Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 16.04.2014 08:10:42 

SK SRŠNI KUTNÁ HORA - DOROST 2013/2014

Minulé sezóny 2010/2013
 

HODNOCENÍ JEDNOTLIVCŮ

   Drazí hráči, milí kolegové a vážení čtenáři. Vždy když píšu nějaký příspěvek, snažím se co nejméně opakovat, protože jak říkáme my drážní důstojníci: „Stereotyp je prvopočátek nehod“. Většinou když o něčem či o někom píšu, tak buď v minulém, nebo přítomném čase. Co se ale takto zasnít a zjistit jak budete vypadat VY v mém současném věku, který vám přijde minimálně dinosauří. Přenesme se tedy o takových 30 let dopředu do roku 2043 a pojďte se s pomocí našeho designového mága Pepy podívat, jak každý z nás bude asi vypadat při tomto zubu času včetně mých komentářů, předpovědí a prognóz. Začneme jak jinak než u realizačního týmu, protože kdo si chce utahovat z druhých, musí být schopný si udělat legraci především sám ze sebe. S každým dalším dnem pak budeme pokračovat dál a jako pořadový klíč jsem letos zvolil umístění v tabulce kanadských bodů. Užijte si to.
               
   
Pavel Sirotek - trenér
   Ano, přesně jak vidíte, jako doayen týmu zestárnu asi nejvíc a na svědomí to budete mít především VY!!! Má tvář bude připomínat rozeschlý prám, ale co již fotka neprozrazuje, že budu mít v jedné ruce berlu a v druhé bažanta s hadičkou. Své volné chvíle budu trávit na zimáku, kam mě moje manažerka Martina vždy vyveze na invalidním vozíku zabaleného do deky, v momentu, kdy již nebude ochotna poslouchat mé blbé a stále sarkastičtější kecy. Což v překladu znamená, že tam budu trávit ještě víc času než dnes! Ale abych vzal svou prognózu trochu systematicky:
2013 – Zdeněk ukončí naši dlouholetou spolupráci. Jako na konci každé sezóny polezu manažerovi opět do míst, kam slunce nesvítí, v očekávání teplých otcovských slov o tom, že není třeba házet flintu do obilí. Ovšem uslyším pouze utržkovitá spojení:„…nemyslíš vážně…“, „…to dál nejde…“, „…musíš se zamyslet…“, „…v životě jsem neviděl…“, „…přemýšlej o konci…“,  „…začni my zase vykat!!!“  a na můj pozdrav „Ahoj“ odpoví „Sbohem“…..
2014 – Sžírán žalem zdolám magickou hranici 150 kg živé váhy.
2015 – Vydám svou prvotinu „Hovory z kabiny“ nákladem 100 000 výtisků v edici Náročného čtenáře s plánovanými dotisky 2016,2017,2018,2019.... Výroční edice 2025 se stane nedílnou součástí školních osnov a povinnou maturitní četbou.
2027 – Přestanu definitivně kouřit, s pocitem, že kdyby se dalo vydělat na odpadních produktech mých horních cest dýchacích, je ze mě minimálně milionář.
2034 – Světová zdravotnická organizace uzná užvaněnost jako nevyléčitelnou nemoc s odborným označením „Sírův syndrom“
2043 - Závěrečná diagnóza: částečná hluchota, pokročilá slepota, kolenózní hypochondrie.
Zdeněk Jelínek – vedoucí mužstva, manažer
   Přes zjevně zdevastovaný zevnějšek nebude Zdeněk v roce 2043 dle platných tabulek stále ještě v důchodu. Ovšem díky pohodlí své firmy, rodinného domu a luxusního auta bude za bezmezného obdivu celé své rodiny i za třicet let (pokud svoji společnost nevytuneluje a neodstěhuje se na Seychely) stále sympaticky vystupovat ve společnosti s vizáží Rockefellera. Dle mé prognózy bude po Milošovi v období 2018-2028 naším prezidentem s bruslemi a výstrojí zasklenou ve své hradní kanceláři. Po skončení funkčního období všechny překvapí svou staronovou vizáží – dlouhé vlasy stažené do culíku, kterou vysvětlí tím, že druhá míza, rebelie a vůně motorek k němu neodmyslitelně patří stejně jako vytrhané ochlupení na prsou do tvaru mapy USA se zvýrazněnou „Route 66″.
   
 
 
 
  
Braňo Hríbik - asistent
   Tento obdivovatel amatérské meteorologie s visáží Ivana Rachůnka bude i díky pohodovému zaměstnání jako šéfa nadnárodní reklamní agentury vypadat stále k světu. Díky své stále více a více muskulaturnější postavě (což přičítám jeho lásce ke sportu), výrazu drsňáka a pokračujícímu se úbytku vlasů až do úplné plešatosti, dostane místo „Braňo“ přezdívku „Bane“. Ale nebojte se, není a nebude takový zákeřňák, jako jeho filmový protějšek z posledního dílu Batmana – Temný rytíř povstal. V roce 2028 se mu splní jeho utajované sportovní přání a na paralympijských hrách pořádaných panem Bémem v Praze, získá zlatou medaili v skatingu pro tehdy již opět společnou reprezentaci Čechů a Slováků.
Ilona Jelínková - statistička
   Jak tak přemýšlím, co napsat o tomto přírodním úkaze, vloudila se mi na mysl vzpomínka na citát režisérky Věry Chytilové, která kdysi řekla svým nezaměnitelným ráčkujícím chřaplákem: „No jo. Mužský. Ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim sluší, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium.“
   To zní dobře, ne? A popravdě jako bych slyšel Ilku. Škoda jen, že ten citát má ještě konec: „ Ale pak najednou … zdechnou. “
   Nicméně zaměřme se na naši milou růži mezi trním, kterou budou i v letech příštích lákat stále nové výzvy a ráda bude i nadále posunovat hranice svých možností výš a výš. V této vzdálené budoucnosti již ale bude především čiperná důchodkyně a šedivější než já. Sedavý způsob života (v autě a za počítačem) spolu s nezdravou stravou udělají své, ovšem díky šikovnosti plastické chirurgie a Zdeňkově štědrosti, bude spíš mládnout než stárnout a počítačová prognóza dává tomuto tvrzení jen za pravdu. V roce 2033 vyhraje konkurs na moderátorku pořadu „Zázraky přírody“ s tím, že se stane i jeho ústředním zázrakem.
 
 
 
  
Mates Jelínek
   Tak tady by to zasluhovalo potlesk pánové, protože co se jeho charakteristiky týče, není již k pěným chválám ani moc co dodávat a zcela po právu si zaslouží trofej „Scotiabank Fan Fav Award“ udělovanou v NHL nejoblíbenějšímu hráči u fanoušků. Obětavost pro kolektiv někdo chápe jako hloupost, ale u něj představuje základní instinkt - v daném okamžiku udělat tu nejlepší věc ne pro svoji osobu, ale především pro svůj tým.
   Nejlepší střelec a playmaker týmu si svou konzistentní formu udrží prakticky po celý svůj aktivní sportovní život. Přes svou vrozenou schopnost vzbudit sympatie druhých bude ale pro svou neomylnou mušku a instinkt vytěžit z každé šance maximum, velmi neoblíbeným protihráčem. Tento schizofrenní stav, vryje do jeho tváře zářící pohodou a až volnomyšlenkářstvím, mnoho hlubokých vrásek a díky výtečnému vaření v té době již jeho manželky Káji mu nakonec naroste větší cejcha než má v současnosti Síra.
Dominik Jiráň
   Tento špílmachr a neúnavný konstruktér hokejových nápadů, jehož hra je koncertem s hokejkou v ruce získává za letošní sezónu cenu „Mark Messier Leadership Award“ udělovanou za velkou louží za vůdcovské schopnosti.
   I on si připíše do své kolonky ještě mnoho povedených sezón. Díky své dominanci na ledě, hernímu přehledu a dobrému ovládání kotouče si vydobude respekt hokejové veřejnosti, kterého se mu bohužel ale nebude dostávat od jeho vlastních dítek. I přes mnoho děkovných a obdivných vzkazů na nejlepsi.kapitan@vsechdob.com pověsí v roce 2027 brusle na hřebík a na stará kolena se bude věnovat pouze správě kamnářského impéria, jehož se stane právoplatný dědicem. Jeho bohémský život a nepravidelná životospráva se podepíšou pod jeho nejednu vrásku a pohled raněné laně, kterým bude dojímat zástupy svých věrných fanynek.
 
 
 
  
Michal Šváb
   Mladší z bratrů Švábů Michal si letos jednoznačně zaslouží cenu „Calder Memorial Trophy“ pro nejlepšího nováčka. I přes trochu mdlý úvod soutěže, kde mu neprospěly zdravotní absence, to ve druhé polovině parádně rozbalil. Umístění do první formace mu jednoznačně prospělo a naše dva terminátory doplňoval, co to jen šlo.
   Díky náročné práci při obhospodařování svého malínského ranče a velkopanství, bude mít dle daného modelu ve svých 45 letech vizáž vodníka Česílka, a protože se nevyvaruje častým zabijačkovým pochutinám, tak ho kromě jeho dvou dcer nebude poslouchat i cholesterol. Hokeji bude stále fandit, ale protože odmítne nosit každodenně roušku proti bacilům a vzhledem k jeho chatrnému a křehkému zdraví ukončí v roce 2025 kariéru aktivního sportovce a hokej už bude hrát jen ve 3D dimenzi na počítači.
Švejda Pavel
   Uhelný to kámen naší obrany se téměř nikdy nezbavuje alibisticky kotouče a v každé situaci se snaží hrát a vyřešit situaci rozehrávkou, založením útoku, vyvezením kotouče, uvolněním spoluhráče, cílenou přihrávkou či zakončením. Nehází puky bezhlavě po mantinelu ani nepanikaří, což mu přináší trofej „James Norris Memorial Trophy“ udělovanou nejlepším obráncům soutěže.
   Jeho zdánlivě výhodná flegmatičnost se mu postupem času ale změní v brzdu. Po rozchodu s trenérem Sírou se bude marně snažit hledat další kakaový kroužek, do nějž by mohl lézt a staromládenecký život a časté ponocování na něm zanechají svůj otisk. Přesto tento věčný bohém, milovník pivního moku a nočních zábav bude těsně před padesátkou stále vesel a rád na tomto světě. Zestárne pouze ze smutku v době, kdy se mu odstěhuje ze sousedství jeho bratr Petr, ale manažer Pepa ho zachrání lukrativním angažmá ve Staré Gardě. A zde to bude opět ten náš pohodář, bručoun i veselý chlápek zároveň.
 
 
 
  
Tomáš Fišar - mladší
   Jeho předností je fyzická vyspělost, síla na puku, dobrý tah na branku se střelou a schopnost prosadit se v prostoru brankoviště. Snese tlak těžkých zápasů a jeho výkon v nich roste. Rezervy má především ve čtení a tvorbě hry. Tomáš ale patří mezi pracovité hráče, kteří chtějí a dávají věci maximum bez rozdílu, jestli jsou v tréninku nebo zápase a s takovými je vždy radost pracovat.
   Našemu Georgovi Clooneymu časem značně přibude bohatých a hustých šedin. Kde hledat příčiny? Předně to bude náročnou profesí restauratéra, která bude klást velké nároky na jeho životosprávu. Dále pak tím, že bude lamač srdcí v té době již postarších dam a paní. Stresy s dělením volného času právě mezi ně a hokej zanechají nejednu hlubokou stopu v jeho tváři, přičemž příslušnice opačného pohlaví budou mít chvílemi navrch…
Tomáš Fišar - starší
   Nyní si na paškál vezmu nejmladší přírůstek, co se do pobytu mezi Sršni týče. Výborný bruslař, který by potřeboval najít víc osobní odvahy pro vlastní hru. Zatím také neoplývá nijak tvrdou střelou, ale jakmile posílí víc ruce, nabere herní pohodu a začne si víc věřit, stane se příslibem pro příští sezóny.
   Za třicet let ztratí mnoho ze svého nordického vzezření a jas z jeho očí mu vezme nejen neustálé pendlování mezi Kolínem a Horou, ale především nekonečné souboje s bratrancem Tomášem na ledě i o přízeň něžného pohlaví, které ukončí až zakotvení v rodinném přístavu s dcerou našeho manažera.
 
 
 
  
Šváb Ladislav
   Další veterán sestavy působí dojmem dominantního paličáka i osobnosti hůře snášející odlišné názory druhých. Je to tlaková nádoba, která může občas ublížit nejen sobě, ale i svému okolí. To je fakt, který by ho při jednostranném pohledu stavěl do nelichotivého světla. Jenže Láďa je především srdcař, který se prezentuje svou agilní a silovou hrou, což si s ohledem na šlachovitou postavu může dovolit. Podporován svojí sympatickou blonďatou přítelkyní jezdí po ledě jako neřízená střela, která když se rozjede, nejde zastavit. Do soubojů chodí zásadně po hlavě a jeho parketa je hlavně v polízanicích u brány. Působením v 2.obraně dokázal, že se umí podřídit potřebám týmu a svou hrou byl zásadní pro její výkony. Své spoluhráče umí za jejich hru pěkně sjet, ale i vyburcovat, což je z pohledu jeho zkušeností určitě dobře.
   Náš bojovník a buldok neztratí nic ze své sympatické a drsné vizáže malínského pistolníka, akorát mu přibude několik jizev a šrámů spolu s novými umělými zuby. Pořád to bude ale v srdci dobrák a věčně vysmátý chlápek. Od roku 2033 bude dělat externího hokejového experta při televizních přenosech a v roce 2035 se stane hlavním trenérem „A“mužstva SK Sršni Kutná Hora. Jako kormidelník týmu, přenechá své místo v sestavě mladším a dravějším hráčům a sám růžičkovským stylem, v perfektně padnoucím novém sáčku, zakoupeným speciálně pro tento účel, bude přecházel na střídačce se svým zápisníkem.
Jenda Tvrdík
   Za svůj mateřský oddíl letos nastoupil pouze na jednom turnaji, a to až po ukončení sezóny v Hradci Králové, kde je na hostování. Jeho hra je založena na vířivém celoplošném pohybu, při němž se dostává svým absolutním nasazením do mnoha brankových příležitostí a jeho rychlost nahání hrůzu většině obránců. Cesta letošní sezónou byla pro něj ale bohužel trnitá a proložená nepříjemnými zranění.
   V obavě o své zdraví ho proto v budoucnu začne pronásledovat rostoucí stihomam, že s ním opět není něco v pořádku. Při mnohých vyšetřeních, která bude postupně absolvovat, ovšem mimo zapomenuté dělohy, vážnější onemocnění prokázáno nebude. Až návštěva u otcova bývalého kamaráda, který bude v té době již uznávaným světovým chirurgem, přinese kýžený úspěch. Jenda obdarován ortézami, kinezio tejpy a bločkem lékařských předpisů na všemožné medikamenty, konečně najde svůj klid. Doma začne experimentovat, až nakonec najde ideální kombinaci preparátů, která u něj bude fungovat na vše a k zápasům bude nastupovat obtěžkán nejrůznějšími doplňky a měřiči, asi jako Robocop. V roce 2031 bude ale časem již značně poznamenán a zatouží si opět zahrát hokej v pořádné hokejové partě. Vrátí se zpět do Kutné Hory a obnoví legendární útok Jenda-Dominik-Mates, aneb Dobří holubi se vracejí.....

 

 

 

  

Vojta Dytrych
   Chlap tintítko, na kterého když skočí blecha, tak mu zlomí tři žebra. Lehce přehlédnutelný vzrůstem, ale nepřehlédnutelný výkonem. Velmi dobrý bruslař, jehož nejsilnější stránkou jsou rychlé a šikovné ruce, se skutečným citem pro hru. Byl takovým žolíkem sezóny – vždy, když jsem ho vytáhl tak nezklamal, hrál nesobecky, a přesto se bodově uplatňoval.
   Dle počítačového modelu taktéž velmi zestárne - důvody vidím ve stresech přinášející starostování milionářské čtvrti Kutné Hory zvané Hlízov hill a současném předávkování vitamíny a výživovými doplňky ve snaze dosáhnout konečně váhy 44 kg. Jelikož je to ale chlap, nebude umět dělat dvě věci najednou a skončí u psychologa, který bude nadšený, protože takový materiál ještě neviděl…
Pavel Brabec
   Je typem přemýšlivého hokejisty, který v utkání vnímá, uvažuje a pak se podle toho rozhoduje. Nevynechá žádný souboj o puk a vyniká v pokrývání hráčů před brankou, kde dokáže schytat spoustu ran jen proto, aby se do ní nedostal puk. V osobních soubojích odmítá strach a přitom brání čistě a důrazně. Rád se osměluje k podpoře ofenzívy se snahou o zakončení, ale v tom má ještě rezervy, obdobně jako v zakládání útoku.
   I když Dominik je jenom jeden, po jeho odchodu převezme roli největšího čuňáka kabiny a přestože působí tichým a nenápadným dojmem, stane se premiantem tohoto oboru. Jak dále samy vidíte vojenská profese a život na misích udělá s Brabčákem taky své. Nicméně, i když mu vrásky naskáčou, jak uhry za puberty, díky láskyplné péči naší armády a úhlednému skládání věcí do tzv. komínku, bude i jako čtyřicátník vesele hrát hokej dál.
 
 
 
  
  Vojta Hríbik
   Jeden z těch skutečně poctivých hráčů v přípravě, ale tichý, nenápadný a tak i někdy působící na ledě. Váhavý při rozhodování ve hře, jakoby se zatím stále hledal. Jeho hra je sice zodpovědná, poctivá a se správnou volbou místa, ale někdy jí chybí jiskra a větší dynamika. Potřeboval by zlepšit motoriku pohybu, práci a prosazení na malém prostoru a především střelbu.
   Za třicet let bude platným členem týmu Microsoft divize Windows, v jehož dresu bude hrát firemní hokejovou ligu a v roce 2027 převezme od samotného Billa Gatese putovní pohár pro jejího vítěze. Díky jeho působení ve světě hi-tech technologií a virtuality budou mít Sršni jako první v regionu brankové kamery s videorozhodčím, sokolí oko a kostku nad ledovou plochou. No není to nádhera.
Honza Červinka
   Výrazně nechyboval, ale postrádal větší důraz s nasazení jak v obranné tak v útočné fázi a větší rozhodnost. Má stále rezervy především v celkové pohyblivosti, a proto někdy nepůsobil na soupeře tak nebezpečně. Oproti tomu jeho silné stránky jsou obětavost, ukázněnost, poměrně slušná střela a bruslení, ale především pohodová a vstřícná povaha.
   Jeho zestárnutí bude ale razantní - na vině bude častá strava od „České koruny“, vysedávání u počítače do ranních hodin, vrásky, z jeho v té době pubertálních dětí, přestavba rodinného podniku na pětihvězdičkový hotel s luxusní vinárnou a zarach na tréninky! Na začátku sezóny 2030/2031 a po absolvování několika přípravných ledů se zjištěním, že fyzická kondice je snad ještě chatrnější než kdy předtím, led víc klouže, soupeři jsou silnější a rychlejší, na střídačku dál než dřív, se proto rozhodne pohřbít představu svého aktivního sportování. Dle mé prognózy bude ale pokračovat v hobby soutěžích za tým Zbraslavic, jehož se stane výlučným majitelem a sponzorem.
 
 
 
  
Miloš Konečný
   O něm by stálo za to napsat samostatnou stať na téma: „Jak znechutit soupeřům pobyt na ledě“. Zarytý bojovník a dříč, hodně zapracoval na svých defenzivních povinnostech a vynikal v agresivním přístupu k hráči na kotouči. Jeho největší slabinou zatím zůstává rozehrávka pod tlakem a frustrace z neúspěchu, kterou snadno přenáší i na ostatní.
   Dle této nelítostné simulace značně zestárne a není se co divit. V pokročilém věku již totiž nebude brázdit ledová kolbiště a život punk-rockového rebela zanechá v jeho tváři nesmazatelné stopy. Vlastní vlasy a zuby bude již několik let postrádat, takže to co vidíte na snímku je nastřelená imitace a zářící hollywoodský úsměv je pouze umělý. S koncem své hudební kariery se začne věnovat i modelingu, ale nikdy nepřestane vzpomínat na svá sportovní léta, která s hrdostí malého žáčka bude popisovat manželkám, maminkám, milenkám, dětem, kolegům a kolegyním v branži, kamarádům u piva a bude-li vhodná konstelace, tak i pošťačce či doktorovi při preventivní prohlídce.
Vít Lederer
   Nový přírůstek mezi Sršni má rozhodně šikovné ruce a dobré držení kotouče. Bohužel špatné přijetí i dání nahrávky a díky své konstrukci těla i nedostatečnou pohyblivost na bruslích. V jeho podání se z hokeje občas stává sport jednotlivce a nikoliv kolektivu, přesto díky své výmluvnosti nemá problém s navazováním přátelských vztahů. U Víti nelze také přehlédnout a neocenit, s ohledem na jeho komplikované cestování na tréniniky, co všechno musí a je ochoten podstoupit, aby mohl hrát hokej.
   Ve své skoro padesátce bude již značně ošlehán mnoha bitvami a především pak větráky restauračních zařízení, jejichž bude majitelem, což bude mít za následek značné zestárnutí. Díky častému sezení ve vlaku na trase Kolín – Kutná Hora mu i trochu naroste podbradek a líce do vizáže Rafana z Kačerů z Kačerova, což mu ale při hokeji, který bude stále hrát, zase tak vadit nebude. Slavným se stane až po vystoupení v rubrice „Borec na konec“, kde bude zveřejněno jeho neuvěřitelné řešení situace jeden na jednoho, během něhož začne předstírat zásah elektrickým proudem, přičemž nakonec skóruje střelou schovanou za tělo přibíhajícího lékaře.
 
 
 
  
Radim Socha
   Nepochybně nesmírně talentovaný hráč, který ale bohužel svou minimální tréninkovou docházkou mrhá tím, co mu bylo dáno do vínku. Ve své kmenové kategorii starších žáků díky svým fyzickým předpokladům dominuje na ledě a úspěšně vychází z osobních soubojů, což prokázal i v několika utkáních odehraných za dorost. K jeho dalším přednostem pak patří i cit pro hru a správná volba místa.
   Prožije bouřlivé mládí, které v jeho tváři zanechá nesmazatelné stopy. Přes mnohé problémy s autoritami dojde u něho ke zklidnění pod trenérským despotou Sírou. Jeho tréninkové metody mu přivodí zvětšení křečových žil a několik vážných názorových střetů bude mít za následek sešitou pusu a méně zubů v ní, aby na konci jeho kariéry z nich byli nerozluční přátelé. Vrásky mu nejvíce ale nadělá jeho v té době dospívající syn a nelítostné podmínky jeho nebezpečného a drsného zaměstnání.
David Jelínek
   Za letošní sezónu nemůže cenu „Vezina Trophy“ pro nejlepšího gólmana soutěže získat nikdo jiný. Patří mezi stálice kutnohorské sportovní líhně a již několik let je neodmyslitelnou oporou svého týmu, který letos nejednou podržel nad vodou. Jedná se o sportovce nesmírně šikovného a pracovitého, který vyniknutí na poli sportu věnuje veškeré úsilí. Laikovi se může zdát, že proti loňsku nemá tak skvělá čísla, ale jeho vytíženost v zápasech, počet střel na branku, dovednosti v celém spektru a samotný přístup k hokeji a tréninku ho pasují na největší brankařskou naději našeho oddílu.
   Tuto prognózu taky záhy naplní a bude dlouholetou oporou seniorského týmu, s kterým vybojuje nejeden postup do vyšší soutěže. Ve svých čtyřiceti sedmi letech bude ošlehán již mnoha bitvami a zkušenostmi, přesto bude nadále na ledě válet (ne!!! „se válet“) a vypadat pořád k světu. Přibudou mu pouze vrásky z nahánění nápadníků jeho sličné dcery a Matesových tréninkových střel, s kterým ho bude i v této době spojovat určitá mimotělní vazba, jež se nám nikdy nepodaří zcela definovat. Přesto bude i v roce 2043 chodit stále na dvoufázový trénink a na závěr jeho sportovní kariery mu bude slavnostně odhalena socha před zimním stadionem – samozřejmě v rozkleku.
 
 
 
  
Honza Chalupa
   Davidův parťák z branky nemá statistická čísla nijak oslnivá, ale s přihlédnutím k tomu, že je o dva roky mladší a byl prvoročákem v dorostu je to pochopitelné. Ale na druhou stranu. Je snad stále více a více patrné, že pokud někdo chce dohnat nějakou ztrátu a něco umět, musí pracovat nejen kvalitně, ale hlavně stejně, nebo více, než je obvyklé u ostatních a to Honzovi v tréninku někdy chybělo. Hokejové dovednosti se dají u mnohých natrénovat, ale bez poctivosti a elánu k tomu nedojde.
   Náš gólmanský benjamínek v obavě možného následování gravidiózní vizáže svého trenéra, změní svůj přístup a začne chodit pravidelně na tréninky, pročež bude mít v padesáti letech rozhodně nejlepší fyzičku. Přesto ani u něj se léta nezastaví a zub času se obtiskne i v jeho tváři. V profesním životě ho to ale nebude trápit, protože se bude živit svým hlasem, jako filmový a televizní dabér zvířecích hlasů. Majstrštykem Strýčka Jedličky budoucích generací pak bude napodobování hlasu vorvaně v říji.
David Borovský
   Nenápadný, tichý kluk, který s námi začal teprve před rokem trénovat. Snaha, chuť, poctivost to jsou ty činitelé, které stojí za jeho postupným, ale stálým zlepšováním. Jeho předností jsou dobré fyzické předpoklady a především smysl pro hru, kterým kompenzuje prozatímní nedostatky v bruslení.
   Po ledě se bude prohánět i v pokročilém věku jako legendární Hunové při barbarském plenění a stane se postrachem amatérských soutěží. Zub času se ale podepíše i na jeho tělesné schránce. Přesto, nebo právě proto, z něj bude dokonalý fešák lázeňský, který i přes svoji málomluvnost bude miláčkem kolonád a něžného pohlaví. Mnoho lepých děv mu bude při tanečku šeptat do ouška, zda by si je nechtěl vzít a založit s nimi rodinu. Nikdy se však nezřekne svého světáckého života a neožení se, přestože zakládání bude mít rád.
 
 
 
  
Matěj Schmidt
   Za většinou hráčů zatím ztrácí především v bruslařských dovednostech, protože začal s hokejem mnohem později než oni. Přesto se mu nedá upřít velká snaha a chuť se dál zlepšovat, což mu usnadňuje jeho pohodové a vstřícné chování v kolektivu. Jsem přesvědčený, že většina kluků by se v jeho pozici na hokej dávno vykašlala, ale on ne. Jeho touha sportovat a hrát hokej si zaslouží úctu, přestože odměnou mu je zatím spíš hra jen v rámci tréninku.
   Dle prognózy v době odpovídající této fotografii již hokej v Kutné Hoře hrát nebude. Důvod bude prozaický - jeho přestěhování do Bruselu k velitelskému štábu vojsk NATO, kde bude mít na starost výcvik bruslení u jednotek určených k vojenským akcím za polárním kruhem. Jak je zřejmé i on podlehne nemilosrdnému proudu času. Budiž to ale přičteno jeho náročné a namáhavé práci, jakož i nahánění nápadníků jeho jediné dcery.
Jakub Koubský
   To je skutečný trenérský oříšek, protože je pro mě nečitelný jak jídelní lístek v čínské restauraci. Technické dovednosti a bruslení má zvládnuté na docela dobré úrovni, ale není ochoten podstoupit poctivý souboj s tréninkovou zátěží a především se mu nedostává zápasové motivace. A tak na trénink občas dojde, ale na zápas ho nedostanu.
   Několikrát avízovaného konce kariéry se ale bát nemusíme, protože motivaci najde v bratrském útoku spolu s Petrem a Jirkou, s kterým po vzoru sourozenců Šťastných dobudou soutěž za velkou louží. Zde vyřeší i letité problémy s rychlostí převlékání, tím že si na sklonku své kariery pořídí kustody, kteří ho budou obletovat jak v depu F1 a na každou tkaničku bude mít svého člověka.
 
 
 
   
Honza Prášek
   Hrát a být herně viděn je nejžádoucnějším přáním snad každého hráče. To první mohl mít letos do sytosti, to druhé zůstalo bohužel nenaplněno. Je to velká škoda, protože fyzicky a pohybově je vybaven výborně, technické dovednosti a bruslení má dobré, ale nedostává se cit a smysl pro hru. Proto někdy působil v zápase naprosto neviditelným dojmem, jako by nevěděl, jak a kde se na hřišti pohybovat. Ke konci minulého roku prozatím (protože nikdy neříkej nikdy) ukončil svou hokejovou činnost z důvodu ztráty motivace. Na tomto místě musím ocenit jeho upřímnost a férovost, jakož i formu jakou své rozhodnutí sdělil. Ne každý má tolik slušnosti a odvahy přijít, říct a vysvětlit nepříjemné věci z očí do očí.
   V několika dalších letech bude hrát jen hobby zápasy, ve kterých se ale postupně vyhraje a vyzraje v nesmírně kvalitního hráče. Tento výkonnostní progres neunikne skautům z nedalekého Kolína, a tak místo návratu mezi Sršně bude unesen tlupou divoké zvěře z čeledi kozlovitých a po jeho domestikaci v tomto stádu se z něj stane jeho vůdce a alfa samec. Jako skoropadesátník najde ale cestu zpět mezi Sršně, kde začne trénovat jeho potěr, mezi nímž bude v té době i můj vnuk Zdeněk.
Ondřej Plíhal
   Letos nejmladší hráč, který nastoupil sice k jedinému utkání, ale z lehkého obouchání byl, vzhledem k okolnostem, na půl zápasu centr první lajny. Přesto si dovolím pár řádků, protože s námi absolvoval nespočet tréninků a ono se nadarmo neříká: „Jak se trénuje, tak se i hraje“. Takže všesportovně talentovaný hráč, jehož přednostmi jsou bruslení, práce s pukem a přístup k tréninku, což je poctivost sama. Dle mého postřehu by jen potřeboval trochu se uvolnit a osvobodit od strachu z možné chyby, který ho přibržďuje. Není přeci důvod se bát, že něco zkazím. Snad je všem jasné, že se hokej teprve učíme a kdo nic nedělá, sice nic nezkazí, ale hokej se nenaučí.
   Nejmladší bojovník na tom bude paradoxně asi nejhůře, co se týká image - jeho kamarádství s malým Zikáčem a pravidelné návštěvy na Palmě po vzoru svých otců zanechají za 30 let značné stopy a rýhy. Přesto bude za naše barvy hrát vesele dál, protože elán a odhodlání na to určitě bude mít.
Matěj Procházka
   Absolvoval pouze několik tréninků jarní přípravy a pro vleklé zdravotní potíže musel bohužel vynechat celou letošní sezónu. Všichni mu přejeme samozřejmě především zdraví a poté i dost odvahy a chuti vrátit se zpět k hokeji.
   Jeden z těch šťastných, jejichž tělesná schránka léty sice sejde, ale duchem zůstane věčným mladíkem. Po několika letech ale aktivního hraní zanechá a stane se rozhodčím. Bude chodit na ryby a hokej sledovat především s pivem v ruce v TV. V roce 2018, z důvodu udržení rodinné tradice, se z něj stane předseda našeho oddílu, což bude mít za následek jeho další seschnutí. Krátce po tomto zvolení přijde o své místo v trenérské sestavě oddílu veterán Síra, což vyvolá všeobecně kladnou odezvu u většiny členů a brzy se tak z Matěje stane bafuňářský guru regionu. Přesto mnozí budou nostalgicky říkat: „Michal byl jen jeden“.
 
 
 

STATISTICKÉ OKÉNKO

   A teď pro milovníky statistik pojďme zrekapitulovat těch 41 krásných týdnů řečí čísel:
   Jarní příprava začala v pondělí 30.dubna a skončila 28.června. Letní příprava pak navázala 5.srpna a ukončena byla soustředěním 2.září. V tomto období jsme absolvovali 49 tréninků, na kterých měl jediný Mates 100% účast. První trénink na ledě jsme absolvovali 3.září a poslední 14.března. Na celkovém počtu 84 tréninků měl opět nejlepší docházku Mates, a to pouze s třemi absencemi.
   První utkání jsme sehráli 8.září proti N.Bydžovu a poslední 17.března proti Česticím. Celkem jsme odehráli 30 zápasů, z toho 15x vyhráli a 11x prohráli. Remízou skončili 4 utkání, z nichž jsme se po samostatných nájezdech spravedlivě 2x radovali a 2x smutnili.
   V mistrovské soutěži nám tento počin vynesl s 30 body celkové 6.místo. V domácích utkáních jsme nasbírali 15 bodu, což značí 6.místo. Z venkovních utkání jsme přivezli rovněž 15 bodů, které nám přidělují 5.místo. V první třetině soutěže jsme získali 6 bodů – 7.místo, v druhé části 10.bodů – 6.místo, v posledním dějství 14 bodů – 3.místo.
   Zúčastnili jsme se dvou turnajů: Vánoční turnaj v K.Hoře – 2.místo, Turnaj Josefa Verfla v N.Bydžově – 1.místo.
   10 zápasů a 1 turnaj jsme odehráli mimo Kutnou Horu a kvůli své zálibě jsme nacestovali dohromady 1.936 kilometrů!
   Do zápasů minimálně jedním startem zasáhlo 22 hráčů (20 hráčů a 2 brankáři) a z toho byli čtyři starší žáci a prim nejmladšího hráče drží Ondra (roč.2000). Jinak ze staršáků odehrál za dorost nejvíce zápasů Tomáš – 22.
   3 hráči nevynechali ani jeden zápas – Mates, Brabčák a David, u kterého je to již rekordní šňůra 88 utkání (odchytaná utkání za jiné kategorie bohužel neeviduji) za 2 a půl roku! Jeho poslední neúčast na zápase se datuje až na 28.10.2010!!!
   Podařilo se nám vsítit dohromady 144 gólů, což je o 61 gólu méně než v loňské sezóně. Průměr gólu na zápas je 4,8. Obdrželi jsme 130 gólů což je poměrně vysoké číslo a o 39 více než loni. Průměr obdržených branek je 4,33 na zápas. Pouze tři hráči překročili hranici 10 gólů za sezónu (Mates, Michal, Dominik), což je o 3 méně než loni. Kanonýrem týmu se stal s 58 přesnými zásahy Mates (ø 1,93 na zápas), což je o 14 více než loňský nejlepší střelec Jenda a zároveň je to jediný údaj, kde došlo k zlepšení. Mates nastřílel i nejvíce hattricků za sezónu – 6!!! Nejvíce vítězných branek utkání dal Michal - 4 a rekord v počtu získaných bodů v jednom utkání stanovil 2x Dominik – 6 (4+2) a (2+4). Nejvíce asistencí posbíral Dominik – 41 (ø 1,52 na zápas). Kanadské bodování ovládl Mates, který posbíral 89 bodů za 58 branek a 31 asistencí s bodovým průměrem na zápas 2,97 – famózní! Druhý v pořadí Dominik nashromáždil 67 bodů (25+42), třetí Michal pak bodů 43 (26+17). Nejproduktivnějším obráncem se stal Pavel s 29 body (7+22).
   David odchytal 1.360 min., inkasoval 99 branek s průměrem 4,36 na zápas. Honza odchytal 300 min., inkasoval 31 branek s průměrem 6,2 na zápas.
   Nejtrestanějším hráčem týmu byl Láďa s 25 dvouminutovými tresty, nejvíce trestných minut posbíral Dominik – 58 (9 dvouminutových a 4 desetiminutové) a zajímavosti jsou 3 dvouminutové tresty pro Davida.
   Nejméně trestaným útočníkem je Michal s jedním dvouminutovým trestem a průměrem na zápas 0,08. Mezi obránci je to Brabčák s 5 dvouminutovými tresty a průměrem 0,33.
   Síra přibral další tři kila a zešedivělo mu zbývajících 15.627 vlasů.
 
   Hodnocení jednotlivých hráčů z mého pohledu vám přinesu již brzy! A myslím, že se máte letos skutečně na co těšit!!!!!
 
 
 

HODNOCENÍ SEZÓNY 2012/2013

Čas pravdy nadešel…
 

   Drazí hráči, kolegové, fanoušci, rodičové, návštěvníci těchto stránek: „Je to tu“ - téměř po ročním kolotoči tréninků a zápasů začaly zasloužené hokejové prázdniny! Sezóna to byla náročná a dlouhá a náš tým svedl spoustu velkých bitev jak vítězných, tak bohužel i těch pokořujících! Je tedy čas spočítat rány, řádně si odpočinout a načerpat nových sil i s chutí do nové sezóny. Ale než tak učiníme, dovolte, abych se vydal trochu absurdně chronologicky proti proudu času a podělil se s Vámi o pocity z bilancování, několika postřehy, statistikou, zamyšlením a trochou toho prorokování pro nadcházející ročník.

   Připadá mi, jako by to bylo vlastně včera, když jsme se 30.dubna loňského roku poprvé setkali a začali jarní přípravu. Po vynikajícím výsledku v předešlé sezóně, kterou jsme zakončili jako mistři KLD bylo jasné, že na tento úspěch nebude jednoduché navázat. V šatně se sešlo pouze torzo vítězného týmu, kdy část hráčů přešla do juniorky, David a Michal ohlásili konec sportovní činnosti a samozřejmě nemůžu zapomenout na Jendu, bojovníka a hráče, se kterým se téměř nedá prohrát, a který od léta hostoval v Hradci Králové. V hnízdě sršních dorostenců se ale vylíhla nová jména přicházející ze starších žáků, která nejen zaplnila volná místa, ale vytvořila i většinu nového týmu. K této části sezóny, která vyvrcholila letním soustředění, můžu napsat jediné – spokojenost. Kluci chodili na tréninky v dostatečném množství, ale především dobře a poctivě trénovali a bez problému absolvovali i nepopulární fáze přípravy. Staří harcovníci se své mazácké role zhostili přesně tak, jak to má být. Sami sobě neulevovali (spíš naopak) a nováčkům vytvářeli náročné, přesto příjemné a stimulující prostředí pro jejich výkonnostní růst.

  Kolotoč tréninků na ledě se rozběhl okamžitě po návratu ze soustředění. Pro rozehrání a taky abychom si ověřili, jak letos budeme konkurenceschopní, jsme sehráli přátelská utkání s N.Bydžovem (6:8) a Lanškrounem (6:3). Původně tedy měla být tři, ale kvůli marodce jsme museli jedno zrušit. Přesto, resumé z těchto utkání ukázalo na cestu, kterou by se tohle mužstvo při svém hledání mělo vydat. První lajna byla na dostatečné výši jak v hokejových dovednostech, tak i herním myšlení, aby mohla táhnout tým a rozhodovat zápasy. Druhá lajna naopak složená převážně z nejmladších hráčů celé soutěže musela založit svou hru na bojovnosti se snahou o jednoduché řešení všech situací, které je mohli na ledové ploše během utkání potkat.

   Pro peloton osmi přihlášených týmů, mezi něž se po roční pauze opět vrátil Benešov a naopak se vytratil ambiciózní Beroun, začala jednadvacetikolová soutěž 28.září. Na úvod nás čekal právě tým Benešova, doplněný o uvolněné hráče Zbraslavi a start to byl vskutku velmi slibný. Ovšem výrazné vítězství 11:2 se později ukázalo jako to Pyrrhovo. Následoval totiž dvojblok soupeřů výrazně kvalitnějších, ovšem my vstupovali do těchto bojů již s hlavou v oblacích a zavádějícími myšlenkami „Co bude, když bude“. Vystřízlivění bylo vcelku jednoznačné: Vlašim (3:7), V.Popovice (2:10). To že v těchto utkáních propadali prvoročáci, bylo omluvitelné věkovým a výkonnostním rozdílem, ovšem daleko za svými možnostmi zůstali především naši nejzkušenější hráči, kteří nedokázali přehrávat stejně staré nebo i mladší soupeře a výsledková skepse se projevila neochotou zabojovat alespoň o přijatelný výsledek. A tak jsme nakonec právě s V.Popovicemi utržili největší porážku sezóny. V dalším kole jsme ale již vyhráli na ledě Rakovníka (8:2) a poprvé to byli zase ti staří dobří Sršni. Celé mužstvo neskutečně bojovalo, první lajna lítala, zbytek hrál zodpovědně a zasloužené vítězství bylo nejlepším důkazem doposud nejlepšího výkonu. Pak ovšem přišla asi největší krize týmu a tři porážky v řadě, Kralupy n.Vlt. (5:12), Černošice (6:7), Zbraslav (1:5), znamenaly sesun do suterénu tabulky na předposlední místo. Druhá část soutěže odstartovala povinným vítězstvím v Benešově (9:1) a zlepšeným výkonem proti Vlašimi (3:4 po sn), kdy jsme vedení 3:0 nedokázali díky chvilkové nekoncentrovanosti (bohužel ne naposledy v této sezóně) dovést k tříbodovému zisku. V tomto období sužovala naší kabinu silná marodka, která ostrouhala soupisku Sršňů jen na pár statečných, kdy chyběli i mnozí klíčoví hráči. Na následující utkání ve V.Popovicích (0:7) se sestava rodila doslova v porodních bolestech, přesto nešlo hráčům upřít bojovnost a snahu o co nejpřijatelnější výsledek až do konce zápasu. To samé ale bohužel nešlo již prohlásit o dalším venkovním zápase v Kralupech n.Vlt. (3:6), které jsme prohráli doslova vlastní ubohostí a donutili mě tím k dosti zásadním rozhodnutím. Bylo mi jako bychom jezdili na horské dráze. Z úplného vrcholu jsme sjeli až dolů, občas se zhoupli výš a pak zase strmě o patro níž. Nechtělo se mi ale již čekat, jestli to bude ještě pokračovat, než se zastavíme u výstupu a proto přišlo na razantní pohovor v kabině a přitvrzení v tréninkové přípravě. Osobně si myslím, že zátěž, kterou hráči dorostu v rámci tréninku doposud absolvovali, byla jedna z největších v našem oddíle, přesto bohužel nedostatečná k převýšení našich soupeřů. Musím ale říct, že toto rozhodnutí nebylo vůbec jednoduché a riziko, že hráči to nepřijmou za své a začnou vynechávat tréninky, bylo dosti veliké. Snažil jsem se proto kluky přesvědčit, že pokud chtějí vyhrávat, musí to být na tom ledě sakra poznat, i kdyby měli jít z tréninku po čtyřech. A ono to pak skutečně přišlo. Vítězství s Černošicemi (6:4) nastartovalo sérii vítězných zápasů, kterou jsme si proložili úspěšným Vánočním turnajem (2.místo). Na hráčích byla vidět obrovská chuť s nasazení a vítězství v prvním zápase roku 2013 proti do té doby neporazené Zbraslavi (5:2) bylo jako ze sci-fi knížky. Pokračující šňůra vítězství – Benešov (7:3), Vlašim (7:3), byla ukončena až nešťastným zápasem s Rakovníkem (2:9), který se pro nás sice do poloviny vyvíjel příznivě, ale po zranění a odstoupení Tomáše skončil výraznou prohrou. Reputaci jsme si vylepšili hned za týden, kdy jsme v Rakovníku (3:4 po sn) dohrávali odložené utkání a mrzet nás může jen fakt, že jsme opět nedokázali udržet dobře rozjetý zápas a vedení až do konce. Návrat role sparingpartnerů, ze které jsme se tak těžko vyvlékali jsme už ale nepřipustili a v následujících zápasech porazili Kralupy n.Vlt. (5:4), Černošice (4:3 po sn) a V.Popovice (3:2 po sn). Mistrovskou soutěž jsme pak uzavřeli prohrou s mistrovskou Zbraslavi (3:6), což v konečném účtování znamenalo celkové 6.místo v letošní KLD. Tečku za celou sezónou jsme pak udělali 17.března na Turnaji Josefa Verfla v Novém Bydžově, který jsme vyhráli.

   Není to žádná sláva, ani žádný masakr, ale bylo by neupřímně skrývanou pravdou, že naše ambice byly vyšší. Náš tým odešel v mistrovské soutěži jedenáctkrát poražen a jako protiváhu přidal deset vítězných zápasů. Zisk 30 bodů by v minulých ročnících stačil na umístění kolem 3.-4.místa, ale v tomto nesmírně vyrovnaném (tedy mimo první Zbraslavi a posledního Benešova) ročníku stačil pouze na to šesté. Bohužel vzhledem k našemu velmi úzkému kádru mnohé zápasy ovlivnila početná marodka a v úvodu soutěže i hledání vlastní tváře tohoto týmu. V hokeji platí, že nejprve musíte soupeře přebojovat, přetlačit, přebruslit a potom můžete hrát na pohodu, chytře a uctít krásu hokeje. V našem podání to poznání, že nejprve je dřina, obětavost a bolest, aby potom mohl občas přijít úspěch, trvalo zbytečně dlouho. Přesto, výkony podávané týmem v druhé polovině se někomu mohli zdát jako malý sportovní zázrak. Tým hrál kompaktně, vyzařoval vnitřní sílu a jeho hra se v některých zápasech musela líbit. Někdy až odevzdaně působící kutnohorský mančaft z loňského podzimu našel ke konci roku konečně svoji novou a mnohem sympatičtější tvář, kterou si udržel až do konce soutěže.

   Nejstarší hráči se stali základním pilířem naší hry a nositeli úspěchu. První útok pak hrozbou a obávanou „eskadrou pohromy“, která spolehlivě a s železnou pravidelností rozvracela obrany soupeřů. Většina nováčků projevila evidentní výkonnostní progres, kdy se dokázali lépe orientovat pod tlakem a prosazovat v souboji 1-1. Snížil se počet chyb, na které jsme dříve tvrdě dopláceli, a především naprosto zmizel respekt vyplývající z věkového rozdílu.

   Nemůžu ale ještě zapomenout zmínit jednu podstatnou věc, a to, že jsme jeden z mála týmů, který dokázal ve své soutěži porazit naprosto všechny soupeře. Osobně tuto skutečnost a potvrzení faktu, že jsme dokázali hrát s každým, považuji za největší úspěch letošní sezóny a příslib do budoucna. Pro development našeho oddílu a jeho hráčů je to z mého pohledu zpráva jako hrom!!!

   Přál bych si a věřím, že hráči dokážou přetavit získané zkušenosti a nabité dovednosti na úspěch v nadcházejících sezónách, a to ať v dorostu, juniorech, či někteří již i v seniorském týmu. Věřím, že tito chlapci přecházející v muže pochopí, že moje slova a metody nejsou jen nějakou buzerací, ale vycházejí především od srdce: „Nezapomeňte, že základem všeho je trénink a podle toho k němu přistupujte. V zápase samo od sebe nic nepřijde!!! Jste mladí a v optimálním věku pro rozvoj a učení. Nepropásněte tuto šanci, nebude se více opakovat“! A to nemluvím pouze o sportu.

   Během krystalizace našeho mužstva došlo samozřejmě také k mnoha chybám a omylům (i těch mých) a bylo i několik neshod či nedorozumění, které sebou občas někomu vzaly vítr z plachet či chuť jít dál! Nikdy se ale nerozpadl tým a vždy se našli bojovníci, kteří pověstný kolík zvedli, utíkali dál a pak ho předali tak, abychom jako tým svůj běh zdárně dokončili! V tomto ročníku si více než kdy dřív uvědomuji, čím vším jsme si jako Sršni prošli, co jsme dokázali a jak skvělou partu kluků máme!

   A to je neskutečný bonus i výzva k další práci zároveň. Osobně cítím jako důležité se v jarní přípravě, mimo té tradiční všesportovní, zaměřit především na sílu a rychlost rukou. Máme velké rezervy v osobních soubojích a především pak v předbrankových prostorách, kde jsme málo důrazní, rychlí a pohotoví. Dále má většina soupeřů razantnější střelbu, než naši hráči, což je otázka jen a jen tréninku. Prostě budeme muset vystřílet stovky a možná tisíce puků, aby se tahle situace zlepšila. Jinak budu v tréninku dále klást velký důraz na souboj 1-1 a hru na malém prostoru, kterou pokládám za stěžejní pro moderní hokej. Ten v posledních let výrazně omezil herní prostor každého hráče a s tím i čas, který má k dispozici na práci s pukem. Tento vývoj klade značné nároky na rozhodovací procesy a chování na ledě. Hráč tedy musí být dostatečně fyzicky, mentálně a technicky připraven, aby mohl přečíst a vyřešit každou herní situaci ve vysokém tempu. K tomu aby včas či až s předstihem dokázal rozšifrovat aktuální dění ve hře a podle toho zvolil optimální řešení, je potřeba tyto situace co nejčastěji simulovat v tréninku a to bude cesta, kterou se svými svěřenci půjdu i v příští sezóně.

   To nás ale čeká až za nějaké tři týdny. Nyní pro nás končí stávající sezóna a všichni hráči, kteří během ní za naše mužstvo naskočili na led, zaslouží poděkování a ocenění, protože bez kohokoli z nich by tento tým nebyl tím, čím byl. Dále chci poděkovat všem spolupracovníkům za jejich vytrvalou pomoc jak na ledě, tak mimo něj, Oldovi a Zdeňkovi za multimediální záznamy našich zápasů a poděkování samozřejmě patří i všem skvělým fanouškům, kteří nás po celou sezónu podporovali, mrzli na našem i jiných stadionech a utratili spoustu peněz za různorodá občerstvení.

   Hezké hokejové prázdniny kluci vám všem a nashle v příštím ligovém ročníku.

 
 
 

TURNAJ O POHÁR JASEFA VERFLA

Důstojná tečka za sezónou 2012/2013
 
   V neděli 17.3.2013 se vydal náš tým na Turnaj Josefa Verfla do Nového Bydžova, kde už skoro pravidelně ukončujeme sportovní část sezóny. Ale vzhledem k tomu, že letos uběhla poměrně dlouhá doba od našeho posledního zápasu v KLD (navíc proložená jarními prázdninami), daly se od nás čekat věci skutečně nevídané. V kabině před prvním zápasem budil hlavní pozornost návrat Jendy do sestavy kutnohorského týmu. Tento hráč ukončil sezónu v Hradci Králové, kde je na hostování, a tak jeho startu nic nebránilo, což udělalo především radost letitým kamarádům a spoluhráčům, kteří nosí jeho fotku na památku a pro štěstí zašitou v ribanu. Co znám tyhle kluky od štěňat, tak vždycky hráli spolu, proto návrat „Legie zkázy“, která drtila soupeře mnoho let nazpět, budil i ve mně pocit jistého vzrušení a pro mladší hráče mohl být velkým zážitkem a zkušeností.
 
