Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

2017/2018

VÍTEJTE NA TÝMOVÝCH STRÁNKÁCH 3.- 4.TŘÍDY SK SRŠNI KUTNÁ HORA - SEZÓNA 2017/2018
 
 
 
 
POSLEDNÍ ZVONĚNÍ
 
   Ano je to tak. Sezóna 2017/18 už pomalu předává službu sezóně 2018/19 a je tedy čas na úplně poslední příspěvek a pozvánku na naší hokejovou rozlučku. Tuto sobotu, kdy naskočí v kalendáři pro milovníky sudých čísel krásné datum 28.4., v 10.00 hod. začne v kuželně u Sokoláku oficielní rozlučka naší kategorie. Na programu bude krátké zhodnocení skončené sezóny, předání sportovních cen a informace o jarní přípravě a začátku sezóny příští. Další společnou aktivitou bude kuželkové klání a zvány jsou úplně všechny děti i dospělí. Podmínkou účasti je ale donesení vhodné sportovní obuvi na přezutí (jako do tělocvičny)!!! Následovat bude časově neomezená volná zábava s možností využití hřiště na Sokoláku ke sportovním aktivitám a v neposlední řadě také hromadné hodování. Obavy o dehydrataci organismu či jeho hladovění mít nemusíte, postaráno o Vás bude řádně. Limo rozlívané, pivo točené, kýta z grilu a sladká tečka na konec. Ta tedy jen pokud maminky něco donesou.
   Nakonec ta méně příjemná věc. Vybírat budeme 200,- Kč na hráče, ze kterých bude uhrazen pronájem kuželny a náklady na občerstvení. Sebepočetnější doprovod je již zdarma, a tak vezměte s sebou rodiče, sourozence, přátele, fanoušky.... bude to za jedny peníze.
   Z toho všeho pramení, že budu opravdu rád, pokud si uděláte čas, pořešíte své koníčky, propustky, rodinné oslavy a přijdete posedět, pokud zdraví dovolí i trochu zasportovat, pokecat, popít, zasmát, ale hlavně si to užít.  
 
P.S. Všem stálým i občasným čtenářům našich stránek děkuji za přízeň a těším se, že se setkáme i v příští sezóně, která již začíná jarní přípravou příští středu 2.5.2018 v 16.00 v kabině na ZS. Ovšem o tom až příště a již na stránce s nadpisem „Sezóna 2018/2019“. Všem přeji krásné jarní (nebo už letní?) dny.
 
 
 
HODNOCENÍ JEDNOTLIVCŮ
 
   V každé kolektivní hře, hokej nevyjímaje, je základem úspěchu vždy a především TÝM. Neboli, má-li vše fungovat, musí hráči držet pospolu a doplňovat se jako dobře seřízený stroj, v němž i to nejmenší kolečko má svou nezastupitelnou funkci, aby se to velké kolo mohlo správně točit. Je tak jasné, že každý opravdový tým má své lídry, tahouny a šikuly, ale nikdy se neobejde bez dělníků ledu, bojovníků, psů obranářů a zarputilých srdcařů. A proč o tom mluvím? Jako každý rok po právě ukončené sezóně zveřejňuji i své hodnocení jednotlivců. Předesílám ale, že se jedná pouze o mou subjektivní interpretaci, snažící se zohlednit rozdílný somatický vývoj každého dítěte, jeho osobitý potenciál, charakter i určité pohybové a herní předpoklady a dovednosti. A tak aby nevznikly nějaké nejasnosti, nesestavoval jsem žádný podrobný a přesný žebříček podle vstřelených branek či počtu asistencí, ale jen jsem hráče seřadil podle abecedy. Už takhle má člověk nepříjemné pocity z poukázání na některé věci, zasluhující vylepšení a změnu, či z dotčení rodičů, kteří si vezmou má doporučení osobně jako urážlivou kritiku. Ještě to tak, abych určoval medailisty v disciplíně, ve které objektivně stejně řadit nejde, a vyvolával tak třeba řevnivé potyčky mezi čtrnáctým a patnáctým v pořadí! Myslím, že nemá smysl přikládat těmto věcem větší váhu než je zdrávo a koneckonců, my přece víme, kdo ty góly většinou dával, kdo hlavně nahrával, ale taky víme, že bez ostatních kamarádů by to nikdy ti nejlepší sami nedokázali…
 
Matouš Bajer
Po sportovní stránce byl pro mě jedno z nejmilejších překvapení minihokejové části sezóny. Velmi dobrý na bruslích, slušná práce s hokejkou i střela, všestranně pohybově šikovný - zkrátka jeden z největších výkonnostních posunů a za mě „skokan podzimu“. S hrou na velké se ale trochu vytratil, jakoby se na větším prostoru zatím ztrácel a hledal tam herní přehled. Jeho výkony v tréninku byly často odlišné jak den a noc. Když měl den, šlo mu to moc dobře a makal jako šroub. Jindy byl ale naopak naprosto nepřesvědčivý a bez snahy udělat rychlejší krok. V kabině patřil tento usměvavý klučina mezi ty, co se rádi slovně projevali, vtipkovali a často tak přispíval k dobré atmosféře v kolektivu a své oblibě mezi spoluhráči. Někdy však nepochopitelně provedl neuváženou vylomeninu bez ohledu na to, jaký dopad bude mít na ostatní. Ve hře pak snadno podléhal emocím a nechal se zbytečně vylučovat a vyprovokovat k vznětlivějším reakcím. Když pak vychladl, okamžitě ručkoval zpátky po Ariadnině niti své nerozvážnosti a s upřímnou lítostí se omlouval, leč jak praví klasik, hloupá slova jednou vyřčená se jen těžko dají nacpat zpět do neposedných úst a hloupé skutky nejde vrátit zpět. A tak bych chtěl od něj v příští sezóně v tréninku pokud možno víc soustředěnosti a poctivého nasazení a ve hře víc rozvahy a přehledu.
 
Tomáš Břinčil
Technicky a rychlostně nejlepší bruslař týmu, jehož výkonnost ale byla tak trochu podobná sinusoidě. Její výkyvy zatím neumím bohužel odhadnout ale především ani moc ovlivnit. A tak byl Tomáš někdy v zápase jen krasobruslař s hokejkou s vysokým úchopem, bez síly, důrazu a efektivity v osobních soubojích a neochotou hrát pod časovým i prostorovým tlakem se soupeřem na zádech. Jindy ale naopak hrál naprosto famózně, sebejistě a patřil k nejlepším na ledě. Inu rébus, na který by zaručené řešení hledal těžko i koumák Láďa Hruška s ptákem Loskutákem. V minihokejové části měl skvělou produktivitu, na kterou ale na velkém kluzišti tak úplně nenavázal a střelecky se začal trochu trápit. Herně vytvořil výborně se doplňující dvojici s Pepou. Jejich spojením vznikla vyšší hodnota než prostý součet, ač jejich pojetí hokeje, v úhlu pohledu i v míře hráčského stylu bylo odlišné, přece se dotýkali téhož, a proto celek (aspoň v mých očích) držel tak dobře pohromadě. Tedy jen do té doby, pokud Pepa hrál jako Pepa a Tomáš jako Tomáš. V druhé části sezóny jsem měl totiž pocit, že Tomáš začínal víc a víc kopírovat styl Pepy, a to pak často končilo ztrátou puku místo rozehrávky. Co se týká tréninků, tak byl Tomáš 100% poctivec, který nikdy nic neošidil a svým přístupem a pohodovým vystupováním v kabině mohl být mnohým příkladem.
 
Daniel Dostál
Vzhledem k tomu, že hokej nebyla jeho jediná volnočasová aktivita a mezi nimi asi ani ne ta hlavní priorota, tak byl spíš takový návštěvník, než nějaká pravidelná součást kabiny. Díky tomu (samozřejmě tam byly i nemoci) měl nejvíc tréninkových absencí z celého týmu, a to se pak výkonnost jen těžko posouvá výrazněji kupředu. Nicméně pokud hrál, tak s chutí a velkou snahou, kterou se snažil eliminovat svůj dovednostní odstup od soupeřů. V herní spolupráci zatím ovšem tak trochu plaval na náhodu a jakoby stále hledal cestu, jak se to vlastně hraje. Danda má zkrátka hokej jen jako kroužek a nemá ani potřebu zúčastňovat se většího počtu zápasů – respektuji to, pokud i on bude nadále respektovat z toho plynoucí postavení v hierarchii týmu.
 
Josef Dvořák
Pepa je hokejista, který hokej snídá, obědvá i večeří a brusle má přirostlé jak k srdci, tak k tělu. Letos posunul hranici svého individuálního výkonu v hokeji do úrovně nedosažitelnosti a s přehledem opanoval naši tabulku produktivity včetně několika dalších individuelních statistik, což jen dokazuje, jak významným článkem našeho týmu byl. Skvělý bruslař, který vždy udělal pár rychlejší kroků než jeho soupeři. Jeho hra byla založena na vířivém celoplošném pohybu, při němž se dostával svým absolutním nasazením do mnoha brankových příležitostí, které dokázal zakončovat výbornou střelou či rychlou kličkou. Nebyl ovšem ani lakomý a mnoho puků rozdal i svým spoluhráčům a zejména pak Tomášovi. Jeho největší slabinou byla a zatím stále zůstává vlastní hlava a frustrace z neúspěchu, chyb a neproměněných šancí. A to jsme pak mohli být svědky všech fází jeho tradiční psychické neodolnosti, která začínala boucháním hokejkou, dále pokračovala osočováním sám sebe a vrcholila ostentativním nezájmem o hru. Velká škoda a velký problém, který je skutečnou trenérskou výzvou a ořechem k rozlousknutí.
 
Kamil Hladík
Je prvním z prvoročáků, který se projde po forbíně letošního hodnocení. Fyzicky a bruslařský patřil mezi svými rovesníky k nejlepším, ovšem herně se pohyboval spíš u dna svého dovednostního potenciálu. Se zbytečným respektem a na můj vkus málo, se zapojoval do soubojů a většinou jen číhal na odražené puky a přihrávky od spoluhráčů. Zde ovšem uplatňoval své největší přednosti – správná volba místa, či čich na branky (jak kdo chce) a dobré zakončení, díky nimž patřil k nejlépe bodujícím prvoročákům. Nicméně i tak by bylo potřeba, aby našel víc osobní odvahy pro svou vlastní hru a neváhal vzít kotouč a něco s ním udělat, místo jen laciného odpálení. Kamil má totiž určitě na víc, než letos předvedl, a tak si budu muset spolu s jeho spoluhráči, mezi kterými je velmi oblíben, počkat na herně sebevědomějšího Kamila do další sezóny.
 
Adam Hykš
Patřil mezi pracovité hráče, kteří chtěli a dávali věci maximum bez rozdílu, jestli jsou v tréninku nebo zápase a s takovými je vždy radost pracovat. Dělník ledu jak z učebnice a přestože postavou je nevelký, nikdy se nebál kontaktní hry a právě zde zúročil i svou největší přednost – bojovnost a vůli. Bylo až k nevíře kolik energie jaderného reaktoru a entusiasmu může být v takovém malém človíčkovi a s jakou vervou dokázal odehrát každé své střídání. Největší rezervy má zatím v obratnostním bruslení a zakončení, ale v jeho případě určitě není problém nedostatky postupně odstraňovat, protože je typem  hráče, který je ochotný na sobě poctivě pracovat.
 
Ladislav Janeček
Láďa je především velký bojovník, který hraje s chutí, rád dává góly a dává jich i poměrně hodně, ale zároveň trochu přehlíží spoluhráče a puk je pro něj občas hračka, kterou nerad půjčuje. Má stále velké rezervy ve fyzičce a především v celkové pohyblivosti, a proto někdy rychlejší a mrštnější soupeři kolem něj jen tak proletí. V jeho případě je zlepšení především otázkou tréninkové docházky a troufnu si tvrdit, že i shozením pár kil. Jenže Láďovi suchá příprava moc nevoní (jarní a letní vypustil úplně a do tělocvičny chodil taky pomálu). Což nic proti tomu, vše co děláme je dobrovolné, ale kontrastuje mi to s nároky a řečmi jak moc by chtěl hrát. Jenže bez tréninku a větší píle na sobě pracovat ještě žádný kvalitní hokejista nevyrostl. Uvidíme, jak to bude s jarní přípravou letos…
 
Jakub Jelínek
Kuba byl pro mě jedno z příjemných překvapení letošní sezóny a tak trochu mimořádný úkaz. Kluk, který má v atletismu zatím velké rezervy s gymnasticko-obratnostními cviky se hodně pere - a přesto je to „hráč“. Hráč, který je šikovný a silný na puku, dobře vnímá a reaguje na hru, vyniká v osobních soubojích a soubojích hůl-hůl. Zpočátku mu chyběla trochu větší chuť do kombinace, ale postupem času si to již hlavně s Kryštofem dokázali pěkně strčit. Nasazením, chutí a vůlí s přehledem kompenzoval svojí menší fyzickou vybavenost, přesto na férovku přiznávám, že jsem měl obavy, jak to na velkém kluzišti bude dávat. A že to zvládal docela dobře, snad dostatečně potvrzují jeho pravidelné nominace do „A“ týmu. Je proto škoda, že se v závěru sezóny hodně potýkal s nemocemi a moc toho nenahrál. Nicméně myslím, že tento hodný poctivec, působící vyrovnaným a pohodovým dojmem je jeden z největších adeptů na lídra svého příštího týmu.
 
Štěpán Jelínek
Je všestranně vyspělý a technický hráč. Fyzicky silný, schopný hrát rychle, tvrdě ale i chytře, chápat záměry spoluhráčů, plnit odpovědně obranné úkoly a zároveň i tvořit hru a podporovat ofenzívu se snahou o zakončení. Jeho oblíbenost mezi spoluhráči a schopnost empatie je až zarážející a asi nejvíc jí ilustruje poměrně jednoznačná volba kapitánem. Pro Štěpána odpovědnost za tým, nebyl prázdný pojem, i když místo proslovů v kabině se cítil přirozeněji v poloze osobního příkladu. Letos se z něj stal i náš nejproduktivnější bek, přesto zůstal jistota a alfa a omega naší defenzivy. Když k tomu připočtu skvělé bruslení, dobré vedení kotouče, cit pro přihrávku a zakončení, tak by mohl být obrázek tohoto v dobrém smyslu nenápadného hráče kompletní. Nicméně ani on se někdy nevyvaroval individuelních chyb a v důležitém zápase na turnaji v Turnově nám ukázal nejen prvotřídní minelu, kterou daroval soupeři kontaktní gól, ale především neskutečnou reakci, která dokládá jeho pohodovou povahu. Žádné bouchání hokejkou, žádná frustrace, žádné výmluvy na cokoliv, ale jen s lehkým úsměv: „Já vím. Ale co, stalo se“. Takovému hráči není potřeba v tu chvíli nic říkat. On si uvědomuje, co udělal špatně a vy zase víte, že příště to již neudělá, ale především hned příští střídání s čistou hlavou a elánem opět naskočí do hry a bude makat naplno dál a jakoby nic.
 
Matouš Klouček
I když občas podlehnu dojmu, že už ho docela dobře znám, brzy zjistím, že každý trénink, každý jeho zápas přináší novou lekci. Někdy příjemnou z jeho snahy, technických dovedností a chuti hrát. Jindy naopak trpké chuti z jeho vágnosti až zpruzelosti. A přitom je to kluk, který má pohyb a kreativní hru přirozeně v sobě. Inu záhada, která by zaskočila i Dänikena. Nicméně tento rok zaznamenal pozoruhodný vývoj a mám pocit, že se posunul o řádný kus dál. Během suché přípravy, zřejmě s vidinou dostat se do áčka, na sobě pracoval opravdu poctivě a jeho výsledky v testech byly výborné. Jenže s přechodem na led přišel problém. Rychlost, kterou měl bez bruslí i s bruslemi, ztrácel v okamžiku kontaktu s pukem, kdy začal trestuhodně váhat. Jeho start, první tři kroky a bruslení po převzetí přihrávky připomínalo rychlostí cikánský kolotoč. Zlom ovšem přišel s přechodem na velké kluziště a především s vyzkoušením postu obránce. Najednou jako by hru mnohem líp viděl, správně se rozhodoval a především hrál velmi tvořivě a sebevědomě. Pravda, občas chyběla včasnější přihrávka při zakládání útoku, ale jinak jako by mu post ofenzivně laděného obránce byl ušitý na tělo. A to je to přitom chlap tintítko, na kterého když sedne blecha, tak mu zlomí tři žebra. Přesto, pokud na sobě bude během suché přípravy opět poctivě pracovat a především pak na ledě trénovat a hrát s chutí jakou předváděl v závěru sezóny, věřím, že i v mladších žácích má šanci dostat se na tomto postu do základní sestavy.
 
Jakub Komárek
Kuba je technický, kreativní hráč až taková hračička s pukem. Jeho dravost a nebojácnost v kombinaci s hokejovým umem a šikovnýma rukama je velmi účinnou zbraní. Těžko se obírá o kotouč a na pětníku se dokáže uvolnit a zamotat hlavu soupeři. Bohužel je taky hráčem, na kterém je velice vidět každá tréninková pauza, čímž jen potvrzuje, že svalová paměť není věčná a musí se permanentně procvičovat. A Kuba těch absencí měl letos bohužel hodně, což se projevilo jak v jeho bodovém vyjádření, tak především v občasné nevyhranosti. Moje očekávání z jeho výkonů a především celkového hráčského posunu tak bohužel nebyla zcela naplněna. Přesto si odvedl své a nebýt tréninkových absencí, věřím, že by nám ukázal ze své hry a dovedností mnohem víc. 
 
Jiří Koubský
Letos šel hodně do sebe, co se týče tréninkové kázně a ofenzivní aktivity v zápasech. Ale nebylo to hned a automaticky. Několikrát musel být řádně vyplísněn a odeslán z ledu na střídačku, nebo jako na turnaji v Kolíně předčasně do kabiny. Nevím, jestli je důvodem tento nekompromisní přístup, či se zem zachvěla, ale během podzimu jsem v jeho přístupu začal pozorovat změnu k lepšímu, cítil jsem z něj chuť hrát a zlepšovat se, což se projevovalo i větší snahou a dravostí směrem dopředu. A tak při globálním pohledu zpět jsem s jeho výkony spokojen. K tomu měl i nejlepší tréninkovou docházku a odehrál prakticky celou sezónu bez nějakého většího zranění a nemoci. Jeho největší rezervy jsou zatím v obratnostním bruslení a především stále v technice střelby a zakončení. Proto byl jen sváteční střelec, který nepůsobil tolik nebezpečně pro gólmany soupeřů. V jeho případě je ale další zlepšování jen otázkou, zda setrvá v nastoupené cestě a poctivém drilu tréninkových cvičení. Rozhodně má předpoklady a šanci patřit k pilířům sršní obrany i v mladších žácích. Uvidíme – má to ve svých rukách. Jinak Jirka je pohodový veselý kluk, který rád baví své okolí, což mu jde velice dobře. Ovšem pokud získá pocit (a ten získává velice často), že všichni okolo faulují a nehrají fér, tak uklidnit ho, je jako pokoušet se pinzetou vytrhat obočí gorilímu samci v říji. Jirka je zkrátka dobrý hráč, který když odloží některé své zbytečné manýry a plně věnuje všechnu energii hře a tréninku, může se stát výborným.
 
Vojta Krištof
Když se řekne Vojta, tak se mi vyjeví malý mudrlant, který je neustále dobře naladěn, veselý, kamarádský a dětský bezstarostný. Který se snaží, vše co dělá, dělat poctivě, nejlíp jak umí a na doraz svých současných možností, i když po fyzické a rychlostní stránce to zatím občas na některé soupeře i tak nestačí. Ovšem to nevadí, protože ten jeho přístup a chuť je ten nejlepší základní kámen, na kterém se dá dobře stavět a očekávat s věkem zasloužené zlepšení. Oproti tomu jeho silná stránka už dnes je styl jeho hry, kdy se snaží hrát s pukem. Samozřejmě, že o něj i mnohokrát přišel, ale !!!nikdy!!! ho jen bezhlavě neodpálil. Super – jen tak z něj totiž může jednou vyrůst kreativní a sebevědomý hráč.
 
Kryštof Lhoták
Zde je situace poněkud zamotanější. Rozhodně všesportovně talentovaný hráč, který po výborné jarní přípravě nazouval brusle s hodně vysokou cenovkou. Určitě nezklamal, ale na ledě už jeho dominance nebyla z počátku tak výrazná. Nicméně poctivě trénoval a působil stále se lepšícím dojmem. Svůj výkonnostní vzestup potvrzoval i s přechodem na velké hřiště a svými výkony si zasloužil možnost pravidelně nastupovat s „A“ týmem. Dobré výkony a slušnou produktivitu pouze občas zastínily okamžiky, kdy nejistota a obavy ze všeho nového mu trochu naháněly strach a slzy do očí. Naštěstí nohy ani ruce mu to nesvazovalo. Jeho přednostmi jsou: výborná pohybová vybavenost, dobré bruslení, práce s pukem a ofenzivní ladění. Směrem na bránu soupeře mu to táhlo čím dál víc a lépe, horší již to bylo ale s vracením a plněním obranných povinností. Přesto ho opravdu musím pochválit a věřím, že se může jednou stát nadstavbovým hráčem plným sebevědomí, se schopností táhnout svůj tým. Bude k tomu ale potřebovat vnitřní klid a pohodu bez zbytečného stresu a křiku.
 
Petr Malina
Není tak úplně čistokrevný kutnohorský Sršeň, protože k nám v průběhu sezóny přestoupil z Čáslavi. Nicméně i za ty dva měsíce se poměrně dobře etabloval do soukolí naší kabiny. Za většinou hráčů zatím ztrácí především v bruslařských dovednostech, protože začal s hokejem přeci jen později než oni. Přesto se mu nedá upřít snaha a chuť se zlepšovat, což mu usnadňuje i jeho pohodové a vstřícné chování v kolektivu. Víc si zatím netroufnu hodnotit a uvidíme, co bude dál a jak se bude posouvat jeho výkonnost. Lehké to mít rozhodně nebude, nicméně, pokud se chce, jde všelico.
 
Matěj Mimra
Matěj je šikovný a sebevědomý sportovec, který nerad hraje druhé housle. Touží trávit co nejvíce času na ledě, být co nejvíc vidět a dávat i co nejvíc gólů. Rád by toho ale dosahoval tou pokud možno nejpohodlnější cestou a bez moc velké námahy. A přitom je to dynamický hráč s velkým potenciálem, který vyniká především rychlostí a přímočarostí. Jeho herní projev je zatím hodně neučesaný, rozevlátý a v jeho podání se z hokeje občas stává sport jednotlivce a nikoliv kolektivu. Mně tak letos udělal radost především několika výbornými koncovkami svých akcí, kdy se neunáhlil jen k nějakému ledabylému plácnutí do puku, ale buď gólmana výborně vymíchal, nebo přesně zakončil. Na druhou stranu mě mrzelo, že při jakémkoliv tréninkovém soupeření si vybrat vždy slabšího soupeře, aby v pohodě zvítězil. No, a pokud mu já určil vyrovnaného nebo silnějšího, tak to občas vzdal. V jeho případě tak někdy platilo staré rčení, o tom, že když se nechce, je to horší než když to nejde. Matěj je ale rozhodně nadějný hráč s výbornými tělesnými propozicemi, který když bude víc poctivě chtít, trochu posune svůj práh bolesti a bude schopen svoje ego podřídit potřebám kolektivu, může se stát platným hráčem mladších žáků.
 
Miroslav Nekvinda
Byla to jeho úplně první hokejová sezóna, kdy se Míra především snažil odmazávat bruslařský handicap, zaviněný svým pozdějším začátkem. Že je to možné a jde to, jsem v minulosti několikrát zažil. Je k tomu ale zapotřebí ohromná chuť, snaha a dotyčný musel být ochotný pracovat víc, než bylo obvyklé u ostatních, a to Mírovi v tréninku chybělo. Nemůžu se bohužel oprostit od slov, že někdy to spíš bylo bez zájmu a nasazení, a tak výkonnostní progres nebyl zdaleka takový, jak by bylo potřeba. V zápasech pak bez kvalitnějších dovedností působil trochu ztraceně až bezradně. Nechci tím vůbec házet flintu do žita, ale pokud bude Míra chtít pokračovat, tak pro zlepšení tohoto stavu bude v prvé řadě zapotřebí větší nasazení a zaujetí.
 
Adam Němec
Je úplně poslední přírůstek mezi Sršni. Co ale říct k tomuto sympatickému nováčkovi, který začal pravidelně trénovat až těsně před koncem sezóny a zahrál si jen několik přáteláků? Sám nevím. Pro mě je Adam zatím příliš neprobádaným hráčem, jehož čas ukázat se přijde až během příští sezóny. Budu se snažit mu co nejvíc pomoc, ale to hlavní břímě bude jenom na něm. Hokejové dovednosti se dají u mnohých natrénovat, ztráta pozdějším začátkem dohnat, ale bez poctivosti, elánu a ochotě posunout tuto činnost i přes velkou časovou náročnost v hierarchii svých priorit na jednu z nejvyšších příček, to jde jen těžko.
 
Samuel Nevole
Z mého pohledu Samova nejlepší sezóna, kdy odčapal spoustu parádních zápasů. Můžeme samozřejmě dlouho spekulovat, co tkví za jeho vzrůstající formou. Za mě si myslím, že je to především jeho zvýšený zájem, zaujetí a pak kus práce udělala i konkurence. Ano, momentálně máme 3 gólmany a z mého pohledu si tuto situaci nemohu vynachválit. A Sam, který byl občas zvyklý, že prostě bude chytat, i když to na tréninku jen odstál, nebo nebyl vůbec, tak s touto novou situací brzy pochopil, že automatická nominace nebo čas v zápase padl. Chytáš - na co máš, nebo minimálně na co se snažíš. Je to asi drsné, ale reálný život není jiný a Samovi, jak vidno to prospělo víc než domlouvání a motivační pohovory. Kluci měli 3 týmové tréninky týdně + možnost chodit na střídačku na čtvrtý s mladšími žáky a samozřejmě v pondělí potrénovat dovednosti na gólmanském tréninku. Možnost zlepšit se, pokud měli zájem, tak byla dostatečná a bylo to jen na nich. No a Sam určitě nezahálel, zlepšoval se a já měl konečně pocit, že ho to i opravdu baví a chce. Největší kvalitativní posun doznala jeho celková pohyblivost v brance, brankařské bruslení, vybruslování střeleckých pozic a práce s hokejkou. V té si troufnu dokonce tvrdit, že je i momentálně z našich gólmanů nejšikovnější. Samozřejmě prostoru ke zlepšování je stále dost (občas dostává laciné góly při předsunutí hokejky v rozkleku, kdy o ní i lehký puk nabere výšku, a protože zákrok nezajišťuje lapačkou, končí pak v brance), ale pokud Sam z letos nastoupené cesty nesejde, máme se na podzim všichni na co těšit.
 
Dominik Rejnek
Vzhledem k tomu, že byl prvoročákem, je pochopitelné, že za některými hráči fyzicky a dovednostně ztrácel. Ovšem dravost v kombinaci s urputností byly v jeho podání velmi účinné zbraně. V první části sezóny mu chyběly kvalitnější dovednosti – především bruslařské a lepší herní přehled. Proti průměrným týmům si odehrál svoje a vždy se snažil hrát maximum, ale proti top soupeřům to už nestačilo a nestíhal. Nicméně jeho výkonnost se pozvolna lepšila a v závěru sezóny byl pokrok na tomto poli nepřehlédnutelný. Přesto byl spíš lepší v defenzivní činnosti než ve vytváření hry. Problémem Dominika je někdy neposedná až divoká povaha, díky níž měl občas i kázeňské problémy. Nebylo to ale nic ve zlém, naopak, on chtěl přirozeně všechny bavit a zaujmout, a tak občas prováděl v kabině pěvecká vystoupení, doplňovaná tancem šíleného derviše. Bohužel svou roztěkanost si někdy přenášel i do tréninku, a to už problém byl. Dominik je totiž šikovný kluk, který se musí ale hokejově dál rozvíjet a zrát, což bez zodpovědnějšího a soustředěnějšího přístupu k tréninku nepůjde tak rychle, jak by bylo potřeba.
 
Jan Sadílek
V neskutečně krátkém čase vyrostl z kluka (dvě sezóny!!!), který stál poprvé na bruslích ve výborného gólmana, který nemusí nikoho přesvědčovat o svém vztahu ke sportu a hokeji. Svým přístupem (na suchu i na ledě, v tréninku i v zápase) a schopností plnit pokyny trenéra, může jít mnoha klukům skutečně příkladem. Například i ten krátký čas před zahájením tréninku, kteří mnozí využívali k blbostem a kočkování, se Honza zahříval u mantinelu rozkleky a slajdy. Během samotného tréninku pak byl soustředěný a neodfláknul jediné cvičení. No a pak se taky zajímal. V podstatě po každém zápase se ptal, jak mu to šlo a co udělal dobře a co zase ne. Zkrátka na sobě neustále pracoval, a to je jediný možný přístup, při kterém věkově pozdější začátek hokejové kariéry nemusí automaticky znamenat nepřekonatelný handicap.
 
David Staško
Je hráčem, do kterého jsem před sezónou vkládal velké naděje, protože se mi na konci té minulé hodně líbil a v rámci jarní přípravy i výrazně zkvalitnil svoji střelu. Na prosazení do áčka to sice nebylo, ale v béčku patřil k dominantním hráčům a především díky své statné postavě a dobrému bruslení jezdil mezi soupeři občas jak na hodech. Na velkém kluzišti ovšem jeho výkony nebyly zcela podle mých představ a po slibném začátku mi přišlo, že měly sestupnou tendenci. David je hráčem, jehož výkonnost a hokejové dovednosti zatím oscilují někde kolem průměru. Ve hře se to projevuje tak, že proti slabším soupeřům se dokáže prosadit, ale s těmi lepšími má zatím problém. Ovšem ten největší je vyvolat v něm ochotu jezdit v zápase na plno. David nemá momentálně ideální fyzičku, ale pokud odehraje střídání na svém funkčním maximu a na střídačku se vrátí v potu tváře – je to většinou dobré. Bohužel není to pokaždé jeho doména, a když k tomu ještě jeho nenálada nabere grády, tak umí neustálými průpovídkami na ledě i na střídačce zapříčinit atmosféru hustší než před finanční krizí na Wall Street. David je prostě dobrý hráč, ale energii, kterou plýtvá na nekonečné komentáře, by měl soustředit na svůj výkon.
 
Pavel Tvrdík
Pavel je nesmírně ambiciózní sportovec, pro jehož sportovní „JÁ“ je nejžádanějším oceněním, být herně viděn a plnohodnotně se naplňuje v akci samotné. On má prostě sebedůvěru v krvi, je součástí jeho existence a je v tom to ohledu jiný, než většina jeho vrstevníků. Pravdou však je, že mu taky pomáhá a v krizových situacích zápasu psychika rozhodně nelimituje jeho výkon a je schopný vzít zodpovědnost na sebe. Nicméně cesta letošní sezónou byla pro něj bohužel trnitá a proložená nepříjemným zraněním. A přitom začala téměř ideálně. Jarní příprava, soustředění, první tréninky na ledě – super. Pak ale přišel úraz na motorce, dlouhá rekonvalescence a nejistota, zda si letos vůbec ještě zahraje. Vše nakonec dopadlo dobře, i když vynucená pauza na jeho výkonu byla samozřejmě znát. Postupem času se, ale dokázal vrátit a zaujmout opět místo jednoho z lídrů týmů. Jeho největší devízou je bruslení, dobrá střela a tah na branku, horší již je to občas s vracením, plněním obranných povinností a včasnějším střídáním. Někteří mu i vyčítají, že je moc sobecký a jen střílí, ale já si myslím, že je dobré mít v týmu i takového čistokrevného střelce. Jinak Pavla vnímám jako legendárního pecivála a žvanila, který se po příchodu do kabiny zajímá o všechno, jen ne o strojení do výstroje a po příchodu z ledu zase jen sedí a kecá. A tak než vstřebá a uloží načerpané poznatky z tréninku, odchází ostatní již vysprchovaní domů, zatím co on nemá ani zuté brusle. Přesto doufám, že se mu již další zranění vyhnou velkým obloukem, v mlžácích si ho užijeme mnohem víc než letos a do sršní gólové pokladnice přisype spousty hezkých branek.
 
Šimon Tvrdík
Nenápadný, pracovitý kluk, který s námi začal trénovat teprve během podzimu. Snaha, chuť, poctivost a dobré všeobecně pohybové základy - to jsou ty činitelé, které stojí za jeho postupným, ale stálým zlepšováním. Jeho předností jsou dobré fyzické předpoklady a především smysl pro hru, kterým kompenzuje prozatímní nedostatky v bruslení a menší dovedností s hokejkou a pukem. Přesto v jeho případě si troufnu tvrdit, že zlepšení je otázkou času, tréninku a větší herní vyhranosti. Na Šimonovi vnímám ze všech letošních nováčků největší posun kupředu v rámci komplexnosti a věřím, že pokud bude na sobě dál usilovně pracovat, dostaví se časem i výsledky. Nebude to sice hned, ovšem může mu být ku pomoci, že díky své pohodové povaze velice dobře zapadl do kolektivu naší kabiny.
 
Martin Závůrka
Martin patří do skupiny borců, kteří nejsou ryzí Kutnohoráci, neb pochází z Čáslavi, nicméně své kořeny má v hokejové líhni sportovních talentů pod Barborou za ty roky zapuštěné již hodně hluboko. Tento tichý, nenápadný a skromný klučina splnil očekávání, která jsem do něj před sezónou vkládal a nebál bych se říct, že je i překonal. Za jeho snahu tvořit hru a nejen alibisticky odpalovat puky, ale především za jeho píli v tréninku a ochotu na sobě poctivě pracovat mu to moc přeju. I když ani v jeho případě ta cesta letošní sezónou nebyla úplně jednoduchá a vždy zcela idylická. Jeho obranné mechanismy totiž pravidelně stávkovaly, a to pak hokej na dlouhé týdny pokaždé vystrnadila jakási viróza. Minihokejovou sezónu si odehrál v béčku, kde potvrdil, že je hráčem, kterému nesmrdí černá práce. Na velkém hřišti začal vepředu, ale role na kraji útoku mu moc neseděla. S přesunem do obrany se ale našel a uhrál si tam svoje. Téměř nikdy neházel puky bezhlavě po mantinelu a v každé situaci se snažil hrát a vyřešit situaci rozehrávkou, založením útoku, uvolněním spoluhráče či vyvezením kotouče. K mému údivu vůbec nepanikařil, to spíš mně při jeho zasekávačkách občas klesla sánka do výstřihu. Martin samozřejmě ještě není vyzrálým hráčem a momentálně mu především chybí větší dynamika a rozhodovací rychlost. Na jeho váhavost ale nebude v mlžácích už tolik času. To ovšem není v jeho případě důvod k nějakým obavám, ale naopak motivace proč dál poctivě trénovat.
 
Michal Zvěřina
Minihokejovou sezónu odchytal v béčku, protože v konkurenci s Honzou a Samem měl přeci jenom pomalejší reakce a menší pohyblivost v brance. Nicméně zde byl ve většině zápasů oporou, na níž bylo spolehnutí, a tím dával šanci na vítězství svého týmu. Pokud kluci vepředu něco pokonili, či vzadu hořeli, tak to většinou dobře vyřešil. Michal měl v té době v podstatě jediný závažnější nedostatek, a to vyjíždění a vybruslování hráčů, kdy zůstával stát na brankové čáře jak přilepený. Ani nevím, kolikrát jsme o tom spolu mluvili, kolikrát jsem na něj musel zakřičet: „Vyjeď!!!“, ale pravdou je, že se tento zlozvyk nakonec podařilo odstranit. V zápasech na velkém kluzišti se předváděl v dobrém světle, neudělal moc okatých chyb a prokázal své stále se lepšící kvality. Michal je pohodový a veselý kluk, který nemá v kolektivu žádné problémy, a tak mu jen závěrem popřeju hodně koncentrovaných a bezchybných výkonů, kterým bude ale muset jít naproti dobrým přístupem k tréninku.
 
Epilog
Všechno jednou končí a v tom je čas spravedlivý, že se hýbe pořád jenom dopředu a postupně ukracuje naše krásné i mizerné zážitky. No a teď je čas ukončit i tento seriál, který byl proklamován jako nekonečný, ale uzavřel se jako správný normalizační třináctým dílem (inu z nás kovaných to nevymlátí). Předpokládám, že ne vždy a se všemi jsem se názorově potkal a u některých mohlo dojít i na skřípění zubů. Nicméně smyslem předešlých řádků nebylo jen planě kritizovat a poukazovat na nedostatky, ale přinášet i rady a řešení. Snažím se totiž o hráčích přemýšlet a hledat způsob jak z nich vychovat lepší hokejisty i lidi, protože za hlavní úkol trenéra považuji především hráčům pomoci se zdokonalit. Tak hodně štěstí a ať se vám to v té příští sezóně zase o nějaký ten kousek povede.
 
 
 
HODNOCENÍ SEZÓNY
 
   Mlha přede mnou, mlha za mnou, říkávala Popelka, což je v porovnání s námi docela rozdíl, protože my máme za sebou sezónu 2017/2018 a před sebou zasloužené volno před sezónou následující. Osobně cítím, že snad již mám ten správný odstup a dokážu odstínit své okamžité emoce, což považuji za ideální termín pro sepsání několika myšlenek k tématu – hodnocení sezóny. Pojďme se tedy společně podívat, co se vlastně během té naší společné cesty tentokrát odehrálo a připomenout si i pár faktů, které snad - z různých důvodů - za připomenutí stojí.
   3.května 2017 se nám sezóna rozběhla jarní přípravou, na kterou pak navázala v srpnu letní, zakončená tradičním soustředěním. Podrobnější hodnocení těchto částí sezóny již na našem webu je, a tak se nebudu opakovat. Přesto rád zmíním, že i zpětně je hodnotím jako povedené, smysluplné a splňující svůj účel. To samé můžu vlastně napsat i při vzpomínce na naše sportovně-teambuildingové akce: Tour de Vysoká a Malešov Open.
   Teď již ale na led, a tudíž do části, která je pro všechny tou nejzajímavější. Za předpokladu, že jsem vedl evidenci tréninků přesně, vychází mi, že kluci mohli absolvovat celkem 93 ledových tréninkových jednotek a hodin strávených na bruslích a s hokejkou v ruce. Vzhledem ke specifickému charakteru ledního hokeje, kdy se mladí adepti musí naučit celé řadě nepřirozených pohybových dovedností a návyků v neobvyklém prostředí, je téměř jisté, že dobu strávenou na ledě není možné plnohodnotně nahradit jinou alternativou. V této souvislosti musím zmínit, že účast na trénincích byla u většiny výborná a snad jen mimo chřipkové období, jsme měli vždy led plný dětí. Rád bych na tomto místě poděkoval rodičům i za včasné omlouvání dětí z tréninku, které nám především usnadnilo jejich přípravu a koncepci. Část tréninkových jednotek jsme věnovali herním činnostem jednotlivce, zvládnutí specifických obratnostních prvků, rozvoji bruslení, správné práci s hokejkou a střelbě. Z dlouhodobé zkušenosti ale vím, že dobré dovednosti ještě nemusí zároveň znamenat dobrý hráč, a tak nemenší část našich tréninků tvořila hra. A to nejen v klasickém formátu hry na dvě branky, ale především v pestrých, snad i zábavných cvičeních a soutěžích, jako byl obírací hokej, bago, různé honičky, přihrávané a četné modifikace soubojů 1-1. Tudíž hrách, kdy děti přirozeným způsobem rozvíjeli herní bruslení a spontánně objevovali řešení herních situací. Myslím, že jsme se s Petrem snažili dávat všem dětem naprosto stejně, ale je pravdou, že ne každý byl schopný nebo ochotný si stejně vzít. Zkrátka v někom to semínko zapadlo do úrodnější půdy, u někoho ještě bude muset chvilku klíčit, než přijde ta jeho pravá sezóna a u někoho skomírá nezájmem. Přesto můžu neskromně většinu kluků pochválit a sebevědomě projevit spokojenost, protože při pohledu zpět vidím u většiny z nich pozitivní změny v herní i dovednostní kvalitě.
   Co se týče zápasů, soutěží a turnajů, tak výsledky a statistiky zde nijak konkrétně hodnotit nebudu. Uvádím je spíš pro úplnost v příslušné sekci tohoto webu, než aby na nich nějak významně ve 4.třídě záleželo, i když to určitě jakés takés měřítko přeci jen je. A tak jen velmi povrchně a v kostce. V prvé řadě ale ještě musím zmínit, že rozlosování turnajů letošní minihokejové části sezóny bylo podstatně vstřícnější než před rokem a většina jich byla trojkových (pouze za účasti tří družstev) a v rozumných dojezdových vzdálenostech. K tomu byly i tři víkendy úplně volné, ovšem ty jsme využili k sehrání přátelských zápasů na velké. V této minihokejové části „A“ tým převážnou část svých zápasů vyhrál a dá se říct, že zaslouženě, protože většinu soupeřů dovednostně i herně převyšoval a budoval si tak sebevědomí, které potom uplatnil ve vyrovnanějších zápasech. „B“ tým měl počet vítězství a proher vyrovnaný, nicméně i to je úspěch a velký posun oproti minulé sezóně, kde byl poměr výrazně záporný. S koncem minulého roku jsme pak začali hrát již pravidelně velký hokej a i zde jsme odcházeli jako vítězi z ledu výrazně častěji. Co se týče hry našich týmů – byl jsem spokojený, protože se v návaznosti na tréninky zlepšovala a věci, kterým jsme se na nich věnovali, se dařilo přenášet i do zápasů. Samozřejmě nebylo vždy a všechno ideální, ale je jen těžko možné v průběhu celé sezóny podávat pořád stejně kvalitní, či neustále se zlepšující výkony. Měli jsme tak i zápasy a turnaje, které nám úplně nevyšly a ty kolečka do sebe pokaždé ideálně nezapadla. Ale to že jsme to nevzdali a pracovali na sobě dál, je možná ještě víc potěšující než všechny ty dosažené úspěchy. Teď se ale místo trenérských mouder a pyšnění se nad výsledky pokusím spíš o pár výkřiků selského rozumu, které se mi derou z klávesnice na základě čerstvých poznatků z právě proběhlé sezóny. Ročník 2008 máme početně velmi silný s několika rozdílovými hráči, kteří jsou schopni rozhodovat zápasy, slušným počtem dobrých a velmi dobrých hráčů, ale i několika kluky, jejichž momentální výkonnost ještě nedosahuje potřebných kvalit. Chce to ale trpělivost a čas. Nebude to hned. Ve 2009-kách máme podstatně míň hráčů, nicméně jako celek to není úplně špatné a jejich výkony mají stoupající tendenci. Máme zde několik kluků, kteří mají nepochybně potenciál se na úroveň lídrů ročníku posunout a při vhodném doplnění šikovnými hráči ročníku 2010 mohou v příští sezóně vytvořit v této kategorii velmi kvalitní tým.
   Abych ale nelíčil vše jen v růžových barvách. Měli jsme samozřejmě i potíže a museli občas řešit především kázeňské problémy, nešvary ve vztazích mezi hráči a plnohodnotné tréninkové a zápasové nasazení. Když jsem ale nedávno četl rozhovor s Janem Průšou, působícím momentálně v zámoří u mladých hokejistů, kde popisoval tři nejzásadnější rozdíly mezi jejich a našimi hráči, uvědomil jsem si, že to tedy nejsou asi jenom problémy naší kabiny, ale celého našeho hokejového prostředí a společnosti vůbec. Tím prvním rozdílovým faktorem prý je to, že co řekne trenér, je svaté. Hráči to uznávají, a co po nich chce, tak to prostě udělají, i když se jim to občas taky nelíbí a mají jiný názor. Druhým, že odmakají každý trénink a zápas na 100 %. Být první na ledě a poslední odcházet z ledu je pro ně samozřejmé. Posledním rozdílem pak je, že si nestěžují a nebrečí, přestože jsou od mala vystaveny většímu psychickému tlaku. Trenéři totiž mimo výkonnosti sledují i jejich charakter a chtějí především odolné a pracovité hráče. Nejsem žádný zbožňovatel amerikanismu, ale když si tak uvědomím chování některých našich hráčů, jejich úctu k soupeři, k spoluhráči, vystupování vůči trenérovi i rodičům, tréninkovou píli a neustálé kňučení, jak je jim křivděno, jak jsou faulovaní, jak rozhodčí špatně píská, jak byli málo na ledě, tak si jen říkám, jestli náhodou neděláme se zlatíčky něco špatně.
   Pokud to mám už celé nějak zakončit, tak vlastně ani nedokážu určit, zda ta sezóna byla úspěšná nebo ne, protože každý si při slovu úspěch u této věkové kategorie představuje něco jiného. Někdo zmiňovaná vítězství, jiný herní a výkonnostní posun, další že máme na konci sezóny víc hráčů než na jejím začátku, nemohu ani zapomenout na důležitost spokojenosti či nespokojenosti rodičů a samozřejmě na nesmírně důležitý lakmusový papírek - úsměv a zapálenost dětí. Netroufnu si na základě všech těchto kritérií říct jednoznačný verdikt, ale sám za sebe jsem spokojený. Byl to (alespoň tedy pro mne) moc příjemně strávený čas a jsem rád, že jsem mohl být součástí této části vaší hokejové cesty.
   Rád bych vám tedy všem, kteří jste se mnou tuto celou sezónu a cestu prožili a prošli - poděkoval. Hráčům za jejich výkony, snahu, chuť se zlepšovat a úsměvy. Rodičům za čas a energii, kterou v celém tom roce (a někteří z vás už dokonce pěknou řádku let) svým dětem a jejich podpoře u hokeje věnovali. Za to, že jste přicházeli, vraceli se, a za to, že tu i díky vám všem vládla nejčastěji příjemná a celkem optimistická atmosféra, která je motivující pro mne a věřím, že především pro vaše děti. Chci taky poděkovat všem svým asistentům – Lukášovi, Tomášům, Alešovi a Lucce (případně se omlouvám těm, na které jsem náhodou zapomněl) za jejich pomoc při tréninkovém procesu, které si moc vážím a bez níž bychom nemohli pracovat na více stanovištích. Nemohu zapomenout ani na vedoucího družstva Víťu, který svou nevděčnou funkci zvládal skvěle. No a nakonec děkovné řeči jsem si ponechal druhého trenéra - Petra. Vzpomínám, jak mi asi před rokem na rozlučce na bowlingu oznámil, že ač měl původně odejít k mladším žákům, tak zůstane pomáhat i nám, protože cítí, že jsou tu hráči, kteří mají potenciál a má smysl se jim věnovat. Doufám, že svého rozhodnutí později nelitoval a moc mu děkuji za pomoc, nasazení a zodpovědnost, se kterou přistupoval k tréninkům a za vše, co naše svěřence naučil. Odvedl kus poctivé práce, která je na nich nepřehlédnutelná, a já mu za to děkuji.
   Na úplný závěr si nechávám ještě své přání k dětem, ať se jim v hokeji i nadále daří tak úspěšně jako dosud. Ať je ale především baví a hrají ho srdcem, s radostí a touhou dělat ho co nejlépe. Jenom takový přístup se totiž může úspěšně podepsat na jejich budoucí kariéře, a pomoc jim ke splnění jejich snů. A je úplně jedno, o jaký obor lidské činnosti ve finále půjde. Tak hodně štěstí a hlavně ve zdraví.
 
P.S. Tak a příště začneme závěrečný miniseriál – Hodnocení jednotlivců.
 
 
 
KALEIDOSKOP VZPOMÍNEK
 
   Na konci sezóny, a to přiznávám bez mučení, se nacházím v psycho-fyzickém deliriu a už se těším na nějakou kratší přestávku. Nicméně jakmile nastane, dostaví se (slovy Monty Pythonů) lehká smířlivost a začíná mi něco chybět. Tak pokud to máte náhodou obdobně, nabízím takový zkoncentrovaný eintopf z naší fotobanky, aby se i vám na tu letošní sezónu příjemně vzpomínalo a zároveň se těšili na tu příští. Nejsem ale žádný profesionální youtuber, tak nemějte extrémně velké očekávání, které by pak nelítostná realita rozdrtila, jako když dostanete k vánocům ponožky… v obalu od iPhonu.
 
 
 
MEMORIÁL LUDVÍKA KOŠKA
 
Zlatá derniéra
   Nevím, jak to máte vy, ale - podobně jako houbaři, kteří mají svoje místečka plná krásných hřibů - já mám zase několik zimáků v různých koutech naší země, kde hraju moc rád. No a jedním z nich je i ten turnovský, kde jsme letos ukončili sportovní část sezóny na Memoriálu Ludvíka Koška - turnaji, který jsme dokázali přesně před rokem vyhrát. Pravdou ale je, že to tehdy bylo především s ročníkem 2007 a samozřejmě i jinými soupeři. Těmi letošními, mimo domácích turnovských Sršňů, byly týmy HK Lev Slaný a HC Jičín.
 
SRŠNI – HK LEV SLANÝ   9:1  (4:1, 5:0, 0:0) 
   Lvi ze Slaného byli pro nás velká neznámá, protože v této věkové kategorii jsme se ještě neutkali. Z minulosti ale vím, že zde byly vždy dobré týmy a poté, co začali i intenzivněji spolupracovat se svazem a šéftrenérem mládeže se zde stal naganský vítěz Martin Procházka, by o kvalitu neměla být nouze.  
   První střídání jsme odehráli lehce přibrzdění, ale brzy jsme se rozkoukali a začali podávat svůj standardní výkon. A najednou jsme byli lepší na bruslích, na puku i v souhře. Zkrátka celkově hokejovější, ale tentokrát jsme to byli schopni i výrazněji přetavit v góly. V poslední části jsme už lehce polevili a především začali hrát nedisciplinovaně, jenže za takového rozhodnutého stavu jsme z toho nechtěli dělat zbytečně pakárnu a lehce to tolerovali. Nakonec z toho byla poměrně vysoká výhra a nutno říct, že i naprosto zasloužená.
 
SRŠNI – HC TURNOV 1931   2:1  (1:0, 1:0, 0:1) 
   Po krátké přestávce na úpravu ledu jsme zkřížili svá žihadla s domácími Sršni. Což byl pro nás naopak již soupeř poměrně známý. Pravda – zatím jsme s nimi ještě neprohráli, ale pokaždé to byly mače vyrovnané a dramatické až do konce. No a ani tentokrát tomu nebylo jinak. V 1.třetině jsme měli jasně navrch a protivníka docela slušně přehrávali a zasypali i častými střeleckými pokusy. Byla to ale spíš taková jalová nahození zpovzdálí nebo neškodné šmudly bez síly a přesnosti, s nimiž neměl domácí brankář větší problémy. Přesto jsme v této části byli zřetelně lepší a zápas měli pod kontrolou. S druhou třetinou se ale bohužel dostavila opět ta hokejová anarchie, kdy si každý začal hrát sám, co chtěl. A tím to šlo všechno z kopce a začala dokonalá holomajzna, kdy jsme sledovali, kterak soupeře při rozehrávce atakuje kompletní útočné trio doplněné i jedním obráncem, a pak jen se zatajeným dechem doufají, že gólman nájezd soupeře ve třech na jednoho nějak vyřeší. Přesto i v této fázi tím, kdo měl navrch ve skóre, byl náš tým, kterému se podařilo nastřádat do závěrečné třetiny dvoubrankové vedení, ovšem nad vodou ho držel především výkon obou gólmanů. Bohužel rozštelovaný motor se nám nepodařilo ani o přestávce znovu nahodit, a tak jsme se i v závěrečné třetině neprezentovali ani omylem dobrým hokejem. K tomu jsme i vlastní minelou darovali soupeři kontaktní gól a najednou bylo z jasného zápasu drámo. A tak jsme se ke kýženému vítězství nakonec doslova protrápili, ale bolely z toho oči až běda a smutno bylo na duši… Inu pro někoho snad alespoň poučení pro příště, že hokej je zkrátka kolektivní hra, kde je výkon jednotlivců za účelem úspěchu týmu svazován taktikou, kde hráč svoji hru musí přizpůsobit dalším 4 hráčům na ledě a kde si jinými slovy nemůže jedinec dělat věci, jak chce a kdy chce. Tak to prostě je.
 
SRŠNI – HC JIČÍN   6:2  (3:0, 3:1, 0:1) 
   Po dovednostních soutěžích a obědě jsme měli skoro hodinou pauzu před posledním zápasem, který se stal de facto finálem, protože se v něm střetly dva doposud neporažené celky v přímém souboji o první místo v turnaji. Přestávku všichni využili k relaxaci a bylo vidět, že ti zkušenější z loňska si přibalili do hokejové tašky i kolečkové brusle či pennyboard a plně tak využili in-line okruh se skateparkem. Teď už ale k samotnému utkání. Na některých hráčích byla již na rozcvičce znát určitá vyšťavenost (přeci jenom - třetí regulérní zápas v jednom dni), nicméně po proslovu v kabině vstoupili do utkání aktivně a s chutí. Samozřejmě k tomu patřily i občasné chyby, ale ty se dařilo překlenout úspěšnou odvahou útočit, a tak bylo jen otázkou času, kdy se naše herní převaha projeví i ve skóre. To naštěstí netrvalo příliš dlouho, a protože nám tentokrát chuť hrát vydržela a nesklouzla do jájínkování, tak jsme své vedení dál pravidelně navyšovali. Vydobytý náskok jsme si pohodlně udržovali i v dalších částech utkání, a i když jičínští dokázali dvakrát skórovat, jejich odstup byl tak velký, že nebylo o vítězi sebemenších pochyb. Po výborném výkonu, kterým jsme uzavřeli nejen tento turnaj, ale i celou letošní sezónu, jsme tak brali zcela zasloužené vítězství a zlato z turnaje. Parádní úspěch pro kluky i trenéry a radost převeliká pro rodiče a fanoušky.
 
   Na závěrečném vyhlášení jsme dostali na krk nejen krásné medaile, ale zvedli nad hlavu i veliký pohár. K tomu ještě moc pěkného individuálního ocenění dosáhl Matouš B., který se stal vítězem v rychlostní soutěži, Štěpán, který byl vyhlášen za nejužitečnějšího hráče našeho týmu a Pepa, jenž byl direktoriátem turnajem vybrán jako nejlepší hráč turnaje. Všem oceněným ještě jednou gratuluji a svou cenu si každý z nich nepochybně zasloužil, i když ani jeden z nich se v průběhu celého turnaje nevyhnul drobnému zaváhání či zkratu. Kdo ale podle mě podal v celém turnaji naprosto bezchybný výkon a dováděl střelce soupeřových týmů k šílenství, byli – oba naši gólmani. Honza vytvořil se Samem na tomto turnaji brankářskou dvojici, kterou nám mohli všichni závidět, a tak má imaginární cena směřuje právě k nim. Poděkování a pochvala pak ale úplně všem hráčům bez rozdílu, protože podívám-li se na poslední turnaj sezóny v celku - jsem moc spokojený. Dovednostně i herně jsme byli nejlepší a i přes drobné výpadky jsme hráli podle mého subjektivního vidění nejhezčí hokej s náznaky kombinací a správné herní spolupráce. Myslím, že jsme plně zúročili nabitých zkušeností ze zápasů proti fyzicky silnějším soupeřům z posledních turnajů a naše prvenství tak v Turnově bylo zcela suverénní, což potvrzuje i celkové skóre 17:4. A navíc je vždy příjemné vyhrát zlato na konci sezóny. Pro kluky ročníku 2008 se jednalo zároveň i o úplně poslední utkání v přípravce v jejich dosavadní hokejové kariéře a tedy i o rozlučku s touto mládežnickou kategorií a oslavu přechodu do žáků. Doufám, že si to všichni po té letošní náročné sezóně patřičně užili, protože každý takový úspěch se rodí spolu se schopností překonat překážky, těžké chvíle a složité situace. Pokud se ale hráč poučí z chyb, projeví charakter, víru ve vlastní sílu a vytrvalost jít i přes neúspěch dál, může si pak jednou takový vítězný pohár zvednout i nad svou hlavu.
   Tím se s Vámi loučím, nicméně zde ještě očekávejte tradiční příspěvky s hodnocením sezóny, informacemi k rozlučce a především pak začátku nové sezóny 2018/2019 a její jarní přípravy. Příjemné volno.
 
Sestava: Jan Sadílek, Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Pavel Tvrdík, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Štěpán Jelínek, Matouš Klouček, Kryštof Lhoták, David Staško, Jakub Jelínek
 
branky: Josef Dvořák 7x, Pavel Tvrdík 4x, Matěj Mimra 2x, Štěpán Jelínek 1x, Tomáš Břinčil 1x, Matouš Bajer 1x, Kryštof Lhoták 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 24.3.2018  Trunaj Turnov (sraz na ZS v 7.30, odjezd autobusu v 7.45)
Nevole, Sadílek, Břinčil, Dvořák, Komárek, Koubský, Závůrka, Tvrdík P., Mimra, Jelínek Š., Bajer,, Klouček, Lhoták, Jelínek J., Staško
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
!!! Na autobus se bude vybírat 300,- Kč na hráče !!!
 
 
 
TURNAJ SOKOLOV
 
Začínáme končit
 
   Náš příběh začínal v brzkých ranních hodinách dlouhou, ale v pohodě zvládnutou cestou až do vzdáleného Sokolova. Pokračovaní však neměl na Festivalu politické písně, jehož nepsanou hymnou byla kdysi píseň „Jen řekni Sokolov“ a asi se najdou i tací, kteří si vybaví refrén: „Jen řekni Sokolov a ozve se ti píseň. Jen řekni Sokolov a kola roztočí se …“. Mně osobně první obraz, který vyplave před očima ze sobotního turnaje, jsou ale velmi kvalitní soupeři (HC Sparta Praha, HC Baník Sokol, HC Mostečtí lvi) a výborná atmosféra v hale, jejíž nasávání bohužel přebíjelo dráždivé aroma sociálního zařízení u naší kabiny.
   Herní systém byl každý s každým a hrací dobou 2x20 min. čistého času, kdy každá dvacetiminutovka byla brána jako samostatné utkání a podle toho i hodnocena. Osobně mám tento švýcarský systém v mládežnickém hokeji velmi rád a důvody jsem zde již v minulosti několikrát zmiňoval.
 
SRŠNI – HC SPARTA PRAHA   2:5, 3:4 
   K prvnímu zápasu jsme nastoupili proti pražské Spartě, což byl pro všechny nevšední zážitek, na který jsme se velmi těšili. Ovšem natěšenost jakoby nám v úvodu ubrala na výkonu. A tak v hlavní roli prvního mini zápasu byli velmi živí, dobře bruslící a kombinačně zdatní hráči Sparty. Je třeba sportovně uznat, že protivník předváděl nejlepší hru, jakou jsem letos v této kategorii viděl a téměř všechny své góly vsítil po lahůdkových kombinacích, kterým nešlo než zatleskat. Malí sparťani nám ukázali spoustu dovedností, ale především krásu kolektivní hry. Náš celek je ale potřeba pochválit, za neustále se zlepšující výkon s každým dalším střídáním. Ve druhém zápase jsme už nehráli vůbec špatně a občas i svírali pražany (v mnoha případech s ruským dialektem) v jejich obranném pásmu. Nicméně soupeř nám po celý zápas unikat ve vedení, což náš tým neustále sráželo zpátky do stíhací jízdy. Ta nakonec úspěšná nebyla a výsledkem byla přijatelná porážka poměrem 3:4.
 
SRŠNI – HC BANÍK SOKOLOV   0:3, 1:2 
   Po úpravě ledu jsme okamžitě nastoupili proti domácímu týmu, jehož někteří hráči (týkalo se to i Mostu) nás překvapili svými fyzickými parametry a herním projevem na úrovni mladších žáků. O jejich věkových parametrech nechci spekulovat, to ať si vyříká každý sám se svým svědomím. My jsme si tak rozhodně zahráli proti výbornému soupeři, který nám v prvním duelu moc nepovolil a zaslouženě vyhrál 0:3. Nicméně náš výkon a přizpůsobení se mnohem rychlejší a náročnější hře, se neustále zlepšovalo a v druhém zápase jsme již dokázali být Sokolovu zcela rovnocenným soupeřem, kdy nám chyběla jen větší urputnost a vyzrálost v koncovce. Bohužel, nebo bohudík v úvodu této části zaúřadovali trochu rozhodčí, když puk, který neviděli za brankovou čarou, po konzultaci s domácí střídačkou uznali za gól. Tvrzení domácího trenéra: „Kluci jsou poctiví, a kdyby to nebyla branka, tak by to řekli“, mělo bohužel menší váhu než to našich kluků o tom, že nebyla. Že já jsem ze své pozice puk za čarou neviděl, není podstatné, ale pokud ho tam neviděli ani rozhodčí, tak nevím, o čem se vůbec diskutovalo. Inu kdysi jsem četl, že když se dříve při rozhodování spletl rozhodčí v zápase sumó, čest mu velela spáchat rituální sebevraždu. To by mě zajímalo, kolik by asi zbylo naživu hokejových rozhodčích, byla-li by pravidla cti tak striktní i u nás. Jenže od té doby se sporty staly plebejštějšími a sem tam se na nějakou tu křivůstku nebo pidlookatost už moc vážně nekouká. Na druhou stranu ale musím férově uznat, že až na tento sporný moment, zvládli pánové v pruhovaném odřídit všechny zápasy turnaje velmi solidně, no a nám to ve finále vlastně pomohlo, protože zmiňovaná křivda nakopla naše kluky k výbornému výkonu. Inu někdy není lepší motivace, než zdravé na.rání. Od té chvíle byl totiž k vidění nejen duel dvou naprosto vyrovnaných soupeřů, ale troufnu si tvrdit, že poté, co jsme vyrovnali na 1:1, jsme byli i lepší. Bohužel v útočné euforii jsme zapomínali také bránit. A soupeř toho dokázal v poslední minutě využít, když jejich útočník zajel za naše obránce a po dlouhé přihrávce a brejku rozhodnul. Výsledná prohra poměrem 1:2 tak byla dosti hořkou pilulkou, aspoň remízu by si zápas zasloužil. Ale takový je sport, a i když to výsledkově nakonec nevyšlo, musím náš celek pochválit za srdnatý výkon a velikou snahu.
 
SRŠNI – HC MOSTEČTÍ LVI   2:4, 6:5 
   Lev je krásná dravá šelma, král zvířat, a právem tak určitě patří celosvětově k velmi oblíbenému označení nejrůznějších sportovních klubů. Do svého znaku či názvu si ho zvolil i klub z Mostu, který byl po obědové pauze našim posledním soupeřem. Že zápas proti několika přerostlíkům v jejich dresech, kteří předtím porazili Spartu 4:1, nebude nic jednoduchého, bylo zřejmé, ale větší obavy jsem měl z toho, co s námi udělá nahromaděná únava a plná bříška. Nicméně scénář prvních dvou zápasů se opakoval jako přes kopírák. V prvním mini utkání byl soupeř herně lepší a tomu odpovídal i výsledek 2:4. Ovšem druhý zápas si budeme pamatovat asi hooodně dlouho. Po osmi minutách jsme prohrávali 1:4 a málokdo by na nás vsadil i onu pověstnou zlámanou grešli. Už to fakt vypadalo špatně a na střídačce jsem říkal, že kdo dá alespoň jednu branku - bude borec. Pak ale došlo ke zvratu a kluci dali první, druhou … a odhodlali se k solidní kanonádě a výbornému výkonu. Na střídačce byla skvělá atmosféra, bylo vidět, jak to kluky baví, jak myslí srdcem a nelitují investovaných kroků ani energie do napadání a poctivého vracení. Excelentní výkon, kdy jsme zvládli infarktový závěr i s power-play soupeře a vybojovali krásný výsledek 6:5. Na ledě malé Nagano, kluci po sobě skákali v euforii jak magoři a jak řekla Lucka, kdyby pořadatel uděloval cenu za největší radost z vítězství, tak je naše. Kvůli takovým zápasům ten hokej hrajeme a potěšilo mě, že i z tábora soupeře zazněly hlasy, že to byl moc pěkný zápas, i když tahle prohra je stála první místo v turnaji. My paradoxně skončili ve finálovém součtu na čtvrtém místě, a přesto odcházeli s větším úsměvem a vztyčenou hlavou.
 
   V celkovém hodnocení jsme odehráli na turnaji tři velice kvalitní dvojzápasy proti výborným soupeřům, jejichž společnou nití byl náš pomalejší rozjezd, který v plné nahotě ukázal, jaké dovednostní a herní rezervy naše děti mají a že je všechny v dalších sezónách ještě čeká pořádný kus práce. Na druhou stranu ukázal i jejich schopnost bojovat, zlepšovat svůj herní projev v konfrontaci s těžšími soupeři a schopnost udržet s nimi krok a nakonec i uhrát vyrovnané výsledky (3:4, 1:2, 6:5). Za výkon v druhých částech se rozhodně nemusíme stydět a všem za ně míří ode mě velká pochvala a poděkování - zápasy mě moc bavili. V rámci vyváženosti zpravodajství, protože to je teď hodně diskutované téma, ale musím zmínit i jeden nešvar, který se občas projevuje při trénincích, jako například při tom pátečním a vygradoval v kabině před posledním zápasem – kázeň!!! Trenéři přeci nejsou od toho, aby děti učili, že když se něco řekne, tak se to prostě udělá. Aby někteří borci reagovali až na zběsilé ječení a pěnu u huby, přeci není normální.  A to jsou takoví experti, na které ani toto nezabírá. Přičítám to nesoustředěnosti a blížícímu se konci sezóny, ale pokud si na ledě dělá někdo, co chce bez ohledu na pokyny trenéra, tak to nejdřív zazdí ostatním, ale v druhé řadě i sobě. Chlapci by si totiž měli uvědomit, že na tyhle turnaje a proti takto těžkým soupeřům hrajeme schválně, aby se něco naučili, posunulo je to o kus dál a přechod do mladších žáků byl pro ně jednoduší. Říkám to nerad, ale pokud se přístup některých borců nezmění, budou mít za pár měsíců jako prvoročáci problém vydobýt si místo v základní sestavě mlžáků. Slyšeli to ode mě již mnohokrát, tak jen aby se pak nedivili, proč nejsou nominování na úplně všechny zápasy, či nestráví na ledě tolik času. V tomhle věku a v této kategorii by již měli chápat a zvykat si na jednoduché rovnice: Makám, snažím se, zlepšuju se = hraju hodně. Flákám to, dělám čurbes = hraju míň.
   Pane jo, to jsem skončil zle a přitom jsem ze Sokolova odjížděl s příjemnými pocity. Tak alespoň na úplný závěr popřeji všem co nejlepší dojezd sezóny i března, nejlépe již ne za příslovečnými kamny, ale na příjemném jarním sluníčku a vůbec všestranně dobrý týden.
 
