nich pustil. Ale aby se nenechal zbytečně vyloučit, tak já bych ho asi nepustil, aby to udělal.
Pavel – Jako na.rat??? Tak třeba, když ho nechci pustit ke compu, anebo když se s ním o něčem hádám. On si vždycky myslí, že má pravdu, ale nemá!!!
2.V čem jsi lepší než bráška a v čem zase on? 
Petr – Tak vždycky jsem byl asi lepší v síle a teď možná i v rychlosti. No a on byl vždycky lepší v hodech a taky ve vytrvalosti.
Pavel – Já myslím, že máme všichni jasno, že jsem lepší ve všem já! Možná, že tohle ho taky na.ere. No ale prostě ve všem!!!
3.Měli jste mezi sebou někdy spor o děvče?
Petr – Myslím že ne. Vždycky, když je něco jeho, tak mu to nechám.
Pavel – No tak to zatím ne, ale kdyby byl, tak když jsem lepší, tak bych vyhrál.
4.Považuješ společný svátek s bráchou v jednom dni za výhodu, či nevýhodu?
Petr – No já jsem to nikdy moc neřešil, ale asi spíš jako výhodu, protože slavíme oba a je ta oslava taková větší. Je víc jídla a třeba i dva dorty. I když to spíš ne.
Pavel – No tak možná za výhodu, protože to slavíme stejně s našima. Abychom nemuseli dělat dva svátky, tak to máme v jednom a většinou to slavíme i s tátou. Asi je to lepší.
5.Prozraď nám na bráchu něco překvapivého.
Petr – No tak já nevím. Těžko říct. Fakt teď nevím. Možná, že hraje, že mě nemá rád, ale v srdci mě má rád.
Pavel – No tak možná – drží dietu a chodí do posilky.
 
P.S. Jinak děkuji Petrovi a Pavlovi za přichystané občerstvení a šampáňo do kabiny.
 
 
 

MALEŠOV OPEN - STATISTICKÉ OKÉNKO

   Počasí, které nám celý týden ukazovalo svoji vlídnější tvář, se k nám nezachovalo macešsky ani v neděli na „Míčovém sedmiboji“, a tak třetí ročník MALEŠOV OPEN mohl hostit rekordní počet 46 účastníků, z nichž se 39 aktivně zapojilo do soutěží v nohejbale, tenise, fotbale, házené, basketbalu, petangu a volejbale.
   Zápasy probíhaly dle očekávání papírových předpokladů, ale došlo i na několik skutečných překvapení. Hodnotné sportovní výkony byly prošpikovány vtipnými pikoškami, a protože výsledky byly vyrovnané a dvojicím se v jednotlivých disciplínách dařilo střídavě úspěšně, neměl turnaj jasného favorita a na celkového vítěze se muselo čekat až do posledního odehraného zápasu.
   Celý den byly k dispozici iontové nápoje, jak s alkoholem tak bez a zdravá sportovní výživa přímo od grilu. Po šesti hodinách bojů se tak někteří účastníci museli vyrovnávat se všemi těmi nepříjemnými pocity, kterými se tělo brání námaze, což je některými rádobykamarády doloženo i následně přidanou fotodokumentací, ale konečně mohlo dojít i k slavnostnímu vyhlášení výsledků. Celkově lze turnaj hodnotit velmi kladně, počasí se vydařilo, nálada byla příjemná a především organizátor neskončil poslední.
   
9.místo (8 bodů)
David Marvan + Janek Kořistka (nejúspěšnější disciplína – basketbal)
Jenda Tvrdík + Jiří Tvrdík (nejúspěšnější disciplína – basketbal)
   Tak to tedy potěš koště. Jedni z největších favoritů a poslední. Ještě že jsem si nevsadil.
   
8.místo (9 bodů)
David Jestříbek + Dominik Jiráň (nejúspěšnější disciplína – petangue a fotbal)
Johanka Jelínková „Čouhy“ + Matěj Procházka (nejúspěšnější disciplína – petangue)
   I to je poměrně velké překvapení – Dominika s Jestřábem (svět rekordů a kuriozit) jsem čekal na podstatně lepším umístění.
  
7.místo (10 bodů)
Petr Švejda junior + senior (nejúspěšnější disciplína – nohejbal)
Kamila Fišarová + Olda Fišar (nejúspěšnější disciplína – volejbal)
Vojta Jelínek + Jarča Procházková (nejúspěšnější disciplína – basketbal, tenis a házená)
   Oldu bylo nejvíce slyšet a jeho vtipné glosy zpestřovaly celé odpoledne, ale že nás s Kamilou vyřadili ve volejbale, si na něj budu dlouho pamatovat.
   
6.místo (11 bodů)
Jan Kašpar + Jitka Kašparová (nejúspěšnější disciplína – tenis)
   V podstatě jediná disciplina, ve které uspěli, ale za to v ní byli bezkonkurenčně nejlepší.
  
5.místo (12 bodů)
Tomík Brich + Natálka Brichová (nejúspěšnější disciplína – basketbal)
Tomáš Brich + Monika Brichová (nejúspěšnější disciplína – volejbal)
Láďa Šváb + Aleš Sádlo (nejúspěšnější disciplína – basketbal a házená)
Michal Macháček „Blecha“ + Matěj Macháček (nejúspěšnější disciplína – házená a fotbal)
   Kluci Macháčkovi nezapřeli fotbalové geny a umístění mladých Brichů je nesporný úspěch, což už se nedá tak přesvědčivě tvrdit o rodičích.
   
4.místo (13 bodů)
Honza Kadlec + Petra Kadlecová (nejúspěšnější disciplína – volejbal)
   Nechvalně proslulá bramborová medaile, leč co jsem viděl já, tak nesmírně kvalitní sportovní výkony.
   