Stadion Nový Bydžov - SK Sršni Kutná Hora
2 : 3  (1:1, 1:2)
   Domácí si s ohledem na skutečnost, že nás v letošní sezóně, sice těsně, ale dvakrát porazili, museli před začátkem tohoto střetnutí hodně věřit, nakonec ale odcházeli z bitvy se sklopenou hlavou. Utkání mělo od začátku velmi dobrou kvalitu, tempo a nasazení. Úvodní branku na 0:1 dal ve 4.min. Mates po nahrávce Jendy a dlouho to pak vypadalo, že kontrolujeme průběh hry. Sršni byli aktivnější, měli víc ze hry, ale v koncovce neměli ono štěstí a dostatek hokejového kumštu. Spousta jejich šancí ke gólu nevedla, zatímco na druhé straně domácí útočili ze zálohy, využívali rychlých brejků do rozhozené obrany a byli v této činnosti efektivní, když minutu před koncem první části srovnali na 1:1.
   Druhá dvacetiminutovka vypadala opticky velmi podobně, ale průběh měla opačný. V úvodu se po tlaku před naší brankou dostali do vedení 2:1 domácí, ale ve 34.min. vyrovnal na 2:2 Mates, když dorazil volný puk po Jendově střele. Závěr utkání byl tedy otevřený, a přestože jsme byli i nadále lepším týmem, měli jsme několikrát i ohromnou kliku. Nakonec se ale hokejové nebe přeci jenom přiklonilo k našim holím. Sršni se v závěru dostali k útočnému vhazování, uklidnili se oddechovým časem, jehož cílem rozhodně nebylo vymyslet taktiku na poslední minutu. Z lavičky se ozývala pouze slova vzájemné podpory a přesvědčení, že na to máme, jenom to chce klid v koncovce. A taky že jo! Okamžitý nátlak na bránu se vyplatil a v čase 39:25 uklidil puk do odkryté sítě Jenda. Tato trefa zajistila Sršňům první vítězství na turnaji a co říct závěrem? Celý zápas jsme měli převahu a víc šancí, přesto se dlouho strachovali o výsledek, abychom rozhodli v samotném závěru. Asi ten adrenalin prostě potřebujeme.
 
 
SK Sršni Kutná Hora – HC Frýdlant
4 : 1  (1:0, 3:1)
   V úvodu zápasu jsme se spíš na ledě hledali a chvíli trvalo, než jsme se dostali do tempa. V 18.min. jsme se ujali vedení 1:0 po vydařené kombinaci Pavel-Mates-Jenda a tímto stavem skončila i první část tohoto jinak rychle plynoucího a bez zbytečných prodlev hraného zápasu.
   I druhou polovinu zápasu Sršňů s Frýdlantem lze označit jako velmi kvalitní. Na obou stranách byly k vidění některé skutečně ukázkové akce a David dokazoval, proč jsme ho posléze vyhlásili nejužitečnějším hráčem týmu. Na druhé straně jsem měl pocit, že Mates se rozhodl bydžovskému správci stadionu znetvořit branku. Nakonec se mu ale podařilo ve 30.min. trefit něco jiného než tyčku a vedli jsme 2:0. Již za minutu zvyšoval Jenda na 3:0, ale soupeř dokázal odpovědět a rychle snížil na 3:1. V čase 38.53 dal výsledku konečnou podobu 4:1 Dominik svou parádní střelou a Sršni se radovali z druhého vítězství v turnaji. Závěrečné hodnocení tedy zní. Dobrý zápas se správným výsledkem.
 
 
SK Sršni Kutná Hora – HC Lomnice nad Popelkou
3 : 1  (1:0, 2:1)
   Hráči Lomnice nad Popelkou byli dalšími žadateli zlatého poháru, a protože jsme si jejich kvality mohli již vyzkoušet o našem Vánočním turnaji, očekávali jsme podobně dobré a dramatické utkání jako byly ty předešlé. Bohužel nenaplnilo se. Utkání nebylo příliš pohledné, ale zato bojovné a úplně zbytečně vyhrocené. Vše se začalo komplikovat ve chvíli, kdy se pánové v pruhovaném rozhodli, že povolí otěže zápasu a zůstanou naprosto neteční i v momentech, po kterých se v ledním hokeji pravidelně vylučuje. Výsledkem byly nepískané fauly, tím pádem oplácené a zvýšená agresivita v osobních soubojích. Jasně, už slyším některé čtenáře, že zase pláču, ale osobně považuju zvyšující se agresivitu na našich stadionech za nebezpečný exces. Ovšem za horší věc a nutnou zmínky považuji netečnost některých rozhodčích k těmto projevům. Okamžité následky takového jednání můžou být velmi bolestivé a nepříjemné ve svých důsledcích, protože u některých ataků lze považovat za štěstí, že nedošlo k vážnějšímu zranění hráčů.
   A teď aspoň ve zkratce, jak to probíhalo výsledkově. V osmé minutě jsme se dostali do vedení 1:0, když Michal dostal puk za záda lomnického gólmana s asistencí Tomášekh. Ve 29.min. zvýšil Pavel na 2:0 povedenou tečí střely Tomášekol. Čtyři minuty před koncem Lomnice snížila na 2:1, čímž zdramatizovala ještě víc závěr zápasu, ale jakékoliv plané naděje jim v čase 39.57 vzal Jenda a stanovil konečný výsledek utkání 3:1.
   Závěrečné resumé. Tato bolestivá výhra nám zabezpečila 1.místo na turnaji bez ohledu na výsledek posledního zápasu, a tak bylo zřejmé, že Sršeň bude zase nahoře...
 
 
SK Sršni Kutná Hora – HC Čestice
5 : 0  (3:0, 2:0)
   Zápas, který v turnajové tabulce již nic neřešil. My měli jistotu, že letos ochutnáme šampaňské z nejcennějšího poháru a soupeř měl taky své místo na opačném pólu již definitivní. Hrál se naprosto čistý hokej bez jakýchkoliv zákeřností v mírně ležérním tempu, ale musím zopakovat a zdůraznit – hrál se hokej. Takovéto zápasy bývají většinou těžko koukatelnou holamajznou, což se o tomhle ale naštěstí nedá říct. Vývoj celého utkání byl jasně pod kontrolou kutnohorských hráčů, kteří soupeři nedali žádný prostor pro tvoření vlastní hry. Přesto je potřeba ocenit čestické za bojovnost a odhodlání, ale holt chyběly kvality. Za Sršně se postupně dvakrát trefil Mates s Michalem a poslední, ale dle mého soudu nejhezčí naše branka na turnaji, zaslouží samostatný odstavec.
   Krásný hokejový moment od samého začátku. Žádná souhra náhod, ale chtěný, chytře vymyšlený a výborně provedený. Brabčák vyvezl puk, dal ideálně načasovanou dlouhou nahrávku na osu mezi beky, za které si v plné jízdě od mantinelu najel malý Vojta. Již tento moment sám si vysloužil pochvalný potlesk publika, který se ale ještě znásobil po excelentním zakončení. Hokejová lahůdka, která ještě umocnila vítěznou euforii.
   A slovo závěrem. Sršni se po závěrečné siréně spontánně radovali z úspěchu, což se zvrhlo v hromadné linčování Jendy, které ukončil Mates straddlem přes mantinel – stadion praskal v základech, neuvěřitelný rámus a opět unikal chlór...
  
 
Celkové pořadí:
1. SK Sršni Kutná Hora   (8 bodů, 16:4)
2. Stadion Nový Bydžov   (6 bodů, 13:8)
3. HC Frýdlant   (4 body, 10:8)
4. HC Lomnice nad Popelkou   (2 body, 11:11)
5. HC Čestice   (0 bodů, 2:21)
 
Ocenění jednotlivci:
Mates Jelínek – nejlepší útočník turnaje
David Jelínek – nejužitečnější hráč mužstva
 
Dovednostní disciplíny:
soutěž gólmanů – David Jelínek 2.místo
soutěž ve střelbě na terč – Pavel Švejda 2.místo, Miloš Konečný 3.místo
rychlostní štafeta – Šváb Ladislav, Šváb Michal, Mates Jelínek, Dominik Jiráň, Jenda Tvrdík – 1.místo
 
   Máme za sebou poslední sportovní akci letošní sezóny a dovolím si tvrdit, že jsme ji odehráli ve velkém stylu a nikdo nás vážně neohrozil. Svědčí o tom i celkové skóre 16:4 v náš prospěch. Tým i přes převládající množství mladých hráčů táhli herně i výsledkově především osvědčení harcovníci a bojovníci! Z nich měl střelecký den zase Mates, kterému sice v bubínku revolveru ještě jeden náboj zbyl, přesto jeho pět kousků bylo nejvíc na turnaji a udělalo z něj nejlepšího útočníka. Jsem ale rád, že ani mladí hráči doplnění ještě o dva starší žáky se neztratili a i oni můžou být se svým výkonem spokojeni. Nebo tedy já aspoň jsem.
   Někteří sice se svým zařazením a nasazováním na ledě nebyli zcela spokojeni a jejich představy byly někde jinde, ale hokej je kolektivní hra, ve které je zájem týmu postaven nad zájem jednotlivce. A přestože každý tým jednou skončí a jediné co po něm zbude, budou fotky a vzpomínky na společně strávené chvíle, věřte, že opravdu skutečné přátelství pomíjivé není.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Tvrdík, Šváb Michal, Fišar Tomáš st., Tomáš Fišar ml., Hríbik, Červinka, Lederer, Schmidt, Dytrych

branky: Jelínek Mates 5x Tvrdík 4x, Šváb Michal 3x, Jiráň, Švejda, Dytrych
asistence: Tvrdík 4x, Jelínek Mates 3x, Švejda 2x, Fišar Tomáš st. 2x, Šváb Ladislav 2x, Jiráň, Fišar Tomáš ml., Brabec
 
 
  
 
 
 
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Stará Garda

: 6 ( 3:1, 2:2, 4:3 )

Mládí vpřed, vzadu je práce...
 
   Nedávno jsem si při procházce Prahou vzpomněl na trochu pozapomenutý kolorit mého mládí, a to „kameloty“, či chcete-li pouliční prodavače novin, tehdy tedy Večerní Prahy. S jejich zánikem se z ulic, nároží a podchodů vytratili chlápci se štosem novin přes ruku, překřikující se v dryáčnických titulech a bulvárních pikantnostech ze života pražských ulic. Někoho to možná štvalo, ale já na to vzpomínám se sentimentem docela rád. A tak jsem se rozhodl vměstnat dnešní shrnutí zápasu do několika hesel, která by mohli kolportéři vykřikovat například zítra před zimákem.
 
Sršni pobodali Starou Gardu.
Selhání manažera. Nepodmazal rozhodčího a věřil ve výkonnost starých pánů.
Pepa zřejmě při prázdninovém pobytu se svými dětmi přebral antidepresiva…
První útok – Michal-Štěstí-Náhoda.
Gardisti spálili, na co přišli.
Matesova kouzelná střílka opět zaznamenala hattrick.
Michalova hvězdná chvíle. Přijel, nezrychlil, zavěsil.
Do kin vstupuje nový megafilm: Spalovači šancí.
Bývalé ikony hrabali jako by jim bylo dvacet, přesto to nestačilo.
Sršni tentokrát udrželi slibné vedení. Udrží také stolici?
Jestli Víťa nezačne bruslit …. po žních půjde k Turkovi....
Tradiční kutnohorská veselice na modré Gardistů: „Pojďte k nám, já vám dám“.
Nový sršní hit trhá rekordy: Modrá, červená, modrá, namazávka dobrá.
Sršni poslali Staré Gardě děkovný dopis: „Děkujeme, že nám to usnadňujete“.
Gólman gardistů v své kase stojí sám: „Kdepak jen ty obránce mám“?
Nová karetní hra: Vole padni … v brankovišti na puk.
Socha má novou noční můru: „David“
Matesovo ožralé UFO neúprosně zapadlo do sítě.
Když Pája nemůže, Péťa mu pomůže.
Víťa se ještě neposral medvědovi v náručí. A tak dráždí Šimona.
Mates přistižen s Davidem ve sprše.
Sírovi články je lepší číst na toaletě. Dá se tak předejít velkému prádlu.
 
 
 

Z DENÍČKU HOKEJOVÉHO TRENÉRA

aneb Třídní sraz
 
   Můj milý deníčku, dovol, abych ti zase po čase svěřil několik svých nejintimnějších zážitků, protože ještě teď jsem celý rozechvělý, při vzpomínce na letošní školní sraz. Ani nevím proč, ale vždy, když si přečtu: „...zveme tě na setkání bývalých spolužáků po xx letech…“, vybavím si veselou akci, která pravidelně končí nějakým problémkem.... Tu někdo zkouší jako zamlada zvonit na zvonky pokojně spících spoluobčanů a těžká je pak komunikace s ochránci zákona a nočního klidu, tu si někdo hraje na parašutistu a skáče z každé možné zídky, než nás osobně seznámí se svou holenní kostí, případně se mezi námi najde jedinec, který provádí ruční mamografii zadané spolužačky zrovna ve chvíli příchodu jejího manžela… A tak jsem se ptal: „Co bude tentokrát?“
   Tradiční úvod, kdy každý přednáší úspěchy svého dosavadního života – počet svateb, rozvodů, postupů v práci, výpovědí, zvýšení počtu vlastních či nevlastních potomků, zesměšnění tchýně na veřejnosti a podobně máme brzy za sebou a společnost se tak postupně rozkastuje na malé skupinky, jako národ před prezidentskými volbami. U jedné probíhá povinné prohlížení tisíce fotek všech rodinných příslušníků, domácích mazlíčků a milenek na exotických dovolených. V další je středobodem Jiří, který je vlastníkem nespočetného množství titulů a již dvanáctým rokem přednáší na univerzitě Cardiff Law School v britském Walesu. Obzvláště v jeho případě s úsměvem vzpomínám, jak ode mě kdysi ve společné lavici opisoval a po jednom mém referátu v hodině občanské nauky prohlásil: „Pavle, z tebe bude jednou prezident.“ Přestože pro užaslé spolužáky, kteří evidentně potřebují finanční injekci, poutavě rozebírá současné politické dění, obdobně, jako občas činí z obrazovky naši veřejnoprávní TýVý, v mých očích jako prognostik totálně selhal.
   Začínám si pomalu připadat jako na půdě parlamentu, kde spolu všichni diskutujeme, řešíme obdobná témata, a přesto tvoříme různé poslanecké kluby či frakce. A protože jsem na chvíli zjevně nezařazený, vybírá si mě Radek, který prý nedávno nastoupil do nové funkce finančního poradce. Okamžitě se dávám na pozvolný ústup, leč ruka trhu, potažmo finančníka, mě neúprosně vtahuje do bludného kruhu grafů, čísel, výnosů a zisků….. Vzhledem k tomu, že to není první agitace podobného typu, upadám do hluboké letargie. Následující přednáška mě utvrzuje v tom, že umřu nemocný, chudý a pod mostem….
   Zvýšenou konzumací lihových destilátů ale postupně odhazuji splín a vydávám se tokat směrem ke slečnám…… No tedy slečnám?!?!? Ne snad, že by se to v naší bývalé třídě nehemžilo výstavními figurami, ale s přicházejícím stářím ztrácí kůže i bývalých playgirls na své elastičnosti a větší výživová chyba se jen těžko schová pod těsně padnoucím kostýmkem. Tím se samozřejmě nechci nikoho dotknout, obzvláště pak já se svou svraštělou a faldovitou pokožkou. Nicméně i mezi námi jsou ženy, které v pokročilejším věku neztrácí nic ze svého šarmu, jímž v minulém století oblouzňovaly příslušníky opačného pohlaví. A právě v jejich společnosti se nachází jako doma, věčně mladý Casanova Milan, který prý bez problému okouzluje dívky ve věku své dcery. Jeho historky mi přijdou poněkud nemravné a možná se i červenám, ale on o tom mluví jako o chlebu a ještě se směje. Polovině věcí co říká, sice vůbec nerozumím… smát se ale musím, abych nevypadal divně. Některé výrazy si ale stejně budu muset najít ve slovníku cizích slov, i když možná zbytečně. Milan totiž vypadá, že ten slovník sám píše, či přinejmenším aktualizuje.
   Cestou k další skupince se zastavuji na baru a s podivem zjišťuji, jaký důraz se dá klást i v našem věku na úpravu zevnějšku a především pak prezentaci svého JÁ. Kupříkladu Dušan, který je zde středem pozornosti, působí dojmem, že si stáhnul břicho dvěma elastickými obinadly a pod paže mázl King-Kongovy feromony. S vrozenou skromností popisuje svou haciendu o rozloze několika desítek arů, kde při příjezdu prý mineme koňské stáje s chovem arabských plnokrevníků. Po průjezdu majestátní (slavo)bránou, kde se musíme předem ohlásit vratočučovi, který si nás vyhledá v seznamu hostů a teprve pak pustí dál, vjedeme na pozemek s krásně střiženým trávníkem a francouzskou zámeckou zahradou. Hned za branou se našeho vozu ujme další sluha a odveze ho zaparkovat do krytého parkhausu..... V duchu přemýšlím, jestli bude při odjezdu má octávčička také umytá, vysátá a naleštěná, ale nechci rušit vyprávění ironickými poznámkami. A tak se ještě dozvídám, že v dálce se má do výše tyčil majestátní sídlo s několika koupelnami a výhledem na zadní části pozemku, kde mohu sledovat život v safari a zahlídnout tak například, jak lev zardousí v běhu zebru …...... „a donese ti ji k nohám“ přerušuji Dušana s vytřeštěným výrazem a slibuji, že se budu příště již lépe dívat na titulky pořadů National Geographic, komu to tam vlastně děkují za prostory k natáčení. Jak tak poslouchám Dušanovo vyprávění, co všechno v životě dokázal a vzpomenu si na jeho školní výsledky, tak si říkám, že asi dělám něco špatně. Podobné intenzivní debaty ale vždy přinesou jedno již nepřekvapivé zjištění. A to, že známky od učitelů a vysvědčení je jen hra s čísly a to poslední, co určuje kvalitu postavení v praktickém životě.
   Další výchovnou facku dostávám hned při následujícím rozhovoru s tlouštíkem třídy - Lálínkem, který dle svých slov prodělal brutální odtučňovací kůru a pomocí nové, revoluční diety nazvané „vy.er co můžeš“ zhubnul již přes 50 kg. Zatím co já na dobových fotografiích notně vyzáblý vypadám jak z dalšího dílu „Chcete mě?“ a dokonce by na mě mohla být vypsaná i sbírka, tak Lálínek byl v našich školních letech dokonalým dvojníkem Oťáska ze seriálu „Bylo nás pět“. Ovšem teď se karty otočily, což už je na mne skutečně moc…. těším se domů a v lehké depréééézi začínám filosofovat…. Nevím, zda je to únavou materiálu, narůstajícími léty, či celkovým stresem v honbě za zajištěním životního minima, ale budoucnost začíná být pro mě docela tajuplnou knížkou s nejasným koncem…. Prostě s přibývajícími křížky a kily bohužel dochází k nevratnému opotřebení některých částí pohybového aparátu, což se samozřejmě negativně odráží i na mé mobilitě. Pravdou ale je, že u tohoto vzorku populace, která má velmi podobné datum výroby, docházím k nepříjemnému zjištění. U těch, kteří ještě nezaseli sémě, či se k němu pouze nehlásí a jejich přístřeší tudíž nedrancují zástupy energetických upírů, případně náročná manželka, dochází k určitému prodloužení životnosti a tím i menšímu opotřebení lidské schránky. Tento rozdíl je o to markantnější, když se vzájemně setkají tyto produkty s výrazně rozdílným životním osudem v jednom kolektivu. Jako příklad uvedu namátkou vybrané vzorky Radka a Síru. Prvně jmenovaný je absolutně „free“, nezatížen žádným úvazkem a nedržen zkrátka přísnou chotí. Jeho tvář působí mladistvě, udržuje krok s módními hity, jeho vazba na příbytek je čistě „nocležní“ a budoucnost vidí vcelku pozitivně…. Druhý jmenovaný působí poněkud odlišně. Jeho tvář je strhaná, zarostlá a vše co na hlavě vyrůstá, je již od druhého potomka zbarveno do šedavého odstínu. Vrásky jsou tak pevně vryty do jeho obličeje, že se nabízí otázka, zdali není potomkem šarpeje. Móda ho přestala zajímat ve chvíli, kdy se mu na nových kouscích z šatníku začaly s železnou pravidelností množit mastné otisky dětských rukou a tu a tam dokonce i nějaká ta žvýkačka či jako by mimoděk přilepený bonbón. Co se týče jeho bydlení, je to jáma lvová, kde mu postupně odumírají všechny smysly, hlava padá lehce na jedno rameno a slina od jisté doby jakoby mimoděk vytéká z koutku úst…. Na budoucnost nemyslí, protože v ni nevěří…
   No nic zanechme planých životních teorií, protože půlnocí začíná nový den a zde se naše cesty  pozvolna rozchází. Ty, které zpočátku brzdilo nízké promile, nyní nešetří veselými bonmoty na adresu těch, co začínají hůře artikulovat, či tráví zbytek večera činorodým rozhovorem se sanitární keramikou. Definitivní konec srazu ale znamená až příchod Petrovi dcery kolem třetí hodiny ranní, která si přijela pro svého bumbajícího tatíka. Do přistaveného pětimístného vozu se okamžitě začíná hrnout nepozvaný zbytek zájemců o dopravu a Petr, který má v sobě již poměrně slušné množství alkoholu, se nějak nemůže dopočítat. Tudíž na čtyři volná sedadla usazuje pouze tři šťastlivce a Milana s Vláďou posílá na stojáka do zavazadlového prostoru. Spokojen s rozmístěním pasažérů se usazuje na sedadle navigátora a velí k odjezdu. Přetrvávající hlasitý hlahol ze třídy pro „gastarbeitery“ ho však nutí k opětovné kontrole zasedacího pořádku a následně i k nabídce posledního pohodlnějšího místa našemu věčnému mladíkovi. Místo aby ho však pustil ven zadními dveřmi, sklopí mu pouze část sedadla s nabídkou kratší cesty středem. Bohužel pro Milana své rozhodnutí záhy mění a to zrovna ve chvíli, kdy se náš spolužák chystá vstoupit do prostoru pro sedící a ruku neopatrně vkládá do míst, kde se normálně nachází opěrná část výše zmiňovaného sedadla. K jeho smůle se tam za chvíli opět nachází, bohužel však tentokrát podložená jeho rukou..... Ozývá se hurónský řev, na což zblblý Síra reaguje kvapným přískokem ke dveřím zavazadlového prostoru, s cílem je co nejrychleji otevřít a včasným zákrokem zachránit přicvaknutou končetinu kamaráda.... Další bohužel pro Milana.... Ten totiž zároveň s tím, vší silou vytrhává skřípnutou tlapu zpod sedadla a jako brzdu razantnímu trhu celého svého těla hodlá použít právě zadní část Petrova vozu. Má ale smůlu, protože záchranář Síra je v tu chvíli již kvapně otvírá.... Viděl jsem již poměrně hodně věcí, ale parakotoul nazad z auta se srdceryvným řevem „můůůůůj prrrrrst“ ještě ne....
   Cestou ku Praze následuje již jen další odborná diskuse o životě, při níž se opět zaměřujeme na vysoce specifická duchaplná témata a zároveň si slibujeme, že podobný sraz musíme brzy zopakovat. Po příjezdu do sídelního města se ale pozvolna rozcházíme k domovům a poslední, co si ještě pamatuji, je, jak si cestu pražským „Šervůdem“, směrem k Hlavnímu nádraží, zpestřuji komunikací s posedávajícími bezdomovci dožadujícími se nějaké té cigarety. Protože však žádnou nemám, odpovídám jen zahuhláním neotřelé věty: „Vstávej……., a jdi do práce…..“. Když se ale ani v jednom případě nedočkám vstřícné odpovědi a vzhledem k tomu, že do odjezdu mého vlaku zbývá ještě skoro hodina času, musím se do role muže bez domova vcítit sám……..
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
Tomáš Fišar
1.Na konci minulého roku jsi měl nepříjemné zranění, můžeš čtenářům přiblížit, o co se jednalo a je už vše v pořádku?
Na tréninku jsem si zlomil klíční kost, protože to ale v první chvíli ani nebolelo, tak přesně nevím, jak se to vlastně přihodilo. Ze začátku to nic nebylo, akorát jsem nemohl hýbat rukou. První dny pak byly těžší, ale postupně se to zlepšovalo. Teď už je to jako dřív, akorát mám trochu divně srostlé kosti, jakoby se trochu překřížily a mám tam takový výstupek.
2.Tvoje první a necelá sezóna mezi Sršni pomalu končí. Jaké pocity z ní máš a především měl by si zájem v příštím roce opět nastupovat v našem dresu?
Ano chtěl bych.
Tak to bychom byli rádi a ty pocity?
Všechno je úplně jiný. Především režim dne, kdy tréninky jsou odpoledne a mám tak větší klid. Například dneska jsme měli v Kolíně trénink ráno od šesti do sedmi, a to není dobrý, protože je to moc brzy.
3.Je hodně těžké přijít do nového hokejového prostředí, které nevíš jak funguje a mezi hráče, které vůbec neznáš?
Je to těžké, ale mě to tady ani nepřišlo. Ze začátku, když nikoho v kabině neznáte a nevíte, co vás čeká, to samozřejmě těžký je, ale po několika trénincích to bylo naprosto v pohodě. Bylo to rozhodně lepší, než jsem to čekal.
4.Jak zvládáš jarní přípravu? Patříš mezi hráče, které jarní příprava baví, nebo ji nemáš příliš v oblibě?
No, není to zrovna nejlepší, protože třeba v Kolíně, nevím jak tady, jsme běhali po lesích, kde štípou komáři. Ale jinak mi nic nevadí.
Máš nějaké formy přípravy jako je běhání, cvičení, či posilovna oblíbenější, nebo naopak?
Ne, mně nevadí skoro nic.
5.Jsou před námi prázdniny a vím, že jedeš na hory. Takže lyže nebo snowboard?
Spíš lyže, protože snowboard jsem měl párkrát půjčený od bratrance a nedopadlo to moc dobře. Ty dny nebyly zrovna nejlepší ani nejradostnější, takže lyže, protože na nich to umím líp.
A co nějaké jiné sporty než hokej a lyžování. Které provozuješ, nebo se ti líbí?
Ne, jiné sporty mě nebaví.
Tomáši všechno nejlepší k svátku, dík za pomoc v letošní sezóně a třeba se nepotkáváme naposledy.
 
Braňo Hríbik
1.Za pár dní uděláme poslední tečku za letošní sezónou. Co se mělo podle tebe v jejím průběhu udělat jinak?
To je otázka na dlouhé zamyšlení a takhle z patra nevím. Ale že by něco extrémně vyčnívalo, že bych byl s něčím nespokojený, nebo že bych si myslel, že se mělo dělat něco jinak, to určitě ne.
Neboj se, mě by opravdu zajímal jiný pohled.
Ne, toho se neboj. Víš, že nemám problém ti věci říct hned, a kdyby mi něco vadilo, tak bych to udělal rovnou v tu chvíli.
2.Tvé předzápasové pocity byli pro nás často barometrem vývoje zápasu. Proto se ptám. Věříš na nějaká znamení, neznáme energie, rituály, či jsi naprostý fatalista?
Řeknu ti to takhle. Myslím si, že jsem fatalista a nevěřím na tyhle věci, ale vím, že nic není na 100% a zrovna v hokeji jsem docela pověrčivý. Myslím, že předzápasové rituály jsou důležité a zároveň, když se něco povede, tak zkoumám i ty mystické věci, proč se to stalo. Jako co jsem měl například na sobě tenkrát a takový ty blbosti.
To znám. Mám to stejný.
A třeba taková kšiltovka, ta je skoro 100%.
3.Vím, že jsi aktivní sportovec, přesto existuje nějaký sport, který jsi nikdy nedělal, ale měl bys touhu si ho vyzkoušet?
Jo jo určitě. Skating bych chtěl zkusit. Nejdřív teda windsurfing a pak skating.
4.Jel si někdy nějakým dopravním prostředkem načerno?
(smích) Já jsem bydlel v Praze, takže tramvají 100% a metrem taky.
5.Máš strach ze zubaře?
Ne. Já se zubaře nebojím, protože mě to nebolí.
Všechno nejlepší k svátku a pro všechny revizory: „Zapamatujte si tu tvář vpravo nad článkem“.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
Matěj Schmidt
1.Znám tě a především díky soustředění, jako naprosto pohodového a fajnového kluka. Myslíš si, že lidi jsou spíš hodní nebo zlí?
Zatím jsem potkal víc těch hodných. V tom mám asi štěstí. S těmi zlými mám také své zkušenosti, ale myslím, že víc je asi těch dobrých, co vyjdou vstříc.
2.Myslíš si, že někde ve vesmíru ještě existuje život?
Tak já myslím, že určitě. Přeci nejsme ve vesmíru sami, i když setkat s někým takovým bych se asi radši nechtěl.
3.Asi každý člověk má v životě okamžik, na který by nejraději zapomněl. Jaký je ten tvůj, jestli to není vyloženě tajemství?
Tak vyloženě tajný to není. Je to asi takových deset let zpátky, ještě ve školce. Tehdy to bylo pro mě hodně nepříjemný, protože to jsme byli ještě malí kluci. Hráli jsme si a kamarád mi najednou, jako ze srandy, stáhnul kalhoty. Tak to bylo asi takový nejtrapnější. (smích)
4.Vím, že máte doma opravdu početné zastoupení zvířecí říše. Který z domácích mazlíčků je ti nejsympatičtější?
Asi kočky.
5.Prozradíš nám, kam povedou tvoje kroky po skončení základní školy?
Hlásím se na vojenskou školu do Moravské Třebové, takže momentálně je mým největším přáním, abych udělal přijímačky a vzali mě.
To už jsi třetí kluk z kabiny, tak to budete moc jezdit spolu.
Ano.
Tak všechno nejlepší a ať se ti splní dělat to, co by tě v životě bavilo.
 
Matěj Procházka
1.Matěji, nemůžu jinak než se tě nejprve zeptat, jak to vypadá s tvými zdravotními problémy a co případný hokejový comeback?
Tak po té biologické léčbě se to už lepší, ale návrat k hokeji je zatím ve hvězdách.
Přesto, myslíš, že by byl obtížný?
Já myslím, že ani moc ne. Musel bych zase rozdýchat plíce a jinak bych to snad zvládnout.
3.Co momentálně nejvíce vyplňuje tvůj volný čas?
Někdy chodím ven s kamarády a jinak jsem doma na počítači. Občas taky chodím s tátou trénovat, a když mám volno, tak chodím i pískat.
4.Protože jsi neuvedl, že by sis četl, tak se tě schválně zeptám. Čteš knížky z povinnosti, nebo tě zajímají?
Tak většinou proto, že mě zajímají. Nejčastěji si čtu časopisy od táty o válce, nebo komiksy.
5.Co si letos přeješ k svátku?
Ani nic. Já nejsem nijak náročný.
Dobrá, tak co tedy asi dostaneš?
Asi peníze.
Matěji všechno nejlepší a tobě především to zdraví.
 
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Slavoj Zbraslav

: 6 ( 1:1, 0:1, 2:4 )

 Vzhledem k rodinným okolnostem, mě trenér požádal o napsání hodnocení zápasu, kterého se tímto ujímám, jako neplánovaného nouzového řešení. Pokud by někomu chyběl vtip a přehled, na který jste zvyklí od trenéra, určitě ještě budete mít možnost se s jeho texty na těchto stránkách setkat.
  Rozlosování soutěže nám určilo na poslední mistrák letošní sezóny vítěze ligy dorostu, pražský tým Slavoj Zbraslav. Tým, který v soutěži zvítězil s jasnou převahou a titul si zajistil s předstihem několika kol. Přesto můžeme hrdě prohlásit, že jsme byly prvním týmem, kdo jim letos sebral body, když jsme je na jejich domácím ledě porazili 5:2!
 Ještě před zápasem dostali naši hráči malý perníkový dárek od paní trenérové Veselé ze Zbraslavi, jako poděkování za naše výkony ve společných zápasech. Před minulým zápasem jsme zbraslavským přivezli šampus, aby si mohli připít na oslavu úspěšné sezóny. V týmu Scorpions Select, který v loňském roce založili právě zbraslavští kvůli účasti na mezinárodním turnaji LEKOV v Plzni, hrálo několik našich borců, proto ty drobné oboustranné drobné dárky spřátelených lidí obou týmů.
 Počet hráčů i jejich věk byl jasně na straně soupeře, na naší pak tradiční dvě lajny a snad i chuť užít si poslední letošní mistrák. Zápas začal hvizdem hlavního rozhodčího v neděli v pravé poledne. Přestože proti nám nastoupil již jistým MISTR letošní soutěže, drželi jsme s ním krok a chvílemi jsme byli i lepším týmem. Kombinačně dobře hrála tradičně naše první lajna a vytvářela si zajímavé šance. Druhá lajna chvíli hledala správné uspořádání na ledě, Láďa se proto mohl uřvat, a chvíli i ujezdit, aby herní deficit spoluhráčů nahradil.
  V 5. minutě jsme dostali výhodu přesilovky, byl to však soupeř, který byl během ní lepší a nás vlastně k ničemu pořádnému nepustil. V průběhu 13. minuty nám předvedl svoje individuální schopnosti hráč s č. 14, ovšem v bílozeleném drezu. Štěpán Veselý sebral puk Pavlovi a protáhl se s ním až k Davidovi, kde velmi sebejistě zakončil a otevřel tím skóre dnešního zápasu. Gól  soupeře nabudil a zejména jejich první lajna nám vydatně zatápěla. Dostali nás do útlumu, rozhodili naši kombinaci a přesto všechno jsme dokázali, k údivu našemu ale hlavně soupeřovu, skórovat. Odpověď jsme našli v poslední minutě třetiny, když poslal Dominik puk na Pavla do rohu, který od mantinelu namířil před bránu, kde byl připravený Michal a tečí překonal soupeřova gólmana. Po první třetině byl tedy výsledek přijatelný a dával šance do další třetiny.
 Druhá třetina byla herně hodně vyrovnaná, myslím, že náš výkon se zvedl a určitě i z tribun vypadal zápas jako pěkný hokej. Šance se střídaly z jedné strany na druhou, ale gól ne a ne padnout. Při rozehrání buly v útočné třetině nám potom všem zatrnulo, když Mates vyrazil na odražený puk a byl nekompromisně sražen k zemi obráncem soupeře. Nejednalo se o zákeřný zákrok, ale velmi důrazný a nečekaný. Po krátkém poležení si Matesa na ledě mu pomohl soupeř na střídačku. Po ošetření a vynechání několika střídání se však s naraženým kolenem a odřeným čelem od nárazu vrátil Mates do zápasu se slovy „je letošní poslední, chci si ho užít, to dám“. Pak byl, ve dvacáté minutě, v jednom ze soubojů u mantinelu výrazně atakován Dominik (několik okamžiků z této situace se mi podařilo vyfotit). Situaci rozhodčí ponechal bez zásahu, což Dominik okomentoval po svém. Rozhodčí „vytáhl“ panenku a letošní čtvrtá desítka pro Dominika byla na světě! To, že se jednalo o zcela klíčové vyloučení zápasu jsme měli možnost poznat velmi rychle. Jen několik sekund trvalo soupeři, než naše rozhození potrestal vedoucím gólem do šatny. A to nebylo zdaleka všechno …
 Třetí třetina tak měla rozhodnout o dělení posledních mistrovských bodů. Soupeř, vědom si našeho oslabení, na nás vlétl a po pár minutách mu to přineslo ovoce. Ve 45. minutě navýšil skóre na 1:3 a pak dokonce, ve 49. minutě, přidal další dva přesné zásahy. Z dosud vyrovnaného zápasu se rázem stala partie vedená hostujícím týmem. Krátce po návratu Dominika z trestné lavice to byl on, kdo rozehrál na Matesa, od kterého doputoval puk k Michalovi, který korigoval na 2:5. V tu chvíli jsem věřil, že se dokážeme zvednout a nedat soupeři body zadarmo, ale za necelé dvě minuty mě soupeř usadil šestým gólem. Poslední gólovou akcí zápasu byl únik Matesa, který po najetí z levé strany trefil přesně nad rameno gólmana a stanovil tak konečný výsledek zápasu na 3:6.
 V tomto zápase jsme nepodali zdaleka tak dobrý výkon, jako v předchozích 3-4 utkáních, které jsme dokázali vyhrát. Soupeř byl dneska nejen ve větším počtu, ale hlavně měl větší chuť do hry a nepochybně měl motivaci nám vrátit prohru z jejich domácího ledu a taky se naladit na výherní vlnu před kvalifikací o LSD, která ho čeká od 15. března.
 
1.       třetina
0:1  12:25  Veselý
1:1  19:27  Šváb M., Švejda, Jiráň
2.       třetina
1:2  39:32  Báča, Soukup
3.       třetina
1:3  44:29  Tureček, Soukup
1:4  48:06  Kasík
1:5  48:41  Soukup, Veselý
2:5  50:26  Šváb M., Jelínek M., Jiráň
2:6  52:20  Soukup, Báča, Veselý
3:6  57:44  Jelínek M., Šváb L.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Hríbik, Červinka, Fišar, Lederer, Schmidt

branky:      Šváb Michal 2x, Jelínek Mates
asistence: Jiráň 2x, Švejda, Šváb Láďa, Jelínek Mates
   
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Ilka Jelínková
1.Pro tvou neskutečnou toleranci, nadšení pro sport a především schopnost aklimatizace v mužském kolektivu se všemi jeho specifiky, jsem tě kdysi označil za „skorochlapa“. Jaké ty jako žena a zároveň tedy skorochlap vnímáš rozdíly mezi ženou a mužem a jejich kolektivy?
Ježišmarjá. No tak vzhledem k tomu, že mám raději mužský než ženy a že se již od malička cítím lépe v mužském kolektivu, tak moc nevím, jaký ten rozdíl je. Ale hrozně mi vadí takové to ženské štěbetání. To já moc nemusím. Stejně jako nakupování a podobné věci. To jde mimo mě. Vyhovuje mi spíš ten drsný humor chlapů a jejich větší otevřenost a férovost. Myslím, že chlapy jsou férovější a že se moc nepomlouvaj.
Myslím, že ti právě pár kamarádek ubylo.
Já nemám moc ženských kamarádek.(smích)
2.Během našich olympiád na soustředění jsi mě mnohokrát přesvědčila, že jsi nesmírně soutěživá a jakýkoliv sport či hra ti v tomto směru není cizí. Přesto, kdybys byla zase malé dítě (což by byla škoda, protože tak jak je to teď, je to přímo ideální), chtěla bys hrát aktivně hokej a případně, chtěla bys mě za trenéra?
(dlouhý smích) Tak samozřejmě, protože jsi v naší rodině nejoblíbenější trenér. (opět dlouhý smích) Dobře. Hokej by se mi hrozně líbil a strašně mě mrzí, že jsem ho jako dítě nikdy nehrála. Asi bych nebyla dobrým hráčem, protože můj pohyb na bruslích není ideální, ale já bych byla srdcař. Já bych to rvala srdcem. Takový ten katastrofální hráč, ale se zápalem. A tebe jako trenéra? Asi jo, určitě bych tě chtěla.
Tak to řekni Johance, ať už se nebojí a zkusí někdy trénink dorostu.
Ale ona tě má ráda. Opravdu. A ještě nesmí zapomenout, že i Michala Procházku.
3.Jsi žena, která se již opravdu dlouho pohybuje v hokejovém prostředí. Potkalas za ty roky někoho, komu bys udělila titul hokejový gentleman?
Hokejový gentleman? Možná Márwovi. Ten na mě tak působí, i když jsem s ním nikdy neseděla v kabině ani na střídačce. Netuším, jak se tam chová, ale když ho vidím na ledě, tak se mi tam líbí a je fajn.
Souhlasím.
No a nechci, aby to vypadalo, že protěžuji Matese, ale i on na mě tak působí a myslím, že je ten samý typ. Doufám, že to tedy nevyzní blbě, když je to moje dítě.
4.Máš, a teď nespecifikuji jestli v prácí, v osobním životě, či ve sportu, nějaké bariéry či hranice, za které by ses nechtěla nikdy dostat?
Určitě. Nejít přes mrtvoly. To nemám ráda ať je to kdekoliv. Ve sportu i v životě. Já bych vždycky ráda čestně, což se mi teď i možná nevyplatilo. Hráli jsme volejbal a proti nám nastoupilo mužstvo holek jenom ve čtyřech, protože se jim dvě hráčky zranily. A moje spoluhráčky hned: Hele budeme je zalejvat“, ale já: „Holky to nemůžeme, vždyť jsou jenom čtyři“. Já jsem tohle prostě nemohla, až jsme to nakonec prohrály. Holky mi to sice vyčítaly, ale mě to prostě nešlo a přišlo mi to nefér. Takže jít prostě přes mrtvoly na úkor někoho jiného se mi nelíbí.
5.Musím se ti revanšovat za otázku při mém narozeninovém rozhovoru, takže poupravená verse zní. Protože jsem kdysi prorokoval, že nám Zdeněk bude stejně jednou kynout z pražského hradu, jaká budeš „první dáma“?
Já budu hrozně milá první dáma. (hóóóódně dlouhý smích). Proč se směješ? Já budu totiž první dáma dokonalého prezidenta, takže ho budu jen zdobit. (čím dal delší smích) Chápeš?
Chápu, takže ty budeš jen ozdoba na vánočním stromečku.
Já budu ta třešínka na vrcholu, která to rozzáří a vhodně doplní. Ježišmarjá, já mluvím, jak kdyby to měla být pravda.
Samozřejmě. Vžij se zcela do té role jak s pani Putinovou a Obamovou po charitativní akci obědváte bažanta na víně.
No to bych musela být hodně noblesní a především se převtělit z toho chlapa do ženský a naučit se tak fungovat. Určitě bych se snažila působit hodně příjemným a milým dojmem.
Nemám pochyb, že by si to nezvládla a všechno nejlepší.
 
 
 

Sršni Kutná Hora - Slavoj Velké Popovice

3 : 2 po SN ( 2:0, 0:1, 0:1 - 1:0 )

Poslední bílé místo na mapě poražených soupeřů smazáno
 
   Čas pádí, čas letí, těžko ta léta vrátíš zpět…. Ano je to tak, čas opravdu letí. Dnes je to mu přesně 15 let co se naši reprezentanti chytli kolem ramen v Naganu při rozhodujících nájezdech proti Kanadě. V té době jistě nikdo netušil, že tento rituál týmové semknutosti přetrvá a budou ho ve vypjatých chvílích svých utkání, používat i kluci, kteří teprve přicházeli na svět. Stejně tak ale ani já v pátek netušil, že drama, které vyvrcholilo samostatnými nájezdy, si zopakujeme hned za dva dny při dohrávce 17.kola KLD proti popovickým Kozlům. Rival z města proslulým spíš pěnivým mokem než hokejovým uměním byl posledním soupeřem, který v utkání se Sršni letos nepoznal hořkost porážky a to byla, tedy aspoň pro mne, motivace jako hrom!!!
   Do utkání jsme vstoupili aktivně a již po 20 vteřinách vedli 1:0, když Mates po Dominikově dlouhé vybídce překonal hostujícího gólmana střelou backhandem. V čase 13.04 roztočil první útok v třetině Kozlů kolotoč, který po nahrávkách Matese a Tomáše zastavil Dominik pohotovou střelou z otočky mezi betony brankaře – 2:0. Bylo vidět, že hosté jsou začátkem utkání zaskočení a jejich trenér se hodně hlasitě snažil svůj tým nějak nastartovat. Což se mu i podařilo a popovičtí do konce třetiny hru vyrovnali a čím dál častěji i zle zatápěli před Davidem. Především jejich nastřelované puky do mlýnice před branku, které to těsně nad ledem braly buzarem o nejednu brusli či hokejku nám přivodily mnoho horkých okamžiků. V jednu chvíli David dokonce vytáhl cosi jako leopardí skok, když hasil další z mnoha průserů před svou brankou.
   Druhá třetina začínala přesilovou hrou hostů, kterou rozdělila přestávka, ale soupeř se v podstatě nedostal k ničemu a očekávaný nápor, který předesílal hřmotný proslov z kabiny Kozlů, se tak nedostavil. Naopak to byli zase Sršni, kteří měli více ze hry a ve 24.min. se Mates dokonce řítil v samostatném nájezdu na kozlí klec. Tentokrát ale nedokázal v luxusní šanci vedení Sršňů navýšit. S přibývajícími minutami naše útočné snažení postupně otupoval zub času společně s brankářem Popovic a jeho spoluhráči v útoku nám na oplátku začali povážlivě zatápět. Nejdříve přišlo pár náznaků, ale nakonec se nám to tam v čase 26.10 zatoulalo - 2:1 a hned bylo vše jinak. Popovičtí vycítily v těsném skóre šanci a několikrát pořádně zaměstnali Davida, zatím co nás to pěkně svázalo. Přesto do konce této části se již skóre neměnilo.
   Ve třetí části hosté ještě přidali na obrátkách a naše hra postupně začínala přecházet v křeč a ani nasazování první lajny nepřinášelo kýžený efekt. Svou daň si začala vybírat únava po těžkém pátečním zápase v Černošicích a také drobná zranění, která hráče limitovala v maximálním výkonu. Nepřesností přibývalo jako Číňanů a množství našich puků, které místo u spoluhráče skončily na soupeřových bruslích, chráničích, kalhotách či hokejkách by bylo na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Silně to připomínalo český film Stůj, nebo se netrefím! V době, kdy se půlilo poslední dějství, putoval vcelku zbytečně za katr Víťa a následnou přesilovku v čase 51.06 využili hosté k vyrovnání – 2:2. Pravdou je, že jsme tuto herní situaci tentokrát nezvládli a dopustili se školácké chyby, kdy jsme nechali dva zcela volné útočníky soupeře neobsazené před Davidem. V těchto momentech se rozhodovalo o osudu utkání, a přestože to s našimi ambicemi chvíli nevypadalo dobře, dokázali jsme opět převzít iniciativu a převážná část pohybu puku se odehrávala v obranném pásmu Kozlů. Dvě minuty před koncem se Pavel chtěl zřejmě podívat, jestli na trestné není polstrovaná lavice a vyhodil puk do hlediště. Krušné chvilky oslabení jsme přežili bez úhony a v poslední minutě dokonce Dominik vypíchl soupeři puk a ujížděl sám na brankaře. V rozhodujícím okamžiku byl ale zahákován a sesunul se k zemi jako podťatý. Všechny pohledy se zaměřily na rozhodčího. Zvedne ruce a zkříží je nad hlavou na znamení trestného střílení? Chvilku nás napínal… a pak jen odeslal hříšníka na trestnou za Pavlem. Vydařené střetnutí pak už dospělo za vyrovnaného stavu do 60.min., ale pro obecenstvo si připravilo ještě jednu lahůdku – samostatné nájezdy.
   V prvních třech sériích neměl ani jeden z aktérů ideálně seštelovaná mířidla a tak se postoupilo k náhlé smrti. Hostující hráč na Davida opět nevyzrál a za nás, zdatně podporován ze střídačky, se rozjel vstříc hokejové nesmrtelnosti Vojta Dytrych. Zakvrdlal s pukem, rozhodil si gólmana a rychle našel skulinu mezi betonem a tyčkou. Jo jo v životě i hokeji už to tak někdy chodí, že vás spasí ten, kdo vlastně ani neměl nastoupit! Včera se tak stalo a bylo to opravdu jako z amerického filmu - konal se happy end. Vojta, hráč starších žáků, který přišel na zkušenou a byl o tři roky mladší, o 30 kg lehčí než většina hráčů, kterým se při hře díval sotva na prsa, rozhodl zápas. Poprávu si tak vysloužil potlesk tribun, skandování svého jména a od nás titul „Hrdina zápasu“.
   Dnešní zápas se musel líbit i nezávislému fanouškovi a nás musí samozřejmě těšit, že jsme odcházeli jako vítězové. Co je ale pro mě nejpodstatnější zprávou nedělního dne, že není již soupeř, který by nepodlehl sršním žihadlům. Na nějaká hodnocení letošní sezóny je zbytečně brzy, ale i přes všechny problémy, které nás letos provázely, můžeme s naprosto sebevědomým výrazem prohlásit: „Dokázali jsme hrát s každým a každého jsme dokázali aspoň jednou porazit“. Díky všem hoši a klobouček dolů, protože tohle nemůže říct moc týmů.
   O nejlepším hráči utkání tentokrát není pochyb – David si před zápasem pravděpodobně pustil The Wall od Pink Floyd a předváděl výkon stejné kvality jako je hudba na tomto kultovním albu, čímž opět potvrdil, že patří mezi brankářskou elitu.
   Taková série vyrovnaných a dramatických utkání, kterou právě zažíváme je nesmírně náročná na zvládnutí, ovšem právě v nich, kdy hráči musí hrát pod psychickým tlakem a na hranici svých fyzických možností, se nejvíce rozvíjí jejich herní potenciál. Ale hoši moji zlatí, já už na tyhle vaše nerváky nemám a prosil bych o trochu shovívavosti. Přeci jenom jsem starší člověk chatrného zdraví a stavy, kdy celé tělo hlásí jasné příznaky přehnané nervozity jako je sevření žaludku, mrtvolnou ztuhlost všech končetin přecházející v nekontrolovaný třes a občasné zástavy srdce – to už pro mě není.
 
P.S.1 – Olda opět natáčel zápas na kameru, takže si asi dáme po tréninku seanci v klubovně s elektronickou tužkou.
P.S.2 – Vláďo, doufám, že jsi dal Vojtovi k večeři aspoň nášup, neboť jak zpívá Pavel Dobeš: „Bo jak neni špeku, tak něsu vykony...“
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Hríbik, Dytrych, Fišar, Červinka, Lederer
 
branky: Jelínek Mates, Jiráň, Dytrych
asistence: Jiráň, Fišar, Jelínek Mates
 
 
 
 

SK Černošice - Sršni Kutná Hora

: 4 po SN ( 3:1, 0:1, 0:1 - 0:1 )

Do třetice všeho dobrého...
 