Sestava: Jan Sadílek, Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Pavel Tvrdík, Matěj Mimra, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Kryštof Lhoták, Adam Hykš
 
branky: Josef Dvořák 8x, Pavel Tvrdík 3x, Matěj Mimra 2x, Štěpán Jelínek 1x
 
asistence: Pavel Tvrdík 2x, Tomáš Břinčil 1x, Jakub Komárek 1x, 
 
 
 
NOVINY Z NAŠÍ KABINY – 13 – KONKLUZE
 
   Vzhledem k tomu, že příští týden je konec sezóny 2017/2018, rád bych Vás seznámil s posledními novinkami a především akcemi, které jsou ještě před námi. Úvodem se kajícně omlouvám všem našim oslavencům, že jsem v současném náročném období vynechal z hledáčku svých aktivit jejich tradiční rubriku „Tento týden slaví“ a jejich oslavenecké rozhovory, ale …. prostě nestíhám. Snad jim to někdy v budoucnu budu moc nějak vynahradit, ale pro tentokrát jen přání všeho nejlepšího.
   Když už jsem zmínil budoucnost, tak bych Vám rád sdělil, že na pondělní schůzi VV bylo schváleno trenérské rozdělení na příští sezónu. Pokud jste náhodou zaznamenali, že ČSLH provedla reorganizaci soutěží, tak vězte, že se to týká jen dorostu a juniorky a v našich věkových sférách zůstává vše při starém. Takže mladší žáky (roč. 2007-2008) budu trénovat já s Petrem a 3.4.třídu (roč. 2009- 2010) Roman Socha. Upřímně jsem si od dalšího trénování chtěl dát pauzu a doteď si trošku vyčítám, že jsem po symbolickém odporu na tuto variantu kývnul. To neříkám kvůli Vám, nebo snad Vašim dětem, ale kvůli sobě a svému momentálnímu rezervoáru psychických a fyzických sil. A to ani nemluvím o čase, který tomu věnuji na úkor své vlastní rodiny. Nicméně kývnul jsem, a tak to se mnou budete muset nějak vydržet. Přesto slibuji, že se budu snažit trénovat Vaše děti, jak nejlépe budu umět, ale znáte to: „Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“. Nepředpokládám, že bych se ve svém věku nějak výrazně změnil, mám svou představu o tom, jak by měl hokejový kolektiv fungovat a pokud bych měl s jejím naplňováním zásadní problém a vytratilo se to jediné, co mě u trénování ještě drží – radost a pocit, že to má smysl – tak sbohem a šáteček.
   Teď ale ještě alespoň heslovitě k letošní sezóně. Než ulehneme k jarnímu spánku, tak jsou před námi dva poslední turnaje a odveta tréninkového zápasu.
   Ve středu 4.4.2018 od 17.00 do 18.00 proběhne vracení výstroje a vyklizení kabiny. Věci, které po tomto termínu zůstanou v kabině, dám do tašky a odnesu do skladu.
   V sobotu 21.4.2018 se uskuteční 3.Hokejový ples v Sokolovně Malín. Předprodej vstupenek je u p.Tvrdíka v klubovně v pondělí a pátek 19.00–20.00. Vzhledem k tomu, že ale předprodej končí již tento pátek a já Vás o tom informuji až nyní, tak si sypu popel na hlavu, a pokud budete mít zájem a já doufám, že ano, můžete si lístky i po tomto termínu, tedy během příštího týdne objednat prostřednictvím mé osoby. Rád se s Vámi všemi uvidím a popovídám (zatančím???) i v jiném prostředí než na zimáku.
   Hokejová rozlučka naší kategorie proběhne v sobotu 28.4.2018 v Kuželně od 10.00 hod. Děti budou mít možnost zahrát si kuželky i využít pro sportovní aktivity (fotbálek….) přilehlou umělku. V plánu je, že rodiče se samozřejmě taky zapojí a odměnou jim bude něco z grilu a pěnivého. Pokud máte nějaké další nápady či návrhy – sem s nimi.
   No a to je asi tak všechno. Největší resty poslední doby jsem tímto snad odstranil, ale uvolněné místo okamžitě zaplňují další adepti. Přesto pevně věřím, že letošní sezónu dojedeme v pohodě a na problémy, které nám ještě přinese, se dokážeme podívat s nadhledem, povytaženými koutky úst a bez zvýšeného krevního tlaku. Doporučuje to totiž devět z deseti vyhořelých kardiologů! No a v té příští na viděnou
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 24.3.2018  Trunaj Sokolov (sraz na ZS v 6.00, odjezd autobusu v 6.15)
Nevole, Sadílek, Břinčil, Dvořák, Komárek, Koubský, Závůrka, Tvrdík P., Mimra, Jelínek Š., Bajer, Lhoták, Hykš
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
!!! Na autobus se bude vybírat 500,- Kč na hráče !!!
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
   Když jsme minulou neděli hráli v Kolíně, možná, že někteří lidé, co šli v tričkách s krátkým rukávem na procházku, jen nechápavě kroutili hlavou, že v tak nádherném počasí, jsme ochotni se dobrovolně zavírat na zimáku. Kdoví, kde je o týden později krátkým rukávům a jaru konec. Možná, řečeno atletickou terminologií, dostalo jaro napomenutí za ulitý start a teď bude mít nějakou dobu distanc. Každopádně na sobotním turnaji v Hlinsku se karty otočily. Venku jsme se choulili do límců zimních bund, jako želvy do krunýřů a chodili se proto raději ohřát na zimák. Nicméně první zápas minulého týdne jsme sehráli již ve středu v Ledči, a to byly sněhové mraky a mrazivé jehličky ještě daleko.
 
LEDEČ NAD SÁZAVOU - SRŠNI „B“   0:7  (0:1, 0:2, 0:4)
   K přátelskému utkání na celé hřiště jsme vyrazili s hráči na dvě lajny bez tradičních opor, ale s kluky, kteří si už v áčku vyzkoušeli velký hokej, a teď si měli i vyzkoušet roli tahounů mančaftu, tak i s hráči, které za tahouny zatím úplně označit nejde. Výsledek, i když je jednoznačný, úplně podstatný není, ale především to, že výhra byla po příjemném výkonu všech hráčů, přestože rozjezd byl trošku kostrbatý. Po zahřívacím kolečku a rozkoukání už ale bylo slyšet, jak naše hokejky v každém souboji klapají, jak moc chtějí puk. Snažili jsme se hodně bruslit, hrát s pukem, střílet… Jo, jo, byl jsem s výkonem opravdu spokojen.
 
SRŠNI – HC SLAVIA PRAHA   2:4  (1:0, 1:2, 0:2)
   V sobotu 17.3.2018 se vydal náš tým na Matula Cup do Hlinska, kde jsme v prvním zápase nastoupili proti pražské Slavii. V úvodu byl na našich klucích patrný ostych a respekt ze známého soupeře, ale po několika střídáních to z nich spadlo a z obou stran byl k vidění velmi pěkný hokej. Slávisti prokázali velkou herní kvalitu a dovednosti na malém prostoru, ale i náš celek ukazoval, že v této sestavě je schopen se měřit a odehrát vyrovnané zápasy i s těmi nejlepšími soupeři. Od stavu 2:2 ve druhé třetině jsme dokonce převzali iniciativu a z naší strany byl k vidění vynikající hokej. Sršni hýřili pohybem, měli územní převahu a neustálou střelbou si vytvářeli množství šancí. Nicméně, ač zvonila tyčka, puk se několikrát pohyboval před odkrytou brankou a gól visel doslova na vlásku, tím, kdo v poslední třetině získal v rychlém sledu dvoubrankové vedení, byl náš soupeř. V závěru zápasu jsme se ještě pokusili přidat a srovnat skóre, ale odměna v podobě zřejmě spravedlivé dělby bodů nám zůstala odepřena. Přesto celému týmu míří velká pochvala a uznání. Objektivně jsme s budoucím vítězem celého turnaje uhráli nejlepší výsledek a dle mého subjektivního pohledu i nejlepší a nejvyrovnanější utkání.
 
SRŠNI – SKLH ŽĎÁR NAD SÁZAVOU   4:3  (1:0, 1:2, 2:1)
   Do druhého utkání jsme proti Žďárským plamenům vstoupili sebevědomě a dobrou polovinu zápasu, jsem měl pocit, že hrajeme na sto procent a dáváme tomu tělo i duši. Bohužel za stavu 2:0 jsme podlehli chiméře, že zápas máme v podstatě pod kontrolou a že se nic moc již nemůže stát. Předčasné uspokojení, šmrncnuté ještě špetkou Pepovi malověrnosti přineslo nejen soupeřovo dohnání dvoubrankové ztráty, ale dokonce i přenechání vedení. Soupeř, který se zdál být odevzdaný, hrál najednou s nadšením a jen zvýšeným nasazením a bojovností se nám podařilo v dramatické koncovce strhnout vedení opět na svou stranu. I přes naše konečné vítězství jsem neměl ze hry našeho týmu v druhé polovině zápasu nijak zvlášť dobrý pocit. Bylo to takové kostrbaté, upachtěné... no, prostě takhle totálně promarnit dobře rozjetý zápas by se nám již příště nemuselo vyplatit.
 
SRŠNI – HC HLINSKO   1:2  (0:1, 1:1, 0:0)
   Poslední zápas turnaje proti domácímu týmu a občas bohužel i proti domácím rozhodčím, byl přímým soubojem o druhé místo. Obě družstva chtěla hrát. Převažoval odvážný útočný hokej, ale brankáři na obou stranách se činili. Drama vrcholilo v poslední třetině, kdy jsme sice prohrávali 1:2, ale remíza a tedy vstřelení jediné branky, by nám stačilo k druhému místu. Kluci sice byli na puku častěji než Hlinečtí, ale že bychom to dokázali patřičně zužitkovat, se říct nedá. Chyběly včasné a rychlé přihrávky při zakládání i při kombinacích, a když už se přihrát podařilo, neměli jsme ve finálové fázi větší tlak do branky a taky trochu toho štěstí. Kluci si v závěru utkání vytvořili opravdu velkou převahu, avšak ke vstřelení kýženého gólu ani to nevedlo. Oboustranně velmi kvalitní utkání a paradoxně oproti předešlému zápasu jsem byl i přes prohru s výkonem spokojen.
   Celkově jsme tedy obsadili třetí místo, ale mrzet nás to nemusí, protože to byla dobrá akce, tři vyrovnané zápasy, kvalitní výkony… Přesně to, co potřebujeme a co nás posouvá dál. Samozřejmě, že s lepším umístěním bychom odjížděli z Hlinska se širšími úsměvy, ale já byl spokojený, protože takto náročná utkání a takové výkony v sobě nesou zárodky budoucích vítězství, kdy opravdu o něco půjde. Jen ta cesta k nim bude ještě hodně dlouhá a klikatá jak škodovácká zalomená hřídel.
   Tím se pro dnešek loučím a přeji všem zdejším čtenářům příjemný pobyt za březnovými kamny, co nejméně nevlídných projevů ochlazení a vůbec co nejlepší a nejúspěšnější týden.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Sam Nevole, Michal Zvěřina, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Pavel Tvrdík, Matěj Mimra, David Staško, Štěpán Jelínek, Dominik Rejnek, Kryštof Lhoták, Adam Hykš
 
branky: Pavel Tvrdík 4x, Josef Dvořák 3x
 
asistence: Tomáš Břinčil 1x, Jakub Komárek 1x, Pavel Tvrdík 1x, Matěj Mimra 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Dominik Rejnek, Kryštof Lhoták, Adam Hykš, Kamil Hladík, Vojta Krištof, Ladislav Janeček, Adam Němec, Vít Komárek, Šimon Tvrdík, Petr Malina, Martin Závůrka
 
branky: Vít komárek 2x, Ladislav Janeček 2x, Kamil Hladík 1x, Šimon Tvrdík 1x, Adam Hykš 1x,
 
asistence: Martin Závůrka 2x, Adam Hykš 1x, Vít Komárek 1x
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 17.3.2018  Trunaj Hlinsko (sraz na ZS v 7.00, odjezd autobusu v 7.15)
Nevole, Sadílek, Zvěřina, Břinčil, Dvořák, Komárek, Koubský, Závůrka, Tvrdík P., Mimra, Staško, Jelínek Š., Rejnek, Lhoták, Hykš
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
!!! Na autobus se bude vybírat 200,- Kč na hráče !!!
 
 
 
NOMINACE
 
středa 14.3.2018  Ledeč nad Sázavou - Sršni "B" přátelák na velké (sraz v Ledči 16.45)
Zvěřina, Janeček, Hladík, Rejnek, Krištof, Lhoták, Hykš, Jelínek J., Nekvinda, Němec, Dostál, Tvrdík Š., Malina, Závůrka
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
   Mrazivý vzduch se již snad definitivně rozloučil s naší krásnou krajinou a popravdě nedivím se mu ani trochu, že to natahoval, co to jen šlo, protože bych se z tak okulibého světa taky nerad vracel do sibiřské reality. Ale střídání ročních období v přírodě mírného pásu je skoro tak neodvratné jako střídání stráží na Pražském hradě a zdá se, že čas se naplnil a zima si může dát po poctivě odvedené práci konečně zaslouženého šlofíka. Dost ale úvodních řečí a raději se pojďme trenérovýma očima spolu ohlédnout za zápasy minulého týdne. Tedy vlastně jen za jedním, protože u toho prvního jsem nebyl přítomen, a tak nejprve Víťa a jeho report.
 
SRŠNI „B“ – BK ŘÍČANY   3:11
   Nástup na led byl pro nás trochu se zpožděním, jelikož někteří borci z "Áčka" si  zcela netradičně přišli do kabiny popovídat a místo převlékání do výstroje řešili ty svoje gamesky, načež otravovali svého milého vedoucího s vázáním bruslí. Tímto svým jednáním však obrali nadržené chlapce z "Béčka" o rozbruslení, takže jsme do zápasu naskočili přímo.
   Hladoví chlapci z Říčan na nás nastoupili s vervou, jaká se v těchto kategoriích jen tak nevidí. Všude byli dříve, přihrávky létaly z hole na hůl a pozičně byli úplně někde jinde! Naši kluci však kontrovali svou snahou a odebírání puků soupeři se jim dařilo. To bylo však bohužel vše, co jsme byli schopní hrát. Jelikož soupeř po ledě doslova létal a svým uměním s kotoučem nám dokazoval svoje kvality, měli jsme co dělat uhájit gólmana před nespočtem střel a následně vstřeleným brankám. Po cca. 50ti minutách se skóre zastavilo na součtu 3:11 v neprospěch domácích. Poté následovaly 10ti minutové samostatné nájezdy, které kluci pojali jako nový zápas a ze kterého jsme vyšli vítězně my. Na závěr bych konstatoval, že náš výkon nebyl špatný, ale soupeř nás k ničemu nepustil. V neposlední řadě musím podotknout, že i gólman odvedl slušnou práci už jen tím, že zachytal dobře nájezdy. Ale i v průběhu zápasu měl solidní úspěšnost a bylo vidět, že jeho výkon podržel mančaft.
 
SC KOLÍN - SRŠNI „A“   4:3  (1:0, 1:1, 2:2)
   Každému muselo být jasné, alespoň jsem to chlapcům několikrát zdůraznil, že nedělní zápas v Kolíně bude pro náš tým velmi těžkou zkouškou a Kozlíci nám budou chtít oplatit prohru (7:1) z prvního zápasu. Přesto naši hru v úvodu provázela jakási nedůslednost a možná i podcenění soupeře. Domácí družstvo nás předčilo hlavně svou živostí, důrazností v soubojích a razantnějším zakončení. Navíc u některých našich hráčů chyběl herní zápal a tomu potom odpovídal i jejich výkon a oprávněné vedení soupeře. Nicméně pozvolna jsme se dostali do zápasu a šancí každou minutou přibývalo, ale ty se nám nedařilo gólově realizovat. Ve druhé třetině jsme domácí dokonce několikrát sevřeli na dlouhou dobu v jejich obranné třetině a mohli jim vyloženě nasypat, ale koncovka byla doslova žalostná. Neproměňování šancí nás sráželo psychicky dolů a v poslední třetině jsme se spíš trápili. Přesto se nám podařilo utkání dovést do dramatické koncovky, kdy jsme sahali po vyrovnávacím gólu, ale bohužel nedosáhli.
   Jednou za čas je prohra zdravá a myslím, že právě toto byl ten případ. O vítězství jsme se oloupili sami svou liknavostí až frajerstvím v úvodu a pak jalovostí naší hry v útočné třetině, kdy jsme se málo tlačili do branky a najížděli nejraději tam, kde jsme měli čas a prostor, nicméně z těchto pozic nešlo vstřelit branku. Ne, že bychom byli horším týmem, ale prostě to tak bylo, že jsme gólově tahali za kratší konec. Závěrem snad jen tolik, že byť jsme prohráli, tak zápas byl herně vyrovnaný a pro rozvoj hráčů beze zbytku splnil vše, co měl.
   Tím bych se pro dnešek rozloučil a všem zdejším čtenářům přeji - ať už jste právě schovaní za příslovečnými březnovými kamny, nebo už jste zpoza nich povykoukli do probouzející se přírody - krásný a úspěšný týden.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Pavel Tvrdík, Matěj Mimra, David Staško, Štěpán Jelínek, Matouš Klouček, Kryštof Lhoták, Jakub Jelínek, Adam Hykš
 
branky: Štěpán Jelínek 1x, Tomáš Břinčil 1x, Josef Dvořák 1x
 
asistence: Josef Dvořák 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Jakub Jelínek, Dominik Rejnek, Kryštof Lhoták, Adam Hykš, Kamil Hladík, Vojta Krištof, Ladislav Janeček, Adam Němec, Miroslav Nekvinda, Šimon Tvrdík, 
 
branky: Jakub Jelínek 1x, Ladislav Janeček 1x, Kamil Hladík 1x
 
asistence:
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 11.3.2018  SC Kolín - SK Sršni (sraz v Kolíně v 11.45)
Nevole, Sadílek, Břinčil, Dvořák, Komárek, Koubský, Závůrka, Klouček, Tvrdík P.,, Mimra, Staško, Jelínek J., Bajer, Jelínek Š., Lhoták, Hykš
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
HC BENÁTKY NAD JIZEROU – SK SRŠNI KUTNÁ HORA  
 
7:2  (4:2, 1:0, 2:0)
 
   Než předám slovo Víťovi, chtěl bych mu ještě jednou poděkovat, že utkání v mé nepřítomnosti vzal na sebe. A teď již tedy přímý aktér: Zápas probíhal ne až tak jednoznačně, jak by se mohlo dle výsledku zdát. Bylo vidět, že chlapci měli ještě na nohách lyže a byli všude pozdě. Přechod do útočné fáze byl velice kostrbatý, ale byla snaha se prosadit a občas se zadařilo. Bohužel se opět projevilo to, co si říkáme pořád dokola: zdvihnout hlavu a přihrát, větší důraz v soubojích, nasazení! Gólmani zachytali slušně, Sam v první třetině bohužel inkasoval hned čtyřikrát, ale nemohu mu víceméně nic vyčítat, obrana mu rozhodně nic neulehčila. Michal ve druhé části  jedenkrát lovil puk ze sítě a Honza v posledním dějství dvakrát. Proti Kolínu to snad bude lepší.
 
Sestava: Jan Sadílek, Sam Nevole, Michal Zvěřina, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Kryštof Lhoták, Jiří Koubský, Pavel Tvrdík, Jakub Jelínek, Matěj Mimra, Štěpán Jelínek, Martin Závůrka, Dominik Rejnek, Adam Hykš
 
branky: Josef Dvořák 1x, Štěpán Jelínek 1x,
 
asistence: Tomáš Břnčil 1x, Josef Dvořák1x
 
 
 
OMLUVA
 
   Předně se omlouvám všem hráčům a rodičům za svoji nepřítomnost na sobotním zápase v Benátkách, a pak i čtenářům za nezvyklou prodlevu s informacemi na našem webu, ale... stávají se věci, které někdy vše obrátí naruby. Človíček, který je mi nejdražšší a okupuje můj měkký sval na mnohem vyšším místě než celý hokej, momentálně potřebuje můj čas a energii nesrovnatelně víc, a tak řešení této situace bylo pro mě jednoznačné. Nevím, jak se vše bude dál vyvíjet, přesto bych rád letošní sezónu nějak odpovídajícně dokončil. Nicméně má účast na trénincích, zápasech a především závěrečných turnajích nebude asi být taková, jakou jsem si ještě před pár dny představoval. Musím připustit, že zatím je to rébus svou obtížností srovnatelný s ježkem v kleci, a tudíž po domluvě s Petrem, Víťou a asistenty dojde k nějaké korekci, o které se Vás budu snažit včas informovat. Nicméně se přiznávám, že momentálně pobývám duchem na jiném místě než mezi mantinely. A i když by měl mráz podle fyzikálních pouček obecně pohyb zpomalovat, pro pohyb myšlenek pravděpodobně platí úplně jiné zákonitosti. Snad je to právě tím, že nepokojným a bolavým myšlenkám, které v noci odmítají spát, svítí hvězdy na cestu světem a nestačí jim jen ono pověstné „hvězdné nebe nade mnou“, ale dohledávají i odpovídající kantovský „mravní zákon ve mně“.
   Závěrem bych ještě, alespoň touto formou, oběma našim oslavencům, ale vlastně všem dětem a trochu sebestředně i své holčičce, popřál hodně zdraví a splnění všech vyslovených, skrývaných i zatím zcela netušených přání a vůbec vše dobré přesně podle „šedesátkového“ hesla „make love, not war“. Dětství by totiž mělo být především časem her, učení, socializace, zkoumání světa a vytváření optimistického pohled na život. Tak všem vše nejlepší…
 
P.S. Jedno japonské přísloví praví .... Děti nás vážou ke třem světům: minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Přeji krásný týden.
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
Tisící gól sezóny
 
   Zdravím všechny z PEC TOUR 2018, kde si Síra bude opět dokazovat své mládí tak vytrvale, až dostane asi brzy francouzské hole a začne pak raději trénovat mažoretky, nebo vyrazí na Paralympijské hry do Pchjongčchangu. Ať tak či onak, na pozadí těchto událostí a třpytu olympijských medailí se odehrávají i jiné, pro někoho nepodstatné, i když pro Sršně jistě důležité, děje, jako třeba jejich hokejové zápasy.
 
LEDEČ NAD SÁZAVOU – SRŠNI „B“   9:11
   Ve středu 21.2.2018 naši malí velcí hokejisté vyrazili opět směr Ledeč nad Sázavou k dalšímu z řady přátelských zápasů. Podle papírových předpokladů mělo být toto utkání jasnou záležitostí pro náš celek, ovšem předpověď jednoznačně nevyšla, ostatně jako konec světa v roce 2012. Ledeč se představila ve velmi dobrém světle, měla řadu šikovných hráčů a jejich hra a nasazení se mi tentokrát líbilo víc než naše. Po letargickém vstupu do zápasu a díky lehkovážné hře jsme brzy prohrávali 6:1. Řada našich borců bohužel hrála bez patřičného zaujetí a náboje, což se projevovalo i tím, že po každém střídání jsme byli u puku vždy jako ti druzí. Naštěstí časem a s přibývajícími puky v naší síti chlapci pochopili, že bude třeba poněkud změnit styl hry. Pravda, na kráse a hokejovosti jsme poněkud šetřili, ale naproti tomu se dostavila alespoň tradiční bojovnost a nasazení. Utkání se pak neslo ve vyrovnaném duchu a náš celek musel opravdu hodně zabrat, aby dohnal ztrátu a nakonec byl i tím šťastnějším týmem, který přetlačil soupeře až v samém závěru zápasu. Rád bych vyslovil nějakou pochvalu za vítězství, ale nějak mi to nejde, náš celek se mi tentokrát herně nelíbil, a tak snad jen jediné pozitivum - kluci to ani za téměř ztraceného stavu nezabalili a porvali se o to až do konce. Za to skutečně palec nahoru.
 
SRŠNI „A“ – HC PODĚBRADY   10:3  (2:0, 4:1, 4:2)
   V sobotu 24.2.2018 jsme zahájili jarní prázdniny utkáním 8.kola naší soutěže s tradičním rivalem z Poděbrad. I zde jsme podle statistických předpokladů vstupovali do zápasu jako favorit a tuto roli jsme tentokrát bez zaváhání, či podcenění i potvrdili. Sršni měli utkání od začátku do konce plně pod kontrolou, a přestože to po úvodní patnáctiminutovce bylo jen 2:0, herně a dovednostně hostující tým jasně převyšovali a tak nějak bylo cítit ve vzduchu, že jim nasolí mnohem víc. Stavidla pro naši gólovou smršť se pak naplno otevřela ve druhém dějství a brankostroj se zastavil až na výsledku 10:3. Tím, že jsme měli zřetelnou herní převahu a ve srovnání se soupeřem i neskutečnou sílu v útoku, a to především v osobách Pavla a Pepy, tak jsme si mohli dovolit v posledním dějství provádět chvílemi až neskutečná zvěrstva se sestavou. I tak byli kluci výrazně lepší. Samozřejmě tam občas byly hluché pasáže, ale převažovali ty, kdy jsme docela pěkně kombinovali, přihrávky chodily a pohyb našich bruslařů dělal většině lázeňáků veliké problémy. No a jako malý bonus jsme v tomto utkání vstřelili i tisící gól této sezóny, což je jistě úctyhodný výkon, zasluhující si pochvalnou zmínku. Oním šťastným střelcem byl tak trochu symbolicky Pepa, nicméně každý z kluků k překonání této hranice přispěl svým nemalým dílem, protože z borců, co jsou s námi celou sezónu, si dal už úplně každý gól. Takže ještě jednou velká gratulace všem a jak jednou pronesl Jiří Paroubek na tiskové konferenci: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“
   A tak jediné co mě mrzí, je poněkud stále častější „žbrblání“ na střídačce, hodnotící až příliš impulzivně hru spoluhráčů…. Uvědomte si, že mnozí z vás budou už za pár měsíců prvoročáci v mladších žácích, a taky vám nebude příjemné jenom poslouchat kritiku od svých starších a zkušenějších spoluhráčů. A taky pamatujte, že nikdo není dokonalý, žádný učený z nebe nespadl a.…. Já vím, jsou to fráze, ale znám i jiné fráze, které by se daly taky opakovat neustále a kdyby byla nad ledem naší hrací plochy kostka, mohly by tam v rychlém sledu obíhat stále dokola. Jen namátkou vybírám universální směsku:
„Pepo, klid, nevztekej se a hraj v pohodě!“
„Matěji nahraj!“
„Jirko, drž hokejku v obou rukách a soustřeď se na hru!“
„Štěpáne, ty přihrávky tlač trošku níž!“
„Střílej, Matouši, střílej!“
„Střídej, Pavle, střídej!“
„Tomáši, jdi do toho souboje!“
„Davide, nestůj a brusli!“
„Kubo, neschovávej se za hráče!“
„Kamile, neodpaluj puky!“
„Martine, zrychli to!“
„Kryštofe, neválej se furt na zádech jako brouk Pytlík!“
   Závěrem nutno podotknout, že jich je ve skutečnosti mnohem víc, ale ve většině případů jsou míněny spíše poradensky a především povzbudivě. Přeji vám hezké prázdniny, a aby vtip, nadhled a podhled zůstal na svém místě. Budu se těšit na další setkání s Vámi.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Kryštof Lhoták, Jiří Koubský, Matouš Klouček, Pavel Tvrdík, Jakub Jelínek, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Štěpán Jelínek, Martin Závůrka, Dominik Rejnek, Vojta Krištof, Kamil Hladík
 
branky: Pavel Tvrdík 4x, Josef Dvořák 3x, Matouš Bajer 2x, Vojta Krištof 1x,
 
asistence: Jakub Jelínek 2x, Štěpán Jelínek 1x, Dominik Rejnek 1x, Matěj Mimra 1x, Kamil Hladík 1x, Jiří Koubský 1x
 
Sestava „B“: Dominik Rejnek, Kryštof Lhoták, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Adam Němec, Jakub Jelínek, Martin Závůrka
 
branky: Jakub Jelínek 4x, Kryštof Lhoták 4x, Ladislav Janeček 2x, Adam Němec 1x
 
asistence: Kryštof Lhoták 1x, Jakub Jelínek 1x, Vojta Krištof 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 24.2.2018  Sršni - Poděbrady (sraz v kabině v 8.00)
Nevole, Sadílek, Břinčil, Dvořák, Lhoták, Klouček, Koubský, Tvrdík P.,, Mimra, Jelínek J., Bajer, Jelínek Š., Hladík, Závůrka, Rejnek, Krištof,
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Nejdůležitějšími dny v roce jsou pro většinu dětí prázdniny a státní svátky, tedy volno. A tak tento týden slaví jistě všechny naše dětí. Jarní prázdniny pro Kutnou Horu totiž začínají právě tuto sobotu. Samozřejmě, že se naskýtá otázka, proč jsou jarní prázdniny v zimě, ale to mi nepřísluší soudit. Pouze se nad tím pousměju a můžeme popojet. Zlé jazyky tvrdí, že jarní prázdniny si vymysleli přetažení pedagogové, kteří chtěli jet v zimě lyžovat. Dva měsíce prázdnin v létě jim nestačí (ostatně v létě toho člověk moc nenalyžuje) a proto zcela bezostyšně hodili zodpovědnost za své žáky na týden opět na jejich rodiče. No a ti musí opět řešit tradiční nerudovskou otázku: Kam s ním? Hory samozřejmě lákají svými zasněženými vrcholky a zařádit si na sjezdovkách se svými potomky je jistě příjemná věc, tedy pokud vás nezlákají, abyste s nimi sjížděl lavinová pole, či crossové zkratky lesem. To pak můžete se zlomenou končetinou zbytek pobytu strávit jen usrkáváním svařáku u televize nebo na hotelovém baru. Ale co když počasí horám nepřeje? To je pak pro rodiče katastrofa. Malé znuděné dítě, které se jen týden poflakuje a nudí, to je zlý sen. Zde v první řadě záleží na věku dítěte. Takové mimino, či batole, které je s rodičem doma celý den, vůbec o žádných jarních prázdninách stejně neví a znavený, udřený rodič na rodičovské dovolené rovněž. Dospívajícího puberťáka, který vám každou půl hodinu opakuje, že vás nenávidí a že jste mu zkazili život, protože jste mu zakázali nechat si na záda vytetovat lebku a obarvit si vlasy na fialovo o jarních prázdninách řešit nemusíte. Ten se zabaví sám. Buď se zavře u sebe v pokoji, nebo uteče z domu. Co ale rodič musí akutně řešit, to jsou malé děti. Ty potřebují jasný program, aby nezvlčely a z nudy nezačaly demolovat své okolí. Tady už záleží na každém rodiči, jak je vynalézavý. Můžete dítěti samozřejmě pouštět na počítači pořád dokola a dokola pohádky. Zde je ale potřeba mít se na pozoru, protože dospělý člověk nemusí přežít maraton dětských pořadů bez újmy na zdraví. Dítě lze rovněž po dobu nepřízně počasí odklonit k prarodičům. Ostatně schopnost odlifrovat dítě k prarodičům je základním kamenem fungující rodiny. Jestliže ve vás zůstal ještě zbytek té snahy o výchovu, můžete s dětmi navštívit velká obchodní centra. Zde najdete několik dětských koutků, kde vám dítě pohlídají a vy si zatím můžete jít koupit něco hezkého ve slevě. Nesmíme zapomínat ani na aquacentra, která nalezneme v každém větším městě. Za pár stovek si dítě zaskotačí, bude mít hezký zážitek a navíc se unaví a večer půjde brzy spát. A to je tajemství spokojených rodičů. Hezké prázdniny.
   A jak to všechno vidí oslavenec tohoto týdne Matěj Mimra, se můžete dočíst právě teď.
 
Ahoj Matěji. Prázdniny sice začínají až tuto sobotu, ale ty ses právě vrátil z hor. Jak bylo?
Dobře, ale jsem unavený. Byli jsme taková větší parta ve Vítkovicích, takže jsem tam měl i dost kamarádů, s kterými jsem lyžoval, boboval, nebo hrál potom na baráku na schovku. Nejvíc mě asi bavilo skákat na skokáncích, i když dneska jsem se přitom docela hodně vysekal.
Neutekl ani měsíc a už si spolu zase povídáme. Je ti to příjemné, nebo už se těšíš, až to budeš mít za sebou.
Docela se těším, až to budu mít za sebou, protože se bojím, že nebudu vědět, co mám odpovídat.
Dělal s tebou už takhle někdo rozhovor, nebo psaly o tobě již někdy v novinách?
Jo. Bylo to něco o škole a miniházené, ale už si to moc nepamatuji.
A kdyby se o tobě mělo znovu něco napsat, o čem by to mělo být, aby tě to potěšilo?
Nevím. Asi o tom, že jsem šikovný ve sportu.
Chtěl bys být tedy jednou slavný?
Ano. Líbilo by se mi být slavný v hokeji nebo v miniházené.
Co je tvůj hlavním motiv být slavný právě ve sportu? Že bys vydělával velké peníze, zajímala by se o tebe krásná děvčata, hrál na té nejvyšší úrovni, nebo dělal v životě to, co tě baví?
Asi ty holky. Líbilo by se mi, kdyby mě obdivovali.
V kabině se občas ozývá název jednoho českého filmu „Matěji, proč tě holky nechtějí?“ Jak to máš tedy ty? Chtějí nebo nechtějí?
Já myslím, že chtějí a nestěžuji si na nezájem, ale někdy se cítím i docela nepříjemně.
Jako forma pochvaly, nebo odměny je pro tebe nejpříjemnější ale nyní?
Tak když třeba makám na hokeji, tak mě potom mamka pochválí, a to jsem moc rád.
Čím to podle tebe je, že někdy hraješ výborně a jindy zase úplně bez zájmu?
Mně nejvíc vyhovuje hrát centra, protože mi to tam nejlíp jde. No, a když ho nehraju, tak mi to tolik nejde.
Já myslím, že tě to spíš najednou tolik nebaví. Nemyslíš, že by šlo i na postu, který pro tebe není tolik atraktivní přesto víc makat?
Určitě šlo.
Jenže by se muselo chtít, viď? Jak to vlastně děláš v jiných životních situacích, když se ti něco nechce, ale musíš?
Stává se to málokdy, ale to mě potom máma přemluví.
Co je podle tebe základem toho, abys byl v životě úspěšný?
Tak učit se dobře ve škole a ve sportu víc trénovat.
Když ale přesto něco zkazíš, vyčítáš si to, hodíš to za hlavu a soustředíš se na to, co je před tebou, nebo se snažíš hledat viníka raději někde jinde?
Tak já si většinou v duchu říkám, že to zkusím ještě jednou a pokusím se to udělat příště líp.
Moc pěkná odpověď, protože jak řekl Jon Bon Jovi „Devětkrát spadnout a podesáté vstát. To je úspěch…" Tak ti přeju, aby ses toho v životě držel a k tomu i samozřejmě všechno nejlepší.
 
 
 
NOMINACE
 
středa 21.2.2018  Ledeč nad Sázavou - Sršni "B" (sraz v Ledči 16.45)
Rejnek, Hladík, Krištof, Jelínek J.,Lhoták, Klouček, Závůrka, Němec, Janeček
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
HC GRIPEŇATA ČÁSLAV – SK SRŠNI KUTNÁ HORA  
 
0:17 (0:3, 0:8, 0:6)
 
Vyplenili jsme Žižkovo město
 
   Podle starodávných pravidel by prý mělo platit, že různé války - horké i studené - by měly být na dobu olympijských her nejméně přerušeny, ne-li ukončeny bez náhrady. Sice mám pocit, že něco takového nastalo naposledy několik set let před naším letopočtem, takže bych na velké uklidnění naší i světové rozhádané politické scény nesázel, ale třeba mě situace mile překvapí, dva rozkmotřené korejské státy si padnou do náruče, Izraelci začnou spolupracovat s Palestinci, Američany i Rusy na dobu her přejdou velmocenské móresy a představitelé našich politických stran naleznou shodu a neumožní, aby po desítkách let byla u moci některá z extrémistických stran (všechny uvedené případy považuji za přibližně stejně pravděpodobné). Naštěstí my máme v naší kategorii s Čáslaváky korektní vztahy, a tak hokejové derby v rámci 7.kola soutěže 4.tříd HC Gripeňata Čáslav – SK Sršni Kutná Hora nepřekročilo mantinely sportovního klání a nezastínilo tak onen posvátný oheň hořící v Pchjongčchangu.
   Dle sportovního žargonu - nemá derby favorita. Nicméně prohrát v tomhle roce s Čáslaví....to by byla asi ostuda. A ta se nekonala. Sršni v sestavě s hráči béčka, ale i s uzdravivšími premianty áčka Pavlem, Pepou, a Štěpánem svou roli favorita zvládli na výbornou. Náš celek v utkání podal dobrý týmový výkon plný hokejovosti, na nějž neměli Gripeňata jakoukoli protizbraň (a tím by ten komentář mohl pro tentokrát klidně skončit). Bylo zřetelně vidět, že někteří naši hráči jsou herně i dovednostně úplně jinde a domácí měli s jejich pohybem, silou na hokejce, šikovností v osobních soubojích i rychlými kombinacemi veliké problémy. Od první minuty postrádalo utkání jakoukoliv zápletku, protože se hrálo v podstatě na jednu branku, přesto ty pravé gólové žně vypukly až v druhé části, v níž jsme nasázeli neškodnému domácímu celku osm gólů se samozřejmostí profesora vyučujícího žáčka. V závěrečném dějství jsme vydobytý náskok ještě navýšili a nakonec se brankostroj zastavil na výsledku 0:17. 
   Konečné skóre jasně vypovídá o naší dominanci, leč vysoká výhra se nerodila tak snadno, jak by se mohlo na první pohled zdát. Domácí totiž velmi urputně bránili v pěti lidech, občas v předbrankové prostoru vystavěli až berlínskou zeď, kterou jsme jen kostrbatě překonávali a utkání tak bylo místy divácky nepohledné. Těžko nějak seriozně hodnotit jednotlivce, protože Čáslav nebyla soupeř, který by výrazněji prověřil naše dovednosti, nebo alespoň hráčů áčka a donutil je k patřičnému nasazení. Ono za tak výrazně rozhodnutého stavu, když mají hráči zápas v podstatě pod kontrolou, už nedřou ani borci v extralize. A tak raději prásknu jedno bulvární info z kabiny, že Petrovo přirovnání Štěpána po pátečním tréninku k Oldřichu Machačovi (legendární český obránce a bojovník přes kterého málokdo prošel, proslulý hrou tělem a schopností bodyčeky odhazovat soupeře na mantinel, jako by byli z papíru) se neskutečně ujalo a přezdívka „Machač“ tak zněla kabinou stejně často, jako jméno Ester Ledecké světovými médii.
   No a to je asi tak vše. Shrnuto do jednoduchosti - naše soutěž bohužel nepřináší vždy jen dramatické boje, emotivní derby a kvalitní podívanou, leč občas je dopředu jasné, že favorit si asi pěkně smlsne a utkání neslibuje nic víc, než splnění povinnosti. Při vší úctě a respektu soupeři, toto utkání bylo přesně takové.
   Závěrem přeji všem olympionikům spokojenost s jejich sportovními výkony, radost nás fanoušků, a aby jejich zápolení kontrolovaně vyrušili jen docela mírumilovné výstřely na biatlonové střelnici. No a všem zdejším návštěvnicím a návštěvníkům, přeji veselou a pozitivní mysl, která je prý nejen silnou zbraní proti stresu, ale i infekčním chorobám. Nenechme si ji proto vzít ani v následujícím předprázdninovém týdnu - bude potřeba.
 
Sestava: Jan Sadílek, Sam Nevole, Tomáš Břinčil, Josef Dvořák, Jakub Komárek, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Kryštof Lhoták, Pavel Tvrdík, Adam Hykš, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Ladislav Janeček, Petr Malina, Dominik Rejnek, Vojta Krištof,
 
branky: Pavel Tvrdík 5x, Josef Dvořák 4x, Jakub Komárek 2x, Ladislav Janeček 2x, Kryštof Lhoták 1x, Adam Hykš 1x, Štěpán Jelínek 1x, Matouš Bajer 1x,
 
asistence: Tomáš Břinčil 3x, Štěpán Jelínek 3x, Josef Dvořák 2x, Pavel Tvrdík 2x, Kryštof Lhoták 1x, Adam Hykš 1x, Ladislav Janeček 1x, Dominik Rejnek 1x, Vojta Krištof 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 17.2.2018  Čáslav - Sršni (sraz v Čáslavi v 9.00)
Nevole, Sadílek, Zvěřina, Břinčil, Dvořák, Komárek, Klouček, Staško, Lhoták, Tvrdík P.,, Hykš, Bajer, Jelínek Š., Janeček, Tvrdík Š., Hladík, Malina, Rejnek, Krištof,
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ   
 
 
   Dnes nám zčervenal svět, protože všichni zamilovaní slaví svůj svátek. Ono slovo „všichni“ je jistě nadnesené, protože pro velkou část naší populace jde pouze o jakýsi povrchní a komerční kýč, jenž je typickou projekcí amerikanismu. Ovšem ve skutečnosti má tento svátek ryze evropské kořeny, v postavě příběhu kněze Valentýna, který žil v Římě za kruté vlády císaře Claudia II.. Ten, jak už to tak někdy u vladařů bývá, se chtěl stát nejmocnějším panovníkem. Jeho cíl však mohl být splněn pouze při současném vytvoření silné a početné armády. Mladí muži se ale do armády příliš nehlásili, což bylo dle Claudia známkou upřednostňování lásky na úkor vojenské povinnosti a zakázal proto jejich sňatky. Jenže Valentýnova víra v čistou lásku byla mnohem silnější než císařův rozkaz, a tak svou pravomoc vykonával dál. Nakonec byl ale prozrazen, uvězněn a 14.února popraven. To je příběh, co? A přitom ho na žádném seznamu oficiálních svátků nenajdete a při vší úctě - v porovnání s ním různí cyrilometodějové a jiní oficiální či neoficiální svatí mohou se svými legendami a s protaženými nosy jen tiše závidět.
   A tak přeji všem vám, pro které je právě dnešní svátek zamilovaných z nějakého důvodu významný, ať si Valentýna užijete právě tak a právě v takové společnosti, jak vám to bude nejmilejší. No a všem ostatním včetně skutečných Valentýn a Valentýnů (i těch Dobrotivých) popřeju aspoň to, abychom si dost lásky a zamilovanosti užili i bez oficiálních svátků, protože jde možná právě o tu nejsvátečnější a přitom paradoxně nejpřirozenější skutečnost.
   A nyní již předávám slovo oslavenci tohoto týdne – Šimonu Tvrdíkovi:
 
Ahoj Šimone. Není to tak dávno, co jsme spolu dělali rozhovor a je tu další. Říkal ti někdo z tvého okolí něco k tomu prvnímu, a jak hodnotil tvé odpovědi?
Hmmm taťka a byl docela spokojený.
Změnilo se od té doby něco?
Mám úplně nový pokojíček. Ten starý zůstal bráchovi a já mám svůj nový z bývalé herny. Je jenom můj, ale smutno mi tam asi nebude, protože bráchu mám hned přes zeď. No a taky mám kompletně novou výbavu na hokej. Tu jsem dostal k vánocům a ze začátku mi trochu nepasovaly chrániče, ale teta mi poradila a teď už je to dobrý.
Máš tušení, co dostaneš tentokrát?
Tak já už jsem dostal nový podsedák, a ten nový pokojíček byl vlastně taky dárek. No a měl bych ještě dostat s bráchou dvě malé branky, abychom mohli doma hrát florbal, možná dostanu i novou hokejku a taky bych měl dostat sluchátka a reprák.
Takový malý dárek pro tebe mohl být i tvůj první zápas za áčko minulou sobotu proti Neratovicím. Jak sis ho užil?
Dobrý. Docela jsem se těšil a ani jsem neměl moc trému a hrálo se mi dobře. Dokonce to i dopadlo, jak jsem očekával, že to bude jenom o fous.
Vzhledem k tomu, že jsi přišel do naší kabiny až koncem minulého roku, tak už pro tebe nezbylo místo jinde než vedle trenérů. Jaké to je sedět hned vedle nich?
Dobrý a nevadí mi to. Někdy i docela rád poslouchám, co si spolu povídáte.
Pro tebe jako hokejového nováčka je v podstatě všechno nové, přesto, která část tréninku tě zatím baví nejvíc, a která nejmíň?
Mě baví asi všechno, ale nejvíc minihokej nebo velký hokej. Zkrátka když hrajeme. No a nejmíň asi, když jezdíme kruhy.
A tělocvičnu po tréninku bereš jako povinnost, nebo tě to tam taky baví?
Většinou mě to tam baví, ale taky ne úplně všechno stejně.
Dobrá a co tedy ano a co ne?
Tak nejvíc mě baví vybika a pak jak různě skáčeme a děláme některé cviky. No a to ostatní je takový neutrál, takže ani tam nemůžu říct, že by mě to nebavilo.
Sezóna nám pomalu končí, počítáš, že u hokeje zůstaneš a budeš pokračovat dál?
Ano. Určitě chci hrát dál.
Slyšel jsi už od spoluhráčů něco o jarní přípravě a soustředění?
Vyprávěli mi, že se tam prostě běhá a cvičí, asi jako v tělocvičně, no a jeden večer tam prý hážou na ty, co jsou tam poprvé, vajíčka a tak.
Vidím, že jsi nebyl ještě ani na jednom tréninku jarní přípravy, ale už víš o pasování nováčků. Pojedeš tedy v létě s námi?
Chtěl bych.
Jednou z oblíbených součástí našeho soustředění je i olympiáda. Momentálně ale probíhá ta zimní v Jižní Koreji. Sleduješ jí a fandíš někomu?
Jo. Včera a předevčírem jsem jí sledoval. Nejvíc mě asi zajímá biatlon, hokej a taky skoky na lyžích.
A jak jsi na tom mimo hokeje s ostatními zimními sporty?
Tak já především lyžuju, což mě baví. Docela mě ale láká i snowboard a rád bych ho jednou vyzkoušel.
Je všeobecně ještě nějaký jiný sport, který jsi taky nevyzkoušel a lákal by tě?
Docela rád bych si vyzkoušel házenou.
Touto odpovědí jsi udělal radost jistě panu Polívkovi, protože ten jí aktivně hrával. Nicméně já toho využiju jinak a navnadím tě na ty zmiňované tréninky jarní přípravy, protože házená, ale i jiné sportovní hry, jsou jejich pevnou součástí. Abychom se ale nebavili pořád o sportu. Nedávno jsme měli volbu prezidenta, a tak si představ si, že jsi svrchovaným vládcem naší země, co bys změnil na jejím fungování?
No, mně se nelíbí, jak se všude válí odpadky, protože většina lidí je odhazuje, kam se jim hodí, a když mají doma nějakou velkou hromadu smetí, tak ji klidně odvezou do lesa, že to tam nebude jako tolik vidět. Takže já bych asi zřídil víc kontejnerů na odpad a aby byly i na více místech.
To je moc hezké, že takhle myslíš na přírodu okolo sebe a můžu ti slíbit, že kdybys za nějakých třicet let kandidoval – máš můj hlas. Teď ale zatím všechno nejlepší a ať se ti v životě dobré oplácí dobrem, nebo je alespoň přijímáno s vlídnou tváří a s poděkováním se vrací.
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
Chřipkové delirium
 
   Tak nám udeřil den začátku zimních olympijských her, a já musím i přes jisté rozpaky konstatovat, že se mi zahajovací ceremoniál líbil. Prostor, na kterém se aktéři pohybovali, byl působivě nasvícen barevnými efekty a k vrcholu jistě patřily živé obrazy vytvořené z dronů. Celá scéna představovala jakoby ideální harmonický svět bez jakéhokoliv násilí, a při zpěvu legendární Imagine od Johna Lennona čtveřicí jihokorejských hudebníku, obklopených symbolem mírové holubice z rozsvícených svíček, jsem měl regulérní husinu. Nicméně ač se soutěžení rozběhlo naplno hned první den a nám to dokonce medailově cinklo, tuším, že jste na tyto stránky zavítali s cílem přečíst si o úplně jiných sportovních zápoleních, a to malých kutnohorských Sršňů.
 
SRŠNI „B“ – VLAŠIM   8:14
   Další přátelské měření sil odehrálo tuto středu naše béčko s Rytíři z Vlašimi. Ono to „přátelské“ zní trochu dehonestujícně, protože se jednalo o mač jako řemen. Vždy se snažím dětem představovat každé utkání (mistrovské, turnajové, přátelské, tréninkové) se stejnou důležitostí. Nejde o to, jaké hrajeme utkání, ale co nám dá, co nového nás naučí, kam nás posune v našich dovednostech. No a tomuto utkání ze zmíněného pohledu patří určitě jedna z předních příček. Vlašim totiž přijela s hokejově vyspělejším týmem, který bruslil rychlostně v trochu jiné dimenzi než někteří naši hráči, ale i jejich ruce kmitaly v dobrém tempu a vysílaly přesně dlouhé i kratší přihrávky. Z naší strany se do hry zapojili jak zkušenější hráči (Kryštof, Matouš, Adam, Michal), kteří se mohli při 100% nasazení soupeři rovnat, tak i úplní nováčci, kteří začali s hokejem až v průběhu letošní sezóny a teprve začínají sbírat první zápasové starty. Ale kdy jindy se to mají naučit, než právě při takových zápasech. A tohle byla výborná škola, jak se to dá taky hrát a jen víc takových zápasů. Jak prozrazuje konečný výsledek – soupeř vyhrál, protože byl prostě lepší. Nicméně o žádný debakl, kde bychom si nečuchli k puku, se nejednalo, protože náš tým vyvinul velikou snahu, bojovnost a bruslil až do poslední chvíle, za což je třeba všechny pochválit. Inu, jak praví nezapomenutelná hláška z Adély. Nick Carter: „Pamatujte si, komisaři: Uznat svou porážku, i to je svým způsobem vítězství.“ Komisař Ledvina: „Takže jsme to vlastně vyhráli – na celé čáře.“
 
SRŠNI „A“ – HC BULDOCI NERATOVICE   5:4  (2:1, 0:1, 3:2)
   Nesebekritickým vtípkem na konci minule reportáže jsem se patrně s většinou z vás rozloučil, neboť já osobně bych už dál nečetl a trval na tom, aby namyšlený autor chodil kanály. Pokud z nějakého důvodu pokračujete v četbě, tak přejdeme na reportáž ze sobotního zápasu našeho áčka v rámci již šestého kola soutěže čtvrtých tříd. Soupeřem nám tentokrát byla šelma původem z Anglie – Buldok – používaná dříve k zápasům s medvědy a býky. Její poddruh se podařilo odchovat také v Neratovicích, kde tyto mladé a dravé šelmy mají svůj brloh. Že se jim tam náramně daří a úspěšně se množí, dokládá jejich četné a stále se lepšící společenství.
   V prvním utkání jsme Buldoky sice porazili 7:4, ale to bylo poprvé a zatím i naposledy, co jsme letos nastoupili, dá se říci v ideální sestavě. Od té doby nám do toho vstoupili hory, zranění a především nás decimuje virové komando. Žil jsem v bláhové naději, že po minulém náročném víkendu se sestava konečně vrátí do normálu, ale když chceš víc, dostaneš většinou míň a jména všech marodů se již ani nevejdou do rubriky našeho webu. Takže bez pětice borců základní sestavy a z toho dokonce tří jejich úhelných kamenů (Pepa, Štěpán, Pavel) jsme sestavu po pátečním tréninku lepili, jak se dalo. Na tomto místě velké poděkování Tomáši Lhotákovi, že na poslední chvíli upravil rozlosování souběžně konaného fotbalového turnaje, aby mohl Kryštof s námi hrát a celé rodině Kloučků, kteří ze stejného důvodu byli ochotní o den odložit plánovaný odjezd na hory – DÍKY!!! Než se dostanu k samotnému hokeji, je potřeba ještě poctivě zmínit, že chřipka řádí nejen v Kutné Hoře a hosté byli ze stejných důvodů taky oslabeni a nuceni svou sestavu omladit.
   Utkání začalo gólovou výměnou, kdy se neratovičtí hned z prvního útoku ujali vedení 0:1. To ale ještě netušili, že se do provozní teploty dostává náš druhý útok a její centr Matěj, který okamžitě kontroval a za několik minut dokonce strhl vedení na naší stranu – 2:1. Z mého pohledu moc pěkné góly. Dlouhými kličkami překonal bránící hráče (je vidět, že v nedávném rozhovoru jím zmiňovaná neobliba tréninku této dovednosti na Petrovi nese své ovoce) a před brankou se neunáhlil k ráně, kterou by chtěl snad udělat i díru do gólmana, zvednul hlavu, uviděl volné místo a jakoby mýrnyx týrnyx přesně trefil. Po zbytek první třetiny a v podstatě celou druhou jsme měli mírnou převahu, avšak jsme ji nedokázali gólově zúročit. A tak když už se pomalu nachylovalo k druhé siréně zápasu, tak se skóre přece jen měnilo, ale bohužel na opačné straně – 2:2. O osudu zápasu rozhodlo tedy poslední dějství, kdy jsme Buldoky prakticky nepustili z obranného pásma a dosáhli zcela zaslouženého vedení 5:2. Vše vypadalo na pohodový závěr, ale hosté se obdivuhodně zvedli a v rozmezí jedné minuty byli zpátky ve hře – 5:4. I přes dramatický závěr, Sršni soupeře již k ničemu pořádnému nepustili a dokázali udržet těsnou, ale zaslouženou výhru. Přestože takto si zkomplikovat dobře rozehraný zápas nás může v budoucnu hodně mrzet, bylo potřeba dodržet předzápasový slib a jít do sprchy, kde již na mě čekali kluci s pěkně studenými skotskými střiky, až jsem mrsknul několik vorvaních skluzů po břiše! Ještě teď ho mám odřené, ale pokud i tato motivace byla důvodem jejich bojovného výkonu, rád příště uzavřu i bizarnější sázky. Koneckonců jednou mě moji bývalí svěřenci v kabině i stříhali!!!
   Za sebe říkám, že vzhledem k hráčské nouzi, která nás postihla, jsem byl v globálu s výkonem kluků v zápase povětšinou spokojený. Někteří mě příjemně překvapili, někteří mě hodně příjemně překvapili a někteří zase míň, ale tak už to bývá. Pro gólmany to byl hodně nepříjemný zápas, kdy se vzhledem k menší vytíženosti nedostali do patřičného tempa a ztuhlí pak museli řešit ošemetné situace a některé jejich zákroky tak byly hodně nejisté. Kuba byl pro mě jeden z našich nejlepších, ne-li nejlepší hráč, který tentokrát vedl na zteč první lajnu z pozice centra. Kreativní, zodpovědný, neústupný bojovník, které mu jen chybělo trochu toho štěstí v zakončení. Nicméně jeho fikaná nahrávka na volného Tomáše, který neomylně zavěsil vítězný gól – to byl luxus. Tomáš odehrál velmi dobrý zápas, ale od bruslaře jeho kvalit chci víc a větší herní dominanci. Pod prostorovým tlakem soupeře byl opět někdy sám sobě největším soupeřem. Matouš K. měl trochu nejistý a nervózní start, ale rychle se rozkoukal a podal další dobrý výkon na postu obránce, který byl ještě umocněn tím, že se na něj přišla podívat celá rodina i početná enkláva kamarádů. Jirka byl pro mě nejlepší obránce zápasu a musím se přiznat, že jsem neočekával po mých podzimních výtkách k jeho přístupu k tréninku a nasazení, tak poměrně rychlou a výraznou změnu k lepšímu. Teď ještě zamakat na té střele. Na Matějovi byla radost z blížícího se zápasu evidentní již po pátečním tréninku. Uvědomoval si, že při absenci v úvodu zmiňovaných hráčů se na něj bude hodně spoléhat. Rozhodně nezklamal a pozici klíčového hráče si náramně užil. Jen by to chtělo ubrat těch neustátých změn směru. Problém balance a jízdě na jedné brusli. Kryštof odehrál celý zápas s obrovskou chutí, spoustou vyhraných osobních soubojů, a když bych někomu vyprávěl, že tento hráč, dnes již základní sestavy, se nám někdy v říjnu před prvním přátelákem na velké v kabině rozplakal, že neví, co má hrát, pak i chvíli koketoval s myšlenkou přestat s hokejem, tak by mi nevěřil. Adam byl opět živá reklama na rčení, že největším svalem sportovce je jeho srdce. Nedostatek centimetrů a kil nahradil tradiční bojovností, zarputilostí a již zmiňovaným srdcem. Každé střídání odjezdil na 120% a přesvědčil, že si svůj prostor v áčku zaslouží a že je platným hráčem pro tým. Láďa odehrál toto utkání výrazněji lépe než před týdnem a budiž mu zato odměnou vstřelený gól. Nicméně na problémech s fyzičkou se nic nemění a taky nemá stále pod kůží nutnost vyjet z ofsajdové pozice, pokud puk opustí útočnou třetinu. Šimon odehrál zápas v možnostech plynoucích z jeho momentálních individuálních dovedností, ale s obrovským nasazením a snahou. Šimon má stále na čem pracovat, ale vzhledem k tomu, že teprve někdy ke konci roku přišel do kabiny a začal s námi pravidelně trénovat, tak je to velký pokrok a věřím, že pro něj současně i velké povzbuzení. No a pro ostatní důkaz o tom, že poctivý přístup k tréninku a s tím související herní vzestup neunikne pozornosti trenérů. Současná pozice každého hráče v týmu je odměnou za jeho úsilí, kvalitu a práci odvedenou ve prospěch naší kategorie a především jeho samotného. A tuto poslední větu bych použil jako vhodný oslí můstek k dalšímu hráči, kterým je David. Začátek zápasu absolutně bez chuti, zápalu a především jediného rychlejšího pohybu. Co mě však mrzí výrazně víc, je neustálé žbrblání na jakoukoliv připomínku k jeho výkonu. Hokej je kolektivní sport, kde se lze jen těžko prosadit výhradně osobním koučinkem a je potřeba občas vyslechnout rady trenéra a respektovat jeho pokyny, ať jím může hráč jakkoliv pohrdat nebo se zdají jakkoliv nesmyslné. Omlouvám se, ale aby se mnou desetiletý kluk neustále diskutoval, na vše reagoval negativně a měl ke všemu poslední slovo – na to nejsem vnitřně nastavený. Kdybych v něm neviděl potenciál vyrůst v dobrého hráče, tak to hodím za hlavu a nevšímám si ho, ale takhle mě to mrzí, nicméně ze svého neslevím. Abych byl ale objektivní, musím zmínit, že v poslední třetině se mu podařilo vstřelit branku a najednou bylo vidět velké oživení, a jak ho to začalo okamžitě bavit. Škoda, že si nedal branku už na začátku a možná mohlo být všechno jinak. Pokud se nepletu, tak mi ještě zbývá Matouš B., tak to s ním celé uzavřu. Velmi nevýrazný rozjezd, jakoby po absenci v minulém zápase zapomněl, co a jak má hrát a chtěl si to jen odstát na modré. S každým dalším střídáním se jeho výkon ale zlepšoval a v závěru už to bylo opět velmi dobré.
   Uff. To jsem se zase rozdivočil. Tak se omlouvám, a pokud nějaký statečný dočetl až sem, tak přeji příjemný následující týden, samé krásné, vzrušující a úspěšné souboje, a to nejen ty olympijské, ale i každodenní.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Sam Nevole, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Kryštof Lhoták, Jiří Koubský, Matouš Klouček, Matěj Mimra, Adam Hykš, Ladislav Janeček, Šimon Tvrdík, David Staško, Matouš Bajer,
 
branky: Matěj Mimra 2x, Tomáš Břinčil 1x, David Staško 1x, Ladislav Janeček 1x
 
asistence: Jakub Komárek 1x, Matěj Mimra 1x, David Staško 1x, Matouš Bajer 1x, Matouš Klouček 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Kryštof Lhoták, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Miroslav Nekvinda, Matouš Klouček, Adam Němec, Šimon Tvrdík, Adam Hykš
 
branky: Matouš Klouček 3x, Kryštof Lhoták 2x, Ladislav Janeček 2x, Adam Hykš 1x,
 
asistence: Vojta Krištof 1x, Matouš Klouček 1x, Adam Němec 1x, Adam Hykš 1x, Šimon Tvrdík 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 3.2.2018  Sršni "A" - SC Kolín (sraz v kabině v 8.00)
Nevole, Sadílek, Břinčil, Komárek, Lhoták, Klouček, Koubský, Mimra, Hykš, Janeček, Tvrdík Š., Staško, Bajer
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
NOVINY Z NAŠÍ KABINY – 12 – HOKEJOVÝ PLES A SOUSTŘEDĚNÍ
 
   Je to k nevíře, ale sezóna 2017/2018 nám už pomalu končí, a tak mi dovolte, pomocí tlačítek Ctrl+C a Ctrl+V, zprostředkovat Vám informace od vedení našeho oddílu.
 
   Letošní soustředění se bude konat v termínu 18.8. –  25.8.2018 na stejném místě jako loni a to ve Sportparku Kocanda (http://sportpark.kocanda.cz/). Další informace včetně přihlášek budou k dispozici do konce února.
   Již tradiční hokejový ples na závěr uplynulé sezóny se bude konat v sobotu 21.4.2018 v Sokolovně Malín. Vstupenky budou v prodeji od začátku března.
 
   Považujte to prosím jako první a nejzákladnější info, abyste si mohli s předstihem zorganizovat svůj volnočasový harmonogram, pokud možno i s účastí na těchto hokejových akcích. Jakmile budou známi další podrobnosti (přihlášky na soustředění, předprodej lístků….), tak je zde samozřejmě zveřejním.
     Jinak doufám, že na plese se sejdeme v co největším počtu a svojí účastí obohatíte a pozvednete společnou zábavu. No a na soustředění pojedou všechny děti, protože neúčast znamená nafasování teplé deky a druhá řada na střídačce:-)))
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
Vítej vítězný hattricku
 
   Hokejový expres naší letošní sezóny měl tento týden tři zastávky, a že to byla zastavení vítězná, prozrazuje zřetelně nadpis. Nicméně neočekávejte nějakou oslavnou tirádu, protože víc než vítězství je pro mě důležité, jak se kluci snaží, jak se jim daří hra, kterou se učíme a co jsou schopni ukázat, nebo se o to alespoň pokusit. Na druhou stranu přiznávám, že nepatřím mezi trenéry, kteří se snaží udělat ze slov „vítěz“ a „poražený“ zapovězené termíny. Ztotožňuji se v tomto se slovy Martiny Navrátilové - „Ten, kdo řekl, že nezáleží na tom, jestli vyhrajete nebo prohrajete, nejspíš prohrál“. Aby to nevyznělo špatně, vyhrávat, natož pak za každou cenu, není opravdu mou prioritou a porážku někdy z výchovného hlediska vnímám i jakou přínosnější, ale selský rozum mi říká, že není přirozené jít odehrát zápas bez cíle vyhrát. A když nechám děti hrát na konci tělocvičny obyčejnou vybiku, tak drtivá většina z nich je schopná se rozkrájet, jen aby vydrželi ve hře co nejdéle a zažili si ten chvilkový, ale opojný pocit vítěze. Je to zkrátka přirozenost sportujících dětí a žádná nařízení geny nezmění. Jestli se někteří ptáte, co to má zase znamenat, co to tady zase plácám nebo do čeho zase strkám nos - tak do ničeho. Jen jsem se zase trochu zamotal do myšlenek a přispěl tím svou troškou do mlýna nekonečných diskusí na toto téma. Pokud však z nějakého důvodu pokračujete v četbě, tak konečně přejdeme na samotné reportáže.
 
LEDEČ NAD SÁZAVOU – SRŠNI „B“   4:8
   Když se středa se středou sešla, naše béčko sehrálo odvetný zápas s Ledčí, tentokrát na jejich ledě. Jak již mnozí ví, tak v minihokeji nehraju na posty, ale chci, aby kluci rozvíjeli svou herní inteligenci, snažili se dostávat dovednosti do hry, všechny situace řešili kreativně a především bez odpalování puku. A protože se nám blíží konec sezóny a kluci by už tento jednoduchý pokyn měli být schopní chápat, tak jsem tentokrát bezmyšlenkovité odpálení puku oceňoval na střídačce pěti dřepy. Budiž klukům ke cti, že jich bylo minimálně a naopak se většinou snažili s pukem hrát a zato velká pochvala. Jak prozrazuje výsledek, byli jsme i tentokrát lepší, nicméně musím ocenit stoupající tendenci výkonů soupeře a taky jejich gólmana, který byl jiný než obvykle a neskutečně trápil naše střelce. Nicméně z Ledče jsem odjížděl s několika příjemnými pocity. Zaprvé se mi tentokrát velice líbil pohyb Michala v brance. Zadruhé mě potěšilo, že si Vojta dal dva góly. Tenhle usměvavý a pohodový klučina sice svým rovesníkům zatím nestačí zcela fyzicky (somatický vývoj je u každého jiný a za rok, za dva, může být všechno úplně jinak), ale herní inteligencí, snahou hrát s pukem a chutí dělat vše poctivě a naplno se jim naprosto vyrovná a mnohé i předčí. Nebudu zastírat – tyhle typy kluků jsou moje krevní skupina a doufám, že ty góly byly pro Vojtu dostatečná odměna za jeho snahu. No a poslední důvod ke spokojenosti byla naše hra a spolupráce již většiny kluků. Jestli jsme u hry béčka na podzim žehrali na nedostatek právě tohoto, tak můžeme být s dosaženým pokrokem spokojeni.
 