3.místo (14 bodů)
Adam Sirotek + Pavel Sirotek (nejúspěšnější disciplína – tenis)
Pepa Draslar + Petr Kořistka (nejúspěšnější disciplína – házená)
   Petr nezklamal. Opět reprezentoval starou školu džentlmenství a slušného vystupování. Srdce Guta Jarkovského by zaplesalo a spolu s Pepou utvořily velmi kvalitní a silný tandem. No a pro veterána a maroda (já a Adam) má bronz příchuť zlata, především pak vítězství nad Jelenama v nohejbale a tenise. Zdeňkův všehovořící pohled při tenise mi z paměti dlouho nevyprchá. Jakoby s prázdnýma očima hledí směrem ke mně a hlubokým vzdechnutím chce ze sebe shodit veškerý smutek. Prohlíží smutně svoji raketu, kterou dá se říci, měl zbytečně, protože většina míčků šla na Ilku a šouravým krokem opouští kurt. Ve výstupních dveřích se zastaví, váhavě se otočí zpět a jeho oči pronesou: „Počkej příště!”
  
2.místo (18 bodů)
Ilona Jelínková + Zdeněk Jelínek (nejúspěšnější disciplína – házená a volejbal)
Jožan Tomčík junior + senior (nejúspěšnější disciplína – petangue)
Jiří Tvrdík + Michal Procházka (nejúspěšnější disciplína – nohejbal a fotbal)
   Zde se již dostáváme do sfér opravdu nejlepších výkonů. Ilona a Zdeněk to je válec, který hraje všechno naplno a se zaujetím. A pro Zdeňka se zdálo celkové umístění přede mnou, jako dostatečná satisfakce za všechna ta příkoří, která se mnou snáší. Kluky Tomčíkovi táhnul jak buldozer nekompromisně za úspěchem velkej Jožan, který v případě neúspěchu hrozil protesty a přepočítáváním výsledků. No a Michal s Jirkou? Celý den působili neuvěřitelně pohodovým až jakoby „přibržděným“ dojmem a pouze s určitou pravidelností doplňovali množství alkoholu ve své krvi. Dali svých obvyklých deset hrnců a brali stříbrnou.
  
1.místo (20 bodů)
Mates Jelínek + Pája Švejda (náhradnice Martina Sirotková) - (nejúspěšnější disciplína – basketbal)
   Přišli, viděli, zvítězili. Zaslouženě nejlepší pár prošel celým turnajem s přehledem a jejich prvenství dokládá i fakt, že jako jediní z celého startovního pole, nevypadli ani v jedné disciplíně již v prvním kole. O tom, jak to Jenda prokaučoval, když s budoucím vítězem odmítl jít do páru, nemá již cenu více psát. Proto sláva vítězům, čest poraženým a ať žijí „Míčoví mistři“ – MATES A PÁJA.
  
P.S. Slíbená fotodokumentace
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

    
Janek Kořistka
1.Zdávají se ti hokejové sny, kde rozhoduješ důležité zápasy?
Ano, jednou se mi to zdálo. Hráli jsme s Příbramí, ta byla zrovna první a já jsem tam dal backhandovýho góla. Rozhodl jsem prostě zápas a vyhráli jsme celou ligu. To byl dobrý sen, akorát jsem se potom probudil. No nevadí.
2.Prozradil bys nám, jaký byl tvůj dosavadní největší sportovní zážitek?
Tak to je tak dva roky zpátky, když jsme hráli přípravný zápas s Novým Bydžovem a já jsem dal šest gólů a tři asistence
3.Snažíš se v zápase dát raději gól, nebo volit přihrávku na lépe postaveného hráče?
Tak góly mě samozřejmě baví dávat, ale já většinou radši nahrávám.
4.Kde cítíš že máš největší rezervy a jaké dovednosti by si tedy chtěl vylepšit?
Tak myslím, že mojí největší rezervou je fyzička, protože na ledě nevydržím moc dlouho, takže tam je to potřeba zlepšit.
5.Čeho chceš ať už s týmem, nebo v individuálních statistikách letos dosáhnout?
Tak určitě bych rád jednou vyhrál střeleckou statistiku. To se mi snad ještě nikdy nepodařilo, tak doufám, že se mi to jednou v životě splní.

Jenda Tvrdík
1.Všiml jsem si, jak nekompromisně kritizuješ sportovní výkony svého táty. Jak to snáší?
No tak, někdy je potřeba vyjádřit se k cizím výkonům, aby věděli, co by jejich spoluhráč na nich chtěl zlepšit. Táta to snáší většinou dobře a vše pochopí. On už ví, že se nemá cenu se mnou hádat, že mám vždycky pravdu.
2.Máš jednu z nejtvrdších střel v týmu. Myslíš si, že typ hokejky má vliv na kvalitu střelby?
No tak určitě to má vliv, ale myslím, že většinou je to spíš v technice a v síle. Mě osobně je typ hokejky jedno, ale záleží mi spíš na záhybu než na tvrdosti, nebo značce.
3.Jsi poctivec a dříč v zápase i v tréninku. Neměl jsi někdy chuť s tím jednoduše praštit?
Tak já myslím, že s hokejem jsem praštit nikdy nechtěl. Že jsem dříč? To doufám, že jsem a hlavně v zápase se snažím hrát na 100%. O tréninku, to přiznávám, že to někdy nejde.
4.Co považuješ za přednost a co slabinu našeho mužstva jako celku?
Za přednost určitě, že je dobrá parta, že si rozumíme, je sranda a v týmu je optimistická nálada. A slabinu? To nevím. Možná docházku některých hráčů na tréninky.
5.Jaké máš osobní přání?
Abych v hokeji i v životě dosáhl na co nejlepší výsledky.
 
Honza Prášek
1.Co zatím říkáš na své první tréninky v dorostu?
Super.
2.Pokus se nám jako nováček trochu přestavit. Co tě zajímá a co máš rád?
Docela rád chodím ven s kámošema. Za muziku mám rád metal a filmy – komedie a akční.
3.Jak proběhlo tvoje sblížení s novým týmem?
Zatím nic moc. Pořád se cítím jako nováček.
4.Máš obavy z tréninků na ledě?
Docela jo. Já moc nechápu některá ta cvičení.
5.Sledoval jsi MS v hokeji na Slovensku, a který hráč tě případně nejvíce zaujal?
Ne, moc jsem ho nesledoval.
 