   Ve 20. kole KLD vyjížděli kutnohorští dorostenci netradičně již v pátek na led svého soupeře do Černošic a jestli existuje zimák, kde se Sršňům vlivem neznámého kouzla nehraje dobře a David si vždy vybere nějakou tu slabší chvilku, je to právě domácí brloh Tygrů. K tomu se ještě zmíním, že černošičtí se drží na špici tabulky prakticky od začátku letošního ročníku a nejen to! Většině soupeřů uštědřují poměrně vysoké brankové příděly, zatím co my se pracně prokousáváme tabulkou postupně vzhůru. Ale nebudu zdržovat víc předzápasovým pesimismem, abychom se dostali i k samotnému utkání.
   Soupeř nezůstal daleko za svým tygřím pojmenováním a hned od prvního vhazování nás pěkně proháněl a nepříjemně kousal. Sršni nezačali opět ideálně a častokrát nestačili na zběsilé a dynamické tempo soupeře. Ano, hráli fakt moc pěkně, a kdybych byl na tribuně a ne na střídačce proti nim, tak by se mi to moc líbilo. Takhle mě to akorát deptalo, protože jsem viděl, jak nestíháme. V čase 5.08 využili domácí přesilovku, když přes shluk těl zahlédl David střelu od modré až za svými zády a do dvoubrankového vedení šli Tygři na konci 13.min. po rychlém protiútoku do naší rozhozené obrany – 2:0. Kontaktní gól a jiskřičku naděje vykřesala naše první lajna během přesilové hry, kdy puk putoval po ose Pavel-Mates-Dominik a posledně jmenovaný kličkou do backhandu vykoupal gólmana tak, že kdyby si připustil teplou, mohl tam ležet jak ve vaně – 2:1. Stejně jako Vancouver má dvojčata Sedinovi, mají Tygři bratrské duo Vyštajnů, kteří jsou ozdobou celé soutěže. V čase 16.11 převzal puk Jiří, projel celé střední i útočné pásmo, během čehož překonal v souboji 1-1 tři hráče naší první lajny, obelstil i Davida a zasunul do prázdné brány – 3:1. Skutečně krásný hokejový moment a k tomu předváděná hra domácích ani náhodou nenasvědčovala tomu, že se jedná o jejich radost poslední!!! Sršni v této části tahali evidentně za kratší konec hokejky, přestože se snažili ohrozit soupeřovu branku častou střelbou. Což o to, střel mezi tyče mířilo dost a dokonce víc než na Davida, nicméně herně a výsledkově jsme zaostávali.
   Za tohoto nepříznivého výsledku bylo nutno dát týmu novou jiskru a impuls, ovšem místo toho musel z utkání odstoupit Michal, který jen několik vteřin před odchodem do kabin dostal přímý zásah pukem na kotník. Přesto Sršni vstoupili do druhého dějství o poznání aktivněji. Víc bruslili, přidali na důrazu při napadání rozehrávky, ale především střídačka začala pulzovat nadšením a bojovností, což se podařilo přenést i na led.  A najednou, jakoby Tygrům docházel dech. Jejich drápy už nebyly tak ostré a všudypřítomné jako ve třetině první a v čase 30.04 se podařila na naše poměry věc málo vídaná – proměnili jsme již druhou přesilovku. Dominik zavezl puk po levé straně do třetiny a střílenou nahrávkou nalezl před bránou najíždějícího se Matese – 3:2 a s tímto stavem se šlo i podruhé do kabiny.
   Ve třetí třetině pokračoval vyrovnaný a oboustranně kvalitní hokej. My jsme se trpělivě rvali o vyrovnávací gól, ale i soupeř urputně bojoval, protože pochopil, že to dnes zadarmo nedáme. V rozmezí 45-51 min. jsme museli ubránit tři na sebe plynule navazující oslabení, která se nesla ve zvonění tyčí u Davidovy branky. Ovšem právě v těchto chvílích se nám podařilo zasadit citelný zásah do tygřího sebevědomí. V čase 47.57 jsme získali puk v naší třetině, který putoval osvobozujícím obloukem až do třetiny domácích. Mates překvapivě vydoloval zbytky sil a sprintem přes celé kluziště zaskočil domácího obránce. Zdánlivě ztracený puk na něm vybojoval a právě v tomto okamžiku ho políbila hokejová múza. Naprosto nečekaně udělal za brankou prudký protisměrný obrat, rychle vyjel a zasunul k volné tyčce. Na hokejové parády 1:1 na góly 3:3. Tento moment domácí samozřejmě značně opařil a nám naopak vlil novou energii do posledních dvanácti minut. Do konce utkání to byl již oboustranně urputný boj o vítězný gól, a přestože bylo mnoho šancí a před oběma brankami to chvílemi vypadalo nepěkně – skóre už se nezměnilo a nervy drásající duel dospěl, pro nás již po třetí v této sezóně, do samostatných nájezdů.
   Popravdě tato dovednostní disciplína není naší silnou stránkou a po předchozích dvou jsme vždy odcházeli se sklopenými hlavami. Přesto jsem věřil, že tentokrát a do třetice všeho dobrého, toto prokletí zlomíme. David dokázal spolehlivě zlikvidovat všech pět pokusů soupeře a především pak ten poslední proti Vyštajnovi, to byla brankařská lahůdka a odplata za vykoupání v 1.třetině. V rozhodujícím momentu jeho kličky vystřelil svou hokejku jak harpunu vpřed a odpálil mu puk z čepele, čímž nám dal možnost mečbolu. Na klíčový nájezd se rozjel Dominik a po jeho míchačce gólman odslajdoval na druhou stranu a on mohl odjíždět s rukama nahoře. Střídačka i početné hlediště propadlo opravdovému nadšení = euforie+úleva+bouchání hokejek+Jelení taneček+výskoky na hrazení …. stálo to za to!
   Ano, znovu se ukázalo, že koncentrace po celou dobu zápasu je nesmírně důležitá a mužstvo, které je ochotné rvát se o výsledek až do poslední minuty, může zvrátit zdánlivě nepříznivě se vyvíjející utkání. Sestava se mezi první a druhou třetinou zásadně nezměnila, přesto na ledě bylo jiné mužstvo. Takže se opět potvrdilo, jak moc je to o hlavě.
   Jediné co mě opravdu mrzí je Michalovo zranění a naše nekončící problémy s marodkou. Snad bychom měli změnit týmový znak na značku tělesně postižených a především z rodiny Švábů by letos měla třída mediků velkou radost, protože takovou koncentraci roztodivných nemocí a zranění na jednom místě by těžko pohledali. Teď ale bez legrace. Každý, kdo miluje hokej, mi určitě dá za pravdu, že nejhorší je souboj svých spoluhráčů sledovat pouze ze střídačky - ta vibrace v těle, chuť tam naskočit a přiložit hokejku k dílu - no prostě hrůza! Takže Michale tfuj, tfuj, fuj ať jsi brzy fit a opět nám pomůžeš.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Fišar, Červinka, Lederer
 
branky: Jiráň 2x, Jelínek Mates 2x
asistence: Švejda, Jelínek Mates, Jiráň
 
 
 

NOVINKY Z TRÉNÉROVI KUCHYŇKY - 08

   Je to už sice dlouho, co skončilo v televizi období pohádek s nenapodobitelnou vánoční atmosférou, přesto bych se aspoň na malou chvíli pokusil přenést zpět v čase a vyprávěl Vám jeden krátký příběh. Vzhledem k tomu, že se však jedná o literární útvar zvaný bajka, neočekávejte závěrečný happy end, nýbrž malé ponaučení.
 

   Žili byli muž, chlapec a osel. Jednou se chystali jít do města a rozhodli se, že chlapec pojede na oslu a muž půjde pěšky. Cestou však potkali několik lidí, kteří jim řekli, že je to neúcta ke stáří, aby se chlapec vezl a muž šel pěšky. Muž a chlapec usoudili, že kritika je oprávněná, a tak si místa vyměnili.

   Později ale potkali několik dalších lidí, kteří jim vyčetli, že je to ostuda, když muž nechá jít malého chlapce pěšky, zatím co se sám veze. Dohodli se tedy, že by bylo nejrozumnější, aby šli pěšky oba.
   Poté potkali další lidi, kteří se jim ovšem vysmáli, že chodí pěšky, když mají osla. Muž a chlapec uznali, že mají skutečně pravdu, a že bude nejlepší, když se tedy povezou oba.
   Nakonec potkali ale jiné lidi, kteří tvrdili, že je hanba naložit tak velký náklad na chudáka zvíře. Muž a chlapec si uvědomili, že jejich výtky jsou správné, a tudíž nezbývá, než že osla ponesou. Když ale za chvíli přecházeli most, neměli již dost sil a bohužel zvíře upustili. Osel spadl do řeky a utopil se.
 
   Trochu to možná připomíná známé české přísloví: „Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“, ovšem poučení z tohoto příběhu je trochu jiné. A to, že když se o to budete přesto mermomocí snažit, můžete také lehce přijít o všechno a nedosáhnete vůbec ničeho.
   Poslední dobou vnímám stále sílící informační smog kolem své osoby, devalvující mojí práci a angažování kolem kutnohorského hokeje na ryze zištné a prospěchářské. Zprvu se mi to vše zdálo úsměvné a nehodné odpovědi, ale tlačen sílící se frekvencí a zvráceností oněch zaručených informací, rozhodl jsem se reagovat v mezích, jaké si to zaslouží.
   Nepotřebuji se nikomu vlichocovat a vím, že moje tvrdá hlava mi občas překáží. Asi proto jsem nikdy netoužil zavděčit se právě všem za cenu ústupků či kompromisů. Udělal jsem si tak jistě mnoho nepřátel, přesto věřím, že moje činnost byla vždy korektní, slušná, bez podrazů a vedená správnými úmysly. Přinejmenším se takovou snažila být, i když chyb a špatných rozhodnutí jsem se nevyvaroval. Ovšem to snad nedokáže nikdo.
   Neshledávám ale smysluplné diskutovat s anonymní komunitou a jejich stratégy, kteří vědí, kdy je takticky chytré vypustit tu správnou dezinformaci, jak se obratně pohybovat na hraně a jsou zvyklí prosazovat své zájmy postranními cestičkami a vytvářením falešného veřejného mínění. To mě opravdu nebere a z jejich války vedené ze zákrytu, kdy při nedostatku argumentů a bez odvahy vystrčit hlavu se přejde na intriky a pomluvy, mi fakt žíly nenabíhají.
   Každý z nás má vlastní vidění světa, svou životní filozofii, se kterou je ztotožněn, a která udává jeho konání a rozhodnutím směr. Myslím, že usilovně někoho přesvědčovat o nesmyslnosti nesmyslů bývá spíš kontraproduktivní. Proto budu věřit, že lidí hodnotí a vytváří své postoje a závěry především na základě vlastních zkušeností a vědomostí. Že většina je schopna zůstat ve svém myšlení sama sebou a nenechá sebou pouze vláčet ode zdi ke zdi šikovnými našeptávači.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HK Kralupy nad Vltavou

: 4 ( 0:3, 4:0, 1:1 )

Kdo neviděl, neuvěří
 
   Kutnohorští dorostenci se v neděli utkali v dalším kole krajské ligy dorostu s týmem HK Kralupy nad Vltavou, a protože bodový stav obou týmů před zápasem byl téměř vyrovnaný, dal se očekávat pěkně dramatický thriller. V konečném výsledku se ale spíš jednalo o paralelu s westernovým filmem, a to nejen proto, že se začínalo „V pravé poledne“. Nechybělo totiž nic podstatné pro tento žánr: pomalejší rozjezd, padouši, pistolníci, přestřelka, sešup napřed na dno a pak těžká túra vzhůru, ale především dějové zvraty gradující divokým finále. Chyběli akorát krádeže koní, indiáni a farmářova dcera, ale to nejdůležitější se konalo - poslední scéna, kterak vítězně odcházíme do zapadajícího slunce. Ale zanechme filmových klišé a pojďme pěkně popořádku chronologickou strukturou tohoto infarktového zápasu!
   Dlouho jsem přemýšlel, jak popsat průběh první třetiny. Zkusím to takto: Představte si kužel. Takový ten oranžový, pruhovaný, který používáme při tréninku. Když jich dáte víc za sebe, dá se kolem nich krásně jezdit slalom.  A teď si představte pět kuželů nepravidelně rozmístěných na jedné polovině hřiště a mezi nimi pět kroužících soupeřů. Tak asi tak jste mi připadali a nebál bych se i říct, že i spermie ve zkumavce se pohybují organizovaněji než my v této části. Kralupští zkrátka nasadili od úvodu neskutečné tempo, kterému jsme podléhali nejen herně ale také výsledkově a do první přestávky navýšili skóre ve svůj prospěch na 0:3! Jejich nasazení srazilo na bod mrazu veškeré hokejové umění Sršňů předváděné v předešlých zápasech a vláčného pohybu, totální absence konstruktivní rozehrávky, kombinace ve středním pásmu i útočné třetině a především velikého rozdílu v rychlosti a důrazu si musel všimnout i náhodný kolemjdoucí.
   Nechci nikoho obviňovat z předčasného defétismu, ale myslím, že počet diváků, ochotných si vsadit po prvních dvaceti minutách na vítězství Sršňů, se limitně blížil nule. Osobně přiznávám, že si nepamatuji, kdy naposledy jsem byl takhle naštvaný a rozzuřený na své svěřence. A právě v tomto okamžiku ukázal tým nejen svou kvalitu ale i charakter. Druhé dějství se z naší strany rozběhlo opravdu skvěle, kdy k neskutečnému obratu zaveleli benjamínci týmu. Stačilo pouhých 29 vteřin, aby Brabčák odhodlaně zavezl puk do třetiny a po jeho střele se v brankovišti nejlépe zorientoval Michal - 1:3. Za čtyři minuty poslal Pavel dlouhou nahrávku na Matese, a ten svoji kličkovanou v trychtýři dvou obránců završil střelou v prapodivném polo-kleko-záklonu, čímž nedal brankáři šanci odhadnout její směr – 2:3. Pro někoho možná štěstí a haluz jakou svět neviděl, ale pro mě buldočí tah na branku a snaha zakončit v každé pozici. Ať tak či onak i takové góly se počítají a historie se neptá, jak se kdo stal hrdinou. Co je ale nepochybné, že po tomto zásahu padla na hokejky Sršňů daleko větší jistota, kterou korunovala dvojice Dominik-Mates, když prvně jmenovaný předvedl typickou akci Radka Dudy. Podnikl spanilou jízdu podél mantinelu až do útočné třetiny, natáhl na sebe obránce a pokračoval s kotoučem za branku. Všichni čekali, že jí objede, ale on starý lišák přihrál těsně kolem první tyče Matesovi – 3:3. Tento gól zapůsobil na naši hru, jako vitamínová infuze přímo do žil. Najednou jsme to byli my, kdo převzal otěže zápasu a naopak gólman Kralup, který si v první třetině v podstatě nesáhl na puk, teď nevěděl, kde mu hlava stojí. A to ještě nebylo všechno, protože další gólová navštívenka na sebe nechala čekat pouhých pět minut. Po zdařilé kombinaci v útočném pásmu, dokázal Mates krátkým švihem z hranice kruhu dokonat nevídaný obrat - 4:3!! Wou… a teď to jen v poslední třetině nepodělat.
   V závěrečném dějství se hrál zajímavý a relativně vyrovnaný hokej. Hodně bruslení, boj o každý kousek ledu a dostatek šancí. Přesto padly pouze dva góly. Za Sršně se blýsknul Pavel v čase 43.50 krásnou pumelicí od modré, za kterou by se nestyděli ani syrští povstalci v Libanonu – 5:3. Navýšil tak náskok na úroveň, která umožňovala dohrát zápas v poklidu a bez emocí, ale bohužel v čase 48.20 jsme nešťastným vlastencem dostali hosty opět do zápasu – 5:4. Obrana za pomoci poctivě se vracejících útočníků ovšem zvládala valící se útoky velmi jistě, a když bylo nejhůř, vytáhl David některý ze svých skvělých zákroků. Tu vymrštil svoji lapačku, tu nastavil letící dorážce svůj železobeton, a tu měl zkrátka jen štěstí… Cca 2 a půl minuty před koncem putoval za katr Mates a bylo zřejmé, že budeme dohrávat jako před týdnem v oslabení s jednobrankovým náskokem. Postavili jsme tedy na led aktuelní The best of Sršeň, ale mám pocit, že se s nimi v duchu spojila celá střídačka a s napětím sledovala rozhodující chvíle. První minutu jsme přestály bez větších problémů, ale pak se stalo něco, co není často vidět ani na kolbištích v severoamerické NHL. Situace: Láďa vybojoval puk u mantinelu, odehrál ho, ale smyslů zbavený soupeř si při krátkém epileptickém záchvatu spletl svoji hokejovou hůl s kyjem, ledovou plochu zřejmě s dobou ledovou a přetáhl Láďu po hlavě jak při popravě. Zbytek hráčů se sršněm na prsou se začal okamžitě sápat po čemkoliv, co mělo na sobě tmavý dres, aby to nakonec rozhodčí ukončil dvěma vzájemnými tresty a autor rány dostal téměř všechny tresty, co existují. Zápas pro něj skončil odebráním registračního průkazu, i když takový hráč by měl především uvažovat nad silnými sedativy, anebo jít dělat jiný sport. Každý chce samozřejmě vyhrát, dělá proto maximum a z velké zápasové intenzity a výsledkové frustrace občas vyplynou naprosto zbytečné fauly. Ovšem zdravý rozum a úcta ke zdraví soupeře je dle mého základní myšlenkou každého sportovního klání a věřím, že to drtivá většina borců má a bude mít na paměti.
   Abychom se ale dostali zpět k hokeji. V závěrečné minutě umocnili hosté svůj tlak i hrou v power-play, ale vyrovnat už nedokázali a závěrečný klakson definitivně potvrdil tři body za vítězství Sršňům.
   Nejlepšími hráči zápasu byli tentokrát určeni: David, Mates, Dominik – shodně každý po jednom hlasu. Jejich ocenění je jistě spravedlivé, protože každý svým specifickým dílem přispěl k včerejšímu výsledku. David kouzlil v brance jako bájný Merlin v artušovských dobách a opět se stal naší nepostradatelnou a spolehlivou oporou. Mates - srdcař z největších, potvrdil, že podává dlouhodobě standardní výkony bez větších výkyvů a svoji formu přetavil ve výborný střelecký fond a tři vstřelené branky. No a Dominik umí věci, které potřebují talent a nedají se naučit. To je hráč, který je schopen najít i netradiční recept na většinu soupeřů. Kreativní se smyslem pro kombinaci, neunavitelný tam i zpátky a přesto s neskutečně kvalitním ice-timem.
   Rub hokejové krásy a krutosti poznali tentokrát kluci z Kralup, obdobně jako my před týdnem v Rakovníku. Opět se potvrdilo, že nestačí být jasně lepším týmem pouze část utkání a poté podlehnout představě, že pohodově rozehrané utkání udržíme v hrsti bez 100% koncentrace a nasazení. I když na druhou stranu, v tom je přece lední hokej po sportovní stránce krásný a nemilosrdný zároveň. Výsledky jednotlivých třetin myslím odpovídají věrohodně dění na ledě a kopíruje je i střelecká statistika (2:17, 17:7, 18:14). Kluci opět ukázali, že když do hry dají srdce, kázeň a nasazení na hranici sebeobětování, mohou hrát s kýmkoliv. A právě takové zápasy jsou pravým požehnáním pro jejich hokejový i lidský rozvoj. K vítězství a úspěchu nevede nikdy snadná a pohodová cesta, ale pouze dřina a pot - ONLY EXIT.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Dytrych, Fišar, Červinka, Lederer
 
branky: Jelínek Mates 3x, Šváb Michal, Švejda
asistence: Jiráň 2x, Švejda 2x, Brabec, Jelínek Mates
  
 
 

HC Rakovník - Sršni Kutná Hora

: 4 po SN ( 0:1, 1:2, 3:1 - 1:0 )

Dobrý výkon s pachutí křivdy
 
   Je zhruba den po zápase HC Rakovník vs. Sršni a já tak nějak nevím co psát. Nemám problém, že jsme prohráli na nájezdy, s tím můžu klidně žít, ale obávám se, abych nepsal jen o křivdě z konce utkání a to by byl pouze ubohý výblitek. Takže snad takhle:
   Rakovník stavilo před zápasem současné postavení v tabulce a skutečnost, že v posledních kolech se veze na vítězné vlně, která před čtrnácti dny spláchla i nás, do pozice, v níž si moc nepřipouštěl neúspěch.
   Takové týmy ale byli na ledě dva a úvod vyšel rozhodně lépe Sršňům. Po aktivním a nátlakovém hokeji jsme se v čase 2.02 dostali zaslouženě do vedení – 0:1. Na konci jednodotykové kombinace, kterou si celý první útok poslal přihlášku do ankety „Gól zápasu“, stál Michal. Z pohledu konečného výsledku je opravdu velká škoda, že v této pasáži, která byla jasně pod kontrolou kutnohorských hráčů, nedošlo k dalšímu navýšení skóre, protože příležitostí na to bylo habaděj. V polovině třetiny domácí již hru vyrovnali, přesto do kabin šli za nejtěsnějšího možného vedení Sršni.
   Druhé dějství neztratilo nic z puncu třetiny předchozí - stále to byla hra nahoru dolů, plná šancí, střel a soubojů o každý kousek ledu. V 30.min. vybídl Láďa parádní dlouhou nahrávkou Tomáše k samostatnému úniku a ten opravdu enormním úsilím dostal puk až do sítě soupeře – 0:2. Tento gól byl zaslouženým vyjádřením zlepšené hry celé druhé lajny v této části, kdy především zhuštění středního pásma při napadání v jejich podání, z něj v několika střídáních vytvořilo téměř nepropustnou džungli. V posledních minutách této třetiny se hrál rychlý a skoro nepřerušovaný hokej ve zběsilém tempu, který přinesl po jedné brance na každé straně. Nejprve snížili v 37.min. domácí na 1:2 a minutu před koncem nám dvoubrankové vedení vrátil Mates 1:3.
   Se vstupem do poslední části byla naše převaha minulostí. Domácí převzali aktivitu, víc bruslili a chvílemi nás ždímali jak citróny do čaje, což jim přineslo i ovoce v podobě dvou branek v rozmezí 46.- 47.minuty - 3:3. Ano, jako již mnohokrát jsme vedli, měli zápas pod kontrolou a jako již mnohokrát jsme svůj náskok prohospodařili chvilkovým výpadkem spojeným s podivnou herní labilitou. Na světelné tabuli svítilo něco málo přes deset minut do konce a začínalo se prakticky od nuly, jen s předpokládaným rozdílem padlého sebevědomí a strachem o výsledek na naší straně! Ovšem chyba lávky! Sršni projevili mentální sílu a opět převzali iniciativu, kterou dokázali korunovat brankou na 3:4 dosaženou Matesem v čase 55.03. Pojistit výsledek mohl za chvíli ještě Dominik, jehož peršing bohužel pouze prověřil, zda jsou tyčky ve vinglu dobře svařeny. Jestli jsme si ale říkali, že to nevadí a že už je skoro konec, netušili jsme, co přijde v čase 58.34. V tomto okamžiku poklidné vody zčeřila zdvižená paže rozhodčího, který potrestal Láďovo imaginární provinění. Nebudu to tady více rozebírat, protože již předešlý průběh utkání ukázal, že to s bystrozrakostí či korektností rozhodčích není až tak horké, když se jim nechtělo pískat domácím zakázaná uvolnění ani ofsajdy. Ovšem výrokem minutu před koncem utkání, jehož nepatřičnost uznali po zápase i domácí trenéři, prokázali nejen absenci citu pro hru, ale především slušnosti. Inu všechno je o lidech.
   Soupeř vycítil poslední šanci na vyrovnání a naložil s ní dokonale, což se rozhodně nedá říci o našem výkonu v oslabení. Domácí obránce se po buly vydal na svoji pouť křížem krážem celou naší třetinou, krásně si pohrál se vším, co bylo zrovna na ledě včetně gólmana a poslal utkání do samostatných nájezdů! Hráčům se ale do této loterie vůbec nechtělo a na střídačce se navzájem málem vyhazovali na led. Tato část se tak stala především one man show obou brankařů, kterým i s pomocí tyček po čtyřech sériích svítila na kontě jedna velká nula. V následující páté, která už byla hop nebo trop si ale bohužel černého Petra vytáhl David a na straně domácích tak mohla propuknout nefalšovaná radost.
   Tady na tomto místě bych rád poděkovat všem fanouškům, kteří po celý zápas svým fanděním vytvářeli neskutečnou atmosféru a i po nevydařeném závěru hráčům skandovaně poděkovali z tribuny za předvedený výkon. Někteří z nich dokonce nelenili a než si hráči posbírali na střídačce hokejové propriety a chuť odejít, vytvořili v tunelu vedoucího od ledu ke kabinám malý kordon, který hráče bouchal po zádech se slovy: „Kluci nebuďte smutní! Hráli jste výborně, bojovali až do konce, ale dneska jste hold hráli proti šesti soupeřům na ledě.“ Upřímně mi to přišlo jako nejlepší možné ocenění hráčů v danou chvíli a naprosto výstižné shrnutí celého utkání.
   Proto já to své doplním jenom o konkrétní pochvalu Fídi, který podal velmi dobrý a aktivní výkon, který vzhledem k více než měsíční pauze způsobené zraněním zaslouží zmínku. První hvězdou zápasu na naší straně byl jednomyslně zvolen Michal, který je typologicky hráčem s velkou kvalitou dopředu a může se u něj klidně hovořit o největším výkonnostním růstu mezi hráči Sršňů v této sezóně.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Dytrych, Fišar, Červinka, Lederer
 
branky: Jelínek Mates 2x, Šváb Michal, Fišar
asistence: Jiráň 3x, Jelínek Mates, Šváb Láďa
 
 
 

TAK UŽ JDEME DO FINÁLE A ZA VŠECHNO VÁŽNĚ DÍK...

   Tak právě tento slogan nám naznačuje pomalu se blížící konec letošní sezóny. Už jen pětkrát nastoupíme na modrou a bude rozhodnuto o umístění našeho týmu v letošním ročníku KLD. Protože ale došlo k několika změnám, přináším aktualizovaný a doufám, že již i definitivní rozpis posledních zápasů:
HC Rakovník - SK Sršni Kutná Hora                    sobota 2.2.2013 od 13.30 hod.
SK Sršni Kutná Hora – HK Kralupy nad Vlatavou  neděle 10.2.2013 od 12.00 hod.
SK Černočice - SK Sršni Kutná Hora                   pátek 15.2.2013 od 17.45 hod.
SK Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice       neděle 17.2.2013 od 12.00 hod.
SK Sršni Kutná Hora – Slavoj Zbraslav                 neděle 24.2.2013 od 12.00 hod
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Braňo Hríbik
1.Braňo především všechno nejlepší k narozeninám a prosím tě, pokud bych ti chtěl dát jako dárek knížku, jaký by to měl být žánr?
Pro mě asi science fiction (sci-fi).
Takže raději zapomínáš na realitu a necháváš se unést fantazií?
Tak samozřejmě. Obzvláště, když se koukám kolem sebe a vidím co se děje. To se raději nechávám unést představami, jaké by to mohlo být.
A jak na tom vlastně jsi, čteš hodně?
Teď už tolik ne, protože mi zbývá čas jenom na odbornou četbu a science fiction tudíž jenom občas.
2.Jak to děláš, že přestože tvoje letokruhy jsou početnější, tak vypadáš podstatně lépe nežli já?
To je úhlem pohledu, protože mě přijde, že ty vypadáš mnohem líp.
Děkuji ti za kompliment, ale nechtěj, abych ti řekl, že již potřebuješ nosit brýle.
No to už fakt potřebuju. To víš, stáří na mě doléhá. Ale jak to dělám nevím, protože mě přijde, že jsem čím dal starší a starší.
Tak vidím, že mozek ti funguje líp než oči.
No, někdy mám pocit, že už ani to ne, protože se často ráno probouzím a přemýšlím, jestli jsem živý nebo mrtvý. Jestli mám vstát nebo zůstat ležet.
A co sport?
Aktivně jsem hrál volejbal a rekreačně lyžování, běžky a kola.
Zdravá strava?
No, to ani moc ne.
Tak aspoň vím, že nekouříš.
To nekouřím, ale kouříval jsem hodně. Přestal jsem, když se narodil Vojta, i když předsevzetí bylo původně, že přestanu kouřit, než se nám narodí dítě. No a povedlo se.
3.Jestli to není příliš osobní, jak se vlastně přihodilo, že bodrý slovenský chasník zapustil kořeny v zemi české?
Jednoduše. Byl jsem tady na vojně a oženil se. Svatba byla v Praze v roce 83, takže letos je to už 30 let a budeme slavit.
Upřímně gratuluji, ale ještě položím jednu doplňkovou. Přestože mám pocit, že mluvím s rodilým Čechem, co řeč, dělalo ti něco, jako např. „ř“, problémy?
Nevím, to já asi těžko posoudím. To by ses musel zeptat někoho z mého okolí. Myslím, že mojí výhodou bylo, že jsem se nebál mluvit česky, což považuji za hlavní rozdíl. Někteří Slováci, se kterými se znám, totiž stále mluví slovensky, protože se stydí mluvit česky. Mají problém, že nemluví dobře a že by se to poznalo.
4.Letošní sezóna se pomalu blíží ke svému konci. Co tě v jejím průběhu potěšilo, zklamalo a co překvapilo?
Já samozřejmě víc sleduji a koukám na ty hráče, se kterými už jdu několik let a u nich mě potěšil jejich přístup a především jak se zvedli, když přišli do dorostu. Začali makat určitě víc, líp a dospěli. Takže mě rozhodně potěšilo jejich výrazné zlepšení a dá se říct, že víceméně úplně u všech.
Co mě zklamalo? Po hokejové stránce mě nezklamalo asi nic. Ale spíš bych řekl, že mě zarmoutil občas přístup některých hráčů. Prostě když na to koukám, tak vidím, že by to mohlo být lepší a že tam někdy nenechali úplně všechno. Ale to je asi jediný.
A co překvapilo? Možná to jak se noví kluci bezproblémově začlenili do týmu. Očekával jsem upřímně, že budou větší rozdíly a že se vytvoří dvě skupinky, kdy každá bude hrát pouze na svou stranu. Ale to se nestalo, což mě opravdu mile překvapilo.
5.Jako trenéři jsme se u jedné kategorie setkali vůbec poprvé. Podstatné je, že jsi přežil, přesto, v čem bych se měl pro nějakou další případnou spolupráci podle tebe změnit?
To je teda otázka na tělo.
Tak a teď ukaž, že nemáš zbytečný strach mi říct pravdu.
Jako v čem by ses měl změnit? Myslíš, že potřebuješ nějaké vylepšení? Abych pravdu řekl, tak nevím.
To Zdeněk by teď mluvil, že bych ho musel zastavovat lokomotivou.
Fakt nevím. Nevidím nic, co by mě uhodilo přímo do obličeje.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Miloš Konečný
1.Co tě baví na trénincích nejvíc a co naopak nemáš moc, či vůbec rád?
Tak bruslení jako takový mi nevadí, ale nebaví mě vůbec kruhy, ty jsou fakt na prd. Jinak mě nejvíc baví cvičení na střelbu, herní cvičení a normálně hrát hokej.
Síra: Tak to jsem rád, že už vím, co si v pondělí dáme.
Mě je to jedno, jestli budeme bruslit, ale kruhy fakt nemusím.
Ilka: Miloši važ slova!
2.Měl jsi někdy nějaké hokejové zranění?
Ne!!! Jenom jsem si zlomil ruku (smích), ale to už je dávno. Prostě jsem jel, spadnul a hokejka mi spadla na malíček.
Síra: Takže prst sis zlomil a dokonce sám?
Ano, ale jinak se mi naštěstí zranění vyhýbaj.
3.Kolik máš momentálně hokejek a kolik jich tak na sezónu potřebuješ?
Já jsem zatím zlomil jenom jednu, ale jinak tak potřebuju na sezónu dvě, tři.
Síra: Tak to asi moc nechodíš do soubojů, nebo střílíš měkce, protože takový Mates láme dvě za týden.
Ne!!! Já prostě kupuju kvalitní hokejky.
Zdeněk: Miloši, abys zlomil hokejku, tak se musíš nejdřív dostat na puk!
Síra: Eventuelně jí můžeš zlomit o vedoucího mužstva.
Zdeněk: Soupeře!
4.Když nám tak hezky napadl sníh, tak kdypak si stavěl naposledy sněhuláka?
Asi tak před dvěma týdny se ségrou, ale vydržel jenom tři hodiny. Jinak já zimu moc nemusím, ale lyžování mě baví.
5.Když se tak dívám na našeho vedoucího mužstva, napadá mě otázka: Přemýšlel jsi někdy nad tím, jak spáchat dokonalý zločin?
Ne, já jsem nikdy krást nepotřeboval.
Zdeněk: Co třeba z někoho udělat sirotky?
Ne, opravdu ne.
Síra: Ani jsi nikdy nechtěl nikomu uškodit?
Tak na to myslím skoro pořád, tedy když mě někdo naštve.
Síra: Často tě štvu Miloši?
Když nám dáváte kruhy!!!
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Rakovník

: 9 ( 2:1, 0:3, 0:5 )

Série skončila, můžu se oholit
 
   Tak už došlo také na náš výběr a po vítězstvích s favority celé ligy se šňůra našich úspěšných tažení zastavila na číslu čtyři! Ano, přesně tolik zápasů v řadě jsme dokázali vyhrát, ale stopku nám v neděli, v dohrávce odloženého 11.kola KLD, uštědřili hráči HC Rakovník. Na úvod je ovšem čtenářům nutné sdělit, že konečný výsledek 2:9, který zní hrozivě a vypadá ještě hůř, tak zcela neodpovídá rozložení sil v průběhu utkání a především ho ovlivnila jedna velmi nepříjemná událost. O tom však až později.
   Úvod zápasu nabídl opravdu vyrovnaný hokej a dostatek šancí na obou stranách. Do vedení 1:0 však šli již v 8.min. Sršni, když hostujícího gólmana propálil Pavel. V těchto chvílích jsme převzali iniciativu a především první útok občas ždímal obranu rakovnických jak mokrý ručník. Výsledkem sice nebyl gólový úspěch, ale soupeř se pod tlakem občas ubránil jen s pomocí nedovolených zákroků, a tak v polovině třetiny nám byla poskytnuta i luxusní výhoda hry 5 na 3. Ovšem naše přesilovka, ze které se pomalu začíná stávat spíše naše achilovka, byla doslova tragická. Jakoby hráči podlehli šálivé představě – vedeme, máme převahu, hrajeme přesilovku, teď můžeme odfrknout, protože nám dvě minuty nic nehrozí. Jak moc mylná byla tato představa, jim dokázal soupeř v čase 12.53, když ještě v probíhající přesilovce 5 na 4, potrestal chybu v rozehrávce – 1:1. Třetinové vítězství jsme si však přeci jen v čase 19.35 urvali pro sebe po klasické „nedáš-dostaneš“. Soupeř nejprve rozezněl Davidovu pravou tyčku, aby hned z protiútoku Mates pohotově dorazil Pavlovu střelu – 2:1 a hurá s veselou do kabiny.
   Dá se říct, že úvod druhé třetiny zásadně ovlivnil zbytek utkání, tedy aspoň z té naší strany. Po několika minutách hry musel po naprosto nevinně vyhlížejícím souboji u mantinelu odstoupit z utkání Tomáš s poraněním ruky, které bylo později specifikováno, jako zlomenina loketní kosti. Navíc v podstatě z následující akce soupeř opět vyrovnal a opět po hrubé chybě na obranné modré. Musím se přiznat, že jsem v tu chvíli použil opravdu mnoho ohnivých slov a vášnivých výrazů, protože přesně na tuhle situaci byli hráči o přestávce několikrát důrazně upozorňováni a výsledek naprostý opak – 2:2. Co bylo ovšem podstatně horší, že se nám zraněním Tomáše rozsypal do té doby velmi dobře hrající první útok. Improvizace se sestavou v tu chvíli neznala mezí a soupeř během několika minut dvěma góly dokonale potrestal naší chvilkovou nekoncentrovanost – 2:4. Přesto jsme se z tohoto marasmu vyhrabali a do konce třetiny si vytvořili ještě několik vyložených příležitostí na skórování. Těch šancí, mezi které počítám i Michalovo trestné střílení, by jinde a jindy možná vyšlo na celý zápas, ale tentokrát bylo až neuvěřitelné co se dá všechno zahodit či neproměnit.
   Do poslední třetiny jsme tedy vstupovali s odhodláním vstřelit kontaktní „dvojgól“ a pokusit se s výsledkem ještě něco udělat, protože šancí jsme na to měli skutečně dost. Marnost pokusu, ale zpečetila odvrácená tvář hokejového Boha, kterou jsme pocítili během prvních minut, kdy jsme třikrát inkasovali neskutečně nešťastné góly, jako je nechtěná teč puku shaftem, který původně směřoval zcela mimo branku, či biliárová střela ze záporného úhlu, která se srazila o beton Davida…. Zkrátka hosté proměnili i nevyložené šance, ale nám tam nespadlo totálně nic. Za stavu 2:7 se už z naší hry začalo vytrácet sebevědomí a bylo znát, že kromě brankového rozdílu nás dusí také únava ze sobotního náročného utkání. Nemá smysl nějak detailněji popisovat naší marnost v této části, a tak jen dodám, že v závěru utkání se začalo zbytečně více jiskřit a někteří si hodlali účty vyřizovat slovně i ručně. Pruhovaní strážci pořádku však zárodek konfliktu uhasili, a tak jen pro kompletnost dodám, že se nám to tam ještě dvakrát zatoulalo a utkání skončilo výsledkem 2:9.
   Přemýšlel jsem, kterou tematickou nití prošít závěrečné hodnocení, zda tou o tuně spálených šancí, o darovaných gólech po hrubých chybách, o hráčích kteří dřeli, bojovali, stříleli, ale i tak to nestačilo, o nepochopitelných herních výpadcích, o tom, že hokejista, který stojí je mrtvý hokejista, nebo o pokynech trenéra, jež někteří hráči naprosto ignorují, či o smůle, o únavě, o zranění. Nakonec to ale nechám na jednoduchém poznatku, že jsme, a to si přiznejme, psychicky nevyzrálý tým, který dokáže výborně šlapat, dřít, vytvoří si tlak a šance, umí si vybudovat náskok, ale jakmile byť jen na malou chvíli necítí nutnost šlapat na plné obrátky, což se projevuje především při brzkém vedení, či přesilové hře, začne si ulevovat, spořit síly, nenapadat aktivně soupeřovu rozehrávku a pak se nám to nějak rozjede a skončí to blbě. Prostě mozek je sviňa. No jo, jak už jsem říkal, s rozhodčíma se budu muset domluvit, že ty přesilovky hrát prostě nechceme, i kdyby nás soupeř masakroval, jak chtěl, tak prostě ne. Na jednu naši úspěšnou, kdy jsme dali gól, připadali 3 neúspěšné, kdy jsme gól dostali a tenhle poměr za to prostě nestojí.
   Abych ale nekončil negativně, přestože to vypadá jako debaklózní prohra. Úplně na jednu stranu (tu naši) to rozhodně nebylo. První dvě třetiny jsme hráli vyrovnaný hokej, vytvořili si i dostatek slušných šancí a předváděná hra i přes několik výpadků byla ke koukání. Náš nedělní problém byla ale střelecká impotence, chyby v rozehrávce a zranění Tomáše. Poslední třetina pak byla už jen vrcholkem úsloví: „Když se nedaří, tak se nedaří.“ Nicméně, jak zhodnotil po zápase situaci jeden z rodičů: „Kdo by v prosinci řekl, že uděláme sérii čtyř výher v řadě“ a já dodám: „A z toho dvě budou s lídry soutěže.“ Takže zapomeňme na ztracené body, bavme se opět hokejem a pěstujme si především radost ze hry. Motto pro příští týden: „Prohráli jsme vem to ďas, příště vyhrajeme zas.“

   Zcela samostatný odstavec bych na závěr ještě rád věnoval nepříjemnému zranění Tomáše, s jehož odstoupením vypadl nepochybně důležitý kamínek ve spoluprácí prvního útoku. Pro mě osobně to je hořká tečka za jinak výborně fungující spoluprací s tímto nadějným hráčem, který patří k tomu nejlepšímu, co umí Sršni nabídnout. Jedná se o flexibilního hráče, fyzicky velmi dobře disponovaného, se stabilní výkonností a dobrou motivací. Omlouvám se tímto ještě jednou i touto formou jeho trenérovi Fandu Plíhalovi a celé kategorii starších žáků za oslabení jejich týmu na posledních zápasy této sezóny. Promiňte. Tobě Tomáši pak děkuji za předvedené výkony a pomoc dorostu v této sezóně. Na svůj um můžeš být právem hrdý, protože až dorosteš do naší kategorie, tak Pán Bůh se soupeřovými obránci.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jelínek Mates, Šváb Michal, Fišar, Hríbik, Červinka, Plíhal, Lederer, Socha
 
branky: Švejda, Jelínek Mates
asistence: Jelínek, Švejda
  
 
 
 

Spartka Vlašim - Sršni Kutná Hora

: 7 ( 3:2, 0:3, 0:2 )

Leden bílý, Sršeň sílí
 
   Bojovné srdce Sršňů se opět roztlouklo tuto sobotu ve Vlašimi v rámci 16.kola KLD. Marně bych asi šátral a hloubal v paměti, kolikátá už to vlastně byla výprava za Rytíři z města pod Blaníkem. Myslím ale, že tolik spanilých jízd nepodnikli ani jejich středověcí předci křižáci do Svaté země. Nicméně letošní posledním derby, které je vždy zárukou zdravé rivality a tradičního boje o každý kousek ledu, bylo ještě pikantnější při zevrubném pohledu na tabulku. Oba týmy měli totiž před zápasem stejný bodový zisk a případné vítězství tak mohlo úspěšnějšího katapultovat do elitní čtyřky. Myšlenka poměrně jednoduchá, ale realizace o poznání složitější. A přestože konečný výsledek vypadá jednoznačně, vítězství rozhodně nebylo z kategorie jednoduchých. Ale vše pěkně popořádku.
   První gól na sebe nenechal dlouho čekat a cca po 2 minutách hry potvrdil Tomáš známou poučku. „Když nevíš co s pukem, tak vystřel“. Jeho bekhendové nahození v těžké pozici, které za letu snad i couvalo, překvapilo domácího gólmana tak, že skončilo až za jeho zády – 0:1. Nechci ale, aby to vypadalo, že se jednalo o gól náhodný. Naopak, když za tím jdete, zkoušíte to a pohotově a nečekaně střílíte, můžete mnohokrát gólmanovi udělat větší potíže než připravenou, ale o to čitelnější ránou. Ovšem místo sázky na poctivý a soustředěný výkon, znamenal vydařený start do utkání v našem podání, hru na pohodu a výsledkem byly brzy tři rychle inkasované branky. První byla smolná, když střela od modré po tečích dvakrát změnila svůj směr a David neměl prostě nárok reagovat. Druhá po chybičce, když Pavel v rohu za vlastní brankou zkusil kličku ve stylu Bobbyho Orra, avšak namísto něj vyjel s pukem na holi před bránu hráč soupeře a nahrál najíždějícímu spoluhráči na tutovku. No a třetí přišla po buly v naší třetině, když se k puku před naším brankovištěm dostal úplně osamocený útočník Vlašimi, o kterém zaskočený Brabčák neměl tušení a jen koukal, jestli na sobě nemá náhodou Rumburakův cestovní plášť – 3:1. Studená sprcha, která však naše hráče polila porcí živé vody a celá řada následujících situací opět volala po gólu. Snížení na 3:2 a jiskřičku naděje  zažehl pro Sršně v 10.min. Michal, který pohotově zasunul odražený puk po Tomášově střele. Do konce třetiny se hrálo nahoru dolu, a přestože se šance střídaly na obou stranách, ke změně skóre již nedošlo.
   S nástupem do druhého dějství zůstala větší aktivita na našich holích a vzhledem k tomu, že Rytířům občas nezbývalo než se stáhnout pouze do defenzívy, naděje na vyrovnání se povážlivě přibližovala. No a nakonec byla naše snaha odměněna nejenom srovnáním, ale přinesla sebou i vedení 3:5 po čtyřiceti minutách hry. Břímě střílení gólů v této části na sebe vzali sourozenci Švábovi, když Láďa se postaral pohotovou střelou o nesmírně důležité vyrovnání a Michal pak dvěma zásahy uzavřel takový malý Švábovic kvadratrick. Takže euforie, euforie a ještě jednou euforie a o přestávce se nám rozhodně dýchalo o něco lépe nežli domácím.
   V nastoleném trendu jsme pokračovali i ve třetí třetině a v jejich prvních pěti minutách nasázeli Rytířům ještě další dva góly, o které se tentokrát postaral Mates a Tomáš. Mohlo by se možná zdát, že bylo prakticky rozhodnuto a náskok již byl dostatečným, aby to domácí konečně zabalili. Ovšem chyba lávky. Rytíři si vzali time-out, nadechli se a v kvapíkovém tempu se pokračovalo dál. Skutečně musím smeknout a ocenit hru soupeře, která byla kvalitní a i přes nepříznivý vývoj v plném nasazení až do konce a přitom bez zbytečných excesů. Po závěrečné siréně přesto svítil na tabuli stav 3:7, ovšem čtyřgólový rozdíl byl pro Rytíře možná až příliš krutý. Loučení s diváky bylo prodchnuto emocemi. Hráči poděkovali za přízeň, která jim byla v těžkých chvílích skutečnou oporou a úspěch oslavili spontánně kuželkami.
   Jednotlivé naše góly tentokrát nepopisuju v celé úplnosti. Ne, že by jich bylo tolik, ale novinářská etika mi nedovoluje se v podstatě neustále opakovat. Převážnou většinu jich dal první útok, kdy se jim podařilo správně zorientovat a prosadit v předbrankovém prostoru. Tým opět podržel jeho základní pilíř David, který odchytal velmi kvalitní zápas. Dobrou ofenzivní hrou se prezentovala celá první lajna, kdy Mates jako tvůrce hry byl neskutečně silný na puku a vyhrál mnoho soubojů 1-1 u mantinelu. Michal svými rychlými průniky chvílemi připomínal nezastavitelnou ruskou raketu Pavla Bureho a Tomáš vzhledem ke svým fyzickým předpokladům poměrně slušně kraloval v mlýnici před brankařem. Druhý útok se tentokrát prosadil podstatně výrazněji než v minulém zápase, což pozitivně kvituji a především v druhé třetině si vytvořil několik dobrých střeleckých příležitostí. Obránci se v úvodu sice dopustili několika individuelních chyb, ale po zbytek utkání, již podávali spolehlivé výkony, a jestli mezi nimi mám tentokrát někoho vyzdvihnout, tak rozhodně Láďu.
   Na závěr chci ještě jednou poděkovat početné rodičovsko-dědečkovsko-divácké kulise, která ani v tradiční vlašimské zimě, jenž opět zahalila tunel nad stařičkým zimákem, který má svá nejlepší létá evidentně za sebou, opět nezklamala a nezůstala nic dlužna své pověsti. A upřímně. Neočekával jsem, že letos ještě uslyším loňské evergreeny: „Kde máte kotel“ a „My to dneska zase vyhráli.“ DÍK.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jelínek Mates, Šváb Michal, Fišar, Hríbik, Červinka, Borovský, Lederer, Socha
 
branky: Šváb Michal 3x, Fišar 2x, Šváb Ladislav, Jelínek Mates
asistence: Jelínek Mates 4x, Fišar 2x, Šváb Michal
 
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Trenére
   přeju Ti všechno nejlepší k Tvým narozeninám. Protože si vytvořil drobnou milou tradici krátkých webových rozhovorů s oslavenci, kteří mají, co dočinění s naším týmem, nemůžeš tím pádem v tomto výčtu chybět.
   Pro nezasvěcené upozorňuji, že dotazovaný je notorický mluvič, který je schopen mluvit bez přerušení řadu hodin. Vzorem je mu (nejen) v tomto, jeho životní přítel Fidel, který takto vymluvil díru do hlavy celé Kubě, a proto není síly, která by se ho zbavila :-). Pokud byste tedy měli dojem, že je některá odpověď delší, než byste považovali za nutné, je to nepochybně způsobeno mým bezvědomím během rozhovoru, které zapříčinila dehydratace, opakovaně se dostavující po bezúspěšných pokusech zastavit mluvícího Sirotka!
 