SRŠNI „A“ – HC KOLÍN   7:1  (1:0, 5:0, 1:1)
   V dalším kole soutěže 4.tříd změřil náš tým v sobotu síly s hráči Kolína a dala se očekávat vyrovnaná bitva, ba co víc, derby jako řemen. Bylo zřejmé, že naše hra bude strádat tím, že nenastoupí několik opor základní sestavy, ale na druhou stranu to byla příležitost pro jiné hráče nahradit je na jejich postech a především se semknout a probudit v klucích opět týmového ducha, který se nám v minulém zápase zjevně nedostával. Už při rozcvičce v tělocvičně jsem měl příjemně pálivý chilli pocit z obrovského nasazení, které přenesli kluci i do tentokrát výborného rozbruslení, ale hlavně do zápasu. A v samotném utkání? Od prvního buly jsme fungovali jako tým, respektovali dohodnuté pokyny a odměnou nám bylo vedení 1:0 v 4.minutě, když Kuba ideálně naložil s Pepovou nezištnou přihrávkou. Dál se hrálo zcela vyrovnané utkání, kdy my jsme vyvíjeli o něco větší tlak a měli územní převahu, ale hosté byli nebezpečnější, protože nám nejednou ujeli do brejku nebo přečíslení. Nicméně gólmani se činili a skóre se do konce třetiny nijak neměnilo. Bylo tedy jasné, že šichta bude pokračovat. V prostřední části jsme ale prolomili kouzlo hostujícího gólmana třemi brankami v rychlém sledu, a jak už to tak bývá, náš celek byl najednou úplně v pohodě a Kozlíci pro změnu začali uvadat a odcházet. Výsledkem pak byl stav 6:0 po třiceti minutách a konkrétně bych rád zmínil dva gólové momenty. První byl spojením několika výborných individuálních dovedností do jedné akce a druhým naopak ukázková kombinace prvního útoku. V 22.min. Štěpán vybojoval puk ve středním pásmu, okamžitě nakopnul vrtuli, dlouhou kličkou překonal beka na modré, v plné rychlosti vymíchal gólmana a zasunul do prázdné. No a minutu poté Kuba založil útok vybruslením zpoza branky a přesnou nahrávkou na správně najetého Tomáše. Rychlé zpracování, rozjezd, hlava nahoře a už puk nabral směr dupající třicet trojka na osu hřiště. Pepa překročil modrou jako bájný Rubikon v plné rychlosti, že mu bránící hráč ani nestačil štípnout lístek, vpadl do soupeřovy třetiny, nápřah švihem s akcelerací raketového motoru a z čepele mu vyletěla pekelná pecka pod víko. Lahůdka, že i rozhodčí, což se v této kategorii často nevidí, nahlásili do zápisu dvě asistence.
   Vzhledem k tomu, že jsme museli hrát pouze na dvě lajny, nebylo před závěrečnou fází zápasu vůbec jisté, zda našim borcům nebudou docházet síly. Opak byl však pravdou, neboť Sršni hýřili dál výborným pohybem, byli důrazní a jedna tutovka míjela druhou. Z této převahy jsme dosáhli již jen jediný brankový zápis a naopak soupeř dvě vteřiny před závěrečnou sirénou pokazil našim gólmanům radost z vychytané nuly, kdy jsme neubránili oslabení. Tento čestný úspěch ale nelze než klukům z Kolína přát, protože zápas odbojovali se ctí i ve chvílích, kdy již bylo rozhodnuto. Když jsem procházel po druhé třetině kolem skupinky malých Kozlíků, čekajících na odemčení kabiny, neslyšel jsem žádné výčitky a kritiku spoluhráčů, ale pro mě velice sympatické: „Kluci, zkusíme ještě zamakat a dát jim aspoň jeden gól“.
   Spolehliví gólmani, vynikající první útok vedený Pepou, výborný Štěpán, s přehledem hrající Matouš a Kuba na pro sebe netypických postech v obraně (ač se to Matoušovi nebude líbit, myslím, že patří k hráčům, kterým víc sedí, když mají hru před sebou než pod nohami a ofenzivní bek je jeho parketa) a bojovný výkon většiny hráčů. To byl základ naší výhry se silným soupeřem. Všichni si zaslouží obrovskou pochvalu a já osobně smekám před  každým hráčem za předvedený výkon a kolektivní přístup. 
 
SRŠNI „B“ – SRŠNI 2.TŘ.   14:7
   Krátce po utkání s Kolínem si ještě béčko bouchlo minihokej s našimi druháky. Nutno poctivě upřesnit, že původně jsme si chtěli zahrát s Poděbrady, ale vzhledem k marodce v jejich týmu a odřeknutí účasti jsem narychlo oslovil vedení sousední kategorie. Dík za vstřícnost a ochotu si zahrát. Utkání s mladším soupeřem mělo být pro naše kluky alespoň příležitost vyzkoušet si prvky, na které v jiných zápasech nebývá tolik prostoru a taky možnost pro naše 2009-ky okouknout své budoucí spoluhráče v této kategorii. Nepřísluší mi hodnotit hráče jiné kategorie, ale neodpustím si velkou pochvalu. Malí Sršníci hráli výborně, moc pěkně bruslili, bojovali a hlavně...snad skoro všichni se snažili hrát s pukem na hokejce. Konečný výsledek není vůbec důležitý, a pokud bych ho pokrátil koeficientem za věkový rozdíl, tak minimálně remíza by pro ně byla spravedlivá. Z naší strany bych očekával od některých borců výraznější dominanci, ale raději budu konkrétní. Kryštof a Kuba, kteří nastoupili po těžkém utkání s Kolínem, jako náhradníci za nemocné spoluhráče, určitě nezklamali a prokázali, že mají potenciál se posunout na úroveň lídrů této kategorie v příští sezóně. O Michalovi a Vojtovi jsem se již zmiňoval v hodnocení zápasu z Ledče a jenom bych se opakoval. Kamil je takový protipól Vojty. Velmi dobré fyzické předpoklady, slušné bruslení, ale malá síla na hokejce a sebevědomí hrát s pukem. Myslím, že má na mnohem víc, chce to ale trpělivost a čas. Nebude to hned. Míra má zatím velké bruslařské problémy, což je dáno jeho pozdějším začátkem, ale právě proto bych od něj očekával větší nasazení v tréninku – jinak to nedožene. Láďovi určitě nemůžu upřít chuť, snahu a několik povedených akcí, ale díky své konstrukci těla má zatím nedostatečnou pohyblivost na bruslích. Vše je víceméně obrazem kondiční připravenosti, ke které, nutno říct, Láďa nemá příliš kladný vztah. Obratnost a pohyblivost je věc, která jde v tomto věku, na rozdíl od hokejového myšlení, jednodušeji natrénovat. Ale nikoliv u compu. A to je důvod, proč sestavou zatím nestoupá, jak by si přál. I tentokrát to bylo velmi vidět.
   Tak a to je pro dnešek vše. Užijte si následující týden v pohodě, i když Sršni jsou na tom podobně jako čerti, protože taky nikdy nespí, tedy aspoň co se týká další várky zápasů.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Jakub Jelínek, Matěj Mimra, Kryštof Lhoták, David Staško, Ladislav Janeček, Štěpán Jelínek, Matouš Klouček
 
branky: Josef Dvořák 3x, Štěpán Jelínek 2x, Jakub Komárek 1x, Matěj Mimra 1x
 
asistence: Jakub Komárek 2x, Josef Dvořák 2x, Tomáš Břinčil 1x, Kryštof Lhoták 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Kryštof Lhoták, Dominik Rejnek, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Miroslav Nekvinda, Matouš Klouček, Jakub Jelínek
 
branky: Jakub Jelínek 7x, Kryštof Lhoták 5x, Ladislav Janeček 4x, Vojta Krištof 3x, Kamil Hladík 2x, Matouš Klouček 1x
 
asistence: Kryštof Lhoták 4x, Jakub Jelínek 3x, Ladislav Janeček 2x, Kamil Hladík 2x, Dominik Rejnek 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 3.2.2018  Sršni "A" - SC Kolín (sraz v kabině v 8.00)
Nevole, Sadílek, Břinčil, Komárek, Dvořák, Jelínek J., Koubský, Lhoták, Klouček, Mimra, Jelínek Š., Staško, Janeček
sobota 3.2.2018  Sršni "B" - Sršni 2.tř. (sraz v kabině 10.00)
Zvěřina, Nevole, Janeček, Hladík, Krištof, Malina, Dostál, Nekvinda, Lhoták, Jelínek J.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
NOMINACE
 
středa 31.1.2018  Ledeč nad Sázavou - Sršni "B" (sraz v Ledči 16.45)
Zvěřina, Janeček, Hladík, Rejnek, Krištof, Lhoták, Klouček, Jelínek J., Nekvinda
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
Tentokrát to tak úplně nevyšlo
 
   Bohaté hokejové menu tohoto týdne, jehož hlavním chodem byl souboj našeho A-týmu s Benátkami nad Jizerou, mělo na programu nejprve středeční předkrm v podobě duelu našeho B-týmu s Ledčí nad Sázavou. 
   Zápas se odvíjel dle papírových předpokladů a soupeř z Posázaví nebyl ani tentokrát žádnou zvlášť těžkou překážkou. Průběh utkání potvrdil současné rozložení sil obou týmů a naši herní, technickou i bruslařskou převahu jsme dokázali vyjádřit i gólově. Šancí jsme měli mnoho, všechny tři lajny si dokázaly vytvořit tlak a první trojka i velice dobře kombinovala. Do vedení zápasu jsem musel jen minimálně zasahovat, a tak jsem hráče nechal hrát a tvořit bez výraznějších připomínek. Kluci hráli uvolněně s radostí z každé povedené akce, šance, střely, vstřeleného gólu a zápas si užili. Konečný výsledek 16:0 není vůbec podstatný, ale prožitek ano.
   V sobotu mělo naše áčko před sebou podstatně těžší sousto v podobě týmu Benátek nad Jizerou, jehož sílu jsme již dvakrát okusili v minihokejové části sezóny. I přes neustálé zdůrazňování plného nasazení, ztratili někteří borci dech už při utahování tkaniček v šatně a samotné rozbruslení proběhlo jak nějaká „cochcárna“ a ve vycházkovém tempu. Podle toho taky vypadal vstup do utkání, kdy měli gondoliéři navrch a spousta našich hráčů měla s jejich pohybem veliké problémy. Nicméně první góly padly do sítě hostů, což byl ale především výsledek individuelních akcí Pavla. První dějství jsme tak sice vyhráli 4:2, ale kdyby nám soupeř nasypal pětku, nikdo by nemohl říct ani slovo. Zde je potřeba vyzdvihnout Honzu v brance, který podal opravdu vynikající výkon a svými zákroky parádně eliminoval střelce soupeře. Nicméně bylo jasné, že jsme uplatili hokejového Boha, čímž se zadlužili na zbylé dvě třetiny a podobný scénář nebude možné zopakovat, pokud se náš výkon a přístup diametrálně nezlepší. To se bohužel nepodařilo, a tak hosté v průběhu druhé periody nejprve srovnali a poté i získali vedení 4:5. Těsně před odchodem do kabin mohl ještě zremízovat průběžný stav Pavel, ale v samostatném úniku byl podražen a uspávací blafák do bekhendu, v nařízeném trestné střílení, soupeřův brankař s lehkým zívnutím a přehledem kryl. V úvodu poslední části jsme hráli aktivně a vytvořili si i několik slibných šancí, ale k dosažení branky to nevedlo, respektive vedlo, ale vlastní - zřejmě chyba v navigaci. Bohužel, dál už to s naším „týmem“ šlo rychle z kopce, až se konečné skóre zastavilo na výsledku 4:9. Ano, s „týmem“ píšu v uvozovkách, neboť si doteď kladu otázku, zda dnešní vystoupení našich borců lze vůbec nazvat „týmovým“ výkonem. K celkové bezkrevnosti a zmrzlému nasazení části hráčů, lze totiž jako snad ten největší důvod naší porážky směle přiřadit „nekolektivní pojetí hokeje“ některých jedinců. Z tohoto pohledu se mi vůbec nelíbila hra prvního útoku, který by si definici přihrávky měl nastudovat alespoň ve Wikipedii (nemluvě o pojmu přesná přihrávka). Je to škoda, protože před týdnem se mi spolupráce Pavla s Matějem moc líbila, ale tentokrát se nedalo o nějaké vůbec hovořit. Čím budou kluci starší, tím víc musí mít jejich hra kolektivnější charakter, protože projet celé kluziště sám bude čím dál tím těžší, a pokud mám najeté spoluhráče ve výhodnějším postavení, kteří v pohybu čekají, až se puk posune a ono nic, pak zase nic a ani napočtvrté nic, tak svojí sobeckostí ještě otráví hru i těm ostatním. A to nemluvím o tom, co se povedlo několikrát Matějovi, že ve finále přijdou o puk a soupeři tak darují brejkovou situaci. A když už jsem tak v ráži nemůžu ještě opomenout Davida, kterého bylo potřeba na ledě hledat mikroskopem – úplně neviditelný s minimálním nasazením a chutí se zapojit do hry. Na druhou stranu mě mile překvapila hra druhé lajny, která si zaslouží pochvalu. Všichni hráli sebevědomě a při tom i docela pěkně kombinovali a dokázali si vytvořit trvalejší tlak v útočné třetině. Obránci odehráli poměrně slušný zápas. Samozřejmě, že tam byly individuelní chyby, nedostatky a riskantní nahrávky po útočné modré, ale jejich hra nevykolejila ze směru, kterým bychom ji rádi směřovali. No a samozřejmě nesmím zapomenout na gólmany, kteří odchytali dobrý zápas a Honza si vysloužil svým výkonem i uznalou pochvalu soupeřovic trenéra. Tím snad bylo již vše podstatné řečeno, a tak to jen uzavřu konstatováním, že prohra mě vůbec nemrzí a naopak ji považuji za potenciálně (tedy zdaleka ne vždy) přínosnou, protože přístup některých borců po sérii vítězství si již doslova koledoval o takovou výchovnou lekci. Musíme holt přestat machrovat a začít se zase potit, pokud tedy chceme Benátky, či jiné podobně kvalitní týmy příště víc potrápit.
   Hokejový triptych uzavřelo opět naše béčko ihned navazujícím zápasem na velkém proti Chrudimi. Bylo nasnadě, že s tímto týmem budou mít podstatně větší potíže než s Ledčí, přesto jsem odmítl nabízenou pomoc Pavla si s nimi zahrát. Jeho ochoty si vážím a jsem přesvědčen, že s ním by vyhráli, jenže o to mi nešlo, tedy ne prvoplánově. Chci, aby si kluci zahráli pokud možno rovnocennou porci zápasů, ale aby si je především odmakali sami a ne někdo za ně. Sice by měli asi radost z vítězství, ale s pukem by se potkávali o poznání méně a samozřejmě nebyli zdaleka tolik ve hře. Ale už k samotnému zápasu. Soupeř byl od počátku bruslivější, silnější na puku a měl ve svém středu několik opravdu velmi dobrých hráčů. A tak jsme častěji tahali za kratší konec a těžko se prosazovali. Samozřejmě někdo víc, někdo míň. U některých (Kryštof, Adam) byla znát pochopitelná fyzická únava po zápase s áčkem, jiní (Dominik, Šimon) sice zaostávali bruslařsky i dovednostmi na hokejce, ale vyrovnávali to bojovností a drajvem, další (Vojta, Dan) hráli snaživě a v rámci svým momentálních možností, od pár jedinců (Matouš, Kamil, Láďa, Michal) jsem očekával, že se o možnost zahrát si víc s áčkem výrazněji poperou, no a pak zbývá ještě Martin, který se mi líbil ze všech nejvíc. Jak to ale píšu, zjišťuji, že jsem sice provedl kvapíkové hodnocení jednotlivců, ale vůbec jsem vám nestihl prozradit, jak utkání vůbec probíhalo. Abyste mi tuhle absenci jako zdejší věrní čtenáři oprávněně nevyčetli, tak malá retrospektiva. Jak již bylo zmíněno, úvod utkání se nesl v převaze chrudimských hráčů, která se i postupně promítla do jejich vedení 0:4. S postupujícím časem se ale kluci víc a víc otrkávali, jejich hra se lepšila a začali i trochu častěji vystrkovat růžky. Tato, řekněme druhá pasáž utkání již skončila i přijatelnějším výsledkem 2:3 a závěrečné nájezdy dokonce remízou 4:4. Dá se tedy říct, že kluci odehráli tento zápas se ctí a s postupujícím časem se učili hrát s takto silným soupeřem a díky za to, že jsme tento zápas mohli odehrát, protože dal klukům velmi mnoho. Nemyslím si, že bychom byli úplně marným soupeřem, nicméně je třeba sportovně pogratulovat Chrudimi k vítězství, no a budeme se těšit někdy na další srovnání.
   No a to již je pro dnešek opravdu vše. Užijte si příštího týdne s úsměvem a nezapomínejte na to dobré, co vám dělá radost, protože to jsou, myslím, příliš vzácné komodity na to, abychom od nich nepokorně odvraceli hlavu.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Sam Nevole, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, David Staško, Matouš Bajer, Štěpán Jelínek, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Kryštof Lhoták, Adam Hykš, Jiří Koubský, Martin Závůrka
 
branky: Pavel Tvrdík 3x, Kryštof Lhoták 1x
 
asistence: Jakub Komárek 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Kryštof Lhoták, Adam Hykš, Dominik Rejnek, Kamil Hladík, Martin Závůrka, Šimon Tvrdík, Ladislav Janeček, Vít Komárek, Tomáš Král, Adam Němec, Vojta Krištof
 
branky: Adam Hykš 4x, Kryštof Lhoták 4x, Kamil Hladík 3x, Ladislav Janeček 3x, Dominik Rejnek 2x, Vít Komárek 1x, Adam Němec 1x
 
asistence: Dominik Rejnek 3x, Kryštof Lhoták 2x, Adam Hykš 1x, Vít Komárek 1x, Tomáš Král 1x, Matouš Klouček 1x
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 27.1.2018  Sršni "A" - Benátky nad Jizerou (sraz v kabině v 8.00)
Nevole, Sadílek, Břinčil, Komárek, Lhoták, Hykš, Jelínek Š., Bajer, Mimra, Tvrdík P., Staško, Koubský, Závůrka,
sobota 27.1.2018  Sršni "B" - Chrudim (sraz v kabině 10.00)
Zvěřina, Janeček, Hykš, Hladík, Rejnek, Krištof, Lhoták, Dostál, Tvrdík Š., Závůrka, Klouček
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   I když tento týden je plný výročí a historických událostí, o kterých by se dala napsat jistě zajímavá oslavenecká glosa, je myslím těžké vyhnout se podobně dominantní události, jako je volba prezidenta. O tom, zda se bude slavit na hradě nebo v podhradí, se ale dozvíme konečné resumé až v sobotu. Nechám-li se ovšem unášet emocemi již nyní, nemůže tento úvod dopadnout jinak než jako hloupý aktivistický výkřik. Ne, že by podobné výkřiky nemohly mít svůj specifický smysl, ale je jich všude kolem dost a nemá smysl přinášet do těchto přecpaných Athén ještě další nemohoucí sovu. A tak jen s chladnou hlavou napíšu, že Miloše Zemana jsem si kdysi v některých ohledech vážil, ale postupem času stále méně, což asi není nijak podivné - věci se prostě vyvíjejí. Upřímně - Zemana jsem si za svého prezidenta nepřál ani před pěti lety. Byl mi však zvolen a byl to tedy i můj prezident a já to respektoval. Nepřeju si ho ani tentokrát a spoustu často připomínaných kauz kolem něho považuji za kauzy zástupné a celkem nepodstatné, takže jim nevěnuji na rozdíl od médií velkou pozornost. Přesto mi ale zbývá dost důvodů pro mne natolik podstatných, proč bych ve druhém kole byl připraven podpořit stávajícího pana prezidenta snad jen proti panu Hannigovi, což naštěstí není potřeba. Chtěl bych zkrátka a jednoduše za svého prezidenta tentokrát někoho trochu méně lhavého, trochu vitálnějšího a především o trochu více vychovaného.
   Nejsem ale militantní volič a nemám problém s tím a respektuji, že to jiní lidé vidí trochu jinak a mají proto i jiné priority při své volbě. Co mě ale mrzí, že bystřinu politického dění v tomto období zaneřádil podle očekávání různý hnus šířící se po informačních cestách moderní doby a já nepřestávám žasnout, kolika lidem stojí za to se na kolportování zjevných nesmyslů a účelové špíny podílet. Inu, jak jsem se kdysi dozvěděl při návštěvě ZOO se svými dětmi, hroši nesnáší, když je jejich voda příliš čistá a aby se v ní cítili dobře a zabydleně, musí si ji napřed náležitě zaneřádit. Jak se tedy zdá, někteří z nás mají v tomto směru s hrochy část společné genetické výbavy. Nicméně těm, kteří si nelebedí v bahenních koupelích, si dovolím alespoň nabídnout rozhovor s oslavencem tohoto týdne Matějem Mimrou.
Ahoj Matěji. Ve čtvrtek oslavíš své desáté narozeniny, vnímáš tu desítku, jako nějaký významný předěl ve svém životě?
Ani ne.
Co by sis přál dostat?
Nějakou hračku, nebo třeba bezdrátový mikrofon na pouštění písniček.
Vhledem k tomu, že je to tvůj první rozhovor, pověz mi na úvod něco o sobě, jako tvoji předchůdci.
Tak já bydlím v Ortenovce a do školy chodím na Masaryčku. Ve třídě mám myslím docela hodně kamarádů, ale nejvíc si asi rozumím s Petrem Žákem, co taky dřív hrál hokej, ale teď už nechodí. Nejvíc mě baví matematika, protože rád počítám, ale nemám rád prvouku a ájinu. Mám totiž problém si zapamatovat slovíčka. Ve volném čase si nejraději hraju s kamarády. Scházíme se na hřišti u školy a hrajeme třeba slepou bábu nebo na schovku.
Vím, že mimo hokeje hraješ ještě házenou, jak se ti tam daří?
Já myslím, že dobře a mám tam dobrý kamarády.
Je něco, co mají tyhle dva sporty společného?
Já myslím, že ne. V házený se především dribluje s míčem a musíš dávat pozor na kroky. Tréninky tam máme v úterý a ve čtvrtek, já ale chodím jenom ve čtvrtek.
Věnuješ se ještě nějakému jinému sportu?
Ještě občas, ale to málokdy, chodím na fotbal a chtěl bych zkusit ve škole i florbalový kroužek.
Vidím, že těch aktivit máš skutečně hodně. Je vůbec nějaký den v týdnu, kdy máš volné odpoledne a nikam nemusíš?
V úterý. To jsem doma, nebo se sejdu na hřišti u pasáže s Petrem Žákem a hrajeme tam třeba florbal.
Jak by měl podle tvých představ vypadat takový volný den již od rána?
Nejdřív bych se nasnídal, pak bych šel na chvíli na počítač a pak určitě ven.
Teď už ale taky trochu k hokeji, jak jsi zatím spokojen s probíhající sezónou?
Já myslím, že dobrý. Ale moc mi nevyhovuje, když děláme ty kličky na pana trenéra Polívku, protože on mě moc nepouští a přes něj se těžko přechází. No a baví mě především, když hrajeme hokej na velký.
Představ si, že mám stroj času a otočím jeho ručičkou dozadu. Jaké byly tvé hokejové začátky.
Začínal jsem asi ve čtyřech letech v Kolíně a pak jsem šel sem, rovnou do hokejové přípravky. Myslím, že mi to šlo docela dobře a ani jsem moc nepadal, protože jsem se přidržoval hokejkou.
Tak a teď otočím tou ručičkou dopředu a vydáme se do budoucnosti. Za pár týdnů skončí letošní sezóna a pak přesun do mladších žáků. Těšíš se na to, nebo máš nějaké obavy?
Obavy ani moc nemám a naopak se docela těším na kluky. Na Honzu, Marušku, Dominika a tak.
V čem si myslíš, že budeš muset přidat, aby ses druhoročákům co nejvíc vyrovnal a v čem se jim podle tebe již vyrovnáš?
Tak asi budu muset ještě zlepšit svou střelbu a bruslení pozadu. Nevím, jestli se jim vyrovnám, ale dobrou mám myslím rychlost.
A když už si pohráváme s tím strojem času, do které doby v minulosti či budoucnosti, by ses rád podíval ty sám?
Rád bych se vrátil k moři do Bulharska. Moc se mi tam líbilo. Letěli jsme letadlem, jídlo tam měli výborné, jen to moře bylo hodně slaný a občas v něm byly medúzy. Ale rád na to vzpomínám a rád bych se tam zase podíval.
Máš ještě nějaké jiné přání, které bys rád, aby se ti v životě splnilo?
Ano. Abyste nás pořád trénoval vy a šel s námi i do těch mladších žáků.
Děkuji Matěji za důvěru a musím přiznat, že si mě opravdu překvapil, obzvláště když pode mnou nemáš zrovna ustláno na prachovém peří. Tvá poslední odpověď mě sice dostala do prekérní situace, nicméně i tobě popřeju všechno nejlepší a splnění všech tvých přání.
 
 
 
HC PODĚBRADY – SK SRŠNI KUTNÁ HORA  
 
6:10 (1:3, 2:3, 3:4)
 
Zbytečné strachování - Sršni zabojovali i bez svých lídrů
 
   Co tě nezabije, to tě posílí, řekl kdysi německý filosof Nietzsche, což je docela příhodné na třetí zápas Sršňů v soutěži 4.tříd, který se odehrál na ledě tradičního rivala z Poděbrad v neděli 21.1.2018. Část hráčů nám totiž odjela na hory, někdo byl chorý a z toho všeho vyplývá, že sestava se nerodila příliš lehce. Ovšem po ranním SMS-kovém direktu na poslední chvíli jsem byl rád, že jsme na dopolední vystoupení přivezli alespoň deset statečných do pole + gólmany. Před utkání se snažím nepředjímat zhola nic, umíme totiž hrát famózně i pod psa, s neskutečnou vervou i jako leklé ryby, ale v dané konstelaci a při neúčasti tří hráčů základní sestavy to přeci jen vypadalo už hrozivě. A tak jediným východiskem bylo nahradit chybějící hokejovou kvalitu zvýšeným úsilím a tou správnou bojovností.
   V úvodu utkání jsme sice brzy prohrávali 1:0, ale s ubíhajícím časem jsme získávali na herní jistotě a náš výkon se zlepšoval. Ještě během první třetiny jsme tak zvládli obrat v utkání, který jsme již nepustili a naopak ho v každém dalším dějství lehce navýšili. Tato vskutku divoká gólová přestřelka, v níž se herní aktivita přelévala ze strany na stranu, skončila po pětačtyřiceti minutách výsledkem 6:10. Náš tým tu výhru urval především bojovností, ale i kvalitou. Byli jsme silnější na kotouči, úspěšnější v osobních soubojích i produktivnější a dali důležité góly důrazem do brány. Navrch se Sršní útočníci svědomitě vraceli a vypomáhali obráncům a obránci zase aktivně podporovali útok. Byli jsme zkrátka v celkovém pohledu lepším týmem a svou herní aktivitou šli tomu pověstnému štěstíčku přeci jen víc naproti. Někdy to tak ve sportu prostě bývá, že se oslabená sestava o to víc semkne a předvede, v čem spočívá kouzlo týmového sportu. Dnes tedy megapochvala úplně všem - jak jste makali, bojovali, pomáhali jeden druhému. Nebyl rozdíl mezi obránci a útočníky, nezáleželo, jestli se jedná o první či druhou lajnu. Na ledě i na střídačce byl jeden TÝM a já jsem rád, že jsem u toho mohl být.
   Tímto se s Vámi loučím a u dalšího reportu se budu těšit na shledanou a s hráči celý týden nejlépe na shledávanou.
 
Sestava: Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Sam Nevole, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Martin Závůrka, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták, Adam Hykš,
 
branky: Pavel Tvrdík 4x, Jakub Komárek 2x, Adam Hykš 1x, Matouš Bajer 1x, Matěj Mimra 1x, Kryštof Lhoták 1x,
 
asistence: Kryštof Lhoták 2x, Matěj Mimra 1x, Matouš Bajer 1x, Jakub Komárek 1x, Adam Hykš 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 21.1.2018  Poděbrady - Sršni (sraz v Poděbradech 9.30))
Sadílek, Nevole, Zvěřina, Břinčil, Mimra, Tvrdík P., Koubský, Komárek, Bajer, Závůrka, Staško, Jelínek J., Lhoták, Hykš
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
  Nebudu s tím dělat drahoty, stejně jste mi již mnozí gratulovali, ale tento týden došlo i na mě, tedy na mé narozeniny. Všem moc, moc děkuji, ale otevřeně přiznávám, že je nijak zvlášť neslavím. Ne snad proto, že si při nich člověk exaktněji uvědomuje, jak zase zestárl. Tyhle souvislosti zřetelněji vnímám spíš po ránu na soustředění a věru se jich moc neděsím, neboť stárnutí jde docela dobře skoro každému i bez velkého školení a rozhodně nejsem žádným makropulistou se ctižádostí být na světě věčně. Své narozeniny neupřednostňuji zkrátka proto, že vnímám ve svém životě jiné a důležitější situace, které vybízejí k připomenutí nebo dokonce k oslavě. Zatímco na svém narození nenesu sám ani pramalou zásluhu, je nemálo jiných událostí, které si připomenu raději, protože už v nich nejsem tak nevinně, ať v pozitivním nebo negativním smyslu slova. A připomenout si rozhodně zasluhují oba způsoby! Pro tentokrát tedy zkusím zavzpomínat v jednom roztěkaném videu na pár adrenalinových zážitků z posledního roku. A jak se správně říká: „Zážitek nemusí být pěkný, hlavně když je silný“ a tyhle stály rozhodně zato.
   Kdo si ale především zaslouží připomenout je oslavenec tohoto týdne Tomáš Břinčil a zde je krátký rozhovor s tímto pohodovým a nesmírně šikovným hokejistou.
Ahoj Tomáši. Vítám tě u prvního rozhovoru v roce 2018, který je ale zároveň taky tvým prvním. Máš z toho nějaké obavy?
Ne. Vůbec. Není důvod.
Jak už jsem zmínil je to tvůj první rozhovor, tak se našim čtenářům trochu víc představ. Kde bydlíš, kam chodíš do školy, jak tě to tam baví, co jinak děláš ve svém volném čase, jaké máš kamarády….?
Bydlím na Kaňku a moc se mi tam líbí. Mám tam i kamarády, se kterými se navzájem navštěvujeme, nebo chodíme do lesa. Do školy chodím na ZŠ T.G. Masaryka do 4.A a docela to tam mám rád, i proto, že tam mám kamarády z hokeje Tomáše Hájka a Sama. Ve škole mě asi nejvíc baví matematika. Nebaví mě ale naopak čeština. Nemám totiž rád diktáty, protože mi dělají problémy í/ý-čka. Ve volném čase doma hodně střílím s pukem na branku, v létě jezdíme na kole, v zimě, když je sníh, tak bobujeme, nebo si jen tak hraju s bráškama různé hry a taky skládáme puzzle.
Já vím, že oba začínají taky s hokejem. Učíš je i něco, radíš jim, nebo spolu nějak trénujete?
Ano radím jim a trénujeme spolu především střelbu. Ten nejmenší – Lubošek – ten tedy ještě ne, ale Alešek už se to učí a skoro mu to jde. Už chybí jen rána.
Jak mezi sebou jako tři kluci vlastně vycházíte?
Já myslím, že dobře, a že se máme rádi. Ale pěkně zhádat i poprat se taky někdy dokážeme. Většinou to začne nějakou kravinou. Třeba tak, že Alešek vezme Luboškovi nějaký autíčko a začnou se rvát. Já tam pak přijdu, srovnám je a maminka se pak zlobí na nás na všechny.
Ty jsi taková tichá voda v kabině, ale ta prý dokáže někdy mlet břehy. Je něco, co tě dokáže opravdu naštvat?
Tak asi nejvíc mě naštvali bráchové, když mi úplně přeladili tablet a ještě ho pokreslili fixama. To jsem se fakt vztekal.
Už ses někdy i s nějakým klukem skutečně popral?
Ano, ve škole. Začali jsme se hádat kvůli nějaký kravině a už to bylo. Nakonec to ale dobře dopadlo a srovnali jsme se.
Co je pro tebe, když uděláš nějaký průšvih, skutečně nepříjemný trest?
Asi zákaz chození ven, protože mi i s bráškama chodíme rádi nahoru do lesa.
Jsi nejlepší bruslař našeho týmu, ale někdy mi u tebe chybí větší sebedůvěra a dravost. Úmyslně říkám někdy, protože jsou zápasy, kdy řádíš jak černá ruka. Co v tobě dokáže vyvolat tu změnu.
Asi to, že si začnu při hokeji zpívat. To pak cítím, jak mě to baví.
A co si zpíváš?
Tak různě. Kabáty, nebo nějaký anglický písničky.
A muzika, co si pouštíme v kabině před nebo po tréninku, dokáže tě taky dobře naladit?
Ano. Mám to rád a líbí se mi to, když něco pustíte.
Které písničky máš nejradši?
Já nevím, jak se jmenujou, ale nejradši mám ty rychlý.
Není tajemstvím, že s Pepou jste vytvořili dvojici, která si na ledě dobře rozumí, jak je to ale mimo led?
Docela dobrý a myslím, že jsme kamarádi i jinak. Teď budu dělat oslavu narozenin na bowlingu, tak se na to těším, že si to užijeme.
Letos si mě na soustředění přesvědčil, že ti není cizí ani míč. Jaké sporty ještě děláš, a baví tě?
Nejvíc mě baví určitě hokej. Pak chodím hrát s tátou a Štěpánem nohejbal a ve škole máme ráno družinu, kde hraju ping pong. A docela mi to jde.
Máš v hokeji nějaký svůj vzor?
Štěpána Jelínka.
Já tedy myslel, nějakého dospělého hráče, ale dobře. Co se ti tedy na jeho hře líbí?
Jak maká a hraje tvrdej hokej. To bych taky chtěl.
Je vidět, že víš, co bys chtěl a kudy vede cesta k lepším výkonům, tak ti přeju, aby tě to na té cestě především bavilo a třeba i s tou písničkou na rtu. No, a když u toho ještě zůstaneš tím příjemným a sympatickým klukem, tak to nebude mít chybu. Všechno nejlepší.
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
Bušení na čáslavskou branku
 
   Tak už se nám ten hokejový kolotoč zase pěkně roztočil. Pokud jste tedy již během tříkrálové čistky nezlikvidovali vánoční výzdobu, sedněte si pohodlně třeba k vánočnímu stromku (nebo si jako dáreček lehněte pod něj) a dejme si společně malou exkurzi do událostí minulého týdne, kdy jsme se dvakrát utkali s Gripeňaty z Čáslavi. Opakování je totiž matkou moudrosti, a čím víc proužků, tím víc adidas.
   Ve středu 10.1.2018 sehrálo naše béčko v rámci tréninku přátelský zápas v minihokeji s čáslavskými hokejisty. Jsem opravdu rád, že po několika marných pokusech se jej konečně podařilo uskutečnit. Dojezdová vzdálenost mezi našimi městy je totiž minimální a při rozumné komunikaci mezi trenéry se dají postavit týmy, aby herní přínos byl pro všechny děti. Ono lepší cvičení, než je samotný hokej, se totiž ještě nikomu vymyslet nepodařilo. Je tedy samozřejmě neoddiskutovatelné, že bez dovedností se hokej hrát nedá, ale pokud někdo podlehl chiméře, že pouze skvěle zvládnutá bogna kolem kuželu z něj udělá hokejistu – je to naiva. V každé hře a hokeji obzvlášť platí, že se všechny herní situace vyznačují téměř nekonečnou taktickou variabilitou: „Kde je puk; kde jsou spoluhráči; kde jsou protihráči; kde je branka; v kterém prostoru se hraje?“. To je jen zlomek otázek, na které si hráč musí neustále odpovídat, a odpovědi musí být okamžité. Hokej je tedy charakterizován obrovským množstvím kombinací pohybů s pukem i bez něj, ať už tým útočí nebo se brání. Herní inteligence se izolovaným tréninkem dovedností zkrátka nenaučí a tak ještě jednou poděkování do Čáslavi za ochotu přijet a doufám, že to nebylo naše poslední takové setkání. Teď již ale k samotnému zápasu. Pro náš B-tým, doplněný ještě o dva přípravkáře, výsledkově vydařené utkání, které však po herní stránce bylo po celý zápas poměrně vyrovnané a nabídlo oboustranně velké nasazení. Oba celky si dokázaly vytvářet nebezpečné gólové příležitosti, v nichž byl nakonec náš tým o něco efektivnější a ve hře silnější na puku. Nicméně hosté už zdaleka nebyli tím bezbranným souborem, s kterým jsme se v polovině září poprvé utkali. Měl s přehledem chytajícího gólmana a pár rychlonohých raket, které některým našim hráčům činili bruslařské problémy. Přesto ta herní a dovednostní kvalita byla více na naší straně, čemuž odpovídal i konečný výsledek 13:3. Jak již je u mě v minihokeji tradicí, tak jsme nehráli na posty, ale na to, co kdo vidí, a hlavně reagovat na hru. Zakázané bylo akorát odpalování puků ve stoje, nebo jejich nahazování naslepo od mantinelu před bránu. Chválím všechny kluky za aktivitu, snahu hrát s pukem a spolupracovat cílenými nahrávkami. Jmenovitě pak Kryštofa, který byl nepřehlédnutelný a pomalu ale jistě se stává stálicí i v áčku.
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Kryštof Lhoták, Adam Hykš, Dominik Rejnek, Tomáš Král, Vít Komárek, Vojta Krištof, Šimon Tvrdík, Matouš Klouček, Miroslav Nekvinda
 
branky: Kryštof Lhoták 6x, Matouš Klouček 3x, Adam Hykš 2x, Dominik Rejnek 1x, Tomáš Král 1x,
 
asistence: Dominik Rejnek 3x, Adam Hykš 2x, Matouš Klouček 1x, Vojta Krištof 1x, Šimon Tvrdík 1x, Kryštof Lhoták 1x,
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC ČÁSLAV   15:0  (6:0, 1:0, 8:0)
   V neděli 14.1.2018 nastoupil náš A-tým v mírně prořídlé sestavě opět proti Gripeňatům z Čáslavi. Tentokrát ale v rámci soutěže 4.tříd na velkém hřišti a s výrazně více rozevřenými výkonnostními nůžkami. Do zápasu jsme šli v roli favorita, neboli týmu, který je na vítězné vlně, hraje poměrně dobře a především s neskutečnou bilancí vysokých vítězství z předchozích vzájemných zápasů. Tuhle roli se nám skutečně dařilo naplňovat po celý zápas, snad i proto, že jsme na kluky důrazně apelovali, aby nepodcenili stále se lepšícího soupeře. A tak jsme často již po buly uzamkli Čáslaváky v jejich v obranné třetině a neustálým pohybem a aktivitou jim přisoudili pouze roli statistů, stahujících se jako zeď před bránu, čímž ale zblokovali mraky střel. Velmi pozitivní byla snaha o spolupráci, a že se herně i bodově prosadily všechny tři lajny a příjemnou zajímavostí, že i po prohození postů tradičních obránců s útočníky, hra nesklouzla do nějaké kostrbaté holomajzny, ale pořád se z naší strany hrál poměrně dobrý hokej. Zápas jsme tedy naprosto zaslouženě vyhráli s nulou, když poslední patnáctý hřebíček zatloukl vteřinu před koncem Maty. I když výhru nemá rozhodně smysl nějak přeceňovat, protože klidné moře nedělá dobrého námořníka, rád bych za nedělní výkon vyzdvihl Jirku, který neúnavně bruslil a doslova hýřil ofenzivní aktivitou. V tréninku, hlavně kvůli schopnosti udržet pozornost a kázeň, to je občas kdovíjaké. Ale v zápase, bych tentokrát řekl, že to bylo velmi dobré. Tedy až na tu střelu. A o stupínek výš bych dnes postavil ještě Matouše K., který na postu levého křídla odehrál jeden ze svých nejlepších zápasů, ale jako levý obránce možná úplně nejlepší, čímž ukázal svou potencionální vybavenost i pro tento post. Nepanikařil, hrál sebevědomě a přitom chytře s hlavou stále nahoře, stále v pohybu a se snahou něco vymyslet. Výborný výkon vyšperkovaný 2 asistencemi a potvrzujícími jeho šikovnost na hokejce. Teď hlavně neusnout na vavřínech a potvrdit moje slova i v příštím zápase.
   Co říct závěrem? Snad ještě jednu pozitivní věc. To, že se naše hra postupně zlepšuje, je správné a mělo by to být přirozená odměna za dobrou práci v tréninku. Mě ale nejvíc těší posun ve spolupráci, kdy jsme se v prvních zápasech na velkém hřišti prosazovali gólově nejvíc po individuelních akcích, tak teď je to většinou po spolupráci, a to i celé lajny a obránců.
   Tímto vám děkuji za pozornost, loučím se s Vámi a přeji příjemný týden strávený bez zbytečné - po i před - volební nevraživosti. Nezapomínejte, jak říkával kdysi moudrý pan Horníček: „Považujeme-li někoho za blbce, většinou i on považuje za blbce nás. Jde jen o to se nevyvraždit.“ Tak si tedy na chvíli společně od té trvalé mediální smršti odpočiňme a dopřejme si luxus podívat se na všechno to dění s nadhledem, bez zbytečně zvýšeného krevního tlaku a s povytaženými koutky úst.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Sam Nevole, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Martin Závůrka, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, David Staško, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták, Adam Hykš, Dominik Rejnek, Vojta Krištof, Šimon Tvrdík, Matouš Klouček,
 
branky: Pavel Tvrdík 4x, Štěpán Jelínek 2x, Adam Hykš 2x, Jakub Jelínek 2x,Tomáš Břinčil 1x, Matouš Bajer 1x, Matěj Mimra 1x, Martin Závůrka 1x, Kryštof Lhoták 1x,
 
asistence: Matouš Klouček 2x, Pavel Tvrdík 2x, Matěj Mimra 2x, Matouš Bajer 1x, Jakub Jelínek 1x, Jiří Koubský 1x, Martin Závůrka 1x, Kryštof Lhoták 1x, Dominik Rejnek 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 14.1.2018  Sršni - Čáslav (sraz v kabině 8.30)
Sadílek, Zvěřina, Nevole, Břinčil, Jelínek Š., Mimra, Tvrdík P., Koubský, Bajer, Závůrka, Staško, Jelínek J., Lhoták, Hykš, Rejnek, Krištof, Dostál, Tvrdík Š., Klouček
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
HC BULDOCI NERATOVICE – SK SRŠNI KUTNÁ HORA 
 
4:7 (1:3, 2:4, 1:0)
 
Sršni nasadili Buldokům obojky
 
   Dárky byly úspěšně rozdány, cukroví a další nezdravé pochutiny snad již vypoceny, turnajové medaile rozdány, silvestrovská veselice odezněla, a tak přišel na řadu opět kolotoč hokejových zápasů, na něž se snad všichni těší, protože již budeme hrát pravidelně na velké. V sobotu po ránu tak vyrazil náš tým do Neratovic, ke změření sil a hokejových dovedností se zdejšími Buldoky.
   Mikrofonu a slova v autobuse se okamžitě po rozjezdu ujal konverzační špílmachr našeho rodičovského týmu „Velký Jirka“, který s naléhavostí gospelového pastora pronesl motivační řeč. Poté se vybraní jedinci zapojili do akce malujeme s trenérem, při které jim bylo názorně vysvětleno, jak by to na ledě mělo vypadat a kterým situacím se naopak vyhnout velkým obloukem. Některým šťastným na pochopení stačilo pár minut, jiní studovali návod o poznání déle a ještě odcházeli s výrazem vyplašené laně zpět ke svým tabletovým hrátkám. Ale teď už konečně k samotnému hokeji.
   V neratovickém mrazivém stánku jsme měli výtečný vstup do utkání a v čase 0,26 jsme se po Pepově samostatné akci ujali vedení 0:1. První třetina pokračovala za naší trvalé herní převahy, kterou jsme ale nedokázali gólově vyjádřit, a tak přišel vyrovnávací trest v 9.minutě – 1:1. Nakonec se však na nás usmálo hokejové štěstí a v epilogu první části jsme v rychlém sledu dosáhli dvou branek, což přineslo na naše hokejky klid. V druhém dějství se obraz hry příliš nezměnil. Byli jsme silnější na puku, měli víc ze hry, nicméně ani Buldoci nebyli na ledě v roli nějakých statistů. Soupeř měl ve svém středu několik opravdových šikulů, kteří si dokázali vypracovat pár vynikajících příležitostí, nicméně svůj náskok jsme dokázali postupně navýšit až na 3:7. I poslední perioda byla převážně v naší režii, šancí jsme měli mnoho, kluci docela dobře kombinovali a dostávali domácí pod tlak, přesto v této části padl jediný gól, a to do naší sítě. Utkání jsme ale už nepustili a myslím, že i nakonec zaslouženě vyhráli, neboť jsme celkově byli jako tým hokejovější a i těch tutovek jsme si rozhodně vypracovali víc. Velká pochvala všem, i když utkání z pohledu kutnohorských hráčů mělo skončit výraznějším rozdílem než konečných 4:7.
   Když přemýšlím, jak si závěrem pro sebe celý zápas vyhodnotit, řekl bych, že nejvíc mě potěšilo, jak se do hry občas promítly věci, kterým jsme se na posledních trénincích věnovali (nebo si jen neopodstatněně fandím) – založení útoku, přechod středního pásma s nahrávkou a zapojení obránců do hry v útočné třetině. Není to sice prozatím žádná hokejová hitparáda, ale postupně se to zlepšuje a k vidění bylo na naší straně i několik opravdu povedených hokejových akcí. Nespokojený jsem byl naopak někdy s řešením individuálních situací, kdy náš hráč si to v plné rychlosti zamířil rovnou do svěráku několika soupeřů, místo jejich obruslení. Křídla nám občas zapomínala zastoupit za vyjeté obránce a forčeking při rozehrávce soupeře bych si představoval mnohem aktivnější. Co se mi ale nelíbilo vůbec, bylo naše rozbruslení. Bez šťávy, bez náboje, chaotické a ve „veřejňákovém“ tempu. Bohužel je vidět, že někteří ještě nedospěli tak daleko, aby si uvědomili, jak je to důležitá součást přípravy na zápas a svým nekoncentrovaným a nezodpovědným přístupem ho kazí svým spoluhráčům. Rozhodně ale nechci tento report končit negativně, protože to si kluci za svůj celkový výkon rozhodně nezaslouží. Takže ještě jednou gratuluji všem hráčům, rodičům děkuji za ten skvělý nápad si je před nějakými deseti lety pořídit a s chutí a úsměvem do další práce…
 
Sestava: Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Martin Závůrka, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, David Staško, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták,
 
branky: Josef Dvořák 2x, Matěj Mimra 2x, Pavel Tvrdík 2x, Kryštof Lhoták 1x,
asistence: Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 6.1.2018  Neratovice - Sršni (odjezd autobusu 8.45)
Sadílek, Zvěřina, Dvořák, Břinčil, Jelínek Š., Mimra, Tvrdík P., Koubský, Komárek, Bajer, Závůrka, Staško, Jelínek J., Lhoták.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
NOVOROČNÍ TURNAJ – NOVÝ BYDŽOV
 
Přínos pro hokejový růst hráčů byl větší než konečný výsledek
 
   Novoroční čas si zpestřil náš tým účastí na turnaji v Novém Bydžově určený pro hráče 4.tříd, který se díky kvalitě soupeřů a jejich parametrům dá prozatím považovat za jeden z herních vrcholů naší letošní sezóny. Popravdě, když jsme přijeli do Bydžova a viděl jsem v akci první soupeře, tak jsem si říkal, že tohle bude pro nás herně těžká písemka a výsledkový masakr. No a jak to v reálu dopadlo?
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC TRUTNOV 0:2 / 0:1
   Zapomněl jsem ještě zmínit, že se hrálo 2 x 12 min. s tím, že každá dvanáctiminutovka se hodnotila jako samostatný zápas a tudíž nebyl prostor pro nějaké ulevování. Pořád bylo o co hrát a každá chyba, či vypuštěné střídání mohlo být rozhodující. K prvnímu dvojzápasu jsme nastoupili proti týmu HC Trutnov a jejich rychlost na rozbruslení budila respekt. Ve hře se to okamžitě projevilo a od začátku jsme nestíhali a trutnovští nás jasně přebruslovali. Chvílemi to byl doslova hokejový superexpres, na který naši hráči z okýnek místní lokálky jen nevěřícně pokukovali a do útočného pásma se tak dostávali jen velmi sporadicky a k zakončení už téměř vůbec. První část skončila odpovídajícím výsledkem 0:2, ale již ta druhá ukázala, jak je důležité hrát takto těžké zápasy. Náš tým začal bruslit na maximum, obdivuhodně bojoval a hra se opticky srovnala, ba co víc, měli jsme pasáže, kdy jsme byli lepší a měli i územní převahu. Nicméně vzhledem k tomu, že na ledě nebyl absolutně na nic čas, se o nějaké větší střelecké orgie nejednalo, což k dotažení branky nestačilo. Hrál se opravdu vyrovnaný hokej, který vyústil v nerozhodný stav 0:0 a tak to asi mělo skončit, kdyby to mělo být spravedlivé. Leč sport je často krutý a v poslední minutě při hře v útočné třetině jsme ztratili puk, soupeř poslal okamžitě najetého hráče do rozhodujícího brejku a Sršňům protekl bodík mezi prsty.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC CHRUDIM 3:2 / 2:0
   Před dalším utkáním s HC Chrudim jsme si v kabině vysvětlili, co je potřeba v naší hře zlepšit, ale především, že musíme bruslit a hrát s nasazením, jaké jsme předvedli v druhé části předešlého zápasu. To se podařilo a vypracovali jsme si tak postupně náskok 3:0. V závěru první části jsme ale podlehli uspokojení, polevili a soupeř snížil na rozdíl jediné branky. Své hubené vedení jsme však s velkou bojovností do závěrečné sirény už udrželi. Druhá část se hrála podle podobného scénáře, kdy jsme dali postupně dvě branky, ale tentokrát již přepsali závěr a nepřipustili nějaké zásadnější drama. Kvalitní utkání proti výbornému soupeři, který dobře bruslil a snažil se hrát hokej. Naši kluci potěšili nebojácným, aktivním a sebevědomím výkonem.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – STADION NOVÝ BYDŽOV 2:0 / 2:0
   Po jednozápasové pauze jsme nastoupili proti domácímu týmu a od začátku navázali na tempo a výborný výkon z předchozího zápasu. Všichni makali na doraz, herně jsme dominovali a první část jsme zaslouženě vyhráli 2:0. V té druhé jsme sice opět dvakrát skórovali, ale domácí přidali na obrátkách a Honza musel předvést několik klíčových zákroků, kterými nás dovedl k dalšímu vítězství.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – SLAVOJ ZBRASLAV 1:4 / 1:3
   Turnaj byl herně i výsledkově vyrovnaný a každý s někým vyhrál i prohrál, čímž se tabulka zamotala, jak nejvíc mohla. Do posledního utkání jsme tak šli ze stejné pozice jako náš pražský soupeř. Výhra znamenala vítězství v turnaji, jakýkoliv jiný výsledek umístění mezi 2.-4. místem. Nastoupili jsme ovšem po dvouhodinové pauze a po obědě, a tak to i vypadalo. Zatímco soupeř od prvního vhazování pochopil, o co se hraje a že už je na ledové ploše, většina našich borců byla zničehonic strašně pomalá, nepřesná, myšlenkami asi někde u tabletů a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Soupeř si na ledě dělal, co chtěl - přebrusloval nás a vystavoval naše kluky do rolí svátečních statistů. Svou herní převahu dokázal vyjádřit i gólově a zaslouženě tak dvakrát vyhrál a tím i celý turnaj.
   Zbraslavští si za tím výsledkem šli s větší chutí a nasazením a nelze jinak, než jim pogratulovat k zaslouženému vítězství. Přesto věřím, že při konsolidovaném a maximálním výkonu nás všech, který jsme na turnaji dokázali již několikrát předvést, bychom na ně mohli dosáhnout….., ale na kdyby se nehraje. Popravdě nevadí mi ani tak prohra, protože ta je z výchovného hlediska v kvalitním utkání mnohem přínosnější než vítězství s outsiderem o deset branek, ovšem přístup některých hráčů již ano. To mlácení hokejkami, kopání do mantinelu, urážení, nafukování, vymlouvání na rozhodčí a všechno ostatní okolo, ještě nikoho nikam výkonnostně neposunulo. Věřte mi, že s pocitem ukřivdění, naříkáním, či vztekáním, se vaše bruslení a hokejová technika nezlepší. Pouze vy a vaše práce, dřina, pot, ochota se poctivě popasovat i někdy s nepříjemnými okolnostmi a vším ostatním, co patří ke kvalitnímu výkonu, vás posune dál – nic jiného. Sorry jako!!!
  
   V celkovém hodnocení jsme tedy skončili třetí, což považuji z našeho pohledu za spravedlivé, protože dva týmy, které jsme porazili, zůstali za námi a opačně, ty co porazili nás, byli před námi. Samozřejmě můžeme různě spekulovat, že kdybychom třeba nedostali tu smolnou branku v posledních vteřinách s Trutnovem, tak jsme byli druzí a podobně, ale to nepovažuji vůbec za podstatné. Náš tým se na turnaji určitě neztratil a neudělal si ostudu, ale sportovně je třeba také přiznat, že ač jako celek to bylo velmi dobré, tak větší část hráčů zatím nedokáže být těm nejlepším soupeřům konkurenceschopná a kluci musí zkrátka na sobě i nadále tvrdě pracovat. Jako další negativum vidím, že nám zatím ani z těch herně nejlepších hráčů nevyrostl vůdce, někdo, na koho se tým podívá ve chvíli, kdy se mu nedaří, a kdo ho strhne a potáhne svým příkladem na ledě i na střídačce. Vzhledem k tomu, že oproti některým soupeřům na velkém teprve začínáme, jsem docela spokojen s hrou v útočné třetině, kde si dokážeme nahrát a spolupracovat. Zlepšilo se nám i založení útoku, ale zatím zcela chybí přechodová fáze a nahrávka ve středním pásmu. Zkrátka hráč, který dostal první nahrávku od obránce, se to příliš často rozhodl vzít pouze na sebe a rozjel se sám proti hradbě nepřátel. Dle svých dovedností pak ztroskotal na prvním, druhém nebo třetím soupeři a bylo po útoku. Kluci jsou ve fázi, kdy se na velkém prostoru teprve rozkoukávají a ještě často tápou, jak správně řešit herní situaci. Uchylují se tak příliš často k samostatnému řešení, kdy se jim i podaří dát nějaký ten gól, což je osobně jistě pěkné, ale bez spoluhráčů to už za dva roky opravdu nepůjde a ono to viditelně nejde některým už ani teď, že. Abych ale nekončil negativně, turnajovou matematikou jsme odehráli osm parádních zápasů, které z mého pohledu byly pro budoucí vývoj hráčů nesmírně přínosné. Čtyři jsme zaslouženě vyhráli, tři stejným způsobem prohráli a jeden vyrovnaný jsme nešťastně ztratili v závěru. Z jednotlivců se proti domácímu turnaji výrazně zlepšil Tomáš, výborný byl Pepa, moc se mi líbil Štěpán s Honzou a příjemně mě překvapil Jirka. Nicméně mé poděkování za předvedené výkony patří všem hráčům a budu rád, pokud z této na první pohled obsahové matlanice, zůstane konečný pocit, že jsem byl s účastí našich kluků na turnaji spokojen. Tím bych to asi již uzavřel, a kdo měl tu výdrž a dočetl až sem - může se teď tiše sesunout pod stůl.
 
CELKOVÉ POŘADÍ                    
1. Slavoj Zbraslav                   
2. HC Trutnov             
3. SK Sršni Kutná Hora          
4. Stadion Nový Bydžov
5. HC Chrudim                       
 
Sestava: Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Martin Závůrka, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, David Staško, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Adam Hykš, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták,
 
branky: Josef Dvořák 8x, Štěpán Jelínek 1x, Tomáš Břinčil 1x, Pavel Tvrdík 1x
asistence: Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x, David Staško 1x,
 
 
 
VÁNOČNÍ TURNAJ
 
aneb Jak se Sršni rojili - pokračování
 
 
   Tak už zase mediálně žiju a všechny zdravím po menší (neplánované) odmlce. Hurá tedy do práce a rychle odmazat rest z loňského roku – report z našeho Vánočního turnaje…
   Poslední pátek roku 2017 měly prostory kutnohorského ZS nádech mládežnického hokeje. Po celý den zde probíhal turnaj s podtitulem „Sršní rojení“, protože mimo domácích Sršňů přiletěli i ti ze Sedlčan a Turnova. Tuto trojici blanokřídlých týmů pak ještě doplnili kluci z Rychnova nad Kněžnou. Turnaj byl určen pro hráče narozené v r. 2008 a mladší a náš celek podle odevzdaných soupisek patřil na turnaji z hlediska věkového složení k těm nejmladším (celkem 6 hráčů r. 2009). Nicméně ani to mu nezabránilo, aby jej po roce opět vyhrál, i když se potvrdilo omšelé pravidlo, že vyhrát je těžké, ale mnohem těžší je vítězství obhájit.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC RYCHNOV NAD KNĚŽNOU 10:3 (4:2, 1:1, 5:0)
   Turnaj jsme zahájili duelem s týmem Rychnova nad Kněžnou, který již dopředu avizoval, příjezd o den dřív a přespání v Kutné Hoře, ale i posílení o hráče Žamberku. Tudíž z našeho pohledu velká neznámá, která se začala odtajňovat při rozbruslení. No a za otazníkem se skrýval dobře bruslící tým, který měl ve svém středu několik šikovných a fyzicky hodně vyspělých hráčů, kteří jej poslali poměrně brzy do vedení 0:1. Musím ocenit, že na naší střídačce to nevyvolalo žádné vrásky ani nervozitu a možná i díky tomu jsme poměrně rychle vyrovnali a první lajna dokonce během jediného střídání zvládla dokonalý obrat. Druhá třetina se nesla v naší trvalé převaze, kdy jsme měli spoustu šancí, které ovšem končily ve výstroji dobře chytajícího gólmana, nebo na jeho dobře postavených tyčkách, až jsme si s Petrem říkali, aby nás to ve finále nemrzelo. Nemrzelo, protože poslední část hry se sice opět odehrála převážně v obranné třetině soupeře, ale již přišly i tolik potřebné góly a nebozí hráči Rychnova museli spolknout hodně hořkou pilulku v podobě nepopulární „desítky“. Za předvedený výkon patřila Sršňům hned po zápase ohromná pochvala od nás trenérů a já ještě dodatečně připojím i jednu od Karla Květa: „Tedy to byl koncert, ty jsou vycepovaný a ani jsi nemusel moc křičet.“
 
HC SRŠNI TURNOV 1931 – HC SRŠNI SEDLČANY 9:1 (3:1, 2:0, 4:0)
   První Sršní duel přesvědčivě opanovali ti ze severu a největší rozdíl byl především v herní spolupráci v útočné třetině, kde o sobě Turnovští hodně věděli a nahrávkami přes obránce, dostávali do hry celou pětku. Na první pohled bylo patrné, že ze všech zúčastněných týmů mají s hrou na celé, největší zkušenosti, což je i dáno skutečností, že v Libereckém kraji odehrála tato kategorie pouze tři minihokejové turnaje a jinak to již od října mastěj pouze na velké.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SRŠNI SEDLČANY 6:3 (2:0, 3:0, 1:3)
   V našem druhém zápase a druhém Sršním derby jsme se od začátku trápili a naše hra nebyla zdaleka optimální a ani moc na dívání. Možná se na tom podepsala zápasová pauza, možná přílišné sebevědomí našich borců po prvním vítězství. Kdoví? Pravdou ale je, že i bez patřičného tempa jsme měli herní převahu, která se promítla do pětibrankového vedení, což ovšem k žádnému zlepšení naší hry nevedlo. Naopak se s přibývajícím časem prakticky vytratila jakákoli snaha o kolektivní hru. Řada hráčů si to jela tzv. na sebe, a to je vždycky cesta do pekel. Sólování, statická hra, každý si chtěl dát góla, jenže ty začal dávat právě soupeř. Konečná výhra 6:3 byla jistě potěšující, ale předvedená hra nikoliv a hokej jako kolektivní sport nahlas plakal, protože se ukázalo, že může být i hrou mnoha jednotlivců ve stejném oblečení.
 
HC SRŠNI TURNOV 1931 – HC RYCHNOV NAD KNĚŽNOU 3:3 (3:0, 0:3, 0:0)
   První třetina zápasu byla v rukou Turnova, který si s přehledem vybudoval tříbrankový náskok. Kdo ale očekával (přiznávám, že já ano) další gólovou nálož, šeredně se zmýlil. Rychnovští v druhé části roztáli, vyrovnali nejen hru ale i skóre a zápas dotlačili do dramatické koncovky a spravedlivé remízy.
 
DOVEDNOSTNÍ SOUTĚŽE
   Hodinový mezičas do dalšího zápasu patřil dovednostním soutěžím, které letos opanovali hráči Turnova (tři vítězství z pěti disciplín), čímž prokázali, že přivezli opravdu kvalitní tým. S účastí našich kluků nemůžeme být nespokojeni, protože se ve čtyřech soutěžích dostali do finále, ale bohužel tuto početnou účast přetavil v konečné vítězství pouze Kuba Komárek, který vyhrál v disciplíně – bruslení s pukem. Kompletní výsledkovou listinu i časy naleznete na tomto odkaze.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA - HC SRŠNI TURNOV 1931 4:4 (4:1, 0:3, 0:0)
   Předposlední zápas byl v podstatě finále, ve kterém si to na férovku o vítěze celého turnaje rozdali zatím neporažení Sršni kutnohorští proti turnovským. Tyto indicie slibovaly pěkný a napínavý zápas až do konce a bookmakerům by tento případný tip zatraceně vyšel. Do rozhodujícího klání vletěl náš celek jako uragán a po prvním dějství se ujal zaslouženě vedení 4:1. Pak se však soupeř rozjezdil, začal nás přebruslovat a na našich borcích bylo pro změnu znát, že zařadili nižší rychlostní stupeň. Výpadek, za nějž náš tým pro změnu naprosto zaslouženě pykal a po 30 minutách tak byl stav 4:4. Nádherné drama pak vyvrcholilo v závěrečné části hry, kdy oba celky jezdily na ledě jako pily a zápas opravdu snesl ta nejpřísnější měřítka mládežnického hokeje této kategorie. Hrálo se od vápna k vápnu a i přes obrovské šance na obou stranách se již žádnému z hráčů nepodařilo dopravit puk do soupeřovy svatyně. Utkání tak skončilo dělbou bodů, ale plichta 4:4 byla spíše naší výhrou, protože nám stačila k turnajovému vítězství. Nicméně pochvalu za předvedenou hru bezesporu zaslouží i náš protivník. Byl to prostě parádní zápas a pro náš tým nesporně šichta jako hrom.

HC RYCHNOV NAD KNĚŽNOU - HC SRŠNI SEDLČANY 3:3 (1:1, 1:0 1:2)
   Poslední utkání bylo pro změnu zase malé finále, kde se hrálo o celkové třetí místo. A zápas to byl vskutku parádní. Napínavý hokej po celých 45 minut, v němž příslovečně „každý chvilku tahal pilku“. Od začátku do konce jsme tak byli svědky vyrovnaného a hodně urputného boje, který skončil zaslouženě smírem v poměru 3:3. Nicméně tím šťastnějším týmem byl po závěrečném klaxonu Rychnov, protože remíza mu stačila na třetí místo. Ovšem i v tomto případě je potřeba ocenit soupeře ze Sedlčan, který se po celou dobu snažil hrát hokej a o své vítězství přišel až v poslední minutě.
 
CELKOVÉ HODNOCENÍ
   A co říct závěrem? Sršni zopakovali loňské vítězství a již tohle je velký úspěch, navíc okořeněný faktem, že letošní ročník byl výkonnostně mnohem vyrovnanější a náročnější. Samozřejmě ne všechno a všem vyšlo podle ideálních představ a občas se stalo, že někdo z hráčů měl slabší chvilku a naopak jiní zase velmi mile překvapili. Nicméně, dál bych to nepitval. Všichni jsou teprve na začátku a budou ještě mnoho let naprostými hokejovými učedníky. Zapomněl jsem ještě zmínit, že našim nejužitečnějším hráčem byl vyhlášen Pepa, který neúnavně bruslil, vzorně si plnil i defenzivní povinnosti a měl lví podíl na tomto úspěchu. Nicméně chci pochválit i ostatní hráče a poděkovat za jejich výkon a příspěvek k turnajovému úspěchu, protože hokej je kolektivní hra a slovo kolektivní neznamená já!!! My hrajeme za jeden tým, a tak musíme i týmově uvažovat a úspěch, nebo zájmy jednotlivce jsou až na druhém místě. Nemenší poděkování samozřejmě patří i rodičům a fanouškům, kteří nás skvěle podporovali a všem, kteří se podíleli na chodu VIPky, kde se stoly prohýbaly pod tíhou skvělého jídla a dobrot. Soupeřům gratuluji k dosaženým výsledkům a děkuji za čistě odehrané zápasy a bezproblémový chod turnaje. Přeji jim v další pouti sezónou mnoho sportovních úspěchů a další podobně sehrané kvalitní zápasy. No a Vám všem přeji krásný a co nejpohodovější či nejveselejší (podle toho, co upřednostňujete) vstup do roku 2018.
 
CELKOVÉ VÝSLEDKY
pořadí                                                body               skóre
1. SK Sršni Kutná Hora                        5                  20:10              
2. HC Sršni HC Turnov 1931               4                  16:8
3. HC Rychnov nad Kněžnou               2                   9:16
4. HC Sršni Sedlčany                           1                   7:18
 
Sestava: Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Martin Závůrka, Matěj Mimra, Matouš Klouček, David Staško, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Adam Hykš, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Dan Dostal, Dominik Rejnek, Vojta Krištof
 
branky: Josef Dvořák 8x, Štěpán Jelínek 3x, Kryštof Lhoták 3x, Matouš Klouček 2x, Jakub Komárek 1x, Matěj Mimra 1x, Matouš Bajer 1x, Jakub Jelínek 1x
 
asistence: Josef Dvořák 3x, Adam Hykš 3x, Jakub Komárek 2x, Matěj Mimra 1x, David Staško 1x, Matouš Klouček 1x
 
 
 
NOMINACE
 
úterý 2.1.2018  turnaj Nový Bydžov (odjezd autobusu 6.45)
Sadílek, Dvořák, Břinčil, Jelínek Š., Mimra, Tvrdík P., Koubský, Komárek, Bajer, Závůrka, Staško, Hykš, Jelínek J., Lhoták.
Na hráče vybíráme 150,- Kč na hráče
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
PF 2018
 
Prosím na taneční parket!
 
   Do tanečního pořádku, které číslice se zapíšete vy? Já osobně vyzvu k tanci určitě dvojku, protože dvě věci, které k sobě patří, tvoří pár. A je dobře, když nejenom při tanci, ale i v životě budu mít nablízku někoho, kdo mě podrží, když klopýtnu, či se mi zatočí hlava. Pak určitě i nulu, protože jsem vždycky chtěl prakticky vyzkoušet, jaké to je, když se něčím nedá dělit, no a kdyby se mi při mé nešikovnosti během tance přihodil nějaký úraz, je vždy dobré mít poblíž univerzálního dárce krve. Samozřejmě provedu i dámu, která je pro mě už dlouhé roky jedinou možnou jedničkou. No, a osmičku vlastně taky, protože je protonovým číslem kyslíku, který je nutný k životu a hudba, jež ho dělá krásnějším, je založena na osmi základních tónech stupnice. Osm je ale i planet sluneční soustavy – domovině naší Země, na které Vám všem přeji šťastný a dobře a v pevném zdraví prožitý rok 2018.
   Jak se zdá, jedna číslice je lepší než druhá, tak věřím, že se z nich dá seskládat fakt slušný rok a slušný tanec. A když budete mít v tom tanečním reji trochu času a nálady, přijďte pobejt na naše stránky, budu se na vás i v tom příštím plnoletně osmnáctém roce moc těšit.
 