Jakub Koubský
1.Jak se cítíš před novou sezónou?
Dobrý
2.Znal jsi již před svým příchodem některé své nové spoluhráče blíž?
Jo. S Honzou, s Jestřábem, s Tvrdíkem. S klukama co jsem přišel a s některými ze soustředění.
3.Když odmyslím soustředění, tak jsme se zatím pravidelně jako hráč a trenér nesetkávali. Máš vzhledem k pověsti, která mne předchází ze mě strach?
Ne.
Opravdu?
Ne!
4.Prozraď nám nějaké své další koníčky vedle hokeje.
Programování, hraní počítačových her.
5.Představme si, že je září a Tvůj první zápas v dorostu. Budeš hodně nervózní?
Ani ne. Asi ne.
 
 
 

MALEŠOV OPEN – MÍČOVÝ SEDMIBOJ

   V neděli 26.6.2011 se koná tradiční „Malešov Open“, a jak již název této sportovní sešlosti napovídá, po roce jsme opět zvolili malešovský sportovní areál (GPS: 49°90'56.57"N; 15°22'80.86"E), který akci tohoto druhu hostil již v letech minulých.
   Letošní ročník nese v podtitulu „Míčový sedmiboj“ a je určen dvojicím, bez omezení věku, pohlaví, vyznání, či polit.příslušnosti, a to buď předem domluveným, nebo náhodně nalosovaným až na místě. Soutěžící se tentokrát utkají v nohejbale, tenise, fotbale (penalty), házené (sedmimetrové hody), basketbale (trestné hody), volejbale a petangue.
   Zahájení a registrace hráčů proběhne v 10.00 hod., při které bude uhrazen i startovní poplatek 50,-Kč za jednu dvojici (úhrada pronájmu sportovišť a cen), po které bude následovat losování hracích pavouků jednotlivých disciplín. A poté již vypukne sportovní klání, ve kterém se jeho účastníci utkají nejen o věcné ceny, ale především o nehynoucí slávu, obrovský respekt a putovní titul – „Míčový král“.
   Restaurace i s občerstvením bude po celou dobu akce otevřena, z důvodu dodržování pitného režimu alko i nealko nápoji. No, a případný úbytek kalorií můžete dorovnat u grilu s obvyklým sortimentem kuřecích a vepřových steaků, klobás, sekané a především pak chleba.
   Z toho všeho pramení, že pokud si chcete trochu zasportovat, či jen posedět a utužit kolektiv, udělejte si v kalendáři u neděle 26.6. červený vykřičník a nezapomeňte dorazit!
   Za realizační tým dorostu SK Sršni Kutná Hora se na Vás těším a doufám, že se sejdeme v hojném počtu.
   Případné dotazy samozřejmě rád zodpovím.
 
 
 

CUP TRIP 

   Dne 15.6. proběhlo v Praze slavnostní předání, poháru pro druhého vicemistra KLD 2010/2011, zástupci našeho oddílu. Po vzoru o něco méně slavného nejmenovaného poháru ze zámoří proběhne i mezi našimi hráči „CUP TRIP“. Ti co projeví zájem, budou mít tu možnost vlastnit doma ceněnou trofej na tři dny, na takové to domácí „tulení“, focení, ukazování všem příbuzným, známým i neznámým. Je to naprosto ojedinělá a premiérová akce, která v našem týmu ještě nikdy neprobíhala. Proto chci tímto poprosit všechny zúčastněné, aby bylo z jejich strany důsledně dbáno na bezpečnost poháru tak, aby i ti poslední měli ještě co ukazovat a nedopadli jsme jak ve Finsku. Předávací harmonogram domluvíme v Malešově, no a teď už nezbývá než Vám popřát UŽIJTE SI TO !!!
 
  
 

HOT NEWS – DOROST

   S radostí a připouštím, že u některých z Vás s obavou, si dovoluji sdělit, že při své cestě na literární Olymp novinkami z dorostu, jsem již vystoupal, tuším do pátého výškového tábora. Tudíž si udělejte pohodlí a příjemné počtení.
-oproti všem tradicím „to nejlepší nakonec“, hned v úvodu prozradím, že Alešův zdravotní stav dovoluje, aby s námi opět začal trénovat. Přejme sobě, ale především jemu, aby tomu již nebylo jinak.
-naše squadra se rozrostla o čerstvého hokejového nováčka. Jmenuje se Matěj a nejskromnější z nás ho přivítal pregnantním vyjádřením: „Ahoj, jmenuji se Dominik a budu tvůj nový kapitán“!?!?!?!?
-zcela chápu, že pro mnohé je jarní příprava nutné zlo, ale je nutné být zlý. Nicméně pohoda, dobrá nálada a humor, který ji zatím provází je až neuvěřitelný. Zejména pak v posilovně se často ozývají výrazy, které ani neznám... 
-Jenda se dotknul nedotknutelného a to, že ve snaze vyhrát Malešov Open se oddělil od Matese a jde do páru s Jirkou. Neuvěřitelné. Hold, touha po vítězství zná i bratra.
-abych zchladil jeho neochvějný optimismus a pomstil osiřelého Matese (Sirotek jako sirotek – musíme si pomáhat), slíbil jsem, že v Malešově předvedu pravou „Karlovarskou losovačku“. V prvním kole každé disciplíny se mladí Tvrdíci utkají s dalším zcela neopodstatněně se favorizujícím párem – Procházka+Tvrdík senior. Jak jen lakonicky Jenda prones: „To jim přece nemůžete udělat“!!!
-kdo chyběl na úterním tréninku, tak to těžce prokaučoval. Kluci si sice slušně mákli a při svlékání propocených triček se kabinou neslo nenapodobitelné aróma, které by hravě zahnalo nevítané návštěvníky, leč pak vstoupil Marw následován dvěma krabicemi plných chlebíčků s různým obložením. No a narozeninová minipárty na počest jeho šestnáctin mohla začít. Sice jsme mu při hoblu trochu sedřeli záda a někteří pak vypadali, že v očekávání velkolepé hostiny minimálně dva dny odmítali jíst a ti horlivější si preventivně zašli i na výplach žaludku, nálada však byla fajnová. Tečku za akcí udělal Mates, když futrujíc pátý šunkový chlebíček, podobně jako „Štrůdl“ z filmu „Pání kluci“, s plnou pusou pronesl: „Takovýhle tréninky mi vyhovujou“.
   Přeju Vám, abyste takovou, anebo podobnou větu mohli po tréninku vyslovit častěji, protože jak kdysi zpívala skupina Elán: „Len kamarát ti prihrávku vráti“.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

David Marvan
1.Dá se říci, že jsi jeden z nejstarších matadorů. Jak vzpomínáš na zápasy pod otevřeným nebem?
No vzpomínám, když tam bylo třeba listí - tak to bylo celkem vtipný. Například v takový Litomyšli – tak to už bych nechtěl.
2.Kterého úspěchu si ve své hokejové kariéře zatím nejvíc ceníš?
To je těžký. Nevím.
3.Očividně máš lepší fyzičku než před rokem či dvěma a pohybuješ se na špici výkonnostních testů. Jak jsi toho docíli?
Celkem nijak. Asi vývoj.
4.S kterým hráčem si na ledě a v kabině nejvíc rozumíš?
V kabině asi s Petrem – Žvejkem a na ledě asi s Pepou.
5.Závěrem našeho rozhovoru, bych tě požádal o radu pro mladé začínající hokejisty.
No tak, aby je to nepustilo a hráli dál.
 