Pomalu, potichu se začíná blížit pátý křížek na Tvém hrbu. Při Tvých problémech s chozením je však s podivem, že Ti už není víc. Řekni nám tedy, jak se cítíš v novém roce 2013? Řekl bys to také slovy MISTRA „Jsem stále mlád …“, nebo na to máš jiný pohled?
Jsem stále mlád, ale vzpomněl jsem si, jak mi Víťa nedávno povídal, že když se jeho rodiče přijeli podívat na vánoční turnaj, nabyli dojmu, že moje Baruška je krásná vnučka …
Před letošními vánocemi Tě špatné výkony Tvých (našich) svěřenců dovedly až k „zoufalému“ motivačnímu činu, spojit svoje nekouření s jejich dobrými výkony. Nemáš strach, že tým bude podávat až do konce roku tak dobré výkony, že už opravdu budeš muset přestat kouřit? Nebo se tým rozhodne zlikvidovat Tě Tvými vlastními zbraněmi, a bude hrát tak blbě, že Tě zlikvidují cigarety?
To je opravdu obsáhlá otázka, Zrovna dneska jsem byl na noční, a kolega tam nechal ležet cigarety s dovětkem „Jestli chceš, tak si vem“, aby tam pak celou noc na mě vyzývavě koukaly. A já jsem si říkal „Dal bys sis Pavle viď, ale jak si dáš, tak zítra kluci ve Vlašimi prohrajou. A nedal jsem si, a vyhráli jsme“
No dobře, úplně Ti to nevěřím, ale dobrá.
Bylo to tak, opravdu Zdeňku.
Věnuješ se našim dětem již pěknou řádku let, navíc velmi intenzivně a hlavně s výsledky, které jsou dlouhodobě vidět na výkonech Tobě svěřených týmů, případně i jedinců. Kromě mého velkého uznání a poděkování za tuhle činnost mi prozraď, co je motorem, který Tě drží v takovém nasazení, a taky nám prozraď, jak dlouho se téhle činnosti věnuješ?
Já to vezmu od zadu, protože si to všechno nepamatuju. Trénuju od roku 1998, to je 15 let. A co je motorem? To, že mě to baví. Kdyby to člověka nebavilo, tak by to snad ani nešlo. No pravda je, že k mnohým z těch kluků mám opravdu nadstandardní vztah, a že mnohé pamatuju od jejich vůbec prvních krůčků na bruslích. Za ty roky, stovky zápasů a tisíce tréninků jsem s nimi zažil tolik věcí, že bych si klidně troufnul napsat diplomku o tom, jaký ty kluci jsou. Říkám, zažili jsme spolu dobrý i špatný, prošli jsme euforií i slzami zklamání a tam se myslím budují ty nejhlubší vztahy. No a tam je myslím ten důvod, proč to dělám, protože mě to baví, a protože mám ty kluky rád.
Kolik těch otázek ještě máš, já jich dávám jenom pět.  
To byla třetí. Třetí obsáhlejší. To víš, jsi trenér, to k tomu patří.
Všichni víme, že jsi fanoušek Sparty. Přestože, to někteří z nás nechápou, přesto by mě zajímalo, co by si chtěl mít v našem klubu z toho, co má Sparta? Co tedy považuješ za skvělé, nutné nebo prospěšné pro SK Sršni?
Takhle, upřímně….  Já jsem Sparťan jenom kvůli tomu...     
… protože Tě slávisti nechtěli!
K Spartě jako týmu mám asi nejblíž, ale k mým sparťanským řečem mě nejvíc provokuje přítomnost Slávistů. Takže kdyby nebylo Slávistů, ze mě není Sparťan. Vždyť sám víš, že náš vztah, naše spolužití, je založené na tom, že si ze sebe navzájem utahujeme a děláme neustále legraci.
A na co ses to tam ještě ptal?   
Co tedy považuješ …
Pamatuju si dobu, a nevím, jestli to ještě dneska tak úplně platí, že když se šlo na Spartu, tak se šlo dívat na určitá jména a na určitý lidi. Bylo tam to sparťanský srdce a to si myslím, že je to, co ke sportu patří. Nasazení pramenící z toho, že hraju za něco, co je mi blízký, k čemu mám osobní vztah. Dnes už ale nemám pocit, že to ještě platí, jako před pár lety. No a mě by se líbilo, kdyby to kluci tak nějak podobně cítili: „Jsem Sršen, jsem kutnohorák a chci bojovat za tenhle mančaft!“
Máš nějaký trenérský osobní sen, či cíl? Pokud ano a chceš se o něj s námi podělit, vypodobni nám ho.
Vyloženě nějakou metu nemám, já jsem rád za každý povedený zápas, který kluci odehrají naplno a nemusí být zrovna vítězný. Já jdu například i kolikrát s velice dobrým pocitem jenom z tréninku, když vidím, že tam kluci nechali opravdu všechno a odtrénovali ho poctivě. Jak už jsem mockrát říkal. V různých mistrovských soutěžích, či na turnajích jsme si užili vítězství a titulů opravdu dost a dost. Pravdou ale je, že to, co bylo včera, už dneska neplatí a strašně rychle se na ty věci zapomíná. Proto je pro mě důležitější než nějaká meta, že dneska jsme podali dobrý výkon, vyhráli a jsem spokojený. No a zítra budu chtít usilovat o to samé, protože dnešek už bude zapomenutý.
Určitě znáš film „Sněženky a machři“ a hlavní tři pubertální hrdiny. V jejich věku jsi byl spíš suverénní, sebevědomý Viki, nedozrálý a nevyspělý Mácha, nebo přemýšlivý a tajně zamilovaný Radek?
Asi Radek.
Co nejvíce oceňuješ na hráči, jako jednotlivci, ve svém týmu a co považuješ za nezbytné k tomuto sportu? Měl jsi hráče, který (kteří) neměl nic z toho a přesto byl dobrý hráč?
Samozřejmě hokejové dovednosti, fyzická připravenost, atd, to jsou základní atributy úspěchu a bez nich to prostě nejde. Takže jestli chceš být úspěšný, musíš umět dobře bruslit a zvládat individuální dovednosti. Ale nad to je něco, co opravdu mají jenom někteří hráči a to je to srdíčko a drajv. Musím říct upřímně, že bojovnost a vůli považuji u hráčů za tu nejdůležitější vlastnost. Zažil jsem hodně hráčů, kteří byli technicky a dovednostně dál, než někteří jejich spoluhráči, ale s ohledem na jejich flegmatický přístup, nezájem, či neochotu si hrábnout na dno svých sil, nebyli pro tým v konečném součtu takovým přínosem. Tím chci říct, že já kvalitu hráče určitě nehodnotím jenom podle kanadského bodování. A myslím Zdeňku, že se známe strašně moc dlouho, abys věděl, že u mě je srdce a vůle zamakat na prvním místě. A taky si myslím, že je to v mnoha zápasech skutečným jazýčkem na vahách.
Máš skvělou ženu (ahoj Martino) a stejně skvělé děti. Řekni nám, čím je dokážeš zaručeně vytočit? Stačí snad někdy i Tvoje prostá přítomnost :-) ?
Myslím, že sis v postatě rovnou odpověděl sám. Ano. :-). V podstatě každý den je inspirativní odpovědí na Tvoji otázku. U Martiny bych ale neřekl, že je to ta přítomnost, ale spíš nepřítomnost. A pokud je situace jako tenhle víkend, v sobotu jsem na hokeji, v neděli jsem na hokeji, tak je v podstatě o krásný rodinný víkend postaráno… A u dětí, … máme se rádi, ale někdy je pro ně i jen moje přítomnost těžko stravitelná. I když musím upřímně říct, že mě nedávno odboural můj starší syn Ondra, který za mnou přišel a řekl, mi: „Už vím, co chci k narozeninám“. Říkám: „Ondro neblázni, narozeniny máš až v říjnu, ještě je času dost. Ale já Ti to říkám už teď, protože to opravdu vím. Chci, aby sis půjčil Adamovu aparaturu a nahrál mi všechny písničky, co jsi nám hrával, když jsme byli malé děti.“ A já mu říkám: „To je zbytečný, já ti ty písničky od Nohavici apod. stáhnu, vypálím a budeš to mít v originále a lepší, než můj skřehoták. Ne. Já to chci od tebe, abych až budu v Hradci (studuje tam vysokou), tam měl atmosféru domova.“….     A musím říct, že mě tím pacholek dostal…     
Ty jsi mě taky dostal. Vymyslel jsem jedinou otázku, kde jsi mohl odpovědět ANO nebo NE a odpověď trvala tři minuty!  :-)
Kdyby jsi byl prezidentem, co by bylo tématem Tvého novoročního projevu? Krátce prosím. (Ilka)
Kdybych byl prezidentem, tak bych mluvil třeba ….. k Ilce (právě vylezla z bufetu po griotkové smršti). Já pořád věřím na slušné mezilidské vztahy. Je to jistá naivita a utopie, protože vidím, co se kolem děje. Nicméně v každodenním životě se snažím opravdu chovat slušně, a to by bylo to jediný, na co bych asi apeloval. Upřímně jsme měli teď dva výrazné prezidenty, kteří ale na můj vkus chtěli příliš řešit a vyřešit celosvětové, nebo minimálně celoevropské problémy a ty domácí trochu upozaďovali. No a já bych byl rád, kdyby náš nový prezident, měl za prioritu a šel příkladem především v každodenní slušnosti a poctivosti. Proto jsem v prvním kole taky volil Táňu Fišerovou.
Pokud by si nepracoval na dráze, jaké jiné zaměstnání by si byl ochoten obohatit o svojí maličkost? (Ilka, Johanka)
No to nevím, Začínal jsem kdysi jako konstruktér v ČKD Trakce. To už ale neexistuje. (pozn. Má to nějakou souvislost ?!?)). Již dlouho ale shledávám smysl v práci s dětmi a mládeží a snaze vštěpovat jim nějaké hodnoty. Takže kdybych si mohl vybrat a mohl bych se vrátit do osmnácti let, šel bych určitě na peďák a byl by ze mě učitel, vychovatel nebo něco v tomto oboru. Ovšem kdo ví, jak by to s tou naší mládeží vypadalo, kdybych ji vychovával právě já :-).
 
„Krátký“ rozhovor trval plodných, nekonečných 17 minut. Děkuji trenérovi za jeho čas a obsluze vlašimského bufetu za azyl.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
   Za pár dní slaví svátek naše statistička Ilka a vedoucí mužstva Zdeněk. Oběma přeji všechno nejlepší a doufám, že dabl rozhovor občerství vaší mysl a ducha obdobně, jako každé setkání s nimi.
1.Čemu, případně komu bys chtěl(a) vládnout?
-přírodním silám jako je oheň, voda a vítr
-planetě Zemi
-politikům
-vlastní firmě
-svým nadřízeným
-své rodině
-mě
Zdeněk: Tak to asi jedině ta čtvrtá varianta – vlastní firmě. To jediný dává smysl.
A zaměření tvé firmy?
To ještě nevím úplně přesně, ale tobě to rozhodně nebudu říkat.
Tak aspoň kolik zaměstnanců by si chtěl mít?
Rodinu!
Takže to by byla tím pádem i odpověď číslo 6, a kdybys tam přibral ještě mě, tak i ta poslední.
To bych byl blázen!!!!! Takhle odvážný nejsem.
Ilka: No tebe si jednoznačně nemůžu nechat ujít. Takže rozhodně tebe, protože všechno ostatní už mám a konečně by taky někdo vládnul Sírovi.
2.Jako odborníka na zdravý životní styl se tě musím zeptat. Kdo si myslíš, že na tom bude lépe? Člověk, co se stravuje nezdravě a ve fast foodech, avšak často a intenzivně sportuje či cvičí, nebo člověk, který se stravuje velmi zdravě, ale vůbec nesportuje?
Zdeněk: Já jsem „B“, takže ta druhá možnost, protože to je můj život.
A víš, co jsem já? Ten co žije zdravě a ještě sportuje.
Je to vidět!
Ilka: Tak vzhledem k tomu, že já patřím do té první skupiny, tak pevně věřím, že na tom budou lépe oni.
A co tak nezdravého si s chutí dáváš?
Tak zrovna dneska jsme měli „cheese“ a jinak miluju „wrapy“.
3.Mimo dorostenecké sázkovky, zkoušíš štěstí i v sázkách na nějaké jiné sportovní zápasy?
Zdeněk: Ne. Jen asi tak po patnácti letech jsem si před vánoci vsadil sportku. V rádiu jsem pak ale slyšel, že první ani druhá cena nebyla, tak jsem to již víc neřešil.
Ilka: Ne. Co si pamatuji, tak nikdy.
Takže spořivá?
Ne. My co máme štěstí v rodině, ho prostě nepotřebuje hledat ještě ve hře.
4.Co považuješ za největší vynález člověka?
Zdeněk: Jako celkem se mi líbí sex, ale nevím, jestli je to zrovna vynález člověka, protože kolo a oheň s tím vůbec nesouvisí.
Ilka: Ty brďo, tak to jsi mě dostal. Nevím.
To Zdeněk měl v této otázce celkem rychle jasno.
Tak to víš Zdeněk ten je prostě dobrej.
Já bych se možná nebál říct i nejlepší.
Tak hele, já jsem teplomilný člověk, takže pro mě je to teplo, teplá voda a cokoliv co s tím souvisí.
5.Co je podle tebe horší? Nemít slitování, nebo být nespravedlivý?
Zdeněk: Chci třetí možnost!
Ne. To je buď a nebo.
Nemám odpověď, nebo snad za „A“ - nemít slitování.
Ilka: Tak a teď jsem v koncích. Člověk by měl být určitě spravedlivý, ale slitování je v určitých případech taky potřeba. Nevím, snad je asi horší nemít slitování. Nespravedlivý může člověk někdy být, aniž chce a může to třeba ovlivnit. Prostě nemá ty potřebné a správné podklady či informace a pak se může lehce stát, že je nespravedlivý. Když ale člověk nemá slitování, tak je prostě studenej čumák.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Benešov

: 3 ( 2:1, 1:0, 4:2 )

Vítej šťastný hattricku
   
   Jiný titulek tento článek asi ani nemůže dostat, protože Sršňům se v neděli proti týmu HC Benešov podařilo zavěsit třetí korálek v řadě na šňůrku vítězství, a k tomu Mates tři góly a Pavel tři asistence. Pravdou však je, že jsme takové taškařice brali ještě nedávno téměř jako samozřejmé, ale život šel od té doby dál a tyto vzpomínky zavál čas do hokejových análů našeho týmu a my nyní bojujeme s jinými výzvami a v jiné roli.
   Přesto to byli ale Sršni, kdo šel do tohoto zápasu obtěžkán o něco větším sebevědomím a start jsme měli vskutku fantastický. Již dvanáct vteřin po úvodním buly vybruslil Mates na kruh a naservíroval puk Michalovi na zadní tyčku, kterému stačilo jen nastavit čepel hokejky a puk usměrnit do odkryté brány – 1:0. Hostům se ale již za tři minuty podařilo potrestat naší laxnost v přístupu k útočícím hráčům a prostor a čas, který jsme jim věnovali, zužitkovali ve vyrovnávací branku – 1:1. Od té chvíle jsme byli mnohem aktivnější, víc bruslili, stříleli a dostávali benešovské pod permanentní tlak, ovšem gólový efekt dlouho žádný. Až teprve v 18.min. se po křížné nahrávce od Dominika prohnala středním a poté i útočným pásmem lavina jménem Mates a parádním bekhendovým blafákem poslala puk do horního patra.
   Po první třetině jsme tedy vedli 2:1 a úkol do druhé byl prostý - soupeři výsledkově odskočit a vnést klid do našich řad. To se podařilo již v čase 22.34, kdy Mates naprosto dokonale předvedl, jak vypadá správné dohrávání herní situace. Po střele nepřestal bruslit, ani neudělal oblouček k mantinelu, či nezaparkoval v rohu, nýbrž přímo sledoval kotouč do branky a dorazil – 3:1. Gól podle mého gusta. Zbytek třetiny jsme poměrně pevně svírali ve svých rukavicích a trojice Michal-Mates-Dominik si vytvářela jednu šanci za druhou, ale v koncovce chyběly milimetry, vteřiny i kus štěstí. Hosté ctili známou zásadu, že nejlepší obrana je …. obrana, a tak naše třetina zůstávala téměř bez poskvrny a brankaři (v polovině této části došlo na jejich výměnu) si mohli chvílemi dopřát i lehký mikrospánek. Přestože ve vývoji zápasu a skóre se již nic mimořádného neudálo, zmíním ještě jednu situaci za brankou soupeře, kde se v plné rychlosti srazili naši útočníci. Kdysi jsem se koukal na film „Kráčející skála“, ale teď teprve vím, že skála nekráčí ani nestojí, ale bruslí a jmenuje se Mates. A tím kdo vše zakončil, poměrně nečekaným pádem na své svalnaté pozadí byl Dominik. Nevím, jestli si již bude pamatovat zásadu, že za brankou soupeře nemají dva útočníci co dělat, každopádně opouštěl ledovou plochu s podivnou grimasou mísící pocit uspokojení, překvapení i velké bolesti….
   O přestávce jsme si řekli, že vedení o dva góly je ta nejhorší varianta z hlediska podcenění a dalšího vývoje zápasu, ale v kabině panovala uvolněná atmosféra, koneckonců jako obvykle a Sršni si onu uvolněnost přinesli sebou i na led, koneckonců jako obvykle. A tak naši hrubou nekoncentrovanost soupeř potrestal již po 23 vteřinách – 3:2. V tu chvíli prolétl střídačkou Sršňů slovní uragán, který hráče opět nastartoval, přeskupila se mírně sestava a hrálo se dál. Okamžitě jsme rozchodili chvilkovou lobotomii a během pěti minut, brankami Matese a Michala, razantně zamítli comeback Benešova do utkání - 5:2. Zápas jsme už dohráli v poklidu, když po jedné brance ještě přidal Dominik s Radimem a soupeř korigoval na konečných 7:3.
   Co říct na závěr? Včera zvítězil tým - lépe připravený, lépe bruslařsky a technicky vybavený, s dokonalou znalostí ledové plochy a především více lačnící po výhře. Ale zůstaňme ve svých myšlenkách a hodnoceních na zemi, protože se jednalo o zápas s týmem ze suterénu tabulky. Zatím co výhru nad Černošicemi bylo možné považovat za přelomovou událost a porážku Zbraslavi jako dílko ze scifi žánru, včerejší výhra s Benešovem už nijak nepřekvapila a naopak byla považována za jaksi samozřejmou. Nicméně další zápas, který odehrajeme v sobotu ve Vlašimi, bude naprosto o jiné kvalitě soupeře a nechceme-li zůstat bez šance na nějaký úspěch, musí být náš výkon podstatně lepší a především bez výpadků.
   Označení hráč zápasu si po hlasování týmového direktoriátu zaslouží jednoznačně Mates, který kromě útočných a střeleckých instinktů ukázal i svoji universálnost a zahrát velmi dobře v obraně. Výborně mu však sekundovali i Pavel a Michal, kteří si za svůj výkon rozhodně zaslouží být zde také jmenováni.
   No a teď trochu toho nepříjemného. O výpadku a nedůslednosti ze začátku třetí části se již rozepisovat nebudu. Snad jste se aspoň trochu poučili a uvědomili, že to co se vám snažíme občas říkat, nejsou tak úplné nesmysly zcela mimo mísu. Co mě ale trápí víc, bylo opět naše zakončení a jeho razance, přesnost, včasnost a především pak orientace v brankovišti. A musím taky říct, že jsem od druhého a třetího útoku čekal přeci jenom trochu větší prosazení a zviditelnění.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Fišar, Borovský, Lederer
 
branky: Jelínek Mates 3x, Šváb Michal 2x, Jiráň, Socha
asistence: Švejda 3x, Jelínek Mates 2x, Jiráň 2x, Jelínek David
     
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Miloš Konečný
1.Co tě kdysi přivedlo k rozhodnutí hrát hokej?
Tak přivedl mě k tomu můj vlastní i nevlastní táta. Oba dva hráli hokej a ten vlastní se dostal dokonce skoro až do extraligy. Takže kvůli tomu. Měl jsem v nich vzor.
2.Kdy jsi s hokejem začal a hrál jsi vždycky obránce, nebo tomu bylo někdy i jinak?
Já jsem začínal již ve čtyřech letech a skoro vždycky jsem hrál obránce. Občas mě to lákalo hrát i v útoku, ale když mě tam pak dali, tak mě to moc nebavilo. A teď už po tom ani netoužím. Rád hraju obránce, jsou tvrdí a nekompromisní.
3.Pociťuješ přechod z žáků do dorostu jako velký skok?
V dorostu jsou rychlejší a tvrdší kluci, takže to chce víc síly a energie. Začátek byl horší, ale už jsem si zvyknul.
4.Co si říkáš, když uděláš na ledě nějakou chybu?
Já??? No tak to se naštvu a hledám nejdřív vinu v jinejch (smích). Pak si ale uvědomím, že to byla asi moje chyba a jsem na sebe naštvanej.
5.Vím, že jsi také aktivní muzikant. Co nám prozradíš o této stránce tvého života?
Hokej mě samozřejmě baví víc než muzika, ale kdysi jsme si založili s klukama kapelu, abychom nějak zabili volný čas a možná i někdy jednou hráli za peníze. Hraje takový punk-rock a já osobně sedím za bicími. Hráli už jsme párkrát po školách a dvakrát dokonce i na náměstí.
 
 
 

DOHRÁVKA ODLOŽENÉHO ZÁPASU

   Dohrávka 11. kola KLD mezi našimi Sršni a týmem HC Rakovník již zná svůj hrací den. Po domluvě byl stanoven datum střetnutí na neděli 20.1.2013. Úvodní buly by mělo být vhozeno ve 12:00 středoevropského času (SEČ). Z toho plyne, že následující víkend hrajeme dvě utkání, a to v sobotu ve Vlašimi a v neděli doma s Rakovníkem. Pro vaši informovanost přikládám ještě přehled zbývajících zápasů a již pevně známé termíny:
SK Sršni Kutná Hora – HC Benešov                  neděle 13.1.2013 od 17.30 hod.
HC Vlašim - SK Sršni Kutná Hora                     sobota 19.1.2013 od 17.00 hod.
SK Sršni Kutná Hora – HC Rakovník                 neděle 20.1.2013 od 12.00 hod.
SK Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice    sobota 26.1.2013 od 17.00 hod.
HC Rakovník - SK Sršni Kutná Hora                  sobota 2.2.2013 od 17.00 hod.
SK Sršni Kutná Hora – HK Kralupy nad Vltavou
SK Černošice - SK Sršni Kutná Hora
SK Sršni Kutná Hora – Slavoj Zbraslav
 
 
 

Slavoj Zbraslav - Sršni Kutná Hora

: 5 ( 1:1, 1:1, 0:3 )

Nadšení poráží i mistry
 
   První zápas roku 2013 odehráli Sršni v sobotu 5.ledna v Praze proti týmu Zbraslavi. S ohledem na jeho suverénní postavení v tabulce a skutečnost, že doposud bez jediného zaváhání školil soupeře za soupeřem, mělo utkání jasného favorita. Ovšem právě v takových zápasech se někdy píší ty největší hokejové příběhy! A my si teď pojďme jeden takový povyprávět.
   Zajímavou informaci již přineslo samotné předzápasové převlékání na rozcvičku, kdy se David pochlubil Matesovi svým ribanem, které mělo čerstvě pozašívané všechny nepatřičné otvory. Netuším, jakou odezvu vyvolalo toto odhalení v jeho věrném druhovi, ani netvrdím, že to mělo rozhodující vliv na pozdější Davidův vynikající výkon. Ale přeci jenom, byl to zápas, který rozhodli maličkosti, takže kdo ví… Během rozcvičky pak došlo i na další zajímavé zjištění, a to, že led po právě skončeném veřejňáku, na kterém prý bylo neskutečných 800 lidí, spíš připomíná pole s mělkou orbou. Ovšem fakt, že soupeř nastoupil s plnou střídačkou hráčů, jejichž věk, a tudíž i výška a váha, převyšoval většinu našeho týmu, nás nepřekvapil. S tím se samozřejmě počítalo dopředu.
   Zápas tedy začal a jak se dalo očekávat, soupeř se do nás zakousl jako do jablka. Borci v bílém bruslili od začátku v neskutečném tempu a nedali zadarmo ani centimetr ledu. Zatlačovali nás do obranného pásma, odkud jsme častokrát ani zaboha nemohli dostat puk ven, natož pak tvořit vlastní hru. Tohle nebylo jen povození na nějakém řetízkovém kolotoči, nýbrž svezení na pořádné horské dráze, kde bylo na všechno málo času. Na druhou stranu je potřeba pochválit naše hráče za neskutečné nasazení a obětavost, se kterým předváděli pravé italské „katenáčo“ a co oni neubránili, pochytal i s pomocí brankové konstrukce spolehlivý David. Zatím co on se více než rozehřál, pod oběma pažemi gólmana Zbraslavi se začali pomalu zabydlovat pavouci, a to byl pro nás signál, abychom i my vystrčili své prozatím poněkud zastrčené útočné růžky. A hle, ono to šlo! O tom, že Zbraslavští byli v úvodu jednoznačně lepší, svědčí i to, že jsme vyslali první střelu na jejich bránu až v 10. minutě, ovšem byla to střela gólová. Mates získal kotouč ve středním pásmu, vzal to, jak se v hokejové hantýrce říká „na hada“, v útočné třetině objel branku rychle ala Plekanec a polostřelou překonal pololežícího gólmana. Nicméně i takové góly se počítají za celé - 0:1. Tento moment sebral na chvíli domácím vítr z plachet a naše obrana si aspoň chvíli trochu vydychla. Bohužel slibné vedení jsme neudrželi a v čase 17.15 dorazil pohotově domácí hráč puk do naší brány, když trefil volné místečko mezi Davidovým betonem a tyčkou. První třetina tak skončila smírně 1:1.
   Druhé dějství se nám herně podařilo asi nejvíc, a i když jsme očekávali od domácích opět neskutečný nápor a snahu rozhodnout definitivně zápas, dařilo se nám vcelku s přehledem zastavovat pražské rychlíky. A najednou jsme to byli my, kdo byl aktivnější, víc na puku, měl dost šancí i střel a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Nakonec se o něj postarala, naší nejkrásnější akcí zápasu, trojice Dominik-Mates-Michal. Po rychlé výměně puků a pohotové střele, dorážel do odkryté brány dezorientovaných domácích Michal a naše střídačka mohla podruhé vybuchnout nadšením - 1:2. Nejistý a stále otevřený zápas mohla za necelých pět minut, převážil ještě víc na naši stranu opět stejná trojice. Dominik křížnou nahrávkou ve středním pásmu přenesl hru na Matese, ten se chvilku pomazlil s pukem a pak ho nahrál do jízdy, možná i nepovolenou rychlostí, uhánějícímu Michalovi. Ten se ovšem po podražení ze zadu změnil v neřízenou střelu s plochou dráhou letu, která zasáhla nejen domácí branku ale nešťastně i jejich gólmana, pro kterého tím bohužel předčasně zápas skončil. Nařízené trestné střílení proti druhému a nerozchytanému gólmanovi však bohužel údaj na světelné tabuli nepřepsalo. A tak přišel zákonitý trest po pěkné akci domácích, kdy z pravé strany zavezli velmi rychle puk do našeho pásma a střílenou nahrávkou ho dostali před Davida, kde to v plné jízdě najíždějící hráč trefil z první - 2:2. Vyrovnaný stav vydržel až do druhé přestávky a zaručoval tak do poslední dvacetiminutovky plnou porci nervů.
   Přiznám se, že třetí třetiny jsem se bál. Při odchodu z ledu totiž někteří sotva pletli nohama a dýchali jak lokomotivy až připomínali malý výlet skupiny s chronickým zápalem plic. V kabině však již každý držel svoje rituály. David meditoval, Láďa se promenádoval do půl těla, Dominik hledal tu pravou hokejku hodnou jeho kvalit… a pak, že pověrčivost je ženská vlastnost. No nic, trochu jsem na kluky zařval ve snaze je nabudit a povzbudit a šlo se na to.
   Nástup do poslední periody měli domácí opět velmi aktivní. Zbraslav útočila proto, že na to měla nespornou kvalitu a my jsme využívali toho, že ve své ofenzivní snaze více otevřela zadní vrátka, čímž se nám dařilo lépe vklouzávat na jejich zahrádku. Strhující bitva, která nemohla nechat hokejového fajnšmekra v klidu, nabrala nové rozměry, když se Sršni v čase 48.43 dostali znovu do vedení, tentokrát se do černého trefil opět Michal. Domácí však vehementně reklamovali, že puk se dostal za čáru po zásahu jeho brusle. Bohužel se k tomuto momentu nedokážu objektivně vyjádřit, protože ze svého pohledu na střídačce a i po podrobném zkoumání dostupné fotodokumentace, mohu jen konstatoval, že Dominik zpoza brány poslal puk před ní, kam najížděl Michal s bránícím hráčem. Jestli puk skončil v bráně po zásahu jeho hokejky, či brusle a zdali byl tento případný dotyk natolik úmyslný, že byl za hranicí pravidel, však bez videa spravedlivě nerozsoudí nikdo. Pravdou ale zůstává, že trend poslední doby je, aby padalo co nejvíce branek a sporné momenty, kdy nedošlo k evidentnímu nápřahu a kopnutí do puku se uznávají jako regulérní góly. Ale znovu říkám, já jsem ze svého místa neviděl a ani na fotkách nikde nenašel žádný kontakt puku s bruslí, a tak mi nezbývá než věřit hlavnímu rozhodčímu, který byl situaci nejblíže a do této chvíle vedl utkání s přehledem a velmi dobře. Bohužel od tohoto momentu střídačka domácích díky nekonečným diskusím s hlavním arbitrem připomínala trochu víc tržiště než zimní stadion, což neprospělo jak spádu zápasu, tak již tak emotivní atmosféře, ale především samotným domácím hráčům. Všichni jsme si jistě někdy prožili podobné pocity frustrace a sami víme, jak je těžké udržet je na uzdě. Ale aby šestnáctiletý hráč pokřikoval vulgárně na rozhodčího označením pro prodejné dívčiny s dotazem, kolik za to bere a jeho spoluhráč se ho pokusil zezadu úmyslně podrazit. Sorry, ale to já na zimácích nechci vídat, takže kvituji jejich předčasný odchod do kabin. Díky tomu ale hra pět na pět v poslední desetiminutovce již nebyla dominantní pasáží utkání a zápas se dohrál především podle našich not. Dvě minuty před koncem ještě zkusili domácí vabank, tedy hru bez brankáře. Nicméně jejich snahu utnul kat Mates. Přesnou střelou přes celé kluziště zvýšil již na rozdíl dvou branek a propuklá euforie na naší střídačce odstartovala blížící se oslavy - 2:4! Teď už jen zbývalo neudělat zbytečnou chybu a dohrát v klidu. Na samý závěr utkání se ještě jednou do opuštěné klece trefil Mates, muž poslední vteřiny s hodinkami v hlavě – 2:5 v čase 59.59!!! Utkání jsme dotáhli k nečekanému vítězství v absolutní euforii. Hráči po sobě skákali, diváci řvali, mě bušilo srdce až někde ve spáncích a přestože tělo pulzovalo nadšením, mysl tomu přeci jen nemohla uvěřit.
   Co napsat závěrem, když všechno podstatné již shrnul ve svém příspěvku v diskusi Zdeněk? Vzhledem k síle a kvalitě soupeře je to cenné vítězství bojovnosti, nasazení, ale především disciplíny nad věkovou, výškovou i silovou převahou. Podle poměru střel měli domácí i zde zjevnou, ale nedostatečně efektivní převahu, když na své dva góly potřebovali 43 střel a my na našich pět pouhých 15. Každá třetí střela v síti, to už je slušná lekce z produktivity a nebýt to domácí puky, tak by to mohlo vypadat, že jsme je snad měli i na dálkové ovládání. A protože mnoho z těch čárek, které Ilka statistička nalajnovala, nebyly jen nějaké nahozené čudly, co náhodou směřovaly na branku, patří naprosto zaslouženě Davidovi pomyslný titul „První hvězda zápasu“. David byl skutečnou oporou svého týmu. Takovou, kterou musíte mít, aby přišly úspěchy. Vzorově poctivý a pracovitý v trénincích, a proto fyzicky a dovednostně výborně připravený na zápas a k tomu ještě skvělý parťák do kabiny.
   Vás ostatní musím ale každopádně taky pochválit. Dá se říci, že všichni jste hráli na své maximum a neváhali jste se pro kolektiv obětovat a jít pro jeho úspěch na samý práh bolesti. Takže třikrát sláva před nastoupeným zimákem a klobouk dolů pánové před vaším výkonem i vystupováním na ledě i mimo něj!!!
   V posledních dvou mistrovských utkání jsme tedy vyválčili dva nejcennější skalpy týmů z čela tabulky, což je naprosto fantastické. Důležitou otázkou však je, co si z těchto utkání naši hráči přenesou do těch dalších. Jestli to bude sebeuspokojení a pocit, že teď už jsou na koni a můžou si v tréninku ulevit, vidím to jako předvěst blížícího se průšvihu. Jestli to ale bude zvýšená sebedůvěra ve vlastní schopnosti, bez které se nedá vyhrávat se silnými soupeři a pochopení, že k tomuto úspěchu je dovedly právě tréninky, které bolí a cvičení, která nepřináší okamžité potěšení, ale mají spíše charakter investic do budoucnosti, potom to nemusel být jejich poslední úspěch.
   Závěrem ještě děkuji soupeři za předvedený výkon a věřím, že i přes značně vypjatý a emotivní zápas zůstáváme sportovními i lidskými přáteli. Zbraslavští se netají tím, že letos pomýšlejí na vítězství v soutěži a pak by se chtěli pokusit o postup do ligy. Takže jim do dalšího průběhu sezóny přeji již jen dobré výsledky, tedy mimo toho v posledním kole a do baráže štěstí a především zdravé hráče. A věřte, že vím o čem mluvím.
   Omlouvám se, ale ještě musím přidat jeden děkovací odstavec a to všem bez rozdílu příslušnosti k oddílu, kteří vytvořili tomuto utkání opravdu skvělou a našlapanou diváckou kulisu. DÍK!!!
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Fišar, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Dytrych, Červinka, Lederer
 
branky: Jelínek Mates 3x, Šváb Michal 2x
asistence: Jiráň 3x, Červinka, Jelínek Mates
 
 
 

PF 2013

   Naše planeta Země se za pár hodin vydá na svou další cestu okolo slunce a já vám i vašim rodinám přeju nejen úspěšný start, ale především hodně štěstí a zdraví, které vás bude provázet celým rokem 2013 a poskytne vám mnoho důvodů k radosti a spokojenosti. 
   Láďovi pak přeju pevné nervy a příjemný výhled z trestné lavice, Davidovi aspoň jednu vychytanou nulu, Dominikovi ať nevyschne v puse při věčných debatách se sudími, Pavlovi spokojený život v Přítoky Hills a pevnou ruku při dirigování obrany, Matesovi aby vydržela pozitivní nálada a „úcta“ k trenérovi, Milošovi dostatek vlasového tužidla, gelu a feromonů, Michalovi roušku proti bacilům, Brabčákovi větší holeně, nebo nové nohy, Vojtovi alespoň o deset procent razantnější střelu, Červajzovi zrušení předplatného na chirurgické ambulanci, Fíďovi brzký návrat na led, Honzovi Víťovo sebevědomí, Víťovi rychlejší brusle, Davidovi ať se mu z obloučků, bogen a obratů nezamotají nohy, druhému Honzovi čas na gólmanské tréninky a samoutíratelné brusle, Kubovi PC do kabiny, na střídačku i na led, Matějovi trpělivost a odhodlání se zlepšovat, Braňovi radost z výkonů celého mužstva a v opačném případě dostatek sedativ, Zdeňkovi mnoho příjemných okamžiků při čtení Sírovy nekvalitní až bulvarizující sportovní žurnalistiky a dobré světlo jeho fotkám, Sírovi schopnost trénovat a motivovat hráče, aby v nich vzbudil touhu chtít se zlepšovat a chuť přijít zpátky na zimák, všem rodičům co nejnižší daně, stabilní vládu, co nejvyšší hospodářský růst, rozumné a štědré nadřízené, samostatné a pracovité podřízené. A nám všem dohromady, ať nás hokej baví.
 
 
 

VÁNOČNÍ TURNAJ

   Předposlední akcí sršních dorostenců v roce 2012 na zimním stadionu v Kutné Hoře byl tradiční Vánoční turnaj, který byl odehrán na Štěpána za účasti týmů Nového Bydžova, Lomnice nad Popelkou a Skutče. Vzhledem k nabitému programu se tedy nezdržujme dlouhým úvodem a pojďme pěkně od začátku.
 
SK Sršni Kutná Hora – Stadion Nový Bydžov
2 : 5  (2:2, 0:3)
   V 8.00 se v úvodním utkání představili divákům domácí Sršni, proti tradičnímu turnajovému soupeři z Nového Bydžova. Ten se po zajímavém doplnění kádru z nedalekého Hradce Králové a s tím spojenou hrou na plnou střídačku, stal velmi kvalitním soupeřem, který nedá ani píď ledu zadarmo a o výsledek je nutné se s ním pořádně porvat.
   Úvod utkání byl oboustranně velmi svižný a v kombinaci s vražednou ranní hodinou tak mnohým tvrdly nohy rychleji než obvykle a plíce zaostávaly za běžnou výkonností. Skóre otevřeli v 10.min. hosté, když jsme si dovolili luxus nikým neobsazeného hráče před bránou při vlastním oslabení – 0:1. Za necelé tři minuty se zapsal do listiny střelců Mates s asistencí Dominika, a protože se první pětce v euforii z vyrovnávacího gólu evidentně nechtělo na střídačku, zkusili ještě jednu bully. A světe div se, po rozehrávce se k puku po milimetrové přihrávce od Matese dostal tentokrát Michal – 2:1. Bohužel to byly ale první a poslední dvě vlašťovky, na které se už nikomu nepodařilo navázat. Naopak pokračovala přehlídka nepřesností v naší rozehrávce, kterou bydžovští stačili do konce první části ještě potrestat, takže siréna odhoukala se stavem 2:2.
   Rozpitvávat druhé dějství nějak podrobněji nemá smysl a v kostce řečeno zase jednou ožily naše staré bolesti vzadu i vepředu. Herní aktivita spojená s počtem šancí a častější střelbou byla sice na našich hokejkách, ale Bydžovští nás jasně předčili v důrazu v předbrankových prostorech. Zatímco my jsme nebyli při dohrávání odražených puků dostatečně rychlí a důrazní, soupeř občas procházel naší obranou jak turnikety v metru. Ve zkratce se dá tedy napsat, nedáš - dostaneš tuplovaně a prohraješ!
   Nemělo smysl zaobírat se hypotetickými myšlenkami, co by bylo, kdybychom proměnili alespoň některé ze svých vyložených šancí, protože hokej se hraje na góly a ty dával soupeř. Nám tak zbývalo jediné, zaměřit se na vyléčení naších neduhů do příštího zápasu.
 
HC Lomnice nad Popelkou – HC Skuteč
1 : 2  (0:2, 1:0)
   Ve druhém zápase se proti sobě postavili zástupci liberecké a pardubické KLD. Mě osobně se na rozbruslení víc líbila Lomnice, která sice disponovala menším počtem hráčů, ale technicky a hokejově rozhodně kvalitnějších. Především pak hráč s č.7 (Revaj Jakub), kterému utekla korunka pro krále střelců o jediný góleček, patřil k ozdobám tohoto turnaje. Naproti tomu Skuteč měla dobrý a vyrovnaný tým, ovšem bez výraznějších individualit. Ovšem jak vývoj zápasu ukázal hokej je kolektivní hra, kde prostý součet hokejových dovedností nemusí být vždy rozhodující.
   Zápas začal velmi opatrně až ospale a na pořádný hokej se čekalo drahně minut. Přesto si Skuteč během prvního dějství vypracovala zasloužený dvoubrankový náskok, protože měla přeci jenom větší herní převahu.
   S nástupem do druhé dvacetiminutovky se začalo na ledě pozvolna jiskřit, vylučovat, nadávat a kroutit hlavami, což přispělo nejen k tomu, že atmosféra poněkud ztratila náboj slušně hraného zápasu, ale tempo se podstatně zrychlilo. Vývoj se v závěru ještě zdramatizoval snížením Lomnice na 1:2 a utkání, které bylo ve svém úvodu vlažné jak polévka ve školní jídelně, pěkně vřelo, až si soupeři při závěrečném aktu smíření ani nepodávali ruce.
 
SK Sršni Kutná Hora – HC Lomnice nad Popelkou
6 : 2  (3:1, 3:1)
   Třetím utkáním turnaje pokračovala honba za prvními bodíky pro poražené z úvodních klání, tedy pro tým kutnohorských Sršňů a Lomnicí nad Popelkou. Nevydařený start přiložil oběma pomyslný nůž na krk, protože druhá prohra by znamenala již jen teoretickou naději, bojovat v turnaji ještě o medaile.
   Svoji misi začali plnit hned od úvodní minuty lépe Sršni a v čase 0.24 je poslal do vedení Mates, když dorazil Brabčákovu střelu od modré. Hostům tato branka evidentně pocuchala, již tak rozcupované, nervy koncem předešlého zápasu, až některé zákroky jejich hráčů začaly být jako z akčního filmu. Spíše než hokejový um ukazovali, jak tvrdě umí dohrávat souboje u mantinelu, jak vysoko u toho zvednou hokejku a jak ostré mají lokty. Na to nejsme v našich soutěžích často zvyklí, a když šmátrám v paměti, vybavím si pouze loňský první zápas v Berouně. Chvílemi to byl opravdu hodně smutný pohled a předzvěst blížícího se průseru, na kterém ponesou svůj díl viny kromě hráčů i zainteresovaní rozhodčí svým posuzováním, vlastně spíše neposuzováním, nedovolené hry. Bylo jen otázkou času, kdy se pomyslné ucho utrhne a přijde to, co do mládežnického hokeje nepatří - zbytečná třenice u brány hostů, která přerostla v regulérní rvačku, kde se nejen slovně ale i pěstně střílelo. Přestože Pavel a jeho rohovnický kolega odešli předčasně do sprch, led plál zbytečnými emocemi dál. O chvíli později, tentokrát pro změnu u naší branky, přišla další bojová vložka a Láďa se vydal za Pavlem. Jakmile emoce kulminovaly a opadly, začal se zase hrát kvalitní hokej, plný bruslení a šancí, ale tentokrát již bez zbytečných faulů. I přes popisované nepříjemnosti jsme měli vývoj zápasu pod kontrolou a po prvních dvaceti minutách již vedli 3:1.
   I druhá část měla všechno, co správný hokej má mít. Jenom na jedné straně byla nouze o hráče a v závěru díky tomu i o sílu, na to něco udělat s výsledkem. Utkání jsme nakonec vyhráli 6:2, ale ze zápasu jsem měl dobrý pocit především proto, že hráči zvládli toto bojovné a psychicky i fyzicky velmi náročné utkání především svým poctivým výkonem a nasazením.
   Po nevydařeném ránu se tak tým překvapivě přeladil na zcela jinou strunu a konečně začal vypadat jako dobře seštelovaný stroj, ve kterém každý moc dobře ví, jaký je jeho úkol a čím je kolektivu prospěšný. Napětí v týmu povolilo a tak jsme se mohli všichni začít těšit na závěrečnou fázi turnaje.
 
HC Skuteč - Stadion Nový Bydžov
3 : 7  (1:1, 2:6)
   K dalšímu utkání nastoupili hráči Skutče a Nového Bydžova, tedy týmů, které své první zápasy vyhrály a případné vítězství by je mohlo přiblížit stupínku nejvyššímu.
   Hrál se svižný a líbivý hokej, se spoustou šancí a brankářských zákroků na obou stranách. Mírnou převahou, kterou dokázali zúročit i vedením, měli sice bydžovští, ale hráči Skutče dokázali vždy odpovědět a vyrovnat. Ještě pár minut před koncem byl stav 3:3 a vypadalo to na dramatický závěr, pak ale přišel neuvěřitelný výpadek Skutče a Bydžov jí přejel čtyřmi brankami v řadě jak zmrzlý rybník.
 
SK Sršni Kutná Hora – HC Skuteč
12 : 4  (6:0, 6:4)
   Po nezbytné úpravě ledu a přestávce pokračoval program utkáním Sršňů se Skutčí, jehož turnajová matematika označila zápasem o 2.místo. Toto střetnutí se zařadilo hned od začátku do kategorie velmi vydařených. Brzy jsme se ujali vedení gólem Michala, a přestože se na další změnu skóre čekalo deset minut, utkání bylo jednoznačně v režii kutnohorských hráčů a konečný výsledek 12:4 je toho důkazem. Nepovažuji za smysluplné popisovat jednotlivé góly, přeci jenom 16 branek za 40 min. je blíž házené než hokeji, ale musím zmínit jinou věc. Velmi mě potěšilo, že i za již rozhodnutého stavu, kdy nás nic nenutilo hrát poctivě dopředu i dozadu, rychle si přihrávat a alespoň trochu hokejově přemýšlet, se z naší strany hrál dál hokej a ne nějaká nekoukatelná holomajzna, kdy se zbytečně předržujou puky a honí se pouze osobní statistiky. Na střídačce panovala pohoda a úsměv, na ledě kluci předváděli útočné orgie a za své nápadité individuelní i kombinační akce si nejednou vysloužili aplaus publika na otevřené scéně.
 
Stadion Nový Bydžov – HC Lomnice nad Popelkou
5 : 6  (1:1, 4:5)
   Středeční turnaj uzavřel zápas Nového Bydžova s Lomnicí, ve kterém vůbec o nic nešlo, protože ani jeden z týmů již nemohl v tabulce nic zásadního změnit. Karty byly rozdány, přesto se nejednalo o nevinný přáteláček a především na hráčích Lomnice bylo znát, že by alespoň z jednoho měření sil rádi odešli vítězně. Zápas se odvíjel překvapivě ve velmi dobrém tempu a byl to oboustranně útočný hokej, ve kterém lomničtí neustále udržovali nejmenší možný náskok. I když se Bydžovu podařilo několikrát vyrovnat, nakonec Lomnice došla svého cíle a zaslouženě zvítězila.
 
VYHLÁŠENÍ
 
Nejlepší hráči turnaje 
Nejlepší střelec (hráč s největším počtem vstřelených branek)
Miškař Patrik - 8 branek, Stadion Nový Bydžov
 
Nejužitečnější hráč (hráč s největším počtem kanadských bodů)
Jelínek Mates – 12 bodů (6+6), SK Sršni Kutná Hora
 
Nejlepší brankař (gólman s nejlepším průměrem obdržených branek)
Jelínek David – prům.2,05, SK Sršni Kutná Hora
 
Nejlepší obránce (rozhodnutí organizátorů turnaje)
Sahula Martin – HC Skuteč
 
Celkové pořadí
1. Stadion Nový Bydžov   (4 body, 17:11)
2. SK Sršni Kutná Hora   (4 body, 20:11)
3. HC Skuteč   (2 body, 9:20)
4. HC Lomnice nad Popelkou   (2 body, 9:13)
 
A co říct na závěr?
   Nebudu vám tady vyprávět žádné pohádky, ale pořádně natvrdo řeknu, jak to všechno bylo – nebylo to tentokrát vůbec špatný, naopak. Moc se mi to líbilo a moc jsem si to s vámi užil. Samozřejmě až na ten úvodní zápas. Ale to je sport. Jednou jsi nahoře, jednou dole. Jednou se daří na co sáhneš a podruhé nic. Já to beru jako včasný pád na úsměv, z kterého jsme vyprodukovali ponaučení pro další zápasy. Po dlouhé době se nám zase podařilo dát dohromady naši elitní útočno-teroristickou řadu. Nejmenuje se ale vážení IRA ani ETA, nýbrž JŠJ. Ano útok Jiráň-Šváb-Jelínek ve spolupráci se svými obránci P+P (Švejda-Brabec) dali společně šestnáct branek z dvaceti.
   Osobně ale věřím, že hra a výsledek není jen zásluhou výkonu jednotlivců, ale především odrazem pohody uvnitř mužstva, svérázného humoru a ochoty vložit do společné věci maximum svého možného!!! Což se pak odrazí na výkonech mužstva i ve výkonech jednotlivců.
   No, a když jsem potom viděl tyto chlapce přecházející v muže, zpocené, unavené, ale rozesmáté zpívat v kabině sborově koledu „Ježíšku panáčku“ – to byl prostě zážitek a záležitost skoro filosofických rozměrů. A možná víc než kdy před tím jsem si uvědomil, čím vším, v tom dobrém i zlém, jsme si jako Sršni už prošli, co jsme dokázali a jak skvělou partu kluků máme.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Dytrych, Fišar ml., Socha, Červinka, Lederer, Borovský, Schmidt
 
branky: Jelínek Mates 6x, Šváb Michal 6x, Jiráň 2x, Lederer 2x, Fišar ml., Švejda, Brabec, Hríbik
asistence: Jelínek Mates 6x, Jiráň 6x, Fišar ml. 2x, Dytrych 2x, Šváb Michal 2x, Švejda, Hríbik, Brabec, Socha
 
  

TENTO TÝDEN SLAVÍ

   
Tomáš Fišar
1.Tomáši, ty ses v kutnohorském dresu objevil až v rozjeté sezóně. Jak se ti mezi Sršni zatím líbí a jaké to je hrát v jednom týmu dohromady se svým bratrancem?
Opravdu se mi tu líbí. Zahraju si dost, vystřídám všechno a kluci mi nahrávaj. Moc se ale ještě neznáme, takže někdy nevím, co od nich mám čekat. No a bratranec? Ten hraje sice za mladší kategorii, ale i tak je to lepší, protože když něco potřebuju, tak tady mám někoho, koho se můžu zeptat.
2.Pokus se nám trochu víc představit Tomáše Fišara alias Fíďu s jeho zájmy a zálibami, ať víme jestli je to typický kluk dnešní doby, či je něčím výjimečný.
Výjimečný, ani ne. Moje zájmy jsou normální - počítačové hry, moc se neučím a nerad uklízím.
Takže standardní kluk?
Asi jo, akorát ale nekouřím.
3.Jak dlouho vlastně hraješ hokej a jaké byly tvé začátky?
Začínal jsem v Kolíně a to už před školkou. Takže velmi brzo, díky čemuž mám hodně nabrusleno a dobrý základy. Jinak v začátcích jsme chodili na led celá rodina, ale já jediný se na tom udržel, takže dobrý.
4.Jsi typem hráče, kterého přítomnost rodičů v ochozech motivuje, nebo spíš znervózňuje?
Mě je to jedno. Já ten křik z tribuny moc neposlouchám.
5.Řešíš své problémy okamžitě a razantně, nebo jsi spíš zastáncem postupného obrušování hran?
Jak které, ale já většinou ani moc problémy nemám, tedy mimo těch s bráchou. Ve škole se jim snažím vyhnout, a když už, tak se s tím člověkem moc nebavím a brzy na to zapomenu.
 
David Borovský
1.Davide, ty jsi se mezi Sršni a na hokeji jako takovém, objevil poprvé až letos na jaře, jak jsi se o našem týmu dozvěděl?
Já jsem jezdil často do Kutné Hory na veřejné bruslení. No a tam jsem se dozvěděl o tomhle oddíle.
2.Jak se mezi kluky zatím cítíš a je velký rozdíl mezi tvými představami o hokeji a poznanou realitou?
Cítím se tady dobře a zatím je to asi tak jak jsem si to představoval.
3.V jakých dovednostech jsi se podle tebe posunul dopředu a kde cítíš největší reservy?
Tak asi ve všem jsem se zlepšil, ale rozhodně se dá stále ve všem zlepšovat.
4.Pokus se s námi podělit o pocity z tvého prvního mistrovského utkání, které jsi nedávno hrál.
Dobrý to bylo. Užil jsem si to. Moc dobrý zážitek.
5.Vzhledem k tomu, že je za pár dní Nový rok, dáváš si k tomuto dni nějaká předsevzetí a jak je to eventuelně s jejich plněním?
Tak já jsem si zatím žádná předsevzetí nedával, tak ani nemusím řešit jejich plnění.
 
David Jelínek
1.Už jsi jel někdy vlakem?
-ano a klidně bych si to zopakoval
-ano, ale pokud možno, příště bych volil jiný způsob cestování
-ne a je mi to moc líto
-ne a ani po tom netoužím
-co je to vlak?
Jestli tedy můžu, rád bych svou odpověď trochu rozvinul. Vlakem tedy určitě jezdím, ale bojím se těch lidí, co pracují na drahách, protože se mi zdají dost nebezpečný.
No prosím tebe. Máš snad nějaké špatné zkušenosti?
To ani ne, ale slyšel jsem, co se povídá.
A co se povídá?
Tak hlavně Mates vždycky něco řekne, takže to raději s ním.
2.Jak dopadli letošní Vánoce, co dárky a psal jsi jako malý někdy dopis Ježíškovi?
Dopis Ježíškovi jsem psal asi do deseti let skoro vždycky. Jinak letošní vánoce – nová hokejka, notebook, takže pěkný dárečky a maximální spokojenost.
3.Po vánoční přestávce někdy přichází určitý útlum výkonnosti. Myslíš, že nás to jako tým letos čeká, nebo naopak dojde na novoroční zázrak?
Tak já doufám, že jak jsme vyhráli s těma Černošicema, že nás to namotivuje a vyhrajeme i na Zbraslavi. Takže snad ten novoroční zázrak.
4.V letošní sezóně jsi vyzkoušel i dres našeho seniorského mužstva. Jaký to byl pocit?
Tak v kabině jsem nebyl určitě tak hlasitej. Tam byl rozhodně respekt, ale výkony snad dobrý.
5.Kdyby si měl tu možnost, chtěl by si znát budoucnost?
Asi ne. Nechám se překvapit.
  