P.S. A protože tanec bez hudby je jako hokej bez gólů, tak za doprovod pro tentokrát přijměte záznam ze Silvestra 2012 v Kavárně na Kozím plácku, kde tehdy hrál se svou studentskou skupinou VAN můj syn svým přátelům, spolužákům, profesorům.… Ať letošní Silvestr prožijete v podobně skvělé atmosféře…
 
 
 
TURNAJ KUTNÁ HORA
 
aneb Jak se Sršni rojili
 
   Omlouvám se, ale dnes bohužel nebudu disponovat ani malým časem k sepsání reportu. Proto jen střelhbitě nejzákladnější info. V konkurenci hráčů Rychnova nad Kněžnou a Sršňů z Turnova a Sedlčan, byli ve finále ti naši Sršni nejúspěšnější a vyhráli. Moc jim gratuluji a blahopřeji k tomuto úspěchu, který se ovšem nerodil vůbec snadno. Turnaj byl po dvou úvodních zápasech, totiž neskutečně vyrovnaný. Za ty roky u mládežnického hokeje, jsem již absolvoval desítky turnajů, ale aby tři ze šesti zápasů skončili remízou a hrálo se i proto naplno až do poslední vteřiny, ještě ne. Jsem tomu opravdu rád. Zápasy tak měly svou kvalitu a náboj a žádný z týmů nebyl klasický otloukánek. Vždyť například vítězná Kutná Hora remizovala s druhým Turnovem, ten zase s třetím Rychnovem a ten se čtvrtými Sedlčany.
  Tohle tedy berte jen jako takové malé šidítko k základnímu utišení a zítra, ne ne, raději nebudu nic slibovat, takže raději brzy na počtenou s podrobnějším hodnocením.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Vždycky si říkám, co vede lidi k silvestrovskému veselí. Byli tak nespokojení se starým rokem, že se toho nového už nemohou dočkat? Nebo z něj byli naopak tak nadšeni, že vzývají své bohy, aby ten nový byl podobný? Anebo je to jen prosté těšení se na něco nového, čistého, co dosud nemělo příležitost se zdiskreditovat, a proto s tím můžeme spojit své naděje, asi jako když se objeví v záběru kamer noví politici, které ještě veřejnost nestihla začít nenávidět? Přinesl možná hluchá a na první pohled bezvýchodná období, ale třeba nabídl i radost dosud nepoznaného druhu, tak intenzivní jako dosud žádný z jeho předchůdců. Perličky obojího se, myslím, najdou v každém roce, jen bývají různě velké. A je jen na nás, která z obou tváří se pohodlněji usadí v našich vzpomínkách. To ale nic nemění na tom, že i já v neděli odnesu rituálně svůj starý zašedlý, zpřehýbaný a pocintaný papír nadepsaný velkými číslicemi 2017 do popelnice, abych si před sebe mohl prostřít a okrasným písmem nadepsat nový, který svou bělostnou čistotou jako z reklamy na prací prášek prozáří pár prvních dní nového roku. Skoro škoda na něj něco psát, ne?
   Co ale rozhodně není škoda, je přečíst si rozhovory s posledními oslavenci roku 2017 – Štěpánem Jelínkem a Davidem Staškem.
 
P.S. Abych nešel do toho Nového roku s resty, tak ještě přikládám odkaz na fotky z našeho souboje generací – Rodiče x Děti, který se dle mého velmi povedl. Alfa samec a vůdce Rodičovské Gardy – Milan, poskládal svůj tým vskutku impozantně již od základního pilíře mužstva – brankáře (pardon brankařky Jany) a tato kvalita se linula i zbylým spektrem hráčských postů, což dokázal i konečný výsledek 8:6 pro rodiče. Využili tak naplno možnost, osobně ukázat svým ratolestem, jak se to hraje a legalizovat si tak na další rok privilegium jim i nadále radit, jak co dělají v zápase dobře či špatně. 
 
Štěpán Jelínek
Ahoj Štěpáne. Tak jaké byly vánoce?
Dobrý. Dostal jsem dárky, které mi udělaly radost. Xbox, hokejku, dron a ještě nějaký další, ale ty už si nepamatuju.
Který ti udělal největší radost a který byl největším překvapením, že jsi ho jako ale opravdu nečekal?
Tak ta hokejka mi udělal hodně radost, pak i ten xbox a taky ten dron.
Tak vidím, že tyhle tři byly opravdu letos TOP. Já si ale pamatuju, že vloni to byl pes. Jaký byl ten rok s ním, a kdo se o něm staral?
Dobrej. Docela vyrost a už jsem ho i trochu naučil, že když mu něco hodím, tak pro to doběhne a přinese to. Nebo dává taky packu. Stará se o něj asi nejvíc mamka, ale já ho taky někdy venčím na vodítku.
Kdo u Vás vlastně rozděluje dárky u stromečku?
Já. Ségry by to sice již přečetly, ale dělám to já.
A co Štědrovečerní večeře – byl kapr, kterého jsi osobně ulovil?
Kapr byl, ale normálně koupený, protože na chytání je už zima.
Jaký máš vlastně letos největší rybářský úspěch?
Nevím. Asi kapr tak něco kolem 60 cm, kterého jsem chytil na rybářském táboře.
Tady nedaleko má pronajatý rybník známý rybář Jakub Vágner, už jsi u něj někdy rybařil?
No, byl jsem se tam už podívat a docela se mi to líbilo, ale ještě jsem tam nechytal. Možná to někdy zkusím. Nevím.
Chtěl bys jako on třeba jednou lovit velké exotické ryby?
Asi jo.
Máš nějakou vysněnou rybu, kterou bys chtěl ulovit?
Teď bych chtěl ulovit sumce. Já už jsem tedy jednoho chytil, ale ten byl malej a teď bych rád nějakého velkého.
Abychom se ale vůbec dostali k hokeji, jaká je pro tebe letošní sezóna z pohledu kapitána?
Já myslím, že zatím je to dobrý. Kluci někdy poslouchaj a někdy ne.
S kým si v kabině nejvíc rozumíš lidsky, jakože je dobrý kámoš, a s kým při hře?
Já kamarádím se všemi, s celou kabinou a při hře si asi nejvíc rozumím s Pavlem a Matoušem.
Co pro tebe bylo zatím největší zklamání či radost a na co se teď nejvíc v hokeji těšíš?
Nevím, asi nic, ale hodně se těším, jak teď budeme hrát na velký hřiště. To se fakt těším.
Nicméně za pár měsíců skončí sezóna a pak hupky šupky do mlžáků. Je nějaký hráč, s kterým si po roce opět rád zahraješ?
Asi se všema, ale nejvíc s Honzou Knížkem, s ním se hraje hodně dobře.
Tvé oblíbené číslo 5 na dresu něco symbolizuje, nebo sis ho vybral jen tak?
Se školou to nemá nic společného, ale já jsem se narodil v květnu, což je pátý měsíc, tak proto.
Abych nezapomněl, jak jsi vlastně oslavil svátek?
Dobrý, ale já hlavně jedu zítra do Prahy do JumpParku, kde je spoustu trampolín a skákacích kostek. Tak to se opravdu hodně těším, jak si zaskáču.
Za pár dní oslavíme Nový rok, máš do něj nějaké přání nebo předsevzetí?
Předsevzetí ne, ale rád bych ulovil toho sumce.
 
David Staško
Ahoj Davide. Ty nejsi sice žádný nováček v našem týmu, přesto spolu děláme první rozhovor, tak se nám nejdřív trochu sám představ.
Chodím na ZŠ Jana Palacha, kde mám rád hlavně tělocvik a češtinu. Nebaví mě naopak matika, protože nerad počítám. Ve volném čase se věnuji především hokeji a jinak mě v podstatě nic jiného nebaví. Proto jsem taky pořád na zimáku, a když přijdu ze školy, tak mám buď trénink, nebo chodím jen tak na střelnici.
Jak ses vlastně k hokeji dostal a jaké byly tvé začátky?
Tak bruslit jsem začínal nejdřív na rybníku a pak mě máma vzala několikrát na veřejné bruslení. No a k hokeji jsem se dostal přes nábor, když jste byl jednou s Martinem ve škole v Malešově. Pani učitelka nám pak dala od vás lístečky pro rodiče, a protože jsem to chtěl zkusit hrát, tak jsme přišli na trénink a hned mě to začalo hrozně bavit.
Co tě tedy na hokeji upoutalo, že jsi u něj zůstal?
Tak v podstatě úplně všechno, ale samozřejmě hlavně hrát zápasy.
Už jsi někdy uvažoval, že toho necháš?
Ne. Nikdy. Já jsem v podstatě jako první sport hrál fotbal, ale u toho jsem dlouho nevydržel, jenom dva měsíce a pak mě přestal bavit. S hokejem je to ale jiný.
To jsem skutečně rád. Abychom byli ale upřímní, i přesto jsi minulou sezónu vypustil jarní přípravu a začal poctivě chodil až letos. Bylo to tak náročné, jak ses obával?
Ne, nebylo. Dalo se to v pohodě vydržet a byla tam i legrace.
Když srovnám tvou střelu na začátku a na konci jarní přípravy – nejvýraznější zlepšení. Fyzička se ti díky pravidelné účasti taky zlepšila, ale především v porovnání s Láďou, který ani letos nechodil, ses posunul o kus vpřed. Co bys tedy Láďovi jako spoluhráč řekl, aby po skončení letošní sezóny konečně začal chodit i na suché tréninky?
No já bych mu asi řekl: „Heleď Láďo, já jsem byl taky pomalejší, ale ta jarní příprava dodává energii, abychom pak byli na ledě rychlejší. Hodně tam hrajeme hry a střílíme s pukem, ale taky skáčeme, běháme a dostáváme do těla. Ale fakt to má smysl.“
Pojďme už na led. Která cvičení tě v tréninku baví nejvíc, a co naopak děláš se skřípěním zubů?
Nejvíc mě baví báčko a pak jak bruslíme po kruhu, nahráváme si od mantinelu, děláme kličku a zakončujeme do branky. No a nebaví mě moc, jak bruslíme postupně po lajnách s pukem po kruhu a soutěžíme, kdo dá víc gólů.
S kterou hokejovou dovedností jsi momentálně nejvíc spokojen, a kterou bys rád vylepšil?
Tak dobrou mám myslím střelu, protože dokážu vystřelit už před kruhy, aby to doletělo až do branky a zlepšit bych chtěl určitě rychlost.
Tvůj bratránek hraje v Kolíně, povídáte si a trénujete někdy spolu, když se sejdete?
Ano, i když to není tak často. Ale například nedávno, když bylo hezky, tak jsme si od nás vzali boty, udělali si z nich na ulici branky a hráli takhle na sucho hokej. Já jsem běhal do kopce, abych to měl těžší a bratránek z kopce. Jenže tam občas jezdila rychle auta, tak jsme se radši přesunuli k hřišti, kde je taky asfalt. Jo a někdy taky hrajeme na zahradě.
Tvůj děda se ti hodně věnuje, podporuje tě a sleduje tvůj sportovní růst. Bavíte se spolu někdy o sportu a radí ti třeba s něčím?
Jo, jo, jo. On si třeba teď udělal takový zápisník, kde mi počítá střely a nahrávky, a taky co jsem udělal dobře nebo špatně.
A za co tě například chválí?
Tak když hraju dobře a nahrávám. Třeba jsem se mu líbil tady, když jsme hráli proti Popovicím, nebo v Poděbradech na velký. Někdy ale zase kroutí hlavou, když udělám v zápase něco špatně, jako třeba když vyjedu kličkou před bránu, oni mi to seberou a dají nám góla.
Nicméně určitě máš radši, když si chválen. Jaký druh pochvaly ti udělá největší radost?
Tak to je asi vždycky příjemnější, i když já to mám složitější, a když mě někdo pochválí, tak mi to pak většinou moc nejde. Já najednou o té pochvale na ledě začnu přemýšlet a jako kdybych zapomínal, že mám hrát a nahrávat. Sam to má ale prý taky tak.
 
Oběma našim oslavencům přeji splnění všech vyřčených přání a třeba návdavkem i některých z těch nevyřčených, i když proto budou muset třeba i něco udělat. A to bych si zase na oplátku přál já, aby i oni pochopili, že štěstí se musí jít naproti, stejně jako puku při hře a nečekat jen, jak k nám sám/samo doklouže.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
   Tak už nám zase po nějaké době Štědrý den pomalu klepe na dveře. Den s velkou duchovní i marketingovou mocí, den, u kterého záleží na každém člověku, jakým způsobem naplní tolik slibující přívlastek „štědrý“. Pro někoho je štědrost skryta v dárcích, kterými je obdarován, pro jiného naopak v dárcích, kterými obdarovává. Někde se štědrost projeví v duchovním obohacení, jinde v bohatství prostřené sváteční tabule. Někdo je fanouškem štědrosti pompézní a okázalé, jiný naopak dává přednost štědrosti skromné a uměřené. Ale ať už si vzájemně o svých štědrostech myslíme cokoli, pod střechu Štědrého dne se vejdou všechny, vzájemně se nekádrují ani nepředhánějí ve frontě, všechny platí stejně, protože všechny mají něco společného s láskou a láska - jak známo - může nabývat tisícerých podob. Která je ta správná? Která je ta pravá vznešená a která naopak falešná a přízemní? To mi nepřísluší kastovat. Proto přeji Vám všem, aby poslední den tohoto týdne byl plný krásné vánoční atmosféry a byl ve všech ohledech doopravdy štědrý, jak se na Štědrý den sluší.
   A jako malý dárek ještě přibaluji oslavenecký rozhovor s Pepou Dvořákem, Adamem Hykšem a Šimonem Tvrdíkem. No a s omluvou ještě přibaluji rest z minulého týdne, tudíž rozhovory s Dominikem Rejnkem, Vojtou Krištofem a Danem Dostálem. Jak tedy vidíte, ta moje štědrost nezná mezí.
Josef Dvořák
Ahoj Pepo. Předpokládám, že se na blížící vánoce těšíš, ale na co nejvíc?
Asi na stromeček a dárky.
Máš nějaký vysněný dárek, který by ti udělal opravdu radost?
Hokejové tričko Pittsburghu Penguins, protože já mu fandím.
Koukáš se během Vánoc v televizi na pohádky?
Ano a nejradši mám Mrazíka. Moc se mi líbí ta ježibaba v chaloupce a taky ten děda.
Vidím, že tahle pohádka přesahuje generace, ale pojďme k hokeji. Vím, že máš malého bráchu, který začíná hrát taky hokej. Bude šikovný jako ty?
To já nevím, ale snad jo. Doma spolu hrajeme hokej v obýváku, ale tam spíš chytá, a to mu docela jde.
Pro tebe letošní sezóna začala poměrně smolně zlomenou rukou. Jak se to přihodilo?
O prázdninách jsem byl na táboře, kde jsme hráli fotbal a já byl v bráně. Míč mě bohužel trefil do zápěstí a zlomil mi tam nějaké kůstky.
Přesto ses po uzdravení opět zařadil mezi nejlepší hráče. Co si myslíš, že je tvojí nejsilnější hokejovou stránkou?
Asi nahrávky na Tomáše.
Čím to podle tebe je, že vám to s Tomášem tak dobře funguje?
No já umím dobře nahrávat a Tomáš zase střílet.
To si myslí, že ti jde taky. Co je ale skutečně tvoje slabší stránka?
Nájezdy, protože na minulém turnaji jsem jel tři a nedal jsem ani jeden.
No já myslím, že je to spíš ta náladová labilita, kdy z usmátého kluka, který baví celou kabinu zpěvem „Franty Šišky“, je během nevydařené chvilky hráč, který podle vlastních slov nic neumí. Poradil bys mi, co v takové chvíli na tebe platí a vrátí tě do pohody?
To já sám nevím. Asi mě nechat být.
Co je pro tebe důležitější? Abychom vyhráli zápas, hrál se pěkný hokej, který tě bude bavit, nebo jsi dal nejvíc branek?
To je těžký. Střelecké statistiky nijak zvlášť nesleduju. Jsem rád, když mě hokej baví, ale opravdu nerad prohrávám zápasy.
Vím, že velice pečlivě sleduješ NHL a máš o této soutěži znalosti, které by ti mohl leckdo z dospělých závidět. Že fandíš Pittsburghu, jsi již prozradil, ale kdo je tvůj oblíbený hráč a proč?
Z českých Pastrňák. Ten tedy hraje v Bostonu, jenže v Pittsburghu teď žádný Čech není. Z amerických je to pak Matthews a z kanadských McDavid. No a líbí se mi na nich, že oba hrajou pro celý tým a uměj to tam rozdávat. A taky že se prosadili jako mladí hráči, kteří hrají NHL teprve dva roky a už jsou dokonce i kapitáni svých týmů. Jinak z kanadských týmů ještě fandím Torontu.
Když tě poslouchám, s jakým zaujetím o tom všem vyprávíš, připadá mi zbytečné ptát se, přesto, máš nějaké životní přání?
Hrát jednou v NHL.
Trochu jsem to čekal, ale co by ti už dnes, právě dnes, udělalo největší radost?
Kdyby jsme doma společně strojili stromeček, protože já hrozně rád věším ozdoby.
 
Adam Hykš
Ahoj Adame. Jestli pak víš, proč jsem si tě pozval?
Protože budu mít svátek?
Jak jsi spokojen se svým jménem?
Dobře a líbí se mi. Původně jsem se tedy měl jmenovat Kuba, ale já bych neměnil.
Já mám taky syna Adama a taky bych dnes neměnil, i když původně si jeho jméno prosadila maminka. Mně totiž trochu vadilo, že bude mít svátek společně se Štědrým dnem? Jak to vnímáš ty?
Já jsem si schválně nechal tohle jméno, protože se mi líbí a jsem rád, když mám svátek na Ježíška.
Jak to u vás řešíte s dárky a oslavou. Máš to nějak dřív, třeba dopoledne?
My to slavíme dopředu i o pár dní, takže nemám pocit, že bych byl o něco ošizen.
Zpíváš u stromečku nějaké koledy?
Ne, my si pouštíme koledy v rádiu.
To je škoda, protože já vím, jak umíš krásně zpívat. Přesto, co děláš nejradši během Vánoc?
Jím, ale musím rychle, protože můj brácha vždycky všechno sní. Nejradši ze všeho mám řízek s bramborovou kaší.
Zmínil jsem tvůj zpěv, protože nikdy nezapomenu na tvé hymny na soustředění (odkaz). Jak se to stalo, že jich tolik umíš a přibyla od té doby nějaká další?
Já jsem je jednou slyšel a tak jsem se rozhodl, že se je naučím. Pak jsem si ale řekl, že je nemůžu umět přece všechny, a tak už další moc nedělám. Spíš se snažím ještě víc dotrénovat ty čtyři, co umím, aby byly pořádně.
Když už jsem se dostal k soustředění, kde se ti to vlastně líbilo víc, vloni v Borovici, nebo letos na Kocandě?
Spíš letos na té Kocandě, protože tam byly lepší pokoje. Ale začneme radši nejdřív u Borovice, kde jsem zpíval ty hymny. Tam mě trochu překvapily všechny ty disciplíny, co jsme dělali. Na Kocandě už jsem věděl, co mě čeká, ale líbilo se mi tam trošku víc především proto, že tam bylo hezčí prostředí a především ty pokoje.
Tvůj brácha hraje házenou, to tě nikdy nelákalo?
Můj brácha hrál, ale teď už ne. Jeho trenér se mě tehdy ptal, jestli bych nechtěl taky hrát, ale já chci jenom hokej.
A je nějaký jiný sport, který si třeba ještě nikdy nehrál, ale lákalo by tě ho vyzkoušet?
Tak třeba fotbal nebo florbal, ale hrát chci stejně jenom ten hokej, protože to je prostě ten nejlepší sport, co znám. Mně se líbí, jak se přitom bruslí a i ty dresy jsou hezký. Je to prostě krása.
Jak jsi zatím spokojen s letošní sezónou?
Dobře, i když to není jednoduché hrát s klukama, co jsou o rok starší a musím si ještě pořád zvykat. Určitě ale rád vzpomínám na svoje největší šance.
Jako mladší hraješ většinou za béčko, ale odehrál si, a podotýkám dobře i několik zápasů v áčku. Kde se ti hrálo líp?
No spíš v tom béčku, protože tam to není ještě tak rychlý, ale když jsem hrál za áčko, tak se mi to taky líbilo.
S kterým hráčem si při hře nejvíc vyhovíš a kdo je tvůj nejlepší kamarád v kabině?
Na ledě asi s Martinem Zavůrkou a v kabině kamarádím se všema.
Máš nějaký svůj sportovní sen?
Chtěl bych hrát hokej i jako velkej.
 
Vojta Krištof + Dominik Rejnek
Ahoj kluci. Vy jste se narodili ve stejný den, byly maminky spolu i v porodnici?
Vojta: Ano, to je pravda. My jsme se narodili oba 12.12. v nemocnici a naše mamky byly dokonce i spolu na jednom pokoji.
Dominik: Ale Vojta je o dvě hodiny starší.
Znáte se i nějak jinak než z hokeje?
Dominik: Tak hlavně z kamarádství maminek.
Vojta: Ano, takhle se občas potkáme.
Jak by podle vás měl vypadat ideálně strávený den?
Vojta: Tak ráno, abych nemusel jít do školy. Odpoledne bych si chtěl s taťkou zahrát florbal a večer třeba „Člověče, nezlob se“.
Dominik: Já bych chtěl jet někam na výlet, na nějaké krásné místo, kde bych potom třeba přespal. Nejlepší by to bylo třeba k moři, protože jsem tam ještě nikdy nebyl.
Tak já ti budu moc přát, aby se ti to splnilo. Když už jsme ale u těch přání, psali jste letos Ježíškovi dopis?
Dominik: Já ano, ale už si moc nepamatuju, o co všechno jsem si psal. Jen, že jsem chtěl takového motorického netopýra a pak, že jsem tam napsal a ještě další.
Vojta: Já ještě ne, ale napíšu si o Lego City a pak ještě možná … už nevím.
Kluci a máte raději jeden veliký dar, nebo víc drobnějších dárků?
Vojta: Tak já raději víc malých, protože jsem rád, když jich je hodně.
Dominik: Já to mám jako Vojta, taky radši víc malých, aby bylo co rozbalovat.
Jaký nejhezčí dárek k vánocům, jste zatím dostali?
Dominik: Pokémony – to jsou takové kartičky.
Vojta: No, já si zrovna teď moc nevzpomínám, ale velkou radost mi udělalo, když jsem k narozkám dostal tablet.
Dodržujete nějaké vánoční tradice, jako koledy, lití olova atd.?
Vojta: No, tak my si na Vánoce pouštíme koledy a já mám nejoblíbenější „Rolničky, rolničky“.
Dominik: Tak my taky posloucháme koledy, nebo rozkrajujeme jablka. Zkoušel jsem i vidět to Zlaté prasátko, ale pak už jsem měl hlad a nevydržel jsem to.
Vaši tatínkové nám pomáhají na ledě s trénováním, je to pro vás příjemné?
Dominik: Tak pro mě je to někdy nepříjemné, protože se na mě kouká, a když udělám chybu, tak mě hned okřikne: „Dominiku dělej to dobře!“
Vojta: Pro mě je to příjemný, že tam nejsem sám, ale hlavně, že taťka vidí, jak se snažím.
Probíráte spolu po zápase či tréninku váš výkon, chyby, či co se povedlo?
Dominik: Hm, to jo. Třeba, když taťka fotografuje, tak to potom občas doma pouští a probíráme to spolu. Když se mi něco povede, tak je to docela fajn, ale někdy taky ne.
Vojta: My se o tom většinou bavíme a taťka mi třeba vysvětluje, co jsem měl udělat jinak a mamka mě zase chválí.
Představte si, že příští trénink vedete jenom vy, jak by vypadal a jaká cvičení byste zařadili?
Vojta: Tak, nejdřív bychom si zahráli obírací hokej, pak minihokej, pokračovali nějakými nájezdy a na závěr hokej na velký.
Dominik: Já bych začal taky obíracím hokejem, ale ty co mají už hodně gólů, bych posadil na střídačku a nechal hrát jen ty, co jich mají málo, aby si taky nějaký dali. Pak bychom si asi zahráli bago, velký hokej a nájezdy.
Kdybyste měli tu možnost, co konkrétního byste změnili na fungování našeho týmu?
Dominik: Aby ty starší kluci byli hodnější na ty mladší, protože když jsem byl jednou v tělocvičně, tak mi vzali pití a vylili mi ho.
Vojta: Tak já bych změnil to, že když třeba v kabině něco vysvětlujete, aby někteří víc poslouchali.
Prozradili byste nám, jaký je váš dosavadní největší sportovní zážitek?
Vojta: Mě udělalo největší radost, že jsem dal gól Benešovu.
Dominik: Pamatuji si, že když jsem byl ještě v přípravce, tak jsem dal v jednou zápase šest gólů, a to se mi od té doby již nepovedlo.
Za pár dní jsou Vánoce a k nim i neodmyslitelně patří Vánoční zázraky. Jaký by byl ten Váš?
Dominik: Já tedy přesně nevím, ale třeba abychom se ocitli v nějaké lepší době, kde by nebyli ty teroristi. Třeba na Islandu.
Vojta: Já asi taky.
 
Dan Dostal
Ahoj Dane. Minulý rozhovor jsme kvůli tvému prázdninovému zaneprázdnění prošvihli, tak to teď musíme napravit. Cestuješ vlastně rád?
Ano, hlavně tam, kde jsou klouzačky.
Kde si ti zatím nejvíc líbilo?
Asi v Dubaji a Egyptě. Líbilo se mi tam čisté moře a v Dubaji pak ta nejvyšší věž světa.
Co bys z kterékoliv cizí země rád přenesl do Česka?
Asi moře, ale jinak nic. Já to tady mám rád a líbí se mi to, tak jak to je.
Vzhledem k tomu, že je to tvůj první rozhovor, tak se nám trochu představ a něco o sobě pověz.
No, ve škole mi moc nejde čeština a ze třetí třídy mám dokonce dvě poznámky za jednu rvačku a vyrušování při hodině. Jinak mě ale baví a myslím, že i docela jde matika. Moje zájmy jsou hokej a tancování a ve volném čase chodím rád ven s kámošema.
A co domácí úkoly? Děláš si je hned, jak přijdeš ze školy, abys měl pak volno, nebo večer na poslední chvíli, či dokonce až druhý den ve škole?
Většinou si je dělám před tréninkem, protože mamka říká, že pak se vztekám a taky jsem po hokeji unavený a už se mi moc nechce.
Pomáháš doma s nějakou prací?
Jo, někdy luxuju, ale utírat prach z poliček mě vůbec nebaví.
Když něco provedeš, co je pro tebe skutečně nepříjemný trest?
Já mám jako trest nejčastěji zaracha, nebo mi rodiče seberou mobil. Nejvíc mi ale vadí, když mi zakážou jít ven.
Zmínil jsi, že i závodně tancuješ, pověz mi o tom něco.
Tancuju v Kolíně a chodím tam již čtyři roky. Dělám hlavně disco dance a elektro buggy. Když jsem začal, tak jsme měli vystoupení Krtečky a Myšičky, pak Koncert, Loupež století, Jak se točí film a teď máme Pizzerii.
Jezdíš i na závody?
Ano a dokonce i hodně vyhráváme, takže mám doma už poličku plnou různých medailí.
Máš stálou partnerku?
Na tom tancování ano. Jmenuje se Denisa a tančí se mi s ní dobře.
Já jsem samozřejmě myslel taneční partnerku, ale pojďme na chvíli k hokeji. Co, nebo kdo, tě kdysi přivedl k rozhodnutí začít hrát hokej?
Mě přivedl Michal, který je můj kamarád ze školy. Začínal jsem společně s Filipem Littmanem, kdy jsme bruslili s hrazdičkou. Pak jste mě ale vzal do té party, jak jsme tam jezdili ty kolečka, no a pak už jsem začal bruslit a hrát.
Vím, že je Michal v kabině asi tvůj nejlepší kamarád. Čeho si na něm vážíš?
Asi to, že vždycky pomůže. Já jsem třeba nedávno zapomněl klíče v jídelně a už jsem byl před barákem zoufalej a on šel a nesl mi je.
Je nějaký sport, který bys rád ještě někdy nevyzkoušel?
Ano, tenis. Já už jsem ho tedy zkoušel, ale zatím mi to nijak zvlášť nešlo.
Už jsi někdy přemýšlel, co bys chtěl dělat jako dospělák?
Když jsem byl menší, tak jsem přemýšlel o hasičích, ale teď by se mi líbilo být barmanem a míchat ty koktejly.
Blíží se vánoce, máš nějaké přání?
Jo. Já si přeju trochu lepší wifinu do pokojíčku a taky počítač, no a pak ještě míčky baseball a ještě bych rád ta plastová pouta, jak je tam taková páčka, kterou se to dá snadno odepnout.
 
Šimon Tvrdík
Ahoj Šimone. Jako nováčka se tě musím nejdřív zeptat na tvé pocity z naší hokejové kabiny.
Dobrý.
Je to hodně náročné takhle vstoupit do už zaběhnutého prostředí uprostřed sezóny?
Hm, docela jo. Já měl trochu obavy, že budu furt padat a nestíhat.
A co já jako trenér, ze mě si neměl obavy?
Trošku. Bál jsem se toho, jak jste přísnej a občas křičíte, ale už jsem si zvyknul a teď je to v pohodě.
Měl jsi to ale přeci jenom trochu jednodušší v tom, že jsi pár kluků již před svým příchodem znal.
To je pravda. Štěpána znám už od školky, Tomáše a Sama ze třídy a Pavel je můj bratranec.
S kterým klukem, z těch co si předtím neznal, si zatím nejvíc rozumíš?
Asi s Vojtou Krištofem, protože to je pohodový a kamarádský kluk.
Neměl jsi po přestěhování z kabiny přípravky taky problém, že k nám rodiče nesmí a musíš se strojit sám?
Ne, to zvládám a nemám s tím problém. Naopak si myslím, že je to takhle lepší, protože když jsem začínal v té přípravce, kam rodiče do kabiny chodí, tak jsme se tam hrozně mačkali a nebyl tam vůbec žádný volný prostor, ani možnost si trochu popovídat.
Pociťuješ za ten měsíc, že už si se v něčem zlepšil?
Asi jo. Myslím, že především v bruslení.
Jak ses vlastně dostal k hokeji?
No, my jsme chodili s taťkou bruslit, a tak jsem si to chtěl vyzkoušet a najednou mě to začalo bavit.
Co se ti na hokeji tedy líbí?
Tak nějak celá ta hra. Přijde mi to lepší než fotbal.
Začal jsi s námi po tréninku chodit i do tělocvičny, co tam tě baví a nebaví?  
Nejvíc mě baví vybika a skoky a nelíbí se mi, když děláme most, protože ten mi zatím moc nejde.
Pojďme ale od hokeje. Pokus se nám jako nováček přestavit taky trochu jinak. Co tě zajímá a co máš rád?
Tak mimo hokeje ještě chodím na klavír a předtím jsem taky hrál fotbal a tenis. Fotbal mě ale nebavil a tenis ten ještě budu hrát.
Jak to máš se školou a jaký jsi žák?
Chodím do školy na Masaryčku a jde mi to tak nějak středně. Nejvíc mě baví asi tělocvik a čeština, protože docela rád čtu. Ale moc mě nebaví matika.
Jak bys popsal, či charakterizoval svoji povahu?
Asi jsem trochu divokej a občas i zlobím. Třeba si šeptám s kámošem o hodině.
No, mně se zatím takový vůbec nezdáš, ale otočme stránku. Blíží se nám Vánoce, jak se na ně těšíš a co si přeješ?
Já se těším docela hodně, protože mám rád tu atmosféru. K večeři máme kapra se salátem, pak lijme olovo, krájíme jablka a pouštíme lodičky. Přál jsem si nové vybavení na hokej, tak doufám, že ho dostanu.
 
Samozřejmě přeji každému splnění všech jeho přání, a to jak těch hmotných, tak i nehmotných. Arnošt Lustig kdysi napsal: „Život není, to co chceme, ale to co máme.“ Nicméně jiný klasik to poupravil, že život je takový, jaký si ho uděláme. Šťastné a veselé.
 
 
 
TURNAJ KOLÍN 
 
Poslední bitva vzplála
 
   Třetí adventní víkend přiměl asi už většinu lidí připustit si překvapivý fakt, že i letošní prosinec přece jen přinese Vánoce. Na vánočních trzích postupně mizely zásoby františků, vonných svíček, sáčků s již trochu staromódní purpurou i s těmi nejnovějšími vánočními proprietami, a dopékající se vánoční trdla se jen z posledních sil držela ve vyhřívaném prostoru, než je rozchvátila lačná ústa kolemjdoucích. I když vše vypadalo ve své pravidelné hektičnosti celkem klidně a pokojně, pod povrchem doutnaly vášně: Noví ministři po putování jeden po druhém jako apoštolové na prezidentský kobereček dorazili již na svá ministerstva, na nepříliš otužilá lidská těla dotírala zima s prvním sněhem, poslanci přemýšleli, jestli má být stíhán premiér za to, za co by nejspíš byl stíhán kdokoli jiný, a mladí Sršni se rozloučili posledním turnajem s minihokejem. A byla to opravdu úspěšná předvánoční rozlučka. Oba naše celky si totiž odvezly z Kolína dvě vítězství a jedinou prohru (výsledek zcela nepodstatný), ale především si s chutí zahrály, zastřílely, a tak si i nakonec nadělily pod stromeček bohatou vánoční nadílku vstřelených gólů.
   Kabina před prvním zápasem s Kolínem byla tradičně velmi živá a vtipná, ovšem vše zastínil Pavlův matematický homerun - výpočet za kolik dní budou vánoce. Inu příprava na utkání a sčítání přes desítku v sobě nacházeli soulad jen velmi komplikovaně. V jeho případě bylo ovšem výsledkem pro něj zcela netypické vyklidnění, jak se mu ty plusy a mínusy proháněly neuronovou sítí. Nicméně jsme tady především kvůli hokeji a tak tedy raději o něm. Od začátku byl k vidění naprosto vyrovnaný duel s šancemi na obou stranách, v němž žádný z týmů svého soupeře nijak zvlášť nepřehrával. Leč naše šance, resp. jejich využití, byly tím hlavním rozdílovým prvkem, který po prvním dějství znamenal čtyřbrankovou ztrátu. V průběhu druhé části jsme ale rozjeli stíhací jízdu a náskok soupeře postupně odmazali. Mnohokrát jsme i sahali po kormidlu zápasu ve snaze otočit jím na svou stranu, ale to nakonec úplně nevyšlo. V epilogu sobotního duelu totiž zavelel soupeř k dvoubrankovému úprku, na který jsme již nestačili zareagovat. Ač to možná bude vypadat paradoxně a nepatřičně, já jsem náš tým za snaživý a kolektivní výkon pochválil. Přestože je konečný výsledek zcela v intencích zápasu z Benešova (9:11, 8:11), na svůj výkon podle mě můžeme být tentokrát celkem hrdí a předvedená hra nebyla vůbec špatná. Samozřejmě, že tam byly chyby a nedostatky, ale ani jednomu hráči nelze upřít snahu, bojovnost, chuť hrát a nedat svou kůži lacino. Zkrátka neměl jsem pocit, že by to tentokrát někdo odchodil, nebo dokonce odstál jako před týdnem.
   Druhý zápas s čáslavskými Gripeňaty se hrál zcela podle sršních not už od úvodních vteřin a o naší výhře bylo prakticky rozhodnuto po první třetině, kterou jsme ovládli poměrem 9:1. I v dalším průběhu zápasu jsme přehrávali soupeře úplně ve všech herních činnostech, až se ukazatel skóre po pětačtyřiceti minutách zastavil na výsledku 24:1. Že Čáslav letos není žádná velká překážka a svou prubířskou sezónu si zřejmě protrpí až do úplného konce je zřejmé. Bylo to tedy takové povinné vítězství, nicméně já byl především rád, že jsme se nasazením a herním projevem nepřizpůsobili sice snaživému, ale herně slabšímu soupeři. Ze zápasu tak naštěstí nevznikla obligátní plácaná a kluci si alespoň slušně zakombinovali a zastříleli.
   Na poslední utkání s Poděbrady jsem se velice těšil, protože jejich víceméně herně i výsledkově vyrovnaný zápas s Kolínem, byl příslibem dobrého hokeje. Náš celek se ale do svého tradičního soupeře z Poděbrad zakousl hned s prvním buly jak hladový dravec a nedal mu příliš šancí utkání jakkoli zdramatizovat. Celý tým podal výborný výkon, který byl oproti zápasům z minulého víkendu opět plný týmového ducha a kombinační hry, na kterou byla v mnoha momentech radost pohledět. O osudu klání bylo rozhodnuto už v 1.třetině, v níž náš celek jasně dominoval, vsítil devět branek a k nim v dalším průběhu přidal ještě zbylých patnáct. Konečnou výhru (24:7) určitě není nutno nikterak přeceňovat, protože kluci z Polabí nastoupili díky marodce v oslabené sestavě a takhle rozdané karty, jak se ukázalo, nepřinesly nic jiného, než náš vytrvalý tlak, kolotoč nahrávek a de facto jen boj s vlastní koncovkou. Přesto je nutno podotknout a ocenit, že poděbradští bruslili moc dobře a s výsledkem se snažili něco udělat až do samého konce zápasu.
   V celkovém hodnocení nějak podrobně chválit jednotlivce není důležité, celý tým totiž zahrál opravdu moc pěkně, gólman pochytal vše, co měl a skórovali všichni hráči…nicméně bych přeci jen trošku mezi všemi vyzdvihl zlepšenou herní spolupráci druhé lajny, no a vedle tradičních opor mě potěšil a příjemně překvapil Matěj. Tentokrát to byl úplně jiný hráč než v Benešově a hned ho byl plný led. Když už jsem to tedy nakousl, tak tedy ještě ve zkratce i zbytek hráčů. Pavel potřeboval trochu rozchodit ruce, a to se mu konečně povedlo. Štěpán, který patří mezi hokejově nejinteligentnější hráče, vrátil hře této lajny zase hlavu a patu. Jirka odehrál svůj životní turnaj, protože takhle aktivně jsme ho snad ještě nikdy neviděli hrát. Byl platný v defenzívě, ale každé střídání i podporoval útok a tlačil se do branky, což mě velmi potěšilo. Důvod? Chci, aby se i jako zarytý defenzivní hráč výrazně zlepšil v ofenzívní fázi, bez které se moderní bek neobejde. Velmi dobře si na turnaji vedl i Tomáš, který si lebedí, když na něj, jako v tomto případě netlačí velcí, siloví soupeři a pak se jeho herní sebevědomí zvedá a dokáže se víc prosazovat v osobních soubojích. Pepa to byla klasika - gejzír energie, třaskavina a silný derivát života, ale i uzlíček nervů a emocí.
   No a to je asi tak všechno. Samozřejmě, že někteří můžou mému pozitivnímu hodnocení oponovat tvrzením, že na tomto turnaji nebyly úplně všechny týmy té TOP kvality a na ledě to bylo znát. Nicméně po výbuchu v Benešově jsem tam viděl výrazné zlepšení, moc dobrých věcí a správný směr.
   Tímto turnajem máme tedy odehranou minihokejovou část letošní sezóny a přestože je na nějaká hodnocení velmi brzy, už nyní si myslím, že jsme tu Sršní káru netlačili vůbec špatně. Sem tam přišla porážka, sem tam se něco nepovedlo, ale ve výrazné většině byla spokojenost, radost, vítězná euforie a občas i pyšnost, takže se domnívám, že se není vůbec zač stydět.
   No a na pozitivní vlně se budeme počítám unášet i ve Víťově hodnocení béčka:
 
   Poslední turnaj v kolínském hokejovém svatostánku jsme si chtěli náležitě užít, jenže den začal poněkud rozpačitě. Po přivítání jsem byl konfrontován se svou blbostí, kdy jsem v pátek odeslal soupisku někomu jinému, a tudíž jsem byl nucen vyhotovit zápis ručně. Přitom jsem vyrobil další zářez na pažbě a do zápisu "A"čka jsem napsal "B"éčko a naopak a ještě bez čísel dresů, prostě trotl!
   Chlapci toto samozřejmě nevěděli, a tak jsme mohli začít psát další stránku sršní hokejové historie. První utkání s domácími jsme od začátku tahali za kratší konec, což jsem ve finále i očekával, ale nic jsme nevzdávali a bojovali až do konce. Někteří bohužel i sami se sebou, ale výkon nebyl vůbec špatný - 3:9.
   Po zápase byla mnou nenáviděná dvouhoďková pauza, která jako vždy rozhodila sandál všem našim borcům a nástup do zápasu proti Čáslavi byl velmi vlažný. Postupně se však kádr vzpamatovával a vydřel "povinné" vítězství 14:3.
   Zato proti Poděbradům byla deka na našich hráčích patrná hned od začátku. V průběhu zápasu jsme se drželi stále na dostřel a do třetí části jsme vstupovali sice unaveni, ale stále s vidinou dobrého konce. A v co jsme s Milanem Kloučkem tajně doufali, se uskutečnilo. Obrat jak v Argentinské telenovele a vydřené, ale zasloužené vítězství! Kluky jsme hecovali, jak se dalo a ono to snad i pomohlo. Za mě nejhezčí pocit, když kluci přijeli střídat na střídačku a měli pusu od ucha k uchu a čertíky v očích.
   Kluci DÍK, Milane DÍK a minihokeji sbohem.
Nazdar.
 
   I dnes se loučím se všemi štamgasty, pravidelnými i nepravidelnými návštěvníky, občasnými, zřídkavými i úplně náhodnými kolemjdoucí. A spolu se všemi, kteří ještě v dnešní době považují Vánoce za svátek, ať už z jakéhokoli důvodu, přiznávám, že se na ně těším, i když čím jsem starší, tím víc se těším ne na to, co sám dostanu, ale spíš co můžu dát. A jestli je to pro někoho třeba jen trocha úsměvu, zaplaťpánbůh za to. Tak díky všem, kteří se občas nad mými články, či v mé přítomnosti zasmějí, protože to je vždycky úžasný dárek s moc krásnou mašlí.
 
PS: z turnaje pořídil Lukáš opět nějaké fotky, tož zájemci se můžou mrknout do fotogalerie
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Pavel Tvrdík, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra
 
branky: Josef Dvořák 18x, Pavel Tvrdík 13x, Tomáš Břinčil 10x, Jiří Koubský 6x, Matěj Mimra 5x, Štěpán Jelínek 4x
 
asistence: Josef Dvořák 11x, Štěpán Jelínek 9x, Tomáš Břinčil 7x, Matěj Mimra 5x, Pavel Tvrdík 3x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Matouš Klouček, Adam Hykš, Martin Zavůrka, Dominik Rejnek, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, David Staško, Kamil Hladík, Kryštof Lhoták, Dan Dostal
 
branky: Matouš Klouček 6x, David Staško 6x, Adam Hykš 4x, Kryštof Lhoták 4x, Kamil Hladík 3x, Dan Dostal 2x, Martin Zavůrka 1x, Ladislav Janeček 1x, Vojta Krištof 1x
 
asistence: David Staško 4x, Matouš Klouček 3x, Kryštof Lhoták 3x, Martin Zavůrka 3x, Adam Hykš 1x, Kamil Hladík 1x, Ladislav Janeček 1x, Dan Dostal 1x
 
 
 
NOVINY Z NAŠÍ KABINY – 11 – VÁNOCE JSOU TADY
 
   Nevím jak Vám, ale mně se letos přiblížily hodně rychle. Pomalu jsem si toho nestačil ani všimnout a nebýt těch vánočních stromečků v obchodech a všude vyhrávajících koled, snad bych i na dárky zapomněl. Ale zvládl jsem to všechno a v tuto chvíli dokonce plním i tu milou povinnost, seznámit Vás s programem naší kategorie na období vánočních prázdnin.
   Příští týden proběhnou tréninky ještě v tradičních termínech, ovšem již ve středu 20.12.2017 od 19.00 hod. jste všichni srdečně zváni k Petrovi do China restaurantu na Vánoční setkání rodičů a přátel naší kategorie. Pokud si tedy uděláte čas, přibalíte sebou dobrou náladu a skousnete, že neudržím pusu hermeticky uzavřenou – budu rád a na každého z Vás se upřímně těším.
   Vánoční prázdniny si snad ani nelze představit bez tradičního klání generací „Zápas Rodiče x Děti“. Měření sil dravého mládí se zkušeností, rutinou a herní vyzrálostí (v mém případě přezrálostí) jejich rodičů a vzorů v jedné osobě se uskuteční v pondělí 25.12.2017 od 10.00 do 11.00 hod. Tímto přijměte mé nejvřelejší pozvání k provětrání těla ještě před Božihodovou husou a rodinnými návštěvami.
   Ve středu 27.12.2017 od 9.00 do 10.00 hod. proběhne předturnajový trénink a v pátek 29.12.2017 se onen kutnohorský Vánoční turnaj s podtitulem – Sršní rojení, uskuteční. Vzhledem k tomu, že loňský model byl všemi soupeři hodnocen jako vydařený, tak zůstává bez výraznějších změn a jeho rozpis naleznete zde. Co se týká jeho organizace, tak vzhledem k tomu, že se bude hrát na celé, nám již odpadá starost se stavěním mantinelů. Nicméně bych Vás rád touto cestou poprosil o spolupráci a pomoc při zajištění chodu VIPky (v klubovně), která bude po celou dobu turnaje sloužit jako epicentrum našeho setkávání a občerstvování, jakož i dětí a trenérů ostatních týmů. Ve VIPce musí být proto neustále někdo, kdo to občerstvení na stolech bude servírovat a doplňovat, ale především je potřeba to tím proviantem nejprve naplnit. Takže Vás tímto i prosím o nějaké ty drobnosti a sladkosti na naši společnou tabuli. Považuji ale za nejrozumnější, abychom se na všem tj., kdo co bude mít na starost a kdo co přinese, dohodli na našem společném setkání ve středu.
   No a poslední info dnes bude, že po Silvestrovském loučení s minulostí a vítáním lepšího zítřka, začneme s pravidelnými tréninky ve stejných časech jako letos, tudíž se poprvé sejdeme v pondělí 1.1.2018 od 16.30 do 17.30 hod..
   A to už je dnes opravdu vše, takže mi závěrem ještě dovolte popřát Vám všem příjemné svátky, spojené s mnoha krásnými pocity a emocemi. Užijte si je a věřím, že se zde na webu, na zimáku, nebo kdekoli jinde, budeme potkávat i po nich.
 
 
 
TURNAJ BENEŠOV
 
Hokejový očistec
 
   Pro ty, co neznají souvislosti a neviděli náš výkon na sobotním turnaji v Benešově, může nadpis znít pesimisticky. Ale není umění říkat lidem jen to, co chtějí slyšet. Není těžké líného přesvědčovat o jeho pracovitosti, hloupého o jeho vysoké inteligenci, ošklivého o jeho kráse, chudého o jeho právu na bohatství, plebejce o tom, že je v jádru král. Kdo něco podobného potřebuje k pocitu štěstí, ať raději dál nečte a počká si na nejbližší volby, při kterých to pochopitelně všechno zazní nesčíslněkrát. Já se ale nedomnívám, že podobný přístup nás posune dál.
   Samotnému turnaji předcházela skutečnost, kterou v rámci objektivity nelze nechat nepovšimnutou. Ke konci týdne se nám natolik zaplnila marodka, že rubrika na webu ani tolik jmen nebyla schopna pojmout a docent Chocholoušek by ze mě měl dozajista radost. Dát totiž dohromady jednoduchou cestou minimální potřebný počet hráčů na turnaj byla těžce řešitelná věc. Naštěstí přípravka tento víkend nehrála, a tak jsme si mohli půjčit malého Víťu Komárka, který nám pomohl nejen co do počtu, ale svým nasazením patřil i k tomu nejsnaživějšímu, co jsme do Benešova přivezli.
   Ani se mi tu bídu nechce jednotlivě popisovat, protože utkání s Benešovem i následné s Kolínem bylo tentokrát jedno velké a hodně si podobné trápení, z kterého mě bolelo úplně všechno. Od očí až po srdce. Čert vem výsledky, ty nejsou důležité a konec konců 8:12 a 9:11 nejsou žádné rakety, ale ta hra... Nalézt nějaký pozitivní moment je fakt těžké. A při tom ani jeden ze soupeřů nebyl výrazně lepší a hokejovější. Jenže my tomu tentokrát nedali všechno a o lepší výsledek se nedokázali ani zdravě poprat. Pokud jsme totiž chtěli hrát hokej, to jest nejrychlejší!!! kolektivní!!! hru na světě, muselo by to naše plížení tento fakt alespoň občas vzdáleně připomínat. Nasazení a bojovnost byla totiž pro nás pravděpodobně sprostá slova a bruslení pohyb, který při tomto sportu není potřeba. Daleko za svým výborným výkonem z minulého turnaje a především zápasu proti Neratovicím, zůstala druhá lajna, která se hodně přiblížila k pomyslné hranici hokejové bídy. Vůbec neřeším to, že Matěj ztrácel puky a při změnách směru většinou skončil na ledě, ani že Matouš nebyl schopný dát a zpracovat kloudně jedinou nahrávku, či že Pavel nepřešel přes jediného hráče. To je otázka dovedností a někdy se samozřejmě daří víc a jindy míň. Ale to jestli budu bruslit naplno, či jen obdivuhodně úsporným způsobem, jestli budu aktivně napadat soupeřovu rozehrávku, či jen pohodlně vyčkávat na středu, jestli se budu po ztrátě puku okamžitě vracet, nebo se jen ploužit v domnění, že mě soupeř pošle sám do brejku - to není otázka umím/neumím, ale chci/nechci. A klukům se tentokrát ukázkově nechtělo, čímž absence dříče a poctivce Štěpána byla ještě citelnější, než by se kdo vůbec nadál. V obou zápasech to pak přinášelo poměrně stereotypně se opakující obrázek, ve kterém druhá lajna branky dostávala a první je pro změnu dávala. Řečí čísel, tak první lajna svůj minizápas jednoznačně vyhrála 14:3, zatím co druhá prohrála 3:20. Nicméně ani první lajna nepodala zdaleka svůj standardní výkon a především Tomáš byl hodně bezkrevný. Kubovi určitě nemůžu upřít snahu a v rámci možností odehrál docela dobré zápasy, ale v předbrankovém prostoru by to chtělo větší zarputilost, a tak jediný hráč, který zaslouží opravdu pochvalu je Pepa. I když i v jeho případě mám výtku na tradiční malověrnost v krizových chvílích. Jo a nesmím zapomenout na Honzu, který zachytal dobře a žádný z inkasovaných gólů nešel na jeho vrub.
   Myslím, že nemá smysl, být víc kritický. My si v sobotu bohužel vybrali špatný den a každý zápas či turnaj se holt nepovede, to je jasná věc. Je ale třeba si z toho vzít potřebné ponaučení a zase začít pořádně pracovat v tréninku a snažit se zlepšit. Za týden máme šanci na reparát na posledním turnaji v minihokeji v Kolíně a já věřím, že zase uvidím náš bojovný celek s chutí se poprat o lepší výsledek.
   Co se týká béčka...říkal jsem Víťovi, aby něco napsal ze svého úhlu pohledu. Tak uvidíme. Obávám se ale, že to veselejší čtení nebude, protože skvrny na slunci byly pro všechny Sršně v Benešově zřejmě stejné. Přesto pokud něco virtuální poštou dorazí, tak to sem samozřejmě přidám. Tak a již doletělo a zde je:
   Tak zdravím se svým pozdním reportem. Jestliže bylo řečeno, neboli napsáno v minulém hodnocení, že tým byl bez šťávy a nasazení, tak o uplynulém víkendu to platilo dvojnásobně. Osobní dojmy jsem probíral s Pavlem ještě v Benešově a došli jsme k souznění názorů. Klukům z béčka jsem po nevydařeném a vypuštěném dvojzápase jen řekl, že každý občas nemá svůj den, ale všichni najednou?! Nu což, jedeme dál, ale neodpustím si malé popíchnutí, a to že pokud s námi jede na zápas kluk roč. 2010 a výkonem a snahou hrát a užít si pohyb na ledě, korunovaný ještě k tomu dvěma góly, pak je chlapci milí na čase se nad sebou zamyslet. Howg, nyní ať mluví ústa Síry!
 
   Za sebe se tímto loučím a přeji všem hráčům, rodičům, ale i webovým návštěvníkům pravidelným, vracejícím se, občasným, náhodným i nezastavujícím, krásnou druhou adventní neděli a co nejvíc radosti, inspirace a motivace, ať už to vše berete kdekoli.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, Matěj Mimra (Komárek Vít)
 
branky: Tomáš Břinčil 9x Josef Dvořák 4x, Pavel Tvrdík 2x, Komárek Jakub 1x, Matouš Bajer 1x, Matouš
 
asistence: Josef Dvořák 7x, Matouš Bajer 2x, Pavel Tvrdík 1x, Komárek Jakub 1x, Tomáš Břinčil 1x,
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Matouš Klouček, Adam Hykš, Dominik Rejnek, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Šimon Tvrdík, Vít Komárek (Matěj Mimra)
 
branky: Matěj Mimra 4x, Matouš Klouček 2x, Komárek Vít 2x, Hykš Adam 1x, Dominik Rejnek 1x,
 
asistence:
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 9.12.2017  turnaj Benešov
Nevole, Sadílek, Zvěřina, Dvořák, Břinčil, Jelínek Š., Mimra, Tvrdík P., Koubský, Komárek, Bajer, Závůrka, Staško, Rejnek, Krištof, Klouček, Hykš, Dostál, Janeček, Komárek V., Tvrdík Š.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
MIKULÁŠ K NÁM PŘIBRUSLIL O DEN DŘÍVE
 
 
   Tradiční Mikulášskou nadílkou se začíná většinou šířit ta pravá vánoční nálada. A tak tedy i na náš pondělní trénink dorazil ke kontrole kázně a tréninkové píle spravedlivý Mikuláš se svoji početnou družinou, kterou tvořil laskavý anděl, ale také poněkud drsnější a rozverní návštěvníci z pekelné říše. Letošní akce byla v první fázi plná soutěží a her, do kterých jsme zapojili čerty i s nebeskou honorací. Na ledě se tak bruslilo, soutěžilo i smálo a jako nejupřímnější ocenění považuji, když děti po skončené hře svorně křičeli: „Ještě! Ještě! Ještě jednou!“ O tom, že malí Sršni to na bruslích umí, se Mikuláš s čerty přesvědčili dostatečně a nastal tedy čas dokázat, že umí i nějakou tu básničku, písničku, či alespoň neplakat a splnit náhradní pekelný úkol. A protože to zvládli úplně všichni, tak si nakonec každý odnesl svůj balíček sladkostí. Na závěr jsme si ještě zahráli proti Luciferovu mančaftu, s hrajícím koučem Mikulášem, hokej a nutno uznat, že čerti zvýšili motivaci našich svěřenců natolik, že jsme spolu s Petrem jen nevěřícně koukali a přemýšleli, kde se to v nich bere.  Ve finále i Mikuláš s andělem byli s našimi dětmi nadmíru spokojení, protože v pondělí byly na ledě jen samé hodné a snaživé děti. A tak jen čertům nezbylo než zklamaně odtáhnout do pekla s prázdnou.
   No, a protože v naší kabině vládl po skončení akce úsměv a spokojenost, tak se sluší poděkovat rodičům, aktérům na ledě a všem ochotným lidičkám, a není jich málo, za jejich příspěvky, účast i aktivitu. Bez jejich pomoci by nebylo možné tuto akci uskutečnit, a tak ještě jednou díky všem!
 
P.S. Byla to příjemná hodinka, a aby bylo na co vzpomínat, dvorní fotograf (Lukáš) nám pořídil opravdu hezkou fotodokumentaci.
 
 
 
TURNAJ KUTNÁ HORA
 
Áčko další pěkné představení – béčko bez jiskry, ale na dostřel
 
   Tak a máme za sebou první mrazy i první adventní víkend, kdy se lidé mačkali na náměstích v touze zahlédnout rozsvěcovaný vánoční strom nebo ve frontách na vánoční dárky, a já mám i přesto neodbytný pocit, že pro mě opravdu podstatné věci jsou v pořádku, vše důležité klape a to ostatní je v porovnání s nimi jen obyčejné křoví, které sice možná občas nepříjemně škrábne, ale to je asi tak vše, na co se zmůže. A že se k tomu ještě povedl i poslední domácí turnaj v minihokeji naší kategorie, to beru jako příjemný bonus.
   První zápas byl po týdnu odvetou proti tradičně urputnému a snaživému soupeři z Poděbrad. Do zápasu jsme ovšem vlétli jako rozdráždění sršni a hned od začátku byli lepším i aktivnějším celkem. Byl to zkrátka fičák – výborné bruslení, dobrá práce s pukem, vyhrané osobní souboje, pěkné kombinace - dobře se na to dívalo. Naše rychlé vedení 3:0 ale soupeře neodradilo a ten během chvilky ukrojil z našeho náskoku dva dílky, čímž potrestal chvilkovou liknavost a nedůraz. Nicméně i potom to krátkodobém výpadku bylo zjevné, kdo je na ledě pánem a především druhá třetina byly zcela v naší režii, kdy jsme hosty občas rozebírali na prvočinitele. V poslední části se již podle stejných not bohužel nehrálo a naše herní zodpovědnost  a potažmo i výkon s narůstajícím skóre  klesaly. Přesto konečný výsledek 15:7 je asi odpovídající dění na ledě.
   Jak jsme zápas s Poděbrady vlažně skončili, tak jsme začali ten proti Neratovicím. A to i přesto, nebo možná právě proto, že jsme mezi oběma měli hodinovou pauzu, během které Buldoci poměrně jednoznačně vymetli Polabany. Náš tým tak několik prvních střídání hledal sám sebe a než jsme se dostali do patřičného tempa, tak jsme zaslouženě tekli 0:3 a nikdo nemohl říct ani Ň. Od poloviny prvního dějství už ale byly naše motory zpátky nahozeny a do jejího konce jsme dokonce strhli vedení na svou stranu. Ve druhé části se to docela pěkně rozjelo a duelu nechybělo nic, za což by se nestyděla ani slovutná NHL – nasazení, hra nahoru dolu, góly, souboje jak břit, bitky, tresty a emoce. Nutno ale uznat, že ač jsme byli o něco lepší a své vedení postupně navyšovali, tak o pěknou hokejovou podívanou se svorně postaraly oba celky. Ovšem takové vyhecované zápasy na hraně přinášejí i velké množství dramatických okamžiků, protesty i nespokojenost s verdikty rozhodčích. A tak jediný nepříliš hezký moment, tohoto jinak pěkného zápasu, pro mne byl výstup hostujícího trenéra, který své negativní emoce doplnil označením muže s píšťalkou „svalem lásky“ a rozvinul o konkrétní místo jeho doporučeného odchodu… Neříkám, že jsem s výkony rozhodčích vždy spokojen, ale před dětmi, kteří v takové chvíli visí pohledem na každém gestu a slovu trenéra jako vánoční ozdoba na stromku, se snažím zásadně držet na uzdě. Ono se pak totiž nesmíme divit, pokud to takhle hráč vidí a slyší už v devíti letech od svého trenéra, že to sám za pár let zopakuje. A to je snad učit nechceme!!! Za ty roky jsem už viděl stovky mládežnických utkání a pamatuji leccos, ale předčasně ukončený zápas v minihokeji ještě ne. Naštěstí se povedlo verdikt rozhodčího zvrátit (chceme asi všichni, aby děti především hrály) a výměna trenérů Neratovic situaci zklidnila. Nicméně hosté se již do herní pohody nedostali a poslední část hry jsme zcela opanovali. Konečný výsledek tak byl 17:7.
   Poslední domácí turnaj nám přinesl dvě výhry a navíc se slušnými soupeři, ale především dobrý a kolektivní výkon = to nejlepší palivo pro další pokračování letu Sršňů i skrz druhou polovinu časoprostoru letošní sezóny. Nenapadá mě nikdo konkrétní, jehož výkon bych specielně vypíchnul. Klukům to tentokrát v herní spolupráci hodně lepilo, k tomu je zdobila tradiční bojovnost a byly tam i moc pěkné hokejové věci. Takže velká pochvala úplně všem.
   Podrobnější report o hře a výkonu našeho béčka nechám na Víťovi (až mi ho pošle, tak ho připojím), ale z toho co jsem viděl nemám pocit, že soupeři byli výrazně vyspělejší. Taky jsme od nich nedostali žádné příděly a spíše to byly výsledky na dostřel (6:7 s Poděbrady, 8:12 s Neratovicemi). Ovšem k vítěznému efektu tentokrát chybělo odpovídající nadšení a chuť. Kluci byli jakoby bez šťávy - ospalí a krotcí. K tomu dávali většinou přednost pro ně přirozenějšímu individuálnímu prosazení před spoluprací. Ta je pro ně stále příliš složitá a nezažitá. Takže práce před sebou máme stále dost. Teď už ale Víťa:
   Od začátku prvního utkání jsme byli velmi opatrní, bez šťávy a soupeře jsme měli na distanc. Takže jak se říká, všude jsme byli druzí. Můžeme si říkat, co bychom měli a neměli, bohužel někteří hráči mají tvrdou hlavu a dobře míněné rady procházejí jejich sluchovými orgány jako průvan. Takže výkon nebyl až tak špatný, soupeřům jsme byli na dostřel. Bohužel musím konstatovat, že chyběla chuť chtít vyhrát zápasy, nebo ho alespoň dohrát se vztyčenou hlavou. Takže příště znovu a lépe, hoši! Umíme to!
 
   Tím se s Vámi loučím, přeji tradičně příjemný týden a nezapomeňte v honbě za dokonalou vánoční idylou, kdo vedle vás stojí, kdo více než dárky, potřebuje přivinout, pohladit a opravdově políbit. Občas totiž v honbě za dokonalou atmosférou, zapomínáme žít, dýchat a pouštět do sebe kouzlo života.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Matěj Mimra, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, (Adam Hykš, Jakub Komárek, Martin Závůrka)
 
branky: Josef Dvořák 8x, Pavel Tvrdík 7x, Tomáš Břinčil 6x, Matouš Bajer 6x, Štěpán Jelínek 2x, Matěj Mimra 1x, Jakub Komárek 1x, Adam Hykš 1x,
 
asistence: Josef Dvořák 3x, Pavel Tvrdík 3x, Tomáš Břinčil 2x, Matěj Mimra 2x, Štěpán Jelínek 2x, Martin Závůrka 1x, Jakub Komárek 1x,
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, David Staško, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Kryštof Lhoták, Jakub Jelínek, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Jiří Koubský, Adam Hykš, (Sam Nevole, Jan Sadílek, Jakub Komárek)
 
branky: Matouš Klouček 4x, Jiří Koubský 4x, Kamil Hladík 3x, Kryštof Lhoták 2x, Dominik Rejnek 1x,
 
asistence: Jakub Komárek 2x, Kamil Hladík 1x, Kryštof Lhoták 1x, Jakub Jelínek 1x, David Staško 1x,
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   … vlastně slavili všichni bojovníci proti konzumní kultuře, protože v úterý byl Mezinárodní den nenakupování. Stále sílící marketingový tlak prodejců (a teď před vánoci obzvláště) nepochybně významně ovlivňuje naše chování a životní styl, díky čemuž spousta lidí kupuje zbytečnosti, bez kterých se dá pohodlně žít. Smutným paradoxem je, že hodně lidí pak nakupuje i velké množství komodit, bez ohledu jestli je skutečně potřebují, nebo na to mají a dostávají se tím do dluhové pasti. To je ovšem z trochu jiného soudku, a tudíž raději zpět.
   Myslím, že kdyby to záleželo jen na mně, hrubý domácí produkt by dost silně stagnoval. Nemám totiž dostatečně vyvinuté konzumní instinkty, které by mi velely starší věci při nejbližší příležitosti opustit a nahradit novými. Nechávám věci, aby sloužily tak dlouho, dokud to ještě aspoň trošku zvládají a nad jejich nedostatečnostmi, které vždy vyniknou v porovnání s novou natěšenou generací věcí nových, mávám rukou. Něco jsme spolu prožili, tak je nechávám volně dosluhovat a nerozdávám výpovědi na hodinu.
   Proto tento článek píšu na PC, které mi kolegové, jako příslušníka starší generace počítačových dinosaurů, již vloni na soustředění radili, svým technicky vytříbeným pohledem, odeslat na křemíkový krchov. V kapse mi vibruje mobil, který byl ještě před třemi lety považován za dostatečně chytrý, i když nad jeho schopnostmi teď kdejaký dotykový IQ načepenec jen protočí své digitální mnohamegapixelové oko.
   Snažím se tedy neopouštět jen tak lehce staré věci pro nové, snad v bláhové naději, že se jednou za dlouholeté zásluhy stejně zachová svět ke mně, i když je mi jasné, že nejspíš ne, protože HDP syndrom se ze světa věcí postupně přelévá i do světa lidí. A přitom „Modré z nebe“ stejně nikde nekoupíme. Je totiž všude kolem nás. Stačí se jenom pořádně dívat. Je v našich dětech, partnerech, rodičích, příbuzných i kamarádech.
   A protože jsem vás nyní doufám správně vyladil, je ideální čas si ještě přečíst rozhovor s Martinem Závůrkou, které mu je v neděli krásných devět let, což je rozhodně příjemnější důvod k slavení.
 
Ahoj Martine. Ani ne před měsícem jsi měl svátek, teď máš narozeniny a za pár týdnů jsou vánoce. Nevadilo ti někdy, že to máš všechno v tak krátkém časovém úseku a pak rok nic?
Ani ne. Já za to ale hlavně nemůžu, tak to ani moc neřeším.
A už víš, co dostaneš, nebo co by sis přál?
No, úplně tak jako nevím, ale přál bych si nějaký technický lego.
Krátce po tvých narozeninách dorazí taky Mikuláš s čerty, už se těšíš?
No, upřímně se trošku bojím, protože mám nějaké hříšky. Ale máme už to se ségrou vymyšlený, aby to bylo letos malinko jinak. Jak ale, to vám neprozradím, protože to nesmí nikdo vědět.
Respektuji, ale doufám, že dodatečně mi to potom řekneš. Jak vlastně vycházíš se ségrou?
Jak kdy. Někdy dobře a někdy jí mám plné zuby. Je ale pravda, že ty konflikty asi většinou vyvolám a vyprovokuji já, no a ségra mi pak namlátí. Ale jinak myslím, že se máme rádi.
Tento víkend je první adventní, co máš na Vánocích nejraději?
Samozřejmě dárky, ale taky jídlo. Já mám nejraději kapra se salátem.
Jak je to u vás se stromečkem, pomáháš ho strojit, nebo to všechno zvládne Ježíšek?
Já se vždycky na vánoce ráno probudím a už je ustrojený, takže to Ježíšek. My si pak se ségrou děláme srandu a zalezeme si pod něj, jako že jsme dárky. Ty skutečné se tam ale objeví až večer.
Znáš vánoční zvyk o Zlatém prasátku?
Ano, ale ještě jsem žádné neviděl, protože jsem to zatím s tím jídlem nikdy nevydržel.
Jsi ten typ, co u večeře spěchá, aby už už byl u stromečku a dárků, nebo si to všechno v pohodě užíváš?
Já asi moc nespěchám a užívám si to.
Mnoho lidí tě vnímá jako tichého a nenápadného hocha, ale já si z našeho náboru ještě teď pamatuji, jak umíš vydatně vyprávět. Čím to je?
Já nevím. To je asi jak kdy.
Minule jsi mi vyprávěl, že fandíš v hokeji Pardubicím. Jak ses k tomu dostal?
Přes kamaráda. Když jsem byl ve školce, tak jsme byli hodně dobří kamarádi, a protože on jim už fandil, tak jsem začal taky.
Máš tam nějaký hokejový vzor?
Ano, všechny dobré hráče. Ale nejvíc mám rád Petra Sýkoru, Tomáše Rolinka a Davida Tomáška. Na Petru Sýkorovi se mi líbí, jak umí dávat pořádný rány od modrý. To bych se na velký hokej potřeboval taky naučit.
Která část našeho tréninku tě baví nejvíc a naopak?
Baví mě spíš cvičení s pukem, kdy jezdíme, ale je tam i nějaké zakončení na branku a potom souboje o puk a hra. No a nemám zrovna moc rád kruhy, ale to je asi tak všechno.
V čem by ses chtěl momentálně asi nejvíc zlepšit?
Asi pohyb a tak, ale nemyslím přímo bruslení, spíš abych byl při hře vždy na tom správném místě a měl lepší přehled.
A naopak, co si myslíš, že ti jde a jsi v tom dobrý?
No, já myslím, že nahrávat a jako rozehrávat hru.
Jsi rád, když se ti při hře radí, nebo si na ta správná řešení raději přicházíš sám?
Asi když si na to přijdu sám, protože si to pak víc uvědomím a hlavně z toho mám větší radost.
Martine, děkuji za rozhovor a super poslední odpověď, protože i já věřím, že učení formou objevování a snaha vést hráče k samostatnosti, přemýšlení o věcech a hledání řešení je ta nejefektivnější Jistě nelze zcela zatracovat ostatní didaktické styly jako je nabídkový, řídící, hodnotící, či úkolový, ale neměli bychom vystačit pouze s nimi. A tak ti do devátého roku života přeji samozřejmě všechno nejlepší, štěstí, zdraví, ale i co nejvíc vlastnoručně objevených správných řešení, která zůstanou v tvé mysli zachovány jako ten nejhlubší obtisk.
 