 
 

KAM ZA SPORTEM

   Protože za pár dní začne červen - poslední měsíc jarní přípravy, dovolte mi Vás upozornit a zároveň osobně pozvat na dvě jeho sportovní akce.
   V neděli 19.6. od 13.00 do 15.00 pořádá náš oddíl na ZS InLine závody pro všechny věkové kategorie. Doufám, že si najdete čas zasportovat, případně přivedete i nějakého kamaráda, který rozšíří řady soutěžících. Registrace proběhne 12.45 – 13.00 a na pořadu budou jak rychlostní závody, tak obratnostní slalom. Pro nejmenší bude k dispozici zdarma nafukovací hrad. Bližší informace u mě, na plakátech, či na oddílovém webu.
   V neděli 26.6. (o týden později) proběhne Malešov Open, který bude naší tradiční rozlučkou před prázdninami, ale tentokrát proběhne jako otevřený (pro ostatní kategorie, či veřejnost) turnaj v míčovém sedmiboji. Dvojice budou postupně absolvovat nohejbal, tenis, fotbal (kopaní penalt), házenou (házení sedmimetrových hodů), basketbal (trestné hody), volejbal a petangue. Akce začíná v 10.00 hod. a dvojice již můžete mít předem domluvené, či se nechat až na místě nalosovat.
   Přeji příjemný a pohodový červen a nezapomeňte: „Kde není úsměvu, tam není úspěchu“!!!
 
 
 

HOT NEWS – DOROST

   Tak, snad proto, že tento týden nebyl nijak extrémně zátěžový, nenacházím mnoho inspirace pro pořádný článek. Čili to bude vesměs především o plnění povinnosti vůči čtenářům.
-účast na trénincích byla poměrně mizerná jak z důvodu nemocí, několika fotbalových i nefotbalových zranění, tak i školního výletu tří hráčů do Paříže. Zřejmě zde hledali nesmazatelnou stopu, kterou tu před nedávnem zanechali Jenda s Matesem. Leč jak mám zprávy nenašli, stejně jako svou lásku nenašel Prévert na trhu s otrokyněmi ve své slavné básni.
-k této akci ještě jedna perlička. David se již ve čtvrtek objevil na tréninku, sotva dvě hodiny po návratu z Francie. A přestože únava a nedostatečný odpočinek po dlouhé cestě poznamenaly jeho výkon, je na tomto, pro někoho třeba malicherném, případu nutno ocenit jeho přístup. Zdraví je samozřejmě vždy na prvním místě, ale srdce a sebezapření je také nezbytnou součástí hráče, kterého chce mít trenér v sestavě.
-samozřejmě v kontextu takového přístupu, o to víc vyčnívá neochota některých (a naštěstí jsou to opravdu jen jedinci) se z tréninku byť jen omluvit – obzvláště jedná-li se o déle trvající neúčast. Takže, aby jste se pak nedivili, až přijde čas.
-k mému překvapení nezůstalo bez povšimnutí a vtipných poznámek mé ostříhání. Tudíž na vysvětlenou: nešlo o krátkodobé pominutí mysli, způsob vítání léta, či návrat ztraceného mládí. Jen jsem zneschopnil naši domácí váhu, a tak přišel čas radikálních činů. Z důvodu snížení té své jsem tedy odhodil zbytečnou pokrývku hlavy, příští týden si nechám vypláchnout žaludek a následně amputovat obě ruce, stejně jsou dřevěný.
-závěrem Vás zvu ... Ne! Dovoluji si Vás pozvat na Malešov Open III, který by měl již tradičně ukončit naši jarní přípravu. Občerstvení - limo, pivo točené, kuřátka, prasátka a jiná havěť na grilu. Program – samozřejmě nohejbal a tenis, i když tentokrát by jsme chtěli využít klasický turnajový systém družstev (tenis dvojice, nohejbal trojice). No, a závěrem oficielní předání poháru za loňskou sezónu, focení atd.. No a teď to nejdůležitější - kdy? 26.6. v neděli od 10.00 v Malešově na hřišti. Protože je termín dostatečně včas znám, je účast všech hráčů a rodičů více než povinná a pokud bude zdraví jen trochu sloužit, tak i sportování.
   Tak a pro dnešek je dopsáno a u dalších žhavých novinek naviděnou...    
  
P.S. Víte jak vysvětlíte mamince co je to ofsajd?
„To je jako když přijdeš do obchodu dřív než prodavačka“.
 
 
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
Jirka Tvrdík
  Všemi oblíbený asistent Jiří Tvrdík slaví narozeniny a zhledem k svému mladistvému vzhledu, by jistě nikdo netipoval, že i on se dostává do fáze života, ve které já již čtyři měsíce spíše rekapituluji a pozvolna chystám knihu pamětí. Nevím proč, ale při představě Jirkových pamětí, si vybavím F.L.Věka. To však nic nemění na tom, že je třeba to dostatečně oslavit a já mu k tomu přeji hodně zdravý a štěstí.
 