 

ŠŤASTNÉ A VESELÉ

   Milí přátelé, hráči, příznivci ledního hokeje i těchto stránek a vůbec všichni lidé dobré vůle v rámci hokejového světa i mimo něj. Dovolte, abych Vám všem popřál šťastné prožití vánočních svátků v příjemné atmosféře obklopeni láskou vašich nejbližších.
   A protože toto období je i plné společných setkání, rád bych Vás tímto příspěvkem informoval i o těch několika hokejových, na které se s vámi těším.
úterý 25.12.    trénink  16.15 – 17.30
 
středa 26.12. Vánoční turnaj sraz v 7.00
Sršni Kutná Hora – Stadion Nový Bydžov        8.00 –  9.20
Sršni Kutná Hora – HC Lomnice n. P.           11.20 – 12.40
Sršni Kutná Hora – HC Skuteč                     14.40 – 16.00
slavnostní vyhlášení turnaje                          17.45 – 18.00
 
neděle 30.12.  zápas – Dorost x Stará Garda   16.15 – 17.30
   Tak jako každý hokejový rok, i ten letošní ukončíme tradičním utkáním Dorost x Stará Garda. Tímto apeluji na všechny rodiče, kamarády, přítelkyně a fanoušky: Odhoďte zábrany, nazujte brusle a s dobrou náladou přijďte podpořit náš tým tentokrát z tribuny přímo na led, protože „Kdo si hraje, nezlobí“. 
 
neděle 30.12. Silvestr nanečisto   18.00 - ???     
   Všechny bych Vás chtěl tímto srdečně pozvat na teambuildingové gurmánské hody, ale především společnou rozlučku s rokem 2012, která se uskuteční v klubovně SK po skončení utkání se Starou Gardou. Zváni jsou samozřejmě všichni hráči, rodiče i fanoušci dorostu. Doufám, že se jako minulý rok dobře pobavíme a strávíme příjemný a pohodový večer. Prosím Vás tímto o donesení něčeho malého k občerstvení i napití, protože jenom takové jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Kdo nedorazí, ten bude bezostyšně pomluven a po společné dohodě všech přítomných i po právu potrestán!!!
 
středa 2.1.      trénink    19.15 – 20.15 
 
čtvrtek 3.1.     trénink     18.00 – 19.00
 
  
 

Sršni Kutná Hora – SK Černošice

: 4 ( 3:1, 1:1, 2:2 )

Jánošíci z Kutné Hory
  
   Jak ten čas letí! Teprve nedávno jsme odhodili letní šortky a trika a již mnozí z nás shánějí poslední (já tedy první) vánoční dárky a chystají se na závěr letošního roku. Čas je ale spravedlivý a nikomu nestraní, jde nemilosrdně stále kupředu a nikoho se na nic neptá! To samé platí i o letošní KLD, jejíž los zavál do Kutné Hory na poslední mistrovský zápas roku 2012 tým černošických Tygrů. Jasným favoritem byli hosté, kteří se momentálně tetelí na druhé příčce tabulky, zatím co hokejisté z města pod Barborou ji na obdobném místě uzavírají.
   Prvních 10 minut zápasu však vůbec nekorespondovalo s rozdílným postavení v tabulce. Lehce a aktivně se pohybující Sršni se snadno dostávali do pásma a chlapci se znakem tygra na hrudi se občas jen tak tak bránili. I přes velký tlak a místy skoro kempování v obranné třetině černošických se nám ale nedařilo za jejich gólmana dopravit jediný puk. Ovšem jak praví mudrosloví: „Kdo je trpělivej, ten je odměněnej“, nebo taky: „Když je štěstí unavený, sedne i na Matese“. Ať tak, či onak, v čase 10.53 jsme se právě jeho zásluhou ujali vedení 1:0. Naše převaha pokračovala dál, ovšem na začátku 14.minuty soupeř ztrestal naše plýtvání šancemi, kdy smutným hrdinou byl jinak skvěle chytající David. Puk vystřelený od modré jen nešťastně brnkl o jeho lapačku a byl bohužel tam – 1:1. Tento stav ale trval pouhých 30 vteřin a Pavel nahrávkou, která měla opravdu mozek, našel našláplého Dominika, hrajícího tentokrát jako po výměně procesoru. Ten vymíchal hráče ve středním pásmu, periferním viděním vyhledal ideální místo pro střelu a pak magickým švihem trefil šibenici! Nádhera! Tak se to hraje! A netrvalo dlouho, přesněji 36 vteřin a prosadil se i útok s pořadovým číslem 2. Fíďa dostal ideální nahrávku od Dýti, a protože se zbytečně dlouho nemazlil s pukem, tak se třepetal v síti dřív, než se stačil gólman přesunout 3-1.
   Do druhé třetiny ale nastoupil úplně jiný soupeř. Po dopadu puku na led se kolotoč roztočil opravdu rychle a Tygři všem dokazovali, že jsou skutečné šelmy. Nepěkně nám zatápěli, mačkali nás, ale Sršňům se hra dozadu s vypětím všech sil dařila a co se nepovedlo ubránit, to pochytal David. Dopředu jsme se ale dostávali taky a Dominik s Tomášem dokonce pohořeli v 1000% šanci. Oslabení v 5.min., kdy se usadil na trestnou Dominik, bylo skutečným zátěžovým testem naší obrany, obzvláště když se asi dvacet vteřin prohánělo po ledě i šest hráčů hostů. Po návratu z trestného boxu, ale Dominik odčinit své dvě minuty nuceného odpočinku a asistencí se podílel na druhém Matesově gólu – 4:1. V dalším průběhu mače se hrál poměrně svižný a vyrovnaný hokej, ale v závěru třetiny už se opět začali více prosazovat kvalitní bruslaři hostů a Sršni se často měnili pouze v poziční plejery. V čase 36.33 se po mele před naší brankou černošičtí prosadili a snížili na 4:2. Skóre se do druhé sirény již nezměnilo, a to nám dávalo solidní startovací pozici do závěrečného dějství.
   Vstoupili jsme do něj ovšem nepochopitelně bázlivě a s nedostatečným pohybem. Naši pasivitu v soubojích, vlažné bruslení a nedostatečné bránění šikovných a technicky vyspělých Tygrů potrestal tento modrý tým již v čase 41.38. Velmi brzy 4:3 a drámo mohlo začít, protože obě mužstva si byla vědoma toho, že každá další branka v kterékoliv síti by mohla být rozhodující. V této fázi utkání nás jednoznačně podržel David, to když několikrát i s přispěním štěstěny, hasil nebezpečí na poslední chvíli. Mimochodem jméno David je z hebrejského (starožidovského) slova Dód, což znamená miláček, s čímž určitě ale nesouhlasí po sobotě útočníci soupeře. Ovšem zpět k hokeji. Bylo třeba se co nejdříve vzchopit a postavit se soupeři čelem a především aktivitou. První z našeho týmu to pochopil 1.útok a v čase 52.12 stál na konci jejich spolupráce Dominik. Na světelné tabuli utěšeně zazářily číslovky 5 domácí a 3 soupeř. No hezky se na to dívalo, škoda že jenom minutku než pruhované šelmy opět snížili na rozdíl jediné branky – 5:4. Ty řachy od spadlých brad z naší lavičky byly slyšet snad až nahoře na tribuně a drama jako vystřižené z filmu „7 minut před koncem“ mohlo začít. Těžko popsat, co všechno se seběhlo v tomto extrémně vypjatém závěru, protože z některých slovních projevů jsou publikovatelné snad pouze předložky a spojky. Hráčům rapidně docházely síly a v podstatě dohrávali jenom silou vůle. Zanedlouho už bylo černošické brankoviště prázdné a hosté hráli power–play, ovšem místo drtivého závěru se díky aktivnímu forčekingu nemohli dostat ani přes střední pásmo. A pak to přišlo. Tomáš, který ještě před chvílí sotva tahal nohy, nedal svým pohybem nejlepšímu obránci soupeře možnost založení útoku. K údivu všech ho přinutil jenom k zoufalému odpálení puku, který se od něj ovšem odrazil, nabral výšku a tenisovým lobem zapadl do branky. Góóóóóóóóól – 6:4. Do konce zápasu sice zbývalo ještě 59 sekund, ale ty poměrně rychle zmizely v propadlišti dějin. A potom už jen nečekaná úleva a radost všech. To jsme nečekali, ale za tohle to opravdu stálo!!!
   „Jako noc a den“ - tak jednoduše by se dalo nazvat porovnání našich dvou posledních výkonů, nebo taky Jánošíkovským mottem: „Bohatým brát a chudým dávat“. Možná překvapivý, ale naprosto zasloužený úspěch, za kterým je hodně práce a dřiny. Pozitivní věcí je poznání, že hráči jsou ochotní podstoupit tréninky s maximální pracovní intenzitou, kterou jsou potom schopni přenést do zápasu. Dalším rozhodujícím faktorem byla skutečnost, že hráli naprosto disciplinovaně a udrželi svoje emoce na uzdě. Neoslabili tým žádným zbytečným faulem a pouze dva malé tresty v takto vypjatém zápase je něco naprosto výjimečného. Dalším pozitivem je taky fakt, že byli schopni mnohem víc přenést do hry naše představy, jak bychom měli hrát. Opět se naplno ukázal charakter jednotlivých hráčů, vnitřní síla týmu a potvrdilo se, že pokud je základní kostra týmu pohromadě a podaří se splnit všechny předešlé podmínky, můžeme hrát s každým soupeřem. Výkon Sršňů hodnotím naprosto pozitivně, přestože to nebylo vždy 100% a oslnivé, ale vybojované a vydřené vítězství je mnohem cennější, nežli jednoznačná výhra o deset branek.
   Myslím, že diváci si museli přijít na své, neboť utkání mělo svoji kvalitu a nabídlo výborné individuelní i kombinační akce se spoustou šancí. Hrálo se rychle, patřičně tvrdě a přesto bez zákeřností a excesů. No a na nedostatek vzruchu či dramatičnosti si snad nikdo nemohl stěžovat. Doufám, že výsledek i předvedená hra Sršňů byla tou nejlepší pozvánkou na Vánoční turnaj, který Sršni odehraji na domácím ledě 26.12.2012.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Švejda, Brabec, Šváb, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Fišar ml., Fišar st., Hríbik, Dytrych, Lederer, Prášek, Socha, Schmidt
 
branky: Jelínek Mates 2x, Jiráň 2x, Fišar st., Fišar ml.
asistence: Fišar ml. 3x, Švejda, Dytrych, Jelínek Mates, Jiráň
 
  
 
 
 

VÁNOČNÍ TURNAJ

   Dne 26.12.2012 se v Kutné Hoře koná Vánoční turnaj dorostu. Z důvodu marodky nám vypadl jeden tým, takže tímto nabízím soupeřů, kteří občas zkouknou náš web a měli by zájem si zahrát, ať se ozvou.
 
 
 

HK Kralupy nad Vltavou - Sršni Kutná Hora

: 3 ( 2:0, 1:3, 3:0 )

Prohlubuje se propast mezi přáním a realitou
 
   Protože mě bez pozvání navštívil jakýsi bacil a způsobil u mužů tak neoblíbenou rýmičku doprovázenou neodbytným bratříčkem kašílkem, ulehl jsem pod deku a odložil tak psaní reportu z nedělního zápasu v Kralupech. Ovšem podle statistiky přístupů na náš web to vypadá na velké očekávání, a tak jestli se ptáte, jak to dopadlo, tak se snad ani neptejte. Do kroniky letošní sezóny jsme bohužel přidali další smutnou kapitolu dějin sršního dorostu.  
   Byl to souboj spodních pater tabulky a mohl to tedy být i vyrovnaný zápas, ovšem byl tu jeden velký otazník – my a naše marodka. Sestava se totiž rodila, jako poslední dobou skoro pokaždé, dost komplikovaně a nakonec byl úspěch, že se v šatně postupně sešlo jedenáct odhodlaných jedinců včetně brankáře. Nicméně přiznávám, že zvuk příchozí SMS zprávy mě poslední dobou začíná kapku neurotizovat a už mám zaděláno na takový malý podmíněný reflex. Abychom se ale dostali k jádru věci a k tomu proč to vlastně všichni čtete – tedy ke zpravodajství ze zápasu 12.kola KLD Kralupy nad Vltavou – Sršni Kutná Hora.
   Hned na začátku bylo vidět, že předzápasové promluvy v kabině jsou zcela zbytečné, neboť předváděná hra byla naprosto odlišná. První lajna byla sice častěji na puku, ale nedokázala zahrát účinně dopředu a jejich snahy tak vyznívaly víceméně hodně jalově. Všichni, tedy kromě Pavla, málo stříleli a o tlaku do brány snad ani nemůže být řeč. Je to škoda, protože kralupští byli hratelní, ale to platilo i opačně z pohledu domácích na nás, a to především ve chvílích, když zatlačovali naši druhou lajnu do obranného pásma a rozebírali ji jak stavebnici Merkur. První gól padl za záda našeho gólmana v čase 5.59 po samostatném úniku a druhý minutu před koncem první třetiny. V tu chvíli však již začaly převládat určité pochybnosti nad verdikty sudího, neboť byl dosažen střelou do posunuté branky. Netřeba se ovšem zabývat výkonem rozhodčího, který utkání řídil sice s velkou noblesou, ale téměř až s úsměvnými výroky. Tento jistě jinak slušný pán si ukousl větší sousto, než se mu vešlo do úst, a tak místo toho aby pískal hokej, splácal pěkný hokejový guláš. Výsledkem bylo, že rázem byli na hrací ploše tři protivníci: domácí, hosté a sudí, který velkou měrou poškozoval ve hře obě mužstva, ale především hokej. Ale zpět ke hře. Po dvaceti minutách tedy 2:0.
   Ve druhé třetině se sice gólové dostihy nekonaly, přesto malá odbočka a současně úkol pro chytré matematické hlavičky. Počítejte průběžné skóre se mnou. Slovní úloha tedy zní: Když puk z Dominikovy hokejky doskotačí až za brankovou čáru, ale za minutu si vykoleduje svůj vlastní desetiminutový time-out, neb má pocit, že ho sudí mylně vyloučil. Když Pavel přesvědčí přítomné, že musel v minulém životě lovit bizony hodem kamene mezi oči, protože nádhernou střelou od modré trefí na milimetry přesně vingl. Když kralupští zahrají na svou oblíbenou brejkovou notu a přidají z této situace další gól, aby na sebe posléze upozornil i Mates šikovnou střelou z první gólmanovi přímo mezi nohy a k tomu ještě domácí dva jasné góly spálí a tři visí v luftě, tak kolikrát se Síra zoufale chytí za hlavu? Odpovězte celou větou! Ale ohne sranda, milý čtenáři, kolikpak to po skončení druhé třetiny tedy bylo? Ti kdo hádali 3:3, se můžou nechat nejbližší přítomnou osobou poplácat po rameni, ti ostatní nám povinně přijdou příští zápas fandit.
   Do třetí třetiny jsme tedy nastupovali plni dobrých předsevzetí a úmyslů, ale špatných provedení.
Spinkej už Sršníku spi, kralupští sladce jen sní.
Vždyť už jsi 3 góly dal, utichl celičký kraj.
Nejezdi ven z pásma sám, radši to nahoď jen k nám.
Třetinu už si hrál, tak se jen uklidni-usínej dál.…
takovou nějakou ukolébavku zazpívali zřejmě domácí Sršňům během druhé přestávky, protože místo toho aby nás srovnání nakoplo k vyššímu výkonu, přišla letargie, lhostejnost, netečnost, otupělost a soupeř mohl za necelé dvě minuty dorážet do odkryté kasy – 4:3. Není ale všechno tak černé, něco je totiž ještě černější a ve chvíli kdy jsme se chystali na závěrečný nápor, odešel za faul kolenem bručet na 5 min.+ do konce utkání Mates. No a pak už to šlo ráz na ráz. Nepochopitelné vyloučení Pavla za zdržování, takže jsme hráli dvě minuty pouze ve třech a k tomu ještě definitivně odstoupil z utkání Láďa. V rozestavení hráčů začal panovat mírný chaos a prakticky nikdo nevěděl, kde hraje, s kým hraje a jestli vůbec hraje. Zkrátka taková hodně nehokejová anarchie, během které domácí ještě upravili na konečných 6:3.
   Pomyslný dárek od Mikuláše v podobě vítězství tak získali domácí a my si odvezli pytel s 6-ti uhlíky a blbý pocit… Zápas jsme si rozhodně prohráli sami a nemá smyslu se vymlouvat na pána v proužku. Výkon bezkrevný, statický, chaotický a na hony vzdálený představením z minulých sezón, což korespondovalo i se ztichlými a liduprázdnými tribunami. Jasně, můžete si říct, že tady tlachám nesmysly a zbytečně řeším pár proher… Ale já si myslím, že momentálně 7. místo je pro mužstvo našeho kalibru a pověsti špatným vysvědčením a známkou!!! Samozřejmě nejde nevidět úbytek odchozivších hráčů a je mi jasné, že v tomto směru nám nejvíc chybí Jenda, se kterým odešla dobrá třetina gólů. Víme o tom ale dost dlouho, abychom se s tím už srovnali. K tomu zranění, nemoci, poklesy formy a jsme v situaci, ze které se zvedat nebude vůbec jednoduché. Ovšem neexistuje vítězství bez boje a úspěch bez dřiny a potu. Víte, už jsem si v hokeji užil opravdu hodně výher, titulů a trofejí, že mě pár proher nemůže rozházet, i když samozřejmě připouštím, že vždycky je příjemnější vyhrávat - to je bez debat.
   Jak je vidno, na dnes již všeobecně známém tréninkovém videu, ani Jágr se hokejově jen tak nenarodil, ale povstal z obrovské dřiny a potu. A to je taky to jediné, co vám momentálně nabízím i s tím rizikem, že dřít a potit se chce jen málokomu. Vím, že na pomyslné stupnici popularity tím u vás získám pouze záporné body, protože to bude hodně bolet, bude to vyžadovat hodně vůle a především lásky k této nádherné hře.
   Plně si uvědomuji, na jak tenký led vstupuju a jak rychle to může skončit všechno špatně, ale nevidím jinou smyslu plnou cestu a považuji za důležité jí projít, semknout se a snažit se to především sami zvládnout.
   Každý máte svobodnou volbu, jestli do toho boje se mnou půjdete a nikoho nemůžu prosit ani přemlouvat, i když nevím jak si vážit člověka, který v takové situaci opustí loď. Sport zkrátka přináší výhry i prohry a je důležité obojí unést a vzít si z toho pro sebe to nejlepší poučení. Nehledat chyby jinde, ale zamyslet se nad tím, co já můžu příště udělat jinak, aby to bylo lepší.
   Doufám, že jsem se nikoho nedotkl a zároveň věřím, že na ledě zase  brzy uvidím ten žlutočerný tým, který nosím zaháčkovaný na levé straně svého hrudního koše!
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Švejda, Brabec, Šváb, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Fišar ml., Fišar st., Lederer, Prášek
 
branky: Jiráň, Švejda, Jelínek Mates
asistence: Fišar ml.
 
P.S. Olda tentokrát vyrazil na zimák vybavenou FullHD technikou, takže gólové situace a obraz hry si každý může na vlastní oči prohlídnout sám.
   
 
 
 
 
 
 
 

ODKLAD UTKÁNÍ

   Plánované sobotní utkání našeho celku proti HC Rakovník se odkládá na neurčito. Tento zápas 11. kola KLD ledního hokeje byl odložen na žádost domácího, tedy našeho týmu a důvodem tohoto kroku je rozsáhlá marodka, která místo aby se nám vylidňovala, tak vesele roste dál a dál a dál…. O náhradním termínu budete okamžitě, jakmile bude znám, informováni.
 
 
 

Slavoj Velké Popovice - Sršni Kutná Hora

: 0 ( 1:0, 3:0, 3:0 )

Porazila nás vlastní marodka
 
   Jelikož moje redakce musela preferovat práci pro svého chlebodárce, přináším komentář k zápasu 10.kola Sršňů s popovickými Kozly až nyní. Hluboce se za to omlouvám všem stálým čtenářům, kteří několik dní nevěděli, jak to vlastně všechno bylo. Takže se nyní posaďte a čtěte.
   V podstatě bych ale nemusel nic psát, protože všechno důležité bylo řečeno nadpisem. Už během týdne se musel náš kádr potýkat s nepříjemnostmi v podobě zranění, či nemoci hráčů a skutečností, že tentokrát se s tím budeme muset popasovat bez pomoci staršáků. A k tomu hattrick v podobě odpadlíků základních pilířů sestavy krátce před odjezdem ještě rozšířil kapitán Dominik. Vzhledem k tak vysoké marodce a skutečnosti, že bude muset na dvě lajny hrát i David, který se učí bruslit teprve od září a pro kterého bude zápas hokejovou premiérou, neodjížděli Sršni do Popovic s vysokými ambicemi, ale rozhodně s odhodláním porvat se o co nejlepší výsledek. Ale nyní již k hokeji a zápasu samotnému.
   Od první minuty bylo zřejmé, že početnější a především věkově starší soupeř bude mít na ledě navrch. Ovšem zvolená taktika jednoduchého a účelného hokeje, kdy nasazením a obětavosti jsme ničili ofenzivní nájezdy a své vlastní útočné růžky vystrkovaly přímočaře do branky, slavila úspěch a dlouho se hrálo bez branek. V čase 10.50 jsme se ale dopustili prvního zaváhání, které pramenilo ze sporné ofsajdové situace a na chvíli přestali hrát. Tuto žákovskou chybu soupeř chladnokrevně potrestal a rozhodčí nepřipustil s protestujícími hráči žádné dohady – 1:0. Zbytek třetiny jsme již dohráli opět koncentrovaní, a tak za zmínku ještě stojí jen to, že několik vteřin před první sirénou odstoupil ze zápasu i Brabčák, který se po bolestivém zásahu pukem do nohy skácel jako newyorská Dvojčata. Resumé: další klíčový hráč na marodce, dohrávání pouze s devíti hráči a na tři beky – prostě „Když se daří, tak se daří“.
   Ve zbylých dvou třetinách pokračoval hokej víceméně v podobných intencích jako v té první, akorát s tím rozdílem, že hubené a přívětivé skóre přeci jenom postupně nakynulo až na konečných 7:0. Nevím co hráče v situaci našeho marodkou zdecimovaného týmu a za prakticky rozhodnutého stavu motivovalo pokračovat a dohrát utkání v plném nasazení a v podstatě za limitem svých fyzických sil. Snad přání dosáhnout aspoň jednoho čestného úspěchu, nebo snaha nedostat potupných deset, či jejich charakter a pracovitost. Nevím, ale co vím, že chci tímto poděkovat klukům, kteří nesložili zbraně a statečně a poctivě domakali až do trpkého konce se zdviženou hlavou a důstojností sportovce!!! Sebeobětování, své i svých osobních zájmů na úkor společného byť jen mládežnického hokeje je jediným možným základem budoucího úspěchu.
   Jedna strana mince  našeho vystoupení je konečný výsledek, se kterým spokojeni určitě nejsme. Druhou stranou  mince je však herní projev, nasazení a bojovnost v situaci, která tento výsledek jaksi dopředu předurčovala a s tou já rozhodně spokojen byl. Kluci bojovali, snažili se, dřeli….., ale fyzické a hokejové možnosti těchto pár statečných na lepší výsledek prostě nestačili.
   Popravdě a bez skrupulí musím přiznat, že mám tyhle kluky měnící se v muže za jejich přístup a nasazení na ledě i mimo něj opravdu rád a sobota toho byla důkazem. Myslím, že kdo mě a má hodnocení zná delší dobu, moc dobře ví, že umím být k hráčům nekompromisní, tvrdý a kritický, když nevydají na ledě maximum možného a nejsem s jejich výkonem spokojen. To ale opravdu není případ posledního zápasu. Mám se snad zlobit na zraněné a nemocné lídry týmu, kteří nemohli nastoupit? To snad ne. Nebo se mám zlobit na to torzo týmu, které jelo skutečně na krev a jak řekl Zdeněk: „Ke konci zápasu jsem měl pocit, že poprvé v životě uvidím mladého kluka, jak má infarkt“. To určitě ne. Mám snad přikládat vinu hráčům, kteří tyto ročníky v posledních letech opustili a šli jinam (jenom z hlavy jsem jich teď napočítal 12), čímž dostali tento tým do současné početní mizérie? To přeci ne. Každý má právo hledat své štěstí, kde a jak uzná za vhodné. Mám se tedy zlobit na ten zbytek hráčů, kteří mi zůstali, že nejsou rychlejší, silnější a šikovnější. Ano to bych mohl, kdyby kašlali a nechodili na tréninky, případně se v nich projevovali vytrvalou nekázní. Ale ani to nemohu. Oni chodí, snaží se, makají a případnou neúčast většina z nich dopředu nebo SMS i omluví. Staří matadoři dokonce přichází s vlastními iniciativami, na co bychom se měli v tréninku především zaměřit. A když mi minulý týden jeden řekl, že než tradiční předzápasový herní trénink, bude pro ně lepší, celou dobu jenom bruslit, nemůžu říct, že tihle kluci nechtějí a nedělají pro to maximum. Jestli tedy něco můžu, tak akorát zlobit se sám na sebe, že se mi zatím nepodařilo vytrénovat z těchhle kluků lepší hokejisty a pořádně zanadávat na smůlu, která se nám v poslední době přilepila na paty, ale především pracovat, jít dál a v každém dalším tréninku a kole se snažit dělat věci ještě lépe.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Červinka, Konečný
útočníci: Jelínek Mates, Hríbik, Fišar, Prášek, Borovský, Lederer
 
branky: bohužel nikdo se netrefil...
asistence:
 
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Spartak Vlašim

: 4 po SN ( 0:0, 3:2, 0:1 - 0:1 )

Body nám v závěru proklouzly mezi prsty
 
   Deváté kolo KLD pokřížilo v neděli 18.11.2012 hokejové hole Sršňů s Rytíři z Vlašimi. Utkání s tímto tradičním soupeřem jsou vždy zdravě sportovně vypjatá a zajišťují rivalitu té nejvyšší úrovně. Nic jiného se nedalo očekávat ani tentokrát a pikantní derby sliboval i fakt, že oba týmy se prozatím pohybují ve stejných tabulkových vodách. Na zápas si našli cestu i naši přípravkáři se svými trenéry a rodiči, za což jim děkujeme a především pak za prostředí, které hnalo naše mužstvo kupředu. Dík, ale pojďme už k zápasu samotnému.
   Hned od začátku se hrál vcelku svižný hokej v dobrém nasazení z obou stran, ovšem bez výraznějších šancí. Sršni měli nepatrnou herní převahu, ale byla spíš platonická, protože jí chybělo to podstatné – střelba. Šance hostů naproti tomu působili přeci jenom gólověji. Přesto po dvaceti minutách na světelné tabuli svítilo stejné skóre jako před úvodním buly – 0:0, a tak se čekalo, kdo s čím přijde do periody druhé.
   Vlastní vstup vyšel nad očekávání nám a vcelku rychle jsme se ujali vedení v poměru 2:0, když Mates opět prokázal, že v předbrankovém prostoru soupeřových gólmanů je jak na vlastní zahrádce. Vedení smazalo nervozitu z holí kutnohorských hráčů a najednou jich bylo plné kluziště. Víc byli na puku, častěji stříleli a vytvářeli si větší tlak do branky. Že ale vstřelí další branku při vlastním oslabení, nečekal asi nikdo. Přesto se tak stalo. V čase 34.41 vypíchl Fíďa rozehrávku soupeře a sám před brankařem se už pak nemýlil – 3:0. Co se ovšem nemělo stát, to se stalo. Místo toho, aby Sršni koncentrovaně dohráli zbytek oslabení a potom dorazili nalomeného soupeře, přišel naprosto okamžitě zbytečně inkasovaný gól – 3:1. Kolaps v poslední pětiminutovce nám ukázal, jak není dobré podlehnout sebeuspokojení z vedení o dvě branky. Soupeř ucítil šanci, a protože nám chyběla pracovní intenzita s dynamickým bruslením, potrestal naši vlažnost a nechuť se rozpohybovat ještě třináct vteřin před odchodem do kabin, překonáním naší statické obrany – 3:2.
   V posledním dějství byla k vidění opět hra dvou vyrovnaných týmů, kdy stav byl dlouho na vážkách a gól na obou stranách visel často na vlásku. Ve chvíli, kdy už se mohlo zdát, že zápas dotáhneme do vítězného konce, přišla 56.minuta a Vlašim nám z nepřehledné situace před brankou dala ránu do srdce – 3:3. Závěr už byl poměrně hektický, přesto žádný ze soupeřů již nestrhnoul vítězství na svoji stranu. Stav 3:3 po 60 minutách znamenal jediné – trestné nájezdy. Domácí exekutoři však tentokrát totálně selhali a jediný, trochu náhodný úspěch v pěti sériích, zaznamenal pouze Dominik. A protože hostující střelci odjížděli dvakrát s rukama nahoře, byla z výhry rázem prohra.
   Takže plichta za jeden bod. Je to rozhodně víc než minule z Vlašimi, ale sakramentsky málo vzhledem k dnes předvedené hře a vývoji zápasu. Za sebe mohu říct, že ve sportu neodpouštím jediné – a to odfláknout zápas a nevydat ze sebe maximum aktuálně možného. Myslím, že většina hráčů na ledě odevzdala vše, na co měla (tedy kromě těch nájezdů) a za to jim patří můj dík. Jako velký problém se ale opět ukázala minimální střelba a zakončení jako takové. Základní atributy - rychlost, přesnost, razance, pohotovost, tedy být připraven, ne překvapen, se nám stále nedostávají. Druhý faktor, který měl podle mě rozhodující význam je, že nám chyběl rozdílový hráč. Hráč, který by svým výkonem převyšoval a třeba i rozhodl zápas. Proto tentokrát titul nejlepšího hráče zápasu zůstane neudělen. Musím sice pochvalně zmínit Davida, který nás v několika nepříjemných situacích svými zákroky skutečně podržel, Láďu a jeho vůli, kdy dohrával s poraněným kolenem, Matesovi dva góly, velice dobrý výkon Fídi, a tak bych mohl pokračovat sestavou dál, ale jako ten top – nejlepší bych neoznačil asi ani jeden.
   Po posledním hvizdu byla v útrobách sršní šatny poněkud ponurá nálada, věřili jsme ve vítězství, udělali pro něj hodně a přesto nám proklouzlo mezi prsty. Porážka vždy zabolí, ale je nutno se z ní poučit a jak zní stará pravda, která platí i v životě: „Ten kdo v životě neprohrál, vlastně ani nikdy nevyhrál!“ Současný tým momentálně nepodává výkony aspirující na ty nejvyšší ambice, ale nechybí mu rozhodně soudržnost a charakter, což prokázal v neděli nasazením a bojovností do poslední minuty. Bohužel máme letos zatím blíž ke dnu tabulky než k medaili. Tento fakt je vzhledem k loňské mistrovské sezóně samozřejmě pro mnohé nepříjemný, ale určitě není svazující. V utkáních s těmi nejlepšími týmy nemáme co ztratit, ale můžeme vždy rozhodně překvapit. Tato role je jistě smutná, ovšem zároveň osvobozující od psychického stresu a umožňuje poprat se o každý výsledek bez nervů.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Fišar st., Fišar ml., Dytrych, Prášek
 
branky: Jelínek Mates 2x, Fišar st.
asistence: Jiráň, Švejda, Šváb Michal
 
 
 
 

HC Benešov - Sršni Kutná Hora

: 9 ( 1:4, 0:2, 0:3 )

Vodní lev skolen ráží 9 mm
 
   „Devět milimetrů důraznejch argumentů. Kdo prohraje v černým dresu, poputuje do cementu“. Možná tak nějak by se mohla upravit píseň Daniela Landy před sobotním zápasem Sršňů, protože po dvou porážkách se soupeři z nejvrchnějších pater tabulky nás čekal tým ze suterénu, respektive poslední Benešov. To samozřejmě svádělo k nežádoucímu podcenění, nicméně nebylo možné se nechat zmást dosavadním postavením v tabulce, protože každý soupeř dovede kousat a žádný se neporazí sám! K tomu se přiznám, že když se rodila sestava na tento výjezd, polykal jsem chvílemi opravdu na sucho. Mám totiž jednu nezáviděníhodnou úlohu, a to poskládat mančaft z minima hráčů i ve chvíli, kdy přichází jedna neschopenka za druhou. Ale jak řekl Zdeněk v autobuse: „Když něco blbě začíná, většinou to dobře končí“. Děkuji tedy staršákům za doplnění a především hráčům, jejichž zdravotní stav neodpovídal sportovnímu výkonu, a přesto přišli. DÍK.
   Duel se od samého začátku odvíjel pod taktovkou Sršňů, kdy si vytvořili přesvědčivý tlak a podařenými ataky do benešovského obranného teritoria a častou střelbou přinutili domácí pouze k houževnatému bránění. Ti nám ponechali výraznou územní převahu, ve snaze totální defenzívou postupně otupit ostří našich útoků a vyráželi jen do překvapivých protiútoků.  Při souhře náhody a štěstí mohla vést tato taktika k úspěchu, ovšem aktivita kutnohorských přinesla poměrně brzy své ovoce. Tentokrát sice trochu exotické, protože prvního fíka (nebo chcete-li banána) zavěsil po Dominikově nahrávce Láďa. Puk sice po vystřelení vypadal trochu jako přetížený plachťák, kterému se nejdřív nechce zvednout, pak ale nabral výšku, zatáhl podvozek a za stálého třepotání, což bylo způsobeno místními turbulencemi po nevydařeném zásahu gólmanovi lapačky, zapadl až za jeho záda – 0:1. O druhý a třetí zápis v rubrice střelců se postarali mlaďoši Vojta s Michalem, kteří se tentokrát nedali zahanbit a prosadili se v předbrankovém prostoru – 0:3. Zdálo se, že výhra nás nemůže minout. Ale soupeř v čase 16.54 vykřesal jiskřičku naděje a po našem zaváhání snížil na 1:3. Všechny tyto jiskry ale uhasil, dá se říci vzápětí, výborně hrající Dominik, který si zahrál na Šárku Záhrobskou a po svém oblíbeném slalomu naservíroval puk Matesovi do pozice, ze které se málokdy mýlí – 1:4. V závěru třetiny naši hráči trochu polevili a přešli k o poznání úspornější formě bruslení. Přesto se dá říct, že šancí jsme měli i tak na prodávání.
   Druhá dvacetiminutovka pokračovala v nastoleném trendu, kdy se na domácího brankaře jako lavina valily sršní útoky. Ten ovšem s grácií, špetkou potřebného brankářského štěstí i gólmanského umu odolával až do 35.minuty, kdy na 1:5 zvyšoval Tomáš. A za necelou minutu to již bylo 1:6, když Pavel střílenou nahrávkou na Dominika prokázal, že nepřemýšlí jenom ve škole, ale i u hokeje.
   Protože bylo nadmíru jasné, že Sršni si dokráčí pro povinné vítězství, před posledním dějstvím jsme trochu zaexperimentovali se sestavou. Přestože tím trochu utrpěla souhra první lajny, jisté oživení se dostavilo a můžu s klidem napsat, že i tato část byla plně v naší režii. O 7.zásah se krásnou střelou do růžku soupeřovi svatyně postaral neúnavný konstruktér útočných akcí Dominik. V čase 50.35 již svůj druhý zářez v dorostu získal benjamínek Dýťa a dvě minuty před koncem si prožil gólovou premiéru v sršním dresu Fíďa, jenž dopravil odražený kotouč do poloprázdné branky – 1:9. No a s tímto výsledkem po závěrečné siréně mohly být zasloužené tři body připsány na naše konto do tabulky KLD.
   Sobotní zápas byl jak z pohledu konečného výsledku, tak i předvedené hry poměrně jednoznačnou záležitostí. Všichni se ale asi shodneme na tom, že Benešov je letos prostě nejslabší, ale především nejmladší mančaft a tuto hokejovou zkušenost tentokrát zaplatil devíti brankami ve své síti. Každopádně to bylo korektně vedené utkání, ve kterém bylo k vidění minimum faulů a domácí hráči zaslouží sympatie za snahu a za to, s jakou důstojností snášeli utrpení z výrazného přídělu. Uvědomuji si, že zápasy s takovými soupeři nejsou vždy zcela jednoduché a můžou se změnit v jedno velké trápení. Vy jste to ale zvládli myslím velmi dobře. Přesto nemá smysl se nějak moc plácat po zádech, protože až příští zápasy nám ukážou, jestli jsme schopni se měřit i s těmi nejlepšími.
   Jestli bych měl dnes někoho pochválit za něco mimořádného, tak to bude určitě Brabčák. Pavel měl tento týden velké zdravotní problémy, přesto přišel a k mému úžasu svojí lehkost, kreativitu a neskutečnou aktivitu nenechal na lůžku. Spíš naopak. No a druhým je Láďa. Že si v obraně zastane své a v prostoru před brankou si umí udělat pořádek je tak nějak normální. Ovšem jaké po své úvodní brance dostal na obránce nezvykle velké útočné choutky a s jakou chutí a nasazením hrál, bylo neskutečné. Což potvrzuje i Ilčina statistika, podle které se stal jednoznačně nejčastěji střílejícím obráncem.
   A protože není důvod se za něco skrývat, tak nyní aspoň jedno negativum. Opět se potvrdilo, že se na gól strašně nadřeme a na jeden vstřelený potřebujeme zhruba tři až pět tutovek, což je strašně moc. Tudíž trénink, dril, trénink, dril.
   Důležité ovšem taky bude, abychom si tento zápas všichni vymazali z hlavy, protože víme, jak lehce usínáme na vavřínech. Teprve následující zápasy a soupeři nám totiž pravdivě odpoví na otázku, jak na tom skutečně jsme a můžeme-li pomýšlet na mety vyšší, než na kterých se momentálně nacházíme.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hribik, Fišar st., Fišar ml., Dytrych
 
branky: Jiráň 2x, Šváb Láďa, Hribik, Šváb Michal, Jelínek Mates, Fišar st, Fišar ml., Dytrych
asistence: Jiráň 3x, Fišar st. 2x, Švejda, Šváb Láďa, Jelínek Mates
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Slavoj Zbraslav

1 : 5 ( 0:2, 1:1, 0:2 )

Chyba není na vašem přijímači, my fakt hráli tak blbě
 
   V podstatě není o čem psát a titulek tak nějak vystihuje, co se v zápase mezi Sršni a novopečeným favoritem a lídrem celé soutěže Slavojem Zbraslav odehrálo. Včera však nešlo o známou hru „člověče nezlob se“, ale spíš „fanoušku nezlob se“. A řečí hry kostek s figurkami by se dalo říct, že Sršňům padla pouze jednička a Zbraslavským pětka.
   Do zápasu jsme vstoupili aktivně, obezřetně bránili a nejednou i nenápadně vystrčili své útočné růžky, ovšem naprosto bez gólového efektu. Nadějný začátek ale brzy narušilo několik našich oslabení, ve kterých soupeř naprosto dominoval a během přesilovky 5na3 ve čtrnácté minutě již zvyšoval na 0:2.
   Do prostřední třetiny jsme šli s tím, že musíme přidat na rychlosti a nasazením eliminovat starší a hokejově lepší hráče soupeře. A jak jsme si řekli, tak jsme …neudělali. Zbraslavští se do nás zakousli a s vidinou šťavnaté kořisti byli u každého puku o krok dřív než my. Žlutí borci postupně vyklidili téměř celé pole a jakoby se rozhodli již vážně neopouštět vlastní polovinu, či dokonce obrannou třetinu. Přestože druhá část skončila lichotivým výsledkem 1:1 a celkový stav 1:3 vypadal ještě nadějně, předváděná hra byla popravdě mizerná.
   Do třetího dějství jsme už vstupovali s konceptem hry vabank, což sice přineslo mírné zlepšení a pár šancí na naší straně, ale domácí útočníci neměli dostatečný důraz a přesnost v zakončení. A tak přišel zákonitý trest, kdy jsme dostali gól dokonce při vlastní přesilovce. Soupeř již odmítl tolerovat několik nepřesností v naší rozehrávce a poté, co jsme mu věnovali puk, střelou od modré zvýšil na 1:4. Když několik minut poté dostal Dominik desetiminutový trest za použití vulgárního výrazu, bylo v podstatě rozhodnuto. Tomuto vyloučení ale předcházela situace, která smrděla faulem (zalehnutí a k tomu úder pěstí do hlavy), ale rozhodčí, který stál přímo u incidentu, ten smrad necítil. Netřeba zde polemizovat o tom, co by se stalo, kdyby rozhodčí odpískal faul a my místo oslabení hráli přesilovku. Zdálo se, že hra soupeře by nám stejně moc nepovolila. Ovšem pravdou je, že mladí kluci jsou ve vypjatých chvílích často vystaveni zkoušce v sebeovládání a po evidentní křivdě občas selžou. Nechci rozhodně omlouvat Dominikův vulgární výraz, ale rozhodčí nejsou vystaveni takovým psychickým tlakům jako hráči a hodně na to při svých sporných rozhodnutích zapomínají. Ale zpět k hokeji. No, tedy „k hokeji“, on ten zbytek třetí třetiny byl spíš jako v komatu a my na rozloučenou ještě minutu před koncem jednou inkasovali - 1:5.
   To, co jsme předvedli proti Zbraslavi, bylo naprosto zoufalý. Sice se dalo předpokládat, že se současnou sestavou asi neuspějeme, ale tohle bylo ostudný. Porazil nás zaslouženě lepší soupeř, za kterým jsme zaostávali ve všech herních činnostech a dovednostech. Upřímně, mimo Davida, který by si po včerejšku zasloužil omluvný dopis snad od každého spoluhráče, nemůžu o žádném hráči napsat, že hrál dobře. Každý nějakou tou minelou, ale především výkonem nepřibližujícímu se jeho standartu, přispěl k tomuto místy až trapnému výkonu. Bohužel je to tak. Vyhrává i prohrává vždy celý tým a ne jednotlivec. A nemá cenu hledat omluvy v tom, že někdo hrál zraněný, po teplotě, či měl v nohách zápas již z předešlého dne. Ani fakt, že většina našeho týmu opět hrála proti o dva roky starším klukům a někteří i o tři, nic nezmění na faktu, že jsme to již zažili mnohokrát a dokázali se s tímto handicapem popasovat rozhodně lépe.
   Chápu, že s příliš častými porážkami přichází určitá nespokojenost spojená s apatií, nebo naopak s podrážděností až frustrací, kdy jeden druhému začne vyčítat případné chyby a příliš mnoho hráčů se zabývá ostatními a ne sami sebou. Ovšem věřte mi, že vzájemnými urážkami se z vás, nebo vašich spoluhráčů, lepší hokejisti nestanou. A tak se ptám.
   Kam se ztratilo to vzájemné propojení? Kde je zarputilost, s kterou jste dokázali vyhrávat i těžké zápasy? Pojďte do toho dát zase kousek srdce a ochoty bít se za ten žlutočerný dres! Vždyť hokejový um není jedinou částí úspěšného výsledku…. Pokud se do hry promítne odhodlání a touha táhnout za jeden provaz, a to zejména ve chvílích kdy se nedaří, je to první vlaštovka pro návrat lepších zítřků.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Červinka, Fišar st., Fišar ml., Dytrych, Prášek, Schmidt, Ledeler
 
branky: Jelínek Mates
asistence: Jiráň
 
  
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Michal Šváb
1.Jakou radu by si dal budoucím nováčkům dorosteneckého dresu?
Tak to nevím. Snad aby makali a snažili se vyrovnat těm nejlepším klukům, co tam jsou, jako je letos Dominik a Mates.
2.Jaké cíle jsi si dal před letošní sezónou?
Asi hlavně abych se udržel v lajně s klukama, co hraju a moc jim to nekazil.
3.Která denní doba je tvoje nejoblíbenější?
Asi večer, protože už jsem doma a je klid.
4.Děláš věci ve stresu na poslední chvíli, nebo v klidu a s dostatečnou časovou reservou?
Jak které. Do školy třeba dělám všechno na poslední chvíli, ale na hokej chodím s rezervou, abych si všechno v klidu připravil a stíhal.
5.Co myslíš, že je horší – být smutný, nebo se nudit?
Asi se nudit. Když není co dělat je horší a pak si z toho stejně smutnej.
 
 
 

SK Černošice - Sršni Kutná Hora

: 6 ( 3:1, 4:2, 0:3 )

Zlepšený výkon v poslední třetině na body nestačil
 
    V 6.kole KLD se postavila Sršňům do cesty smečka Tygrů z Černošic a při pohledu na tabulku (Černošice-12 bodů, Sršni-6 bodů) by hokejový expert očekával jednoznačný průběh a pouhé vylepšení skóre domácích. Ovšem to by se tentokrát hluboce mýlil.

   Na úvod musím ale s politováním přiznat, že jsem opět nebyl příliš nadšen vaší dochvilnosti na rozbruslení a především tempem jakým bylo provedeno, což se nám jako bumerang vrátilo hned v úvodních minutách. Hra Tygrů měla větší pohyb, působila agresivněji a především efektivněji při zakončení. Již v čase 2.47 nachytal nejlepší hráč soupeře s č.19 Davida u vyrážečkové tyčky s mezerou mezi betony a přepsal nulu na světelné tabuli – 1:0. Na tento nevydařený úvod se nám podařilo odpovědět na konci osmé minuty, kdy okamžitě po vyhraném buly nekompromisně a tvrdě vybombil Pavel od modré – 1:1. Bohužel ale musím konstatovat, že tak dlouho se chodí s džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, aneb tak dlouho se nechávají útočníci před naším brankovištěm nedůrazně pokrytí, až gólům nezabrání ani David. A to se po našich školáckých chybách stalo do konce prvního dějství ještě dvakrát – 3:1.

   Do druhé části jsme si řekli, že zrychlíme náš pohyb a především zvýšíme aktivitu při napadání, protože bylo zřejmé, že i soupeř pod důrazným tlakem kupí chyby. Ovšem než jsme se na ledě rozkoukali, domácí zužitkovali přesilovku a bylo to 4:1. Poté začala výsledková přetahovaná. Nejprve zadáci Tygrů věnovali Matesovi za brankou až příliš časoprostoru. Ten nabízenou šanci pojal po svém, vybruslil si k první tyči až před brankaře a z bezprostřední blízkosti vstřelil kýžený gól na 4:2. Následovala trma vrma před naší brankou, kdy puk poletoval nad ležícím Davidem a hráči si chvíli vyzkoušeli baseball. K našemu smutku přišel „homerun“ domácích a 5:2. Nato ukázali Sršni, že i oni umí hrát přesilovky. Pavel svým typickým způsobem zavezl puk do třetiny, se zdvihnutou hlavou se rozhlížel, koho by obšťastnil svojí přihrávkou. Koutkem oka zahlédl, jak se dává do pohybu spoluhráč s číslem 96 na zádech. Nebylo nač čekat, krátký švih a šlehačková nahrávka, přesně mezi obránci, přistála Matesovi na čepeli – 5:3. Líp to asi fakt nešlo udělat. Tento vydařený hokejový moment odšpuntoval sršní nadšení a najednou nás bylo plné kluziště. Kontaktní gól vysel několikrát ve vzduchu, či spíše ležel pár centimetrů před brankovou čarou, ale nebyli jsme schopni ho dosáhnout. Nedáš dostaneš - otřepané pravidlo se bohužel opět potvrdilo, a to v rychlém časovém sledu hned dvakrát. Soupeř vedl 7:3 a zdálo se, že osud hráčů v černých dresech je opět zle zpečetěn.
   Ve třetí třetině se však projevila morální síla našeho týmu. Místo povinně dohraného zápasu přišlo výrazné zlepšení a Sršni předvedli své nejlepší pasáže. Odměna na sebe nenechala dlouho čekat a čtvrtý a pátý kousek v síti domácích přidal Dominik s Matesovou asistencí - 7:5. Domácí si uvědomili, že zápas ještě není zdaleka rozhodnut a byli jsme svědky opravdu bojovného výkonu obou týmů. Šance se střídali na obou stranách a na té naší Honza, (o přestávce došlo k vystřídání gólmanů) někdy i s přispěním štěstěny, v brance doslova čaroval a puk ne a ne pustit za svá záda. No a cca 4 minuty před koncem vstřelil gól naděje po sólové akci přes půlku hřiště Mates – 7:6. Závěr zápasu vygradoval ve strhující hokejové představení a i přes enormní snahu Sršňů o vyrovnání (což by si i podle nestranných pozorovatelů zasloužili) udrželi Tygři minimální náskok zuby nehty až do závěru a urvali tak celou kořist jen pro sebe.
   Tentokráte to bylo tedy vo fous a možná o to, to mnohé hráče víc bolelo. Ale jak řekl Zdeněk: „Ani si nepamatuji, kdy jsem měl naposledy, tak dobrý pocit po prohraném zápase“. Vzhledem k současnému postavení obou týmů v tabulce a především vzhledem k ročníkům, ze kterých jsou sestaveny, bylo realitou, že jsme mohli uspět/překvapit pouze maximálním nasazením a bojovností. Přestože probuzení Šípkových Růženek z města pod Barborou přišlo pozdě, a závěrečná třetina na obrat ve skóre nestačila, po utkání lze hovořit o možnosti, že v případě trochy více štěstí a méně vyprodukovaných chyb se mohlo i v Černošicích na body dosáhnout.
   Režii naší hry držela pevně v rukou první formace, na které však byl zjevný Dominikův handicap, způsobený zraněním ze sobotního zápasu s juniory. Přestože byl v bruslení evidentně limitován a herně tak byl jen svým stínem, musím před Dominikem smeknout. Když jsem ho viděl ráno pajdat do kabiny a jeho rozbruslení, na které jsem se nemohl ani koukat, protože mi příliš připomínalo Janka v loňském utkání v Chrudimi, kterým mu tehdy předčasně skončila sezóna, říkám s oceněním, že Dominik podal asi maximum možného. A protože znám dost hráčů, kteří by s takovým poraněním ani nenastoupili, vím dnes již jistě, že tenhle tým má momentálně toho nejlepšího kapitána. Dále bych dnes rád pochválil Pavla, který snad vlivem přítomnosti svého tatínka v hledišti podal jeden ze svých letošních nejlepších výkonů. Prokázal, že je tvořivý a ofenzivní typ obránce, který má cit pro přihrávku a souhru celé lajny. No a posledním, o kterém se dnes konkrétně zmíním, je Láďa. Jeho postavení ve druhé lajně není zrovna zaviděníhodné, protože hra s nejmladšími hráči týmu a mnohdy i celé soutěže není to, na co byl zvyklý. Při jejich účasti na ledě se v našem obranném pásmu často dostáváme do velmi zapeklitých situací, které mnohdy smrdí gólem Přesto Láďa tuto roly lídra druhé lajny uchopil za ten správný konec a pomáhá svojí obětavostí a zápalem pro hru strhnout i ostatní. Je schopen přečíst hru soupeře, vhodně reagovat, blokovat střely i vlastním tělem a jako buldok jít za pukem, když ho tlačí podél mantinelu před sebou.
   Takže co napsat závěrem? První dvě třetiny nám chybělo větší odhodlání s bojovností a vlastními chybami jsme soupeři doslova darovali několik branek. Tímto stylem hry však mi nemáme nárok na úspěch. V poslední třetině jsme již našli svoji cestu k úspěchu, a i když to byl jen záblesk, který na vítězství nestačil, ukázal, co ve vás opravdu je, a že pouze takhle a nijak jinak to může fungovat… Nechceme určitě jenom sloužit jako bodová dojná kráva ostatním účastníkům soutěže. Nutně si potřebujeme zvednout sebevědomí a napravit pošramocenou pověst. Příští zápas proti první a doposud neporazené Zbraslavi, bude však poněkud tvrdší oříšek, ale to není příliš rozhodující. Jednou se to zlomit musí a momentálně si soupeře nemůžeme vybírat. Těžké pro nás bude za stávající situace asi každé střetnutí. Ale je jen a pouze na nás, jak se s tím popasujeme.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Červinka, Fišar, Dytrych
 
branky: Jelínek Mates 3x, Jiráň 2x, Švejda
asistence: Jelínek Mates 2x, Jiráň, Švejda
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HK Kralupy nad Vltavou

: 12 ( 2:6, 0:3, 3:3 )

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš
 

   V 5. kole KLD nás čekal duel proti Kralupům, mužstvu, kterému se v dosavadní části podařilo získat pouze tři body a vyhlásilo tak v nedělním utkání atak na další. My jsme zase chtěli zopakovat vynikající výkon z posledního zápasu a potvrdit, že výhra v Rakovníku nebyla náhodná. Jak dopadla přímá konfrontace těchto dvou snah, prozrazuje dosti přesvědčivě konečný výsledek.