 
 
TRÉNINK ČSLH
   Byli jsme poctěni důvěrou a středeční trénink 6.12. naší kategorie i s tělocvičnou po něm, poslouží jako ukázkový trénink v rámci Doškolovacího semináře trenérů mládeže pořádaného ČSLH. Pro Vás a Vaše děti se v podstatě nic nemění a trénink proběhne v režimu, jak jsou děti běžně zvyklé, pouze upozorňuji, abyste nebyli překvapení, že jsou s nimi na ledě i jiní lidé než obvykle a co se tedy děje.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 2.12.2017  turnaj Kutná Hora
Nevole, Sadílek, Zvěřina, Dvořák, Břinčil, Jelínek Š., Mimra, Tvrdík P., Koubský, Komárek, Bajer, Závůrka, Staško, Hladík, Rejnek, Krištof, Jelínek J., Lhoták, Klouček, Hykš
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TURNAJ PODĚBRADY
 
Takhle by to šlo! 
 
   Marketingová oddělení obchodních firem sice už od konce srpna zbrojí na Vánoce, advent ale letos začíná až v nejzazší možnou dobu, a tak tento víkend byl posledním předadventním. Přesto ať jsou pro vás Vánoce ještě za horami, nebo už jste doma měli první vánoční pečení, vítám vás u dnešního reportu, ve kterém jako obyčejně nakoukneme pod pokličku zápasového dění naší kategorie. Tentokrát tedy na turnaji v Poděbradech.
   Jak známo, začátek je vždy důležitý a tentokrát se nám vydařil. Ještě než jsme si nazuli brusle, jsme totiž urvali pro náš tým velkou kabinu a nemuseli si tak šlapat po hlavách jako minule. Na probírání nějaké taktiky před zápasem jsme se vyprdli (stejně mají u mě hráči v minihokeji více méně volnost s tím, aby jejich pohyb reagoval především na hru) a spíš jsme si připomněli náš výkon na posledním svazovém turnaji v Benátkách, který jsem se nebál s klidným svědomím označit za ostudný. No, a že je tudíž příhodný čas a ideální příležitost na případný reparát. Prvním soupeřem nám byli domácí Poděbrady, kteří v poslední době nastoupili cestu kvalitativního i kvantitativního posilování svých týmů hráči z jiných oddílů, a tak při příchodu na jejich zimák můžete spatřit bundu Benátek nad Jizerou, letňanskou čepici, či slávistickou šálu. Osobně nejsem příznivcem takového přístupu v mládežnických kategoriích, na druhou stranu pro nás jenom dobře, protože máme v sympatické dojezdové vzdálenosti stále se lepšícího soupeře. Teď už ale k samotnému hokeji. Sršni na soupeře z Polabí vlétli jako uragán a z tlaku vytěžili během první patnáctiminutovky pětigólový náskok. Zápas měl i nadále velice slušné tempo, které jsme diktovali především my a k tomu i postupně a pravidelně navyšovali skóre. Kluci se vraceli na střídačku často zadýchaní, červení a zpocení, přesto vysmátí jako lečo a spokojení. Výsledkem bylo vítězství s konečným skóre 15:3, ale především dobrý pocit z kvalitního výkonu.
   Po dvouhodinové přestávce nás čekal teoreticky nejsilnější soupeř celého turnaje – Rytíři Vlašim. Že mají pod Blaníkem v ročníku 2008 velice silný tým, víme již od přípravky, nicméně při prvním letošním vzájemném měření sil před třemi týdny, se nám je podařilo ve velice vyrovnaném utkání porazit. Dala se tedy od soupeře očekávat snaha o podobně úspěšnou odvetu, jakou nám minule uštědřili Benátky, Kladno a Kolín. Naši kluci ale tentokrát přistoupili k utkání zodpovědně a především nevypustili jediný souboj, jediné střídání a drajv s chutí hrát naplno z nich doslova vyzařoval. Vzhledem k tomu, že i Rytíři potvrdili svou velkou herní kvalitu a především ve svém středu měli hráče s č.8, na kterém jim to hodně stálo a dělal našim hráčům největší vítr, byl k vidění po celých 45 minut strhující mládežnický hokej, který se přítomným divákům na obou stranách barikády musel líbit a nás i výsledkově potěšil – 14:9. Prostě vynikající hokej, vynikající hra od obou týmů ve strhujícím tempu, zápas jako malínský křen a parádní hokejové galapředstavení v této věkové kategorii - úplný trenérský Eden. Pochvala všem aktérům na ledě, tohle klání muselo hokejové příznivce prostě bavit.
   Po úpravě ledu jsme nastoupili k našemu poslednímu utkání proti bojovníkům z Žižkova města. Zázrak se nečekal, zázrak se nekonal. Tým Čáslavi nás absolutně nedonutil k nějakému super výkonu. Zkrátka, povinné vítězství (33:0) v utkání bez napětí a šťávy, které si náš tým brankově užil, ale herní zábava to zrovna nebyla. Po poněkud ospalé a kostrbaté 1.třetině, v níž jsme se herně dokonale přizpůsobili našemu soupeři, a to je špatně, se náš výkon ve druhé periodě i díky příchodu Krištofa a Matouše z béčka přeci jen trochu okysličil. I když tempo bylo stále bez odpovídajícího nadšení a rychlosti, začali jsme alespoň víc kombinovat a občas to byla ukázková rozborka sborka na jeden dotyk. Závěrem se ještě omlouvám, pokud někomu střelci gólů a asistencí nesedí, je to tím, že v tom gólofofru jsem trochu nestíhal.
   Souhrnně lze turnaj a hru našeho áčka na něm považovat za vydařenou. Po matných výkonech v Benátkách, to byli opět ty Sršni, které známe a které chceme vídat. A především při zápase s Vlašimí jsem občas jen s úžasem sledoval, jak dobře umí vaše děti zahrát a co v nich vězí - nasazení, bruslení, bojovnost, pohledné kombinace, rychlé přihrávky, týmový výkon… prostě paráda. Snad mě nikdo nenařkne z protěžování či zaujatosti, ale mě se tentokrát líbila víc druhá trojka, tudíž naše „Svatá trojice“ Štěpán, Matouš a Pavel, jejíž souhra byla pro mé oko potěšením a místy to byl až takový malý hokejový koncert, kdy jsem několikrát udělil i dvě asistence. Nechci tím ale vůbec říct, že Pepa s Tomášem hráli špatně, ale tentokrát to trochu moc tahali na sebe. Vzhledem k tomu, že v Poděbradech chyběl Matěj s Kubou a Jirka byl přesunut do béčka, neb minulý týden na poctivé tréninkové nasazení hodně kakinkal, čímž mě lehce serinkal, dostali tak v áčku v průběhu turnaje šanci nové tváře. V prvním zápase s Poděbrady to byl David, který se mi oproti Jirkovi zase v tréninku moc líbil. Určitě nezklamal a odehrál dobrý zápas, ale občas bylo znát, že rychlostně nestíhá a ke konci střídání mu docházely síly. Jirku jsem vzal zpět na druhý zápas a s jeho výkonem jsem byl spokojen. A nebál bych se dokonce říct, že to byl jeden z jeho nejlepších, nicméně pokud i nadále nebude ochoten podstoupit poctivý souboj s tréninkovou zátěží, zahraje si za béčko častěji. Tak to prostě je. Na takové úrovni jakou má áčko, si zaslouží hrát jen ti, kteří v tréninku i v zápasech vykazují mimo hokejového umu i dostatečné nasazení, poctivost a zápal do hry. V posledním zápase si tak hru v „A“ týmu vyzkoušel ještě Krištof s Matoušem. Prvně jmenovaný se po dlouhé nemocenské zlepšuje mílovými kroky a jeho ožití bylo patrné i na jeho výkonu. Jasně, vím o zejména technických nedostatcích, ale nasazení, chuť a bojovnost podpořené slušnou kondicí dělá z tohoto hráče velký příslib do budoucna. I Matouš se mi hodně líbil. Byl silný na puku, někdy až moc a s těmi kudrlinkami to občas přeháněl, ale nemůžu se zbavit pocitu, že má na mnohem víc než stále předvádí. A tak nějak pořád čekám, kdy za to jednou pořádně vezme i ve hře s pukem, podobně jako to dokáže při nejrůznějších tréninkových honičkách. Leč dětská duše je nevyzpytatelná a asi nikdo pořádně neumí popsat, co a jak se v ní přesně odehrává. Ovšem jak praví mudrosloví: „Kdo je trpělivej, ten je odměněnej“.
   To by za áčko bylo asi všechno a nyní ještě jak Vitus viděl hru našeho bé týmu.
 
   V neděli jsme zajeli k našim, v poslední době častým, soupeřům do Poděbrad. Zde jsme byli určeni změřit síly s týmem domácích, vlašimskými Rytíři a blízkovýchodním soupeřem z Čáslavi.
   První mač s domácími se zdál zprvu pohodovou záležitostí, leč po našem vedoucím gólu přišlo rychlé vyrovnání a přetahovaná o výsledek. Ve druhém dějství už režii převzal tým domácích a my jsme začali tahat za kratší konec lana. Ve třetí třetině byl projev víceméně stejný, takže jen škoda, že hráči nereflektují stále jim vytýkané chyby a hra se odvíjí víceméně bez myšlenky a přihrávky. Rozhodně byl v našich silách lepší výsledek než konečných 4:14.
   Druhý souboj po téměř dvouhodinové pauze začal v podobném duchu a hra byla zpočátku vyrovnaná. Opět se ale musím opakovat, že opakování stejných chyb jako v prvním zápase a soupeřův um nás dostal pod tlak jak v Papinově hrnci a podle toho také vypadal výsledek – 4:8.
   Poslední souboj s týmem Gripenů jsme chtěli odehrát se ctí, ale jelikož jsme si všimli vzrůstající výkonnosti čáslavských borců, říkali jsme si, že to nebude zápas lehký. První třetina byla o hledání pozic na ledě, ale potom už to začalo padat. Druhá třetina byla o najitých pozicích na ledě a padalo to dál. Třetí třetina se mi osobně líbila nejvíc, protože kluci si věřili na puku i při přihrávkách a soupeř chytil dobrou vlnu. Poslední kus hry jsme tak sice měli herní převahu, ale stav již byl velmi vyrovnaný.
   Děkuji všem, co dočetli mé plky ku konci a prosím o shovívavost ve statistikách a výše psaných řádcích, jelikož už si h......o pamatuji.
   S pozdravem Vaše Zvířátko
 
   Nechci a nebudu již zatěžovat řádky ani vaše oči dalšími zbytečnými slovy. Jen se chci rozloučit a popřát vám krásný podzimní týden, plný barev a příjemných zážitků. A pokud se vám v něm podaří přimět někoho k úsměvu, který by bez vás jinak nepřišel – bude to super.
 
P.S. Protože jsem od našeho fotografa Lukáše Rejnka dostal nejednou fotky z několika posledních akcí, tak zde je odkaz na jeho dílka.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, (Jiří Koubský, David Staško, Kryštof Lhoták, Matouš Klouček)
 
branky: Pavel Tvrdík 13x, Josef Dvořák 13x, Štěpán Jelínek 9x, Tomáš Břinčil 9x, Matouš Bajer 7x, Matouš Klouček 5x, Kryštof Lhoták 3x, Jiří Koubský 2x, David Staško 1x,
 
asistence: Tomáš Břinčil 7x, Josef Dvořák 6x, Pavel Tvrdík 6x, Matouš Bajer 6x, Štěpán Jelínek 4x, Kryštof Lhoták 2x, Jiří Koubský 2x, Matouš Klouček 1x, David Staško 1x,
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, David Staško, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Kryštof Lhoták, Jakub Jelínek., Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Daniel Dostal, (Sam Nevole, Jan Sadílek)
 
branky: David Staško 11x, Jakub Jelínek 6x, Ladislav Janeček 3x, Matouš Klouček 1x, Vojta Krištof 1x, Daniel Dostal 1x, Dominik Rejnek 1x,
 
asistence: Kamil Hladík 3x, Ladislav Janeček 3x, Vojta Krištof 1x, Kryštof Lhoták 1x, Martin Závůrka 1x,
 
 
 
NABÍDKA - DOPLNĚNA
                           
   Dostal jsem nabídku od Martina Janaty na vánoční dárek - povlečení se Sršním motivem. Rozměry jsou standardní 140 x 200 a polštář 70 x 90. Cena 1.200,-Kč. Kdo by měl zájem, tak mi napište a připojte jméno nebo přezdívku, kterou chcete na povlečení mít a samozřejmě i číslo. Termín je bohužel šibeniční a objednávky přijímám pouze do neděle 26.11.2017 a pak přeposílám Martinovi, aby se vše stačilo vyrobit do vánoc
   A připojuji ještě jednu nabídku, a to na softshellové bundy. Dětské (jsou do velikosti 164) cena 850,-Kč. Dospělé cena 1.080,-Kč s výšivkou bez čísla. Tabulka s velikostmi je na tomto odkaze. Případné objednávky s velikostmi hlaste u mě, a pokud jich bude nad nějaký počet (nebylo mi specifikováno), tak půjdou do výroby.
 
 
 
OMLUVA
Za dnešní zrušenou tělocvičnu, ale především za neinformování včas. Bohužel jsem musel do práce a účast mého záskoku krachla na poslední chvíli, že jsem nestihl dát info ani na web. Takže se dodatečně alespoň omlouvám.
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 16.11.2017  turnaj Poděbrady
Nevole, Sadílek, Zvěřina, Dvořák, Břinčil, Jelínek Š., Mimra, Tvrdík, Koubský, Bajer, Závůrka, Staško, Janeček, Hladík, Rejnek, Krištof, Jelínek J., Lhoták, Klouček, Dostál,
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
Dobré to chlapci bylo
 
   Barevné listy se na větvích (podobně jako někteří politici na svých postech) drží už jen z posledních sil, protože listopad se snaží dostát svému jménu. Nicméně tento report nebude podzimně melancholický, a jak lze usoudit i z nadpisu, ani skuhravý. Po minulém víkendu, kdy naši chlapci nepoznali pocit vítězství, ale především se nedostávala ta správná a potřebná chuť hrát naplno, měli tuto sobotu hned třikrát příležitost v sobě chybějící ingredience znovu nalézt. A o tom, že se to podařilo a bylo to najednou úplně jiné kafe právě teď.
   Díky své práci mám občas noc protočenou se dnem, ale tentokrát jsem se musel spokojit jen s dvěma hodinkami spánku po noční a vyrazil jsem do Poděbrad, kde odehrálo naše béčko dva zápasy. V prvním utkání náš tým bez tří tradičních opor (byli nominováni k zápasu na velké hřiště) sice dle očekávání na zdatnějšího soupeře - poděbradské áčko - nestačil, ale kluky musím pochválit za maximální nasazení od začátku až do samého závěru utkání. V první třetině měli domácí zřetelně navrch a spousta našich hráčů měla problémy s hokejově vyspělejším soupeřem. Ovšem kde jsme nestačili bruslařsky či technicky, tam to kluci bohatě doháněli bojovností a zarputilostí. Od druhé třetiny se naši kluci stále víc a líp adaptovali na vyšší úroveň hry, která se tak opticky srovnávala. K dotažení lepšího výsledku než 4:12 to sice nestačilo, ale to nás nemusí bolet, protože kluci prohráli po příkladném boji a naprosto se ctí. Tentokrát klukům opravdu nelze nic vyčítat, protože tenhle zápas skoro nikdo neodchodil.
   Po krátké přestávce jsme pokračovali dalším zápasem, tentokrát s béčkem a role se více méně prohodily. Tentokrát jsme byli nebezpečnější a bruslivější my. Na některých již sice byla patrná únava, ale výkony většiny kluků pro mě byly příjemné překvapení, i když samozřejmě vše plynulo i z toho, že tento soupeř byl pro nás výkonnostně přijatelnější. Přesto je potřeba pogratulovat malým Sršňům k výhře 6:3 a pochválit celý tým za předvedený výkon.
   V hodnocení jednotlivců musím rozhodně mezi všemi vyzdvihnout Michala, který v bráně zachytal opravdu výborně a možná i nejlíp co jsem kdy viděl, a to se pak mužstvu před ním opravdu jinak hraje. Abych nezapomněl, tak hráči měli motivační bonus v nabídce, že dva nejlepší ještě můžou doplnit sestavu áčka na odpolední zápas na velké. O tuto možnost se nejlíp popasoval Láďa s Kubou, ovšem i Adam s Kryštofem jim byli hodně na dostřel. Dominik s Vojtou super výkon na hranici momentálních dovedností, Kamil taky hodně dobrý, ale nemůžu se zbavit pocitu, že má ještě na víc. Chci totiž, aby na sebe vzal větší odpovědnost a něco na puku vymýšlel a ne jen odpaloval. Petr zatím stále bez většího zájmu, a tak i s minimálním posunem, zato u Šimona, který díky jen nedávnému příchodu hrál teprve svůj druhý zápas v naší kategorii, zlepšování vidět bylo a věřím, že i bude.
   Takže k Poděbradům je to v kostce asi vše a popojedeme dál asi jako já musel rychle do K.Hory na již zmiňovaný zápas áčka proti Velký Popovicím. Začátek utkání bohužel značně poznamenala kvalita ledu, kdy puk, jak je to poslední dobou opět tradicí, vůbec nejezdil. Vzhledem k tomu, že se snažíme vést kluky k tomu, aby se nebáli s pukem pracovat, je to problém, který mě již opravdu …., ale beru to raději s nadhledem, což je, myslím, velmi šetrné a odpovědné k činnosti vlastního srdce a už tak dost přetlakovaných žilek v mozku. Nicméně i tak jsme byli od začátku lepším týmem a zápas se nám vydařil. Po mnoha pěkných akcích jsme si v první třetině zaslouženě vypracovali čtyřbrankový náskok a ten jsme posupně navyšovali, až jsme dokráčeli k zasloužené výhře 14:5. Kluci z Popovic byli sice snaživí a bojovní, nicméně po celý zápas hrozili prakticky jen z brejkových situací a samostatných úniků, protože naší dobrou hrou nedostávali na víc příliš mnoho prostoru.
   Hodnocení letem světem sestavou začnu u gólmanů, kteří podali vyrovnaný a spolehlivý výkon. Velká pochvala všem čtyřem obráncům za minimum chyb, ale především aktivní podporu naší ofenzívy. U Štěpána a Matouše je to v podstatě samozřejmost, i když to i přes slušné množství šancí tentokrát necinklo, ale u Jirky příjemné překvapení. První útok soupeře výrazně přehrával, ale potěšila hlavně častější snaha o spolupráci a na to navazující góly. Druhý útok především táhnul Pavel, ale od něj se to tak nějak čeká. Pravda zde, byla občas souhra založena spíš na nějaké té náhodě, ale situace, kdy Matěj našel pěknou a efektní přihrávkou Davida a ten pohotově skóroval, patřila k tomu nejlepšímu v utkání. Hokejová situace, kterou přihrávka povyšuje víc než samotné zakončení. Třetí lajna podala bojovný výkon, a přestože se zatím o nějaké cílené spolupráci nedá hovořit, nasazení a dravost podpořené slušným pohybem vedli k tomu, že se nejen neztratili, ale naopak i bodově prosadili. A za to jsem opravdu rád.
   Takže jediným negativem z mého pohledu byla trocha nekázně na střídačce a přetahovaná střídání až jsem si málem vyřval plíce a měl blízko k uzlíkům na hlasivkách. Nejdřív jsem myslel, že si na některé jedince pořídím megafon nebo nafasují bezdrátovou vysílačku do ucha a budou se řídit příkazy přímo ze střídačky. Pak ale stačilo říct a jednou i zrealizovat, že kdo se bude vztekat či přetáhne střídání, tak to následující nebude hrát a všechno najednou v pohodě fungovalo.
   A to je asi tak všechno. Sobotní utkání měla být o navrácení na tu správnou cestu, a to se myslím podařilo. Tým byl v mnoha ohledech jako vyměněný a někteří hráči odhodili i sobectví a hru pouze na sebe. Všechny zápasy byly smysluplné a pro rozvoj hráčů přínosné, což je dobře a svědčí to o dobré komunikaci se soupeři při jejich přípravě. Upřímně jsem měl ze všech našich kluků příjemný pocit a jejich hra mi udělala radost. Pokud se to podařilo i u některých z vás, je to skvělé a jestli ne, nezbývá mi, než si říct, že prostě každý víkend není zápasové posvícení. Nicméně vám alespoň jako tradičně popřeji dobrý a úspěšný nový týden a rozloučím se svahilskou frází vyjadřující bezstarostnost a pohodu známou především z filmu Lví Král – Hakuna Matata. To není z mé hlavy, ale od Lucky H/T.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Štěpán Jelínek, Martin Závůrka, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, David Staško, Matouš Bajer, Jiří Koubský, Matouš Klouček, Ladislav Janeček, Jakub Jelínek,
 
branky: Pavel Tvrdík 4x, Josef Dvořák 3x, Tomáš Břinčil 2x, Jakub Komárek 2x, David Staško 2x, Ladislav Janeček 1x
 
asistence: Josef Dvořák 4x, Tomáš Břinčil 2x, Jakub Komárek 2x, Pavel Tvrdík 1x, David Staško 1x, Matouš Bajer 1x, Matěj Mimra 1x, Matouš Klouček 1x,
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Adam Hykš, Kamil Hladík, Kryštof Lhoták, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Jakub Jelínek., Petr Žák, Šimon Tvrdík,
 
branky: Ladislav Janeček 4x, Jakub Jelínek 2x, Adam Hykš 2x, Kryštof Lhoták 2x,
 
asistence: Jakub Jelínek 1x, Vojta Krištof 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 18.11.2017  Poděbrady - Sršni "B" (sraz v Poděbradech v 8.00)
Zvěřina, Janeček, Hykš, Hladík, Rejnek, Krištof, Jelínek J., Lhoták, Dostál, Žák, Tvrdík Š.
sobota 18.11.2017  Sršni "A" - Velké Popovice (sraz v kabině v 11.30)
Nevole, Sadílek, Dvořák, Břinčil, Komárek, Jelínek Š., Mimra, Tvrdík, Koubský, Bajer, Závůrka, Staško, Klouček
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TURNAJ BENÁTKY NAD JIZEROU
 
Žádný strom neroste do nebe
 
   Zatímco mistrovské boje v hokejové extralize ustaly díky reprezentační přestávce, mládežnické soutěže fičely ve dnech volna bez přestávky dál. Po vydařeném turnaji na domácí půdě minulý víkend jsme tak tuto sobotu zavítali na již 6.turnaj do Benátek nad Jizerou. Dalšími účastníky byli Rytíři Kladno a Kolínští Kozlové, tudíž všechno kvalitní soupeři, se kterými jsou zpravidla velice pěkné zápasy a hra má ten správný spád. A taky soupeři, které jsme na předchozích turnajích již dokázali po výborných výkonech porazit. Tentokrát bylo ovšem všechno jinak a dny, kdy soupeři jen koukali, jak Sršni sází jeden gól za druhým do jejich sítě, byly po šestnácti zápasové šňůře sečteny.
   Vlastně ani nevím jak začít. Nemám problém psát o neúspěchu, protože i špatný výsledek si zaslouží recenzi, ale všechny tři zápasy mi splývají do jednoho sourodého nepovedeného vystoupení. Po celý turnaj se nám totiž nepodařilo trvale nakopnout, chytit nějaký rytmus a z toho pramenil mizerný pohyb, nepřesné přihrávky, zbytečné ztráty puků – zkrátka mizérie. Zkoušel jsem postupně všechno od biče k medu a zpět, přes točením sestavou a hovory s hráči, ale bez viditelného výsledku. Zkrátka jakoby každá další zákruta vývoje turnaje byla předem snadno odhadnutelná a všechny nastávající události průhledné jako umaštěný papír. To člověk nemusí být vystudovaným prognostikem a je mu brzy jasné jak to v podobném rozpoložení dopadne.
   V prvním sobotním zápase nás vykostili Kladenští Rytíři. Liknavý vstup do utkání znamenal rychlé vedení soupeře o čtyři góly. Kluci si zjevně mysleli, že to půjde samo a tak chyběl důraz, akcelerace bruslení i týmovost. Místo toho se to začalo hodně tahat a kudrlinkovat v kličkách. Teprve až závěrečná třetina byla z naší strany alespoň místy dobrá, kdy se konečně podařilo chlapce trochu rozproudit, vrátit se k naší kombinační hře a odehrát tak vyrovnanou patnáctiminutovku. Bohužel to ale jen korigovalo celkový výsledek, v němž jsme si nechali nasázet 14 gólů (batoh tentokrát nestačil, bylo to na loďák) a sami jich dali jenom 6.
   Naše druhé utkání, tentokrát s Kolínskými Kozly, přineslo v první třetině opět šedý zákal vyvolávající hokej, ve kterém hra našeho mužstva postrádala úplně všechno: pohyb, souhru (přihrávka, natož pak přesná přihrávka na hokejku a do jízdy pak silně připomínala pasáže z knihy se zaměřením na mimozemskou civilizaci), hra byla rozháraná, ospalá a plná nepřesností. Od druhé třetiny, kterou jsme i vyhráli, jsme se opět zvedli, ale bylo to takové upachtěné snažení bez invence, myšlenky, kvality dovedností a tak prohra 4:6 s rozhodně hratelným soupeřem byla na světě.
   Ani v posledním utkání s domácími Benátkami jsme nepřekročili svůj sobotní stín. Klukům nelze upřít snahu, ale vybřednout z té hokejové trápenky v podání celého našeho týmu se ani tentokrát nepodařilo, natož pak se přiblížit k výkonu, který jsme s tímto soupeřem předvedli minulý víkend. Chyběl nám opět větší pohyb, od něhož se odvíjí schopnost správně reagovat na rychlé změny dobře bruslících soupeřů a v útoku nabízení se spoluhráčům na nahrávku do volných prostorů, místo schovávání se za soupeři. Výsledkem nedostatečného zápalu a bohužel oproti domácím i tzv. rozdílových hráčů byla prohra 3:10. 
   Víc to nebudu pitvat. Tohle nám zkrátka nevyšlo, ale i takové zápasy někdy jsou a taková lekce nikomu neuškodí. Já vím, že toho kluci umí daleko víc, než předvedli a věřím, že už příště podají mnohem lepší výkon. Nejsme kapela, abychom pořád jen vyhrávali, to je jasná věc, ale je třeba si z tohoto nepovedeného vystoupení vzít ponaučení, že bez pracovitosti, pokory a 100% nasazení to prostě nejde a nepůjde. A pokud někdo žil v přesvědčení, jak je dobrý, že mu to takhle stačí a zůstane to napořád, tak snad pochopil, že NE!!!
   Pokud bych měl někoho konkrétního jmenovat a pochválit, těžko vybírat, protože téměř nikdo se nepřiblížil svému standardu, a tak bych musel hodnotit nízkou známkou. Ovšem „téměř“ neznamená nikdo, tudíž zmíním Kubu, který v poměru mého očekávání a reálně předvedeného, podal nejlepší výkon. Byl silný na puku, každé střídání odbruslil v nasazení a vybojoval spoustu osobních soubojů. Druhým pak je Pavel, na jehož výkonnosti se pochopitelně projevuje stále dlouhá tréninková pauza způsobená zraněním, ale na tomto turnaji šel jeho výkon zápas od zápasu zřetelně nahoru. Což mi udělalo opravdu radost.
   A pokud Vám náhodou ne, tak na přežití nejbližších dnů ve veselejším módu ještě přidám elixír v podobě hlášky z páteční kabiny od nejmenovaného hráče: „Kluci, ty věci co se nám občas rodiče snaží nakecat, nemusí být vždycky pravda!“
 
P.S. Až dostanu report od Víti o béčku, tak ho sem samozřejmě připojím, ale neočekávejte výraznější změnu rétoriky.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer,
 
branky: Tomáš Břinčil 3x, Pavel Tvrdík 3x, Štěpán Jelínek 3x, Josef Dvořák 2x, Jakub Komárek 1x, Matěj Mimra 1x
 
asistence: Josef Dvořák 3x, Tomáš Břinčil 1x, Jakub Komárek 1x,
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Adam Hykš, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, David Staško, Jelínek J.,
 
branky: David Staško 3x, Jelínek J. 3x, Adam Hykš 2x, Ladislav Janeček 1x, Vojta Krištof 1x,
 
asistence: Martin Závůrka 2x, Jelínek J. 1x, David Staško 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 11.11.2017  turnaj Benátky nad Jizerou
Nevole, Sadílek, Zvěřina, Dvořák, Břinčil, Komárek, Jelínek Š., Mimra, Tvrdík, Koubský, Bajer, Závůrka, Staško, Janeček, Hykš, Hladík, Rejnek, Krištof, Jelínek J.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak pokud jsem někdy v minulosti upozorňoval na kontroverzní téma, tak to nic nebylo proti tomu, co přijde dnes. A přitom by nemělo, protože to bude jen a jen o toleranci, která má za pár dní svůj mezinárodní den, připomínající, že respekt si zaslouží všichni lidé okolo nás. Ono nabádání k toleranci je staré jako lidstvo samo a v roce 1781 vydal i císař Josef II. svůj tzv. toleranční patent. Pravda, tehdy šlo pouze o toleranci čtyř náboženských směrů, nicméně lidstvo se mnoho od té doby nepoučilo, a tak ani dnes se neshodneme, co ještě lze tolerovat a co už ne, protože mezi právem a morálkou bývá často obrovitý rozestup.
   Možná si příliš fandím, protože nikdo sám sebe nemůže vidět objektivníma očima, ale vždycky jsem se považoval za celkem tolerantního člověka. A tak když se v našich mediálních luzích a hájích čas od času rozproudí emotivní debata o tom, zda po našich malých českých svobodomyslných chodnících smějí chodit zahalené ženy, či je vhodné, aby vrcholný politik nosil dredy, zamýšlím se, jak je to v souladu s touto mou domnělou tolerancí.
   Vždycky mi bylo úplně jedno, co si kdo obléká a jak vypadá. Proč by mě mělo pobuřovat, když si na sebe někdo vezme to, co se mi nelíbí nebo co považuji za podivné? Ať se každý obléká tak, jak jemu to vyhovuje a podle pravidel, která ctí. Kdo jsem já, abych někomu říkal, jak to má být správně? Nejsem ani uznávaným arbitrem obecného vkusu, ani příslušníkem většinou hloupě namyšlených oddílů bulvární módní policie. Samozřejmě, lidé na mne svým oblečením a obecně vzezřením nějak působí, někdo fantasticky, jiný libě, někdo méně libě a někdo prostě nelibě. Ale hranice mého osobního vkusu by neměly být měřítkem toho, co se smí a co nesmí.
   Když je někdo přesvědčený, že je pro něj to nejlepší zahalit si své tělo od hlavy až k patě a vyrazit tak mezi lidi, beru to jako jeho věc. Může mi to v našich podmínkách připadat stále ještě netradiční a podivné, ale nebudu mu dávat nevyžádané rady, jak by to bylo lepší, stejně jako ho nechci zachraňovat proti jeho vůli před domnělým příkořím. Proč by právě můj názor měl mít větší váhu, proč by měl být správnější? Jsou snad moje oči lepší než jeho? Či snad mám lepší kvocient vkusu? Má být způsob oblékání úředně kontrolován a cenzurován? Proč? Nechť si jednotlivé instituce a firmy stanoví svůj dress code závazný pro všechny jejich členy, pokud to považují za nutné, to je čistě jejich věc, ale mimo to nevidím žádný důvod k vytváření omezujících pravidel jen pro někoho.
   Proč bych měl někomu zazlívat, že nosí v zimě norkový kožich? Sám tak nečiním, protože to nepovažuji za správné a myslím si, že máme dostatek kvalitních náhrad se stejnou, ne-li lepší funkčností. Ale proč bych měl někoho nutit, aby svůj kožich svlékl? Co by mě k tomu mohlo opravňovat? Falešný pocit, že jsem lepší nebo dokonce na vyšším stupni vývoje jen proto, že kožichy nenosím? Nechť si tyhle věci každý pěkně vyříká se svým svědomím, se svým Bohem, má přeci stejně jako já svou svobodu jednání a svou odpovědnost.
   Mám se na někoho dívat skrz prsty kvůli jeho účesu? Kvůli tetování, nejrůznějším druhům piercingu, kvůli ponožkám v sandálech, kvůli velkému kovovému kruhu v nose, který by mi sice ladil víc k jinému živočišnému druhu, ale to je opět jen otázka vlastního vkusu a vlastních myšlenkových asociací. Nechť se každý prošpikuje skrznaskrz, čím chce, když mu to dělá radost, nechť se potetuje od hlavy až k patě, když je přesvědčený, že ho to udělá krásnějším, je to jeho kůže, jeho maso, jeho vnitřnosti. Mohu to sám považovat za hloupost, ale zakazuje snad nějaký zákon lidem, aby se chovali hloupě? Kdyby tomu tak bylo, nejspíš bychom byli všichni recidivisty (já tedy určitě!) a věznice by musely praskat ve švech.
   Když chce někdo chodit zahalený, či extravagantně vystajlovaný, ať si tak chodí. Mně osobně to sice připadá nepraktické, ale když to nikoho dalšího neohrožuje ani neomezuje, a když mi nikdo nevnucuje, že tak povinně musím chodit i já, nemám důvod být proti tomu. Samozřejmě, příznivci i odpůrci si zpětně vydestilují spoustu racionálních argumentů pro i proti, aby si potvrdili, že právě jejich pravda je úctyhodnější a pravdivější, než pravda toho druhého, ale to, myslím, nic nemění na čistě emocionální podstatě sporu, jehož jedna strana říká „já to cítím, chci a potřebuji právě takhle“ a druhá namítá „rozčiluje mne se na to koukat“.
   A tak, když někdy v dohledné době potkám svobodomyslného týpka, či naopak zahalenou ženu od hlavy až k patě (a že jich naší ulicí chodí), rozhodně mě to nerozčilí. Na oplátku ale očekávám, že i oni se nějak vyrovnají s mým outfitem, který zdaleka tolik nezahaluje, i když by to, přiznejme si otevřeně, nejspíš nebylo na škodu.
   Teď již ale ke skutečnému oslavenci tohoto týdne - Martinu Závůrkovi.
 
Ahoj Martine. Jestli pak víš, proč jsme se tady sešli?
Na rozhovor, protože budu mít svátek.
Výborně a víš, jaká pranostika o sněhu je spojena s tvým jménem?
Jo, jo, že přijedu na bílém koni.
No a co myslíš, klapne to letos?
Hm, to nevím. Ale podle toho co hlásí, tak by mělo. Jenže já tomu moc nevěřím, protože zatím mi připadá, že je moc teplo.
Ty sám máš raději zimu nebo léto?
Spíš zimu, protože můžu lyžovat. Někdy taky bobuju a jezdíme i na hory
A ty jenom lyžuješ nebo i snowboarduješ?
Zatím jenom lyžuju, ale na snowboardu bych to chtěl někdy zkusit. Ale radši až za pár let.
To se neboj, to určitě zvládneš, když jsem se to kdysi naučil i já, tak musí každý. Ale když jsme u toho učení, víš, že tvoje maminka byla kdysi učitelkou mého mladšího syna?
Jo to vím a zrovna minulý rok někde vylovila hrníček, který od něj tenkrát dostala.
A představ si, že se mu to asi tak zalíbilo, že teď studuje, aby mohl být sám učitelem. Čím by si ale jednou chtěl být ty?
No, učitelem asi ne. Mě spíš láká technika, ale ani ne tak počítače, jako stroje a jejich sestavování a instalování, nebo taky opravování aut.
Čím, nebo jak, se tedy zabavíš ve svém volném čase?
Někdy si stavím z Lega, ale spíš ty technický věci, nebo si vezmu míč a jdu si ven zakopat. Taťka mi taky nedávno pověsil nějaký koberec na houpačku, tak si tam se sousedem, co hraje za Čáslav, střílíme s hokejkou a míčkem.
Nevadí ti jako Čáslavákovi hrát proti Čáslavi a tedy i proti kamarádovi?
Já to moc neřeším. Soupeř jako soupeř. Na turnaji v Kladně jsme hráli proti sobě a já byl rád, že se mi dařilo a vyhráli jsme.
Zeptám se upřímně, neuvažuješ někdy, že tam přestoupíš, měl bys to přeci jen bez dojíždění?
Ne, to ne. Já chodím do školy do Církvice, a to mám blíž sem. Od šesté třídy asi začnu chodit do školy do Čáslavi, ale myslím, že stejně zůstanu tady.
To bychom byli samozřejmě rádi, jsi totiž sympatický a šikovný kluk, ale teď mi řekni, jak jsi zatím spokojen s letošní sezónou?
Hm, dobrý. Docela dost vyhráváme, a když prohrajeme, tak to není nic hrozného, ale jen o pár gólů. Jinak jsem spokojený, že velký hokej hraju za áčko a dokonce v první lajně. To jsem opravdu moc rád.
S kým si v kabině nejvíc rozumíš?
Asi se Štěpánem. Takže jsem rád, že sedím vedle něho a navíc s ním hraju i v jedné obraně.
Teď jsme v takové přechodové fázi mezi minihokejem a velkým hokejem. Co ty osobně máš radši?
V tom minihokeji je dobrý, že si tam dám spíš víc gólů, ale velký hokej je taky dobrý a baví mě, protože už je to opravdový hokej. Takže asi tak na stejno.
Máš nějaké své opravdu veliké přání?
Hm mám. Chtěl bych jednou hrát za Pardubice. Já jim totiž fandím a teď jak prohráli s Plzní, tak jsem tam byl, protože jsem dostal lístky na zápas jako dárek k svátku.
To je hezký dárek a hezké přání. Samozřejmě ti přeju, aby se jednou splnilo, i když laťka je hodně vysoko a nebudeš to mít jednoduché. Ale posouvat své vlastní hranice je jeden z nejúžasnějších pocitů v životě a nezáleží na tom, jestli jde o malý krůček na začátku, nebo zásadní posun v dospělosti. Takže všechno nejlepší, držím palce a budu se snažit pomoc.
 
 
 
TURNAJ KUTNÁ HORA
 
Áčko ve svazové soutěži zatím nenašlo přemožitele
 
   Na kalendáři jsme otočili další měsíční list a ocitli jsme se v listopadu. Po vichřici, která nám minulý týden shazovala střechy, porážela stromy a upírala elektrický proud a nadále i dohodu o vzniku nové vlády, už je přece jen zase o něco klidněji. No, a protože hokej se hrál i za větru, není žádný div, že další svazový turnaj se uskutečnil i v klidnějších podmínkách; tentokrát tedy v Kutné Hoře a za účastí týmů HC Benátky nad Jizerou a HC Rytíři Vlašim.
   V prvním utkání jsme zkřížili svá žihadla s meči vlašimských Rytířů a naše áčko bylo po celou hrací dobu aktivnějším týmem. Soupeře jsme přehrávali a vytvořili si celou řadu gólovek, bohužel bez patřičného efektu. Vlašimští těžili především z brejkových situací, kterých díky našemu ofenzivnímu pojetí hry měli poměrně dost. Pokud ale chci, a to chci, aby se kluci nebáli hrát s pukem a tvořit hru, nemůžu je nutit vymetat pavučiny a odpalovat bezpečně puky po mantinelech. Naopak vyžaduju hru na hraně maximálního rizika, kdy si musí dovolit kličku, přihrávku lépe postavenému spoluhráči a nikoliv zametení kotouče kamsi do bezpečí. No a z toho někdy pramení ty chyby. Takže v podstatě bylo všechno v pořádku, akorát se k tomu přidalo v úvodu zápasu podřimování Sama v brance, které bych tu raději nerozebíral, neb nevím, zda bych měl hořekovat nebo se jen trpkoshovívavě usmívat. Nicméně předběhnu čas a prozradím, že Sam svůj vlažnější vstup do turnaje klukům v další fázi dostatečně vynahradil. Ale abych se vrátil k utkání s Vlašimí, které pokračovalo známou písničkou. Náš tlak a tvořivost narážely na naprosto jalovou koncovku a dobrého brankáře, pak puk obvykle někde proskotačil do brejku, který byl povětšinou proměněn. Naší souhru nepochybně poznamenal i fakt, že jsme hráli na 8 hráčů, takže se složení tradičních trojek permanentně měnilo. Přesto nebylo nic ztraceno, bylo totiž stále zřetelněji vidět, že máme více sil i hokejového umění a s výsledkem se dá ještě pracovat, pokud proměníme alespoň část našich šancí. Za výkon ve 3.třetině zaslouží celý tým i s Petrem, který jej v této části utkání vedl, velikou pochvalu a skutečnost jak se kluci rvali o výsledek a nic nezabalili ani v situaci, kdy tři vteřiny před koncem druhé části dostali šatňáka na 8:10 bylo na celém nedělním klání asi to nejpříjemnější zjištění. A tak jsme myslím zcela zaslouženě nakonec vyhráli 15:11.
   Po hodinové přestávce jsme vyrazili na benátské gondoliéry, kteří v předešlém utkání porazili Vlašim a dal se tak očekávat atraktivní, vyrovnaný a divácky vděčný duel. Očekávání byla myslím zcela naplněna a k vidění byl vynikající zápas od obou mužstev, který nás opravdu bavil. Ve všech řadách, na všech postech náš tým dřel do úmoru a především Sam tentokrát zachytal impozantně a některými skvělými zákroky si vysloužil potlesk a uznání. Je pravda, že takový kousek co předvedl v leže, se nevidí každý den a je hoden vyhlášených brankařských mágů. Takže i díky jemu byl po první patnáctiminutovce stav 4:0. Přestože se v další části zápasu hrál oboustranně vyrovnaný hokej a soupeř se snažil korigovat výsledek, udrželi jsme si aktivní herní projev a bezpečný náskok z prvního dějství. Až do konce se tak hrálo pěkně v tempu s šancemi na obou stranách, přesto náš celek působil sebevědomým a pohodovým dojmem, s kterým si došel pro další výhru – 10:6.
   Na pomyslnou pažbu letošní sezóny jsme si tak udělali další dva úspěšné zářezy. Její start je z našeho pohledu velmi vydařený a duše statistika by možná zaplesala z jisté schématičnosti sršních výsledků, neboť z šestnácti zápasů svazové soutěže neodejít ani jednou poražen, v sobě skrývá jistou matematickou krásu, ale především příjemný pocit z naší hry. Nicméně tento turnaj nabídl ještě jedno zajímavé srovnání. S Vlašimí a Benátkami jsme v předminulé sezóně s roč. 2008 odehráli v podstatě ve stejném složení po dvou zápasech a pokaždé prohráli. Výsledky pro mě rozhodně nejsou prioritou, ale pocit, že se zlepšujeme a neděláme to tedy s kluky tak úplně blbě, je docela fajn.
   Tak a teď report Víti o béčku:
 
   Souboj se soupeřem z Vlašimi byl zpočátku vlažný. Ovšem po prvních dvou brankách v soupeřově síti chlapci začali vyvíjet slibný tlak a skóre utěšeně narůstalo v náš prospěch. Po celý zápas hoši makali a byli hladoví po gólech, jak Otesánek, i když už všechno "sněd". Na konci utkání jsem po sčotu valil bulvy na jaké cifře se zastavilo imaginární počítadlo – 16:3. Musím pochválit všechny hráče za snahu a píli, chuť hrát hokej a hlavně za přihrávky!!! 
   Po hodince a něco, to byla pauza, na nás doslova vlétl sok z Benátek nad Jizerou a během chvíle jsme už měli pěknou nálož na našem brankovém kontě. Tady se ukázalo, že ty pauzy mezi zápasy nám moc nesvědčí. Kluci byli jak Růženky, když je probudil švarný princ ze stoletého spánku. V prvním dějství jsme na probuzení dostali ledový polibek, kterým byla pořádná rychta. O přestávce jsme si pěkně popovídali a ejhle, obrázek hry se náhle změnil. Otočka skóre o 180°, hra jako z učebnice hokeje a soupeř byl na konci druhé třetiny pomalu na ručník. Jenže!!! Nechval dne před večerem, nebo snad pýcha předchází pád a nebo není slabých soupeřů a ve třetí třetině bylo zase všechno naruby. Néé, že bychom byli horším týmem, ale! Hráčům z české Venezie vyšlo na co sáhli a nám nevycházelo gólové zakončení, s kterým nám nepomohl ani Benátský gólman, a tak utkání skončilo 11:18.
   Sláva vítězům, čest poraženým. Takto bych to shrnul já a domluvil jsem. Howg!
 
   Víťa sice domluvil, ale vzhledem k tomu, že jsme se u týmu s Petrem střídali, dovolím si ještě malé doplnění i za mě. V prvním utkání potěšil výsledek, ale především výborný výkon, po kterém byl dosažen. Naše hra byla hokejovější, efektivnější, ale především s náznaky spolupráce. Úvod druhého duelu jsme odehráli bez potřebné koncentrace a bojovnosti. Z této nepohody jsme se sice dostali a už už sahali po obratu v utkání, nicméně to se v posledním dějství nepodařilo dotáhnout, protože chyběla troška štěstí v koncovce. O to je ale cennější, že to kluci nevzdali a i za nepříznivého stavu nehráli na sebe, ale pro tým a snažili si to stále dávat. Takže pojďme takhle hrát i v dalších utkáních.
   Vzhledem k tomu, že jsem byl v sobotu i na střídačce mladších žáků, mohu s čistým svědomím prohlásit, že mám za sebou parádní hokejový víkend se skvělými kluky (omlouvám se, v případě Marušky a Báry i děvčaty), srdcaři, pro něž je hokej vášeň a chtějí hrát i když se zrovna třeba nedaří. Děkuji všem hráčům a přeju jim, jakož i všem věrným i nevěrným čtenářům krásné pondělí a veselý a úspěšný nový týden, neb jak praví klasik: „Být veselý je jediný důstojný způsob, jak být smutný“.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer,
 
branky: Josef Dvořák 5x, Tomáš Břinčil 4x, Matouš Bajer 3x, Pavel Tvrdík 3x, Štěpán Jelínek 2x, Jakub Komárek 1x, David Staško 1x
 
asistence: Josef Dvořák 3x, David Staško 2x, Pavel Tvrdík 2x, Štěpán Jelínek 1x, Jakub Komárek 1x,
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Adam Hykš, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, David Staško, Jelínek J.,
 
branky: David Staško 6x, Kamil Hladík 5x, Ladislav Janeček 5x, Matouš Klouček 3x, Jelínek J. 3x, Dominik Rejnek 2x, Martin Závůrka 1x, Adam Hykš 1x, Vojta Krištof 1x,
 
asistence: Jelínek J. 3x, Kamil Hladík 3x, David Staško 2x, Martin Závůrka 1x, Adam Hykš 1x, Ladislav Janeček 1x, Vojta Krištof 1x, Dominik Rejnek 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 5.11.2017  turnaj K.Hora
Nevole, Zvěřina, Dvořák, Břinčil, Komárek, Jelínek Š., Mimra, Tvrdík, Koubský, Bajer, Závůrka, Staško, Klouček, Janeček, Hykš, Hladík, Rejnek, Krištof, Jelínek J.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
NOVINY Z NAŠÍ KABINY – 10 – PELMEL
 
   Protože se na mě obracíte a ptáte se, co se bude dít dál, a jak to bude letos na konci roku, tak se pokusím zhruba načrtnout, co nás společně čeká. Nicméně na úvod bych si dovolil pár subjektivních vět k zatím probíhající sezóně, jako takovou rychlou pracovní bilanci. Takže v nadpoloviční většině jsem zatím spokojen – a to jak s tréninkovou docházkou, nasazením a snahou, což se pozitivně odráží ve výkonnostním růstu jednotlivých hráčů i v našich zápasových výkonech a výsledcích. V podpoloviční menšině jsem ale někdy nespokojen s kázní a soustředěností některých dětí, jakož i mezihráčskými vztahy, ale o tom jsem již psal v reportu z kolínského turnaje a především se s tímto problémem snažíme neustále pracovat a s kluky o něm hovořit. Herně se v současnosti „A“ tým prezentuje hodně bruslivým, kombinačním a aktivním hokejem, s nímž v drtivé většině slaví úspěch. „B“ tým pokud hraje s maximálním nasazením, což by mělo být samozřejmostí, má parametry k tomu, aby mohl hrát se svými soupeři minimálně vyrovnané partie. A to si potom i ještě nedávno řada nezkušených zelenáčů na ledě mnohem víc dovolí a věří si, celý tým nám roste před očima a je to paráda. Hra nestojí na pár jedincích, ale jsme schopni soupeře přehrát i ve více řadách. Takže jak vidíte – zatím dobrý, i když netvrdím, že vše je ideální a není co zlepšovat, ale takový stav v podstatě nenastane nikdy.
   Teď bych Vás chtěl ale již předběžně informovat o akcích souvisejících s koncem roku. Tradiční Mikulášskou nadílku na ledě, která bude opět prošpikovaná soutěžením našich malých hokejistů s bytostmi z říše rohatých i nebeských plánuji na pondělí 4.12.2017 v rámci tréninku. Vánoční prázdniny si snad ani nelze představit bez „Vánočního turnaje“. Vzhledem k tomu, že loňský model byl všemi soupeři přijat s povděkem, zopakujeme si ho v pátek 29.12.2017. Hrát se bude na velké + si zasoutěžíme v dovednostních disciplínách a již nyní Vám snad mohu prozradit, že turnaj proběhne s podtitulem – Sršní rojení – protože pozvání mimo domácích Sršňů přijali i Sršni z Turnova a Sedlčan. Předvánoční čas je samozřejmě i časem setkávání, a protože nás již pojí poměrně dlouhá společná cesta, dovoluji si Vás pozvat již nyní k Petrovi do China restaurantu na Vánoční setkání naší kategorie. Přesný termín bude teprve upřesněn, stejně jako datum a čas tradičního klání generaci neboli zápasu rodiče x děti.
   Jak vidíte, akcí před silvestrovským loučením s minulosti a vítáním lepšího zítřka je až až. Samozřejmě s díky přivítám jakoukoliv vaší pomoc s organizací a především fungováním VIPky během turnaje, jakož i sponzorské příspěvky či dary v jakékoliv výši, či konkrétně nějaké sladkosti či ovoce na turnaj a Mikulášskou. Každý příspěvek má význam a pomůže!!!, ale i potěší, protože člověk má hned příjemný pocit, že v tom není úplně sám. Recipročně můžu nabídnout různou formu reklamy (web, umístění loga na všech turnajových dokumentech, reklamního banneru v prostorách ZS v době konání turnaje, poděkování při závěrečném vyhlášení apod.) a samozřejmě i příjemný pocit, který bude okupovat váš měkký sval v hrudním dárkovém koši, že jste potěšili ty, jejichž radost je pro vás důležitá, ale i ty ostatní.
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
Vítězný trojlístek
 
   Tento týden hrála naše kategorie na dvou frontách, což při našich počtech není problém a naopak tak dostanou všichni (co o to stojí) dostatečný prostor v zápasech odpovídajících jejich momentálním dovednostem. A protože jsme tentokrát tahali jen za ty delší konce a výsledky jsou na chlubení, tak rychle na to. Jak totiž vědí pracovníci v médiích a volební manažeři - lidi moc nečtou delší texty, neradi nad něčím složitě uvažují. Vše nahrazuje často jen jakási dekorace, zkratka. Něco, co útočí na první signální soustavu. Něco, co zapůsobí na emoce, a nějaké přemýšlení je něco navíc.
 
SRŠNI „B“ – LEDEČ NAD SÁZAVOU   29:4
   Ve středu se v rámci tréninku utkalo naše béčko v minihokeji s Ledčí, a jak prozrazuje konečný výsledek, svého soupeře jsme nikterak nešetřili a s chutí si zastříleli. Vysoké vítězství ovšem není reálným obrazem hry. Byli jsme sice lepší, to ano, ale zase ne tak, jak by mohl napovídat výsledek. Klukům se dařilo především v zakončení, protože hosté měli v brance klučinu, který s gólmanským řemeslem začal teprve tento týden, a tak malí Ledečáci i přes svou snaživost nedokázali s výsledkem nic moc udělat. Zápas jsme měli plně pod kontrolou, soupeře jsme přebruslovali (což mě vždy potěší) a všichni hráči určitě zaslouží pochválit za své nasazení. Je jen velká škoda, že si nějaký ten gól nedal i Vojta, který se fakt pekelně snažil a patřil k těm hráčům, kteří v zápase předvedli víc, než od nich vzhledem k současným dovednostem a fyzickým předpokladům očekávám. Do této pochvalné škatulky bych ještě rád přiřadil Martina, Dominika a Kamila. Výsledek rozhodně nelze přeceňovat (soupeř byl přeci jen slabší), nicméně pro zvýšení sebevědomí, chuti do dalších tréninků a vyzkoušení si základů herní spolupráce to byl nepochybně prima zápas.   
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Miroslav Nekvinda, Komárek Vít
 
branky: Matouš Klouček 7x, Ladislav Janeček 6x, Kamil Hladík 6x, Martin Závůrka 4x, Dominik Rejnek 2x, Vít Komárek 2x, Miroslav Nekvinda 2x
 
asistence: Matouš Klouček 1x, Ladislav Janeček 1x, Vojta Krištof 1x
 
PODĚBRADY „A“ – SRŠNI „A“   2:8
   Jelikož hokejové zápasy nectí nejen víkendy, ale ani dny sváteční, odehrálo naše áčko ve svátek vzniku Československé republiky v Poděbradech dva přátelské zápasy na velké hřiště. V prvním nastoupilo proti výkonnostně lepší části domácího týmu, přesto již z rozbruslení bylo patrné, že máme s hrou na velké větší zkušenosti. To se potvrdilo i v úvodu samotného utkání, kdy domácí několikrát uvízli v ofsajdové pasti. Ve hře již tak výrazný rozdíl nebyl, přesto jsme byli lepším celkem, bruslivější a silnější na puku. Poměrně vysoké vítězství by mohlo svádět k domnění, jak skvělý výkon jsme v utkání podali. Ale tak úplně pravda to není. Spokojenější budu, až se na podobné výhře bude podílet svým příspěvkem větší spolupráce hráčů než individuální akce.
 
PODĚBRADY „B“ + LETŇANY – SRŠNI „A“   3:12
   V dalším zápase jsme se utkali s druhou částí domácího týmu, doplněného o kluky z Letňan. Po krátké přestávce přišel ale v úvodu doslova 10-ti minutový black-out, výpadek kdy náš tým působil jako partička nebruslivých kuželů po obrně. Nezbylo než přitáhnout trochu kohout a přivést kluky opět do stavu bdělosti. Pozvolna se tak náš celek dostal do toho správného herního tempa, jeho dominance na ledě vzrostla, a bylo jen otázkou, v jaké množství branek tuhle konstelaci přetavíme. Než konečný výsledek mi ale udělalo radost, že v druhé části utkání jsme již dokázali i do hry na velké přenést spolupráci, která nás zdobí v minihokeji a některé góly padly po opravdu pěkných kombinacích.
 
   Podívám-li se bez ladu a skladu na jednotlivce, tak první kdo se mi vybaví, jsou kluci z béčka, kteří tým výborně doplnili. Velká pochvala pro Adama, Matouše a Martina, od kterých velké kombinační manévry zatím neočekávám. Ale bojovnost a aktivní napadání soupeře byly zbraně, které vedly k tomu, že i oni si vytvářeli šance. A takový Matouš v dresu áčka a při premiéře na velké naprosto bez bázně a hany vstřelil tři branky. Nějaká tréma? No way! Gratuluju a moc bych si přál, aby mu hokej dělal takovou radost jako dnes. Adam sklízel sladké ovoce za svoji píli a zarputilost. Spoluhráči ho chválili, já ho na střídačce i v šatně po zápase chválil. A chválím ho i tady. Super Adame! Jen tak dál. Martin musí ještě zlepšit bruslení, akcelaraci a obratnost, tam to nie je Boh vie čo, ale přehled, cit pro hru, správná volba místa, rozehrávka - podle mne bek s velkým potenciálem. David hrál chvílemi místo útočníka třetího obránce, ale především ho trochu svazovala tréma, a tak nepředvedl úplně výkon, který jsem vzhledem k jeho možnostem a dominanci v béčku očekával. To samé bych mohl říct i o Kamilovi, který po výborném výkonu ve středu v minihokeji, na velkém působil dezorientovaným dojmem jako zmatený turista, bez výraznější snahy zabojovat o puk. To se ale občas stane každému a časem se to určitě zlepší. Štěpán byl podle očekávání základním stavebním kamenem naší hry. Dřel do úmoru nahoru dolu, a jak zpívá Richard Krajčo: „Když nemůžeš, tak přidej víc a rozkřikni se z plných plic… Slovo nejde? Neexistuje!  Slovo nejde? Neexistuje!“ V tom si můžou ze Štěpána vzít všichni příklad, ale i z jeho prosté lidskosti a schopnosti chovat se slušně, vstřícně a kultivovaně. Zastávám názor, že v hokeji je důležité najit dvojice (v ideálním případě trojice), které spolu dokážou intuitivně spolupracovat, na ledě si vyhovět a herně se doplňovat. Taková dvojka se nám začíná rýsovat v Pepovi s Tomášem a v závěru druhého zápasu bylo k vidění z jejich strany několik moc povedených hokejových akcí - velká pochvala. Kuba to s prosazením vedle nich nemá jednoduché, ale pokud se podaří, aby jejich spolupráce na velkém fungovala jako v minihokeji, mohli by vytvořit silnou trojku, která si dokáže zjednat respekt obranných dvojic. Matěj opět potvrdil, že nachází svou přirozenou roli jako rychlý a dynamický hráč s dobrým tahem na branku a stále se lepšící koncovkou. Pokud ještě dokáže přizpůsobit své vystupování víc principům kolektivního sportu, může být platným a uznávaným hráček i v kabině. Pavel zaslouží jednoznačně respekt za návrat po komplikovaném zranění a pochvalu s jakým nasazením zápas po dvouměsíčním tréninkovém výpadku zvládl. Na druhou stranu ještě to není 100% ten Pavel jako dřív, ale věřím, že postupnými krůčky se stane přirozeným lídrem své lajny. Maty odehrál na postu obránce velmi slušný zápas. Jistota dozadu, aktivita dopředu a je jen škoda, že některou ze svých šancí nezakončil brankou. Jeho největší problém byla přetahovaná střídání, kdy se Martin na střídačce div nemusel zabalit do deky, aby zbytečně nepromrznul, než se objevil. Jinak v průběhu druhého zápasu jsem ho prohodil s Davidem do útoku druhé lajny, kam přinesl na levém křídle větší pohyb, dravost a také spoustu vybojovaných soubojů a kotoučů pro své spoluhráče. Pokud hrál Jirka zodpovědně (a to byla většina času), tak prohrál minimum soubojů a málokdo přes něj přešel. Občas to mu sice chyběl rychlejší start na puk, ale jinak fakt dost dobrý. Pokud ovšem začal hrát bezhlavou hru dopředu, začala se v naší obraně objevovat okýnka, která neměl kdo zavírat. Sam s Michalem předvedli spolehlivý a soustředěný výkon, i když toho na ně až tak moc nešlo, spíš jen takové občasné výpady, ale to je pro gólmana to nejhorší. Co tam ale bylo, většinou v klidu a jistě zlikvidovali. 
 
   No a to je, pokud se nepletu všechno. Ne, ne, vlastně ještě jedno pozitivum - i když většinu našich gólů zařídila první lajna, tak mě velmi potěšilo, že se herně i bodově prosadily i zbylé dvě - jinými slovy je super, že to nestálo jen na několika jedincích a i ostatní v týmu se zlepšují a sunou se nahoru. Doufám, že si sváteční sobotu všichni náležitě užili, leč je třeba všechno hodit za hlavu a vrátit se pěkně zpátky na zem, protože přijdou nepochybně těžší soupeři a máme pořád hodně co zlepšovat. Do tréninků mám některé poznatky, které chci zapracovat, abychom byli schopni hrát ještě lépe. V tomto byly všechny zápasy velmi poučné a už teď se těším na pondělí a vlastně na celý týden.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, David Staško, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Adam Hykš,
 
branky: Josef Dvořák 5x, Tomáš Břinčil 4x, Matouš Klouček 3x, Pavel Tvrdík 3x, Štěpán Jelínek 2x, Jakub Komárek 1x, David Staško 1x
 
asistence: Josef Dvořák 3x, David Staško 2x, Pavel Tvrdík 2x, Štěpán Jelínek 1x, Jakub Komárek 1x,
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 28.10.2017   Poděbrady + Letňany - Sršni "A"
Nevole, Zvěřina, Dvořák, Břinčil, Komárek, Jelínek Š., Závůrka,  Mimra, Tvrdík, Staško, Koubský, Bajer, Klouček, Janeček, Hykš, Hladík,
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TURNAJ KOLÍN
 
Od teď s nožem na krku
 
   Slušelo by se zřejmě začít vysvětlením dnešního radikálního nadpisu, ale to si s dovolením ponechám až na závěr a nejdřív prozradím, že jsem byl tento víkend dvakrát v Kolíně. Poprvé v sobotu zvednout si hladinku adrenalinu skokem s padákem a podruhé v neděli na hokejovém turnaji 4.tříd. Obojí se vydařilo, ale teď trochu konkrétně.
   K prvnímu nedělnímu utkání nastoupilo naše áčko proti domácím Kozlům. Tradičnější soupeř pro nás snad ani neexistuje, rivalita je veliká, nikdo nechce prohrát a otřepané klišé, že derby nemá favorita, se již mnohokrát naplnilo. Jsou to zkrátka většinou vyrovnané bitvy jako hrom. Nicméně tentokrát jsme byli po celý zápas lepším týmem. Dlouho jsme ovšem naši herní převahu nedokázali proti výbornému gólmanovi přetavit v góly a odpovídající vedení. Soupeře jsme definitivně zlomili až ve 3.třetině, kdy jsme naší aktivitu a velké množství šancí konečně dostatečně zúročili. Pěkný zápas a zasloužené vítězství 15:7.
   Dalším soupeřem byli Gripeňata z Čáslavi. Podle doposud sehraných zápasů neměli být pro nás těžkým soupeřem a na ledě se papírové předpoklady skutečně již od prvních minut potvrdily. Soupeře jsme jasně přehrávali, i když nelze Čáslavákům v první třetině upřít sympatickou bojovnost a snahu s námi bruslit. Hokejová kvalita na naší straně byla ale mnohem vyšší a postupnými krůčky jsme zaslouženě navyšovali naše vedení. Po první třetině bylo prakticky hotovo a soupeř toho dopředu postupně předváděl méně a méně. Zahuštěný prostor před brankou jsme proto museli překonávat zvýšeným množstvím nahrávek. Potěšilo mě, že náš celek nesklouzl k nějakému sólování a individualismu, což podobné zápasy často přináší. Kluci chtěli hrát hokej a řešili situace většinou kombinačně, neustále hledali spoluhráče v lepším postavení, a i když se to někdy nepodařilo, je nutno celý tým za tenhle přístup k zápasu opravdu pochválit a samozřejmě i za zasloužené vítězství 38:2.
   Tak a teď Víťa s béčkem a poté ještě jednou já, ale to už nebude moc příjemné čtení.
 
   Trojderby v Kolíně. První derby (severní) proti domácímu celku začalo slušnou smrští, kdy jsme se ještě rozkoukávali a domácí už vedli 3:0. Po takové studené sprše jsem očekával úpadek a velký nářez. Ó jak jsem se mýlil! Kluci začali makat, jezdit nahoru, dolu a dokonce dávat i góly. První část zápasu jsme tedy prohráli, ve druhé se tým zvedl a sehrál se soupeřem vyrovnanou partii. Ve třetím dějství udržel soupeře na uzdě a dokonce ho přehrával. Konečné skóre 8:5 pro Kolín je pro nás velice slušný výsledek. Vyrovnaný mač, ve kterém, jak říká Franta Straka, bylo srdíčko, jen to štěstíčko nám chybělo. Pokud píši na požádání Pavla nějakou svou báchorku, jako teď, málokdy někoho vypíchnu. Dnes to udělám, protože mi to nedá. Velice se mi líbil David, který létal po ledě "jak utrženej vagón", z čehož jistě bude mít radost kouč, jehož srdce pro dráhy bije. Velice dravě se také projevoval Kuba Jelínek.
   Druhé derby jsme po chvíli odpočinku absolvovali naopak se sousedem z jihu. Chlapci si po předchozím vyrovnaném zápase věřili, i když jsem jejich nadšení trošku mírnil. Čáslavský gólman nám totiž naposledy značně ztěžoval svým výborným výkonem efektivitu střelby. Po zjištění, že bude čáslavskou svatyni hájit Michalův, Davidův a Danův spolužák, získal tento zápas jistý punc výjimečnosti. Jestli jsem v prvním odstavci psal o Davidovi, že byl jak utrženej vagón, tak tady byl, jak "urvanej ze řetězu" a "řádil jak černá ruka". Na Danovi bylo taky znát, že se chce na kámoše vytáhnout a jeho výkon šel také nahoru. Až z toho zvonila Danovi tyč. Mrzet ho to, ale nemuselo. Po první třetině chlapci po výborném nástupu vyhrávali 9:1. S ještě větší chutí kluci vlétli do druhého dějství a pokořili soupeře 12:0. Ve třetí třetině už to bylo "one team show" a dalších osm v soupeřově brance. Suma sumárum 29:1!!! Tady musím ještě zmínit Kryštofa Lhotáka, nejvíce přihrávající hráč!  Všichni ale zaslouží velkou pochvalu za bojovnost a nasazení.
 