1.Zítra se opět věkově srovnáme. Čím to ale je, že já můžu tak akorát do reklamy na Prostenal, zatím co ty na Old Spice?
To jo. To kdyby slyšela manželka, tak s tím nebude souhlasit. Doma akorát slyším jak jsem tlustej a nic nedělám. Klidně zavolej Lence a uvidíš!
2.Nejsem slepý a zaregistroval jsem, že už i Jenda si dokazuje svojí blížící se dospělost především kritikou táty a jeho výkonů. Jak to snášíš?
Já už jsem vytrénovanej od Jirky, tak mě to ani nepřekvapuje, ale pořád jsem lepší jak oni.
V čem?
Ve všem. Akorát v tom bruslení jsou teda lepší, ale jinak. Na sucho na mě nemaj!
A to si myslíš ty, anebo i oni?
To vím já!!!
3.Dokázal bys dát dohromady svoji ideální pětku minulé sezóny?
Gólman, tím že vypadl Adam, tak David Jelínků. Potom Dominik Vítků a asi jak to bylo - Honza, Janek. A beci Pepa a Láďa.
4.Koho tipuješ na příštího vítěze soutěže KLD?
No Sršně!!! Uvidíme Benešov v jaké se sejde sestavě a Příbram jestli nepostoupila do ligy.
5.Co bys chtěl vzkázat našim hráčům?
Aby sami trénovali celé prázdniny a nevykašlali se na to, protože jinak je jarní příprava k ničemu.
 
 
 

HOT NEWS – DOROST

   Ano je to tak, den se se dnem sešel a já tu jsem s dalšími novinkami z prostředí dorostu.
-do minulé neděle 8.5. se vměstnal „Svátek matek“ a „Den vítězství“. Většinou z důvodu, že státní svátky za komunistů byla povinná, masová, rutinní, obsahově vyprázdněná fraška je náš dnešní postoj spíš apatický a přehlíživý. Ale abychom nepodléhali iluzi samozřejmosti našich práv, abychom nezapomněli na cenu, která byla zaplacena našimi předky za naše dnešní možnosti, jsem moc rád, že Adam vyvěsil českou vlajku z okna.
-Erik Mlika oficielně ukončil své působení v našem týmu a vyklidil své místo v kabině. Přeji mu vše nejlepší a mnoho úspěchů v osobním i sportovním životě, a kdyby někdy…….: „Dveře nazpátek máš vždy otevřené“.
-a teď několik perliček z tréninků. Na umělce dostali kluci trochu do těla, či spíš do nohou, což Pavel okomentoval: „To jste mě tedy kouči zklamal“ a Petr doplnil: Mě tedy spíš na.ral“.
-závěr patřil fotbálku, a když se mi podařilo vstřelit pohledný gól, Mates mou radost vrátil do reality poznámkou: „Je vidět, že věk nehraje roli“.
-na jednom z následujících tréninků se mu to ale vrátilo. Přeskakoval poslední hrazdu s vypětím všech sil a …. došlo k jedné poměrně nečekané situaci, která mě zcela konsternovala. Zde však všechny čitatele zklamu, neboť podrobnosti nezmíním. Je to z jednoho prostého důvodu, některé věci by měly zůstat uzavřeny v „sejfu“ chlapského kolektivu. Ale plyne z toho ponaučení, že kdo se směje trenérovi, spláče dříve či později nad výdělkem.
-ještě zmíním, že při posledním hokejbale jsem již několikrát mával hokejkou nad hlavou, jak v průvodu na 1.Máje, jenž jsem absolvoval mnohokrát v stejnokroji pionýra, leč puk vždy zůstal před brankovou čarou – David byl zkrátka nepřekonatelný.
Tím se dnes loučím a užívejte příchozího léta.
 
P.S. Po MS 2011 na Slovensku přišel do Prahy z Ruska telegram:
„Blahoprejeme vam k vasemu vitezstvi-stop-nafta-stop-plyn-stop“.
 
 
 

DEN S HOKEJEM

   V sobotu 14.5.2011 se od 13:00 hod. do 15:00 hod. na Zimním stadionu v Kutné Hoře uskuteční  DEN S HOKEJEM, v rámci kterého jsou pro děti připraveny různé dovednostní soutěže a hry. Rovněž na ně  čeká sladké překvapení a medaile.
Prosím hráče dorostu o pomoc s organizací této akce. Sraz ve 12.30 hod.
 
 
 

HOT NEWS – DOROST

   Milý sršní doroste, uběhlo několik dní a jsem tu opět se žhavými novinkami z týmových luhů a hájů.
-tentokrát začneme blahopřáním. Kdo může říct, že hrál hokej ve Francii? Jenda a Mates ano a dokonce vlašimskému selectu významně dopomohli k vítězství v turnaji. Gratulujme.
-Matesovu radost v kabině, po návratu ze země Galského kohouta: „Dal jsem víc gólů než Jenda“!!!, vrátil do reality David: „Mates, ale ty při rozbruslení se nepočítají“
-jistě jste zaznamenali znovu zavedení rubriky „Hráč týdne“. Pro nováčky a pro ty, které navštěvuje „Alzheimer“ jako mě - připomenutí pravidel. K získání uznání čtenářů tohoto webu a s ním spojené mediální slávy je potřeba zúčastnit se všech tréninků v týdnu a dosáhnout nejlepšího bodového hodnocení v testech.
-Janek nás překvapil informací, že začal trénovat kickbox, takže očekávám na podzim sundavání helmy z poličky nohou.
-závěr pondělního tréninku byl plný střelby na Davida a s tím spojené soutěže o žvýkačky. Někteří nedokázali dlouho vstřebat, že i „kopyto” jako já, je mohlo porazit, ale ze soucitu jméno dotyčného nezmíním, Jendo.
-Pavel nedávno po tréninku skromně zhodnotil: „Dneska jsme makali fakt dobře“ a já s tím musím souhlasit a nejenom v tomto jednom případě.
-ve čtvrtek 5.5. trénink v běžném čase, ale na umělce, z důvodu kulturní akce na zimáku. V případě nepříznivého počasí bude přeložen do posilovny, o čemž by bylo včas info na webu.
-a na závěr příjemná zpráva. Počet hráčů na letošní soustředění se rozrostl o Janka na současných čtrnáct a já doufám, že ještě nejsme u konce.
-s přáním samých dobrých zpráv v následujících dnech se s Vámi dnes loučím.
 