   Sršni vstoupili do zápasu poměrně suverénně a hned po minutě a půl vystihl Mates špatnou rozehrávku hostů a střelou mezi betony načal skóre – 1:0. Vedení jsme si však moc dlouho neužili, protože čas odkrojil sotva další minutu a po nedůsledném bránění na hraně brankoviště nám zmrzly úsměvy – 1:1. No a pak to začalo – druhý, třetí, čtvrtý (zde Mates sérii přerušil svým druhým gólem), pátý, šestý puk v naší síti. Zatímco my se křečovitě prokousávali středním pásmem, kralupští přes něj doslova létali a svým pohybem v útočné třetině z nás dělali na počkání solné sloupy. Pravda i my jsme se dostali do několika slibných šancí, ale bohužel štěstí, které nám přálo v minulém kole KLD, nás tentokrát opustilo, a tak po dvaceti minutách byl stav 2:6.

   Na začátku druhé tercie jsme se z této kocoviny trochu probrali a vydrželi čtrnáct minut hrát se soupeřem aspoň částečně vyrovnanou partii. Poté ale přišel smolný gól zpoza branky a v našem týmu nastala mírná letargie, jejíž výsledkem byly další dvě rychlé branky a skóre na konci třetiny 2:9.

   Hned na začátku třetí části debaklové skóre korigoval Mates po nahrávce Dominika na 3:9, ale ani tato branka nás nenakopla k ničemu oslnivému. Naopak se ke slovu dostal opět soupeř a to hned dvakrát. Poté si obě mužstva vzala v obranném pásmu dovolenou, takže jsme byli v závěru ještě svědky několika branek na obou stranách. Konečné skóre 5:12, myslím, mluví za vše a Sršni můžou jen doufat, že se ze špatného výkonu brzy oklepou.

   Co tedy říct na závěr? Těžko se mi hodnotí zápasy tohoto ražení, kdy jsme soupeřově rychlosti, přímočarosti, hokejovému důvtipu a umu po celý zápas jen zdálky hleděli přes záda. Takže aspoň trochu řeč čísel. Hosté nás přestříleli v poměru 27:55, což i odpovídá konečnému výsledku.

   I.lajna vstřelila všech 5 branek a 2 inkasovala. Otěže našeho útočného snažení držela jednoznačně ve svých rukách především díky Dominikovi s Matesem, kteří vévodí i týmovým statistikám. Přesto větší dravost a výraznější prosazení této formace dnes poněkud chybělo. Talentu a potencionálu má jistě na přesvědčivější výkon a s ohledem na skutečnost, že tři její členové jsou i loňští vítězové této soutěže a nastupovali pouze proti věkově sobě rovným nebo mladším, si dovolím tvrdit, že jejich soukolí se tentokrát neroztočilo do maximálně možných otáček.

   II.lajna dnes předvedla naprosto odevzdaný výkon neodpovídající věku dorostence, kdy nevstřelila žádnou branku (co je ovšem horší, za 60 min. pouze dvakrát vystřelila na branku) a 10 inkasovala (z toho tedy 3 v oslabení). Vyjma Ládi ve vlastní třetině nestíhali dovednostně, fyzicky ani bruslařsky. Jejich hra byla bez pohybu! Ve stoje! A místy si museli připadat jako trhací kalendář. Můžeme se při pohledu na soupisku soupeře vymlouvat a skrývat za to, že hráli pouze proti klukům o rok až dva starším, ale pes je asi zakopaný někde jinde, protože před týdnem to bylo stejné a přesto výkon byl naprosto odlišný. Zapomeňte na to, že byť jediného soupeře přehrajete i jen s poněkud menším nasazením. Hra založená na tom, že David většinu střel pochytá, Láďa vybojuje, co bude moc a zbylí budou jen čekat, co provedou ti ostatní, opravdu nepadne na úrodnou půdu. Je proto nutné, abyste i vy ostatní přiložili ruce k dílu. Jasné, nebudu kupříkladu od Červajse s Kubou očekávat spoustu vstřelených branek, či od Vojty s Honzou oku lahodící akce nebo nepočítaně naprosto přesných přihrávek do jízdy, ale….. Musíte prostě makat na 100 a více procent, abyste i vy byli týmu užiteční. A znovu připomínám, že to, že to jde, jste mě, ale já doufám především sobě, dokázali před týdnem.

   No, a když to beru z jedné vody na čisto, tak ani David v brance se tentokrát nevyvaroval drobných zaváhání a dvanáct inkasovaných branek na gólmana jeho formátu je moc. Na druhou stranu, kdybych měl stát v naší bráně včera já, pošlu všechny žlutě oděné hráče tam, kde se nelíbá a potrénuju si top vulgární výrazy, protože to čemu ho chvílemi vystavili, bylo na ručník.

   Byl bych rád, abyste můj vcelku negativní článek nevzali jako snahu někoho zesměšnit, nebo ponížit, ale jako pokus vás vyburcovat k většímu nasazení a sebeobětování, což se tentokrát nekonalo. Určitě by se vám lépe četlo (a věřte, že mě i psalo), že jste hráli dobře a podali výborný výkon, ale snad každý jen trochu soudný mezi vámi by mi to nemohl věřit a lhát si do vlastní kapsy není opravdu můj styl. Doufám, že to dokážete pochopit a aspoň někteří v dalších výzvách vezmete i za své. Nejspíš by měl tento článek udělat velkou černou tečku za nevydařeným nedělním vystoupením a příští týden se snad budeme v Černošicích prezentovat lepším a kompaktnějším výkonem.

   Jako nejlepší hráč zápasu se při pohledu na střeleckou statistiku zdá být jednoznačně Mates. Je to skvělý a komplexní hokejista, jehož kvality a střelecká potence není třeba komentovat, ale navíc a především také osobnost s přátelským vystupováním. S velkou chutí hrál ovšem i Dominik, který byl Matesův hlavní nabíječ a nejednalo se o nějaké nahodilé asistence, kdy se o vás puk jen otře, nebo ho naslepo pošlete před bránu, ale o vypracované a přesné gólové nahrávky.

 

Sestava:

brankař: Jelínek David
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Červinka, Prášek, Koubský
 
branky: Jelínek Mates 5x
asistence: Jiráň 3x, Šváb Michal, Švejda
 
 
 
 

HC Rakovník - Sršni Kutná Hora

: 8 ( 1:4, 0:1, 1:3 )

Vybojované vítězství
 
   Bylo, nebylo… Tak nějak začínají všechny pohádky. A všechny pohádky mají i další společné rysy, jako je zápletka, kladný a záporný hrdina, obvykle zosobněný mnohahlavým drakem a především závěrečný a všemi tolik požadovaný šťastný konec. I náš včerejší zápas 4.kola KLD proti HC Rakovník by se mohl svým scénářem zařadit do zmíněného literárního stylu. Pravda, soupeře si jako draka bez nám chybějící dětské fantazie (či dávky kouzelných houbiček) těžko představit, ale zkusit to pro tentokrát můžeme.
   V pošmourném říjnovém podvečeru dorazila na panství krále Rakovníka, který si v posledních bitvách vedl velmi dobře, nepočetná, ale o to statečnější skupinka rytířů se Sršňem v erbu. Jejich šiky doplnilo mladé páže Tomáš, ale především pak nečekaně pán z Brabcova a okolí, který nedbal doporučení svých ranhojičů o klidu pro svůj loket, zjizvený posledním kláním. Již při rozbruslení vyvolával protivník značnou dávku respektu, a to jak svým počtem (sedmnáct hráčů do pole), tak složením (9x96 a 8x97 proti našim 4x96, 1x97, 5x98 a dokonce 1x99), ale především pak prezentovanými hokejovými dovednostmi. V životě, natož pak v pohádkách, občas ale platí pravidlo, že čím hůř něco začíná, tím lépe to pak končí a včerejší bitva byla toho zářným příkladem.
   Sršni vzali výzvu bez bázně či hany a hned od prvního buly začali bruslit jako o život. Bylo z nich cítit větší nasazení a vůle po vítězství. V úvodu si asi vybrali i štěstíčko za minulé zápasy a z prvních šesti střel se do černého hned dvakrát trefil Mates, člen vážené měšťanské rodiny Jelínků a jednou Michal, nejmladší potomek rodu Švábů z malínského panství – 0:3. Domácí lodivod zaskočen nečekaným vývojem, si okamžitě vyžádal time-out, aby svým svěřencům důrazně vysvětlil, že tento protivník není hoden jejich podcenění. Ovšem krátce poté si vzal slovo kapitán Sršňů, nejmladší pokračovatel slavného Jiráňova cechu krbařského, zvaný Dominik ze Sedlce, který uzemnil jejich restart brankou ve vlastním oslabení. Nejprve aktivním napadáním zablokoval rozjíždějícího hráče u mantinelu. Po ekvilibristice na malém prostoru se uvolnil, nohy rozkmital do ďábelské frekvence, po přejetí modré periferně zkontroloval postavení gólmana v brankovišti a už hokejka zasvištěla vzduchem: „svííííííííst“. Při dopadu na led se pak prohnula jako indiánský luk, aby vystřelila puk jak projektil z panzerfaustu. Tak takhle pálí Dominik!!! 0:4!!! Celá střídačka poskakovala a hulákala. Zdálo se, že zaskočený Rakovník neví, co má hrát a my bychom měli přenést střeleckou pohodu do naší hry. Bohužel se domácí probudili za spánku a těsně před první sirénou snížili na 1:4.
   Druhé dějství bývá v každém příběhu, což se týká i hokeje, částí, ve které se většinou rozhoduje. Z našeho pohledu to bylo ještě více zavazující, neboť jsme načali něco, co by byla škoda nedokončit, na druhou stranu jsme zůstávali týmem, který zatím jen poněkud překvapil. Znali jsme sílu soupeře a uvědomovali si, že nyní nám udělá na ledě peklo, až nás bude pod bruslemi pálit jejich led. A skutečně druhé dějství bylo opravdovým bojem o každý centimetr čtvereční ledu. Sršni do puntíku dodržovali stanovenou taktiku, obrana jela na plné obrátky, co nestihla, pochytal výborný David a útok hrál jednoduše, účelně, ale především do brány. Takže jsme i v této části domácí mírně přestříleli a strážci jejich svatyně dvakrát zazněl v uších zvuk rozeznělé tyčky. Dokonce jsme, což se často nevidí, potrápili i jednu rakovnickou lajnu přes tři minuty na ledě, když se byla schopna uvolňovat pouze zakázaným způsobem. Přesto, nebo spíš právě proto se v závěru této třetiny na našem pohybu již začaly viditelně projevovat všechny ty nalítané kilometry z dosavadního průběhu zápasu, až měli někteří jazyky na vestách. Zdálo se, že oba gólmani si již v této části udrží čisté konto, ovšem minutu před jejím koncem přišel skvostný hokejový moment. Rychlá a přesná rozehrávka, Dominik dostal puk do plné rychlosti, místo obligátního obkroužení branky, tentokrát zvolil nahrávku mezi kruhy přes přední tyčku a tady, na tom správném místě a v pravý čas, zkřížil ten černý nesmysl svoji cestu s tou Matesovou. Ano, bylo to jako ve skutečné pohádce, kdy se znenadání objeví rytíř ve zlaté zbroji na nádherném koni a – 1:5.
   O přestávce si kluci v kabině polehali po zemi, či po lavičkách, ve snaze najít si každý tu nejlepší polohu na odpočinutí nohám a načerpání sil na poslední dějství. Každému se v hlavě honila myšlenka, že teď už to musíme dát, protože tohle pustit, by byla věčná škoda. A začátek? Jak z říše snů. První střídání, první lajna a po 22 vteřinách Dominik zvyšuje na 1:6. Do konce zápasu ještě chyběla spousta času, ale nikdo neseděl. Celá střídačka se už nehecovala, ale doslova na sebe pochvalně řvala…. Všichni jsme byli v transu a dokonce letos i poprvé uslyšeli skandovat z tribuny tradiční pokřik: „Kutná – Hora“. V 51.min. pak přišla velká chvíle mladého vikomta z urozeného rodu Švejdů. Dominik mu poslal ideální nahrávku na osu, lehké popojetí o metřík dopředu a pak už se jen ozvala rána, jak puk vypuštěný z jeho hokejky překonal magickou hranici zvuku a do následného ticha položil Pavel směrem k domácímu gólmanovi klasickou otázku: „Je třeba sukni?“ - 1:7. Minutu poté ještě došlo ke kosmetickému poladění výsledku ze strany domácích na 2:7, což nehrálo žádnou roli v dělbě bodů, ale taky to neznamená, že se dokonce již nic zajímavého neudálo. Naopak, atmosféra v hledišti (nemůžu zde opomenout pochvalně zmínit neskutečně velkou návštěvu domácích fans, kterou by jim mohl závidět nejeden seniorský tým) i na ledě houstla a měnila se na nebezpečnou výbušnou směs. Posledních deset minut se neslo hlavně v poněkud ostřejším dohrávání osobních soubojů a činnosti rakovnických bojovníků jak nejlépe někoho přišpendlit na mantinel, či mu urazit ruce, což pocítil i Pavel, který po jednom nečekaném hitu hledal plíce na druhé straně hrudního koše. Pak přišla ale na řadu jedna kontroverzní situace, která degradovala hokejově velmi dobré utkání. Mates, který nebojácně chodil před branku soupeře a sem tam to tam i schytal, ale díky své postavě dokázal tyto ataky většinou ustát a z nemožných pozic dopravit puk do brány – někdy tedy i včetně sebe samého, skóroval v čase 55.29 na 2:8. Bohužel jednomu z domácích hráčů, který nevydýchal pocit zmaru, se hokejka v rukách proměnila na sekeru, cep či jiné zemědělské nářadí a přetáhl ležícího Matese po hlavě. Hokej je kontaktní hra a kluci nejsou panenky z cukru, současně se ale za toto klišé nelze schovat úplně se vším a tohle byla prostě ubohost, která vyvolala samozřejmou reakci. Takže se nám chlapci trochu servali, rozhodčí rozdal několik trestů, emoce opadly a poslední minuty upadly do jakéhosi džentlmenského vyměňování puků. Škoda jen, že Matesův gól, který celé šlamastice předcházel, zapomněl rozhodčí v nastalém zmatku nahlásit časomíře. Na naše interpelace odpovídal, že během přerušené hry dá vše do pořádku, ale než k tomu došlo, dal Michal další gól. A tak jsme byli svědky vskutku šalamounského řešení. Míšova branka byla zapsána jako osmá a Matesův gól byl dodatečně neuznán. My se ale na muže v pruhovaném nezlobili, protože pro nás to nic neřešilo a je pravdou, že mimo toto zaváhání odpískali celý zápas s přehledem, aniž by některé mužstvo poškodili.
   Na konci zápasu tak svítil na tabuli stav 2:8 a Sršně opravdu pohádkově vysoká výhra potěšila a pohladila na hokejové duši. Nejen díky skvěle zvládnuté hře, ale především se projevilo opravdové srdce, chuť se obětovat pro kolektiv, lačnost po výhře i gólech! Ze střídačky jsem u kluků pozoroval opravdový zápal pro hru, jakoby předchozí prohrané zápasy ve Vlašimi a s Popovicemi dávno zetlely v hrobu zapomnění a povstalo nové a odhodlanější mužstvo - lepší, silnější nejen fyzicky, ale hlavně mentálně a psychicky. Nepředvedli jsme žádný nadpozemský hokej, ale velmi jednoduchou, účelnou hru a především poctivý, bojovný a disciplinovaný výkon, za který jsme byli zcela po právu odměněni. Nemám důvod ani potřebu vytvářet falešnou aureolu kolem našeho týmu, protože se jednalo pouze o jeden opravdu vydařený zápas a základem jeho opakování zůstává další a další trénink. Chcete-li si ten příjemný pocit zase někdy zopakovat je potřeba každé cvičení dělat v plném nasazení a zakončovat ho gólovou střelou. Trénink byl, je a bude základ, protože v zápase se to samo od sebe prostě nedostaví nebo nezmění.
   Hvězda zápasu dnes vyhlášena nebude, nebo spíš naopak, bude celé souhvězdí. Je to tak. Shodli jsme se na tom, že dnes byl nejlepším hráčem zápasu TÝM. Bojovali a fandili jste si jako jeden muž. Nehráli jste sami za sebe ale jeden za druhého, i když ten druhý byl třeba mladší nebo slabší!
   Ještě musím splnit „narozeninové“ přání Láďovi a věnuji mu jeden odstavec. Ti, kdo znají jeho mentalitu a zároveň i psychiku do větší hloubky dobře vědí, že je to hráč, který v souboji neuhne, je schopen přijmout fyzickou hru a rozdat protivníkovým plejerům pár ran, pakliže naruší intimní prostor našeho brankaře. Co mě ale mile potěšilo, byla jeho naprostá disciplinovanost v tomto emotivním utkání. Nejenže nebyl ani jednou na trestné lavici, ale ve vypjatých chvílích sám zklidňoval rozpumpovaného Miloše a hrozba zbytečného oslabení (což jsme mnohokrát zdůrazňovali jako zlomový bod předešlých zápasů) dokonce způsobila, že minimálně dvakrát, na evidentní napadaní v přerušené hře, nereagoval oplácením, ale jen s úsměvem odbruslil stranou a na rozloučenou doporučil pohled na světelnou tabuli.
   Závěrem tedy děkuji všem, co mi umožnili zažít neuvěřitelnou proměnu hokejového kolektivu ze stavu lehké beznaděje až do naprosté euforie. Takže tak to tenkrát bylo, když Sršni skolili 17-ti hlavého rakovnického draka a pokud neumřeli, žijí šťastně dodnes…a pohádky je konec.
 
…závěrečné titulky by vypadaly asi takto:
Hráli:
Gumomuž - David Jelínek
Pyšný princ – Dominik Jiráň
Bezhlavý rytíř - Mates Jelínek
Čertík Bertík - Michal Šváb
Kocour v botách - Pavel Švejda
Osobní strážce - Láďa Šváb
Nebojsa - Pavel Brabec  
Zoro mstitel - Miloš Konečný
Dlouhý -Vojta Hríbik
Široký – Honza Červinka
Bystrozraký - Honza Prášek
v dětské roli – Tomáš Fišar
 
kamera: Olda Fišar
klapka: Johanka Jelínková
zvuk: děda Brabec
kostýmy: babička Konečná
inspicient: Pepa
skript: Ilona Jelínková
producent: Zdeněk Jelínek
pomocná režie: Braňo Hríbik
scénář: …sám život
režie: Síra
 
branky: Jelínek Mates 3x, Šváb Michal 2x, Jiráň 2x, Švejda
asistence: Jiráň 4x, Šváb Michal 3x, Jelínek Mates
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice

: 10 ( 0:1, 0:3, 2:6 )

Raději snad zapomenout...
 
   Třetí kolo KLD bylo ve znamení souboje našeho celku se Slavojem Velké Popovice. Týmem, který v minulém kole stejně jako my ztratil body a tudíž se dalo očekávat od obou soupeřů nažhavení na spravení si chuti a hlad po vítězství.
   Utkání samotné začalo poměrně svižně a dovolím si tvrdit, že v jeho úvodu jsme byli poněkud aktivnějším týmem, ovšem převaha byla spíše optická a ukazovalo se, že dnes bude naší poměrně zásadní slabinou koncovka. Hra se postupně vyrovnala a šance se tak začali rodit i na druhé straně. První branky se fanoušci dočkali až v 19.min., když soupeř využil svoji přesilovou hru a potrestal pasivní a nedůraznou hru našich bránících hráčů. V poslední minutě ještě došlo k zdánlivě nenápadné situaci, kdy soupeřův hráč s Dominikem, zaklíněni do sebe, leželi chvíli na ledě, což rozhodčí posoudil jako bránění ve hře našeho kapitána. Dominik se pokoušel ještě rozhodčímu vysvětlit, že tohle faul rozhodně nebyl, za což inkasoval kromě malého i osobní trest.
   Jak zásadní vliv na další průběh utkání mělo toto vyloučení, ukázal hned úvod druhé třetiny. V citelně oslabené sestavě jsme se dostávali pod tlak, a naše nestíhaní občas hasili nedovoleným způsobem. Párkrát jsme tuto situaci se štěstím ustáli, ale nakonec na ni dvakrát umřeli a při návratu Dominika z trestné již tekli 0:3. V čase 34.11 jsme inkasovali poprvé v plném početním stavu, když první lajna nepokryla správně hráče po buly – 0:4. V závěru tohoto dějství jsme se naštěstí ještě vzpamatovali a opět začali předvádět něco, co se více podobalo hokeji, avšak dobrý gólman soupeře a naše nemohoucnost v koncovce zavinila, že se skóre v náš prospěch ani trochu nepohnulo.
   Jiskřičku naděje v úvodu poslední třetiny ještě vykřesal Dominik snížením na 1:4, ale dřív, než jsme se stihli nadechnout k náporu, ji hosté udusili gólem na 1:5 a definitivně tak zazdili naše šance na úspěch. Smyčka se začala opět zatahovat, kotouče létaly skrz naše pásmo a během 54. min. hned dvakrát našly neomylně místo určení – 1:7. V čase 54.58 sice ještě Dominik snížil na 2:7, ale to bylo z našeho gólového účtu všechno. Na střídačce bylo ponuré ticho jen občasné píííííííp a popovičtí nám mezi tím zatloukali další a další hřebíček do rakve. Být takhle dobře zavřená Sněhurka, princ by jí nikdy nepolíbil a trpaslíci u ní mohli šmírovat dodnes. Takhle z toho byl jen desetibrankový výprask.
   Osobně se přiznám, že jsem byl po závěrečné siréně šťastný, že už je konec. Takovouhle marnost naposledy pamatuji v zápase s Černošicemi v roce 2010. Naši hráči chtěli uspět, minimálně v první třetině se rozhodně snažili, ale poté co nám soupeř výsledkově odskočil, naprosto odpadli a toulali se po ledě bez valného tlaku či nápadu jak překvapit popovickou obranu. Naprosto katastrofická pak byla koncovka našich hráčů. Zakončení nebylo rychlé, důrazné a kotouče nám často uskakovaly. Poměr střel na bránu byl v každé třetině téměř vyrovnaný, přesto soupeř dal 10 branek a mi jenom 2!!! Přesilovek jsme hráli podstatně víc a z toho dokonce 3x 5na3, ale branku z této herní situace nezaznamenali ani jednu, oproti tomu, ale čtyři v oslabení dostali!!! Ukázková lekce z produktivity. S nadsázkou se dá říct, že skoro na každého našeho hráče připadá jeden obdržený gól, a tak je jen štěstí, že nás nebylo na střídačce dvacet. Ale vážně. Výkonnostní realita je taková, že máme momentálně pouze dva koncové hráče a těm když se nedaří, neprosadí se, nebo jsou vyloučení, jsme v průseru.
   Nicméně za týden máme možnost reparátu, neboť zkřížíme hokejky s Rakovníkem. Pevně doufám, že všichni zapomeneme na tuhle tragédii a vzchopíme se k pořádnému výkonu. Staré otřepané heslo říká, že po bitvě je každý generál - hledejme proto své nedostatky a chyby především sami v sobě a ne v druhých, přestože tam se vždy hledají snadněji! Chyba je příležitost něco se naučit a kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přiznání si vlastních chyb a pracování na sobě je klíč nejen k hokejovému úspěchu! Proto bychom se měli příště opět odrazit od zlepšené defenzívy a úspěšného proměňování střeleckých příležitostí. Jak všichni dobře víte, každý zápas je jiný a hlavně začíná za stavu 0:0!
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Červinka
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Prášek, Fišar, Dytrych
 
branky: Jiráň 2x
asistence: Švejda, Jelínek Mates
 
 
 

Spartak Vlašim - Sršni Kutná Hora

: 3 ( 1:0, 4:1, 2:2 )

První vyhrání z kapsy vyhání
 
   Sršni po dobrém úvodu soutěže poprvé pořádně narazili. Těžký direkt jim udělil tradiční rival z podblanických hvozdů. Derby mezi Sršni a Vlašimí přináší vždy urputnou bitvu o každý puk s dopředu nejistým výsledkem pro obě strany, ovšem nedělní utkání 2.kola KLD představovalo v tomto ohledu vybočení z tradice.
   Do zápasu vstoupila lépe družina domácích Rytířů a v podstatě celou první třetinu držela popruhy zápasu pevně ve svých rukou. Jednoduchým přechodem modré čáry se usazovali v útočném pásmu a ihned si vytvářeli tlak do branky. Nám bohužel nešlo prakticky nic… Nutno však přiznat, že to bylo dáno především naším minimálním nasazení, úsporným bruslením a naopak enormní snahou na straně domácích. Na první gól se čekalo relativně dlouho a chvíle čekání ukončili vlašimští v 16.min., kdy naše druhá lajna již nestačila odolávat tlaku soupeře – 1:0. Po inkasované brance jsme začali k hokeji přistupovat trochu aktivněji, víc jsme bruslili, stříleli, ale šance soupeře byly přeci jen gólovější. My jsme z brankové příležitosti většinou udělali nebrankovou nedostatečným finálním tlakem nebo nadbytečnou přihrávkou. Po dvaceti minutách hry tak svítilo na světelné tabuli ještě poněkud lichotivé skóre 1:0, a to především zásluhou Davida v bráně.
   Do druhé třetiny jsme ale vstoupili tou správnou nohou. Po 19 vteřinách Dominik uklidil za domácího brankaře vyražený puk po Michalově střele a zdálo se, že se snad i my střelecky probudíme – 1:1. Naše nadšení ale krapet pohaslo v čase 24.43, kdy Davidovi lehká střela prosvištěla mezi nohama až do sítě. Za stavu 2:1 jsem ale ještě věřil, že něco uděláme. A taky jsme udělali! Dostali jsme 3 slepené góly a bylo téměř rozhodnuto 5:1. Na ledové ploše se v této fázi začalo poněkud jiskřit a naše hra v pěti byla spíš ojedinělá. K tomu pro zranění kolena odstoupil ze zápasu Dominik, a protože jsme to měli na střídačku dál, lezl občas zbytek fyzicky zhuntované obranné kohorty doslova po čtyřech. Naši hru zachvátil chaos a měli jsme se co ohánět, abychom se po zápase vůbec mohli beze strachu podívat na světelnou tabuli.
   O přestávce jsem v kabině nepozoroval usměvavé a optimistické tváře, jak bývá zvykem, ale spíš malý pojízdný lazaret. Přesto závěrečné dějství mělo přinést naší snahu ještě se zápasem něco udělat. Místo toho, ale přišla další škaredá facka a gól na 6:1 již po 40 vteřinách. Za dalších šest minut na světelné tabuli svítilo skóre 7:1 v náš neprospěch a vzduchem se v tu chvíli začal linout zápach debaklu. Co však můžeme ocenit je fakt, že za tohoto nepříznivého stavu z naší střídačky nepřiletěla do žita ani jedna pomyslná flinta. Bylo zřejmé, že domácí již nehrají v takovém nasazení jako na začátku, protože kurz, který nasadili, byl opravdu fyzicky náročný a síly odcházely i jim. A tak se nám v závěru podařilo díky trefám Tomáše a Matese snížit aspoň na přijatelných 7:3, což byla definitivní tečka za tímto měřením sil.
   Vždy se těžko hodnotí neúspěšný zápas, prohra a nevýrazný výkon. Co o takovém utkání tedy napsat? Náš vstup do soutěže věrně kopíruje jízdu na horské dráze, nejdříve vysoké vítězství a následně sešup a debakl. Kde hledat příčiny? Začali jsme jako mistři světa s předčasnými myšlenkami na to, co by bylo, kdyby bylo. K tomu se přidalo hrubě podceněné rozbruslení a hokejový bůh nám za to ukázal svoji sílu, nebo spíš Vlašim nastavila zrcadlo, protože byla ve všech herních činnostech lepší a to výrazně. Předvedli jsme platonický výkon bez aktivního pohybu s kotoučem i bez kotouče. Měli jsme problém prosadit se na malém prostoru ve hře jeden na jednoho. Ukázalo se, že nám chybí dynamika prvních tří kroků a z toho pramenilo, že jsme byli u puků až druzí a tím se dostávali často pod tlak. Co mě vadilo ovšem nejvíc, je fakt, že chybělo něco jako srdce, vnitřní vůle a touha po vítězství, která by nás vyburcovala k maximálnímu výkonu. Zkrátka Vlašim víc chtěla vítězství, a tak ho má. Gratuluji soupeři...
   Bylo by falešné se tvářit, že tohle utkání prohráli jenom nová jména v hnízdě sršního dorostu. Je pravda, že mnozí podali výkon pod své možnosti a chvílemi působili dojmem, že mají nohy i ruce zalité v betonu. Ovšem, a to je pro konečný výsledek rozhodující, dnes se neprosadili a zůstali hodně za svým stínem i staří a zkušení harcovníci. Bohužel sebereflexe některých hráčů je velmi malá. Mají velké mínění o své výkonnosti, ale v zápase pak předvedou téměř školácké chyby. Proto by si měl každý sám sobě odpovědět na otázku, zda předvedl opravdu to nejlepší ze sebe a případně co zlepšit na svém výkonu a přístupu, tak abychom se mohli posunout zase o krok dál.
Adeptů na hvězdu zápasu bylo včera opravdu poskromnu, přesto jsme se shodli, že pochvalu minimálně za poslední třetinu, zaslouží Brabčák, který byl v této části našim nejlepším obráncem. Jasně, dělal taky chyby, ale chtěl hrát hokej, rozehrávat, vyvážet puky, nepanikařil a především byl aktivní a obětavý. Dále bych rád poděkoval a pochválil naše mladé pušky z žáků – Tomáše a Dýťu. Přestože hráli svůj již třetí zápas tohoto prodlouženého víkendu a na regeneraci moc času nezbývalo, nabruslili toho opravdu hodně a za svůj výkon se rozhodně nemusí stydět.
   Takže borci, opusťme růžové obzory a zpátky na zem. První porážka v soutěži je na světě a pokud vám to není jedno a chcete s tím něco udělat začněte každý sám u sebe. Především musíte mít sami pocit, že jste v přípravě na zápas pracovali na 100 % a pro úspěch už víc udělat nemohli. Člověk pak ovlivní zápas jen tím, že do něj dá naprosto všechno a prodá to, co natrénoval. Lepší radu nemám.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Červinka, Fišar, Dytrych
 
branky: Jiráň, Fišar, Jelínek Mates
asistence: Šváb Michal, 2x, Fišar
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Benešov

11 : 2 ( 3:1, 6:1, 2:0 )

Další ročník KLD začal……..a Vodní Lev z Benešova v Kutné Hoře narazil
 
   Léto je za námi a s tím začínají povinnosti všech hráčů, trenérů, asistentů, manažerů a v neposlední řadě taky fanoušků k nové hokejové sezóně 2012/2013. Na rozdíl od své starší a slavnější kolegyně NHL odstartovala KLD bez jakékoliv výluky, protože naše kluby se s hráči bez problému dohodli. Tudíž nebyl důvod zdržovat už tak nabitý program a dlouho očekávaný start letošního ročníku mohl začít na Den české státnosti, měřením sil mezi Sršni a Vodními Lvi z Benešova.
   Nad minimální počet hráčů pro začátek utkání (deset) jsme měli díky posilám z žáků o 100% více než v posledním přípravném zápase, což je jistě pěkné číslo (minule 1, tentokráte 2). Jestli to tak půjde dál, nevejdeme se za chvíli na střídačku! Nutno přesto říct, že po celou první třetinu jsme jasně dominovali, i když do dvoubrankového vedení jsme šli během našich oslabení po chytrém a lišáckém zužitkování brejkových situací – 2:0. Oním hříšníkem, který si chodil častěji sednout k časomíře než na střídačku, byl někdy zbytečně vylučovaný Láďa. Tentokrát mu to ale nikdo nevyčítal a dokonce se našli i tací, kteří ho prosili, aby ještě několik soupeřů rozvěsil po mantinelu, že by si taky rádi dali gól. Herní iniciativu jsme měli plně v rukách, ale jak to v hokeji bývá, v tomto sportu pravidla zákonitosti neplatí a vše může být rázem jinak. Benešováci využili několika našich drobných chyb s nedůrazem ve středním pásmu a kontaktním gólem na 2:1 opět nahlodali naše sebevědomí. Lepší náladu do našich řad, ještě před odchodem do kabin, však vnesl svým premiérovým gólem v dorostu Miloš, který tak potrestal soupeřovo dvojnásobné oslabení – 3:1.
   Druhých dvacet minut odstartovala již po 22 vteřinách Dominikova branka na 4:1 a začaly menší brankové dostihy. Kolotoč v obranném pásmu hostů občas připomínal bájnou ruskou sbornou 70. až 80. let a i tak doposud krotce působící Lvi ztratili poslední zbytky bojovného ducha. Pokračovali jsme tedy my tahem na 5:1 a dále šňůrou 6:1, 7:1, aby následně přišla odpověď na 7:2. Závěr druhé periody jsme ještě uzavřeli zásahy na 8:2 a 9:2. Mates svými střeleckými vlohami, které mu nebyly dány přímo do kolébky, ale získal je dlouhodobým poctivým tréninkem, zaznamenal v této části hattrick (a to ještě spoustu šancí stejně jako další hráči nevyužil), na tyto tři úspěchy se podařilo ještě Dominikovi nalepit další dva zářezy a Tomášovi jeho první napnutou síť za dorost. Asi nejhezčí akci zápasu si pro sebe rezervovali gólem na 6:1 Mates s Dominikem. Jednoduchá rotace v rohu, neuvěřitelná Dominikova ekvilibristika u mantinelu, vybruslení, po kterém našel střílenou nahrávkou Matese u přední tyčky, a ten puk tečí usměrnil za bezmocného benešovského gólmana.
   Třetí díl včerejšího klání se dohrával již ve vlažnějším tempu, neboť obě mužstva cítila, že pro dnešek je rozhodnuto. Došlo sice ještě ke kosmetické úpravě skóre Dominikem na 10:2, ale na hráčích Benešova bylo vidět, že se konce zápasu už nemohou dočkat. Gólovou tečku si nechal pro sebe další benjamínek v našem dresu Dýťa, který zaokrouhlil skupinku premiérových střelců za dorost na tři a stanovil konečný výsledek 11:2.
   Utkání průměrné úrovně bylo vedeno férově, bez záludností a všechny fauly vyplynuly ze hry. Byli jsme jednoznačně dovednostně lepší, což jsme dostatečně prokázali herní převahou a počtem vstřelených branek. Soupeř (nedokážu posoudit v jakém věkovém složení, protože přicestoval bez registračních průkazů) se většinou bránil, a když už se z třetiny dostal, tak většinou moc nekousal.
   Musím také vyhlásit hvězdu utkání, respektive dvouhvězdí – Dominik a Mates. Těžko se mezi nimi rozhoduje. Oba hráli opravdu výborně, dali shodně po čtyřech brankách a každý svým způsobem rozhodl o osudu utkání. Doslova létali po ledě, překypovali nápady a krásnými kombinacemi, které chvílemi připomínaly akce bratrů Sedinů. Jedná se o rozdílové hráče na svých postech, kteří bojují, chodí před branku, zapojují do své hry obránce a vymýšlí i pro své spoluhráče zajímavá řešení k zakončení. Co je však potřeba taky nesmírně ocenit, je jejich neutuchající optimistická nálada plná legrácek, která dělá pozitivní atmosféru v týmu. Doufejme, že tato mini bitva o Krále střelců jim vydrží co nejdéle a prospěch z ní bude mít především celé mužstvo. Pochvalně bych ještě rád zmínil nebojácnou hru našich posil z žáků, na kterých nebyla nervozita vůbec znát a létali po ledě jako ptáci vypuštění z klece.
   Negativa dnes žádná nepředkládám, protože soupeř v tomto složení bohužel prostě nedokázal zcela a kvalitně odhalit vaše slabiny. Přesto jedno upozornění. Toto jistě zasloužené a rekordní vítězství nad týmem Benešova musíme vymazat z paměti a jít na led v příštím zápase opět s pokorou a vírou pouze ve vlastní síly.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Prášek, Červinka, Fišar, Dytrych
 
branky: Jelínek Mates 4x, Jiráň 4x, Konečný, Fišar, Dytrych
asistence: Jiráň 2x, Švejda 2x, Jelínek Mates 2x, Šváb Láďa, Šváb Michal, Konečný, Fišar
 
 
 

 TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
Honza Prášek
1.Pokus se nám představit v trochu jiném světle než tě všeobecně známe.
To je těžký, protože můj největší zájem je hokej. Ale možná, že mezi svými kámoši jsem asi víc otevřenější, protože se s nimi znám již od mala a tady jsem se přeci jenom s kolektivem ještě tolik nezžil, protože mi to ještě tolik nejde.
2.Který den v týdnu je pro tebe nejhorší a proč?
Nejhorší je asi pondělí, protože končí víkend, začíná škola a ještě máme odpoledku.
3.Na co se teď momentálně nejvíc těšíš?
Docela dost se těším na pondělní trénink, protože mě to po pátečním zápase hodně navnadilo.
4.Jsi typ hráče kterému vyhovuje spíš klidná a pohodová atmosféra v kabině a na střídačce, nebo spíš potřebuješ vzruch, emoce a třeba i peprnější a hlasitější mluvu, aby tě to nakoplo k co nejlepšímu výkonu?
Já mám radši asi ten klid.
5.Letos máš oproti minulé sezóně úplně jinou roli v týmu. Budeš víc hrát, ale zároveň na tebe budou kladeny mnohem větší nároky, což sebou přináší fyzické i psychické zatížení a neustálý příval nových informací a požadavků jak máš hrát atd... Jak to zatím zvládáš?
Nevím, ale já jsem zatím moc spokojený s tím jak často hraju a jak jsem nasazovaný.
 
Michal Šváb
1.Jak si zvládl přestup z žáků do dorostu, vzhledem k většímu náporu v trénincích, nebo rozdíl v obtížnosti nebyl tak velký?
Já nevím, ale myslím, že je to zatím dobrý, protože jak jsem na konci minule sezóny hrál zápasy s dorostem, tak jsem si zvyknul.
2.Myslíš, že v letošní sezóně odehraješ víc zápasů na ledě nebo v posteli s antibiotiky?
(smích) Doufám že na ledě.
3.Kdo z tvých trenérů ti zůstal nejvíc v paměti, a kdo tě v minulosti asi nejvíc ovlivnil?
Tak to tedy nevím. Asi pan trenér Polenský v přípravce a pan Tamele v bruslení.
4.Kdybys měl tu možnost, které významné osobnosti by sis přál žít život?
To je tedy těžká otázka. Snad nějakého významného hokejisty nebo sportovce, ale konkrétní idol nemám.
5.Jsi ochotný obhájit své názory a postoje i za cenu nepříjemných střetů s oponenty?
Ano jsem. Ale já skoro žádný konflikty nemám, ani s bráchou se moc nehádám, to se spíš popereme.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Lanškroun

6 : 3 ( 1:2, 3:1, 2:0 )

Vítězství s příslibem
 
   Kutnohorští dorostenci v neděli sehráli druhý a poslední přípravný duel před vstupem do letošní KLD, ve kterém vyzvali lanškrounské Orly. Právě končící léto jistě zaplňuje většině aktérů ještě hlavy spoustou mimohokejových zážitků, ale protože v pátek již začínáme na ostro, je potřeba se na ledě pomalu snažit rozkoukat a vstřebat různá zajímavá zjištění jako například, že když hrajeme ve žlutých dresech, tak hráč v černém trikotu je soupeř, kterému se nepřihrává, nebo že k dosažení branky se musíme pokoušet o střelbu.
   Hned od úvodního vhazování se hrál vyrovnaný, fyzicky hodně náročný hokej nahoru – dolu a rychlé akce střídaly zteče v protiútocích. Na začátku 14.min. Michal nahrával z pravého rohu před branku, kde soupeřovi bránící hráči jakoby postavili neprostupnou hráz a jejich nebezpečné šermování hokejkami by nadchlo i Dumasovi Tři mušketýry. Ovšem Mates se nezalekl a svým, doslova došťoucháním, ukázal, kde mají všechny ty puky končit - 1:0. Za dvě minuty jsme ovšem hráli oslabení a hosté vzniklou situaci zužitkovali k rychlému vyrovnání – 1:1. Pravdou však je, že jsme mu to značně usnadnili, špatnou činností našich bránících hráčů po prohraném buly. To ovšem ještě nebylo nic v porovnání se závěrem první třetiny, kdy naše kompletní první lajna předvedla akci, jak vystřiženou z románu „Tři kamarádi“ od Remarquea. Hráč Lanškrouna po buly získal puk a Sršni, kteří imitovali bránění, pustili přítele z „Východočeského selektu“ až k naší bráně. Soupeř jásal, my dělali, jako že jsme nestíhali a rázem to bylo 1:2. První třetina pro nás neskončila moc příznivě, ale jak všichni dobře víme, zajíci se počítají až po honu a skóre se hodnotí až po konci zápasu. My tudíž měli ještě 40 minut na to s tím něco udělat.
   To také vyšlo a úvod druhé třetiny byl ozdoben naší snahou o obrat v zápase. V čase 23.23 vyrovnal Mates na 2:2 a za několik dalších minut otočil korouhev zápasu na naší stranu, značně lačný a hokejově vyhladovělý Dominik – 3:2. V této fázi utkání jsme jednoznačně dominovali a mohli i shlédnout na podlaze naší střídačky náznaky rozlévající se euforie. Minimálně v našich hlavách byl v tu chvíli obrat výsledku již dokonán, ovšem zpátky na zem nás přivedla 33.min., kdy hostující útočník, parádní samostatnou akci, vyškolil celou naší obranu i s brankařem - 3:3. I přes srovnání skóre jsme byli v této třetině lepším a aktivnějším týmem. Několikrát jsme se prokombinovali prakticky do prázdné brány, ale dostat do ní ten černý nesmysl již byl úkol téměř nadlidský, a tak jsme spálili šancí více než uhlí na Titaniku před potopením. Jednou jedenkrát jsme za svou převahu přeci jen byli odměněni gólem, ovšem o to povedenějším. Po ose Mates – Pavel (zde bych obzvláště vyzdvihl přesné a pohotové řešení) – Michal jsme se ujali vedení 4:3 a tímto skóre odhoukala časomíra i dějství číslo dva.
   Téměř identicky se začala odvíjet také třetí perioda, ale bohužel přesně v obráceném gardu. Hráči ve žlutých dresech jako by po ledě bloudili a to ještě v tempu ne vyšším než parta 80ti letých seniorů s mírně vynechávajícím kardiostimulátorem. Soupeř jezdil naplno, vařil nás v obranném pásmu a nám prostě nešlapaly nohy. Ještě, že jsme měli v bráně Davida, který všechny jejich střelecké pokusy vymazal svými výbornými zákroky. Chvíli trvalo, než jsme se vzpamatovali, že už nejsme v kabině ale na ledě, a tak až po 8 minutách jsme začali i něco hrát. Krev do našeho vyschlého mužstva napumpoval hattrick Matese, který nás katapultoval do dvougólového vedení 5:3. Neomylně a s milimetrovou přesností vlétl puk z jeho hokejky pod horní tyčku soupeřovi brány. Gól jako z učebnice pro kanonýry, nad rameno bezmocného brankáře. A pak už jen gratulace od spoluhráčů, uznalé pokývání hlavou a nezbytné „ťuknutí“ rukavicemi o sebe. Úleva. Tak tento gól se fakt poved. Tutový kandidát na Zlatou helmu týdne, měsíce, sezóny, a kdyby tam byly nějací okšiltovkovaní diváci, určitě by je naházeli na led. Navýšené vedení odválo vítr z plachet hostujících hráčů a hra se opět vyrovnala. Tečku za nedělním zápasem pak napsal v čase 59.31 výborně hrající Dominik střelou z bezprostřední blízkosti, ovšem s chirurgickou přesností pod víko - 6:3.
   Konečný výsledek je asi pravdivým vyjádřením rozložení sil na ledě. I když popravdě nebýt Davidova výkonů v poslední třetině, kdy doslova létal od tyčky k tyčce, mohlo být všechno jinak. David ale opět potvrdil, že je základní stavební kámen celého týmu a jeho fyzické, mentální a morální parametry, jeho přístup i celková hráčská úroveň, můžou být jenom příkladem všem hráčům v kabině. Zmínku si jistě zaslouží i Mates, který se opět blýskl hattrickem a jeho nespornou výhodou je jeho universálnost, kterou opět potvrdil, tentokrát při přesunutí na pravou stranu. Poslední pochvalu věnuji celé druhé lajně, jejíž čisté konto je určitě dobrou vizitkou zlepšeného výkonu a především pak práce jejího lídra Ládi.
   No, a abychom se netvářili, že vše bylo jen OK, tak i několik opačných postřehů. Někteří hráči již v průběhu první, či druhé třetiny odfukovali jak parní válec a byli zralí na celkovou recyklaci. Nejsme ještě navyklí či připravení hrát celý zápas v maximální intenzitě i únavě, a to je špatné. Omluvou samozřejmě může být téměř čtrnáctidenní výpadek několika hráčů z tréninku, ale v naší situaci a s našimi počty, se ani toto nemůže stát berličkou pro naše nedostatky. Dále se potřebujeme zbavit zbrklosti při hře pod tlakem a zapracovat na roztažení a přenesení hry, kdy zbytečně vracíme kotouče do plné strany a nevyužíváme nabízející se volné spoluhráče, což pramení ze špatné orientace v herním presu.
   Tak a teď je jen na nás, jak se vypořádáme se svými nedostatky. V neděli už to byla poněkud jiná káva než při prvním měření sil a troufám si bez ostychu říci, že jsme Lanškroun porazili zaslouženě. Cestu tedy známe a nezbývá, než se jí i nadále držet.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Prášek, Koubský, Červinka
 
branky: Jelínek Mates 3x, Jiráň 2x, Šváb Michal
asistence: Šváb Michal 3x, Jiráň 2x, Červinka, Švejda, Jelínek Mates
 
 
  

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Mates Jelínek
1.Udržuješ si ve svém pokoji pořádek?
-ne, pořádek je pro hlupáky, protože inteligent zvládne chaos
-ano, ale mému systému nikdo nerozumí
-ne, ale vím kde co je
-ne, ale řeším to za pomocí chodbiček, které prorážím tím nepořádkem
-ne, od čeho mám rodiče
To je složitý, ale kdybych si měl vybrat, tak asi, že inteligent zvládne chaos. I když já si samozřejmě uklízím každý den.
2.Několikrát jsi o letošním soustředění prohlásil, že to bylo tvoje nejlepší. Fakt jsi si ho tak užil, nebo jen trpíš ztrátou paměti?
Samozřejmě. Hlavně to vystěhování vaší chatky a jak jsem vás mohl pasovat a oplatit vám tím ty roky týrání. Ale i jinak to bylo celkově moc dobrý. Byla tam taková pohodová atmosféra, žádná zbytečná nervozita a užilo se dost srandy. Jo a areál byl taky moc pěkný.
3.Jaký to byl pocit pasovat svého trenéra a především v které hlavě se ten nápad zrodil?
Tak pocit to byl samozřejmě nepřekonatelný, především proto, že jste tam byl právě vy.
To by mě v životě nenapadlo, že taková svině jako já, dokáže takhle potěšit, ale kdo to tedy vymyslel?
Tajná osoba nám přišla říct, že pár trenérů ještě nebylo pasovaných.
Kdo je tajná osoba?
To je snad podle názvu jasný, že tajná osoba je tajná, ale pro váš klid, první s tím nepřišel táta. To vám můžu zaručit.
Takže kdo to byl!!!!!!!!
No můžu snad jen prozradit, že tatínek nám s tím potom trochu pomohl.
Takže někdo s tím přišel a tatínek to doladil k dokonalosti.
Asi tak.
4.Někteří hráči z loňského týmu přešli do juniorky, odešel i nejproduktivnější hráč Jenda Tvrdík, takže bys měl být v nové sezóně asi jedním z lídrů týmu. Jsi na tuto roli připraven?
Snad jo. To se uvidí v průběhu roku.
5.Nebudem si nalhávat, že jsi v lecčems jiný než tvoji běžní vrstevníci. Co bys ale dělal, kdyby ses potkal se skutečným mimozemšťanem?
Tak asi bych ho nejdřív slušně pozdravil a uvítal ho na naší planetě. Pak bych se ho asi zeptal, jestli mi splní tři přání? A kdyby řekl, že jo, tak moje první přání by bylo, aby mi splnil milion dalších přání. Jinak bych ho pozval na gulášek, protože potřebujeme nějakého ukrajinského dělníka. Ten co tam byl totiž minule a říkali mu „Stříbrná liška“, jen posedával v koutě.
To jako narážíš na mě?
Nééééééééééé
 
 
 