   Epilog
Z výsledků, předváděné hry a dosavadního reportu, což je jistě série dobrých zpráv, by se mohl vytvořit mylný dojem, že vše bylo a je OK. Bohužel ne!!! Poslední dobou (asi tak 2-3 týdny) se nám zhoršuje tréninkové nasazení a především kázeň některých borců, kteří pod vlivem nad očekávání výborných výsledků vylezli na hrušku, která má ovšem často velmi křehké větve. Vadí mi (použil bych jiný výraz, ale raději to neudělám), že za některými, pokud chci adekvátní nasazení při tréninkových cvičeních, abych jezdil a hulákal, aby dělali věci poctivě. Nejsem vnitřně nastavený tolerovat, že když si v kabině, na střídačce, na ledě, v tělocvičně říkáme neustále něco o kázni, týmovosti, úctě k soupeři i spoluhráčům, tak někteří borci nejsou schopni ve svém věku tyto jednoduché věci pochopit a respektovat. Toto ale končí. Pohár v neděli přetekl, a tak Jirka s Tomášem šli z důvodu nekázně na střídačce předčasně do sprch a Matěj s Matoušem se postarali svým chováním v kabině o to, že od příštího týdne zavádím nominace na všechny zápasy – nebo spíš zápasové stopky pro nepoučitelné. Myslím, že slov, vysvětlování, pohovorů a medu bylo v posledních dnech až až a nyní už je na řadě bič. Nejsme v situaci, kdy musí za každou cenu všichni hrát, abychom vůbec byli schopni nastoupit k utkání, a tak pokud uvidím, že to někdo fláká a dělá čurbes, že se chová ke svým spoluhráčům způsobem, který neodpovídá týmovému myšlení a kamarádským vztahům – nebude prostě hrát, i kdybychom hráli finále, nevím čeho. Žádné vítězství mi nestojí za pocit, že napomáhá vychovávat egocentrické machýrky. Myslím, že je nejvyšší čas chlapcům trochu zkrátit opratě a doporučit více pokory a skromnosti. Jedině to je cesta, která vede sportovně vpřed. Myslet si, že jsem mistr světa a všichni ostatní nemehla, je cesta v tomto smyslu do pekel, protože skutečně velcí hráči se vyznačují tím, že i s těmi slabšími a mladšími spoluhráči jsou schopni svojí hrou a přístupem vytvořit fungující tým. Obojí spolu úzce souvisí, a pokud to stále někdo nepochopil, je potřeba tento software v hlavách některých hráčů i za cenu nepříjemných opatření, co nejrychleji vyměnit za modernější. Dřív než bude pozdě.
   Tak a to už je pro dnešek opravdu vše. Ať už po letošních volbách právě popíjíte šampaňské nebo máte spolu s Pinocchiem spíš protažený nos, přeji jako tradičně všem čtenářům příjemný a úspěšný nový týden.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Matouš Bajer, (Jakub Jelínek, Matouš Klouček)
 
branky: Josef Dvořák 20x, Štěpán Jelínek 10x, Jakub Komárek 7x, Matouš Bajer 6x, Matěj Mimra 5x, Tomáš Břinčil 2x, Jakub Jelínek 2x, Matouš Klouček 1x
 
asistence: Josef Dvořák 6x, Jakub Komárek 5x, Tomáš Břinčil 5x, Matouš Bajer 5x, Štěpán Jelínek 3x, Matěj Mimra 3x, Jakub Jelínek 1x, Matouš Klouček 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Adam Hykš, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták, Ladislav Janeček, David Staško, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Dan Dostál
 
branky: David Staško 10x, Kryštof Lhoták 5x, Ladislav Janeček 4x, Adam Hykš 4x, Kamil Hladík 4x, Matouš Klouček 2x, Martin Závůrka 2x, Dominik Rejnek 2x, Jakub Jelínek 1x
 
asistence:
 
 
 
ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ
 
   Venku právě řádí nádherné babí léto, které i v půlce října vytahuje lidi z domovů ven do přírody, tak jsem si otevřel alespoň všechna okna, abych pocítil opojnou vůni slunečného podzimu a mé myšlenky nebyly tak černé, jak by si podle výsledků těsně předvolebních průzkumů možná zasloužily být. Nemám totiž tendenci jako někteří vidět kolem sebe výběrově jen zlo, nepravosti, černé mraky a spálenou zemi. Nasadím si tedy čerstvé, dosud neohořelé brýle, které mi snad umožní vidět i věci, které se povedly, které mě těší a které ve mně vzbuzují naději. Třeba zrovna barvy obyčejného pokročilého podzimu nebo hravá očka zvídavých prcků za hokejovými košíky mých svěřenců a jejich sportovní snažení. A o tom, že v tomto ohledu byl minulý týden velmi úspěšný právě teď.
   Volno ve svazových turnajích jsme využili a domluvili si dva přátelsky. S Ledčí v minihokeji a s Kobrou Praha na velké. Samozřejmě bych rád nechal hrát všechny už velký hokej, protože kluky to pochopitelně láká. Na druhou stranu ale fyzické předpoklady a dovednosti některých kluků jsou zatím pod úrovní náročnosti této hry a pro jejich hokejový růst je prospěšnější zatím plnohodnotný prostor na malém kluzišti. V minihokeji jsou totiž mladí hokejisté prokazatelně téměř neustále v akci. Statistiky říkají, že oproti hře na celém kluzišti jsou 3x častěji v držení puku,  5x více se dostanou do brankových šancí a 5x častěji vystřelí na branku. Brankáři jsou mnohem aktivnější a v neustálém střehu. Minihokej zkrátka nutí hráče k rychlejším změnám bruslení, pohotověji střílet a častěji a včasněji reagovat na neustálé změny směru a situací. Hráč má větší šanci dobruslit zpět po ztrátě puku a znovu vybojovat kotouč – zkrátka být víc ve hře. Samozřejmě, že si to v áčku, které bude příští rok hrát již jenom na velké, vyzkouší všichni, ale než aby to tam někdo odstál a za celé střídání se nepotkal s pukem, ať se zatím raději víc vyhraje na malém.
   Teď již ale k samotným utkáním. Ve středu přijeli kluci z Ledče a od počátku to bylo živé a rychlé utkání, plné hezkých akcí a spousty velkých i malých gólovek v podání obou soupeřů. Naše hra hodně odpovídala mé představě, jak by v této váhové kategorii a s takovým soupeřem měla vypadat. Takže klukům velká pochvala, i když výhru 15:3 nelze rozhodně přeceňovat. A teď po lajnách. První trojka soupeři v podstatě nepůjčovala puk a každé střídání bylo víceméně o tom, zda se jim podaří překonat šikovného gólmana soupeře. Matouš byl nejsilnější hráč na puku a těším se na jeho zapojení v týmu na celé hřiště. Adam nevypustil jediný souboj o puk a občas připomínal vystřelené torpédo. Oproti tomu Martin byl klidná síla na první pohled míň aktivní, ale s o to s větší rozvahou a přehledem. I druhá lajna prováděla pravidelné a úspěšné steče soupeřovi svatyně. Kuba byl technicky a herně šikovný universál, který dobře útočil, bránil i chytal, a pokud bude na sobě dál pracovat, má všechny předpoklady k tomu hrát letos pravidelněji na velké. Kryštof je přímočarý typ hráče, který měl několik velmi vydařených samostatných akcí a úspěšných soubojů 1-1. Kamil prokázal schopnost správné volby místa a dobrou, pohotovou koncovku. Co jsem mu ale i v tomto utkání vytýkal, byla neaktivnost v soubojích o puk a herní pasivita. Třetí a čtvrtá lajna hrála se soupeřem víceméně vyrovnanou partii. Velmi mile mě potěšil Vojta, který byl herně aktivní a především se snažil hrát s pukem a ne je pouze odpalovat. Dominika musím rozhodně pochválit za enormní snahu a bojovnost a nedostatek téhož jsem postrádal u Petra, i když oproti loňským zápasům určitě zlepšení. Láďovi rozhodně nemůžu upřít snahu, ale tentokrát nebyl moc vidět a ani se moc neprosazoval. Míra a Šimon jsou nováčci, kteří letos teprve začínají a tak množina odtrénovaných motohodin je zatím limituje v lepší pohyblivosti na bruslích, nicméně pro větší chuť do dalších tréninků to byl pro ně nepochybně prima zápas.   
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Adam Hykš, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Petr Žák, Miroslav Nekvinda, Šimon Tvrdík
 
branky: Matouš Klouček 4x, Jakub Jelínek 3x, Kryštof Lhoták 2x, Dominik Rejnek 2x, Kamil Hladík 2x, Adam Hykš 1x, Ladislav Janeček 1x
 
asistence: Adam Hykš 3x, Jakub Jelínek 2x, Matouš Klouček 1x, Kamil Hladík 1x
 
   V neděli jsme odehráli letos první utkání na velké proti pražskému týmu Kobry. Původně tedy měli přijet Velké Popovice, ale vzhledem k marodce odřekli, a tak se podařilo na poslední chvíli sehnat tohoto o poznání kvalitnějšího soupeře. Kluci z Kobry byli v průměru o něco starší a fyzicky vyspělejší, což bylo místy na ledě dost znát. A vzhledem k tomu, že již mají i s hrou na velké víc zkušenosti – čekal jsem slušný příděl, což se záhy potvrdilo – první střídaní 0:1. Nicméně naši kluci se postupně rozkoukali a nakonec to bylo z naší strany velmi vydařené utkání, které jsme prohráli 6:9 především kvůli horší produktivitě. Troufnu si tvrdit, že jsme v tomhle zápase nebyli herně horší a dokonce měli i víc střel na bránu a vyložených šancí, ale nedokázali jsme to vyjádřit gólově. Nastřelili jsme 3x tyč, neproměnili několik nájezdů a mnohokrát byl reflex soupeřova brankáře (mimochodem výborného) prostě rychlejší. Na druhé straně i kluci z Prahy nám párkrát zle zatopili, a když to shrnu, tentokrát zvítězil spíš šťastnější než lepší tým a my si určitě můžeme říct, že se nemáme za co stydět. Celý tým zaslouží pochvalu za velkou bojovnost, oba gólmani zachytali dobře, ale postrádal jsem rozdílové zákroky. Výrazní v útoku byli při absenci Pavla, především Pepa s Tomášem, i když jim občas nefungovala mířidla. Ale to je sport, potažmo celý život, jednou jde, na co sáhneš, podruhé, kdyby ses přetrhl, všechno špatně. Nicméně v neproměňování šancí nezůstali sami a měli mnoho zdatných následovníků, protože i další kluci si vytvořili šance a dali o sobě pozitivně vědět. Obrana stála samozřejmě na Štěpánovi, který měl zároveň i mnoho ofenzivních šancí, ale slušně se tam zabydlel i Jirka s Davidem a určitě líp než v útoku tam vypadat i Martin.
   Závěrem tedy zopakuji, že jsem ze hry našeho týmu měl dobrý pocit a hlavní smysl zápasu – vyzkoušet si velké, ohrát se a nasbírat zkušenosti se podařil zcela naplnit. A věřím, že až se nováčci víc rozkoukají a dohlédnou z jedné strany třetiny na druhou, dostanou zcela pod kůži, jak fungují postavení mimo hru na modré čáře a další základy velkého hokeje, až starší kluci vezmou zcela za svou roli lídrů, kteří letos potáhnou tento tým a nikdo jiný, tak věřím, že to bude paráda. Teď ale zavřu okna a půjdu si při práci na zahradě užít to podzimní slunko. Všem čtenářům přeji krásné slunečné pondělí a snad i další baboletní dny.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Štěpán Jelínek, Adam Hykš, Matěj Mimra, Martin Závůrka, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták, Jiří Koubský, David Staško
 
branky: Tomáš Břinčil 5x, Josef Dvořák 1x
 
asistence: Josef Dvořák 2x, Jakub Komárek 1x, David Staško 1x
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 15.10.2017   Sršni A - Kobra Praha
Nevole, Sadílek, Zvěřina, Dvořák, Břinčil, Komárek, Jelínek Š., Hykš,  Mimra, Lhoták, Jelínek J., Závůrka, Koubský, Staško
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TURNAJ KLADNO
 
Sršni sršili elánem a dravostí
 
   Tuto neděli jsme vyrazili za vytrvale sychravého počasí na další turnaj 4.tříd na Kladno. Tedy pokud je babí léto podzimem, který se tváří jako pravé léto, tak podzim, který se stejně podloudně vydává za větrné období dešťů, musí být babí monzun. Ale dost skuhrání! Přece se nebudu zlobit na něco tak neuchopitelného, jako je počasí. To i judisté říkají, že nemáte-li možnost soupeře pořádně uchopit, těžko se nad ním vyhrává. I když mě překvapuje, že potenciál takového počasí ještě nikdo nevyužil v předvolebním klání. Čekal bych, že politici začnou slibovat vzdušné zámky z pravého sibiřského vzduchu anebo naopak to, že ONI hned po vítězných volbách zajistí teplo a sucho pro všechny; až se bojím, aby nám všem z toho pak nebylo příliš horko. A tak raději dost a pojďme konečně k hokeji.
   V prvním zápase naše Áčko nastoupilo proti Buldokům z Neratovic, s kterými jsme v minulé sezóně svedli mnoho a mnoho těžkých bitev. Proti očekávání měl ale tentokrát zápas výrazně jednoznačnější průběh a byla z toho zasloužená výhra 16:8. Byli jsme tvořivějším celkem, který si více nahrával, lépe bruslil, byl silnější na puku a soupeři znatelně naše hra dělala velké obtíže. Bohužel před poslední třetinou někteří podlehli iluzi, že zápas už je vyhrán a lehkovážně zařadili nižší rychlostní stupeň. Zkrátka a dobře, Buldoci v závěrečné periodě hru vyrovnali a občas nás i docela zmáčkli. Přesto naše vítězství bylo přesvědčivé a zasloužené.
   Po dvouhodinové pauze nás čekali domácí Rytíři a od začátku to bylo velmi vyrovnané utkání a velká bitva. Hrálo se od brány k bráně se šancemi na obou stranách a ze zápasu se stalo drama, kdy se bojovalo o každý puk i centimetr ledu. Vyhecované utkání, kdy se občas jiskřilo, občas se to i chtělo prát, ale především si všichni museli opravdu hrábnout, a tak je to nejlepší. Osobně si nesmírně vážím především zvládnutého závěru, kdy to kluci oddřeli do poslední vteřiny. Nebylo to možná jedno z těch krásnými kombinacemi a akcemi prošpikované utkání, jako jsme viděli o minulém víkendu, ale náš tým určitě zaslouží pochválit za velkou vůli a bojovnost. Tohle nebylo vůbec snadné utkání, ale zvládli jsme ho na jedničku a nakonec myslím, že i zaslouženě vyhráli 11:7. Celému týmu míří velká pochvala ale největší Samovi, který tentokrát chytal jako fantom a domácímu výběru zmařil řadu tutovek. Klukům se s touhle zdí za zády evidentně zvedlo sebevědomí a touha porvat se o dobrý výsledek.
   Sotva jsme v potu tváře porazili Kladno, okamžitě jsme nastoupili k poslednímu utkání proti Čáslavi. Jak bylo očekáváno, náš tým se do Gripeňat od první minuty zakousl, naprosto potvrzoval papírové předpoklady, že budeme zápasu ve všech herních činnostech dominovat a nakonec se skóre utkání zastavilo na vysoké cifře 27 vsítěných branek. Při vší úctě k soupeři, tohle byla snadná kořist, která nás nepřinutila k maximálnímu nasazení, až se vážně na některé nedalo dívat, co v polospánku na ledě předvádí. A protože mi nejde o góly a nesmyslně vysoká vítězství za každou cenu, ale o dovednosti a hokejovost, tak jsme od druhé třetiny začali hrát v poli oslabení o jednoho hráče, což kluky přeci jenom donutilo k aktivnějšímu bruslení.
   Tým si za celý turnaj zaslouží rozhodně velkou pochvalu. Nechci ale jen bezhlavě vychvalovat (myslím, že si toho kluci doteď užili až až) a tak se dnes v hodnocení jednotlivců zaměřím především na naše nedostatky, to aby nám ta, ani nevím jak už dlouhá, série bez porážky moc nestoupla do hlavy. Jak již bylo řečeno Sam v bráně proti Kladnu naprosto excelentní, ale v zápasech kde nebyl v takovém vytížení, si neodpustil pár laxních zákroků. Když je Pepa v dobrém rozmaru, a na tomto turnaji většinou byl, tak je v této kategorii těžko ubránitelný. Pokud se ale trochu nedaří, má problémy s emocemi a slzami, které mu komplikuji podávat 100% výkon. Tomáš měl velké problémy v zápase s Kladnem, především proti lajně čahounů, kdy hrál se zbytečným respektem. Kubu byla radost sledovat na puku, ale potřeboval by zlepšit zakončení a trochu víc vidět spoluhráče. To je někdy problém i Matěje a zlepšit budeme muset i disciplinovanost, nicméně v koncovce a tahu na branku veliké zlepšení. Matouš zatím výrazně překračuje mé představy, které jsem si před sezónou o jeho možné výkonnosti vytvořil, přesto tentokrát se občas liknavě vracel a několikrát i zbytečně vyčkával na polovině soupeře na dlouhou přihrávku. Štěpán mi udělal radost, že konečně zkusil párkrát vystřelit i forhendem, ale po buly někdy prorážel přehuštěným středem, místo aby hru roztáhl víc do stran. Přesto přeze všechno pozitiv bylo v naší hře a výkonech jednotlivců výrazně více, ale o těch až příště. A teď předám ještě slovo Víťovi s reportem o béčku.
 
   První zápas proti Neratovicím začal ve vysokém tempu. Hrál se hokej nahoru dolu a mač to byl velice vyrovnaný. První třetinu chlapci sice prohrávali, ale ve druhé zvedli hlavy a vybičovali se k heroickému výkonu ve třetině třetí. Sice jsme celkově prohráli 4:6, ale musím říct, tedy napsat, že se ctí!
   Do druhého zápasu proti domácímu Kladnu jsme díky rozlosování nastoupili až po dvouhodinové pauze, ale se stejnou vervou jako proti Neratovicím, což se později ukázalo, jako zásadní. Se soupeřem jsme se přetahovali o každou píď ledu a ve druhé třetině jsme dokonce vedli o tři góly! Bohužel člověk míní, život mění a my jsme se lacinými chybami připravili o vítězství. Plichta 9:9 tedy byla zasloužená a výkon znovu chvályhodný.
   V posledním zápase jsme ve vzájemném derby s Čáslaví měli obrovitánské problémy s jejich malinkatým gólmánkem. Malý vzrůstem, ale velký činy, držel čáslaváky celou první třetinu ve hře o body. Po neustálém dobývání jeho svatyně a poté co chlapci našli recept na jeho neprůstřelnost, zůstalo konto Čáslavi zatíženo dvanácti góly.
   Celkově - výborný výkon, chlapci!!!
 
   Děkuji Víťovi za jeho hodnocení a věřím, že zmiňovaný výborný výkon našich svěřenců byl pro něj i milým dárkem, kterým si zpříjemnil své narozeniny – všechno nejlepší. Celkově tedy nelze hodnotit účinkování našeho týmu na turnaji 4.tříd na Kladně jinak, než jako velice úspěšné a je velkou výzvou do budoucna tuto výkonnost nejen zopakoval, ale i ještě vylepšit. Pro dnešek již ale myslím slov stačí. Tradičně budu chvilku váhat nad tlačítkem Uložit, jestli je článek vyvážený, dostatečně poctivě reviduje a přitom dává aspoň trochu smysl. Jestli může někoho potěšit, nebo zda někomu nešťastnou formulací místo zamýšleného impulzu do další práce, nezpůsobí spíš nával vzteku, smutku nebo chuti všeho nechat. A jako ve většině případů (i když zdaleka ne ve všech) nakonec do tlačítka lehounce ťuknu, jako kdyby měl ten nový článek mezi vás čtenáře veplout jen potichu, ostýchavě, neagresivně a bez přílišné okázalosti. Tak tedy: Ťukám, zdravím a děkuji všem, kteří sem chodí, čtou a chápou sport jako hledání té správné cesty, směru a přístupu k životu, aby se i vaše děti staly jeho užitečnou a platnou součástí.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Matěj Mimra,
 
branky: Josef Dvořák 19x, Tomáš Břinčil 17x, Štěpán Jelínek 6x, Matouš Bajer 6x, Matěj Mimra 5x, Jakub Komárek 1x
 
asistence: Josef Dvořák 14x, Matěj Mimra 6x, Jakub Komárek 4x, Matouš Bajer 4x, Štěpán Jelínek 2x, Tomáš Břinčil 2x,
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Jří Koubský, Adam Hykš, Martin Závůrka, Kamil Hladík, David Staško, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Matouš Klouček, Dominik Rejnek, 
 
branky: David Staško 9x, Matouš Klouček 5x, Ladislav Janeček 5x, Jiří Koubský 2x, Kamil Hladík 1x, Adam Hykš 1x, Martin Závůrka 1x, Dominik Rejnek 1x
 
asistence: David Staško 3x, Kamil Hladík 2x, Jiří Koubský 1x, Adam Hykš 1x, Ladislav Janeček 1x, Vojta Krištof 1x
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Předpokládám, že výrobci spinrů, protože jejich prodej prý tento týden překonal nějakou významnou hranici. Správně bych měl tedy psát anglicky spinner, jenže když něco zdomácní právě tak jako on, těžko se to píše jinak než česky (cizinec promine). Letošní jaro a léto se mezi omladinou skoro o ničem jiném než právě spinru nemluvilo. Dalo by se i říct, že se stal takovým novým členem mnoha rodin a jak se zdá, tak nezůstalo jen u jednoho. Pro toho, kdo by snad ještě netušil, oč jde - jestli je to vůbec možné - celou věc hned vysvětlím. Spinr se vejde do dlaně ruky a laik by mohl říct, že je to vlastně malá rotující vrtulka s ložiskem. Jenže kdybyste tohle vyslovili před dětmi, rázem byste klesli na dno temné bažiny, kde se kupí všechny staroby, zabedněnci a srabaři. Protože spinr je cosi vychytaného, dokonalého a naprosto nesrovnatelného se vším, co kdy kdo kde vymyslel, a že toho už bylo za ty věky dost. Jenže čas je kafemlýnek, který dřív nebo později semele všechny i ty největší fenomény své doby. A tak přeji spinrovi, ať si své chvíle slávy na výsluní užije, než jej nahradí nová a ještě vychytanější hračka a on poputuje za svými neméně slavnými předchůdci (fingerboard, hacky sack, pogy, beyblades, pokémoni, céčka, tamagotchi, jojo, sliz, lámající náramky, rubikova kostka...), které ve své době taky musel každý mít a dnes po nich neštěkne ani pes, maximálně na ně nostalgicky vzpomínáme. Inu, jak praví klasik: „To je koloběh života“.
   Nicméně, co zatím platí (těžko ale odhadnout do kdy), že po krátkém fejetonu na téma „Tento týden slaví“, přichází ještě rozhovor s oslavencem z naší kabiny - tentokrát Láďou Janečkem.
Ahoj Láďo. Vítám tě na tvém oslaveneckém rozhovoru. Jaké byly narozeniny?
Dobrý a až bude mít máma peníze, tak mi prý koupí jako dárek hokejku. Tak to budu rád.
Když už jsi to zmínil, pamatuješ si, jak si vlastně začínal s hokejem?
To si pamatuji. Když jsem byl ještě v první třídě, tak jste k nám přišel s klukama na nábor. Ukazoval jste nám hokejovou výstroj a pak jste rozdával takové papírky pro rodiče. A já jsem potom přišel a od té doby už jsem tady.
S kým si v kabině asi nejvíc rozumíš?
Nejvíc asi kamarádím s Davidem Staškem, protože on přišel taky z náboru a hráli jsme v přípravce spolu.
Co se ti na hokeji, nebo při tréninku nejvíc líbí?
Když hrajeme hokej na malé hřiště, nebo na začátku jak hrajeme bago na jednu branku.
A co tě naopak nebaví?
Nic.
To asi ne. Jinak by si přeci chodil častěji do tělocvičny a především opět nevypustil jarní přípravu.
My jsme ale nejdřív nevěděli, kdy to je a pak, když nám to řekla Davidova máma, tak to už byla na konci.
Láďo, já jsem ti to ale osobně říkal na rozlučce na bowlingu, takže si myslím, že si spíš nechtěl chodit.
Mě to prostě moc nebaví.
Tak to aspoň víme. Máš ještě nějakou jinou aktivitu než hokej?
Házenou, kterou hrajeme mezi školama. Docela mi to jde a baví mě to asi stejně jako hokej.
Když už si se zmínil o škole, jaký to tam je?
Docela dobrý, ale moc mi to tam nejde. Hlavně matika a čeština.
A co ti tedy jde nebo tě baví?
Tělocvik mě baví a taky pracovní činnosti. Dneska jsme třeba vyráběli strom z papíru a pak jsme ho vystřihávali. To mě bavilo.
To je hezký a co děláš ve svém volném čase?
Nejčastěji chodím ven. Já mám kámoše a s ním chodím na hřiště na parkur, kde přeskakujeme různé překážky.
Už sis někdy natloukl?
Ne, ještě ne.
A když potom přijdeš domu, na čem si nejvíc pochutnáš?
K pití mám rád džus a jídlo mám rád sladký - hlavně medovník. Nemám ale rád houby a ryby.
Představ si, že jsem pohádkový dědeček a splním ti tři přání. Jaká to budou?
Asi abych byl rychlejší, aby mi to šlo líp ve škole a měl jsem jedničku z češtiny. A pak, aby mi šel líp hokej.
To rozhodně nejsou nesplnitelná přání a k jejich uskutečnění nepotřebuješ ani tak pohádkového dědečka jako spíš vlastní snahu a chuť. Trénink má totiž význam, především když to sám chceš dělat naplno. Když sám cítíš, že se chceš v určité dovednosti zlepšit. Já jsem ochotný ti v tom pomoct a poradit ti, ale hlavní je, že opravdu musíš chtít sám. Všechno nejlepší k narozeninám a hodně trpělivosti, pracovitosti a odhodlání na té cestě za splním tvých přání.
 
 
 
 TURNAJ KUTNÁ HORA
 
Labužníci viděli mač jako řemen
 
   Po prodlouženém víkendu prohřátého babím létem vás opět vítám u hokejového reportu, kde se společně vrátíme k nedělnímu turnaji v Kutné Hoře. Dnes začnu v implicitně kritickém tónu, tak se to u nás totiž dělá. Ze zlého se pak pozvolna proměním ve spokojeného a chválícího, abych se v závěru vynořil čistý jako beránek vypraný v účinném pracím prášku a vymáchaný ve voňavé aviváži. Inu volby jsou před námi.
   Takže úvod máme a teď tedy ta prudivá pasáž. V neděli jsme se sešli k letošnímu prvnímu turnaji 4.tříd v Kutné Hoře všichni - bohužel až na rozhodčí. Je vidět, že v tomto směru jsme se neposunuli ani o píď vpřed a pokračujeme v trendu loňské sezóny. Tudíž kamkoliv přijedeme, tak jsou dva delegovaní rozhodčí svazovými orgány samozřejmostí, ale v K.Hoře bohužel NE!!! Nejsem žádný profesionální buřič, který si libuje být neustále v opozici. Rád pochválím, mám-li co, ale tenhle šlendrián mě už opravdu štve. Nicméně celé to alespoň uzavřu poděkováním tatínkům, kteří byli ochotní se dojít narychlo převléknout, nasadit brusle a v případě Lukáše i oželet, sledování výkonu vlastního potomka a pískat na druhé straně – moc děkuji.
   No a teď již ta příjemnější pasáž. Naše áčko navázalo na svůj vynikající výkon z Poděbrad a kluky z Polabí porazilo i v odvetě 15:3. Do utkání Sršni vlétli s velkou chutí – skvěle bruslili, výborně si přihrávali, byli dostatečně důrazní i nažhavení. Utkání mělo zkrátka od první do poslední minuty výborné tempo a hosté mohli děkovat především svému maskovanci mezi tyčemi za přijatelný výsledek.
   V druhém utkání jsme nastoupili proti tradičnímu soupeři loňské sezóny – Lvům z Benešova. Popravdě, když jsem pískal jejich utkání s poděbradskými, kteří museli mít z jejich kolotoče chvílemi opravdu bolehlavy, vypsal jsem v duchu kurz na nás tak zhruba 1:10. Nicméně naši kluci zašlapali do ledu všechen můj sázkařský amatérismus a pustili se do Lvů bez bázně a s odhodláním jako protřelí krotitelé dravé zvěře. Zápas probíhal ve výborném tempu a stylem „každý chvilku, tahá pilku“. 100% tutovek jsme si vypracovali možná i více, leč naráželi jsme do modré zdi s fakírskými schopnostmi či co, prostě brankář hostí byl pro nás absolutně neprůstřelný i z nejvyloženějších šancí, z úniků i dorážek do prázdné – až jsem se nejednou chytal za hlavu, co kluci pálí. První dějství jsme tak prohráli 2:5, ale víc než o herní zaostávání šlo o lekci z produktivity. Náš celek ovšem letos zdobí zdravá sebedůvěra, kdy nepanikaříme a dál si hrajeme svou písničku. Od druhé třetiny jsme začali být o chlup lepším týmem, ale především jsme hostujícího mága mezi tyčemi začali konečně překonávat a odmazávat tak postupně naše manko. Utkání v této části sneslo ta nejpřísnější měřítka, bylo se opravdu na co dívat, kdy oba celky předváděly hokejovou parádu, a tak zaslouženě skončilo remízou 10:10. Benešov byl vynikající soupeř, který nás určitě pořádně prověřil a kluci v téhle konfrontaci skvěle obstáli. Tudíž se připojuji k Petrovu hodnocení z kabiny a i já musím před naším týmem smeknout, jak to kluci nezabalili, jak se semkli a jak do toho šli až do poslední vteřinky zápasu. Velká pochvala všem.
   Béčko oba své zápasy prohrálo (s Poděbrady 5:11 a s Benešovem 11:19), leč zadarmo to rozhodně nebylo. A tak se na výsledky tentokrát nedívejte, protože všichni se snažili podle svých momentálních hokejových schopností, bojovali a někteří se i vydali ze všech sil. Pokud hodnotím výkon, který jsem viděl na vlastní oči, tak hokejová kvalita většiny našich hráčů byla se soupeři srovnatelná a vezmu-li v potaz zápasové statistiky, tak pokud byl v brance Michal tak i výsledková. Dominikovi to tam bohužel napadalo o trošku víc, ale to neříkám jako výtku, to je skutečnost, stejně jako to, že se snažil, jeho výkon byl soustředěný, nicméně je prostě o rok mladší. Summa summarum – oproti posledním zápasům béčka velmi sympatický výkon, kdy jsme se soupeři dokázali držet krok, nikdo nic nevypustil a taková prohra se ctí pak není žádná ostuda. Tudíž za mě dobrý…
   Tím se pro dnes loučím a přeji všem pěkný, byť nejspíš deštěm trochu umorousaný týden a co nejvíc radosti z vašich ratolestí i báječných lidí kolem vás. Užijte si konec kraťoučkého babího léta, než nás obklopí standardní dušičkový podzim a zase příště nashle…
 
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Matěj Mimra,
 
branky: Tomáš Břinčil 9x, Josef Dvořák 5x, Štěpán Jelínek 5x, Matouš Bajer 3x, Matěj Mimra 2x, Jiří Koubský 1x
 
asistence: Josef Dvořák 7x, Tomáš Břinčil 3x, Matouš Bajer 3x, Matěj Mimra 2x, Štěpán Jelínek 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Dominik Rejnek, Matouš Klouček, Adam Hykš, Martin Závůrka, Kryštof Lhoták, Kamil Hladík, Jakub Jelínek, David Staško, Vojta Krištof, Ladislav Janeček, Petr Žák, Dan Dostál
 
branky: Kamil Hladík 6x, Kryštof Lhoták 4x, Matouš Klouček 2x, Jakub Jelínek 2x, Adam Hykš 1x, Ladislav Janeček 1x
 
asistence: Jakub Jelínek 2x, Kamil Hladík 1x, Petr Žák 1x
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Dnes šel jen málokdo do práce, protože slavil svůj svátek Svatý Václav, ten, který má nedat zahynouti nám ni budoucím. Kolik jen se nám už v historii na tu svatováclavskou legendu přilepilo mušek! Kolik různých proudů a zájmů si už v historii našeho svatého patrona přivlastnilo. A to, považte, po všech těch hrůzách minulého věku, je ještě zaděláno na cosi horšího, protože - jak praví legenda - blaničtí rytíři v čele s Václavem vyrazí teprve, až bude národu nejhůř, což prý se dosud přes všechno špatné ještě nenastalo. Jak má z takové legendy člověk čerpat optimismus do budoucna, to tedy opravdu nevím! Zvláštní: Pro demokraty, pro fašisty, pro bolševiky, pro křesťany, pro neznabohy i pro úplné mimochodce, pro všechny byl a je Svatý Václav do značné míry přijatelný. Být dnes naživu, mohl by se Václav klidně ucházet o křeslo prezidenta nebo předsedy vlády a zřejmě by byl asi jako jediný schopný porazit i Babiše. Podporu by dozajista získal napříč celým politickým spektrem. Jenže pro takové všeobecné uznání musí člověk napřed umřít, lépe být zavražděn, a to je podmínka, kterou dnešní kandidáti na funkce nejsou ve většině případů ochotni naplnit.
   No nic, opustím raději jejich svět a nabídnu vám k přečtení rozhovor s oslavencem tohoto týdne Michalem Zvěřinou.
Ahoj Míšo. Za pár dní máš svátek, tak jak se těšíš a co dostaneš?
Těším se, ale nevím, co dostanu a ani nějaký specielní přání nemám.
Nedávno zveřejnili, že v roce 2030 by mělo lidstvo přistát na Marsu a začít s jeho osidlováním. Ty v té době budeš dospělák v ideálním věku? Lákalo by tě tam letět?
Hm to jo. Určitě by bylo zajímavý poznat, jak to tam vypadá, ale asi by mi trochu vadilo, že by se mohlo něco stát a už bych se třeba nikdy nevrátil.
Astronauti ale musí podstoupit náročný výcvik, aby se naučili fungovat ve stavu bez tíže a především zvládli velké přetížení při startu. Neměl bys s tím problémy?
Já myslím, že ne. Mě na pouti atrakce, kde se různě točím, moc nevadí.
A kterou z nich máš nejoblíbenější?
Avengers. To je něco podobného jako lavice a když se točíš tak na tebe stříkají páru a vodu.
Znám, taky jsem si tam prožil pár perných chvilek s Barčou. Nicméně jaká atrakce, na které si ještě nebyl, tě láká nejvíc?
K2. To jsou takový dvě dlouhý ramena, který se točej nahoru dolu a na konci maj sedačky, co se točej ještě všelijak různě. Ale tam zatím nemůžu kvůli věku, protože mi všichni říkaj, že je to až od deseti.
Kdyby sis měl vybrat kam na výlet, raději pojedeš tam, kde už jsi byl a moc se ti tam líbilo, nebo spíš tam, kde jsi ještě nikdy nebyl?
Radši jezdím někam, kde to ještě neznám a poznávám tak nová místa.
Vím, že jste letos o prázdninách hodně cestovali, kde se ti to tedy nejvíc líbilo?
Jak jsme spali pod stanem. Ten kemp v Mělníku byl moc hezkej a jezdili jsme denně na výlety na kolech.
Jaký byl po takových prázdninách návrat do školy?
Netěšil jsem se, ale nakonec docela dobrý. Zatím jsem dostal jedničku, dvojku a jedna mínus. No a taky jsme psali diktát, na který jsem se zapomněl připravit, a to byla horší známka - tři mínus.
To si určitě opravíš, je ale něco nového, co tě ve škole příjemně překvapilo?
Teď jsme hráli ve škole nějaký nový sport, ale já jsem tam nebyl, tak nevím, jak se jmenuje. Prý jsou tam ale dvě družstva a uprostřed je takový koš, kam se snaží házet míč. Tak to se těším, až si zahraju.
Jak to popisuješ tak myslím, že to bude korfbal. Když už jsme se ale takhle dostali ke sportu, jaký máš zatím pocit z letošní sezóny?
Já dobrý.
Poslední dobou se mě často před tréninky ptáš, jestli můžeš do hráčského. Láká tě to zpět mezi hráče?
To ani ne. Spíš si to chci o tréninku jenom vyzkoušet a hlavně bruslení, aby mi to potom v gólmanskym šlo líp.
Jsi rád, že je vás gólmanů momentálně víc a můžete se střídat, nebo ti spíš vyhovuje, když odchytáš celý zápas sám?
Mně víc vyhovuje, jak se střídáme po třetinách a že si tak odpočinu, naberu sílu a nemusím dávat celou dobu pozor a můžu si myslet i na něco jiného.
Je pro tebe důležitější abyste vyhráli, ale ty třeba dostal i několik laciných gólů, nebo jako tým sice prohráli, ale ty zachytal výborně?
Abych já zachytal dobře a byl pochválenej.
O těch našich zápasech jsou na webu vždy články, jsi tedy i tam rád chválený?
Ano to jsem.
A kdyby o tobě měl někdy vyjít samostatný článek, jaký by sis přál, aby měl nadpis?
Že jsem zachytal dobře a svým výkonem jsem týmu vychytal vítězství.
To je myslím hezké a budeš-li se snažit i splnitelné. Jsou totiž prý tři věci, které nikdo nemůže člověku vzít: To, co ví, to, co zažil, a to, co si umí představit. A tak ti přeji, abys co nejvíc svých přání a představ proměnil ve skutečnost a skutečně si je zažil. Všechno nejlepší.
 
 
 
TURNAJ PODĚBRADY
 
Hic sunt leones
 
   , neboli „Zde jsou lvi“. Tak označovali staří kartografové na mapách pro ně neznámou zem a neprobádané končiny, kde pravděpodobně vládne barbárie. V přeneseném smyslu jde o metaforu neprobádaného objektu, o němž dosud nic nevíme. V letošní sezóně se nám v soutěži právě takový neprobádaný objekt objevil - Gripeňata HC Čáslav, s nímž jsme v rámci turnaje v Poděbradech odehráli v neděli po obědě historicky první mládežnický zápas.
   Start turnaje ovšem patřil utkání s domácím celkem Poděbrad. Áčko nastoupilo bez několika svých tradičních opor (Pavel, Pepa), a i tak navázalo na velmi dobré výkony z posledních zápasů a Polabany porazilo 12:4. Z mého pohledu moc pěkný a dramatický zápas. Hra se přelévala v rychlém sledu a výborném tempu, tudíž žádná jednočlenka na jednu branku, což mám rád. Kluci podali možná zatím nejlepší výkon v sezóně, bylo v tom ohromné nasazení, bojovnost a plno nahrávek, což je asi to nejcennější; prostě se na náš hokej dalo koukat a navíc jsme byli i velmi efektivní v koncovce. Za tento výkon míří všem aktérům na ledě od A do Z obrovská pochvala, tohle bylo skutečně týmové vítězství a parádní práce. Moc se mi to ze střídačky líbilo.
   No a pak již to přišlo. První utkání s gripeňaty, která ale již při rozbruslení působila spíš dojmem neškodných kluzáčků. Tým z Čáslavi sice již rok existuje a trénuje, přesto dle očekávání a papírových předpokladů mnoho odporu nekladl a v utkání se ukázalo, že na naší straně je momentálně o dost větší hokejovost a výkonnostní rozdíl nebyl třídy, ale několika tříd. Vyhráli jsme rozdílem 37:1 a víc asi nemá cenu hodnotit. Náš celek se tentokrát příliš nepředřel a dokonale se přizpůsobil (ne)tempu protivníka. K vidění tudíž bylo takové to klasicky utahané, ospalé utkání bez patřičné šťávy, zaujetí a náboje.
   Béčko v prvním zápase prohrálo s Poděbrady 6:22. Soupeř byl bez debat lepší, nicméně myslím, že ten hlavní rozdíl byl v přístupu k utkání, kdy domácí aktivně bruslili a bojovali, zatímco na našich borcích (evidentně zmlsaných sérií posledních výher) byla spíše patrná bohorovnost a pocit, že se to nějak uhraje samospádem – neuhrálo. Už jsem na to upozorňoval kluky po minulém vítězném zápase, kdy se ovšem celotýmová bezkrevnost začala projevovat a tentokrát to přišlo na tvrdo. Člověk jednoduše žasne nad přístupem některých borců k utkání, neboť vím, že dokážou hrát mnohem, mnohem lépe. Nutno ovšem podotknout, že náš výkon měl v utkání rostoucí tendenci a paradoxně by nám mohla tahle facka velmi prospět. Kluci, zdá se, už byli hodně na hrušce a nyní si musí opět všichni uvědomit, že bez poctivého bruslení, kvalitních dovedností získaných v tréninku a totálního nasazení hrát zkrátka nejde.
   V druhém zápase nastoupili i béčkaři proti Čáslavi a výhra 23:1 s nováčkem soutěže byla jasným důkazem toho, že obě mužstva jsou aktuálně výkonnostně diametrálně jinde. A to jsem po první patnáctiminutovce po dohodě s trenéry a rozhodčími tři nejlepší hráče přesunul do áčka, abych ten výkonnostní rozdíl alespoň trochu eliminoval. Přesto jsme naprosto ovládali hru a diktovali tempo. A tak místo očekávaného vzdušného souboje mezi gripeňaty a sršni došlo jen na hru kočky s myší. Nicméně každý musí nějak začít a ty starty nejsou prostě jednoduché. A tak přeji klukům a trenérům do Čáslavi pevnou vůli, výdrž a entuziasmus, protože ho budou potřebovat. No a uvidíme příště, o kolik letových hladin se jim podaří vystoupat.
   Tím se s vámi loučím a přeji všem krásné - byť zpočátku mraky poněkud zakaboněné dny, hodně radosti a dobré nálady k tomu. A pokud to někdo nemá jako já, že tu sklenicí vidí vždy zpola plnou, tak od středy má začít babí léto – užijte si ho.
 
Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Jiří Koubský, (Adam Hykš, Matouš Klouček, David Staško, Martin Závůrka)
 
branky: Tomáš Břinčil 10x, Matouš Bajer 9x, Štěpán Jelínek 8x, Matěj Mimra 8x, Jiří Koubský 4x, David Staško 4x, Adam Hykš 3x, Jakub Komárek 2x, Matouš Klouček 1x
 
asistence: Tomáš Břinčil 7x, Matouš Bajer 5x, Štěpán Jelínek 4x, Jakub Komárek 3x, Matouš Klouček 1x, Matěj Mimra 1x, Martin Závůrka 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Jakub Jelínek, Matouš Klouček, Adam Hykš, Martin Závůrka, Kryštof Lhoták, Kamil Hladík, David Staško, Vojta Krištof, Ladislav Janeček, Petr Žák, (Jiří Koubský)
 
branky: Ladislav Janeček 7x, Kamil Hladík 7x, Kryštof Lhoták 5x, Jiří Koubský 4x, David Staško 2x, Adam Hykš 2x, Matouš Klouček 1x, Martin Závůrka 1x
 
asistence: Ladislav Janeček 4x, Matouš Klouček 2x, Vojta Krištof 2x, Kryštof Lhoták 1x, Martin Závůrka 1x, Adam Hykš 1x, David Staško 1x, Petr Žák 1x, Kamil Hladík 1x
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tak tohle bude hodně kontroverzní, protože tento pátek je Mezinárodní den bez aut. Akce, která slouží k tomu, abychom si uvědomili dopad výfukových plynů na životní prostředí a poukázala na přijatelnější způsoby dopravy a podpořila omezování městského automobilismu. Vybízí proto motoristy, aby alespoň na jeden den ponechali své plechové miláčky doma a zkusili se přepravovat pěšky, hromadnou dopravou, nebo na kole, pročež jsou i v mnoha městech pořádány spanilé cyklojízdy. 
   Jak možná někteří ví, jsem motoristicky frigidní a auta mě nezajímají. Přiznávám, že auto vlastním a řídím, ale nikdy jsem neměl pocit, že by to ve mně vyvolávalo nějaké mimořádné emoce. Jsem schopný i velmi racionálně uznat, že auto je dobrý služebník a uznávám, že za své služby by si zasloužil náš „Mráček“ péči, kterou mu nejsem schopen dopřát. To je ale asi tak vše. Mám z toho občas i trochu výčitky, protože pro některé mé známé je auto skvělým kamarádem, kterého umějí vyfešákovat, opravit a ti nejúctyhodnější dokonce vyrobit. Občas proto s úsměvem říkám, že já radši pracuji s dětmi a dřevem, protože oboje je živý materiál, což se o plechové konzervě, byť prý uvnitř žijí jakési koně, rozhodně říct nedá. A názor jsem nezměnil, ani když jsem po letošní zimě zjistil, že auta mohou poskytovat dostatek živin, až začnou roztomile kvést.
   Nicméně nejsem zaujatý militantní ideologií proti automobilismu a chápu jeho neoddělitelnost od každodennosti současného života i to, že automobilový průmysl je významnou součástí ekonomiky Evropské unie a zaměstnává milióny lidí. Netrpím ani výčitkami, pokud jedu autem, že se podílím na ničení přírody a zdravého vzduchu. I když je pravda, že nelibě nesu situace, ve kterých je svět příliš okatě přizpůsobován autům a ne lidem, a nelíbí se mi posuzování míry rozvoje společnosti podle toho, kolik automobilů připadá na jednu domácnost a podle procenta zaasfaltovaného zemského povrchu.
   Nyní již dám ale raději prostor onomu živému materiálu v podobě našich oslavenců: Kryštofa Lhotáka, Matouše Bajera a Matouše Kloučka.
 
   Ahoj Kryštofe. Za pár dní máš svátek, tak spolu zkusíme udělat další oslavenecký rozhovor. Jak jsi vlastně spokojený se svým jménem?
Líbí se mi a neměnil bych ho.
Upřímně řečeno, minule ten náš rozhovor chvílemi připomínal debatu hluchého s němým, řekneš mi tentokrát víc?
Jo.
Vadí ti něco na dávání rozhovoru?
Ne.
Přesto jsou tvoje odpovědi poměrně strohé. Stydíš se, nebo nevíš, co máš říct?
Nestydím se.
Je pro tebe těžké prosadit se v kolektivu a říct si svůj názor? Například u nás v kabině?
Ne.
Abych tě netrápil svými dotazy. Je něco, o čem bys mi ty sám rád vyprávěl?
(dlouhé ticho) Nevím.
Tak co třeba rád děláš ve svém volném čase?
Rád se koukám v televizi na sport.
Máš nějakého oblíbeného sportovce?
Ano. Zdena Cháru, co hraje za Boston.
Proč právě on? Co se ti na něm líbí?
Jak je velkej a všechny sráží.
To by si taky chtěl umět?
Ne. Já raději útočím a dávám góly.
Jak zatím vlastně zvládáš tréninky na ledě?
Dobře.
Která část tě na nich baví a co bys raději zrušil?
Nejvíc mě baví, jak se obehráváme a máme ve dvojicích ty souboje o puk. No a pak když střílíme na branku a dávám góly. Nezrušil bych nic.
Stává se ti, že máš po tréninku propocené ribano?
Mockrát.
Kdybys to měl porovnat s tréninky v přípravce, které byly lehčí, nebo ti víc vyhovovali a proč?
Lehčí to bylo v přípravce, protože jsme nemuseli tolik bruslit a nekřičelo se tam tolik.
Patříš tedy k hráčům, kteří mají raději klid a pohodu než hlasitou motivaci?
To ne. Mě ten křik spíš namotivuje k lepšímu výkonu.
Co zatím vnímáš jako svoji slabší stránku a co si myslíš, že ti naopak jde dobře?
Všechno mi jde.
Tak to rád slyším, protože sebevědomé kluky já mám rád. Ty ale taky hraješ fotbal. Jak se ti tam daří?
Dobře. Jsem kapitánem a jako útočník dávám i hodně gólů.
Jsi herně a pohybově velmi šikovný kluk. Je ale nějaký sport, který jsi ještě nevyzkoušel a lákal by tě?
Hasičskej.
Tak to není zas tak nesplnitelné přání, protože v Malíně hasiči určitě jsou. Takže ti přeju jeho splnění a samozřejmě i těch dalších přání. A protože každý máme občas i dny, kdy se věci nedaří úplně přesně tak, jak bychom si představovali, přeju ti pro takové chvíle blízkost pomocné ruky, podporu přátel a lásku nejbližších.
 
   Další rozhovor je trochu mimořádnost, kdy oba naši Matoušové odpovídají společně, takže double. Ahoj kluci. Víte, proč jsme se tady takhle sešli?
Matouš (Klouček): Ne.
Maty (Bajer): Protože budeme mít svátek?
Matouš: A jo. Sakra.
Ani jsem neměl v úmyslu se na to ptát, ale Matoušova maminka mi dnes ukázala školní slohovou práci na téma „Můj nejkrásnější zážitek z prázdnin“, a ty Matouši za něj pokládáš soustředění a své pasování. Zdá se mi to sice trochu masochistické, ale udělalo mi to opravdu radost. Nicméně, řekněte mi oba svůj názor na letošní soustředění?
Matouš: Bylo opravdu moc hezký a líbilo se mi. No a mimo toho pasování se mi nejvíc líbila Olympiáda, kde se mi jako docela dařilo. Z těch všech disciplín byla asi nejlepší, jak nás trenéři nosili, ale naštvalo mě, jak mě při tom souboji na kládě, srazil právě tady Maty.
Maty: Mně se taky líbilo a v podstatě všechno, ale kdybych měl přeci jen vybrat, tak asi nejvíc ty naše testy.
A co se ti nelíbilo?
Maty: To ještě není na světě.
Kluci, oba jste mně letos mile překvapili nejen svým přístupem, ale i drobnou mimořádností. Maty. V tvém případě to byla skutečnost, že už jsi nebýval vždy poslední na nástupech. Kde hledat příčinu?
Maty: To nevím. Mamka mi to doma vysvětlila a taky už se mi nechtělo být všude poslední. Ve škole, v družině, a tak. Furt na mě křičeli: „Matouši přidej, Matouši dělej.“ A teď je to mnohem lepší.
Matouši. Tvoje vlajka na stožáru získala velký obdiv, jak dlouho ji umíš, jak ses jí naučil, co je na ní nejtěžší?
Matouš: No, jako nejdřív jsem to odkoukával od kamarádů, kteří se o to pokoušeli, a tak jsem to taky zkusil a šlo mi to. Takže takhle jsem k tomu přišel a teď to ukazuju. Moc dlouho to ale neumím, až teprve letos na táboře se mi to povedlo. Nejtěžší na tom je udržet to celé tělo jenom rukama a pak samozřejmě zpevnit břicho.
Kluci, překvapilo vás, že si vás spoluhráči zvolili za asistenty?
Matouš: Jo, mě teda hodně a udělalo mi to velkou radost. Nechtěl bych proto na kluky řvát, ale naopak být kamarádský.
Maty: Já jsem to vůbec nečekal a taky mi to udělalo radost.
Myslím, že ve vašem případě se potvrdilo, že kluci většinou chtějí, aby jim šéfoval nejen dobrý hokejista, ale i dobrý kámoš. Maty, třetí místo ve výkonnostních testech. Považuješ to za úspěch?
Maty: Určitě a vůbec jsem to opravdu nečekal (jeho výraz je uvěřitelnější než Karla Gotta). Já si myslel, že zase skončím čtvrtý, takže jsem měl velkou radost.
Když jsem to celé začal Matouši tvým nejkrásnějším zážitkem z prázdnin, uzavřu to pro změnu zase svým z letošního soustředění. Jeden večer za mnou přišel Adam s tím, že se mu trošku stýská. Ty jsi šel zrovna náhodou okolo, a aniž bych cokoliv řekl, popadl jsi ho za rameno a řekl: „Pojď k nám na chatku, zahrajem si spolu karty.“ Za chvíli, když jsem šel situaci zkontrolovat, tak jste mastili nějakou hru a oba měli úsměv od ucha k uchu. Dík za ten zážitek, protože takhle já si představuji, že by to mezi kamarády a spoluhráči mělo fungovat. Chováš se tak vždycky?
Matouš: No, skoro, občas, furt jo.
Jak byste kluci popsali, či charakterizovali svoji povahu?
Matouš: No, já bych řekl, že jsem dobrý kámoš, ale taky umím někdy pěkně naštvat svým pošťuchováním.
Maty: To já nevím. To by asi měli říct především moji kámoši. Ale tak snad jsem srandovní. Holky ve škole se většinou smějou tomu, co dělám. A tady mám pocit, že jsem snad trošku oblíbenej, i když samozřejmě taky dělám rošťárny jako Matouš.
Jak jste spokojeni se svým místem v kabině?
Maty: Mně se líbí a jsem rád, že jste mě nechal u kluků tam co vloni.
Matouš: Tak to já bych chtěl být radši na druhé straně, jako je Pavel a Matěj.
Takže tobě se nelíbí sedět vedle mě?!?!?!?
Ne to ne. Ale radši bych seděl vedle vás na té druhé straně, protože tady je tvrdá lavice a tam jsou ty měkké.
Jo na VIP se ti zachtělo, no tak uvidíme. Teď se ale ohlédneme zpět. Kdybyste mohli změnit něco na průběhu loňské sezóny, co by to bylo?
Maty: Já myslím, že bych nic neměnil. Já byl spokojenej, jak to bylo.
Matouš: Já jsem spokojenej furt a nic nechci změnit.
Dobrá. Návrat do budoucnosti. Máte nějaké cíle nebo přání, se kterými vstupujete do letošní sezóny?
Matouš: No, já mám takový cíl, že bych chtěl být lepší hokejista, alespoň než je Kuba. A především v tom vození puku se chci zlepšit.
Maty: Samozřejmě, že bych se chtěl dál zlepšovat a mít i víc asistencí, gólů a taky líp bránit.
Považujete přítomnost svých rodičů na zápase pro sebe jako motivující prvek, nebo vás to spíš znervózňuje?
Matouš: No, mně to jako nevadí, ale někdy jako třeba o tomhle zápase, když mě jeden kluk u mantinelu držel za hlavu a škrtil, tak já ho chtěl strčit, aby mě pustil a táta jen říkal, ať vezmu puk a odbruslím s ním pryč. Jenže to nešlo, tak jsem se naštval a teď s ním nemluvím.
Tady se tedy musím tvého taťky zastat, protože si myslím, že ten zápas odpískal naprosto perfektně.
Matouš: To jo, ale mně trošku vadí, když mi furt radí.
Maty: No, jako mně tedy přítomnost rodičů na zápase vůbec nevadí a naopak jsem moc rád. Mně se líbí, jak mě podporujou a když tam nejsou, tak je to takový smutnější.
Pokud vím, tak bydlíte nedaleko od sebe a chodíte i do stejné školy. Sházíte se někdy i ve svém volném čase? A případně že ano, tak co spolu podnikáte?
Matouš: Ano a například se rádi koupeme u Máti v bazénu, nebo jezdíme na jeho čtyřkolce. Prostě spolu děláme kraviny jako dobrý kámoši.
Maty: Když má Matouš přijít ke mně, tak já se na něj vždycky moc těším. A například, když jsme na trampolíně, tak si tam většinou vezme lano a houpe se tam.
A jak se zabavíte ve volném čase, pokud jste sami?
Matouš: Tak já se občas kouknu na telku, někdy chvilku sedím u počítače a hraju, nebo jdu s bratránkem na Sokolák hrát fotbal, nebo kopat na branku.
Maty: Tak já si většinou dělám úkoly, někdy si hraju s Mariánkem, pak si s mamkou zahraju třeba nějaký stolní hry a tak prostě.
Už jste někdy přemýšleli, co byste chtěli dělat jako velcí dospěláci?
Matouš: Já jo. Mně by se líbilo být voják, ale ne jako na vojně, kde by se střílelo proti nepřátelům, ale třeba střežit nějaký hangár. Prostě u vojáků, ale ne tam, kde se bojuje.
Maty: No, já bych chtěl být profesionální hokejista a vydělávat si hraním jako Jágr.        
Za pár dní vám budou vaši nejbližší jistě něco hezkého přát, co byste ale vy popřáli těmto lidem?
Maty: Aby byli všichni zdraví a hlavně Mariánek aby byl v pořádku.
Matouš: Aby všichni byli šťastný, zdraví a měli v životě štěstí.
Kluci, moc vám děkuji. Musím říct, že je mi občas smutno z mladíků a mladic, kteří nemají žádná přání, cíle a sny, nebo pro ně nejsou ochotny něco dělat. Kterým se do ničeho moc nechce a nic pro ně nemá cenu, kteří pro nic ani proti ničemu nehoří a nic nepovažují za důležité, což vše pokládám za typické vlastnosti starců. Jsem moc rád, že vy takoví nejste. Všechno nejlepší.
 
 
 
SRŠNI – LEDEČ NAD SÁZAVOU
 
Ledečtí nedostali proti Sršňům šanci
 
   Chtěl bych se nejprve omluvit čtenářům těchto stránek, že dnešní report bude možná trochu kostrbatý a zmatený, ale pustil jsem se do souboje s bacily, a to nikomu na přílišné kreativitě rozhodně nepřidá. Momentálně se o mě přetahuje příslovečná nejtěžší mužská nemoc – rýmička s bolestí hlavy, jako bych byl nějaká celebrita. Už jsem jim i několikrát nabízel volnou jízdenku vlakem a další prebendy, ale vypadá to, že ten můj bacil je jako na potvoru čestný, neúplatný a věrný. Když tak o tom přemýšlím, musel by být doslova ozdobou každé etické komise bacilů... Teď již ale vážně k víkendovému dvojzápasu s Ledčí nad Sázavou, kde jsem si podle všeho dal právě se svým bacilem seznamovací rande.
   Stejně jako minulý víkend, i tentokrát se kluci z áčka vyhecovali k vynikajícímu výkonu plnému příkladného nasazení, bojovnosti a bruslení s okamžitým přístupem k soupeři s pukem. Pro popsání obrazu sobotního utkání bych se vás možná zeptal podobně jako poručík Troník: „Jestlipak víte soudruzi, jakou má takovej Sršeň kadenci. Nevíte, co? Tsch! Podívejte se, já vám to řeknu naprosto přesně, soudruzi: takovej Sršeň vzor 3.4. třída má kadenci ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta!!! Někdy ještě mnohem rychlejší.“ Utkání netřeba nijak podrobně hodnotit, konečný výsledek 20:10 mluví za vše. A přestože naše rozbruslení bylo hodně na pytel a soupeř při něm vypadal jako daleko lepší a kvalitnější celek než Sršni, tak po celý zápas jsme to byli my, kdo jasně dominoval a kontroloval hru. Předvedli jsme pěkné hokejové akce se spoustou nahrávek, až jsem musel dvakrát zapsat i druhou asistenci. Za zmínku pak stojí překrásný 9.gól, který by mohl být klidně kandidátem na zlatou přilbu, když ťukesem začínajícím u obránce za naší brankou jsme dostali puk až do kuchyně na druhé straně hřiště - prostě hokejová nádhera, kde se ukázala síla nahrávky. Utkání přineslo místy až živelný hokej, kdy jsme za sebou nechávali volné zabukysty soupeře, ale to už pramenilo z té naší ofenzivní převahy, kdy odpovědnost a koncentrace někdy maličko poklesla. Nicméně náš hokej mě bavil a není se vůbec za co stydět. Tedy až na závěr utkání, kdy hráči ve vítězné euforii slavili a zapomněli si jít nejdřív podat ruku se soupeřem. Tak tohle příště ne!!!
   Nejlepším naším hráčem byl Pepa, který dřel, vyvážel puk k soupeřově bráně, rozdával ho spoluhráčům do gólovek, sám efektivně zakončoval a poctivě se vracel. Je dobře, že spoluhráči, kteří v minulosti při jeho průnicích často svěsili ruce i nohy a jen koukali, co se stane, mu nyní pohybem pomáhají a nabízejí se na přihrávku. Teď mám na mysli především jeho hokejové siamské dvojče Tomáše, který s jeho návratem z marodky neskutečně ožil. A jak sám přiznal, vedle Pepy se prostě musí makat, jinak si člověk nezahraje. Největší herní zlepšení od minulého zápasu měl Štěpán, který po zranění Pavla (mimochodem přítomného alespoň ve svém VIP křesílku na střídačce; jeho příchod do kabiny před zápasem měl velkou pozitivní odezvu a doufám, že i jemu pobyt mezi spoluhráči a jejich výkon udělal trochu radost) na sebe převzal roli lídra lajny. Štěpán je tradičně spolehlivost, jistota a poctivost sama, zkrátka šampion v dovednostech, za které se vavříny často nezískávají, ale pro úspěch týmu jsou nepostradatelné. Nicméně v sobotu byl i centrálním mozek své lajny, která se nejen herně, ale tentokrát i bodově mohla s první rovnat.
   Kluci na druhé straně kluziště, tedy béčko, taky přesvědčivě vyhráli (18:3), ale názory očitých svědků na hru a výkony jednotlivců mohou být poměrně rozdílné. Někdo je samozřejmě nadšený z vítězství a každé vstřelené branky, ale již trochu náročnější divák (a to my trenéři jsme) viděl mírně ospalé utkání, kdy se někteří hráči uspokojili dalším vítězstvím a projížděli se mezi mantinely jako labuť po jezeře. Byli jsme v zápase určitě hokejovější a celkově lepší, ale rádi bychom již viděli i snahu o spolupráci ve dvojicích a oproti prvním zápasům chybělo především větší nasazení a drajv. Na tohle existuje jediné sérum a tím je dostatečná konkurence, která buď dotyčného přinutí k pracovitosti a postupu v týmové hierarchii, nebo jej ponechá prostě tam kde je. Oddělení top hráčů od těch ostatních odlišuje právě jejich větší cílevědomost a ochota proto něco dělat. Abych ale jen nekritizoval, musím taky zmínit, že s přesunutím jedné celé lajny po druhé čtvrtině do áčka a hlasité podpoře se tempo pozvolna zrychlilo a v poslední čtvrtině se někteří již vraceli na střídačku i zadýchaní. To by ale měla být samozřejmost, odehrát střídaní naplno, v maximálním tempu a pak si jít odpočinou na střídačku. Dost už ale negace a teď to, co se mi líbilo. Rozhodně výkony obou gólmanů – spolehlivé, soustředěné. Maty, byl v béčku především na rozehrání, protože díky zranění nebyl přes týden na bruslích. Do áčka se vrátil již po první periodě a bylo ho doslova celé hřiště. Nebál se vzít puk, zabruslit s ním, nahrát, střílet a brát na sebe zodpovědnost. Adam na jednoho z nejmladších hráčů - velmi dobře! Má stále rezervy v obratnostním bruslení, ale rychlosti pohybu a dravostí to dokáže vynahradit. Adam je živoucí důkaz našeho tvrzení, že každý z hráčů má do áčka stejně daleko i blízko. Nerozhoduje zde věk ani tělesná konstituce, ale pouze dovednosti, snaha a chuť. Popravdě netipoval bych, že zrovna on se z prvoročáků prosadí nejvíc do áčka, ale na soustředění si o to při sportovních hrách výrazně řekl a v nastoleném trendu pokračuje i dál. Matouš je věčný pohodář, který si přivřel vrátka do áčka vycházkovým tempem při pátečním tréninku, hrál ale chytře a šikovně, takže svou šanci přeci jen dostal. No a Petrovi se ty dvě čtvrtiny v áčku, líbil dokonce víc než v béčku. Docela dobrý byl i Kryštof. Na bruslích je to zatím trošku kostrbaté, ale snaha hrát a herní přehled tam je. K tomu vnímá rady trenéra a snaží se je realizovat ve své hře. To je trochu problém u Davida, který nerad poslouchá a přijímá jiné rady, než které chce on sám slyšet a vyhovují mu. Nicméně jeho nájezd, kdy vytasil v poměrně slušné rychlosti národní klenot českých praváků - blafák do bekhendu – to byla paráda.
   Tímto zápasem jsme tedy uzavřeli sérii přátelských zápasů s celkovým skóre 133:46, což si zaslouží rozhodně pochvalu. Všichni si to doufám náležitě užili, leč je potřeba zůstat nohama na zemi, protože na turnajích, které jsou před námi, budou určitě i silnější týmy. Pro dnešek se s vámi loučím a přeju vám všem, krásný konec astronomického léta (ten meteorologický již máme delší dobu za sebou) a ať vaše cesty vedou jen tudy, kudy si vy sami nejvíc přejete.
 