P.S. Manželka hokejového rozhodčího:
„Proč musíš chodit každou neděli pískat, vždyť nadávat ti můžu i já doma.“
 
 
 

DOPIS OD ZDEŇKA

Ahoj dorostenci,
protože je za námi termín, kdy jsem po Vás chtěl potvrdit Vaší účast na soustředění a současně od Vás zaplatit zálohu, poslal jsem před pár dny SMSkou urgenci Vašim rodičům, když mi nejste schopni odpovědět sami. Nyní ovšem zjišťuji, že nastává trochu nejasná situace, které nerozumím a která mi přijde u téměř dospělých chlapů nepochopitelná a spíš směšná.
   Podle zpráv od rodičů někteří z Vás nechtějí jet, protože prý nejedou ani ostatní !?! Je to jen výmluva, nebo se nejste schopni mezi sebou domluvit, když se vidíte „jen" 3x týdně na hokeji, někteří i na fotbale nebo ve škole ?!?
   A proč to řeším? Řeším to proto, že i soustředění je důležitou součástí přípravy na sezónu, řeším to proto, že je to skvělá akce na stmelení týmu a klubu těšně před sezónou a taky proto, že když přípravou, společně s trenéry, trávíme nemálo našeho volného času, tak očekávám alespoň základní slušnost, tedy Vaší odpověď jedu-nejedu.
   Nechci Vás vychovávat, protože nejsem Vás rodič, nechci Vás vychovávat, protože už většina z Vás má blíž k dospělosti než k dětství. Pak ale také musíte přijmout odpovědnost sami za sebe a za své jednání. Nejpozději do konce týdne, tedy do 8.5., potřebuji vyjádření těch, kteří mi ho dosud nedali. A pokud budete zvažovat možnost, že nepojedete, nejprve si dopodrobna, sami sobě ujasněte, co budete ten týden dělat tak přínosného, že oželíte společnost svých spoluhráčů a ve valné většině i mnohaletých kamarádů.
   Jen pro Vaši představu kdo pojede, začnu největším lazarem, kterým je Adam. Přestože už teď je jasné, že se nebude moci zapojit do plného tréninku a začátek sezóny bude bez něj, chce jet a pojede. Odmítnutí od zcela zdravých jedinců, kteří nejspíš proflákají poslední prázdninový týden po městě nebo u PC, tak považuju minimálně za podivný. Nikomu nehodlám nic nařizovat, jen Vás žádám, abyste před svým závěrečným rozhodnutím jedu-nejedu, přemýšleli sami o sobě, a proč hokej hrajete a jestli je týdenní soustředění takovou obětí Vaší mladistvé svobodě.
   Začátek loňské sezóny nebyl vydařený zejména proto, že měli Martin a Káďa v hlavě všechno možný, jen na hokej a vlastní úlohu v týmu, nezbylo místo. Mě to mrzelo a štvalo a společně s trenérem jsme to dlouho řešili. A proč se oba vrátili? Ne proto, že jsme je my přemluvili, ale proto že jim došlo, co pro ně hokej a ostatní kluci znamenají. A pak zase patřili mezi platné hráče a taky proto jste jako tým došli až na třetí místo. Protože jste všichni společně makali. To je tým, to je hokej.
   Vyzkoušeli jsme si, jak to nefunguje v kabině, kde je „dusno" a jak se promění atmosféra po vyčištění vztahů. Ocenil bych proto, kdybyste si to vzali jako dobrý příklad, proč se takovému „dusnu" vyhnout. Už jenom proto jedno hezký český pořekadlo „Jenom blbec se spálí dvakrát o stejná kamna ..."
   A ještě jednu, pro mě podstatnou věc. Blíží se doba, kdy si mezi sebou budete vybírat svoje zástupce, kterými jsou kapitán a jeho asistenti. Měli by to být hráči, kterým věříte, kteří se za Vás postaví, kteří Vás seřvou, když něco uděláte špatně, kteří Vás dokážou povzbudit a nabudit a kteří také dokážou pochválit. Není to jenom Céčko nebo Áčko na dresu, ale je to opět, už jednou zmíněná, odpovědnost. Proto se ptám.
     Budete chtít někoho z týmu, nebo někoho, kdo nemá potřebu být s týmem?
     Získáte si u někoho důvěru pro vedení týmu, když s týmem nejste?
Možná jsou to moc dospělý myšlenky, nad kterými nepřemýšlíte a nepotřebujete je ke svému rozhodnutí a jen nad nimi mávnete rukou. Možná už ovšem přišel čas změnit pohled na svoje vlastní rozhodování.
   V současné době jsou přihlášeni: Adam Sirotek, David Jelínek, Láďa Šváb, Mates Jelínek, Kuba Lázňovský, Aleš Sádlo, Jenda Tvrdík, David Jestříbek, Michal Macháček, Kuba Koubský, Dominik Jiráň, Pavel Švejda, Honza Prášek, tzn. většina mužstva.
   Pokud někdo nepojede z rodinných nebo zdravotních, případně sociálních důvodů a bude omluven, tak to samozřejmě plně respektuji.
Ahoj Zdenek J.
   
P.S. od trenéra: Vše co zde Zdeněk napsal, podtrhuji a podepisuji. Třináct účastníků se zdá být docela dost, přesto ve výčtu postrádám několik tradičních jmen a hráčů, od kterých očekáváme, že budou právě tahouny týmu. Nechci zde zmiňovat, co již je výše napsáno, ale opravdu nebudeme opakovat ty samé chyby. Což znamená, dát prostor vzniku skupině hráčů, kteří si z týmového programu vyberou jen to, co se jim hodí a druhé, která víceméně absolvuje vše a ještě tu první má za své lídry. V praxi tedy: kapitán a asistenti budou zvolení na soustředění a pouze z hráčů, kteří se ho budou účastnit. Dále letos nebudeme praktikovat možnost pro hráče, kteří se neúčastní soustředění – chodit pouze trénovat na led. Jestli někdo nemůže na soustředění, protože jede na dovolenou, nebo má brigádu – stejně by nemohl chodit. A jestli má někdo důvod, že se mu jenom nechce, tak se mu přece nechce. Nikoho nepřemlouváme, neprosíme, nevyhrožujeme. Každý máte své priority a tou naší je nekastovat tento tým na ty co musí, můžou a nemusí. Doufám, že si ještě pamatujete z loňska prožitou nepříjemnou zkušenost a především skutečnost, že každý je nahraditelný.
 