Z DENÍČKU HOKEJOVÉHO TRENÉRA

Parta hic
   
 
   Mnoho mýtů a polopravd koluje o nás mužích! Vědci a feministické hnutí tvrdí, že když muži stárnou, dojdou do určitého zlomu, kdy si uvědomí, že vše, za čím se celý život hnali a toužili, najednou nemá smysl a je nutno začít odznova a jinak. Muži tomu říkají bod zlomu, ženy a vědci pak druhá míza, či krize středního věku. Osobně tomu nevěřím a razím heslo, že toto zákeřné období se na vás pozná až teprve podle toho, že nad ním začnete přemýšlet.
   Již řadu let jezdím poslední týden v srpnu na soustředění se svými svěřenci, ale, a to je pro tento příspěvek podstatnější, i s dalšími kolegy trenéry. Jedná se o neskutečně zajímavou sociologickou skupinku týpků všeho věku, která by si zcela jistě zasloužila fundovaný rozbor, jenž by časem posloužil k sepsání publikace: „Muži na vrcholu sil“.
   A tak tlačen odbornými kruhy i bulvárními plátky o zveřejnění několika pikantností z našeho výjezdu jsem se rozhodl Vám krátce odvyprávět onen neskutečně skutečný příběh. Ovšem naprosto seriozně, bez postranních úmyslů někoho poškodit. Naopak, rád bych ukázal, jaká jsme výjimečná skupinka složená z naprostých originálů, které však do sebe zapadají jako kolečka švýcarských hodinek.
   Než se dostanu postupně ke všem jednotlivcům, můžu všeobecně za většinu z nás prozradit, že takový týdenní pobyt s kamarády mimo rodinu není jen tak a ve svém důsledku přináší před soustředěním tzv. žehlící relax s rodinou na dovolené, kde se snažíme heroickými výkony manželku každou noc přesvědčit o smysluplnosti prodloužení naší bohaté trenérské kariéry. Nechci ani popisovat tu přednášku, kterou musíme poté před odjezdem doma absolvovat, neboť v podstatě všechny naše drahé polovičky zastávají podobný názor, to jest, jeď si kam chceš, ale opovaž se, aby se něco stalo dítěti…
   Toto se však rozhodně netýká Zdeňka, což je dáno přítomností jeho drahé polovičky na postu zdravotnice. Náš vedoucí již řadu let představuje prototyp věčně mladého a úspěšného muže, který rychle a bravurně vyřeší každý organizační problém a s vyprseným hlasem po několika telefonátech vždy oznámí: „Je to zařízený…..“ A podobně i letos naložil s ubytovacími škatulaty, kdy za svůj přechodný domov pojal pokojík ve štábáku, připomínají příjemný apartmán, zatím co nás, chlapce propuštěné z domova bez obojku poslal vstříc dřevěným chatkám. Coby jeho pravá ruka ale nemůžu na Zdeňka napsat nic negativního. Ani to, že svým nenápadným dotazem: „Kdy jste vlastně začali s pasováním?“, odhalil, že nejstarší matadoři, kteří jsou již jakýmsi inventářem, nebyli nikdy pasovaní. Doteď nemohu zapomenout na Zdeňkův tajuplný pohled v dál, během nějž všechny tyto informace padly na relativně úrodnou půdu. V některých jedincích pak dokonce začaly pozvolna klíčit, až se poslední večer stal naším křestem. Děkujeme generálnímu a vůbec se na něj nezlobíme. Naopak, příště je řada s nějakou tou kulišárnou na nás.
   Abych nemusel příliš daleko, věnuji několik dalších řádků Ilce. Zřejmě se ptáte: „Co dělá v sondě do mužského kolektivu a jeho světa žena?“ Odpověď je však zcela prostá. Ilka je skorochlap, a tak trochu mimoplanetární úkaz, který potěší ducha i oko každého muže. Vloni prožila prubířský test jako zdravotnice, kdy nás navštívila paní úplavice, věrně následovaná sestrou salmonelózou a bratrem tyfem, který měnil postupně naše těla ve vodní děla. Letos měla však o poznání snadnější práci, snad i proto, že hned druhý den přijela kontrola z hygieny a po několika hodinové prověrce konstatovala, že má vše v pořádku, což ve mně ovšem nevzbuzuje větší údiv. Ale pro ty, co neslyšeli její stěžejní argument, kterým prý naprosto zpacifikovala celou kontrolu, doporučuji pečlivě přečíst nejméně dvakrát následující řádky, protože něco podobného se již pravděpodobně nikdy nebude opakovat! Takže, jste připravení? Opravdu? O.K.:
„Víte, my tady máme tak přísného hlavního trenéra, který každé ráno provádí i bodování chatek a ten by nám žádný nepořádek nestrpěl“.
Těm, kteří v úžasu upadli, připomínám, že jsem všechny varoval, měli jste se něčeho držet. Těm, co vylezly oči z důlku, mohu jen doporučit návštěvu nějaké renomované oční kliniky. Abych se ale dostal ještě k Ilce. Snad proto, že stála v první řadě v boji se zákeřnými viry, či pojedla Michalovu vydatnou polévku, poslední večer předčasně ukončila s rozloučením: „Nějak to ve mě divně škručí, asi si připravím kýbl do pohotovostní polohy!“ A tak se po probdělé noci stal Zdeněk „řidičem slečny Daisy“, který nelenil a obvolával mechaniky Škody s prosbou o instalaci lůžkové úpravy v jeho voze na převoz domu.
   Služebně nejstarším a guru s právem pasovat novice je Karel - živoucí legenda mezi námi. Je to nenapodobitelný vypravěč a milovník technických kuriozit, který vše opraví, prozkoumá, případně alespoň rozebere. Neodmyslitelnou součástí jeho výbavy je proto kufřík hokejistovy první pomoci, což neznamená jen věci pro řešení akutního zranění, ale i drobnosti pro úpravu hráčského vybavení....... sekera, pila, hoblík..... Karel je mimo jiné také skvělý hostitel a jeho věhlasné kulinářské umění, nezůstalo ani letos opomenuto, a tak se v průběhu týdne na stole objevily tradiční noční pokrmy, jako je tlačenka, klobásky, sekaná a kolena. On však sám, jak říká, to již má přehodnocené, a proto je neustále vyzbrojen několika plastovými nádobami s různými práškovými kombinacemi, které posléze míchá a podle potřeby také aplikuje. Protože se tentokrát nemohl nějak potkat s žiletkou, vypadal již v půlce soustředění zarostle jako rezervní Kristus. A tak, aby v tom nebyl sám, vyhlásil pro všechny trenéry bobříka neholení. Přestože doba jeho věhlasného světáctví se datuje již do doby, kdy moje zkušenosti s opačným pohlavím byly teprve ve fázi počátečního otrkávání (otrkávání=nesmělé doteky hrudního koše vyvinutějších spolužaček v přeplněné šatně) a jak sám hrdě říká, nachází se již v období raného stáří, můžu s naprostým klidem napsat, že se jedná o věčného mladíka.
   Zabrousím-li na opačný věkový pól našeho uskupení, najdu zde Pepu a Martina, pro které naše vzpomínání může evokovat pravěk a myšlenku, že možná pamatujeme i mamuty. Oba vedou společně družstvo přípravky a jejich zasvěcené debaty z digitálního světa, sváděli k myšlence, že buď přilétli mimozemšťané, nebo že jsme se probudili na jiné planetě. Jejich zásluhou se ale náš štábák vybavil notebooky, wifinou, projektorem, internetovým zpravodajstvím a tělocvična se proměnila v kinosál.
   Jinak se ale náš webmaster Pepa, který malůvkou na svém těle donutí člověka přemýšlet o významu dané ikony, nemohl občas naplno ztotožnit s probíranými tématy, protože fungoval i jako rychlá spojka. Jeho potomek, všeobecně známý „Sebík“, koledující si o přezdívku „Satan“, totiž narušoval přirozený běh večerní siesty hlasem ve vysílačce: „Tati ploblem!!!“
   Zato Martin prožil grandiózní křest olympijskou disciplínou „nošení trenérů“. Přestože absolvoval několik krkolomných pádů, vždy byl dopraven až do cíle, což ocenil i Zdeněk blahopřáním: „Mě se to podařilo až třetím rokem!!!“
      Dalším pánem na holení (i když u něj se už nic holit nedá) je náš milovaný předseda Michal, který si i postel na spaní vybral tu horní, protože on musí spát rozhodně výš než my ostatní. Pro něj však letošní soustředění bylo skutečnou zkouškou trpělivosti, charakteru a pevné vůle. Nejdřív se musel popasovat s mým celonočním chrápáním, poté ho v rozjezdu brzdila vypnutá elektřina, kdy nemohl, téměř celý den osvěžit svůj podbřišek iontovým nápojem a do toho nám během poledního klidu nechal Karel zatroubit budíček téměř do ouška. A to již i na jinak klidného Michala bylo moc a amplituda jeho nervozity na první pohled překročila hranici maximální hodnoty. A přesto to stále nebylo vše. Poslední večer nám nejprve dorostenci vystěhovali chatku a Michal už jen nervózně pofrkával jak kůň před Velkou pardubickou, aby posléze přidal i tlumené huhlání, které přešlo v křik. V tu chvíli spadly dorostencům koutky rychlostí světla a Dominik, kterému začalo lehce těkat levé oko, zalezl strachy pod deku a odmítal provést plánované pasování. Emoce naštěstí pochvíli opadly, střelný prach zvlhnul a pasování mohlo proběhnout bez lidských ztrát v řadách dorostenců. Michalovi však neoschlo ani povyšovací razítko na čele a rozhodl se vylepšit si chuť i náladu konzumací vlastnoručně uvařené polévky. Brzy bylo ale zřejmé, že něco není v pořádku. Výraz všech co masný výtvor požili spolu s ním, dával tušit nějaký větší problém. Ale protože nás začali všichni záhy opouštět, klubko informací o poslední noci se pozvolna rozmotávalo až druhý den cestou domů. A pak mu mějte za zlé, že za celý týden stihnul jenom jednu rozcvičku, když takhle trpěl.
   Nesmím taky zapomenout na Jirku, který nám svoji letošní neúčast na soustředění vynahradil alespoň jednodenní návštěvou. Moc toho tradičně nenamluvil, o to víc však zaujala jeho historka, jak podle navigace zabloudil v Havlíčkově Brodě cestou na nádraží. Inu co dodat. Snad jen, že jsme měli štěstí, když jsme s autobusem nejeli podle jeho not, protože to by nás pravděpodobně stálo několik hodin cesty navíc, během níž bychom projeli prakticky celou Vysočinu.
    Jirkovo místo v naší sestavě vyplnil další letošní novic - Libor. Jedná se o všestranně nadaného sportovce známého i ve fotbalových luzích a hájích, který velice zaujal vyprávěním, z něhož jsme pochopili, že je jediným rozhodčím, který se ještě nesetkal s korupcí ve fotbale. Pro mě ale zůstane nezapomenutelný svou větou, kterou pronesl povadlým hlasem, poté co jsem ho při pasování předvedl před bouřící uličku plnou hokejek, sprejů, vajíček, mouky, kečupu a jiných pochutin: „Už vím, jak se asi cítili odsouzenci vedení na hranici!“ K jeho nejzávažnějším tělesným a duševním anomáliím, však patří skutečnost, že pán je slávista, což dával zřetelně najevo každé ráno, provokativně vyrovnanou osuškou v červenobílých barvách. Bohužel ryze sparťanská bodující komis hrozila za tento svinčík velkou bodovou penalizací, a tak musel situaci zachraňovat pohotový spolubydlící, který sliboval symbol hanby spálit a před tím ještě počů…
   Nebudu dělat velké okolky, tím dobrákem byl Olda, další nová tvář naší sešlosti. A jestliže řeknu Olda, musím zákonitě dodat a blonďáci. Protože to je po letošním soustředění trvalé spojení jako Romeo a Julie, Čuk a Gek, či Pat a Mat. Hned v úvodní olympijské disciplíně – hod koštěpem, nechal zcela naplno vyniknout své pedagogické praktiky nabité službou v naší armádě z dob, kdy byla ještě lidově demokratická. Takže všechny týmy měly svého kapitána, pouze Skotsko podplukovníka. Verbální dojem, kdy byl na své svěřence tvrdý, že by se na něm dali brousit brusle, byl vynikající, leč konečný výsledek smutný jako špatný vtip. Jenže Skotové jsou národem tvrdých horalů, které počáteční neúspěch neodradil a jejich podplukovník typický představitel bonmotů a motivačních hesel jako „Trpělivost růže přináší“, „Zajíci se počítají až po honu“, či „Ono to půjde a ne že ne“. Podtrženo a sečteno, bojovný Oldův duch s grimasou Mela Gibsona zvolal: „Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko!“, přestože jako správný Skot měl pouze vykasat sukni!!! A tak Olda = Statečné srdce v poslední disciplíně nošení trenérů neskutečně zabojoval a jeho tým přeci jen nebyl na padáka.
    Dalším unikátem mezi námi je Jarda, zvaný Ledové kladivo. To že se mu říká touto přezdívkou je všeobecně známo a důvodů je opravdu mnoho. Co možná ovšem nezasvěcení netuší je, že zatím co my všichni se zabydlujeme stylem zasunutí tašky s věcmi pod postel, Jarda pečlivě vyndavá štosy nažehlených sportovních svršků, srovnaných do předpisového komínku a rovná je do poliček. Na Jardovi je jasně vidět, že naše schránky sice stárnou, ale odhodlání a chuť je stále stejná. A ruku na srdce borci, kdo z vás by nechtěl v jeho letech mít takovou energii a vitalitu. Přestože nepatří ještě do Starých pověstí českých, pasuje mi na něj hit od Karla Gotta - „Být stále mlád“, neboť i s přibývajícími léty tento zdatný sportovec neztrácí nic ze svého zápalu pro hru a hlavně lidskosti a charakteru! Někteří můžou mít mylný pocit, že se snad vehementně brání zveřejnění nějakých pikantností ze svého soukromého života, ale ať se snažím sebe víc, asi žádné nejsou a Jarda je zkrátka takový náš Mirek Dušín pro starší a pokročilé. Osobně mu přeji, ať mu drží zdraví, forma a hlavně ať jen našim členem a kamarádem ještě další řádku let!
   Klasickým příkladem, že se protiklady přitahují, je Tomáš, který pomáhá Jardovi s kategorií mlžáků a letos s ním sdílel i společnou chatku. Na tomto místě jen dodávám, že náš naprosto nejúspěšnější náborář zná perfektně prakticky všechny pozice Kámasútry a dokonce plánuje i její nové a doplněné vydání. Takže na něm se zákonitě z nás všech asi vůbec nejvíce projevila nepřítomnost manželky a poměrně velká vzdálenost od domova, pročež týdenní sexuální Ramadán byl pro něj opravdovým Očistcem. Tomáš si ale vše vynahradil olympiádou. Letos nalosoval výborné družstvo, které závodilo pod vlajkou Keni a stylem start cíl vyhrál celou olympiádu. Mnozí mu nepřáli, někteří intrikovali, další podkopávali sebevědomí řečmi o klasicky přepáleném začátku, či prvním vyhrání, co z kapsy vyhání. Ovšem on prokázal, že Štěstěnu neurazil a nesmazatelně se tak zapsal do historie olympijského hnutí, hned po boku Usain Bolta a Michaela Phelpse.
   Dalším na koho se zaměříme, není nikdo menší než Láďa, který po celou dobu soustředění pevně třímal prapor chemické jednotky rychlého nasazení. Obyvatelé jeho chatičky vypadali každé ráno poněkud zdrchaně, což nebylo ovšem dáno bujarou nocí, nýbrž výpary, kterými Láďa svým spolunocležníkům neustále osvěžoval vzduch v komůrce. Takže zbytku výpravy byl zakázán vstup do životu nebezpečného aroma prostoru, ale dokonce i postávat u jenom otevřených dveří, či okna. Opravdu by se vyplatilo na weby nabízející adrenalinové zážitky jako je bungee jumping, let balonem, či zorbing přidat i nabídku na večer strávený s Láďou v jedné místnosti. Věřím, že by se brzy tento zážitek stal bezkonkurenčně nejprodávanějším. Situace kolem Ládi se však v půli týdne začala poněkud komplikovat, protože jeho imunitní a trávicí systém dokonale vytrénovaný životním stylem nočního jezdce, vysílal zřetelné signály, že bude třeba se zaměřit spíše na odpočinek než hokejové tréninky. Byl tedy odeslán na marodku a zbytku jeho osádky se tak naskytla možnost, strávit aspoň jednu noc v obklopení zdravého jihočeského vzduchu.
   Letitým parťákem Ládi na chatičce, ale i u stejné kategorie je Fanda. Jeho prvotním znakem je klid, rozvaha a serióznost, kterou podtrhuje téměř dokpnale vyholenou hlavou s vyceněným bílým chrupem, usmívajícím se snad na každého mino rozhodčích. A to se pak na něj nedá ani trochu zlobit, i když jeho drahá polovička by možná přidala svoji vlastní teorii, neboť právě ona je v tomto směru neoddiskutovatelně nejfundovanějším odborníkem. Ale abych se vrátil k Fandovi. Nechci tady vystavovat letitou, téměř symbiotickou spolupráci s Láďou nechutným až bulvárním narážkám, ale pravdou je, že jakmile se u Ládi dostavily střevní problémy, zaujal u stolu polohu hloubajícího věřícího a začal lehce klimbat. Vrcholem všeho potom byl fakt, že se k prvnímu jídlu dne vůbec nedostavil a poslal jen dlouhou depeši obsahující jediné: „Jdu za Láďou na ošetřovnu“!!! A pak si jen spolu seděli na botníčku verandy a spokojeně sledovali, jak za ně Olda musí vést rozcvičku i trénink, čímž vykopali svým svěřencům slušný hrob. No to vám byla idylka.
   Mým letošním asistentem u dorostu je Braňo, bodrý to chasník původem ze Slovenska, který v rámci rozcvičky v teplákách naditými svaly předváděl našim svěřencům kozáčka, což však nikdo nedokázal napodobit. Vedle něj si po letech připadám, že bych mohl dle železného pravidla dvojic, být konečně za toho hodného. K jeho zájmům patří i amatérská meteorologie a vzhledem ke zhoršení počasí v posledních dvou dnech se jeho zraky stále častěji upínaly k webovým stránkám s radarovými modely a naše zraky pak zákonitě na něj. Popravdě, když po dlouhém zkoumání a složitých výpočtech prohlásil do hluboké noci: „Za půl hodiny bude pršet“, neváhal jsem a ihned vyrazil uklidit všem věci ze šňůr. S oroseným čelem a jazýčkem až na bradě jsem se jen tak tak vrátil na štábák, před vypršením časového limitu, s pocitem: „Pavle dokázal jsi to a teď můžou klidně padat trakaře“. Jaké však bylo mé překvapení, když utekla hodinka a pak druhá a ono stále nic. Takže Braňo – Slunce v duši.
   Tak a posledním, kdo nebyl ještě na paškále, zůstávám já. Ale co ještě prásknout na užvaněného Síru? Snad, že každou noc několikrát sváděl souboj sám se sebou, zda jit vyprázdnit močový měchýř, či za pomoci pohybových kreací vydržet až do rána. To víte, vzhledem k nočním teplotám, při nichž se některé partie odhalují poněkud obtížněji, neboť jsou na rozdíl od obličeje zvyklé hovět si v teple, je to opravdu velké dilema. Ale co vám budu povídat. Příroda je silný protivník, a tak nevěřím tomu, že existuje člověk, který by měl lépe zmapovaná ministerstva úlevy okolo chatek, než-li právě já. No, vlastně bych měl jednu historku, kterou zatím neví ani moje žena, natož milenka, tedy hokejová kabina. Poslední večer, poté co mě Mates s úsměvem, jaký by nevykouzlili ani největší tlamáci Mick Jagger a Steven Tyler, pasoval na mazáka, jsem již odmítl přenášet své věci zpět na trenérskou chatku a zůstal celou noc spát sám na ošetřovně. Snad přičiněním, že jsem spánek neměl rozkouskován na nekonečno podmnožin Michalovým pomlaskáváním, jsem byl oblažován snem z nejkrásnějších. Zdálo se mi totiž, jak po vítězném hokejovém zápase, ve kterém jsem vstřelil rovných sedm branek, mě odnášejí mladé a krásné fanynky k sobě na pokoj…. A zrovna ve chvíli, kdy se sen dostával do své části označené hvězdičkou, ozvalo se bušení a kopání do dveří, což u mě vyvolalo okamžitý dojem, že si pro ony vysněné krásky dorazili jejich rodiče. Proto jsem také v záchvatu rozespalé paniky začal domnělá děvčata narychlo oblékat a pakovat oknem svého pokoje ven. Ale až po udiveném ohrazení: „Tatínku proč tady spíš sám, a co to děláš?!?!“, jsem si uvědomil, že nejsem na hotelovém pokoji s vilnými krasotinkami, ale na chatce a se svou udivenou dcerkou.
   Tak a tím sonda do hlubin ne vždy prokazatelně mentálně vyspělých mužů končí. Byl to příjemný týden v kolektivu, který za každým slovem či pohledem hledal nějaký podtext. Doufám, že jsme utužili partu, někteří své čtyřprocentní vztahy a hlavně, že jsme si to všichni užili. Berte předešlé řádky s úsměvem a nadhledem, protože tady je to jako v bulváru, pravdu abys pohledal, .... a takový to byl pravdivý spisovatel ten Síra.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Stadion Nový Bydžov

: 8 ( 2:3, 3:3, 1:2 )

Nevydařený rozjezd

 

   Jak asi každý již zaznamenal, prázdniny utekly až nečekaně rychle a sotva děti pověsily na záda školní aktovky, odstartoval tým dorostu SK Sršni již také přípravu na ledě. Prvním zápasem Sršňů v sezóně 2011/2012 se pak stalo v sobotu 8.9. přátelské utkání s Novým Bydžovem. Tentokrát to vezmu ovšem hodně zkrátka, slohové cvičení netřeba a ani na něj nejsem moc naladěn a o čase ani nemluvím.
   Naše letošní hodně anorektická sestava byla na premiéru ještě hubenější o Miloše a především pak chyběl Láďa, od kterého očekáváme, že bude základním kamenem v mozaice druhé lajny. Hned od začátku jsme měli poněkud více ze hry a první lajna se dokázala několikrát prokombinovat i do velice slibných příležitostí. Na úvodní gól nové sezóny se tak nečekalo relativně dlouho a šťastným autorem byl Michal v čase 3.14 po nahrávce Pavla – 1:0. Poté se utkání výsledkově měnilo jako pozice houpačky – 1:1, 2:1, 2:2, 2:3, 3:3, 4:3, 4:4, 5:4, 5:5 a poslední zhoupnutí na 5:6 přišlo v předposlední minutě druhé třetiny.
   Do poslední části utkání jsme nastupovali s odhodláním překlopit výsledkovou houpačku opět na svou stranu, bohužel moment z 51.min. definitivně ovlivnil zbytek zápasu. Dominik po likvidačním faulu a není důležité, zda úmyslném či ne, kdy byl naražen hlavou na mantinel, musel z utkání odstoupit a jet na vyšetření do nemocnice. Nevím, zda se v Bydžově hraje bez mantinelu, ale u nás je holt kolem hřiště máme a na něj se zezadu vrážet prostě nesluší. Naštěstí první vyšetření nepotvrdila naše největší obavy a Dominik se snad bude moci brzy navrátit ke svému týmu. Tento moment bych pravděpodobně označil za zlomový, protože na hráčích po vynucené pauze ležela ohromná deka a především se rozboural do té doby dobře fungující první útok. V rozmezí 52. a 53.min. jsme hned dvakrát inkasovali na 5:8 a hrozivé skóre pouze korigoval v 54.min. opět Michal, tentokrát s asistencí Tomáše – 6:8. V poslední minutě se ten samý hráč ještě dostal do tisíciprocentní šance, ale tentokrát s ní nenaložil zcela ideálně, a tak utkání skončilo výsledkem 6:8.
   Ačkoliv předváděná hra nebyla zdaleka podle našich představ, tak bych přeci jen závěrečné hodnocení začal pozitivy. Máme za sebou tři tréninkové dávky na ledě a jeden přátelák, který nám ukázal, že největší boj nás čeká s námi samotnými. Každá zkušenost je však dobrá a často i ta negativní, rozuměje se prohra. Pro utkání byly naprosto charakteristické značné rozdíly ve výkonnosti našich dvou lajn, kdy první obstarala všechny vstřelené góly, oproti tomu druhá téměř všechny inkasovala. Velice mile překvapil aktivitou a útočnými choutky Michal. Jeho bodový zisk je příjemným překvapením, ale co je podstatnější, velice dobře zapadl do hry prvního útoku. Dále bych rád pochválil Tomáše, který ještě patří do kategorie starších žáků, ale při své premiéře v dorostu a na pro něj netradičním postu, určitě nezklamal. Dalším, který si zaslouží být jmenovitě pochválen je Mates, který našel čtyřikrát recept na bydžovského gólmana a škoda jen, že ho ve výkonu limitovaly zdravotní problémy. I když i to je vizitka jeho ochoty hrát a udělat něco pro tým i za hranicí bolesti. No a zvláštní uznání (shodli se na tom všichni členové realizačního týmu) pak zaslouží Dominik, jenž, přestože je útočník, si pilně plnil defenzivní povinnosti, bojoval, prosadil se individuálně i kombinačně a nebál se hrát i hledat herní řešení vzniklých situací.
   No a teď k těm negativum, které byly podstatně větší. Mám-li zůstat u první lajny, je to jednoznačně nedostatečná efektivita v útočném pásmu. Podle statistik (tímto děkuji Ilce za naprosto precizní práci) jsme v každé třetině soupeře přestříleli, ale gólů jsme nedali nikdy víc. K tomu asi není co dodat. To je to, co vám neustále zdůrazňuji v tréninku, o zakončení každého cvičení snahou vstřelit gól!!! A teď k druhé lajně. Abych řekl pravdu, na mě jste působili dojmem orchestru bez dirigenta. V první třetině snaha o bezhlavé útočení byla cestou do hokejových pekel, kdy jste napadali rozehrávku soupeře i ve třech hráčích a po propadnutí ztráceli sílu a rychlost k návratu, jako byste měli pro bránění špatně nabroušené brusle. Je potřeba si uvědomit, že bez pomoci útočníků a jejich poctivého vracení, se beci s brankářem můžou přetrhnout a stejně to bude málo platné. Od druhé třetiny se obraz hry druhé lajny změnil. Již se více soustředila na bránění, ovšem zase se projevil nedostatek zdravé agresivity a především pohybu na malém prostoru. A tak jste se před vlastní brankou stávali často jen diváky, jako byste byli pouze nakreslení a soupeř tyto hrubky bez lítosti trestal.
   Vzhledem k tomu, že každá naše potencionální výhra bude jako projít Dukelským průsmykem bez ztráty kytičky, očekávejte pro ni pouze pot, dřinu a slzy. První lajna bude muset hrát s větším nasazení a především útočnou efektivitou. Druhá pak obezřetněji v útoku, ale o to přesvědčivěji v obraně, což samozřejmě neznamená hrát vyloženě zanďoura. Musíte se především zbavit respektu a strachu ze soupeře, jakoby to byl odjištěný granát a každý kontakt s ním se rovnal automaticky pohromě. To není přístup Sršně, ale obětního beránka.
   Na závěr, abych nekončil tak pesimisticky, bych rád poděkoval za profesionálně připravený catering z dílny firmy Červinků, který nás čekal po zápase v kabině a doufám, že příště k podobné oslavě přidáme i lepší výkon.
 
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Červinka, Fišar
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb, Hríbik, Prášek, Koubský, Schmidt
 
branky: Jelínek Mates 4x, Šváb 2x
asistence: Šváb 3x, Švejda 2x, Jiráň 2x, Fišar
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
Jan Červinka

1.Letní příprava je u konce, jak jsi ji podle tebe zvládal? Jsi rád, že už končí nebo by sis jí dal klidně ještě jednou?

Jsem asi rád, že už končí, protože na ledě je to mnohem lepší. Jak jsem ji zvládal? No šlo to. Někdy to bylo horší a někdy lepší, podle toho, co jsme ten trénink zrovna dělali. Docela se mi dařila práce s hokejkou, ale na druhou stranu nejhorší pro mě byla vytrvalost. Ale asi bych už ji znovu nedal.

2.Z čeho máš před ostrým začátkem sezóny největší obavy?

Asi abych něco nezkazil a aby kvůli mně nepadaly zbytečné góly.

3.Dokázal by ses na veřejnosti zastat, nebo pomoci člověku, na kterém by bylo páchána nějaká forma bezpráví?

Určitě. Určitě bych se ho zastal a forma by záležela na tom, co by mu dělali. Už se mi to dokonce jednou stalo. Mlátili jednoho kluka a já jsem se šel s nimi poprat.

4.Kdybys měl stroj času a mohl se přesunout kamkoliv do minulosti i budoucnosti, kam by to bylo a proč?

Asi do budoucnosti. Chtěl bych vědět, co budu dělat a potom zase rychle zpátky, abych to mohl případně změnit, kdyby se mi to nelíbilo.

5.Simuloval jsi někdy proto, abys nemusel do školy a jak to dopadlo?

Snad jednou…… Ne, ne nesimuluju.

Pravdu!!!

Ne, možná asi jednou. Sice to prošlo, ale pak mi z toho bylo blbě.

 

P.S. Moc se omluvám za zpoždění, ale opět se dostávám do časového skluzu. A ještě bych rád jménem celé kabiny poděkoval za skvělou hostinu po sobotním zápase. Byl jsem nenasytný, jak ten kohoutek ve známé pohádce a teď tu ležím v oboře, nožky mám na hoře a hekám a hekám….

 
 
 

NOVINKY Z TRENÉROVI KUCHYŇKY - 07

   Těžko uvěřit, že se na našich stránkách zanesených prachem objevuje po mnoha dnech nějaký ten článek, ale máme za sebou soustředění, a to je myslím důvod prozradit několik střípků, jak to letos vlastně všechno bylo. Na začátku článku je potřeba připomenout staré a pravdivé pořekadlo, které tvrdí, že ten co něco dělá, vždy také něco pokazí, něco mu zcela nevyjde a nezavděčí se každému! Sešlo se nás letos v Úsvitě u Telče opravdu hodně a každý jistě se svým očekáváním či představami. Někteří z vás po týdnu možná odjížděli zklamaní či ukřivdění, ale pevně věřím, že většina z vás byla jako já spokojena a prožila hezký, sportem a pozitivní náladou nabitý program. Tímto vám chci poděkovat za předvedené kvalitní výkony a především přispění k dobré a kamarádské atmosféře.
   Poděkování patří i pevnému jádru našeho trenérského týmu a především Zdeňkovi, díky jehož důkladnosti a pracovitosti proběhlo letošní soustředění bez větších zádrhelů. Příprava a organizace akce tohoto formátu je náročná jak po psychické tak fyzické stránce. Každá zkušenost je pak obohacující a i když je někdy nepříjemná, čas vám ji vrátí ořezanou o to špatné a s odstupem času zůstanou jen hezké vzpomínky a zážitky.
   Pokud mohu mluvit jako trenér dorostu za sebe, velmi mě potěšil projev a chování mého mužstva jak v tréninku, či táborové olympiádě, tak i ve chvílích svého osobního volna. Kluci se chovali disciplinovaně a přitom s lehkostí a humorem sobě vlastním. V tréninku jela většina na své maximum a někteří si dobrovolně i přidávali či pokračovali ve svém volnu. Bohužel ani tentokrát jsme se zcela neubránili zdravotním indispozicím, některých borců, což může trochu ovlivnit pohled na konečné umístění ve výkonnostních testech (během několika dnů je zpracuji i pro web). Dominik, podobně jako Slovensko na letošním mistrovství světa famózně zaskočil všechny své konkurenty naprosto poctivým výkonem na hranici svých možností, až sahal i po titulu nejcennějším. Ovšem dvoudenní pobyt na ošetřovně překazil slibně rozehranou partii a v závěru musel v souboji o třetí příčku s Pavlem, Michalem a Vojtou předvést opravdu mocný finiš. Titulem nejlepšího dorostence letošního soustředění se může zaslouženě pyšnit Mates, který v závěrečném testu se zbytky sil jen těsně odrazil atak jinak celkově druhého Davida.
   Nechci tady nějak detailně rozebírat, jak a kdo byl v čem dobrý, horší, kde má přidat, či má ještě rezervy. To si myslím, že jsme si probrali při pohovorech dostatečně sami mezi sebou. Jen připomínám starou pravdu, že představy a přání jsou v hokeji i životě velmi ošemetná věc a ne vše vždy bývá, jak si vysníme. Nejdůležitější věcí ale zůstává vůle dělat věci poctivě a naplno ruku v ruce se schopností poučit se na svých prohrách a ztrátách.
   Letošní soustředění mimo jiné dalo i odpověď na otázku, kdo bude oficielním lídrem našeho týmu. Je pravdou, že moje představa během jarní přípravy vypadala trošku jinak, ale stanovili jsme si nějaká pravidla, a ta by se neměla uprostřed hry měnit, jak je to zrovna vhodné a prospěšné. Pravdou starých Řeků je, že člověk má takovou váhu, jakou váhu má jeho slovo. Takže, kapitánem dorostu pro sezónu 2012/2013 byl určen Dominik Jiráň a jeho asistenty Mates Jelínek s Pavlem Brabcem. Zcela po právu si právě tito hráči svým nasazením v tréninku, výkony a přístupem ke spoluhráčům získali důvěru mou, ale i dalších členů týmu.
   Připadá mi, že jsem zatím zbytečně a až nechutně vážný i s ohledem na to kolik legrace jsme si během posledních dní užili. Nechci být vulgární ani bulvární a prozrazovat co má zůstat tajemstvím pánského kolektivu, přesto několik nevinných okamžiků bych pro dokreslení atmosféry mohl prozradit. Namátkou vybírám…
- (ne)stárnoucí Síra vyrazil na soustředění poprvé s brýlemi na blízko a už jen očekávám, kdy mě někdo z vás potká na náměstí, jak sypu holubům….
- Johanka stále ještě neodložila berle a momentálně reprezentuje Českou republiku na paraolympiádě…
- David, Michal a Mates si při testu sed-leh (první dva jsme museli při dosažené 600sti stovce již zarazit) rozedřeli zadní partie až do krve. Ovšem jak probíhalo každodenní mazání poraněných míst na ošetřovně, to zůstává obestřeno rouškou neznámého a mnoha hypotéz, protože Ilka se s tajuplným úsměvem odvolávala na lékařské tajemství. Na tomto místě bych rád zmínil, že fantazii mám bujnou…
- Dominik chodil na večerní koupel oděn pouze do svého ručníku, který nosil elegantně přehozen přes svou pravou ruku jako číšník luxusní restaurace, bohužel dívčí osazenstvo přítomného orchestru to nijak neoslovilo…
- naši mazáci si ve volném čase s posbíraných dílů po lese sestavili crosscaru, na které sjížděli kopeček až k jídelně a stali se tak hitem a oblíbenci našich nejmenších členů
- jako pěst na oko vyčnívaly letošní olympiádou výkony družstva Keni a jejich suverénní vítězství i přes všemožné intriky a kulišárny jejich soupeřů i samotné jury(žiri), nemá zatím obdoby!
- antivítězem soutěže v bodování úklidu se stala posádky chatky č.2 ve složení: David, Mates, Dominik, David, která to s péčí o svůj přechodný domov opravdu moc neřešila. Vysypali obsah tašek pod sebe v mylné představě, že se v tom celý týden budou jen přehraboval. Aspoň měl za odměnu kdo uklízet celou jídelnu…
- Mates totálně zaskočil všechna lesní strašidla, když se rozhodl projít trasu noční bojovky pouze v Adamově rouše….
- pro mě největší a nejméně potěšující zážitek ze soustředění byl poslední večer, kdy někdo neznámý zcela vyklidil trenérskou chatku, a když píšu „vyklidil“, myslím tím, že v ní zbyly pouze nepovlečené postele a vzkaz, který prozrazoval, že tenhle večer bude ještě zajímavý. Ale že budou nepasovaní, pasovat nepasované, jsem opravdu netušil……….
   A teď již opustím téma soustředění, protože bych neměl v dnešní kuchyňce také zapomenout informovat, že Jenda nakonec přeci jen opouští naše řady, což nás všechny samozřejmě velice mrzí. Přeji mu za nás všechny co nejvíce úspěchů v novém týmu, a kdyby se k nám jednou chtěl třeba vrátit - dveře bude mít otevřené…
   Co tedy říci na závěr? Sláva vítězům, čest poraženým a hlavně zúčastněným! Přeji všem úspěšný vstup do nové sezóny a řadu krásných sportovních zážitků bez zranění, které se stanou jistě dalším střípkem do vašich hokejových sbírek.
 
 
 

POZDRAV ZE SOUSTŘEDĚNÍ

   Zdravíme ze soustředění a přinášíme kromě společné fotky i přehled přátelských zápasů, které nás čekají po návratu do Kutné Hory.
sobota 8.9.2012
Sršni - Nový Bydžov
sobota 15.9.2012
Sršni - Chrudim
neděle 23.9.2012
Sršni Lanškroun
   Začátek všech zápasů v 10.00 hod., sraz na zimáku v 9.00 hod.
 
 
 

NOVINKY Z TRENÉROVI KUCHYŇKY - 06

   Tak příští týden se sejdeme k zřejmě posledním tréninkům během letních prázdnin na modré umělohmotné ploše našeho zimáku. V neděli se poté dorostenecká družina vydá vstříc telčským lesům a stráním, abychom po návratu konečně ucítili tu opojnou a mrazivou vůni ledu. Takže sami vidíte, že je před námi hodně věcí, o kterých bych měl trochu podrobněji informovat a závěrem přidat i několik zajímavých až pikantních novinek a historek z kabiny dorostu.
   Nejdřív se jen zmíním, že se nám rozběhla poslední fáze suché přípravy, a to ta letní. Od začátku srpna se scházíme třikrát týdně na zimáku a účast, vzhledem k probíhajícím prázdninám a dovoleným, není zatím zcela ideální. Přesto, ty co chodí, zde musím veřejně pochválit, protože jejich přístup je naprosto špičkový. Je příjemným zjištěním, že jsou v našem týmu hráči, jimž je tato skvělá hra nejen blízká, ale jsou jí ochotní i něco obětovat. Jinak těm, kteří měli tu slušnost a z nejrůznějších důvodů se z tréninků omluvili, děkuji, a ty o kterých zatím nic nevím, bych rád požádal, aby tak napříště učinili. Rozhodně nemám v úmyslu někoho tady moralizovat, ale je pro mě a pro přípravu tréninku příjemnější a jednoduší, když vím, kolik nás přibližně bude.
   V neděli 26.8.2012 odjíždíme na soustředění do RS Úsvit u Telče. Všechny důležité informace najdete na tomto odkaze www.sksrsni.cz/dokumenty/soustredeni_2012.pdf , takže jen připomenu to nejdůležitější: sraz v 8.30 na zimáku, při odjezdu odevzdat průkaz pojištěnce nebo jeho fotokopii, potvrzení o bezinfekčnosti (potvrzují rodiče) a nově také potvrzení od lékaře o zdravotní způsobilosti (jeho platnost může být až 1 rok stará, takže lze využít potvrzení i z jiné akce), sebou klasické vybavení, což znamená: sportovní oblečení a obuv pro dané období na hřiště i do tělocvičny, hygienické potřeby, hokejku, rukavice, lahev na pití, dobrou náladu a chuť něco dokázat. A jako každý rok předesílám, že chci a budu požadovat, abyste podávali co nejlepší výkony, odpovídající vašim možnostem. Pro mě osobně pak bude vítězem každý, kdo bude tyto hranice překonávat a neustále se snažit posouvat, protože jenom tak se můžete stát lepšími hráči i lidmi. Jinak aktuální seznam nominovaných na letošní soustředění obsahuje těchto 14 šťastných: Borovský David, Brabec Pavel, Červinka Jan, Hribik Vojta, Chalupa Jan, Jelínek David, Jelínek Mates, Jiráň Dominik, Konečný Miloš, Koubský Jakub, Prášek Jan, Procházka Matěj, Schmidt Matěj, Šváb Michal. A abych nezapomněl, naše chatičky budou nejpravděpodobněji po čtyřech, takže již nyní můžete uvažovat o jejich složení, i když mě už je nyní naprosto jasné, která bude ta TOP.
   Jak už bylo v úvodu zmíněno, hned po návratu se už dočkáte a konečně zapřete ostří svých bruslí do ledové plochy. Podle momentálního rozpisu bychom měli mít tréninky v pondělí 18.15 – 19.15, středa 19.15 – 20.15, čtvrtek 18.00 – 19.00. Prosím, berte tuto informaci zatím pouze jako neoficielní, protože změny nejsou opravdu vyloučeny. Jinak Zdeněk pro vás na první tři víkendy domlouvá přáteláky a soutěž začínáme na státní svátek 28.9.2012. Na úvod máme těžký los, když se v pátek střetneme s týmem Benešova a hned následující den zajíždíme do Vlašimi. Nebude to lehký start, ale lehkým soupeřem nebude letos asi nikdo.
   Další důležitá informace se týká placení členských příspěvků. Vedení SK Sršni KH schválilo na svém jednání povinnost uhradit příspěvky pro letošní sezónu všem svým členům ve výši 2.800,- Kč, a to jednorázově, nebo je možné využít možnost rozdělení na dvě částky po 1.400,- Kč, se splacením první do termínu 15.10.2012 a druhé do 15.12.2012. Jinak v platnosti zůstávají doplňující ustanovení, že sourozenci platí pouze jeden příspěvek a hráči, kteří nebudou mít ve výše zmíněných termínech uhrazenu požadovanou částku, nebudou moci nastupovat k mistrovským zápasům. Způsob placení zůstává stejný, tedy převodem na účet SK Sršni 2561577319/0800, kdy je nutné v poznámce platebního příkazu uvést jméno hráče a kategorii. Dále pak můžete v hotovosti přímo sekretáři oddílu p.Tvrdíkovi, případně prostřednictví vedoucího mužstva p.Jelínka.
   No a na závěr trochu toho bulvárku. Mates se nám konečně přestěhoval, a tak využívá možnost a neustále se vymlouvá, že ho od nošení těžkých věcí (my co nosíme těžké věci pokaždé, když jdeme na záchod, jsme na to zvyklí) trošku bolí ruce. To mu ovšem nebrání v budování svého byznys plánu, který využívá strategické polohy jejich nové haciendy a blízkost České. Takže od nynějška, každý kamarád, který po návštěvě tohoto zařízení nebude moci nalézt cestu k domovu, nebo se mu bude zdát nepřekonatelnou, může využít za mírný bakšiš k přespání jejich sklep, který Mates pro tyto účely upraví. Zkrátka ty nejlepší nápady přicházejí na základě vlastnoručně prožitých zkušeností.
   Pavel na jednom z minulých tréninků vyhrál přesvědčivě střeleckou soutěž a každý svůj vstřelený gól Davidovi okořenil i několika peprnými poznámkami. Nezáviděl jsem mu, protože když puk po jeho střele překonával rychlost zvuku, ozvala se vždy hrozná rána, až David začal přemýšlet o něčem do uší. Pavel to ale chápal: „Já bych si proti sobě taky nikdy do brány nestoupl“.
   Jinak mé problémy s nohama sílí jako potok po bouřce, takže momentálně: zadní stehenní sval – v p.deli, achilovky – v p.deli. Jediné, co není v p.deli, je moje odhodlání, ale jak zvládne pohyb v bruslích je pro mě velkou neznámou. Mazáci už to prokoukli a při hře na dvě chodí zásadně mojí stranou. Ani se jim nedivím – klasický průchoďák. Přiznám se, že mě to dorazilo a hledám si nový sport odpovídající mému věku a zdravotnímu stavu. Napadl mě petanque.  Hrají to i mrzáci jako já a moc se u toho nemusí pohybovat.
   Takže pro dnešek už: „Hrnečku dost“ a zase někdy se Sírou v kuchyňce a napočtenou.
 
 
 

VŠECHNO JE POŘÁD STEJNÉ

aneb Jen kulisy a herci jsou jiní
 
   Brzy opustím svět malin nezralých a překonám hranici dospělosti se spoustou rozporuplných zážitků a zkušeností, ale s vědomím toho, jaký já rozhodně nechci být. Ovšem překvapuje mě, kolik mých skoro vrstevníků po prvních vlastních zkušenostech se světem dospělých se přiklonilo na druhou stranu, vychladlo a rezignovaně prohlásilo, že si mysleli, že budou jiní. Proto jsem vzal papír a sepsal takový neuspořádaný seznam všeho, co se mi nelíbí na dospělých….
   Ztratili své ideály a tvrdí, že je taky ztratíme / jsou zapadlí ve svých stereotypech / vyvolávají v nás pocity viny / převažuje u nich negativita nad pozitivitou / neodbytně říkají CO a JAK dělat / neprozkoumávají svět kolem sebe / mluví a rozhodují o nás bez nás / příliš se pletou do našeho života a i naše osobní věci dělají podle sebe / nemají žádný vyšší cíl / nevidí věci, které jsou pro nás krásné / nevyhledávají informace / nejsou tvořiví / necítí potřebu se omluvit / nejsou ochotní sestoupit ze svých výšin do dětství a raději nás tahají do dospělosti / jsou hluší a slepí k tomu, co děláme / nejsou schopní, nebo ochotní o problémech komunikovat / nedokážou pochopit naši lásku / slepou snahou o naše štěstí, bez ohledu na to, jestli to chceme nebo ne, nás přivádějí do neštěstí / ztrácejí spoustu času výplňovými činnostmi (TV, bezcenné a nic neřešící diskuse po hospodách) / nehýbají se z místa, neobjevují nové věci / nedokážou vytvořit pocit důvěry / místo argumentů používají nařízení / nejsou si skutečnými přáteli / neznají a odmítají naše práva / snaží se nás předělat na sebe / vychovávají příkazem a ne příkladem / urážejí věci pro nás důležité / jsou lhostejní ke svému okolí / nerespektují naše soukromí / nechápou naše hodnoty.
 
   Tento text jsem objevil při nedávném malování bytu v jednom ze svých pravěkých poznámkových sešitů. Okamžitě jsem si vzpomněl na rozhovor s hercem Ondřejem Vetchým, který popisoval své znechucení ze současného společenského a politického života. Pochvaloval si ovšem mladé, chytré a nezkažené lidi, které potkává při svých debatách na školách. Přes všechnu naději a optimismus, který mu tato činnost dává, zakončil své povídání větou. „Bohužel z nich ale nakonec vyrostou stejná hovada, jako jsme my“! Snad ne, nebo snad ne ze všech. Přeji hodně štěstí a síly všem, kteří chtějí takoví nebýt.
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
David Jelínek
1.Udělala Marie Terezie dobře, když zavedla povinnou školní docházku?
-toto není dobrá otázka o prázdninách
-ano, protože škola je pro mě vším
-ne, škola není můj kamarád
-kdo to je ta Marie Terezie?
-co je to ta povinná školní docházka?
Já bych dal určitě tu druhou odpověď. To je pro mě jasná volba, protože pro mě je škola určitě vším. A nejlepší jsou přestávky, nebo cesta z ní.
2.Skončil jsi na základní škole. Kam se vydáváš po prázdninách?
Do Kolína na strojařskou průmyslovku. Od nás tam sice nikdo nechodí, ale kdysi mi to doporučil jeden kamarád, že je tam hodně spokojený. Tak jsme se tam jeli podívat a zalíbilo se. Takže se docela těším.
3.Jak trávíš léto a dny odpočinku?
Tak s klukama tady na zimáku, nebo se slečnou, to ovšem asi 500 metrů támhle od zimáku a pak doma u televize. Na dovolený jsem byl ve Francii kousek od Saint-Tropez. To se mi líbilo. Máma sice pořád někam cestovala, ale já byl furt u moře. A pak jsem byl na hokejovce v Berouně, a to bylo docela dobrý.
4.Sleduješ pravidelně náš web a případně, že ano, které příspěvky jsou pro tebe nejzajímavější?
Tak sleduju a nejzajímavější pro mě je ta vaše kuchyňka, nebo jak se to jmenuje a pak rozhovory s Dominikem.
5.Myslíš, že někdy v budoucnu budeš mít zájem o trénování?
To nevím, to je ještě daleko. Na to je tady zatím především Pavlík.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Dominik Jiráň
1.Co ti udělá v zápase větší radost?
-vstřelený gól
-povedená kombinace
-geniální nahrávka
-když někoho uděláš tak říkajíc na pětníku
-když tribuny skandují tvoje jméno
-když tě pochválí trenér
Tohle všechno dohromady zažívám běžně a jsem už na to zvyklej. Ale přivítal bych pochvalu od mého taťky, protože to jediný mi chybí.
2.Který z výkonnostních testů máš nejoblíbenější, existuje-li vůbec takový a samozřejmě i opačně?
Tak já jsem samozřejmě ve všem nejlepší, takže je to jedno. Ale nejvíc oblíbenou mám rychlost a neoblíbenou mám obratnost.
3.Proč je podle tebe klasické běhání tak nepopulární součást přípravy?
Já nevím, mně se to zdá docela populární a osobně mi to žádné problémy nedělá.
Akorát někdy nedoběhneš.
No tak stane se. Ale to spíš ti mladí kluci zatím nemají vytrvalost, protože nemají ještě ty zkušenosti
To jsem rád, že to slyším před soustředěním.
4.Jaké máš cíle pro nadcházející sezónu? Co od ní očekáváš?
Tak očekávám, že fanoušci budou trochu víc burcovat především ostatní hráče než mě, protože už je to trochu otravné být pořád nejlepší. Takže doufám, že mě konečně někdo taky v něčem dožene. Už je mi na těch předních příčkách smutno a nechce se mi pořád ten peleton táhnout sám.
5.Kolik času věnuješ svému zevnějšku a image?
Tak image mám nejlepší ze všech, to ví každej a facebook to jen potvrzuje, protože mi dal 100%. Jinak já pro to dělat nic nemusím, protože příroda se hold u mě trošku překonala.

 

 
 

6.8.2012 ZAKLEPE NOVÁ SEZÓNA NA SRŠNÍ ÚL

   6.8.2012 v 17.30 hod. se v Kutné Hoře na zimním stadionu, Pobřežní č.p.194, ozve klepání na dveře hokejové šatny dorostu SK Sršni: „Dobrý den, jsem hokejová sezóna 2012/13, mohu dál?“
   Ano přátelé, kamarádi. Prázdniny se přelamují do své druhé poloviny, což znamená, že s nástupem měsíce srpna se opět roztáčí kola tréninkového programu. Je tedy nejvyšší čas vyhnat z hokejových tašek moly a vytáhnout hokejky ze záhonku s rajčaty, protože počínaje pondělkem 6.8., se začneme opět třikrát týdně setkávat v prostorách zimního stadionu, abychom 26.8. mohli v plné síle vyrazit na soustředění do RS Úsvit u Telče. Po návratu (předpokládám pondělí 3.9.) dojde k lehkému seznámení s ledem a pak už to začne naplno.....
   Soutěž by měla začít 28.9.2012, ale tři předcházející víkendy již sehrajeme tradiční přípravná utkání. Jinak zatím podle neoficielních informací účastníky soutěže budou tato mužstva: HC Rakovník, HK Kralupy, SK Černošice, SK Sršni Kutná Hora, HC Podblanicko Benešov, Spartak Vlašim, Slavoj Velké Popovice, Slavoj Zbraslav.
   Takže hokeji třikrát zdar a naviděnou.
 
P.S. „Vůle vítězit je důležitá, vůle připravovat se je nenahraditelná!“ Joe Paterno
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
Jakub Koubský
1.Jak zatím probíhají tvé prázdniny?
Dobře. Momentálně jsem doma, ale před tím jsem byl na táboře. Tam se mi líbilo, počasí bylo tak jak má. Chvíli svítilo sluníčko a pak hrozej liják.
2.Jak by si popsal, či charakterizoval svoji povahu?
Nevím, to je těžký. Určitě nejsem samotář, ale kolektiv mám radši menší než velkej.
3.Radíš se s někým o svých problémech a případně s kým?
Problémy se snažím řešit spíš sám.
4.Jsi rád, že opět po dvou letech měníme místo soustředění a poznáš tak nové prostředí, nebo by si raději jel znovu do Zbraslavic?
Já jsem rád, že jedem někam jinam, protože ve Zbraslavicích se to už okoukalo, takže určitě příjemná změna.
5.Těšíš už se na led?
Jo, celkem jo.
 
 
 

ADRENALINOVÉ LÉTO

Trocha toho rozptýlení v okurkové sezóně a pro někoho možná i inspirace.
 