P.S. Na závěr tu mám trochu zábavné slovní úlohy. Jestlipak jste poznali, s kým jsme si po zápase udělali společnou fotku?
   Ti, co odpověděli s trenérem mládeže Ledče nad Sázavou, mají samozřejmě pravdu. Vyhrávají ovšem ti, co v něm poznali legendu českého hokeje Milana Chalupu – dvojnásobného mistra světa, dvojnásobného stříbrného olympionika, dvojnásobného účastníka Kanadského poháru – v našem dvojnásobném obležení. Všimněte si ale, jak se chceme legendě co nejvíc připodobnit. Petr má stejnou bundu a já barevný přeliv…
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Jakub Komárek, (Adam Hykš, Matouš Klouček, Matouš Bajer)
 
branky: Josef Dvořák 5x, Tomáš Břinčil 4x, Štěpán Jelínek 3x, Matouš Bajer 3x, Matěj Mimra 3x, Matouš Klouček 1x, Adam Hykš 1x
 
asistence: Josef Dvořák 5x, Matouš Bajer 2x, Jiří Koubský 1x, Jakub Komárek 1x, Matouš Klouček 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Jakub Jelínek, Matouš Klouček, Adam Hykš, Matouš Bajer, Kryštof Lhoták, Dominik Rejnek, Kamil Hladík, David Staško,, Vojta Krištof, Ladislav Janeček, (Jiří Koubský)
 
branky: Matouš Bajer 4x, Ladislav Janeček 4x, Lhoták Kryštof 3x, Kamil Hladík 3x, Matouš Kloček 1x, Koubský Jiří 1x, David Staško 1x, Vojta Krištof 1x 
 
asistence: Matouš Bajer 1x, Lhoták Kryštof 1x,
 
 
 
SRŠNI – CHOTĚBOŘ
 
Tropická bouře Sršni zpustošila chotěbořské obranné hráze
 
   Dalších pár dnů nám spokojeně uplynulo, život vplul do nového školního roku a my se tuto neděli postavili proti dávnému rivalovi z Chotěboře. Dávnému píšu proto, že kdysi v hokejovém pravěku, kdy náš oddíl hrál východočeské soutěže, jsme se pravidelně setkávali a vždy to byly kvalitní a nesmírně vyrovnané mače. A to byl taky hlavní důvod, proč jsem se na toto měření sil obzvláště těšil. Nicméně tentokrát se naši hráči ocitli v zápasech proti Chotěboři někde na divokém západě nebo v první linii válečné fronty. V přípravném dvojutkání totiž nakonec nastříleli dohromady neuvěřitelných 50 gólů!!! 
   Hráči „A“ týmu jakoby někde v útrobách kutnohorského zimáku našli pramen s živou vodou a v podstatě po celé utkání předváděli rychlou celoplošnou hru s aktivním forcheckingem a poctivým backcheckingem, což mělo za následek minimum práce pro jejich brankáře. Troufnu si tvrdit, že naše hra skýtala i estetické uspokojení a zaslouženě jsme vyhráli 22:3. Byli jsme rychleji skoro u každého puku, perfektně přistupovali k soupeřům a nedali jim tak zkrátka prostor k souvislejší protihře. A to si myslím byl tentokrát hlavní rozdíl a nejvýraznější zlepšení oproti minulému zápasu. Pokud mám být ale upřímný (a snad i objektivní), tak přestože výsledek vypadá jednoznačně, tak bruslařsky a dovednostně to bylo víceméně vyrovnané. Inu jak říká okřídlená fráze: „Chtěli jsme to víc a šli tomu naproti“. Dnes vynechám hodnocení jednotlivců, protože celý náš tým zaslouží za nedělní výkon pochválit. A pokud někdo zápas neviděl a náhodou by Tomášovu neuvěřitelnou bodovou bilanci v utkání 12+1 (!) považoval za „one man show“, tak dodám, že především zafungovala známá rovnice Pepa+Tomáš=gól. Nicméně jak již jsem řekl – pochvala úplně všem. Kluci hráli, makali a bojovali (až na lehkomyslné polevení v koncentraci na závěr utkání) jako tým, jehož bušící srdce nepřestává za žádné situace zásobovat dávky životadárné krve své tělo.
   U „B“ týmu byl konečný výsledek víceméně podobný, ale je třeba sportovně přiznat, že jsme v tomto utkání měli daleko hokejově a dovednostně vyspělejší soubor, jehož několik hráčů (David a od 3.čtvrtiny Matěj) bylo i fyzicky vyspělejších (nikoliv starších!!!), ale především herně výrazně napřed. Ty laviny útoků, které bičovaly chotěbořské hráče, jako Irma pobřeží Floridy se jen stěží zastavovaly. Ke cti soupeře je ale potřeba říct, že i přes narůstající skóre, které se zastavilo na výsledku 28:10, jen rezignovaně nepřihlížel a neustále se snažil hrát a odměnou mu bylo několik vstřelených branek. Vzhledem k síle chotěbořských nemá cenu dělat nějaké rozbory a závěry naší hry, ty opravdové hokejové zkoušky naší výkonnosti teprve přijdou, nicméně za včerejší výkon je třeba všechny do jednoho pochválit. A přestože jsme měli po celé utkání lepší pohyb, důraz v osobních soubojích, nasazení i šikovné ruce..., pro mě bylo nejpříjemnější, že jsem neviděl jediného hráče, který by působil nepřítomným dojmem, počítal světla u stropu, hra ho nezajímala a byl myšlenkami jinde než na ledě. A přestože dobrý výkon podali úplně všichni, přeci jen mezi nimi vyzdvihnu Adama a Matouše, kteří si to po zásluze šli vyzkoušet i do áčka. Adam je poctivý, pracovitý dříč, bez rozdílu jestli je v tréninku nebo zápase, který mi svou akcelerací a dynamikou trochu připomíná mladší verzi Pepy. To Matouš by potřeboval na zrychlení a frekvenci prvních kroků po získání puku ještě zapracovat, ale díky velmi dobrému bruslení v kombinaci se šikovnýma rukama, za sebou občas vodil soupeře jak slepecký pes. Věřím, že to nebylo naposledy, co do „A“ týmu nakoukli a budou bojovat i o místo v jeho základní sestavě. I když tato možnost je samozřejmě stejně dostupná úplně všem hráčům a záleží jen na nich. A i když všichni mají a dělají ještě spoustu chyb a nejsou zdaleka dokonalí bruslaři, tak za dnešní výkon se nikdo stydět nemusí, a skutečně musím celý tým moc a moc pochválit; super, kluci jen tak dál!!!
 
P.S. Stávají se na tom našem světě různé věci. Občas jsou příjemné, někdy naopak ne. Sem tam významné, jindy nedůležité. O všech by se ale dalo psát. Daly by se popsat stohy papíru a vypsat balíky tužek. Jen kdyby se člověk dokázal správně vyjádřit, kdyby uměl přetavit svůj vnitřek do písmen, slov a vět. Umí to jen málokdo a dotyční zaslouží jistě ocenit. Já se zdaleka nepřibližuji ideálu, píšu těžce a složitě hledám slova. Tak jako právě nyní, když bych chtěl říct zprávu, která mě minulý týden přejela silou parního válce a doslova se mnou švihla o tatami. Jak již možná mnozí ví, Pavel se nepříjemně zranil na motokrose a místo zápasu ležel v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Tím nepochybně vypadl důležitý kamínek ve spoluprácí prvního útoku, ale jsem velice rád, že jste, jak jsme si řekli v kabině před zápasem, bojovali i za něj a po jeho skončení, jej alespoň po telefonu pozdravili. Pavel je nepochybně talentovaný hráč, který patří k tomu nejlepšímu ve své věkové kategorii, co umí Sršni nabídnout. Pro mě osobně je to ale především rošťák s pózou tvrďáka, dobrým srdcem a vstřícnou myslí. A tak doufám, že jej brzy uvidím opět se prohánět po kutnohorském ledě.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Jakub Komárek, (Adam Hykš, Matouš Klouček)
 
branky: Tomáš Břinčil 12x, Josef Dvořák 3x, Jakub Komárek 3x, Matěj Mimra 2x, Štěpán Jelínek 1x, Jiří Koubský 1x
 
asistence: Josef Dvořák 7x, Štěpán Jelínek 2x, Jiří Koubský 1x, Tomáš Břinčil 1x, Matěj Mimra 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Dominik Rejnek, Matouš Klouček, Adam Hykš, Martin Závůrka, Kryštof Lhoták, David Staško, Jakub Jelínek, Vojta Krištof, Ladislav Janeček, Daniel Dostal, Petr Žák, (Matěj Mimra)
 
branky: Matouš Klouček 5x, Matěj Mimra 4x, Lhoták Kryštof 4x, Adam Hykš 3x, Martin Závůrka 3x, Jakub Jelínek 3x, Ladislav Janeček 2x, David Staško 2x, Vojta Krištof 2x 
 
asistence: Matouš Klouček 3x, Matěj Mimra 2x, Adam Hykš 1x
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Již přes čtyřicet let se díky UNESCU slaví osmého září Mezinárodní den gramotnosti, čímž si připomínáme, že gramotnost je nejen základním lidským právem, ale i nosným stavebním pilířem inteligence každého národa a základem pro další důležité aspekty našeho života. Možná vám připadá, že v naší části světa nemá žádný zvláštní význam, protože úroveň gramotnosti české populace dosahuje téměř 100%, čemuž je ale občas těžké uvěřit, zejména čtete-li diskuse na internetu. Jasně, každý dnes strýmuje, četuje, lajkuje, postuje statusy, gůglí… Ale vyjádřit smysluplně a slušně svůj názor a k tomu ho dokázat věcnými argumenty obhájit, to je občas něco. Zkrátka – není gramotnost jako gramotnost. Ta základní, tedy číst, psát a počítat, si díky povinné školní docházce našla cestu téměř ke každému, jenže tím to zdaleka nekončí. Dobře jsme na tom ještě s gramotností informační, i když díky moderním technologiím a sociálním sítím, dnes mluvené slovo a spontánní komunikace člověka se svým okolím pro mnohé už tolik neznamená. Někteří se dokonce nalézají na vrcholu blaha nebo v jeho těsné blízkosti, pouze když mají připojení k internetu a naopak se cítí jako ztroskotanci, jestliže o něj příjdou nebo se jim vybije baterie. Určitě nechci tvrdit, že vynálezem počítačů a internetu přišlo lidstvo o důležité stimuly k využívání a rozvoji inteligence. Ostatně taky tento článek píšu na počítači a vložím na web. Jenom si říkám, že byla doba, kdy lidé museli intenzivněji přemýšlet a využívat víc samostatné logické úvahy, aby se vyvarovali zbytečných omylů. Mnohem horší je to ale již s gramotností finanční, která zahrnuje schopnost zvládat rodinné finance a pochopení složitostí úvěrů a spoření. No a ještě horší je to s tzv.funkční gramotností, k níž patří například porozumění textu, grafům, významům, a hlavně aplikace naučených faktů do běžného života. A tady si bohužel nevedeme nijak slavně, protože naše školství je přeci jen stále založeno na faktografii a memorování. I podle svých dětí ale vím, že nelze všechny a všechno ve školství házet do jednoho pytle a v mnoha případech se skutečně blýská na lepší časy. Ale především - učení je celoživotní záležitostí. Rodinou to začíná, rozvíjí se ve škole, a jak přibývají znalosti, vědomosti a zkušenosti, následuje střední a u některých i vysoká škola. Ovšem pak přichází škola života a dle mého názoru ten nejdůležitější stupeň vzdělávání. Prezident Microsoftu kdysi řekl, že jako negramotní 21.století již nebudou chápáni pouze ti, kteří nezvládají základní dovednosti jako je čtení a psaní, ale každý, kdo nebude disponovat schopností a ochotou se neustále vzdělávat, opustit již přežité a zastaralé a opět se s chutí učit něčemu novému. Seismologická laboratoř moskevského Geofyzikálního institutu sice následně potvrdila, že zaregistrovala citelné otřesy s epicentrem poblíž Rudého náměstí, ze kterých soudí, že V.I.Lenin se začal obracet v hrobě (respektive v Mauzoleu), protože to byl právě on, kdo již o sto let dříve hlásal: „Učit se, učit se, učit se“.
   Zdá se tedy, že tenhle příběh prostě nikdy neskončí. Nicméně nyní jej na chvíli vystřídá alespoň rozhovor s oslavencem tohoto týdne – Miroslavem Nekvindou.
Ahoj Míro. Všechno nejlepší, ale pověz mi - 9.9. a 9.narozeniny, spatřuješ v tom nějakou mimořádnost?
Asi jo. Myslím, že to bude velká oslava a snad příjde každý koho pozvu.
Už víš, co dostaneš, nebo to bude překvápko?
Bude to překvápko.
A co by sis přál?
Asi další spinner. Já už mám totiž tři. Zlatý mám už dost dlouho, stříbrný z tábora a ten modrý kulatý mám od Kryštofa. Zatím se točí všechny, ale vyhrává ten modrý. Toho mám asi nejradši, protože i hypnotizuje.
Jak prosím tě?
No, že když se točí aspoň třicet vteřin a upřeně se do něj dívám a neuhnu pohledem, tak se mi zdá, že se pohybuje.
Ty jsi nováček v naší kabině. Pokus se nám trochu přestavit.
Bydlím v Onomyšli a do školy chodím do Církvice, tedy táta mě tam vozí autem. Teď jsem ve třetí třídě a docela mě tam baví matika, ale nebaví mě naopak čeština. Ale jinak si myslím, že jsem docela dobrý žák.
Co děláš ve svém volném čase?
Občas si hraju na telefonu hry, nebo mám doma taky domino, a to si docela rád stavím. Jinak u nás v Onomyšli kamarádím s Kubou, Tomášem a Pepíkem a spolu chodíme ven.
Máš nějaké sourozence?
Mám malého brášku Ondráška a s ním si taky rád hraju.
Na čem si pochutnáš?
Já jím skoro všechno. Pro mě jsou všechna jídla dobrý, ale k pití mám nejraději mléko, protože mi po něm rostou kosti.
Je ve vaší rodině ještě nějaký hokejista?
Ani ne. Já jsem první.
A sleduješ někdy hokej v televizi?
Ano. Sledoval jsem ho, ale když pak Češi prohráli a vypadli, tak už ne.
Jak ses vůbec k hokeji dostal a jak ses dozvěděl o našem oddíle?
Když jsem byl v první třídě, tak jste byl u nás na náboru. Sešli jsme se v dolní družině a Martin nám tam ukazoval hokejovou výstroj a dres. Tak jsem to chtěl prostě hrát a rodiče to nějak zjistili.
Škoda, že jsi nepřišel už tehdy v první třídě, nicméně jak se ti tu zatím líbí?
Je to dobrý a líbí se mi tady, ale ještě budu muset zlepšit svoje bruslení.
Je to těžší nebo lehčí než jsi očekával?
Je to těžší než jsem čekal. Hlavně když chci dohnat ty ostatní, tak někdy spadnu.
Myslíš, že máš dost pevné vůle překonat tyto těžké začátky?
Já myslím, že jo. Budu se o to snažit.
Jeden čínský filosof, Konfucius se jmenoval, kdysi řekl, že náš největší úspěch není v tom, že nespadneme, ale v tom, že vždy vstaneme, kdykoli spadneme. Za sebe ti přeju právě hodně takového úspěchu a samozřejmě i radost z každého zlepšení a jinak jen to nej, nej, nejlepší, a to ve všech oblastech života. 
 
 
 
SRŠNI – NOVÝ BYDŽOV
Zahřívací kolečko
 
   Přešlo léto, na úmorná vedra si už nikdo ani nevzpomene, prázdniny skončily, a to je jasná známka toho, že je načase zakrojit do nové hokejové sezóny. Druhá polovina té loňské byla pro naše celky veleúspěšná, a tak je určitě na co navazovat. Jenže znáte to – nový tým - nováčci, kteří se rozkoukávají a druhoročáci, co si teprve zvykají na svou úlohu lídrů týmu. Zkrátka začínáme, zkoušíme a učíme se.
   V prvním zápase jsme přivítali tradičního soupeře z Nového Bydžova. Áčko vstoupilo do zápasu s velkou chutí, ale soupeřův brankář znemožňoval jednoho našeho střelce za druhým, a tak jsme svou převahu nepromítli do skóre. V druhé části jsme bohužel trochu polevili a předali otěže aktivity do rukou bydžováků, což vyvrcholilo v třetí periodě, která byla z naší strany jak herně, tak výsledkově nejhorší. Nicméně náš tým to za nepříznivého stavu nezabalil a v poslední patnáctiminutovce se snažil zápas ještě zvrátit. Bohužel tentokrát to nešlo úplně podle představ, a tak kromě mírné korekce stavu na přijatelných 9:13 jsme více nezvládli.
   Družstvo hrálo velice spontánně, nesvázaně a ofenzivně s velkým rizikem chyb, což k této věkové kategorii přirozeně patří. Horší to ale již bylo s naší defenzívou, kdy si kluci na ledě moc nerozuměli a příliš často nechávali soupeřovi hráče neobsazené, úplně volné za sebou, nebo před vlastním gólmanem.
   Co se týká individuelních výkonů, tak většina zaostala za standardem, který od nich očekávám, nicméně pár hráčů snese mé přísnější parametry. Jedním z nich je Pavel, který dřel, vyvážel puk k soupeřově bráně, vypracoval několik gólovek spoluhráčům, sám aktivně zakončoval, vracel se. Škoda, že občas zakončoval z pozic, které spíš volaly po nahrávce lépe postavenému spoluhráči, ale i tak náš nejlepší hráč. Velmi milým překvapením pro mne byl Maty, který hýřil aktivitou a sebevědomím. Nebyl tím hráčem, který jen hraje druhé housle a čeká, co mu spoluhráči vybojují, ale sám tomu šel naproti. Za zmínku ještě stojí i výborný výkon Honzy v bráně. O svojí nominaci do „A“ týmu si řekl pátečním tréninkem, který odchytal famózně, ale především s chutí a zápalem, a takový byl i jeho výkon v zápase.
   Závěrem dodám, že ač se nevyhrálo, já byl s prvním testovacím mačem spokojen. Hrálo se nahoru dolu, ve výborném tempu a nezbývá než si přát víc takových kvalitních zápasů a soupeřů i ve zbytku sezóny. A jak praví parafráze českého přísloví: „První prohrání do kapsy vhání!“ 
   Na straně „B“ týmů byla situace o poznání jednoznačnější. Od úvodního hvizdu se zápas odvíjel zcela v režii našeho celku, který bydžovské hráče přebrusloval, byl důraznější a o dost hokejovější. Góly na sebe nenechaly dlouho čekat a po první patnáctiminutovce to již bylo 10:0 a bylo prakticky rozhodnuto. Přesto celý tým dál hrál ve velmi slušném tempu, bojoval s velikým zápalem a chutí hrát hokej. Doufám, že si to kluci i rodiče užili, a že budou v podobných výkonech pokračovat. Ale abychom zůstali nohami na zemi, tak konečný výsledek 36:7 je samozřejmě mlata až běda, přesto jsme zdaleka tak herně nedominovali, jak ukazuje konečné skóre a prostor pro další práci a zlepšování je stále velký.
   Z jednotlivců vyčníval svým výkonem Matouš, a tak se po první periodě přesunul do áčka. Dále se mi velice líbil Adam, který svým nasazením, bojovností a drajvem kompenzoval drobnější postavu. Nesmím taky zapomenout na Kubu, který na mě působil nesmírně agilně a byl šikovný na malém prostoru.
   No a to je pro dnešek asi vše. Když jsem chodil ještě do školy, na poslední prázdninovou neděli jsem se opravdu vůbec netěšil. Teď po létech už je to pro mne celkem neutrální neděle jako každá jiná a po té letošní jsem měl z výkonu našich mužstev docela příjemný pocit. Ale i když nám to nepůjde vždy podle představ (a ony určitě takové zápasy budou), nabádám zejména rodiče ke klidu a vyrovnané mysli, ty výsledky jsou u dětí až druhořadé. Hlavní je hrát a zlepšovat se.
 
Sestava „A“: Jan Sadílek, Pavel Tvrdík, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Matěj Mimra, Tomáš Břinčil, Jiří Koubský, Jakub Komárek, (Sam Nevole, David Staško, Matouš Klouček)
 
branky: Matouš Bajer 4x, Pavel Tvrdík 3x, Štěpán Jelínek 1x, Matěj Mimra 1x
 
asistence: Pavel Tvrdík 3x, Štěpán Jelínek 2x, Jiří Koubský 1x
 
Sestava „B“: Michal Zvěřina, Adam Hykš, Martin Závůrka, Kamil Hladík, Lhoták Kryštof, Dostal Daniel, Jakub Jelínek, Vojta Krištof, Ladislav Janeček, (Sam Nevole, David Staško, Matouš Klouček)
 
branky: Adam Hykš 8x, Jakub Jelínek 7x, Ladislav Janeček 6x, Lhoták Kryštof 4x, Kamil Hladík 3x, David Staško 3x, Matouš Klouček 2x, Martin Závůrka 2x, Dostal Daniel 1x
 
asistence: 
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Nevím, jestli je to zrovna důvod k oslavě, ale je to zkrátka tady. Konec léta, letních prázdnin a u většiny z nás i dovolených. Děti již zítra vymění své každodenní hry za poněkud přísnější režim – pravidelné vstávání, několikahodinové sezení ve školní lavici, psaní domácích úkolů a spoustu jiných nepříjemných školních povinností! No, ještěže my dospělí už nemusíme psát domácí úkoly, i když potřeba celoživotního vzdělávání se v dnešní době jeví opravdu jako nezbytnost. A tak konec prázdnin není jednoduchý pro nikoho. Děti jsou smutné z konce volných dní a začátku školy. Rodiče se pak stresují i za své děti a k tomu trpí i peněženka, protože před začátkem roku je třeba doplnit školní potřeby, koupit knihy, pořídit oblečení do školy a tak dále.
   A přesto nevidím důvod dívat se na začátek školního roku tak černě? Vždyť dětem ve svém průběhu umožňuje trávit čas v kolektivu, s přáteli a kromě učení je čeká jistě i spousta zábavy, nových zážitků a poznatků. Umožňuje jim prožít nové události, nové pocity a upevnit víru sami v sebe a své schopnosti. Nebojme se toho, že poznají taky zklamání, smutek, či nespravedlnost. Toto vše je přeci formuje, posiluje a dělá z nich silnější osobnosti, které jednou budou lépe schopny obhájit svůj názor, přijímat různá rozhodnutí, nebo se adaptovat na nové okolnosti, požadavky a složitosti komplikované budoucnosti. A když o tom tak přemýšlím, tak ty roky strávené na škole byly stejně nejpohodovější (i přes veškeré stresy z písemek a zkoušení), nejvtipnější (se spoustou úsměvných historek) a nejbezstarostnější (koneckonců, co jiného jsme měli na starost než se učit a objevovat nepoznané i za cenu průserů…). Tak snad jednou i oni budou na tyto roky rádi a s úsměvem vzpomínat. Kdo ví.
   Co ale vím určitě, že teď vám přinesu prostřednictvím naší rubriky ještě rozhovor s oslavencem tohoto týdne Samem Nevolem.
Ahoj Same. Vítám tě na tvém oslaveneckém rozhovoru a přeji všechno nejlepší k svátku. S ním nám bohužel končí i prázdniny. Jaké letos byly?
Dobrý. Byl jsem většinou v Kutné Hoře. Venku, na počítači, venku, na počítači, venku a párkrát jsem taky spal u kámoše.
Ten počítač mě zas až tolik nezajímá, ale co jsi podnikal venku?
Chodil jsem hodně na procházky na Královskou venčit psa.
To je hezký, že se o něj takhle staráš, tak mi o něm něco pověz.
Mám ho asi od prosince a jmenuje se Bax. Je to napůl labrador s fouskem, ale popravdě se o něj spíš stará mamka.
Takže klasika. Dítě chce zvířátko, ale rodič se pak o něj stará?
Asi tak. Já ho ale zkouším cvičit - sedni, lehni a tak. Zatím ale moc neposlouchá.
Zřejmě má vzor v páníčkovi, ale už tě nebudu zlobit. Pověz mi, kdyby to bylo jen na tvém přání, kam by ses příští prázdniny rád podíval?
To je těžký, ale asi na Havaj. Lákalo by mě ten ostrov poznat a samozřejmě taky koupání.
Přeju ti, aby se to splnilo, a kdyby to náhodou neklaplo ty příští, tak nějaké následující. Nyní nám ale začíná opět škola..,
Vůbec se netěším!!!
Děkuji za odpověď, ale neměl jsem v úmyslu položit ti tu nejtrapnější dospěláckou otázku na konci prázdnin. Představ si ale, že jsi ministr školství a máš tu pravomoc ve škole cokoliv změnit. Co by to bylo?
No, to fakt nevím. Ale asi bych zavedl alespoň jednu půlhodinovou přestávku a pak hodinu praní, kde bychom se furt rvali.
Co tě na praní baví?
Nic, přesto se chci furt mlátit. Je to hra.
Už ti někdo pořádně nabančil?
Jo a bylo to nic moc. Přesto mě to baví.
Změna. Teď si představ, že jsi trenér naší kategorie, co bys změnil u nás?
Nic. Nic bych nezměnil, protože se mi líbí, jak to tam teď je.
Jak se cítíš na ledě a co první tréninky?
Tréninky jsou dobrý, ale na ledě se zatím moc necítím, tedy spíš v nových bruslích, které nemám ještě pořádně vyšlápnuté.
To chápu, nicméně se s tím budeš muset popasovat výrazně lépe než dnes během tréninku.
Já vím.
Prozraď mi, máš nějaké velké, nesplnitelné přání?
Mít iPhone 7. To je momentálně nejlepší telefon na světě. Stojí asi dvacet pět tisíc, tak ten bych si přál a snad by se mi konečně nelagoval.
To zase není tak nesplnitelné, ale chtělo by to nějakou brigádu a vydělat si. Už sis v životě vydělal nějakou korunu?
Ano. Jednou jsem u dědy nasekal dříví a on mi zato potom dal nějaké peníze.
Jaký to byl pocit, mít peníze, které sis vydělal vlastní prací.
Dobrý. Moc dobrý, ale na ten telefon by to chtělo mnohem víc.
Máš už nějakou představu, co by tě v životě bavilo a čím by ses chtěl jednou živit?
Chtěl bych být hokejista a vydělávat si hraním.
To sice není snadno splnitelné, na druhou stranu, nikdy neříkej nikdy. Ostatně kdybychom v sobě nenosili neustálou naději, kdybychom se na každém obzoru, v každé zatáčce a na každé křižovatce netěšili, jaké očekávané i nečekané výhledy se nám otevřou, bylo by to mnohem smutnější a náročnější putování, než ve skutečnosti může být a je. Já ti určitě přeju splnění tohoto snu, ovšem sny se neplní jen tak. Budeš proto muset něco udělat, a to něco je víc než dosud děláš. Za sebe tomu neumím napomoci lépe, než že tě budu trénovat, jak nejlépe umím a přát ti hodně vůle, snahy a ochoty se s tím poctivě popasovat.
 
 
 
 
NOVINY Z NAŠÍ KABINY – 09 – ZAČÍNÁME
 
   Milí štamgasti, pravidelní čtenáři, občasní hosté i náhodní kolemjdoucí, omlouvám se, ale po návratu ze soustředění se na mě všechno nahrnulo, až jsem byl slovy mobilních operátorů dočasně nedostupný. Nyní však, kdy zbývají už jen hodiny do pomyslného konce prázdnin, je potřeba sdělit několik základních informací týkajících se nové hokejové sezóny.
   Rozpis zápasů – pokud jste ještě nezaznamenali, tak pod základní tabulkou tohoto webu je na něj odkaz. A pod tímto odkazem je a bude vždy podrobnější rozpis na aktuální měsíc, který se budu snažit podle možnosti co nejrychleji časově a datumově konkretizovat.
   Tréninky – rozpis pro tento týden (shodný s tím z minulé sezóny) bude mít od příštího týdne jedinou drobnou změnu, a to že se středeční trénink posune o čtvrt hodiny a bude ve stejném čase jako pondělní: 16.45 – 17.45. V této podobě by pak měl rozpis vydržet celou sezónu, tedy doufám.
   Tělocvična – stejně jako vloni budeme po tréninku dvakrát týdně chodit do tělocvičny, protože strečink a kompenzační cvičení mají obecně za cíl prevenci proti zraněním a rozvoji svalové nerovnováhy. Tudíž na protažení svalů po tréninku nebudeme zapomínat ani my a k tomu vždy přidáme i pár obratnostních cviků. Tělocvična tedy bude konkrétně po skončení pondělního a středečního tréninku cca 20-30 minut a povedu ji střídavě já a Lucka Hejlová.
   Omluvenky – z tréninků i zápasů, kdy se někdo nemůže z různých důvodů účastnit, by v době mobilů měly být již standardní věcí, která je potřeba k efektivnímu fungování kategorie a především přípravě na trénink. Děkuji na tomto místě všem, kteří tak činí a doufám, že to tak vydrží celou sezónu.
   Broušení bruslí – zůstává ve stejné podobě jako minulou sezónu. Tudíž, kdo chce využít možnost oddílového broušení zdarma u p. Květa, nechť si dává brusle před hokejky po pondělním tréninku. Komu víc vyhovuje broušení od p. Beneše, tak brusle po středečním tréninku na hokejku a dvacku do kasičky.
   Lékařská prohlídka - již nějakou dobu platí, že všichni hráči naší kategorie dle platné legislativy musí mít do sezóny platné lékařské prohlídky od svého pediatra. Hráči, kteří ji nebudou mít, nebudou moci hrát oficielní zápasy. Tudíž musí být odevzdány do 20.9.2017.
   Členské příspěvky - i když je před parlamentními volbami a vládní strany začínají soutěžit, která svým potencionálním voličům rozdá víc peněz, či pošetří jejich náklady – na příspěvky v našem oddíle to bohužel vliv nemá. Nicméně buďme rádi, že se alespoň nezvyšují a zůstávají ve stejné podobě jako vloni. Tudíž jejich výše na sezónu  2017/2018 je 3.500,- Kč (v případě, že v oddílu hraje víc dětí z jedné rodiny, platí se jen za jedno). Celou částku příspěvku, případně zálohu v minimální výši 2.000,- Kč je nutné uhradit nejpozději do 15.10.2017 na účet SK Sršni Kutná Hora o.s., č.ú.: 2561577319/0800. Doplatek je pak třeba zaplatit do 30.11.2017. Při platbě uveďte do poznámky (informace pro příjemce) kategorii a příjmení hráče. Tato informace slouží k identifikaci platby, proto ji ve vlastním zájmu nezapomeňte uvést. A ještě jedno tradiční upozornění, že v případě neuhrazení členských příspěvků bude hráči pozastavena účast na trénincích a zápasech.
   Výstroj – vzhledem k tomu, že téměř všichni hráči již byli na ledě, předpokládám, že každý má kompletní výstroj. Pokud ovšem někdo není úplně spokojen s kvalitou té zapůjčené od oddílu a přitom se mu nechce kupovat novou, přináším nabídku jednoho z rodičů na prodej zánovní výstroje (pořízená před rokem, a tudíž v používání pouze jedinou sezónu) ve výborném stavu a za rozumnou cenu. Jedná se konkrétně o holeně, lokty, kalhoty, vestu a přilbu. Pokud máte někdo zájem třeba jen vyzkoušet, oslovte mě, věci mám v kabině.
   Pro dnešek a pro začátek je toho myslím až až, tak pokud jsem na něco zapomněl, omlouvám se a zeptejte se mě osobně.
 
 
 
TAKHLE NĚJAK TO BYLO
 
 
 
HLÁŠENÍ MÍSTNÍHO ROZHLASU - SOUSTŘEDĚNÍ
7.den – pátek
   Dnes po ránu jsem byl rozlámaný a záda bolela, jako kdyby se mi na nich vyřádila hodně namíchnutá domina s pořádným bičem. Inu poslední den pobytu je takový podivný. Říkáte si, že odjíždíme až zítra, takže je to vlastně úplně regulérní den, který vypadá, že se dá prožít jako všechny ty předchozí dny, zároveň už je ale něčím zvláštní. I konec naší cesty se vznášel nad posledním dnem jako barevný papírový drak, kterého není možné přehlédnout, pominout a v myšlenkách se mu vyhnout. Byl prostě tam.
   Část té cesty vedla adrenalinovými oblastmi závěrečných testů (hod medicinbalem, šestiskok, intervalový běh 3x100 m a vytrvalostní běh 600 m) a bylo zajímavé porovnávat výsledky z prvního dne. Je velmi potěšující, že většina účastníků se zlepšila a po vzoru stachanovců plán překročila. A protože každá zásada se má alespoň občas porušit, abychom se nestali jejími otroky a ukázali, že je ovládáme, tak tentokrát neuvedu jména nejlepších v závěrečném testu, ale těch, kteří se zlepšili v úplně všech disciplínách – Matěj, Adam, Dan a Michal. Je vidět, že čas jsme zde neprobendili a tréninky byly prošpikovány nejen mnoha sportovními hrami s nácvikem střelby, ale podpořil i fyzičku mladých sportovců.
   Olympiáda měla na programu taky závěrečnou disciplínu – „hokejový biatlon“. Ten přinesl krásný a dramatický souboj, který překonal i ta největší očekávání mé fantazie, přestože ta umí získat na rozpětí, až je z ní mohutnější objekt než sebevětší reklamní orel u dálnice. Ale jak to tedy dopadlo? Ve vyrovnaném souboji tělo na tělo vyhrála Florida před Montrealem a Torontem.
   Odpoledne pak proběhla volba kapitána a asistentů. Kapitánem pro letošní sezónu a nejvíc hlasů v tajné volbě získal Štěpán Jelínek. Asistenti jsou Matouš Bajer a Matouš Klouček. Hlasování ukázalo, že právě tito hráči získali svým vystupováním v kolektivu, nasazením v tréninku a výkony největší důvěru svých spoluhráčů. Všem tímto gratuluji a přeji úspěšnou a pohodovou sezónu. Po rozdělení čísel dresů (najdete v sekci soupisky) se šla část kluků koupat a pro ostatní pomalu začaly přípravy na večer, který byl věnován závěrečnému vyhlášení. Každý chtěl pochopitelně vyhrát, a přestože poctivou cestu k úspěchu podnikla většina účastníků, jak již to ve sportu bývá, aby byl jeden šťastný, musí být většina smutných. Ale to mi nechceme, a tak svou cenu získali nejen ti nejúspěšnější, ale úplně všichni. Konečné výsledky výkonnostních testů naleznete v tradiční sekci tohoto webu a Olympijské zde: 1.FLORIDA PANTHERS, 2.MONTREAL CANADIENS, 3.BOSTON BRUINS, 4.TORONTO MAPLE LEAFS, 5.PITTSBURG PENGUINS, 6.EDMONTON OILERS, 7.SAN JOSE SHARSK, 8.PHILADELPHIA FLYERS. Všechna nedorozumění vyplývající ze soutěživosti - a nebylo jich málo - se vyřešila s pochopením a nakonec jsme našli vždy společný úsměv. A to je to nejdůležitější.
   No a pak jsme jen počkali na tmu tmoucí, černou jako buvolí zadnice v prérijní noci bez hvězd a vyrazili na závěrečnou bojovku. Nikomu se moc nechtělo podstoupit test své odvahy a věk v tom nehrál vůbec roli. Snad kdybychom byli v Bronxu a otázku, zda opravdu musí jít, by nedávali mě, ale potetovanému frajerovi s býčí šíjí, nahoře se zužující v hlavu, asi by - pokud by to tedy ještě záleželo na nich – šli bez reptání. Ale tady? Vypouštěl jsem já, a tak jsem s každým novým odvážlivcem vyrážejícím na trať, musel znovu omílat přesvědčovací rituál, že když se zážitkům budou bránit, nic pak nezažijí. Nakonec se neubránili úplně všichni a vedeni navigací pudu sebezáchovy a baterek, dorazili v pořádku do cíle, ale bohatší o další nevšední zážitek, jak překonali vlastní strach.
   Teď už všichni spí na svých chatkách a zítra po ránu sbalíme věci, uklidíme a předáme své přechodné domovy. Nabere nás autobus směr domovina a já budu sedět uvnitř s tradičně smíšenými pocity. Klidně bych ještě pár dní setrval, protože kluci byli skvělí, ale zároveň cítím, že správný čas se naplnil a je logické vrátit se k lidem, po kterých se nám už stýská.
   Teď ale ještě letí mé DÍKY směrem k úplně všem účastníkům letošního soustředění. Bylo mi opravdu ctí a radostí trénovat vaše děti a organizovat pro ně hry. Samozřejmě, nepovedlo se úplně všechno, leccos bych dnes udělal jinak, ale i to je velmi pozitivní přínos akce, že díky ní vím, co příště zopakovat, co podpořit, co vylepšit a čemu se třeba vyhnout. Každopádně hlavní cíl letního soustředění – pokračovat v rozvoji hokejových a technických dovedností dětí a také posílit jejich schopnost vzájemně spolupracovat a vnímat spoluzodpovědnost za výsledek týmu - se podařilo naplnit. A tak letošní soustředění zůstane v mé mysli jako velmi příjemná vzpomínka. Tak příjemná, že každému můžu dát jen doporučení hraničící s varováním: „Až mne někdy potkáte, vězte, že otevřete-li přede mnou téma Soustředění 2017, může se taky klidně stát, že už se nedostanete ke slovu“.
   Nic by se ovšem neuskutečnilo bez obrovského množství práce, kterou zde odvedli i ostatní sršní trenéři, asistenti, vedoucí mužstev a zdravotnice. Úplně všichni se zapojili podle svých možností a udělali vše, co mohli pro úspěch akce a aby se zde vašim dětem líbilo a něco jim to dalo. Pevné jádro našeho trenérského kádru se za ty roky stabilizovalo nejen po stránce jednotného oblečení, ale hlavně po stránce lidské a přes přirozené rozdíly a odlišnosti jsme jedno tělo a jedna duše. Jsme parta lidí, která spolu mluví, která se spolu ráda směje a nekonečné diskuse na téma, že ten dobře bruslí a ten má zas tvrdé ruce, ale o to lepší hlavu a ten je přirozeným lídrem, ten naopak poctivý dříč, to jen potvrzují. Jsem přesvědčen, že tato pozitivní a přátelská atmosféra dává hodně i vašim dětem. A tak doufám, že si tu moje veřejné poděkování doprovázené hlubokou, přehlubokou úklonou, někdy přečtou a že je na oplátku aspoň trošku potěší.
   Mějte se všichni fajn, pěkný zbytek prázdnin a v neděli na tréninku a na letním soustředění zase až za rok … ahóóój!!!!
 
6.den – čtvrtek
   Po mírně odpočinkovém dni stráveném jen koordinačními testy, výletem, táborákem a hlavně pasováním už organismus kupodivu nepociťoval známky předávkování tréninkovým drilem z prvních dnů pobytu a byl fyzicky opět celkem v pohodě. Inu nezbývalo než dnešní den povýšit na to, čemu cyklisté ve svém žargonu říkají „královská etapa“. V kostce podané to znamená, že se ten den v rámci tréninků, vytrvalostních testů a olympiády vyčerpáte úplně nejvíc, jak umíte, protože vás čeká několik vrchařských prémií té nejvyšší kategorie a na chatku (pokud vás nepřivezou sanitkou) dorazíte jen díky vštípené vůli a protože se to prý sluší. A taková královská etapa byl dnešní den.
   Vytrvalostní výkonnostní testy (beep test, skoky přes švihadlo, step test) tradičně prověřily fyzickou kondici našich svěřenců, ale i morál, vůli a ochotu jít na doraz a ještě dál. Někteří a mezi ně rozhodně patří i tři celkově nejúspěšnější: Pavel, Tomáš, Matěj zvládli vytrvalostní protivenství zakaleni jako Ostrovského ocel. Část, jako například Štěpán, oba Matoušové, Honza, Adam a Jirka sice finální úseky doletěli už jen „na jeden motor“, jak říkají piloti boeingů, ale rozhodně se ctí a srdíčkem a pár jich muselo bohužel i předčasně nouzově přistát.
   A co se týče olympiády, tak jako vědci posouvají na hodinách lidstva ručičku stále blíže k dvanácté hodině, což symbolizuje blížící se zánik civilizace, tak já to mám podobně, leč v menším měřítku. Lidstvo je aktuálně tři minuty od zániku a já po odpolední, obzvláště mňamkózní disciplíně - vytrvalostní vyřazovací běh - minutu od linčování. Někteří účastníci soutěže totiž v sobě jen stěží potlačovali animální touhu mi zlámat končetiny, a tak alespoň v poněkud hlučném zoufalství pořádali pravidelné semináře na téma, „který bl.ec vymyslel tuhle disciplínu“. Tím mě ale pouze utužovali v přesvědčení, že jsem zvolil správně. V zájmu vyváženosti tohoto téměř veřejnoprávního zpravodajství dlužno dodat, že za odměnu jsme potom všichni vyrazili k přehradě a čas do večeře strávili koupáním a vodními hrátkami jako hrošík liberijský.
   Vzhledem k tomu, že jsem si po odpolední olympijské disciplíně připadal jako nepříliš vítaný host, ne-li rovnou cimrmanovský „sprostý podezřelý“, tak zahnán touto situací do kouta, jsem na večerní olympiádu zvolil jednoduchou, přesto zajímavou soutěž ve štafetovém skoku sounož do dálky. Vítězem a nejlepšími žabáky se stali medvědi z Bostonu. Před námi je nyní pouze zítřejší finálový biatlon a vzhledem k tomu, že situace v celkové tabulce je velmi vyrovnaná, očekávám dramatický závěr.
   Tak se těšte na zítra a dobrou noc.
 
5.den – středa
   Možná to znáte - slunečné ráno, děti brblají, protože se jim nechce z postelí, paparazzi vás vyfotí s výrazem místního hujera, venku se povaluje ranní rosa, že při rozcvičce vás očekává terén, který by se v dostihovém světě blíže označil jako „těžký“. Zkrátka odpočinková idyla.
   Ale abyste si nemysleli, to ještě neznamená, že se vůbec nic nedělo. Tréninky tedy nebyly, ale koordinační test (Illinoiský běh komplex, koordinační žebřík) jsme dopoledne zvládli a nejlépe si s jeho nástrahami popasovali – Matěj, Pavel, Štěpán a Matouš. Kamil, Kuba a Dominik, sice svými výkony na bednu ještě nedosáhli, ale za neustálé zlepšování s každým dalším pokusem, zaslouží taky pochvalu.
   No a po obědě jsme vyrazili do nedalekého městečka Červená Řečice na výlet. Už bylo na čase trochu orazit a hlavně nakoupit munici na večerní pasování. Na březích přilehlé přehrady posedávali rybáři a maskáčové oděvy bez výložek mohly indikovat místní domobranu připravenou rukou ráznou ztrestat nevítané cizáky. Nebyli jsme ovšem v Doněcku, ale v tradičním českém městečku a ne všechny musí být komplet zkažené obludárii kombinujícími socialistický realismus s podnikatelským barokem, někde to může vypadat i k světu.
   Po návratu byly na programu dvě olympijské disciplíny: tradiční „Nošení trenérů“ a novinka minulého soustředění – „Nošení týmu“. Dlouho to vypadalo, že dnešek bude obyčejným dnem, jichž je vždycky po ruce plno, ovšem když první disciplínu vyhráli medvědi z Bostonu, na které bych před začátkem nevsadil ani tu pověstnou zlámanou grešli, začal jsem něco výjimečného tušit. Po vyznačení dráhy pro druhou disciplínu již na mě ale někteří koukali jako na sněžného muže v Polabské nížině a neustále se snažili mé rozhodnutí zvrátit. „Prostě to tak bude, protože to chci“ jsem považoval za odpověď absolutní, která ukončí další disputace, na druhé straně také za odpověď zbabělou, která prozrazuje, že už jsem visel v provazech diskusního ringu a byl poněkolikáté ostudně počítán. Nicméně soutěž byla odstartována a já stejně jako před rokem v půli zjistil, že jsem nepustil stopky. Ještě teď mám před očima Tomášův pohled, který udržel jen silou vůle uzdu démonům značně citově zabarvujícím obsah jeho slov. Soutěž ale nakonec proběhla a historie se opakovala i v tom, že vítězem se stal poškozeny kapitán Montrealu Tomáš. Ovšem i přes tento úspěch jsem v jeho očích četl, totální vyčerpání a upozornění, že u příští podobné disciplíny by se i pro vraždu dala najít polehčující okolnost.
   Po deváté hodině jsme zapálili táborák a večerní oblohu ozářily několikametrové plameny. Fajn, zase trochu přeháním. Byl to normální oheň, ale i ten stačil na to, abychom si opekli vuřty a trochu si zazpívali u kytary.
   No a potom již přišla chvíle s velkým „CH“. Chvíle, na kterou se někteří těšili s radostí a vařením slušného matroše a jiným se u toho naopak vytvaroval na obličeji výraz krávy vyděšené prvním dojením – pasování nováčků. Ať již byly pocitů účastníků sebevíc rozdílně, všichni nováčci potvrdili dostatek sršní odvahy, hokejové odolnosti a zdárně prošli kordonem až k Michalovi, kde jejich povýšení bylo stvrzeno závěrečným razítkem. No a pak už jen koupačka, uklízečka, zlidšťovačka a uspávačka, abychom si tu teď s vlasy nagelovanými jako benátský gondoliér mohli vyprávět vše znovu a znovu a znovu… Nyní je půl jedné, v celém areálu už je klid a plní dojmů se chystáme ulehnout do postelí. Dobrou noc.
 
4.den – úterý
   Moc rychle to vše utíká a již jsme v polovině našeho soustředění. Ráno se nám z postelí už moc nechce, ale čas rozcvičky je pevně daný. Někteří už se nestíhají ani učesat, takže to na seřadišti vypadá občas opravdu zajímavě. Zkrátka je zřejmé, že všichni již únavou nejen večer rychle usínají, ale i ráno klidně spí. A to před námi dnes byly teprve silové testy (sed–leh, bench press, odrazy stranou), ke kterým v podstatě všichni přistoupili poctivě a předvedli své současné maximum. Podle výsledků jsou tedy nejsilnější mezi silnými Pavel, Tomáš a Štěpán. Je tedy možné, že ve výpočtu je, nebo bude někdy chyba, to nevím, znovu to počítat ale rozhodně nebudu. To vím. Ukazuje to tak moje kalkulačka, kterou navíc ještě ovládám já. Prostě kombinace, za kterou neručím, ale po případných upozorněních sjednám rád nápravu. Co ale taky vím a nezměním, že dnes mě potěšil zlepšeným výkonem Michal, Dan, Matouš a Vojta.
   Nicméně, pouze silou a kondicí cesta k vítězství nevede, a proto na programu dalšího tréninku byla střelba s pukem a souboje 1-1 - zkrátka různé small area games (hry na malém prostoru), jak píší Amíci, i když se mylně může zdát, že po loňském Světovém poháru se od nich nemáme co učit.
   Po této vydatné porcí tréninků jsme si pochutnali na kuřecím řízku s bramborem a poté každý po svém využil chvíle volna. Někdo odpočíval, jiný mastil karty, pár dobrodruhů hrálo schovku v kukuřici a někteří celou dobu strávili nohejbalem.
   Jinak olympiáda pokračovala týmovým obratnostním během. Vzhledem k tomu, že si mezi kapitány připadám trochu jako legendární jakešovský "kůl v plotě", vyvěsil jsem bílou vlajku příměří a zvolil jednu z nejoblíbenějších her minulého soustředění. Letos se tedy nejlépe s nástrahami dráhy popasovali panteři z Floridy. Večer jsme si v duchu dnešních silových testů zasoutěžili ve shazování z kladiny, což nebyla nejlepší cesta do bezpečí, ale paradoxně právě poukázka na koňskou dávku adrenalinu zdarma. Své by o tom mohl vyprávět kapitán San Jose Libor, který dostal od bostonského medvěda Pavla zásah jak Thórovým kladivem. Ve finále pak byli ale nejlepší a takticky nejvyzrálejší bojovníci olejáři z Edmontonu.
   Jak vidíte, tak dnešní den byl skutečně náročný a vzhledem k tomu že někteří jsou už energií nabití asi jako týden leklý paúhoř elektrický, tak zítřejší odpočinkový den přijde všem jistě vhod. No a Vám pro dnešek čus bus trambus.
 
3.den – pondělí
   Třetí den, a tak ranní rituály již máme plně zažité a nedělají nám velké problémy. Většina chatek již využívá noc k odpočinku a opravdu spí až do příchodu trenéra při buzení. Ovšem dle letitých zvyklostí taky navštívila mé hlasivky jakási únava, takže kolegové byli ušetřeni mých uštěpačných poznámek (vy jako čtenáři to nemáte až tak jednoduché) a svěřenci svižného barytonu, který je motivoval k většímu úsilí při rozcvičce.
   Po snídani proběhlo tradiční bodování chatek, kdy k mému překvapení zatím všichni drží laťku poměrně vysoko. A především u kategorie dorost to není jev zcela běžný, i když ten hrozný smrad, který se šíří pravidelně jejich chatkami po vydatné noci, nejen že leptá stěny, ale jde dokonce nahmatat.
   Dopolední výkonnostní testy byly zaměřené na rychlost (běh 10 m, běh 100 m, Illinoiský běh, tapping rukou) a nejlepší rychlonožky (Honza, Pavel, Matěj, Matouš) byly odměnění tradiční fidorkovou medailí. Mezi ty, kteří se sice nedostali na bednu, ale zaslouží pochvalu za zlepšení a snahu, patří Dan, Petr, Tomáš a Adam.
   Po dobrém obědě se slušelo chvíli odpočívat, protože na olympijském programu byla oblíbená blbárna, tudíž obíhání medicinbalů a nerovný souboj s vestibulárním aparátem. Bylo vidět, že informace kapitány řádně vyladila a například Libor spolkl prvoplánový vulgarismus a zeptal se, jestli to myslím vážně. Po odpovědi, která se omezila na věcné ano, pak přidal i nevyžádaný názor na míru mé inteligence. Nicméně i tak se soutěžilo a vítězem se stali medvědi z Bostonu. Ve finále svedli dramatický, vyrovnaný souboj s borci se San Jose, a přestože po doběhnutí vypadali jak motající se hromádka neštěstí, vysloužili si svorně potlesk na otevřené scéně. Vzhledem k tomu, že jsem i u dalších účastníků zaregistroval, že by se klidně upsali ďáblu pro mé odchycení a následné přivázání ocelovým lanem ke stromu, zvolil jsem jako podvečerní disciplínu – skok do výšky. Soutěž nenáročná, přesto plná strhujících výkonů, emocí a fandění. Ve velmi vyrovnaném souboji se nakonec nejlepšími skokani stali borci z Montrealu. Rád bych ještě vyzdvihnul výkony všech kluků naší kategorie a například takový Matouš B., skočil výšku, kterou nepřekonal ani jeden mladší žák a polovina staršáků.
   Jinak odpolední trénink jsme věnovali agility, silovým cvikům, kdy nejlepší činkou byl spoluhráč. Zdá se, že sršní těla již dokázala zcela přepnout na tréninkový režim, zvláště když zjistila, že protesty stejně ničemu nepomůžou. Celý trénink jsme pak uzavřeli fotbálkem a nohecem. Před vyhlášením jsme si ještě zahráli tradiční poznávačku s poetickým názvem „Komu patří tato mikina, rukavice, láhev?“, jejíž dnešním vítězem se stal Pavel a Štěpán, kteří si s úsměvem vychutnali svou odměnu v podobě silového trojboje.
   Jak říkávali Monty Pythoni: „A teď něco úplně jiného!“ Chtěl jsem ještě zcela mimo téma dodat, že i když jsou někteří jedinci již od hlavy k patě plní různých modřin, podlitin, škrábanců a jiných známek zranění a klidně bych mohl být za své trenérské metody hnán k soudu za násilí na svěřené osobě, vážnější problém či nemoc se nám zatím vyhýbá, a tak pokračujeme v plném počtu a s úsměvem dál. Teď už mne ovšem omluvte, razím pochytat trochu optimismu mezi kolegy, bude ho potřeba. Zítra nás totiž čeká síla. Dobrou noc…
P.S. a ještě samozřejmě fotky z dnešního dne http://oldaf.rajce.idnes.cz/Soustredeni_Kocanda_den_3./
 
2.den – neděle
   Jak si tak levačkou mnu bradu a přemýšlím, co bych Vám o dnešku napsal, došlo mi, že jsem se ráno neoholil. Přeci jen jsem na soustředění, takže moje vousy poškrábou maximálně tak zkoumavý pohled mých svěřenců. Vzpomněl jsem si ale na to, co kdysi řekl nebo napsal, tuším, Hemingway: „O muži se nedá říct, že je nebo není krásný, ale jen to, zda je nebo není oholen“. Já tedy dnes oholen nebyl a tuším, že zítra to bude obdobně, ale rád bych tuto větu parafrázoval, že mě taky až tolik nezajímá, kdo je v jednotlivých testech a soutěžích nejlepší, ale kdo ze sebe vydal maximum, či se nejvíce zlepšil. A proto bude vždy to dvojí vyhodnocení.
   Dost bylo melodramatického úvodu, teď už konečně k dnešku. Budíček byl v 7.30 hod., a protože byli kluci ještě odpočatí z domova, tak vyskočili z pelechů hned a bez velkého přemlouvání, aby absolvovali tradiční ranní kolečko - rozcvička, snídaně, úklid a bodování chatek. Na dopoledním programu byla série testů na obratnost (pohyblivost v ramenních a kyčelních kloubech, překážkový běh, dynamická pohyblivost trupu a Flamingo test), kdy nejlepší hadimrškové byli Štěpán, Pavel, Matouš a mezi těmi, co se na bednu sice nedostali, ale rozhodně potěšili svou snahou, byl Tomáš, Matouš, Adam a Matěj.
   Co se týká samotných tréninků, které jsou povětšinou herní, částečně zaměřené na dovednosti s hokejkou a soutěžně na pohybové dovednosti, najela většina kluků od prvního dne na plný tréninkový režim a nutno dodat, se zaujetím a naplno. Takže zatím velká spokojenost a pochvala.
   K obědu jsme měli vepřové na paprice s knedlíkem, které bylo přijato s velmi kladnou odezvou, a poté byl klasicky polední klid, při kterém si děti můžou dojít i pro sladkou tečku do místního kiosku.
   V naší olympiádě, kde jsou disciplíny pečlivě sestaveny, aby nezáleželo vždy na síle, výšce, fyzické zdatnosti ani věku účastníka a každý tak mohl být pro svůj tým platný a dopomoci mu svým výkonem k vytoužené výhře, byly dnes na programu dva běhy. Stačilo tedy obléknout neposedné tenisky, tričko a trenýrky. Polední klid ovšem přinesl neklid v řadách kapitánů, protože se dozvěděli, že skupinového běhu se aktivně účastní se svými družstvy a jejich výkon se bude muset pohybovat na hraně sebeobětování. Snaha zvrátit mé rozhodnutí kalými i nekalými praktikami ale u mě vyvolala pouze poněkud nucený úsměvem s pohledem co nejpevnějším, aby bylo patrné, že moje stanovisko nepřipouští žádnou skulinku kompromisu. Běh to byl skutečně velmi náročný, že pan Dante by si mohl klidně připsat jeden druh pekla navíc. Mimo fyzických dispozic ale záleželo i na správně zvolené strategii a týmové spolupráci, protože v cíly se měřily a sčítaly časy pouze prvního, třetího, pátého a posledního z celého týmu. To vše dnes nejlépe zvládli hráči Pittsburghu. Podvečerní vodní štafeta byla o poznání lehčí a zábavnější. Kapitáni plnili ústa svých svěřenců vodou, s kterou pak běhali do cíle, kde plnili připravenou sklenici. Někteří byli samozřejmě mokří jako doktor Mráček těsně po ponoru k hrníčkům s dušičkami ve sklepě Jeho Eminence Wassermana a museli se potom vyždímat a převléknout. Soutěž se přesto setkala s velmi kladnou odezvou, což byl docela opojný pocit a nedařilo se mi sám sebe přesvědčit, že by se slušelo vyzbrojit se spíše františkánskou než poirotovskou skromností. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vodní disciplínu, tak podle přírodních předpokladů vyhráli žraloci ze San Jose.
   Jinak odpoledne po tréninku jsme vyrazili k nedaleké přehradě Trnávka, protože počasí bylo příjemně letní a zaneslo stopy pohody i mezi naše svěřence. Voda byla čistá a příjemně teplá, a tak někteří jedinci neodolali a během chvíle se již koupali. Cestou zpět nám děti permanentně narušovali nervovou soustavu množinou drobných pitomostí, jež čas od času oživili náloží semtexu v podobě kopřivové bitvy, přesto se jednalo o velmi příjemný zážitek.
   Krátce před večerkou jsme zapnuli wifinu a okamžitě se rozfoukala mohutná komunikační vichřice: maily, SMS zprávy, webové články, facebook, skype, prostě koncentrát pošetilostí jednadvacátého století. Nyní již ale děti spí a my trenéři sedíme na štábáku s pořádně hypertrofovaným smyslem pro humor. Někdy nám stačí vážně velmi málo, abychom se začali smát. Tráva ani alkohol v tom ale není, spíš bych hledal naše předky kdesi u kmene Hurónů a především v dobré partě.
   Takže ode mě pro dnešek vše, teď jenom článek vložím a dobrou noc. Tedy pro mě ještě ne…
 
1.den - sobota
   Dobrý den. Vítám Vás a zdravím z hokejového soustředění „Kocanda 2017“, které opět doprovodím svými košatými slovními vstupy (to je zajímavé, jak lze taky opsat skutečnost, že jsem prostě ukecaný). Specielně pak vítám i našeho bystrého fotoreportéra Oldu, alias „Bulvární kachna“ (autor všech přiložených fotek a videí), který si každé ráno přivstane, aby si jako první přečetl, co jsem předchozí večer sepsal. Smíříte-li se tedy se skutečností, že dění budete vnímat pouze mým subjektivním pohledem a rozhlížet se jen okem objektivu Oldova fotoaparátu (jak již z jeho názvu plyne - realitu znázorňuje objektivně), a že jen právě já budu určovat, co je hodno zveřejnění a co zůstane raději za branou našeho kolektivu, jste srdečně zváni. Nebude vás to stát ani korunu, jen trochu času při čtení webových reportáží. A pustíte-li k tomu ještě z řetězu vaši úžasnou fantazii, můžete s námi ve finále prožít celý týden a třeba i zajímavější a vtipnější než ve skutečnosti bude.
   Dnes jsme tedy opět (nechce se mi ani počítat po kolikáté už, ale bude to hrozné číslo) vyrvali děti z náručí maminek (docela adrenalinový zážitek) a prázdninové pohody, abychom s nimi odjeli na soustředění. Cesta probíhala standardně a obligátní věta“ „Už tam budeme?“ ji doprovázela už po deseti minutách cesty v pravidelných intervalech až do konce. Časem byla ještě pro zlepšení atmosféry v buse nárazově doplňována větami: „Chce se mi čůrat“, nebo optimistickou: „Je mi špatně“….. Ale organismus jak známo v konfrontaci s dramatickou skutečností rychle otupí a především já hodně přeháním, takže jsme cestu v pohodě prokecali prázdninovými story.
   Po příjezdu do areálu, který se na příštích sedm dní stal našim přechodným domovem, následoval tradiční program – vynošení věcí z autobusu, uskladnění sportovního nářadí, vybalení, povlečení postelí …. Zkrátka, když máte v kategorii šestnáct kousků, tak si najednou připadáte jako ten nejubožejší portýr a pokojská (podotýkám - s velmi malým úspěchem), až jste z toho poněkud neklidný jako starý Brůna z Majora Zemana. Nicméně vše jsme i přes drobné zádrhele zvládli a stali se z nás tak legálně na sedm dní Želivané. A teď už budou jen samá pozitiva a sociální jistoty.
   Takovou jistotou prvního dne je i draft hráčů do týmů pro naši sportovní olympiádu. Vzhledem k tomu, že hokejisté z NHL si na olympiádě v Pchjongčchangu zřejmě nezahrají, využili alespoň naší nabídku se v rámci suché přípravy zúčastnit „Olympiády Kocanda 2017“. Vyslali tak do dějiště své největší hvězdy a managery, kteří při draftu nešetřili svá dolarová konta a nakoupili pro své týmy tyto hráče: (uvádím zástupce pouze naší kategorie) SAN JOSE SHARKS (Libor Sewn Wheel) – Mimra, Sadílek, BOSTON BRUINS (Paul Endy) – Hykš, Žák, TORONTO MAPLE LEAFS (Michael Walk) – Tvrdík, Rejnek, PITTSBURGH PENGUINS (Thomas Smoothie) – Bajer, Zvěřina, EDMONTON OILERS (Peter Polish) – Jelínek Š., Jelínek J.,Krištof, MONTREAL CANADIENS (Thomas Big Brich) – Klouček, Sadílek, PHILADELPHIA FLYERS (Spring Celebrate) - Koubský, FLORIDA PANTHERS (Michael Charvy Goat) – Břinčil, Hladík. No, a aby byl výčet kompletní, tak marketingovým ředitelem celé akce je Martin Janata, antidopingovou kontrolu a lékařskou pomoc má na starost Monika Bajerová, šéfem tiskového střediska a píár managerem je Olda Fišar a hlavním organizátorem a předsedou jury jsem já. Tuhle roli po mnohaleté zkušenosti považuji za srovnatelně atraktivní s drezérem nenažraných tygrů bengálských poté, co jim ošetřovatel sebral odpolední svačinu, což ty pruhované kočičky pěkně vytočilo. Jak to tedy letos dopadne je zatím velmi nejasné. Mám takovou teorii, že vše záleží hlavně na aktuální kompilaci hvězd a rozestavení mayských pyramid vzhledem k toku Vádí Rúm. Příští dny tedy provedou výzkum, zda je tato teorie pravdivá.
   Úvodní a tradičně zahajující disciplínu v přetahování lanem vyhrál tým Pittsburgh Penguins, který má svoji domovinu sice v hale The Igloo, přesto po Žižkově vzoru na množství soupeřů nehleděl a všechny přetáhl. Podvečerní „Orientační slepou bábu“, která spočívala v tom, že kapitáni hlasem navigovali své spoutané svěřence se zavázanýma očima, aby co nejrychleji našli medicinbaly a donesli jim je, vyhráli hráči Toronta, čímž potvrdili motto Paula de Coubertin Síry: „Není dobrého a špatného týmu. Jsou jen dobří a špatní kapitáni“!
   Ještě rychle zmíním, že odpolední trénink byl zaměřen především na rozpohybování našich svěřenců a jeho součástí byla baterie testů (hod medicinbalem, šestiskok, intervalový běh 3x100 m a vytrvalostní běh 600 m) pod názvem vstupní test. Podrobné výsledky, tedy pokud budu stíhat, naleznete vždy v sekci „Výkonnostní testy“ tohoto webu, ale vzhledem k předvedeným výkonům považuji za slušné zde konkrétně zmínit čtyři nejúspěšnější – Pavel, Štěpán, Matouš B., Honza a tři řekl bych s nejvyšší uměleckou známkou za snahu, nasazení a poctivost provedení – Tomáš, Jirka, Matouš K.
   No, a protože po vyčerpávajícím, hektickém, ale krásném (oproti předpovědí jsme vůbec nezmokli a dokonce se chvílemi i vyhřívali na sluníčku) prvním dni mi zbyla jen chvilka na to, abych bez času na opravy a cizelování o něm něco napsal, přijměte prosím tyto lehce nesouvislé věty z jedné vody načisto s dostatkem shovívavosti. Tímto se loučím a přeji dobrou noc i dobrý den.
 
 
 
HERNÍ PRINCIPY
 
   V médiích vládne klasická okurková sezóna. V politice jsou jako tradičně touto dobou nejoblíbenější odrůdou hadovky, ale například při nedávných velkých střetech extrémně levicových demonstrantů s policií v Hamburgu byly populárnější nakládačky. To na českých záhoncích okolo Nymburka se spíš dařilo salátovkám, které se ovšem prohnuly do smajlíkovského úsměvu, když se policisté rozhodli nepovolenou technoparty pouze monitorovat s tím, že jejich výzvu k rozchodu, nemuseli přes hlasitou hudbu účastnící slyšet. Zřejmě čekali, dokud se nesežene někdo s dostatečně silným hlasem. No, a pokud si náhodou pustíte televizi, zjistíte, že se to v nich hemží pouze reprízami letitých seriálů. Tudíž i já propadl této mánii a připravil pro vás několik zásad a rad, jak by měl (tedy podle mě) vypadat hokej, který se budu snažit hrát s vašimi dětmi. Předpokládám, že se svými potomky se doma o hokeji bavíte a udělujete jim rady, takže by bylo dobré, abychom jim říkali alespoň trochu to samé. Předesílám, že neuznávám svazování malých dětí nějakými složitými taktickými pokyny. Jejich hra je úplně jiný sport než seniorský hokej, přesto jsou určité zásady, já jim již roky říkám „Herní principy“, které by se měly dětem již nyní vštěpovat.
   Takže se příjemně usaďte, zamíchejte kávičku a proklikejte úvodní díly. S každým dalším dnem pak budeme pokračovat dál, tedy pokud návštěvnost webu prokáže smysluplnost tohoto počinu.
 