 
 

HOT NEWS – DOROST

   Ahoj fešáci.
Kde tedy začít? Snad zlehka připomenout to nejzajímavější z rozjezdu jarní přípravy, ale nejprve jedno důležité upozornění.
-v úterý 26.4. přijde p.Jelínek na trénink a bude vybírat zálohy na soustředění – očekávám 100% účast!!!
-jeho přítomnosti si jinak važte, protože vzhledem k svému workoholismu (pro ty, kteří neznají význam slova, je to lepší než alkoholismu), nemá zatím čas se vyjadřovat k tématům v kabině, i když jsou naprosto neškodná a nemůžou dát sebemenší záminku k překroucení týmovým fabulátorem…i když kdoví.
-Adam je 12 dní po operaci kolena, a tak společnou přípravu vypouští a přesedlal na individuelní trénink, kde si je sám sobě soupeřem i spoluhráčem.
-Aleš nám roste a roste, až z toho má bolavá záda. Takže zatím zaměnil tělocvičnu za ortopedickou ordinaci.
-Erikovi a Rutyšanovi zřejmě vypověděla službu navigace, takže zatím nenašli cestu do kabiny.
-Petr maká jak oteklej, a tak možná překvapivě, ale zcela zaslouženě patří k nejlepším.
-nejoblíbenější část tréninku je bezesporu střelba s pukem, jenž někteří v cuku letu promění na nebezpečného sršně, letícího do prostoru branky – obzvláště, když je za sklem ještě jako terč tvář trenéra.
-David takových sršnů, co umějí pěkně bodnout, již mnoho vyklepal ze své výstroje a zeptejte se ho, jak dlouho takový kousanec bolí.
-nejneoblíbenější část tréninku - výběh na „Rovina“, kdy nezasvěcený pozorovatel nerozezná, zdali já Láďu tlačím, či on mě táhne.
-návrh účastnit se in-lajn hokejových turnajů byl většinou smeten ze stolu a já ubezpečen, že mám skvělé nápady…..
-Láďa na kolečkových bruslích připomínal odpoledne Mr Beana, ale jak po tréninku zjistil – měl špatně nabroušeno.
-Jenda si zcela netradičně neumotal nohy na koordinačním žebříků, a tudíž s posíleným sebevědomím může letos do tanečních.
-novým dýdžejem kabiny se stal Márw, tak jsem zvědavý komu zas co, a kdy spadne na hlavu. Jo aparaturu si dal na Jankovu poličku.
-Láďa tak poctivě posiluje, že suché zipy na své vestě již potřebuje přes bicáky XXXL. Teď mu ji zrovna šije na míru Bauer v Číně.
-velká pochvala a ocenění těm, kteří šli ve čtvrtek na trénink místo na pouť.
-a úplně poslední slova tohoto příspěvku budou věnována – přání hezkého zbytku dne
 
P.S. Při náboru nováčků se malý hokejista ptá trenéra: „A jakou budu mít jako útočník zbraň?”
 
 
 

 TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Jirka Tvrdík
1.Vzhledem k dnešnímu rozhovoru a tvé profesi se musím zeptat. Už jsi byl někdy u výslechu?
Ne.
Ani u manželského?
Ne, ani u manželského. Já jsem jenom vyslíchal.
2.Je o tobě známo, že jsi především atlet - běžec. Co tě na tomto sportu baví?
V současné době mě to již taky tolik nebaví. Ale mě vždy bavili především závody, že jsem mohl dokázat něco sám za sebe a nemusel být na nikom závislej.
3.Jaký je osobně Tvůj největší sportovní úspěch?
Sportovní? Tak to byla atletika, třetí místo v republice na 400 m.
4.Jsi všeobecně známý Slávista. Jak jsi prožíval a komu fandil při našich zápasech s tímto týmem?
Já nejsem úplně zarytej Slávista. Fandím Slávii, ale zde jsem fandil samozřejmě Sršňům.
5.Co bys popřál našemu novému oddílu SK Sršni Kutná Hora do první sezóny?
To je těžká otázka. No hlavně, abychom tu první sezónu úspěšně dokončili a samozřejmě co nejlepší výsledky.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Jenda Tvrdík
1.Jak dnešní patnáctiletí prožívají akt získání občanky?
Já osobně to moc neprožívám a ani ty patnáctý narozeniny mi nepřijdou nijak zvláštní.
2.Chystáš taky nějakou oslavu po vzoru Páji?
No to snad ne!!!
3.Jaký je tvůj hokejový vzor a proč?
Obecně jako jeden hráče ne, ale vždycky když se dívám na nějaký zápas, tak se mi tam někdo líbí a někdo ne.
4.Nedá mi se nezeptat, co děvčata? A kdy spatříme nějaké fanynky v ochozech?
Nóóóóó, tak to je zatím v neurčitu.
5.S ohledem na tvůj loňský úraz, jak se ti zatím trénuje?
Tak tréninky jsou dobrý, akorát já jsem na tom teď špatně s tou fyzičkou, tak to musím dotáhnout. Bylo to lepší. 
 
Michal Macháček
1.Jako benjamínka v dorostu se tě musím zeptat, jak se zde zatím cítíš?
Tak zatím to jde, kluci jsou dobrý.
2.Tvůj brácha byl pověstný svými hláškami a nezaměnitelným humorem. Můžeme se těšit, že budeš pokračovat v jeho stopách?
Já myslím že jo, něco jsem od něj pochytil.
3.Na jakém postu by si chtěl nejraději hrát?
To nevím, asi útočník, protože mě to tam nějak baví víc než v obraně.
4.Co zatím říkáš tréninkům v dorostu?
Jo, tréninky mě baví.
5.Jak oslavíš své narozeniny?
No, to ještě nevím.
 
P.S. Rozhovor s Alešem se uskuteční až po jeho uzdravení a návratu zase mezi nás.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 

Láďa Šváb
1.Už jsi někomu poskytoval interwiev?
Ne, asi ne.
2.Co se ti jako první vybaví při vyslovení Sršni Kutná Hora?
Asi že vyhráváme, že jsme nejlepší.
3.Jak by probíhal tvůj ideálně prožitý den?
Doma v posteli.
4.Kdybys měl tu možnost, co bys konkrétního změnil ve fungování našeho týmu?
Asi nic, myslím že je to takhle dobrý.
5.Chtěl by sis zahrát v jednom týmu s bráchou?
No, ale jo, abych ho něco naučil.
 