Hrát s maximálním nasazením. Často svým vlastním dětem říkám: „Dělej to naplno, nebo to nedělej vůbec“. A myslím, že to platí nejen pro hokej, ale každou lidskou činnost. Dělat něco jen tak na půl plynu, či na oko, aby se jako neřeklo a svou energii napínat především snaze to někde odrbat, mi připadá marnotratná ztráta času a je tudíž smysluplnější poohlédnout se raději po něčem jiném, co by nás skutečně bavilo. Pravdou samozřejmě je, že zde má obrovský vliv schopnost trenéra děti zaujmout a nadchnout pro danou činnost. To je ovšem alchymie, kterou lze obtížně naučit a která se nevyčte z knížek. Je to o osobitosti, citu a hlubokém pochopení podstaty dětského sportování a samozřejmě i respektování, že někdo zahoří dřív, jiný později a někdo vůbec. Ale zpět k danému bodu, i když k tomu už není víc co dodat. Snad jen, že i když, nebo právě proto, že hrajeme především pro zábavu a že nás to baví, tak bychom měli hrát a trénovat naplno. A kdo to takhle nevnímá a necítí, nemusí dál už ani číst. Je to zbytečné.
Být neustále v pohybu, což platí pro všechny hráče ve hře. Tudíž obránce i útočníky a v našem případě především hráče s pukem i bez puku. Hráči bez puku se aktivním pohybem do volných míst nabízejí na nahrávku. V pohybu (jízdě) je totiž hráč hůř bránitelný, rychleji vystartuje k volnému puku, no prostě hraje. Ale pozor: „Pro hráče s pukem po nahrávce akce nikdy nekončí!!!“ Metodici této situaci dali název „přihraj a jeď“. V moderním hokeji se již nevyskytují zóny, kde o nic nejde, a proto je potřeba v každém prostoru kluziště pracovat s absolutním důrazem a nasazením. Tudíž i zde platí budovatelské: „Kdo chvíli stál, už stojí opodál“.
Krátká, ale intenzivní střídání. To úzce souvisí s předešlým bodem, takže jen ve stručnosti. Dvě a více minut na ledě během jednoho střídání nejsou důkazem famózní fyzické zdatnosti, ale postávání, nebruslení, vyčkávání, často spojené s vychytralostí (neplést s chytrostí) a sobectvím.
Neodpalovat puky jen tak nazdařbůh a bezmyšlenkovitě. Jsem odpůrcem trenérského pokynu „vyhoď to“ a hry na jistotu podle hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Jedinou výjimkou je snad závar před vlastní brankou, kdy útočníci soupeře doráží jako vosy a je potřeba puk rychle odklidit do bezpečí. Nicméně i zde platí pravidlo, že středem dopředu, ven ze třetiny není ten ideální směr. Střed hřiště bývá přehuštěn, případně puk zachytí obránci soupeře a máme ho okamžitě zpátky tam, kde ho rozhodně nepotřebujeme. A tak je výhodnější raději šikmo z pásma, do strany k mantinelu nebo i klidně do rohu za bránu. To jsou směry, kam puk na 90% bezpečně uklidíme, máme ho od brány pryč a můžeme se srovnat a rychle řešit problém. Jinak by ale mělo být snahou především hrát a tvořit hru, což znamená dostat puk plně pod kontrolu a založit další akci nahrávkou, nebo sám vyvézt puk a zakončit. Chci proto po hráčích, aby neplácali do puku jen tak, aniž by věděli, kam ho směřují. Každá přihrávka by totiž měla mít svůj cíl. A i když se to mnohokrát nepovede, musí se to zkoušet dál a dál. Pro mě jako trenéra je skutečně lepší snaha udělat něco navíc (kličku, přihrávku apod.), i když potom třeba dostaneme gól, než alibistické odpálení puku. Kdy jindy si to totiž mají děti vyzkoušet než v mládežnických kategoriích, kde přeci o nic nejde!
K puku jezdí ten, kdo je k němu nejblíž. Jednoduché a srozumitelné pravidlo pro aktivní hru se zapojením všech hráčů. Ať je puk kdekoliv, startuje k němu ten, kdo je mu nejblíž a ostatní si najíždí do volných prostorů na nahrávku, nebo před branku na zakončení. Pokud tohle kluci dostanou alespoň trochu během této sezóny pod kůži – budu opravdu spokojen.
Len kamarát ti prihrávku vráti . Zpívala kdysi slovenská skupina Elán, jenže ono to není jen tak. Věčné téma a problém i starších kategorií, že nahrávka musí směřovat na čepel hokejky spoluhráče a nikoliv směrem k hráči, a tudíž pod nohy. Dalším problémem pak je její provedení. Nejsprávnější je prudce tahem po ledě! Ovšem často jsme svědky „motýlů“ a plácnutí, která se ke spoluhráči sotva doplazí. Hlavní problém je v podcenění této dovednosti v tréninku, kde mnozí při cvičeních tento základní prvek hry podceňují a flákají!!! Ještě vyšší level pak je správné načasování nahrávky vzhledem k rychlosti, vzdálenosti a směru pohybu spoluhráče, jehož zvládnutí je ale otázkou dlouhodobého a pravidelného tréninku. Je to rutina, kterou prostě musí kluci dostat do krve drilem.
Mít hlavu nahoře a myslet u hry. Hokej není hrou stereotypů a pořádného hokejistu dělá především hokejové myšlení, intuice a přehled o hře. Mlátit do puku či do protihráče dokáže kde kdo, dobře bruslit se většina naučí a pořádnou kličku si kluci taky časem osvojí. Ale přemýšlení u hry je vzácné. Naučit se číst hru, předvídat situace, být vždy myšlenkou krok před samotným provedením akce je mnohem těžší. Proto jsou a budou velkou součástí našich tréninků herní cvičení a nejrůznější hry na malém prostoru. A u dovednostních cvičení, i když půjde jen o bruslení, vždy se snahou provádět vše s hlavou nahoře a pohledem do okolí, nikoliv do ledu. Není to nic lehkého na zvládnutí, ale většinou platí, že nejkrásnější hokej hrají ti nejchytřejší hráči. Herně nejchytřejší.
Kdo se bojí, nesmí do lesa. V tomto případě mezi mantinely. Hráč, který záměrně najíždí velké oblouky, aby nebyl u mantinelu jako první, při souboji o puk s respektem a z uctivé dálky přihlíží, nebo jen alibisticky dlouhou hokejkou píchá soupeři pod nohy, nemá v moderním hokeji velké uplatnění. Hokej je zkrátka kontaktní sport a osobní souboje k němu zcela patří. Snažím se proto kluky vést tak, aby se nebáli střetů s protihráči a nevyhýbali se jim. Aby byli odvážní, chodili do soubojů zpevnění a věřili ve své schopnosti a dovednosti. Vždy ovšem férově, v rámci pravidel a s cílem vybojovat puk, nikoliv zranit soupeře, či mu způsobit bolest. Veďte prosím i vy své potomky k tomu, aby se nebáli soubojů, přesto měli za každých okolností respekt ke zdraví soupeře a nejednali zákeřně a brutálně.
Není ranky, není branky. Cílem týmu resp. hráčů v ledním hokeji je vsítit branku, což lze pouze tehdy, když je kotouč, obvykle po kombinaci více hráčů, či individuální akci, dopraven za záda brankaře soupeře. Klíčovým okamžik každého útoku pak je zakončení se střelou na bránu. Hráč by si měl být vědom, že když už se do střelecké pozice dostal, měl by se na zakončení plně koncentrovat a dát do střely veškerou energii, dovednosti a zkušenosti. Střela má být cílená a hráč se musí snažit mířit do volného prostoru branky. Ale pozor, střelou to nekončí!!! Je totiž důležité po ní udržet smět pohybu, obvykle k bráně. Hráč nesmí zabrzdit a jen z povzdálí sledovat, jak to dopadne, neměl by se ani nechat vynést pohybem (obvykle na jedné brusli) mimo hru a rozhodně nemůže udělat elegantní oblouček do opačného rohu, než se odrazil puk. Jednoduše řečeno, po střele musí hráč pokračovat v jízdě vždy ve směru puku. Ovšem realita bývá mnohokrát opačná a prvopočátek tohoto neduhu se přenáší do hry ze špatného přístupu k tréninku. Neustále klukům zdůrazňuji, že když už se k té bráně probijí (projedou dlouhé cvičení), ať se maximálně soustředí na zakončení. Ať dají střele sílu, směr a následují ji na případnou pohotovou dorážku, protože to je teprve to poslední, co musí udělat, než si půjdou odpočinout. Je to zásadní a rozhodující moment, ale všimněte si sami, až budeme na ledě, kolik hráčů po jízdě přes půlku hřiště, či náročném slalomu do puku u brány jen tak plácne ... a nic.
Bez mluvení není živo. Nikde, ani v hospodě ani na ledě. Vím, že zde jsou na vině tak trochu digitální technologie, dnes většinou nedílná součást našeho života, které odnaučují dětí si jen tak povídat. Hráči spolu ale musí při hře komunikovat. Ne vždy má totiž hráč s pukem dostatečný přehled o hře a hlasité vybídnutí k přihrávce, rychlá instrukce o situaci, či informace o napadajícím protihráči má své opodstatnění a často je k nezaplacení. Komunikace vyřeší mnohé. Hráči o sobě vědí, poznáte z ní zaujetí, snahu nabízet se a chuť hrát. Ze zkušenosti tvrdím, čím lepší komunikace a víc pokřiků, tím větší a lepší pohyb všech hráčů po ledě. Tahle přímá úměra platí bezezbytku.
Hráč, který leží, nehraje. Tady není moc co dodat, snad jen, že když se již hráč dostane na led, rychlost se kterou vstane a opět se zapojí do hry, je velice zásadní. Teatrální válení je doménou jiných sportů.
Hokej není schovka. Jak již bylo nejednou řečeno, hráč by se měl po celou dobu střídání zapojovat do hry, a to tak, že pokud není v útočné fázi u puku, měl by se nabízet na nahrávku či zakončení, aby mezi pukem a čepelí jeho hole byla neustále jakási ulička, respektive volný pruh ledu. To lze opět docílit jen neustálým pohybem, změnou směru, uvolňováním a vhodnou volbou místa. Platný hráč se prostě neschovává za soupeře a nestojí v jejich stínu, ač to tam samozřejmě bývá nejpohodovější, ale snaží se svou aktivitou jít puku tzv. naproti. A přestože je toto hráčům neustále zdůrazňováno a v tréninku věnován dostatek pozornosti, provedení stále občas vázne.
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Že vedení v zápase ještě neznamená vítězství už většina hráčů, jak v tom dobrém tak i zlém, jistě poznala. Že máme hrát naplno až do poslední vteřiny, kluci již mnohokrát slyšeli a že se vyplatí bojovat a nevzdávat to i za nepříznivého stavu již také zažili. Teď se tím jen řídit a co je myslím nejdůležitější, přenést si to i do běžného života.
„R“ jako rozhodčí, ale i respekt. I když je rozhodčí jakýkoliv, je to stále rozhodčí a hráči s ním nemají co diskutovat, natož pak vulgárně. Je lepší se soustředit na svůj výkon a hru, která končí vždy až teprve jeho hvizdem, nežli na udivená gesta a podrážděné reakce. Nemá ani smysl se na ně vymlouvat, zápasy totiž vyhrávají góly a ne rozhodčí, i když jej mohou samozřejmě značně ovlivnit.
Disciplína a kázeň. Myslím, že na toto téma již toho bylo řečeno až až, takže jen zopakuji. Pokud má být naše činnost smysluplná a přínosná, musí na tréninku i během zápasu panovat určitý řád a disciplína, kterému se musíme všichni podřídit.
Hokejka na ledě. Tak to asi není třeba nějak složitě vysvětlovat, nicméně si všimněte během tréninku, kolik hráčů drží hůl jak Jánošík valašku, nebo špičkou čepele dolů a už vůbec nemluvím o tom, kde všude čepel při bruslařském tréninku poletuje. A přitom v základním držení má být hůl u ledu a před tělem. I při výhradně bruslařských cvičeních a zejména na malém prostoru si pak čepelí jakoby ukazujeme cestu. Při jízdě vpřed pak držíme hůl ve dvou rukách a při jízdě vzad v jedné, ovšem pozor – pevně. Pro někoho drobnosti, a tak k nim i přistupuje, a to i přesto, že je již mnohokrát slyšel. A opět nezbývá než trpělivost a dokola opakovat a opravovat.
Místo v sestavě nemá nikdo předen jisté.  Tak to je hodně kontroverzní téma, tak hup na něj. Nechci nikomu dávat návod na pravdu, pouze se pokusím věcně vysvětlit svoje vnímání a vidění dané problematiky. Na základě mých zkušeností jsem zastáncem takového postupu, že na úplném začátku zápasové kariéry (1. 2.třída) by měly hrát všechny děti víceméně stejnoměrně, ale postupně (už 3. 4.třída a výše) by nominace na utkání měla být víc a více motivační záležitostí a v určitých situacích tak nemusí vždy za každou cenu hrát všechny děti stejný počet utkání. Raději ještě upozorním, že není mojí prioritou honit vítězství (věřte, že jsem jich v minulosti zažil opravdu hodně) v naší kategorii za každou cenu. Myšleno hrát se staršími hráči, tzv. „černochy“, nebo točit jen pár nejšikovnějších hráčů a kluka, který chodí poctivě na tréninky, snaží se a maká nechat sedět jen proto, že mu to zatím tolik nejde. To mi přijde nefér! Mojí prvotní snahou je a bude, aby hráli pokud možno všichni a v zápasech proti výkonnostně odpovídajícím soupeřům, tudíž v zápasech, které jim umožní výkonnostně růst. Nicméně pokud budu mít hráče, který chodí na tréninky minimálně, trénuje absolutně bez zájmu o cokoliv, nebo jen s jedinou snahou - dělat bordel, či se v zápase plouží po ledě a jen počítá světla pod střechou, kdy nikdy nikomu v ničem nepomůže a neudělá jediný rychlejší krok ani dopředu ani dozadu, tak nemám problém takového hráče nenominovat, nebo mu zápasového času tolik nedat. Vím, že to úplně neodpovídá svazové metodice, ale pokud bych měl podle ní nechat hrát někoho, komu se evidentně nechce na úkor těch, co chtějí…, tak mi to přijde taky nefér a k tomu i nevýchovné. Být totiž takto absolutně spravedlivý, znamená stávat se současně nespravedlivý k těm, jejichž přístup je diametrálně odlišný! Jin a jang - jednota protikladů, aneb všechno je relativní.
Všichni hráči útočí, všichni brání. Nepovažuji v této kategorii za správné dělení hráčů na obránce a útočníky se striktně danými úkoly, protože bránit a útočit přece mají všichni a přečíslovat svojí aktivitou je také žádoucí. Jde tak spíše o jakési výchozí pozice, z nichž hra vychází a do kterých se navrací. Rozhodně to ovšem neznamená, že hráči označení jako obránci mají stát při našem útoku na půlce a jen čekat, až zase začnou bránit a obráceně útočníci po ztrátě puku zůstávat ještě chvíli u soupeřovy branky v domnění, že jim asi protihráč sám puk vrátí a poté se volným tempem vracet do středního pásma, kde budou čekat na dlouhou přihrávku. Tento jev je dán právě přidělením rolí, které děti, ale i mnozí trenéři chápou jako omezení, co se má a nemá dělat. Nejčastější pokyn, který proto ode mě hráči v kabině a na střídačce uslyší je, že při ztrátě puku musíme mít na ledě okamžitě pět bránících hráčů a při jeho zisku zase pět útočících. V této kategorii jsou děti podle mých zkušeností již schopné spolupráce s využitím improvizace, spojené s výměnou rolí vycházející ze hry, tedy že obránce se dostane do předních pozic, chvíli tam hraje a útočník jej z vlastní iniciativy zastoupí poziční hrou více zezadu. Postupně budu na hráče samozřejmě navršovat složitější požadavky, ale až s kvalitnějšími dovednostmi a zlepšenou orientací v prostoru. A především až ve stádiu vývoje, kdy jsou již schopni plně chápat smysl a význam týmové spolupráce. To bývá někdy v žákovském věku a tudíž až teprve tam se začneme více přibližovat složitější struktuře hry - vzájemná výměna míst a rotace více hráčů, uvolňování prostoru pro druhého, vzájemné zajišťování či přebírání hráčů při bránění. Na tyto prvky cílené taktické spolupráce dvojic či trojic, ale zatím nebudu klást zvláštní důraz, či připravovat na ně speciální cvičení.
Hokej je hrou týmovou a o tom asi není třeba diskutovat. Nikdy nevyhraje a nezmůže všechno sám jednotlivec. Vyhrává pouze kolektiv, který spolupracuje a každý hráč je jeho nedílnou a potřebnou součástí. Tým je proto stmelená skupina lidí, jejichž dovednosti se vzájemně doplňují, prolínají a kteří záměrně konají jako jeden celek, aby dosáhli společného cíle. Tak by možná mohla znít nějaká definice, přestože původně bylo slovo team spojeno se spřežením zvířat, které bylo fyzicky spojeno za účelem plnění společného úkolu. Dobrým příkladem tak je koňské nebo psí spřežení. Pokud by jedno zvíře vybočovalo a nedrželo směr, či jen zavěšené do kšírů odpočívalo, zcela zřejmě by ostatní musela vyvinout mnohem větší úsilí pro udržení směru a dosažení cíle. A podobné je to i v lidských týmech, kde má každý dvě role. Funkční, která je dána postem a momentálními schopnostmi a dovednostmi. No a pak týmová, jenž se projevuje způsobem, jakým se zapojuje do spolupráce, komunikace a dění v kolektivu. Bude proto mojí prioritou, abychom s hráči, ale i oni sami mezi sebou, stejně tak i s rodiči navázali pokud možno kvalitní a přátelské vztahy. Aby vzájemné vnitřní vazby vytvářely pozitivní atmosféru, ve které se děti nejrychleji zlepšují a ty se nejen těšily na hokej, ale i na kamarády a legraci v kabině. Pokud budeme mít to štěstí a podaří se nám takový tým vytvořit, vaše děti sami pocítí jak je to fyziologicky i psychologicky velmi kladně ovlivňuje.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Většina věcí, o kterých se zde psalo, odkazuje na trénink. Vím, že to již všichni slyšeli mnohokrát, ale opravdu co se v tréninku nenaučíme, nebudeme umět, Pakliže budeme cvičení v tréninku dělat ledabyle a na půl plynu naše výkonnost se nezlepší a tento zlozvyk si akorát přenášíme do zápasu.
Konec dobrý, všechno dobré. Každý i ten nekonečný seriál jednou skončí a na ten náš došlo právě dnes. Hokej je nejrychlejší kolektivní hra na světě a pro mnohé i ta nejhezčí. Důvod jejího kouzla nemíním opravdu odhalit, je to směs napětí, rychlosti, adrenalinu, hravosti, různorodosti kombinací, síly a emocí. Každý kdo se okolo hokeje motá, ať jsou to hráči, trenéři, nebo vy rodiče této hře propadli a stala se tak trochu jejich životním stylem. Když se dívám zpět a vidím ty litry potu, množství dřiny, času, ale i financí, které jsme této hře věnovali, byl by hřích to nedělat poctivě.     
 
P.S. V sobotu na soustředění na viděnou.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Dnešek byl vybrán jako Světový den boje za zákaz jaderných zbraní, známý též pod názvem Den Hirošimy a připomínající svržení atomové bomby na japonská města Nagasaki a Hirošima.
   Většina z nás asi zná historická fakta o tom, jak na přelomu května a června 1945, po útrapách 2.světové války již v Evropě panoval mír a spřádaly se plány na její obnovu a nové uspořádání. V Tichomoří se ale stále bojovalo a Japonská vláda i přes jednoznačná vítězství spojeneckých vojsk a výzvu ke kapitulaci z Postupimské konference, nereagovala a odmítala se vzdát. A tak aby bylo zabráněno dalším spojeneckým ztrátám v této oblasti, vydal prezident Truman pokyn k použití jaderné zbraně. Dne 6.srpna vzlétl bombardér B-29 směrem na Hirošimu a krátce po osmé byla první atomová bomba v historii lidstva použita. Přestože její výbuch svou do té doby nepoznanou silou způsobil velké lidské i materiální ztráty, Japonsko to ke kapitulaci nepřimělo. Proto dne 9.srpna vzlétl letoun s další bombou a s cílem město Kukura. Kvůli špatné viditelnosti byla bomba ovšem svržena na záložní cíl město Nagasaki. Poté již japonská vláda přijala kapitulaci a 6.srpen se tak stal symbolem počátku používání zatím nejstrašnější zbraně jakou kdy lidstvo vynalezlo.
   Těžko se o takových vážných věcech píše, protože při tomto útoku zahynuli přímo či nepřímo statisíce lidí, ale připomínat si a uvědomovat naše chyby je první krok k tomu, už je nikdy neopakovat. A tak i díky tomu vím, jaké jsem měl v životě štěstí a moc si vážím toho, že žiju v době nejdelšího mírového období této země, které nemá prakticky historický precedens. No a podle některých teorií je jednou z příčin tak dlouhého míru i odstrašující efekt právě jaderných zbraní a patová situace vyplývající ze vzájemné schopnosti zničení. Protože si ale ze školy ještě pamatuji Gaussovu křivku, doufám, že opravdových Nebojsů, stejně jako úplných Strašpytlů, je mezi lidmi jen pár a většina z nás si sice uvědomuje rizika současného světa, nicméně nevnímá život jen jako boj o přežití. Věřím, že svět je tady proto, abychom se snažili vidět krásu a zažili lásku. Tak ať se nám to podaří i dnešní den.
 
   No a teď už vítám prvního oslavence tohoto týdne Dominika Rejnka. Ahoj Domčo. Všechno nejlepší k svátku a moc děkuji za dort, který jsi mi přinesl na ochutnání. Jaká tedy byla oslava?
Hezká, ale ta hlavní bude teprve u babičky.
A co dárky, ty byly?
Ano. Dostal jsem takový nožíček, ping-pongové pálky, kšiltovku a tyhle falešný vlasy.
Pane jo, ty jsou tedy krásný. Který dárek tě nejvíc potěšil?
Tak asi ten nožíček a pak ty falešný vlasy. Já totiž jezdím na tábor, kde dělá taťka vedoucího a tam takový nožíček mělo hodně dětí. Tak jsem ho taky chtěl.
Inu každý správný muž, musí mít svůj nůž. Když jsi to ale sám zmínil, jak se letos povedl tábor?
Já myslím, že hezky. Měli jsme ho prvních čtrnáct dní kousek za Zbraslavicemi a hráli jsme tam moji oblíbenou hru „Sedím, myslím, líbám“. To se sedí dokolečka u ohně a jeden říká: „sedím“ druhý „myslím“ a na koho vyjde to „líbám“, tak si musí někoho vybrat, přijít k němu a políbit ho. Pak se to posouvá a hraje se dál.
Podle tvého úsměvu usuzuji, že ses vůbec nestyděl.
To ne, i když to na mě taky několikrát vyšlo.
Co jiného jste ještě podnikali?
Hráli jsme celotáborovou hru „Muži v černém“. Byli jsme tři družstva, která soutěžila, kdo porazí emzáky. To byli takoví mimozemšťani, kteří stavěli dělo a chtěli s ním zničit naší zemi.
Věřím, že to muselo být hodně dobrodružný, ale pojďme dál. Byl jsi ještě někde?
Pak jsem chodil na příměstský házenkářský tábor. Základnu jsme měli na Kamenné stezce, kde jsme se vždycky ráno sešli a pak jsme dělali různé věci, ale nejvíc jsme sportovali a chodili různě ven. Třeba jsme byli na sokoláku a poslední den v pátek i na koupališti. No a odpoledne si nás rodiče zase vyzvedli.
Tak a teď naopak, co je teprve před tebou?
Dneska pojedu k babičce. Potom bych měl jet ještě s taťkou, mamkou a Fílou do Liberce, kde půjdeme určitě na Ještěd. Pak ještě možná do zoo a botanické zahrady a taky někam, ale to nevím, jak se jmenuje. No a pak hlavně pojedu ještě na soustředění.
Jak se po své první loňské zkušenosti těšíš letos?
Hodně, protože se mi tam moc líbilo. Nejvíc asi pasování a pak jak jsme měli táborák a předváděli ta vystoupení o našich zemích.
I já mám stále před očima, jak tým Ruska v čele s panem Kolečkem zpíval ruskou hymnu a ty jsi před nimi brejkoval.
To ne. Já byl jejich dirigent.
Tak to vidíš. Já a možná mnozí další si dodnes mysleli, že to byl výrazový tanec ruského národního baletu, a ty jsi je přitom dirigoval. No nic, vraťme se ještě k tomu pasování. To se ti fakt i v pozici pasovaného líbilo?
Ano. Vždyť to byla legrace.
Je i něco, co se ti nelíbilo, případně bys navrhoval to letos změnit nebo úplně vypustit?
Asi nic. Já se hlavně těším, jak budu pasovat já.
Vidím, že prázdninový program máš pestrý a zábavný, přesto je něco, co bys rád a letos to nevyšlo?
Tak asi bych rád jel někam daleko k moři a tam leháro a koupačka.
Já vím, že máš taky malého brášku, jak si ho užíváš?
Hodně. Rád si s ním hraju, kdy děláme nejrůznější kraviny a smějeme se.
A pomáháš mamince s povinnostmi okolo brášky?
No, jak kdy. Párkrát jsem ho krmil, taky jsem i několikrát vozil kočárek, ale hlavně ho zabavuju.
Teď bych se zeptal ještě na něco okolo hokeje. Jak se cítíš v nové kabině?
Dobře. Je tam legrace a zatím žádné problémy. Nejvíc samozřejmě kamarádím s klukama z přípravky s Kubou a Vojtou.
Ty jsi vlastně podobný případ jako Kuba v tom, že střídáš hraní a chytání. Je něco, co začínáš preferovat?
Ne. Zatím bych rád dělal oboje najednou, protože mě to baví stejně.
Děláš mimo hokeje ještě nějaký jiný sport?
Ještě chodím hrát do hudebky na kytaru.
To sice není úplně sport.
Ale dá se to tak říct.
Budiž. V tom případě jsem stále aktivní sportovec a rád si s tebou někdy zahraju. Co už umíš?
Já jsem z Kutné Hory a Trápení.
To je super. Tak pořádně trénuj, já budu mít na soustředění kytaru, tak doufám, že mi zahraješ. Teď ti ale děkuji za rozhovor a přeji, aby ty akce, co máš před sebou, dopadly podle tvých představ.
 
   A jako druhý na řadě je Matouš Klouček, který v sobotu oslavil deváté narozeniny. Ahoj Matouši. Všechno nejlepší a samozřejmě tě vítám na tvém oslaveneckém rozhovoru. Zdáš se mi ale trochu nesvůj, máš snad nějaké obavy?
Trochu jo, že nebudu někdy vědět, co mám odpovědět.
Uděláme tedy dohodu, že když se zeptám na něco, co ti bude nepříjemné, nebo nebudeš znát odpověď, tak to necháme být a půjdeme dál. Pověz mi ale, máš v životě strach ještě z něčeho jiného?
Mám docela strach z výšek. Takový ty malý, jako vylézt na strom, to mi nevadí, ale například jít po schodech na kostelní věž nebo rozhlednu, tak to mám závrať.
Inu, v životě asi Mount Everest nezdoláš, ale jinak se s tím dá v pohodě žít. Teď máme ovšem prázdninový poločas, tak jaká byla ta první polovina?
Jako bylo to zatím docela dobrý. Ještě před prázdninama jsme byli u moře. Já se rád koupu, ale nesmí to být ledový. Voda byla ale teplá, takže dobrý. Teď jsem se vrátil ze sportovního tábora, kde to bylo taky docela fajn. Nejvíc se mi asi líbili všechny ty sporty a především závod Spartan Race, protože jsem ho vyhrál.
Gratuluji a děkuji, že jsi mi přinesl na ukázku svou krásnou cenu. Jakou zemi jsi tam reprezentoval?
Byl jsem Keňa a jako tým jsme byli na čtvrtém místě. Stačily ale jenom tři body a mohli jsme být třetí.
Já vím, že jsi tam byl s bráchou, pomáhal ti to nějak zvládat?
Ani ne, ale mě to bylo jedno. On tam měl svý kámoše, se kterými si povídal a já zase svoje. Například z hokeje tam byl ještě Pepa Dvořák, se kterým jsem byl i na chatce a spolu jsme kecali dlouho do noci.
Já to slyším, jak jsi přišel skoro o hlas. Pojďme se ale podívat i na tu druhou polovinu prázdnin, která je teprve před tebou?
Tak zítra odjíždíme s rodiči do Drhan, kam jezdíme pravidelně každý rok. Jezdí nás tam velká parta, asi čtyřicet lidí, takže spousta kámošů a například zase i Pepa. Pokaždé si musíme ušít nějaké převleky, protože to má nějaké společné téma. Minulý rok to byla olympiáda a letos to budou strašidla. My budeme upíři, Dvořáci zombí a jiní třeba Addamsova rodina.
To je krásný, že si dokážete společně s dospěláky hrát, ale řekni mi, kdo z vaší rodiny pije nejvíc někomu krev?
To je těžké takhle posoudit, ale já piju určitě hodně.
Tak to věřím, že už se těšíš, tudíž si to pořádně užij. Ale pojďme dál. Ještě něco tě letos o prázdninách čeká?
Potom jedu na soustředění a to se taky hodně těším.
Ty jedeš letos poprvé, co od toho očekáváš?
Že budeme sportovat a soutěžit, ale že po mě budou při pasování házet i vajíčka a mouku.
Vidím, že tě kamarádi již dopředu proškolili. Nebojíš se toho?
Ani ne. Já se docela těším, protože při tom snad bude i legrace.
Tak to rád slyším, protože správný hokejista by neměl být podělávka. Ale řekni mi popravdě, když takhle jezdíš na tábory, nestýská se ti někdy?
Ani ne. Když mě ten tábor baví, tak se mi nestýská.
To bude asi ten nejlepší ukazatel kvality tábora a já se budu muset sakra snažit, aby se ti na soustředění nestýskalo. Pojďme si teď ale popovídat i trochu o hokeji. Jaké byly tvoje začátky?
Nejdřív jsem bruslil s panem Kopeckým a ten mě furt chválil, takže když jsem byl starší, začal jsem trénovat s hokejisty. Tam už jsem začal pravidelně trénovat a bruslit a teď jsem tam, kde jsem.
Prozraď mi schválně, co tě na hokeji baví a co ne.
Baví mě dávat góly a bruslit. No a nebaví mě oblíkat si výstroj, protože to moc dlouho trvá.
To věřím, obzvláště když jste se letos museli už strojit sami. A teď trochu jinak, co si myslíš, že je v dovednostech momentálně tvoje nejsilnější a nejslabší stránka?
Tak myslím, že bruslení mi docela jde. Horší už je to ale s vedením puku a kličkama.
Ty jsi měl letos výbornou jarní přípravu a dokonce ses ve výkonnostních testech v silné konkurenci umístil na krásném třetím místě. Budeš v podobném duchu pokračovat i na ledě?
Tak jako jo, rád bych, ale bude to těžký. Snažit se ale určitě budu.
Nechci nic předesílat, takže zcela teoreticky. Raději bys hrál v „béčku“ s tím, že budeš víc na puku a dávat góly, nebo v „áčku, kde jsou ti momentálně lepší hráči, ale i těžší soupeři a tudíž i menší šance se prosadit?
No asi tak nějak na střídačku. Určitě bych si to v áčku rád zkusil, ale občas, když už bych některým těžkým soupeřům nestačil, bych šel i rád do béčka.
S kterými kluky v kabině si asi nejvíc rozumíš?
Já myslím že, asi s Pepou Dvořákem a pak Kubou Komárkem, Štěpánem Jelínkem a taky Matoušem Bajerem.
Ty jsi takový smíšek kabiny. Baví tě bavit ostatní?
Jo, docela jo. Mě se líbí vyprávět různé vtípky a legrácky.
Vím, že hraješ i florbal, jak vidíš jeho srovnání s hokejem?
No lepší je ten hokej. Florbalem se jenom zdokonaluji, abych byl lepší v hokeji.
Tam vlastně trénuješ pod tátou, jaké to je?
Docela dobrý. Táta je pohodový trenér.
Slyšel jsem od lidí, co znali tvého tátu jako kluka, že jsi celý on. Vnímáš takové srovnání jako příjemné.
Určitě ano. Já jsem na tátu docela pyšný.
To je krásný, a protože se říká, že v nejlepším se má skončit, tak ti děkuji za milou tečku.
 
   Přeji oběma klukům všechno nejlepší a další krásné letní dny, nasáklé osvěžující vodou, provoněné trošku vůní lesa, ozdobené úsměvy, a aby dobře vyladěná druhá polovina prázdnin jim navodila příjemnou harmonickou atmosféru.
 
 
 
NOVINY Z NAŠÍ KABINY – 08 – NOVÁ SEZÓNA KLEPE NA DVEŘE
 
   Tento článek bude malý počtem slov, nikoliv ale svým významem. Prázdniny jsou totiž v polovině, a tak je pravý čas po měsíčním válení na bachoře, pomalu začít roztáčet kola další hokejové sezóny. Přípravu odstartujeme tréninky na suchu, které budou již tradičně probíhat v prostorách ZS a poprvé se sejdeme ve středu 2.8.2017 v 15.30 hod. Pokračovat pak budeme pravidelně každé pondělí a středu v tradičním čase 15.30 – 16.45. Hlavní náplní bude především hra v nejrůznějších modifikacích, kterou proložíme prací s hokejkou a střelbou s pukem. Na to plynule navážeme Soustředěním Kocanda 2017 v termínu 19.8. – 26.8.2017 (bližší info). No a po návratu se již dočkáme vstupu na ledovou plochu. Rozpis tréninků by měl již v posledním srpnovém týdnu odpovídat zbytku sezóny, ale na jeho definitivní podobu si budete muset počkat až po soustředění. Nicméně jako lehký nástřel, nebo počáteční podoba před úpravami se bere rozpis minulé sezóny. Na oficielní rozpis turnajů a zápasů si budeme muset taky ještě chvilku počkat (jakmile bude znám, dám ho na web), nicméně počítejte, že si první víkendy zpestříme přáteláky nebo turnaji.
   No a to je asi tak všechno, tudíž - 3, 2, 1....start!!! a doufám, že i přes dovolené a prázdniny bude na středečním odpališti živo a veselo.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Celý minulý týden jsem se svou family putoval na kolech a tuším ve středu jsme s vyplazeným jazykem dorazili a přespali v Ivančicích. Jak možná někteří ví, rodišti to nejen Vladimíra Menšíka, ale i Alfonse Muchy, jehož obdivovatelé včera oslavili 157. výročí umělcova narození. Viděl jsem už řadu Muchových děl, a jako člověk, který nemá rád patos a okázalost jsem kdysi dokonce navštívil i expozici Slovanské epopeje v Moravském Krumlově. Přesto jsem si neodpustil možnost pokochat se zdobným figurálním uměním proslulého malíře a zavítal do jeho rodného domu na prohlídku stálé výstavy. Musím se přiznat, že při pročítání Muchova životopisu mě zaujala především informace, že byl pro nedostatečný prospěch vyloučen z brněnského gymnázia (nějak mě vždy potěší, když se potvrdí, že strohé školní známky a lidské schopnosti nejsou zcela spojité nádoby). Výstava samotná pak splnila má očekávání a svým způsobem se mi i líbila. Musím ale připustit, že neproběhlo to úžasné jiskření s rezonancí, která nastává, když se frekvence autora přesně sladí s frekvencí návštěvníka a nastává báječné souznění. Muchova tvorba je nepochybně originální, obdivuhodná, historicky hodnotná a já ho uznávám jako významného dobového umělce, jen tentokrát fluidum jeho děl teklo mimo mne a ne skrze mne, zasahovalo oči, ale ne srdce. Výsledkem nebylo rozechvělé nadšení, ale spíše rozpačitá spokojenost. Jak říká W.A.Mozart Salierimu ve filmu Amadeus, když má říct svůj, ve skutečnosti nepříliš nadšený, názor na jeho novou operu: „Člověk si řekne jenom... Salieri!“ Jsem rád, že jsem výstavu viděl, řekl jsem si „... Inu... Mucha!“, ale nic víc. Jenže potom jsem zašel do místnosti, kde visely úchvatné ženské akty. Úplně jednoduché kresby tužkou, pár tahů geniální rukou umělce, lehce naznačený stín, přirozeně krásná hlava obyčejné dívky. Ani stopa po barevné secesní dekorativnosti. Taky dílo Alfonse Muchy. Takže přece jen jsme dokázali být s Alfonsem na stejné vlně. Jen to tentokrát byla lehká chutná svačinka mezi opulentním secesním banketem, který pro mne nebyl nejlepším kulinářským zážitkem. Což ovšem nijak neumenšuje mou úctu k Muchovým schopnostem a jeho dílu.
   Na výstavě jsem si ale dobře uvědomil jinou věc: Muchovy obrazy jsou pro mne jako žena, které si vážím a mám k ní velkou úctu, cítím k ní přátelství a žádným svým činem ji nechci ranit. Ale když se mi podívá upřeně do očí, neprojede mi po zádech mráz, necítím, že ztrácím hlavu. Vím, že to není Ona. Máme se rádi, rádi jsme spolu, ale nejiskří to mezi námi, kdybychom se na hlavu postavili. A potom v jiném případě stačí jediný pohled a je jasné, že v něm je celý svět a veškeré jeho slunce a barvy, všechno to krásné i mizerné, co si přeje člověk v životě zažít, všechny chutě, které k životu patří. A z nějakého prapodivného důvodu bez nejmenších pochyb vím a celým svým tělem do poslední žilky cítím, že právě tohle je pro mne ta pravá krása, to pravé umění, jehož se už nikdy nebudu umět vzdát, ať si samozvaní arbitři a posuzovatelé krásy a morálky spolu s kunsthistoriky celého světa říkají, co chtějí. A tak přeji všem, aby každý ten svůj ideál a tu svou pravou esenci ženství či mužství nalezl a nalézal především v člověku po svém boku.
   A nyní již rozhovor s oslavencem tohoto týdne Kubou Jelínkem a zároveň omluva, že nepřináším povídání i s Danem Dostálem, jenž si momentálně užívá prázdniny mimo Kutnou Horu. Takže později.
 
   Ahoj Kubo a všechno nejlepší k dnešnímu svátku. Jak ho budeš oslavovat?
aquaparku v Praze a nejvíc se těším na divokou řeku, protože je nová a prodloužená.
Jo, jo, když jsem tam byl naposledy, tak psali, že jí budou prodlužovat. I tak to ale bylo místy drsný. Nebudeš se bát?
Ani ne, i když možná trochu jo. Ale na některé atrakce stejně ještě nemůžu, protože jsou až od dvanácti.
Doufám, že si to tedy pořádně užiješ. Jak zatím vlastně probíhají prázdniny?
Byl jsem už na táboře s panem Hladíkem, kde jsme jezdili na kolech, sekali dříví, pomáhali v kuchyni a učili se, jak se rozdělává oheň.
Co tě z toho bavilo nejvíc?
Sekání dříví. To jsme rozsekávali takové špalíky.
Jezdili jste na kole náročné vyjížďky?
Docela jo. Hlavně ta předposlední do Jindřichova Hradce byla těžká.
Zažil jsi tam nějaké dobrodružství?
Hmm. Bojovky. Měli jsme odrazky jako na soustředění a taky svíčky. Jenže některé už uhasínaly, tak to bylo docela těžký.
Pokud vím, tak vás tam ale z hokeje bylo víc kluků.
Ano. Ještě jsem tam byl s Kamilem, se kterým jsem spal ve stanu a taky s Péťou.
Dobrá a mimo tábora, jak jinak prožíváš prázdniny?
Hodně jsem na chatě, kde si hraju s kamarády.
A co je ještě před tebou?
Ještě pojedu na soustředění a na cyklotábor.
Jak vidím, tak jezdíš rád na kole a nejen při hokejových výjezdech.
To jo. Minule jsem byl mezi mladšími první a letos se staršími čtvrtý.
No a co to soustředění. Těšíš se nebo spíš ne?
Těším a hlavně na všechny ty hry a soutěže.
Ty jsi byl minulý rok poprvé a tudíž pasovaný. Jaké to bylo?
Hrozný, ale když jsem to měl za sebou, tak to byl příjemný pocit, že jsem to zvládl a překonal strach.
Takže to stálo zato?
Ano.
A jak letos? Budeš jako mazák pasovat, nebo se jen dívat?
Určitě budu a už se na to moc těším.
Máš už připravené nějaké recepty na lektvary?
Zatím ne, ale asi jako ostatní kluci – vajíčka, mouka, kečup.
Vidím, že úsměv na tvé tváři prozrazuje, že na tohle se skutečně těšíš, ale co tréninky na ledě, které začnou po soustředění?
Na ty už se taky moc těším, ale nejvíc až budeme hrát hokej a zápasy.
Čemu se chceš víc věnovat – hrání nebo chytání?
Chytání.
Když se tak těšíš na ty zápasy, jsi při nich nervózní, jak to dopadne, nebo si to jen užíváš?
Já si užívám, že můžu hrát a výsledky vůbec neřeším.
Tak to je super, přesto musí být i něco, co tě na hokeji nebaví?
Když při tréninku bruslíme kruhy, ale jenom na pravou stranu, protože překládat na levou stranu už umím.
Vzhledem k tomu, že nosíš brýle, nemáš s tím při hokeji nějaký problém?
Ne, vůbec.
Sleduješ dospělácký hokej a fandíš někomu?
Já fandím Kometě a letošní titul jsem slavil šampáňem a popcornem. Táta s dědou fandí Slávii, ale nehádáme se.
Tak a teď ta nejtrapnější dospělácká otázka. Po soustředění a prvních trénincích začne i škola. Jak se těšíš?
Netěším. Vůbec. Protože mě to tam nebaví.
A jak by to tedy mělo ve škole vypadat, aby tě to tam bavilo?
Musel by být jenom tělocvik a matematika. Při tělocviku především vybika, v které jsem nejlepší ve třídě, nebo jiné hry jako Rybičky, rybičky rybáři jedou. No a na matice mě nejvíc baví počítání příkladů.
Představ si, že jsem pohádkový dědeček, který ti splní tři přání. Co by to bylo?
Ať jsem zdravý a nic se mi nestane. Ať mám hodně kamarádů a abych byl traktorista kombajnista.
Vidím, že tohle se od minulého rozhovoru nezměnilo, tak to bude asi trvalejší přání. A tak věřím, že při troše dobré vůle, hodně snahy a špetce štěstí se ti to splní. Nicméně dnešní den si užij podle svých představ. Ať je divoká řeka pořádně divoká a rozesměje tvé oči, kterým úsměv sluší.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Asi před rokem jsem potkal v Brně skupinku mladých, pestrobarevně oblečených lidí s lízátky v ruce, kteří se skvěle bavili, usmívali a každému na potkání popřáli: „Hezký lízátkový den“. Jsem člověk zvídavý a nebojím se zeptat strýčka Googla, takže od té doby vím, že 20. červenec patří lízátkům, protože slaví svůj mezinárodní svátek. Možná se ptáte: „Co je to za blbost?“ a jistě máte pravdu v kontextu všech těch významných dnů daných historickými a společenskými událostmi. Na druhou stranu je dobře, že jsou i dny, které sice nepřináší osvětu a poznání, ale snaží se vnést trochu obyčejné zábavy, pohody a rozptýlení do všedních dnů a snahu sdílet tento pocit radosti s ostatními. A tak si ve čtvrtek kupte taky svůj „cuc na špejli“, aby vám nejen připomněl dětství, ale aktivoval i reflex sání, jenž uvolňuje napětí, podporuje soustředěnost a je mnohem chutnější variantou než třeba tužka, nebo pero. A já vám přeji ať s takto zklidněnou myslí, děláte jen věci, které vám dělají radost a dávají smysl, ať někoho rozesmějete, někomu poradíte a ono mu to skutečně pomůže, ať zažijete emoce, při kterých vám naskočí husí kuže a slzy štěstí do očí, ať nemusíte řešit, kolik peněz máte v peněžence, ať vyberete dárek, který vážně udělá radost a ať vás někdo blízký obejme a usne při tom na rameni. Hezký lízátkový den a příjemné počtení rozhovoru s oslavencem tohoto a příštího týdne – Kubou Komárkem.
 
   Ahoj Kubo. Než si začneme povídat, tak všechno nejlepší k tvým narozeninám a svátku. Rovnou se zeptám, není ti někdy líto, že máš oboje v rozmezí jediného týdne a pak dlouho nic?
Ne, ani ne. Neřeším to.
Máš nějaké přání, co bys rád letos dostal jako dárek?
Přál bych si pistoli Nerf, potom takový míč, co je dohromady i létající talíř. No a pak bych si moc přál, to ale nevím, jestli dostanu - dron. Spíš ale ne.
Máš tedy raději jeden veliký dar, nebo víc drobnějších dárků?
Já radši hodně dárků a klidně malých.
Jak zatím probíhají prázdniny?
Dobře. Už jsem byl v Křečovicích na chalupě, kde jsme se koupali a chodili do lesa. Pojedu ještě na tábor s Lelkem, ale tam se mi moc nechce. Nejvíc se těším k moři do Chorvatska, protože rád plavu a potápím se.
Jak by podle tebe měl vypadat ideálně strávený prázdninový den?
Já nevím, ale k snídani bych si třeba dal krupicajdu a nektarinku nebo broskev. Pak bych si šel jezdit na kole, nebo bych si hrál na zahradě. K obědu třeba rybí prsty s bramborovou kaší a pak bych si zase hrál.
Hraješ si raději sám, s brášky, nebo kamarády?
Jak kdy, ale nejčastěji asi s bráškama.
A hrajete si jenom, nebo se taky někdy šavlujete?
Jo a docela často.
Kdo z vás tří je nejčastěji tím, kdo to vyprovokuje?
Nejčastěji Pepa nebo já. Víťa ten moc ne.
Pojďme ale k hokeji, co, nebo kdo tě kdysi přivedl k rozhodnutí začít hrát hokej?
Já jsem začal hrát asi díky Pepovi, protože on už hrál přede mnou, tak já potom začal taky.
Jaké byly začátky?
Docela těžký, protože jsem hodně padal.
Co tě na hokeji nejvíc baví a naopak co nejmíň?
Nejvíc se mi líbí zápasy, nebo když hrajeme v tréninku hokej na velký. Jinak mě baví cvičení, kde se učíme kličkovat. No a nebaví mě například skákat přes švihadlo, i když mi to docela jde.
Jsi usměvavý a pohodový kluk, který ale zápasy a souboje velmi intenzivně vnímá a prožívá. Jak se vyrovnáváš s prohrou, která k životu i sportu patří?
Docela těžko. Snažím se nevšímat si toho, nebo si představuju, že jsme jako vyhráli, ale někdy to přesto obrečím.
Když se ti ve hře něco nepovede, zlobíš se sám na sebe?
Někdy jo a třeba si i řeknu, že jsem blbej.
S kterým hráčem si na ledě a v kabině asi nejvíc rozumíš?
S Matoušem Bajerem a Štěpánem Jelínkem. S Matoušem normálně jako s kamarádem a se Štěpánem asi nejvíc herně.
Tvoje schopnost zapomenout cokoliv kdekoliv již začíná v mém povědomí získávat legendární status. Kolik spotřebuješ lahví na sezónu?
Já nevím čím to je, ale za sezónu poztrácím tak pět lahví.
Teď už ale mimo hokej. Vím, že hraješ, jako já v mládí, na housle. Jak to tě baví?
Docela jo a po prázdninách už půjdu do třetího ročníku.
To je hezký, ale já vím, že i závodně plaveš, tak mi o tom něco řekni.
No, to mě taky docela baví. Nejlíp mi jde asi znak a při závodech jsem zatím plaval nejvíc čtyři bazény.
Jak prosím tě vypadá takový běžný plavecký trénink?
Většinou plaveme, někdy je i štafeta a posledních patnáct minut si hrajeme nebo jdeme na plovárnu.
Já vím, že hokej je něco úplně jiného, i když i k němu je potřeba voda, jenže zmrzlá. Dokázal bys ze svého pohledu nějak srovnat klady a zápory těchto dvou sportů?
Na plavání mě nebaví, že se tam hodně udejchám a že často už nemůžu. A na hokeji, když děláme něco těžkého, třeba dlouhé běhy.
Už jsi někdy přemýšlel, co bys chtěl dělat jako dospělák?
Já bych chtěl vyrábět rakety, co budou létat do vesmíru.
Takže jednou se třeba dočtu, že raketa vyrobená Kubou Komárkem doletěla na Mars. Na to se těším. Děkuji ti za hezký rozhovor a věřím, že každý, kdo se s tebou bude moci blíž seznámit, jako já, bude mít přirozený pocit, že se setkal s příjemným a milým klukem. Užij si své oslavy, dárky ať tě potěší, přání se splní a za mě ať se ti průšvihy všedních dnů dobře snáší a ve tváři ti i ve vypjatých chvílích probleskuje tvůj krásný úsměv.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Myslím, že je správné připomínat si významné dny, které byly pro náš historický a společensko-sociální vývoj důležité. Dny, bez nichž bychom to nebyli my, ale nejspíš někdo úplně jiný. No a hned dva takové, ať již k nim máme jakékoliv výhrady, jsme měli možnost slavit tento týden. Nicméně tuto úvahu chci věnovat něčemu jinému, a to dnešnímu úplňku. Už jen proto, že se týká všech bez rozdílu náboženského a politického vyznání, tedy minimálně všech, kteří ho mohou pozorovat. On je ale úplněk ve své podstatě jen jedna fáze Měsíce, kdy je Sluncem osvětlena celá polokoule přivrácená k Zemi bez jejího zastínění. Přesto je ale považován za jednu z nejmagičtějších věcí pozorovatelnou na obloze a snad i proto mu každá kultura a společnost přikládala vždy velký význam. Pominuli vlkodlaky, kteří se právě o úplňku mění do své zvířecí podoby, je mnoho tvrzení o negativních vlivech na naše zdraví, spánek, počasí, úrodu, kriminalitu a počet sebevražd. Nicméně většina seriozních studií tyto tendence neprokázala a i nejmarkantnější projev úplňku ve zvýšené síle přílivu, je pouze projevem gravitační síly a tzv. Slapových jevů. Přesto, jak už to u části lidstva bývá zvykem, za každým takovým nebeským znamením vidí nějaké neštěstí, zřejmě v sebezáchovném pohnutí, kdy se snaží alespoň za část blbostí, které napáchají sami lidé, hodit vinu na astronomické úkazy, které v tom ovšem bývají zcela nevinně. Zejména věční negativisté, kteří jsou připraveni vidět na všem nějaké neštěstí a dalších mnoho katastrof předvídat do budoucnosti, mají v tu dobu pré. Ohánějí se spoustou zaručených starodávných proroctví a věští svrab, neštovice, zániky civilizací, asteroidy a výbuchy sopek či násilí. Takže když se pak někde ve světě skutečně zatřese země, jak to občas dělávala, dělá a bude dělat, s výrazem vševědoucích Libuší tajemně dodávají: „Však my jsme to říkali! Vidíte? To je ten úplněk!“
   Nepatřím k tomuto typu lidí, byť v některých důležitých věcech neberu osudu jeho váhu a schopnosti. A tak se na úplném konci ještě pokorně vrátím k těm docela běžným a obyčejným věcem. Úplněk v nás totiž vyvolává i romantickou náladu a  je tak vhodný pro vyznávání lásky, odpouštění a usmíření. Myslím si, že člověk by se měl vždy snažit vidět věci v o něco lepším světle, než jsou, ať už je to třeba právě světlo úplňku. Lepší aspoň nějaké světlo, než úplná tma!
 
   A jako pokračování přidám ještě krátký rozhovor s oslavencem tohoto týdne Samem, protože, jak jistě víte: „Kdo se moc ptá, málo googlí“.
   Ahoj Same. Děláme spolu rozhovor s malým předstihem, protože pak již budou prázdniny a já tady nebudu. Teď tedy máme před vízem. Jaké bude?
Asi dvě trojky, dvě jedničky a jinak samé dvojky.
Tak to je docela hezké. Spokojenost?
Ani ne, ale škola letos ušla.
Takové hodnocení lze od tebe považovat za úspěch, co tam ušlo nejvíc?
Asi tělocvik, když hrajeme vybíjenou. Nebaví mě ale šplhání po tyči, protože to mi moc nejde.
A po škole? Co děláš ve svém volném čase?
Tak teď třeba hodně jezdím na penny boardu, nebo jsem na YouTube.
Vím, že jsi i začal chodit do vodního skauta, jak se ti tam líbí?
No, tak ani ne, ale docela rád tam provokuju jednoho staršího kluka, kterému už je deset let. Scházíme se jednou týdně, a když jsem tam byl poprvé, tak jsme šli do lesa, ale teď už jsme pořád jen v areálu.
Pojďme ale k Tvým narozeninám. Těšíš se?
Ani ne. Nemám rád, když mi všichni přejou a soustředí se pozornost jenom na mě. To se pak stydím.
To je u gólmana trošku problém, přesto už víš, co dostaneš?
Ne.
A co by sis tedy přál?
Nerf.
Co to je?
To je taková pistole. Nerf anebo nic. Tak to je v reklamě. Je to sice hračka, ale zároveň to doopravdy střílí molitanové náboje.
Ty si rád hraješ na bojovníka?
Občas ano.
Tak to bys mohl být voják, až budeš velký?
To ani ne. Mě baví si na to jen hrát.
Teď se ale vrátím v čase do přípravky a konce její předminulé sezóny. Bylo to období, že kdybych místo tebe poslal do pole dalšího hráče, tak to snad bylo lepší. Zdálo se, že stěží dochytáš sezónu a bude s hokejem konec. Pak se ale něco zlomilo, tvůj přístup se v mnohém zlepšil a s tím i výkonnost. Co to bylo za změnu?
Nevím. Asi mě to začalo víc bavit.
A co tě na tom gólmanském řemesle začalo víc bavit?
Já mám pocit, že všechno.
V čem si myslíš, že je momentálně tvoje nejsilnější stránka?
Asi v rozkleku, ten mi docela jde.
Možná i v nájezdech. Vzpomínám, jak jsi zazářil v této disciplíně na turnaji v N.Bydžově a tvůj úspěšný zákrok ve finále turnaje v Turnově, lze považovat, za jeden z klíčových okamžiků. Co se ti honí hlavou, když na tebe jede soupeř.
Že určitě dostanu gól a že to nedám.
To se mi nechce věřit, že by pod tou slupkou suveréna, bylo tak málo sebevědomí. Máš tedy aspoň po úspěšném zákroku o to větší radost?
Jo, to mám.
Kdybys měl stroj času a mohl se přesunout kamkoliv do minulosti či budoucnosti, kam by to bylo a proč?
Tak asi do minulosti, do doby kdy jsem šel k dědovi a přenášeli mě tam oknem, protože jsem byl ještě malý. To se mi líbilo.
Hezká tečka za naším rozhovorem, protože návrat do dětství by měla být pro každého příjemná vzpomínka. Takže Same všechno nejlepší a hodně zdraví, štěstí a spokojenosti. K tomu i sílu zkusit dělat věci, na které by sis dřív třeba netroufl a chuť být ještě lepší, než momentálně jsi.
 
 
 
NOVINY Z NAŠÍ KABINY – 07 – OHLÉDNUTÍ ZA JARNÍ PŘÍPRAVOU
 
   Zdravím trvalé, náhodné, ztracené i objevené virtuální příznivce. Jak vidno, stále žiju, a pokud tu snad někomu bylo po mně smutno (čemuž sotva uvěřím), pak musím na svou omluvu uvést, že v posledních dnech jsem se ocitl v časové mlýnici, která mě trochu vykostila, semlela a nakonec vyplivla na písečné pláži, ze které vám teď píšu. Tohle chápejte jako takový rádoby vzletný literární obrat, ve skutečnosti sedím pochopitelně na židli jednoho hotelového balkónu na Korfu a se sklenkou vína pozoruji západ slunce. Zkrátka si užívám a především mám po dlouhé době svůj čas pevně v rukou a mohu v poklidu odmazat i pár restů.
   Dnes tedy jakési ohlednutí či pelmel za letošní jarní přípravou. Ta byla ukončena již minulou středu, ale i teď s odstupem času z ní mám veskrze pozitivní pocit. Účast na trénincích byla výborná, a pokud někdo chyběl, tak se většinou včas omluvil. Děkuji. Tady si ovšem dovolím svou pozitivní nit na chvíli přerušit, protože nic z toho se bohužel netýká Ládi Janečka, který opět jarní přípravu naprosto ignoroval. Každého věc – nikoho nenutím, nikoho nepřemlouvám. Nicméně ať ode mě nikdo neočekává víc, než je ochoten sám dát.
   Pokud se mám zmínit o samotných trénincích, tak jsme jich absolvovali celkem 24. Oficielní jednotka trvala 75 min., jelikož jsme ovšem pravidelně začínali o deset minut dřív a závěr si ještě o stejnou dobu protáhli, je to suma sumárum uctyhodných 38 hodin. K tomu jsme ještě jednu neděli strávili na kolech a druhou na míčovém víceboji v Malešově. Takže pokud někdo chtěl sportovat a snažit se i herně a výkonnostně zlepšovat, měl možností dostatek. Celé to uzavřu konstatováním a pochvalou, že 100% účast na trénincích a sportovních akcích měl Pavel a Jirka.
   Teď již k samotným tréninkům, jejichž pravidelnou součástí se stala dlouhodobá bodovací soutěž v obíracím hokeji. Tato soutěž byla brána více jako motivace a herní rozcvička, tudíž její bodování není zcela objektivním vyjádřením herního umění kluků! Kromě herních vlastností, schopností a dovedností zde  hrála svou roli též účast na trénincích a možnost či ochota chodit na plochu o chvilku dřív. Hrálo se totiž vždy deset minut před oficielním začátkem tréninku. Nicméně předešlá slova se rozhodně netýkají celkového vítěze Pepy Dvořáka, jehož 39 vstřelených branek a jasné vítězství je adekvátním ukazatelem jeho herních dovedností.
   Začátek a konec tréninku pak vždy patřil sportovním hrám. Jejich cílem bylo rozvíjet v dětech herní potenciál, což se dařilo, avšak záleželo samozřejmě na aktivitě samotných hráčů, do jaké míry. Ale v globálu můžu říct, že herní část tréninku splnila svůj účel.
   V tréninku fyzických a pohybových schopností jsme se zaměřili především na rychlost, akceleraci, změny směrů, základní obratnost a reakční rychlost. V hokejových dovednostech pak na práci s hokejkou a střelbu s pukem. Osobně pro mě není až tak zásadní, co, kdo momentálně umí a zvládne, ale o kolik se dokáže zlepšit, posunout dál a co je proto ochoten udělat. A z tohoto pohledu musím být spokojen, i když i zde byly niance, které pramenily z rozdílného přístupu, snahy a motivace.
   Neodmyslitelnou součástí tréninků se pak staly výkonnostní testy, které víc než svou momentální vypovídací hodnotu měly za účel svým soutěžním prvkem motivovat kluky k maximálním výkonům. Protože to je to, co bychom chtěli, aby se stalo přirozenou součástí jejich výkonu. Na základě těchto ukazatelů (podrobné výsledky naleznete v sekci „výkonnostní testy“) máme nyní dvanáct kluků s výbornými výsledky, sedm s dobrými, tři s průměrnými a jen jednoho se slabšími. To je určitě super výsledek, nicméně v žádném případě nejsou ani sebelepší výsledky testů automatickou zárukou úspěšného sportovního výkonu, nebo dobré hry. Troufnu si ale tvrdit, že máme hráče, kteří můžou vytvořit velmi dobrý a úspěšný tým. Ovšem hokej se hraje na ledě a ne v číslech a předpokladech trenéra, a tak bude záležet na každém jednotlivém hráči, jak bude náš tým fungovat a v jaké atmosféře se budeme pohybovat.
   Závěrem chci ještě poděkovat a ocenit práci svého kolegy Petra a všech našich asistentů z řad rodičů – Lucky, Tomáše, Aleše, Lukáše a Víti. Bez jejich pomoci bychom nemohli praktikovat naše tréninky v té podobě, jak se nám dařilo. Tedy nejvíc s 5 dětmi na jednom stanovišti a tím i maximálním využitím tréninkového času, bez zbytečných prostojů. DĚKUJI.
   Ještě upozorním, že se opět sejdeme ve středu 2.8.2017 na ZS v tradičním čase 15.30, kdy začíná letní příprava a do soustředění (19.8. – 26.8.2017) se budeme scházet 2x týdně (pondělí, středa). Tréninky jsou samozřejmě určeny všem, kteří nebudou na dovolené, u babičky…, ale doufám, že se nás sejde dost do hry, protože ta bude prioritou těchto tréninků. No a po návratu ze soustředění již vyrazíme na led. Teď ovšem přeji všem hodně legrace, sluníčka, prázdninové pohody a už teď se těším na naše příští setkání.
 
P.S. Snad mi ty růžové brýle nějakou dobu na nose vydrží.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Docela by mě zajímalo, jestli existuje nějaký žák, student či učitel, který nemá radost, že tento týden končí škola a začínají prázdniny. A přestože v tomto zřejmě panuje shoda, vždy mi přišlo postavení studenta a učitele trochu nevyvážené nejen mocensky, ale i například tahákově. Zatímco žáci jsou totiž za své načapané taháky popotahováni a sankcionováni, učitelům, jejichž tahákům se eufemicky říká přípravy, to prochází zcela bez problémů a dokonce po nich jejich ředitelská a inspektorská vrchnost takové taháky vyžaduje. Ty se ovšem nemusí skrývat v ilegalitě, a tak bývají většinou zbytečně velké, náročné na orientaci a často se vyznačují křiklavými kombinacemi barev. Zkrátka ve volné přírodě, nechráněn protekcionistickými pravidly, by musel takový druh taháků brzy vyhynout.
   Přiznám se, že i já jsem si tahák párkrát připravoval, ale paradoxně jen málokdy ho doopravdy použil. Často se mi ovšem stalo, že právě tvorba taháku byla tím nejužitečnějším způsobem přípravy, mnohem účelnějším než plané memorování informací, takže se pohotovostní tahák nakonec ukázal být nadbytečným. No a taky jsem časem zjistil, že když jsem se pokusil tahák použít, ve stejný okamžik jsem přestával normálně uvažovat a spoléhat se sám na sebe a místo toho jsem jen chaoticky hledal na kousku papíru spásné informace. A tohle vypínání zdravého rozumu se mi zdálo natolik nepříjemné, že jsem taháky nakonec přestal úplně používat. Abyste ale správně rozuměli: Nepřestal jsem si je tvořit, jen už jsem je nepoužíval a začal jsem jim říkat výpisky.
   Osobně totiž považuji schopnost, umístit co nejširší výběr podstatných informací do co nejmenšího prostoru, za mimořádně přínosnou. Člověk, který si dokáže připravit kvalitní tahák, nejenže při jeho přípravě nenásilně pojme spoustu informací, ale bude asi i schopen vybrat ze záplavy dat různé kvality ta, která mu nejspíš budou doopravdy užitečná. A to je myslím pro život nesmírně užitečné.
   Nicméně nebylo mým cílem nadělat si v řadách učitelů (koneckonců moji dva starší synové se v tomto prostředí taky aktivně pohybují) zástupy nepřátel. A tak jsem vám chtěl na závěr tohoto lehkovážného zamyšlení především popřát něco vzletného a dostatečně pozitivního k začátku prázdnin… Ostatně, někde jsem to tu měl…. Takový malý, našestkrát složený, papírek to byl, nevidíte ho někde? Sakra, kam jsem ho jenom… A takovou jsem si s tím dal práci!
   No nic. Tak vám alespoň zlepším náladu rozhovory s oslavenci tohoto týdne – Petrem Žákem a Pavlem Tvrdíkem.
 
   Ahoj Petře. Datum tvého svátku trochu koliduje s vysvědčením, což nemusí být vždy ideální kombinace. Už víš, jaké bude vízo?
Asi jedna trojka.
Za tři to je prý dobře, ale jaké to bylo letos ve škole doopravdy?
Docela dobrý, ale spíš mě to tam nebavilo.
Jak by tedy měla vypadat nebo fungovat škola, aby tě to tam víc bavilo?
Mě teda především nebaví družina. Například dneska jsme měli brambory, maso a pórek. Kdo si ale nevzal pórek, tak dostal od družinářky vynadáno, jak to že to jí bez něj.
Takže tobě vadí, že vás nutí jíst i to co vám nechutná?
Ano. Já třeba pórek jím, ale mám problémy s brambory, které moc nemusím.
Tak to máš složitý, protože brambory jsou poměrně častá příloha. Ale vrátil bych se z družiny ještě přímo do školy.
Tam mi ani nic nevadí. Máme hodnou pani učitelku a nejvíc mi jde tělocvik a hudebka, protože hraju na kytaru.
Tak to jsme kolegové. Jak dlouho už hraješ a jak tě to baví?
Hraju už dva roky v hudebce a měl jsem i takové malé vystoupení, ale nebaví mě to. Jenže nesmím odstoupit, nebo aspoň tak to říká mamka.
Hele, já mám někdy pocit, že to máš podobně i s hokejem?
To je docela pravda. Mě to zas tak moc nezajímá.
A co by se mělo změnit, nebo být jinak, aby tě to začalo víc bavit?
O tom jsem přímo nepřemýšlel, tak nevím. Ale určitě mě nebaví, jak běháme a taky s tou novou trenérkou, když děláme kotrmelce pozadu, protože mi moc nejdou.
Dobrá. A co tě tedy momentálně nejvíc baví dělat?
Nevím.
A jak tedy trávíš svůj volný čas?
Někdy jsem u babičky, někdy u táty, anebo na počítači.
Máš v kabině nějakého dobrého kamaráda?
Mám. Matěje, ale teď jsme byli na škole v přírodě a tam mě trochu, tedy spíš hodně naštval.
Tak já věřím, že to bude zase dobrý a jak jste se jinak měli?
Bylo to fajn, ale strašné vedro.
No a co prázdniny, které jsou před námi?
Devátého července jedeme na tábor, kde bude Tomáš a ještě další děti.
A co tě na takovém táboře baví?
Jezdit na kole, ale nebaví mě noc, protože každou je bouřka. Na minulém táboře jsme byli piráti a jednou taky Asterix a Obelix. Co bude letos, ale zatím nevím.
Takže tebe baví táborové hry. To je fajn a jak by sis tedy představoval své ideální prázdniny?
V Americe. Mám tam totiž babičku, která žije v luxusním domě s velkým bazénem. Jednou jsem jí už navštívil a dokonce jsem byl na nejvyšší budově v New Yorku - Empire State Building. Lukáš ten měl závratě a bál se té výšky, ale mě to nevadilo. Moc se mi tam líbilo a takové prázdniny mě moc bavily.
Tak to jsem rád, že jsme přeci jen našli pár věcí, které tě skutečně baví, ale na závěr mi řekni, jestli máš nějaké velké osobní přání.
Ano. Abych byl pořád zdravý.
 
   Ahoj Pavle. Tak letos vítězství ve výkonnostních testech a 100% účast. Za mě velká pochvala, ale jak jsi byl spokojen ty?
Já moc. Mně se jarní příprava líbila a chtěl bych, abychom takovou měli i příští rok.
A co tě bavilo nejvíc?
Já rád soutěžím, takže určitě ty testy.
Co si myslíš, že ti v nich šlo nejlíp?
Tak to opravdu nevím.
Tvoje maminka nám letos aktivně pomáhala s tréninky, jaké to bylo pro tebe a vnímáš to jako příjemnou věc nebo naopak.
Mně se to líbilo, akorát jsem musel poslouchat jako doma (smích).
V čem si troufáš, že bys mamku porazil a o čem víš, že zase ona tebe.
Nevím, snad v klikách. A ona? Asi v tom slalomovém běhu, jak jsme zavazovali kaničky.
Ty jsi takový skřítek neposeda a tak spolu a s kázní budeme vždycky trochu bojovat. Poraď mi, co na tebe platí?
Seřvat, nebo zmlátit (smích).
Jsem rád, že to bereš s humorem, ale co je pro tebe skutečně nepříjemný trest?
Tak například jednou mi mamka dala opsat celou knížku. Nebo když jsem upadnul s Pepíčkem, tak jsem musel být týden v pokoji a nesměl jsem vylézat. A taky klečet v koutě nemám rád.
To by ti moji synové dali jistě za pravdu, ale co by se muselo stát, aby to šlo i bez toho.
Muselo by být všechno podle mě (smích).
Dobrá odpověď. Pavle, když už jsi zmínil Pepíčka, jak spolu vycházíte.
Já myslím, že dobře. Máme se rádi, hrajeme si spolu a zrovna dneska jsme stříleli na branku a Pepíčkovi to docela šlo. Někdy ho ale taky trochu vysí.ám, když mu třeba beru věci a on mi je nechce půjčit. To se pak i pereme.
To se mi nechce věřit, že ten pohodový a usměvavý Pepíček se taky pere.
To tedy jo. Jednou mu taťka řekl, ať mě zmlátí a on mi dal facku (smích).
Chtěl bys, aby hrál hokej jako ty?
Ano a líbilo by se mi, kdybychom spolu hráli v jednom týmu. Určitě bych mu nahrával.
Když už jsme se dostali k hokeji, máš v něm nějaký vzor?
Ano. Zrovna nedávnou jsem dočetl knížku o Jaromíru Jágrovi a obdivoval jsem, jak na sobě makal už od dětství. Jednou bych chtěl být jako on.
A co je podle tebe základem úspěchu v hokeji?
Dělat i něco navíc. Třeba doma dřepovat.
Máš nějakou sbírku svých sportovních trofejí?
Ano mám takovou vitrínku a nejvíc si vážím medailí a pohárů z hokejových turnajů.
Zdávají se ti někdy hokejové sny?
Jo, to jo. Jednou se mi třeba zdálo, že jsme byli na velkém turnaji a vyhráli všechny zápasy. A já jsem v poslední chvíli rozhodl ten nejdůležitější zápas. Pak jsem se ale probudil a měl jsem mokro v kalhotech (smích).
S tebou se člověk rozhodně nenudí, už víš, kam letos vyrazíš o prázdninách?
Minulý rok jsem byl jenom dva dny doma a jinak pořád někde pryč, až jsem z toho měl ten zánět středního ucha. Takže letos pojedu jen na hokejové soustředění a pak budeme jezdit s mamkou na výlety, jako třeba do zoo.
Vzpomínám si, jak jsi mi minule vyprávěl, že jezdíš na motorce. To stále platí?
Ano. Zrovna minulý týden jsme byli jezdit v Malešově Biliově, jenže ta moje motorka se už trápí. Jsem na ní už moc velkej a těžkej. Možná ale dostanu novou, když budu mít samé jedničky. Zatím to ale vypadá spíš na dvě dvojky.
Tak snad to dobře dopadne a na závěr bych se tě ještě rád zeptal: Kdyby sis mohl vybrat, kolik bys chtěl, aby ti bylo let a proč?
Já bych chtěl, aby mi byl jeden rok a všichni se o mě jen starali a pečovali (neskutečně rozzářené oči).
 
   Děkuji oběma našim oslavencům za rozhovor a přeji samozřejmě vyplnění všech přání. Za sebe ještě přidám hezké prázdniny, plné zajímavých dní, slunce, barev a všech možných chutí, které k životu patří.