Pavel Švejda
1.Chtěl by si hrát v jedné lajně se svým bráchou?
Tak nějak bych chtěl, ale podle mě by jsme se spolu neshodli. Takže kdyby to jeden po.ral, bylo by to naprd a doma by mi to dal pěkně slíznout. Ale tak docela jo.
2.Dá se, dle tvého názoru, nějak popsat rozdíl mezi fotbalem a hokejem co se týká atmosféry v kabině či na hřišti?
No tak na hřišti je to hodně podobný, ale v kabině, protože jsem tady byl teď mladší, tak jsem byl takovej tichej. Ve fotbale si ale docela dovoluju na ty menší, protože na to mám a chci si to trochu užít.
3.Sparta nebo Slávie?
Sparta.
4.Který soupeř je tvůj nejoblíbenější a opačně?
Tak neoblíbená je Vlašim, protože tam mě s.re ten dlouhovlasej útočník už od starších žáků. Nejoblíbenější asi možná Velký Popovice, protože tam dávám docela góly. To tedy nechci machrovat, ale daří se mi na ně. Musím se pochválit.
5.Kdo z tvých spoluhráčů v kabině tě spolehlivě pobaví a čím?
Určitě Dominik Jiráň, protože ty jeho vtípky to se nedá nesmát se. A když tady byli ty starší, tak Martin, protože na sebe měli dobrý kecy.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

   Protože se celá naše hokejová krajina úplně od základu překopává a konečně se chystají aspoň některé změny, po kterých mnozí dlouho volali, i já se rozhodl pro malou inovaci na těchto stránkách. V letošní sezóně dostanou naši oslavenci dárkem možnost se mediálně prezentovat v malém rozhovoru. Doufám, že přimhouříte oko nad mými rétorickými schopnostmi, které jsou někde na úrovni učně a i tak se Vám tato forma známé rubriky zalíbí a budete ji pravidelně sledovat.
Mates Jelínek
1.Adam po přečtení letošního hodnocení prohlásil: „Dobrý, ale na Matese jsi byl moc přísný“. Co říkáš na hodnocení ty?
No, nic moc. Hahahahaha. Já jsem četl tedy jenom moje, protože jsem se k tomu nějak nedostal, ale nic moc.
2.Jaký titulek by sis o sobě v novinách rád přečet?
„Dal góla“. Hahahahaha. „Nepo.ral to“. Hahahahaha.
3.Řekni mi první tři věci, které tě napadnou, bez kterých bys nemohl existovat?
Vzduch, jídlo, hokej.
4.Máš nějaký speciální předzápasový rituál?
Ne. Hahahahaha.
5.Číslo tvého dresu je od nepaměti 16. Proč právě tohle číslo?
Já nevím, na mě to nějak padlo. Hahahahaha.
 
 
 

4.4.2011 V 17.30 NA ZS – TO JE TEN ZLOMOVÝ OKAMŽIK

   Pro většinu z Vás skončila loňská sezóna již před několika týdny. Venku je většinou krásné počasí a mnozí přemýšlí, zda má vůbec cenu v tomto období trénovat. Rád bych Vás tímto příspěvkem motivovat k tomu, abyste opět posunuli svoji výkonnost o něco dál a vrhli se do tréninkového procesu s nezbytnou chutí a zápalem.
   Jarní příprava není mnohými zrovna moc oblíbená etapa hokejového roku. Chybí především zápasový program a s ním spojená motivace. Proto jediné, co všechny cílevědomé sportovce žene vpřed, je snaha o zlepšení stávající výkonnosti pravidelným a systematickým tréninkem. Věřte, že právě v tomto období je možné co nejlépe posunout její hranice a odstranit slabiny, které vás limitují v soutěžním zatížení. Ale mělo by se také říci, že to nejde bez tréninkového řádu, pravidelnosti a nasazení. Zkrátka, když to budeš dělat na půl plynu a polevíš, budeš polevovat vždycky …
   Za sebe mohu slíbit, že se budu snažit připravovat pro Vás co nejkvalitnější tréninky, sledovat a aplikovat nové trendy sportovní výchovy, udržovat pohodovou náladu a rozpoutat ve vašich srdcích hlad po úspěchu, který představuje obrovskou energii, která může smazat výkonnostní rozdíly a udělat ten jeden zásadní krok navíc. Krok rozdělující dva břehy - prohru a vítězství - základní princip lidské činnosti, vynálezu zvaného „SPORT".
 
 
 

PÁR SLOV ÚVODEM…

   Přestože se náš web stává stále populárnějším a jeho denní návštěvnost značně přesahuje počet hráčů týmu, kterým je především určen, není samozřejmě potřeba překládat články do několika světových jazyků. Ale proč si na úvod nového sportovního roku neudělat radost aspoň nadpisem. 
   Tyto stránky slouží k informování hráčů, rodičů, přátel ale i široké veřejnosti o tom, jak si chlapci vedou, co je čeká a vůbec k prezentaci jednoho hokejového teamu. Věřím a udělám maximum proto, aby naše hra korespondovala s moderním pojetím hokeje a zároveň zůstala fair play. Za mottem tohoto týmu můžeme najít jak skloubení lásky k nejrychlejší kolektivní hře světa, zdravou soutěživost, kamarádství, ale i úctu s hrdostí reprezentovat náš oddíl, naše město.
   Kvalita stránek je samozřejmě přímo úměrná možnostech a znalostech jejich tvořitele. Buďte tedy prosím shovívaví ve své kritice. Nejsem žádný profiwebmaster, ale budu se snažit, aby Vás stránky dostatečně informovali, trochu pobavili, pravidelně se aktualizovali a obsah vítězil nad formou. Budu rád za každou Vaši připomínku, dobrý podmět, informaci a návrh, který by tu neměl chybět, a proto vyzývám ke spoluúčasti všechny hokejové borce, rodiče i neznámé čtenáře.  Jestli má tato snaha smysl, anebo čas strávený u počítače do pozdních nočních, někdy i ranních hodin přichází vniveč, rozhodujete pouze vy svojí návštěvností, zájmem a názory.
 

 

TOPlist