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Zdeněk Jelínek
   Tento týden nadchází v kalendáři u Jelínků na nejvýznamnější moment. Den s velkým D, který musí mít každý výrazně zakroužkovaný ve svém notýsku, diáři či telefonu a podřídit mu veškeré své soukromé aktivity. Přestože tomu chce málokdo uvěřit, přesně před dvaceti lety bylo Zdeňkovi dvacet a jelikož i on se narodil (někteří si totiž neustále myslí, že jim byl seslán), znamená to, že má narozeniny!
   Co tedy popřát tomuto nezdolnému, pracovitému (raději shoří, než vyhasne) a nyní i jubileem pokulacenému mohykánovi? Vždyť už stejně všechno má. Ve zdraví dosáhl čtyřiceti životních bodů, které ozdobil krásným dětským hattrickem, a to vše pouze pod jedním koučem a v jediném a vynikajícím týmu, který letos stěhuje do nové arény.
   Takže Zdeňku VŠECHNO NEJ!!!
P.S. To už je tak dávno, kdy jsem byl taky tak mladej...
 
1.Jak se momentálně cítíš?
Běžně říkám, že výborně. Platí to i teď, ovšem k tomu náleží i trochu únavy. Přesto bych neměnil a je mi dobře.
2.Kdyby si měl možnost zvolit si jakýkoliv věk, jaký by to byl a proč?
Třeba 40. Myslím, že na to už mám věk. 
3.Prozraď na sebe něco překvapivého, čím nás všechny trochu šokuješ.
Každý den se koupu. Všechno ostatní už nejspíš víte.
4.Co je podle tebe základem úspěchu v hokeji?
Nejenom pro hokej platí „když to chceš, tak to dokážeš“. K hokeji navíc patří nutnost ctít kolektiv, tedy spoluhráče a lidi kolem týmu. A nepochybně hokejové dovednosti a velmi dobrá fyzička. Moje schopnosti končí u prvního hesla a snad ještě dosáhnou k druhému. Další šly mimo mě. Proto mě těší, že dokážeš z našich dětí dostat to, co v nás už zůstane navždycky schováno.
5.Co by si prostřednictvím našeho webu vzkázal hráčům dorostu a jejich trenérovi před začátkem nové sezóny?
Aby starý kusy v týmu vzali svoji roli tahounů naplno do svých rukou a ze 100% jen hokejově. Žádný mazácký výstřelky ještě žádný zápas nevyhrály. Tobě a sobě pak přeju, aby těm mazákům vydržela ta chuť a odhodlání trénovat, která je přepadla po skončení jarní přípravy a téměř denně se chodí potit. A taky Ti přeju, aby tuhle jejich dlouholetou chuť do hokeje přenesli i na ostatní členy týmu a sezónu jsme si všichni užili, jako tu předešlou. A rodičům přeju, aby měli i nadále chuť podporovat ty svoje = naše dorostence.
Čau všem a přeju Vám příjemný léto.
 
 
 

NOVINKY Z TRENÉROVI KUCHYŇKY  - 05

   Zdravím všechny příznivce sportu a hokeje zvlášť u dalšího vaření. Dnes se s vámi nechci ovšem podělit o nějakou pikantnost z kabiny Sršňů, či o dojmy z prázdnin (přitom to byl tak pestrý začátek a jednou vám možná povyprávím, jak Síra skákal „Bungee jumping“), ale o zážitek z dnešní návštěvy zimáku.
   Po návratu z dovolené jsem potřeboval něco v kabině, ale místo ztichlého a opuštěného zimáku mě přivítal známý dunivý zvuk mantinelů a křik. Nahlédnu na plochu a tam několik současných a bývalých dorostenců v plném tréninku. Vím, že mi David několikrát volal, jestli si můžou dojít sami zatrénovat, ale předpokládal jsem střelbu na branku a s tím spojené legrácky. To co jsem dnes ovšem viděl, byl regulérní trénink – běhání, schody atd… Určitě se každý správný hokejista těší, až si bude moct obléknout svoji výstroj a vyjet znovu na led, ale pravdou je, že výsledky týmu dělají hráči hrající srdcem a ne z povinnosti. No a pak jim není cizí si jít zatrénovat i ve svém volném čase, přestože koupák je plný lidí, protože oni sport prostě snídají, obědvají i večeří.
   Sami si určujeme hranice svých možností, lépe řečeno, neměli bychom si žádné hranice dávat a snažit se být celý život lepší a lepší. Dřímou v nás netušené síly a energie a celý život je třeba se snažit je objevovat a rozvíjet. Tím jsme odpovědní jen a jen sami sobě a poté se nám dobré může dobrým oplácet. Nechme stranou všechny zázračné taktiky a metody. Vezměme ke spolupráci selský rozum, který nikdy nezklame. Když budeme na prvním, druhém a třetím místě, především tvrdě pracovat na ledě i mimo něj, v tréninku i ve svém volném čase – můžou se dostavit i výsledky.
   V hráčích vytváříme osobnost tím, že nevyžadujeme, aby jen slepě poslouchali, ale aby se sami ptali, a když nesouhlasí, aby o tom chtěli diskutovat - samozřejmě na určité úrovni a v určitých mezích, a proto na závěr jedno doporučení. Pokud máte někdo další chuť si během července dojít s Davidem, Pavlem, Dominikem, Matesem, Alešem a Petrem taky zatrénovat, spojte se s nimi a oni vás rádi vezmou sebou a pokud na ně nemáte kontakt, stačí zavolat mě a já to rád zprostředkuji.
   Těším se na Vás u dalších novinek, ale především na nějaké společné akci, či tréninku. Všechny pozdravuje samozvolený trenér Síra.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Jan Chalupa
1.Znal jsi před svým příchodem do dorostu, některé své nové spoluhráče blíž?
Ano. Asi nejvíc Davida Jelínka z gólmanských tréninků a ještě Davida Jestříbka.
2.Budeš hodně nervózní až se poprvé postavíš do branky dorostu i v zápase?
Hmmm, trochu jo.
3.Máš nějakou zvláštnost na své výstroji a potrpíš si na nějakou hokejovou značku?
Zvláštnost žádnou nemám, ale mám rád značku Vaughn.
4.Sleduješ někdy hokej v televizi a máš nějaký vzor?
Ano sleduji a za vzor jsem měl Dominika Haška.
5.Začínají prázdniny. Jaké budou ty tvoje a jaké máš plány?
Tak nejdřív pojedu s tátou do Chorvatska, pak s kámošem a nakonec pojedu na soustředění.
 
 
 

NEJEN HOKEJEM JE SRŠEŇ ZOCELOVÁN

   Během období letní přestávky a odpočinku vždy hrozí jeden velký fenomén, takzvaný syndrom „povaleč“. Tento syndrom se vyznačuje přejídáním dobrot, lelkováním, nicneděláním, válením na koupácích a posedáváním u počítačů. Ne tak pro Sršně, kteří se minulý víkend sešli v Malešově na „Míčovém sedmiboji“. No a na mě je jen suše oznámit, pokud to tedy ještě vůbec někoho zajímá, jakže to vlastně tentokrát dopadlo.
   Počasí nám ukazovalo pouze svoji top tvář, neboť po celý den bylo nádherné azuro, s teplotami pohybujícími se vysoko nad dvaceti stupni Celsia a sedmihodinový maratón byl plný zvratů (ne zvratků), protože průběžné pořadí se neustále měnilo podle vývoje v jednotlivých disciplínách. Každý k akci samozřejmě přistoupil poněkud jinak…..někdo se soustředil na co nejlepší sportovní výkony, někdo na to, aby si to užil, někdo pravidelně doplňoval energii z iontových nápojů a jiný se ve chvílích volna stačil i slunit. Když pominu své tristní výkony a schopnosti, tak jsem s vámi prožil příjemné nedělní odpoledne, po kterém jsem se vrátil domu totálně rozbitý, pohybujíc se v malých přískocích, a to ani nemluvím o tupé bolesti v oblasti prakticky celého těla.
   Abych se ale zbavil nálepky bulvárního pisálka a naplnil povinnost solidního zpravodaje, zanechám líčení osobních mikrotraumat a předkládám konečné výsledky:
 
9.místo (9 bodů)
Tomáš Brich + Natálka Brichová
Co by nejmladší účastníci vyhráli aspoň soutěž v rozmotávání hadic na kropení, lezení po zábradlí a vytočení správce objektu.
 
8.místo (11 bodů)
Jan Červinka + Michal Šváb
Benjamínci našeho klání i dorostu spojili síly a své soupeře pěkně potrápili. Vím, co píšu, hrál jsem proti nim tenis a byli fakt dost dobří.
Jakub Červinka + Červinková
Nejpočetněji zastoupená rodina v míčovém klání zcela naplnila ideu, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se a užít si to.
Pepa Macháček + Martin Janata
Velcí mágové digitálního světa, IT technologií a virtuálních sítí zaplatili nováčkovskou daň a do příštího ročníku mají 365 dnů na větší skamarádění se s kulatým nesmyslem.
 
7.místo (12 bodů)
Petr Švejda + Dana Švejdová
Předvedli ideální rodinou pohodu a souhru, kterou lze jen závidět. Ovšem je taky spekulativní možnost, že to vše byla jen taktika, aby nebyli náhodou vláčeni v mých bulvárních příspěvcích.
 
6.místo (13 bodů)
Olda Fišar + Tomáš Fišar
Dvorní fotograf celé akce (děkuji) vyměnil Kamilu za Tomáše, aby předvedl, že všechny jeho děti jsou mimořádně sportovně šikovné a nadané. Výsledkově pak vystoupal letos o stupínek výš a bude-li pokračovat dál tímto tempem, tak za pět let bude slavit titul.
 
5.místo (14 bodů)
Pavel Sirotek + Adam Sirotek – Adam proti loňsku výrazné zlepšení a já – klasika. Můžu jen něco mumlat o špatném načasování formy a křivce svojí výkonnosti.
Tomáš Brich + Monika Brichová
Obhájili hezké páté místo z minulého ročníku a ve volejbale dokráčeli zaslouženě až do finále. Zde však jejich famózní výkon vyvrcholil lehkou slovní přestřelkou o vláčném nasazení na síti, kterou Tomáš takticky bojkotoval.
 
4.místo (15 bodů)
David Jelínek + Láďa Šváb
Bojovnost, nasazení a odhodlání hraničící až se sebeobětováním to byly atributy, kterými válcovali své soupeře. Jejich neskutečná stíhací jízda ve volejbale a pak nejtěsnější možná prohra mě přivedla k myšlence založit nadaci „David a Láďa v tísni“, kde je můžete podpořit odesláním symbolické SMS zprávy.
 
3.místo (19 bodů)
Jenda Tvrdík + Dominik Jiráň
Na tento pár se upínala velká pozornost, protože vzhledem ke svým individuálním schopnostem, skromnosti a pokoře jim vlastní, se pasovali předem na jasné vítěze. Leč člověk soudí, život mění. Přesto proti loňskému umístění – výrazné zlepšení.
 
2.místo (20 bodů)
Honza Kadlec + Petra Kadlecová
Kvalitní výkony, velká snaha, zdravá motivace, vzájemná podpora, která však občas skončila lehkým peskováním. Jinak Honza získal cenu „Au pair turnaje“, protože se věnoval všem našim dětem a posloužil jim jako boxovací pytel, trampolína, či antistresátor.

1.místo (24 bodů)
Pavel Švejda + Mates Jelínek
Pohoda, klídek, leháro. Nevím, jak jinak popsat styl, kterým obhájili loňský titul „Míčových mistrů“ a prokázali tak, že se nejednalo o nějakou náhodu. Zápasy si užívali bez jakýchkoliv negativních emocí a některé své soupeře přímo deptali hrou na chytro.
Michal Procházka + Jiří Tvrdík
Letos chtěli móóóc vyhrát, a tak se nechali inspirovat u kouče české fotbalové reprezentace pana Bílka. Jirka okopíroval jeho vousatou vizáž, Michal sestřih a společně pak mnohá překvapení v taktice. Na rozdíl od něho se však do finále dostali a uspěli.
 
   Na závěr chci ještě jednou poděkovat všem, kteří se zúčastnili tohoto letního sportovního zpestření a přispěli i svým dílem k dobré náladě. Zároveň připojuji přání klidné a pohodové dovolené a prázdnin. Naakumulujte co nejvíce nejen slunečné, ale především pozitivní energie a mějte se fajn!!!
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
   
Dominik Jiráň
1.Jsi všeobecně znám svým naprosto skromným projevem, a proto bych se tě rád zeptal, za jak kvalitního hokejistu se ty sám považuješ?
- za nejlepšího mezi všemi Jiráni (klasifikováno jako nejhorší odpověď ankety)
- za nejlepšího hráče dorostu
- za mnohem lepšího než všichni Sršni dohromady
- za rozhodně lepšího, jak nejlepší český hokejista
- za ještě výrazně lepšího
Tak určitě - ta poslední možnost, protože já neznám nikoho lepšího než jsem já. Ale ať to ti ostatní zkouší dál a třeba jednou budou taky tak dobrý. Přál bych jim to, ale dokud budu mezi živými, tak nemají šanci. (smích)
2.Měl jsi před nějakým zápasem či soupeřem vůbec trému, strach, nebo takovou tu nepříjemnou svazující nervozitu?
Tak určitě - před všemi zápasy play-off, ale to je asi všechno.
3.Prozradíš nám svůj oblíbený hokejový tým a případně i hráčský vzor?
Tak určitě – v NHL je to Boston Bruins a hokejový vzor je David Krejčí. Mně se strašně líbí, jak on maká, ale na mě stejně nemá.(smích a jeho intenzita se úměrně zvětšuje s rostoucím počtem posluchačů)
4.Trochu jsi sestoupil z nejvyšších příček tabulek střelců branek, kde jsi se v žákovských kategoriích pravidelně objevoval. Co si myslíš, že je toho příčinou?
Tak určitě - protože ostatní hráči mi naplňují peněženku úplatky, abych nedával góly pořád jenom já, takže jim musím taky občas nahrát. To je jediný důvod.(smích a zábava jak na Silvestra)
5.Je nějaký sport, který jsi ještě nevyzkoušel a přesto by tě lákal?
(Dominik poprvé vteřinku zaváhá, a tak za něj pohotově odpovídá Láďa: „Sex“ a následují další salvy smíchu) Tak určitě - ale asi ne a stejně bych v tom byl zase nejlepší.
 
Láďa Šváb
1.Abych tě neošidil, tak i pro tebe na úvod jedna anketní otázka. Určitě jsi jeden z hráčů aspirujících na pozici lídra týmu. Jak si chceš své postavení vydobít?
- příkladem a dřít jako mezek
- razancí svého proslovu a získat nálepku postrach kabiny
- šířením pohodové atmosféry a mít kouzlo lenochoda
- neustálou kritikou všech chyb a stát se kibicem střídačky
Tak asi tou razancí svého proslovu, protože když se kouknete na ostatní kluky, tak kdo z nich to tam může aspoň trochu ořvat. Oni jsou spíš jenom na ty legrácky.
2.Jak vnímáš fakt, že budeš letos poprvé v jednom týmu se svým bráchou a jak se na to těšíš?
Tak já jsem se na to těšil celou dobu, protože to bude poprvé a pak až zase v juniorce, nebo možná v chlapech. No a taky si myslím, že je dobrej.
3.Podle tebe, v čem ti je Michal podobný a v čem se lišíte?
(někdo z těch „jenom na legrácky“ rychle odpovídá: „Je to taky Šváb“) Tak já myslím, že se lišíme úplně ve všem a především způsob hry má úplně jiný. Možná sílu má jako já a asi i rychlost a vytrvalost. Mimo hokej jsme ovšem každý úplně jiný.
4.Jsi sám se sebou spokojený?
Hm, ani ne. Chybí mi fyzička (nechápu, proč jsem tuto otázku nepoložil Dominikovi).
5.Který z loňských spoluhráčů ti bude asi nejvíc scházet?
Aleš Sádlo
 
Pavel Švejda
1.Tak Pavle i pro tebe jedna anketní. Oproti loňskému roku došlo odchodem silného roč.95 do juniorky k citelnému oslabení týmu. Jak je podle tebe možné dosáhnout i letos co nejlepších výsledků?
- větším nasazení v tréninku
- větší chutí hrát
- posílením kádru
- výměnou trenéra
- nevidím východisko
Tak jestli mohou být dvě odpovědi, tak určitě ta první a druhá možnost, protože to nasazení je určitě důležitý a bez tréninku to nejde. Já myslím, že dobrá odpověď kouči, ne?
2.Kdybys měl tu možnost, co bys změnil na fungování našeho týmu?
No tak komunikaci určitě ne, to si myslím, že jsme jako jeden celek a hraje všichni za tým. Já bych nic neměnil. Myslím, že je všechno dobrý, vedoucí a trenér ten především (chválím Krhounku, chválím).
3.Pamatuješ si ještě na své hokejové začátky? Co, anebo kdo, tě přivedl k hokeji?
No tak trošičku si pamatuji. Začalo to, jak jste chodil na nábory po školách s malými hokejisty a všechno nám ukazoval. Přemýšlel jsem o tom cestou domu, ale táta řekl, že nemůžu hrát hokej. A tak jsem brečel pod stolem, až mamka řekla, že to tedy zkusíme, a tak jsme poprvé přišli.
4.V podstatě kolegiálně se tě musím zeptat na tvé dojmy, zkušenosti a zážitky s trenérským asistováním u přípravky.
Zkušenosti zatím nic moc, ale jelikož mám rád děti a hokej tak mě to baví a myslím, že mi to i prospěje, protože když tam nemusím chvilku pomáhat, tak si i zastřílím na branku. No a s Pepou jsme kamarádi.
5.Datum tvého svátku koliduje s koncem školního roku a předáváním vysvědčení. Z vlastní zkušenosti vím, že to není vždy ideální kombinace, jak to vidíš ty?
Tak tenhle rok určitě na nic, ale když jsem byl ještě na základce, tak to nebylo vůbec špatný.
 
Pavel Brabec
1.Osobně tě zatím vnímám jako nejpříjemnější překvapení z letošních nováčků. V čem, nebo jaký, je největší rozdíl mezi tvými představami o dorostu a poznanou realitou?
Zatím žádný. Já jsem věděl, že to bude takový. To se dalo očekávat, protože čím jsem starší, tím je to náročnější a dorost je zase o level výš.
2.Končí jarní příprava a zanedlouho začnou tréninky na ledě. Máš z nich nějaké obavy?
Ne. Právě, že se na ně těším.
3.Máš oblíbené číslo dresu a případně nějaký předzápasový rituál?
Oblíbené číslo mám 22, ale rituál žádný nemám.
4.Který ze soupeřů je tvůj oblíbený a opačně?
Oblíbený je asi Kolín, protože to je vždycky takový derby a neoblíbená je Vlašim, protože tam jsme vždycky hodně dostávali.
5.Je ve Vaší rodině nějaký další hokejista?
Ne, jsem jediný.
 
Jakub Koubský
1.Co tě na hokeji nejvíc baví a co se ti nejvíc líbí?
Tak asi, že je hokej rychlý sport a taky ta týmová spolupráce.
2.Předpokládám, že chceš na ledě strávit víc času než vloni, ale co si myslíš, že proto budeš muset udělat a v čem se především zlepšit?
Určitě bych měl zamakat na fyzičce a trochu zlepšit i střelbu.
3.Máš mladšího bráchu, který hraje taky hokej. Soupeříte spolu navzájem?
Ne a hlavně on ten hokej hraje déle než já.
4.Je ti 15 let, což je krásný a v lecčems přelomový věk. Jak to prožíváš a vnímáš?
Ani nijak.
A co občanka?
O tu si zažádám až potom.
A trestní odpovědnost?
To je špatný.
5.Kdyby si měl možnost splnění tři přání, které by to byli?
To je těžký, to si musím rozmyslet. Tak asi abych byl do budoucna finančně zajištěný. Jako další, abych měl stále dobrý kámoše a potom, abych měl štěstí, takový to normální.
 
 
 

NOVINKY Z TRENÉROVI KUCHYŇKY - 04

   Hokejoví kamarádi a přátelé. Je tu opět další článek nové rubriky, v pořadí už čtvrtý a jsou v něm, opět úplně čerstvé novinky a několik velmi zajímavých až pikantních historek, které se týkají hokejového týmu „Dorost SK Sršni Kutná Hora“. Takže se pěkně usaďte, protože určitě stojí za to si je přečíst.
   Dnes na úvod prozradím malé tajemství a nenápadně zmíním, že náš vedoucí Zdeněk v nedávné době učinil zásadní rozhodnutí a pořídil si nový domov, který momentálně přestavuje v ideální rodinný přístav. Jedná se o informaci nemající ve své podstatě spojitost s naším dorostem, nebýt však toho, že Mates se rozhodl mezi svými spoluhráči hledat levnou pracovní sílu. Upozorňuji, že nejprve láká hokejové Ukrajince na babiččin guláš a poté práci nabízí lehce vtíravým sloganem „Jsou lidé, které si za peníze nekoupíte, a proto je tady můj bič!“ a zájemce pak přesvědčuje poněkud výhrůžnou písní „Černý muž pod bičem otrokáře žil.“! A Zdeněk? Ten prý údajně zašel dokonce tak daleko, že u jedné nejmenované cestovní kanceláře nabízí svoji nemovitost jako místo letní dovolené s imaginární cestou časem s romantickým označením „Za Mao Ce-tungem a možná i zpět“….. Inu proti gustu……
   Ale k hokeji. Tenhle týden tréninky fakt vyloženě lahůdka. Vedro jako v tropech, a přestože na zimáku bylo podstatně příjemněji, po vzoru trenéra Tichonova jsem patřičně naložil nohám a průduškám svých svěřenců, až se někteří zpotili i na místech, kde se běžně nepotí. Po skoro hodině běhání a skákání schodů předváděli někteří natolik úžasné taneční kreace, že náhodní pozorovatelé se mohli začít domnívat, že Lunetic se opět vrací na scénu. Naproti tomu já nahodil barvu mexického uprchlíka a ležérně opřen o zábradlí působil dojmem bohatého seniora s chatičkou v okolí Floridy.
   V úterý jsme se uchýlili do posilovny, kde jsme v rámci kruhového tréninku absolvovali i silově vytrvalostní Jacíkův test a mnozí tak konečně pochopili význam slova „Očistec“. Jen přemýšlím, kolikrát jsem měl pocit, že během něj umřete a již nevstanete. Přesto jste nakonec vstali pokaždé a i přes nekoordinované pohyby, připomínající někdy poslední stádium padoucnice, podali všichni obdivuhodný výkon. Naprosté absolutorium si ovšem se vší vážností zaslouží Michal Šváb.
   Největším hitem letošní jarní přípravy se stal hokejbal, který hrajeme jako souboj mladý proti starým a nutno dodat, že mladý již 3x vyhráli. Tento mač je pomyslnou třešničkou na dortu, kterou končí každý trénink a na kterou se všichni těší. Né však já. Moje nohy totiž poslední dobou vypovídají službu a každý sprint (ho, ho, ho, tedy pokus o něj) je pro ně splněním bobříka sebeobětování. Ke všemu při posledním zápase jsem při jednom obranném zákroku zakopl o vlastní hokejku a při pokusu o ustabilizování vlastního těla ucítil nové, doposud nepoznané, projevy bolesti. A najednou, jak v známé pohádce o Zlatovlásce, uslyšel mé nohy, povídat si s Jendovými: „To se vám to běhá, když nosíte mladého a lehkého, zatím co my taháme….. Cítil jsem se být v p.deli, nechápal, proč se i nadále koupu ve vlastním potu a bezostyšně záviděl lidem vedle na koupališti. Co dodat? Prohráli jsme 2:1 v prodloužení, a to i díky mé poměrně nešťastné teči. To už jsem se ovšem v p.deli neviděl, už jsem tam byl…. Při odchodu do kabiny jsem sice pošilhával po klíčcích od defibrilátoru, ale už jsem na ně nedosáhl, byly móóóc vysoko. Já se totiž plazil jako Meresjev......
   Když už jsem se zmínil o kabině, hlavní prim hraje většinou Dominik, který ji při příchodu zkušeným okem přehlédne, udělá si určitý obrázek o kvalitách a charakteru jednotlivých členů a hned je ho plná místnost. Při skromném monologu se pak tradičně dozvíme mnohá nej z jeho života. Nyní však musím udělat malou annonci na rozhor s ním, který bude zveřejněn příští týden k jeho šestnáctinám. Do nedávna jsem si totiž myslel, že jsme ukecanej, ale on je zcela mimo reál a žvaní a žvaní a všichni se smějí a smějí….
   Nesmím ještě opomenout zmínit dvě poslední žranice v kabině na počest oslav Vojty a Pepy a poděkovat jim za ně. Za sebe mohu zmínit, že se mi to debužírování líbí čím dál víc a jistě by stálo za úvahu, začlenit případně do „bufet kalendáře“ v budoucnu i oslavy úspěchů ve škole (vítězství ve sběru kaštanů), na poli rodinném (vítězství při volbě o hlavu rodiny) a v neposlední řadě i sportovním (veřejné zesměšnění trenéra).
   Ještě než se dnes rozloučím, připomínám nedělní společnou akci Malešov Open IV – Míčový sedmiboj a především zveřejňuji aktuální seznam hříšníků, kteří ještě nedodali fotku (3,5 x 4,5) a 50,- Kč na novou registraci. Ti, kteří tak neučiní do 28.6.2012 se vystavují nebezpečí, že se jejich registrace neudělá včas a nestihnou tak začátek soutěže!!!!!
!!! JESTŘÍBEK DAVID, MACHÁČEK MICHAL, PRÁŠEK JAN, PROCHÁZKA MATĚJ, TVRDÍK JAN !!!
   Touto poslední informací jsme již počtvrté dovařili a brzy u dalších novinek opět napočtenou…
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

    
Jan Tvrdík
1.Je opravdu těžké se nejstarších hráčů ptát neustále na něco nového, proto specielně u Vás, bude letos pro oživení, vždy první otázka anketní. Takže tebe se ptám. Jaká forma jarní přípravy ti nejvíce vyhovovala?
- v posilovně
- na ploše zimáku
- na běžeckém ovále
- u počítače
- s přítelkyní
- na oslavách kamarádů
(smích) Tak asi ta posilovna nebo plocha, i když ani ty další body se nesmí zanedbávat, protože jsou důležitý.
2.Máš sportovně úspěšného staršího bratra. Je příjemné, či právě naopak, to neustálé porovnávání s ním a očekávání podobných a možná i lepších výkonů i od tebe?
Tak já se s ním porovnávám rád, i když je o tři roky starší. Mě to samozřejmě nutí být co nejlepší, což si myslím, že mi prospívá a posouvá dál.
3.Co byl pro tebe v loňské sezóně nejsilnější zážitek?
Tak určitě play-off (kvalifikace o ligu staršího dorostu).
4.Tvoje přtelkyně patřila k jedněm z nejvěrnějších fanynek našeho týmu, přesto nevadilo jí někdy, že věnuješ hokeji tolik času a nechtěla občas, abys místo tréninku byl raději s ní?
Ne, nikdy.
5.Jsi v životě šťastný?
Určitě, tedy zatím.
 
Jan Prášek
1.Mít čtyři Honzy v týmu, to se mi ještě nepřihodilo. Jak jsi se svým jménem vlastně spokojený a jak se ti líbí?
Já jsem spokojený, protože Honza je super.
2.Letos už nejsi nejmladším hráčem týmu. Máš pocit, že ti tato skutečnost přidá trochu víc na jistotě, klidu a sebedůvěře?
No já si myslím, že mi to určitě přidá větší sebevědomí.
3.S kterým z našich nováčků máš asi nejbližší vztah a nejvíc si rozumíte?
Asi s Červajsem.
4.Co od letošní sezóny očekáváš a jak by měla vypadat, abys ty osobně byl na jejím konci spokojený?
Chtěl bych si dát nějaký góly a nějaký asistence.
5.Co považuješ za svoji nejsilnější stránku a opačně, kde máš největší rezervy?
Největší rezervy mám asi v tom sebevědomí a nejsilnější moje stránka bude, že jsem při hře rychlý.
 
Jan Červinka
1.Tvůj neustálý úsměv je naprosto mimořádný. Umíš se taky někdy naštvat a mračit?
Jo to taky umím, ale jak na koho. Na protihráče občas, ale na bráchu pořád! To je rvačka za rvačkou.
2.Jak zatím zvládáš dorostenecké tréninky a měl jsi někdy pocit, že už padneš a nedáš víc?
No někdy jo, ale zatím se to ještě dá, i když je to někdy pěkná makačka.
3.Který z mazáků ti připadá jako největší autorita a který jako největší pohodář?
Největší autorita asi Jenda a pohodář asi Dominik a Mates.
4.Jaká část tréninku, či forma je pro tebe nejnepříjemnější a naopak, která tě nejvíc baví?
Nejvíc mě baví posilovna a nejhorší je asi běhání.
5.Tak a teď něco jenom o tobě. Co tě baví, co se ti líbí, co ti chutná?
Baví mě hokej, líbí se mi moderní účesy, chutná mi pizza a špagety. Mimo hokej mě ještě baví chodit do posilovny, ale se školou je to u mě horší.
 
Jan Chalupa
1.Jaké jsou tvé první pocity a zážitky z dorostu?
Je to tady dobrý a baví mě to.
2.Přestože trénujeme na suchu, ty jsi si vzhledem k umělému povrchu již mohl vyzkoušet střelbu nejstarších dorostenců. Máš obavy z větší razance jejich projektilů, nebo spíš chuť se před nimi předvést?
Dává mi to spíš chuť se předvést a obavy nemám.
3.Pamatuji si, že jsi začínal jako hráč. Jaký impuls změnil tvé rozhodnutí a udělal z tebe gólmana?
Za prvé mě to nebavilo a taky jsem to neuměl.
4.Prozraď nám něco o sobě. Jaké další koníčky či zájmy vyplňují tvůj čas?
Volný čas trávím na počítači, nebo chodím s kámošema ven.
5.Říkal ti tvůj děda, že byl kdysi v práci můj šéf?
Nééé (smích).
 
 
 

MALEŠOV OPEN IV – MÍČOVÝ SEDMIBOJ

   Letošní jarní příprava se rychlostí bekhendového blafáku řítí do svého závěru, a tak nadchází čas, než se rozejdeme do prázdninových letovisek, setkat se, pokecat, popít a trochu i zasportovat. K tomu, stejně jako v předešlých letech, je stvořen sportovní areál v Malešově a jeho restaurace s venkovním grilem.
   Na programu bude klání v „Míčovém sedmiboji“, které proběhne podle pravidel a v disciplínách jako loňský rok. Takže soutěžit spolu budou vždy dvojice, buď předem domluvené, nebo vytvořené až na místě, a to bez ohledu na věk, pohlaví, náboženské a politické vyznání, či majetkové poloměry. Disciplíny – samozřejmě nohejbal, tenis, fotbal (pokutové kopy), házená (sedmimetrové hody), basketbal (trestné hody), volejbal a petangue.
   Termín je určen na neděli 24.6.2012 se srazem v 10.00 hod., kdy proběhne zápis soutěžících a rozlosování s uhrazením startovného 50,- Kč na jednu dvojici (pronájem sportovišť a ceny pro vítěze). No a potom již začnou kvalitní výkony a urputné boje o věcné ceny a titul „MÍČOVÝ KRÁL“, kterým se momentálně honosí Pavel Švejda a Mates Jelínek, ale především legrace a zábava. Proto neváhejte a hned si ve svých našlapaných diářích tento termín výrazně zakroužkujte.
   Podávat se bude grilované z prasátka, ale také kuřecí údy a klobásy. Zapíjet to budeme piviskem značky Dačický a tradičním sortimentem nealko nápojů.
   Nabízíme Vám možnost strávit neděli v příjemném prostředí s příjemnými lidmi a zároveň změřit své síly, proto odhoďte stud a přijďte si zasportovat a podpořit tak v této aktivitě i své děti.
   Těšíme se na hojnou účast a dobrou náladu.
 
 
 
  
Vojta Hríbik
1.Jako nováčka v dorostu se tě musím zeptat na tvé první pocity a dojmy z nového prostředí.
Je to docela dobrý a řekl bych, že jsem zapadl.
2.S kterým spoluhráčem si na ledě a v kabině asi nejvíc rozumíš?
Asi s Pavlem Brabcem a Michalem Švábem.
3.V kterých hokejových dovednostech máš podle tebe největší slabiny a které by si chtěl zlepšit?
Asi ruce, protože ty mám docela slabý.
4.Osobně tě vnímám jako naprosto pohodového až ostýchavého hráče. Přesto, už si se někdy na ledě popral?
Ne, ne, nepamatuji si.
5.Co ti udělalo v poslední době největší radost?
Nevím, nic mě nenapadá.
 
 
 

VÝMĚNA REGISTRAČNÍCH PRŮKAZŮ

   Protože dochází k výměně registračních průkazů ČSLH, která se týká i našich hráčů, přinesou níže jmenovaní do poloviny června fotku „pasovku“(3,5 x 4,5 cm) + 50,- Kč. Fotka nesmí být starší jednoho roku a na zadní stranu je nutné napsat rodné číslo bez mezer a bez lomítka. 
 
fotka                                                  50,- Kč
David Jelínek                                        David Jelínek
Jan Chalupa                                         Jan Chalupa
Pavel Švejda                                         Pavel Švejda
Láďa Šváb                                            Láďa Šváb
Miloš Konečný                                      Miloš Konečný
Pavel Brabec                                        Pavel Brabec
Jenda Tvrdík                                         Jenda Tvrdík
Dominik Jiráň                                       Mates Jelínek
David Jestříbek                                     Dominik Jiráň
Matěj Procházka                                  David Jestříbek
Kuba Koubský                                     Matěj Procházka
Honza Prášek                                      Vojta Hríbik
Michal Macháček                                 Kuba Koubský
Honza Červinka                                    Honza Prášek
Matěj Schmidt                                     Michal Macháček
                                                          Honza Červinka
                                                          Matěj Schmidt
 
 
 

NOVINKY Z TRENÉROVI KUCHYŇKY - 03

TÝM – krátké slovo s velkým obsahem
 
   Upřímně nečekal jsem, že tak brzy se vrátím do své kuchyňky, ale událo se pár věcí, které mě nenechávají chladným, a aspoň touto formou bych se k nim rád vyjádřil. Na začátku všeho byly diskuse, které proběhly kabinou kolem účasti některých kluků na letošním soustředění a na konci trenérská polemika na věčné téma - tým a hokejová individualita.

   Co se týká soustředění, upozorňuji dopředu, že nehodlám nikoho přemlouvat, či se snad doprošovat. Za prvé mě tento každoroční rituál tak trochu unavuje a za druhé mi přijde nedůstojný mého i vašeho věku. Jste již dostatečně staří a zkušení na vlastní názory a rozhodování, což respektuji. Sami si tedy musíte zvážit, co od letošní sezóny chcete a co jste proto ochotni udělat. A jestli je týdenní soustředění ve společnosti svých spoluhráčů a ve valné většině i letitých kamarádů pro někoho příliš velkou obětí z dvouměsíčních prázdnin, nezbývá mi než to vzít na vědomí, přestože si o tom myslím své.

   Já totiž považuji soustředění za důležitou součást přípravy na sezónu a nechci ztrácet čas argumentací, na základě mnohaletých zkušeností a načtených mouder, o smysluplnosti trénování v předsoutěžním období, protože to je, jako bych vysvětloval, proč 1+1=2. Chci se ale věnovat druhé, pro některé možná nedoceňované stránce této akce, a tou je fakt, že se jedná, ve fázi formování nového týmu, o skvělou příležitost na jeho stmelení.

   Budování týmu a chápání tohoto procesu v širších souvislostech je v hokeji, stejně jako v každém kolektivním sportu, důležitou součástí tréninkového procesu. Nemá smysl dalekosáhle zdůvodňovat proč. Protože hokej je prostě týmová hra. Vytvořit dobrý tým a k tomu ještě úspěšný, který zajistí svou pozitivní energií vztahovou vyrovnanost mezi členy, je skutečně nelehký úkol, protože takový se skládá z různých osobností a talentů.

   Mnoho lidí věří, že úspěšný tým stojí na svých osobnostech, což je dozajista pravda, ale výkon mužstva není pouhým aritmetickým součtem hokejových dovedností jednotlivců. Jestliže osobnosti týmu neprojeví respekt k ostatním hráčům a prosazují věci jen z hlediska vlastního prospěchu a ne z hlediska prospěchu celého týmu nejedná se v konečném účtování o ty nejúspěšnější týmy. A sportovní minulost nabízí nespočet reálných příkladů vítězství kolektivního výkonu týmu nad sobeckým individualismem. Z posledních let jsou asi nejvýraznějším příkladem výkony ruské sborné na MS. Vždy měla jeden z nejsilnějších týmů plný těch největších hvězd NHL, ale teprve letos trenér Biljaledinov z nich udělal mistry světa, když dokázal přinutit právě tyto hráče, aby své výjimečné schopnosti uplatnili ve prospěch týmu a ne jen na vlastní zviditelnění. A ještě jeden příklad, který vám bude možná bližší. První loňský zápas v Berouně, ve kterém jsme museli nastoupit bez našich dvou nejlepších hráčů (Jendy a Janka) proti domácím v nejsilnější sestavě. Hokejový odborník by jistě na straně berounských napočítal víc a kvalitnějších hokejových individualit, přesto prohráli 1:3, protože my jsme tehdy hráli jako skutečný tým.

   Každý z nás má nějaké vlastní zkušenosti s týmem, či kolektivem, ať již ze sportu, ze školy, nebo práce. Netvrdím, že tým a týmový duch je samospasitelný, protože bez poctivé práce, hokejové kvality a dovedností to prostě nejde. Jsou to spojité nádoby, jejichž součástí je i schopnost obětování, které má v kontextu týmu dva významy. Prvním je ochota udělat cokoliv a jít až na hranici svých fyzických a psychických možností i za prahem bolesti. Druhým schopnost vzdát se svého ega, svého JÁ ve prospěch MY a udělat v danou chvíli co je potřeba. Další nepostradatelnou součástí je vzájemná důvěra a respekt s uvědoměním si, že každý člověk nás může něčím obohatit a být prospěšný, pakliže je ochotný přijmout a plnit úlohu odpovídající jeho schopnostem a možnostem.

   Hlavní tíha tvorby týmu vždy leží na trenérovi, hráčích a užším kolektivu lidí, kteří se starají o jeho chod. Ti se spolu nejčastěji stýkají a jejich vztahy jsou pro tým určující. Skutečnou týmovou spolupráci ale nejde zavést nějakým příkazem či administrativní opatřením, ta se musí trpělivě vytvářet a utužovat.

   Sdílet vítězství je totiž ochotný každý. Když se daří, není problém se ztotožnit s „MY“: „Jsme nejlepší!“ „Hrajeme dobře!“ „Makáme“. Když pak přijdou ale horší časy, „MY“ se často přemění v „ONI“: „Nevracejí se.“ „Nebruslí.“ „Nenahrávají.“ „Nepomáhají.“. Je mnoho lidí schopných si stanovit velké cíle a mít velká přání, je ale málo těch, kteří jsou ochotni udělat úplně vše, co je potřeba pro jejich naplnění. Abychom mohli tvrdit o skupině hokejistů, že je to tým, nestačí s nimi jen trénovat a hrát, ale je potřeba se co nejvíc poznat, komunikovat a zažít společně vypjaté i veselé chvíle, které pak poskytují zpětnou vazbu.

   A z tohoto důvodu, budeme stejně jako vloni vybírat vaše zástupce, kterými jsou kapitán a jeho asistenti až na závěr soustředění. Budu se opakovat, ale nechci tento tým kastovat na ty co musí, můžou a nemusí a nedovedu si představit, že by ti co si z týmového programu vybrali jen to, co se jim hodí, dělali lídry těm, co absolvují poctivě téměř vše.     

   Tak a pro dnešek je dovařeno. Omlouvám se, pokud byly předešlé řádky příliš: dlouhé, nepřehledné, nesrozumitelné, polopatistické, nebo úplně zbytečné. Nic z toho nebylo mým záměrem. 

 

P.S. Mimochodem i já mám svou rodinu, která by velice přivítala, kdybych svou dovolenou trávil s ní a ne s hokejisty, přesto....

 

 
  

NOVINKY Z TRENÉROVI KUCHYŇKY - 02

   Zdravím všechny dorostence, jejich příznivce i příležitostné čtenáře. Dlouho to netrvalo a jsou tu další novinky, které by měly zmapovat události posledních dnů v kabině dorostu.
   Jako první musím zmínit přijetí hráčů loňského dorostu a mistrů KLD 2011/2012 starostou města Kutné Hory na radnici a následnou rozlučku U Kata. Neshledávám potřebné se k tomu nějak více rozepisovat, protože vše podstatné bylo řečeno, nafoceno a dokonce i nafilmováno, takže jen několik málo osobních postřehů:
-musím přiznat, že předem jsem měl smíšené pocity a obavy, ale na konci jednoznačně spokojenost, příjemná vzpomínka a důstojná tečka za loňskou sezónou. Podle diskuse s rodiči usuzuji, že to je všeobecný názor, tak ještě jednou: „Dík Zdeňku“.
-velmi milé překvapení v podobě společně-společenského oblečení hráčů a jejich schopnosti se dohodnout a zorganizovat i bez trenéra či vedoucího – ať žijí sociální sítě. Jen si neodpustím poznámku, že díky vysokému stupni utajení, jste mě v černém roláku a světlém saku vystavili do role jinak zbarvené vrány, či ovce.
-závěrem chci ještě jednou poděkovat za hezký a milý dárek na památku a na tomto místě bych také rád zmínil, že mě u některých hráčů překvapil jejich výtvarný talent, se kterým vyzdobili památeční dres a prokázali, že záliba v grafity nemusí vždy jen přidělávat vrásky pánům z dopravního podniku a majitelům realit.
   Tak a tím je pro mě loňská sezóna opravdu minulostí a již se k ní nechci více vracet. Nyní je potřeba soustředit se a projektovat mysl do budoucna na budování a přípravu nového týmu na nadcházející sezónu a s tím nám neustálé vzpomínání a plácání se po zádech nepomůže, spíš naopak. Chceme-li uspět, musíme si to znovu poctivě odmakat, a že to pro nás bude letos mnohem těžší a náročnější je prostě fakt. Momentálně se nacházíme v polovině jarní přípravy, a tak jen heslovitě:
-účast na trénincích velmi dobrá a těch několik málo absencí bylo v drtivé většině vždy omluvených
-přístup a tréninkové nasazení je u většiny hráčů dobré a u některých dokonce příkladné, přesto se nebudu tvářit, že občas u někoho nezaznamenám příznaky lenivosti a snahy něco ošulit, či nedělat naplno
-nemíním na nikoho zbytečně křičet a buzerovat, protože už jste dost starý, abyste věděli, co v životě chcete a dost zkušený, abyste věděli, co je pro to potřeba udělat. Občasný emocionální výbuch trenéra může sice vzbudit pozornost a probudit z letargie, nicméně opakované negativní výlevy jsou neúčelné. Jako mnohem účinnější prostředek považuji nevystupovat jako jediný zdroj disciplíny, ale budovat tým a týmový duch, kde obava ze zklamání vlastních spoluhráčů a kamarádů je větší motivací než jakékoliv výhružky nebo sankce.
-jako ideální stav pak v souvislosti s předešlými řádky považuji skutečnost, kdy za mnou přijdou po 90 min. tréninku někteří kluci, jestli mohou zůstat déle a ještě si trochu zastřílet s pukem, nebo vidím borce, jak si v posilovně sami přidávají víc opakování a sérií. Mít v týmu hráče, kteří na sobě poctivě pracují a třeba i víc jak na sto procent považuji za nejdůležitější předpoklad úspěchu. Záměrně nikoho nejmenuji, protože každý ví sám, jestli dělá věci na krev, nebo si naopak ulevuje a šidí. A věřte, že i já to vidím, vnímám a vytvářím si podle toho svůj názor a přístup k hráči. Už jsem to říkal v kabině mockrát, jsou věci, v kterých jste limitování svými dovednostmi, věkem či fyzickými předpoklady, ale je dost těch kde rozhoduje vaše vůle a chuť. Jak s oblibou říkám: „Buď chceš, nebo nechceš“
-minulé pondělí jsme v kabině oslavili „Brabčákovi“ narozeniny, kdy rozchodu k domovům po tréninku předcházela okázalá hostina, při které se Pavel projevil jako skvělý hostitel. Pizzu velkou jako kolo od vozu jsem skutečně ještě nejedl. Někteří se zpočátku lehce ostýchali, ale nakonec v chřtánech unavených těl zmizelo vše, a to měl ještě David při odchodu na plochu (na již zmiňovaný nadstavbový trénink) podivně tvarovaný dres, který se mu začal trhat ve švech a z rozšklebených děr vykoukla zhruba polovina hostiny. Ta druhá pak skončila v Matesově velkokapacitní dutině ústní, maskovaná jeho širokým úsměvem.
-když už jsem zmínil tyto dva borčíky, musím zmínit, že svědomitě převzali štafetu vrchních čuňáků a přiznejme si, že jejich bonmoty se sexuální tématikou zatím drží velmi vysoký standart a dá nemalou práci (a zejména fantazii) mladším členům kabiny je vůbec pochopit a ostatním pak se jim alespoň částečně vyrovnat.
-oproti tomu železnou tradicí již zůstávají Dominikovi volně-vonné plyny uvolňující se během tréninku, kdy náhodně příchozí by zřejmě nabyl dojmu, že tam někdo zdechl
   Tak a to byla poslední informace, zajímavost či pikantnost z kabiny dorostu a pro dnešek jsme dovařili. U dalších novinek zase někdy naviděnou...      
 
 
 

PŘIJETÍ NA RADNICI

  
 
 

Z DENÍČKU HOKEJOVÉHO TRENÉRA

aneb Barbekjů po česku

 

   Milý deníčku, ty tam jsou oslavy narozenin, jak je znám ze svého mládí s piškotovým dortem a často pouze jedním měkkým dárkem v podobě upleteného svetru dle předválečného vzoru, přešitých tesilových kalhot s klínem výrazně odlišné barvy, či zářivě růžové košile, což jsem tehdy považoval za kompletní destrukcí veškerého mužství. Ano, ještě teď si pamatuji pyšný výraz v obličeji mého otce, který mi předával mé první džíny značky „Mongomery“, které se neopraly ani Savem a i žehlení cihlou za tímto účelem se ukázalo jako neúčelné. V dnešní době je ale vše jinak. Většina kapitalistických rodičů, tak spíše řeší otázku, jak se zorientovat a vybrat mezi všemi těmi mega, giga, tera bajty a pixeli to nejlepší a neprovětrat při tom příliš svoji peněženku. Stejně tak i já….
   Omlouvám se, ale svými myšlenkami jsem se nechal opět unést dál od původního záměru, a to seznámit vás s letošní narozeninovou oslavou mé nejmenší. Takže, vše probíhalo tradičně jako každý rok a situace se začala poněkud komplikovat až ve chvíli, kdy po ukončení zahradní rodinné párty na počest sedmých narozenin, projevila naše malá slečna vehementní zájem ještě o samostatný piknik pouze se svými kámoši, protože: „To bude hustý“, zatímco moje grilovačky jsou pravděpodobně „řidký“. Martině se nápad zamlouval, a tak jsem taky rychle souhlasil, protože tréninky opět začaly, čímž jsem se dostal doma na index a je potřeba získávat každý plusový bodík. V rámci kompenzace svých absencí si v průběhu týdne dám domácí desetiboj (nákup, vaření, vysávání, žehlení, vynesení odpadků, vyskládání myčky, dělání úkolů a hraní na piáno s malou, chválení tchýniny kuchyně, chválení manželčiny postavy a v neposlední řadě i všech pozitiv vzájemného soužití) a v aktivní podpoře „Barbekjů po česku“ shledávám možnost vylepšení své hodnoty na žebříčku oblíbenosti paní domu, která díky hokeji tak často klesá až do záporných čísel.
   Po dlouhých spekulacích a uvědomělých myšlenkách padá volba na jediný volný den – sobotu. Již v poměrně časnou ranní hodinu tohoto slavného dne jsem členy rodinného gangu probuzen, protože je potřeba vše nachystat a Martina na mě apeluje, abych si pro děti připravil nějaký ten program a organizovanou zábavu. Jako nekorunovaná hlava rodiny však tyto návrhy rezolutně vetuji s tím, že Barunka se těší přeci na vlastní mejdánek a děti se určitě nejlépe zabaví sami a po svém. Tato teorie se bohužel brzy ukáže jako lichá. Asi po pěti minutách jejich oslavy (po celém bytě vnímáme zvýšenou hladinu hluku a dupání připomínající zemětřesení před katastrofou v Japonské Fukušimě) otvírám dveře do pokojíčku a připadám si jako Alenka v říši divů….. Ta banda, které se někdy laskavě říká děti, proměnila místnost v nepopsatelné bitevní pole. Vzduchem létají polštáře, na koberci hlína z rozbitého květináče a k tomu souvislá vrstva z vytahaných hraček. Tak to je docela šok a v dramatickém rozpětí několika málo vteřin musím radikálně změnit svůj názor. Je nutné podívat se pravdě do očí. V těchto podmínkách se moje teorie stává naprostou utopií. Adam, podle hesla „Kdo uteče, ten vyhraje“, okamžitě opouští byt a ještě před svou emigrací uzamyká nevítané návštěvě malých predátorů svůj pokoj. Martina vrávorá, do úst si vkládá nějaké větší tablety a s pěnou u úst rezolutně povídá: „Když se umíš postarat o cizí děti a udělat jim zábavu, tak to koukej předvést i doma!!!!!!“ Splněný desetiboj je zapomenut a nadchází tak čas nových činů. Jelikož jsem s touto variantou absolutně nepočítal, musím narychlo, ale o to efektněji vařit z vody. Takže krátká příprava a vyrážím vstříc dobrodružství. Aha, tak zpět… „Nejdřív se tady uklidí!!!“ pronesu s vytřeštěným zrakem a podivnou grimasou mísící pocit uspokojení, překvapení i velké bolesti poté co mé svalnaté pozadí dosedne na zem a pojme do sebe jednu z Baruščiných hraček. A světe div se, za chvíli slavím úspěch. Pokojíček v původním stavu a dětem zpestřuji odpoledne hrami, praktikovanými v šeru dávnověku svého mládí. Protože spatřuji patřičnou odezvu a nadšení, tak má fantazie nabírá rozměrů, kterým je i náš byt malý. Přicházím proto s návrhem přesunout se do venkovního sídla „Siro Land“, kde již mi v rozletu budou bránit pouze zídky okolních zahrad. Přiznejme si, že jeden ze sousedů mi ještě neodpustil mé nedávné pálení vánočních stromků, při němž mnou vyhnané plameny šlehaly až do výšky druhého patra a naše zahrada tak nápadně připomínala čarodějnický sabat. Kladu proto dětem na srdce, že žádný míč, tenisák ani létající talíř nesmí skončit za tou vysokou zdí, protože já pro něj opravdu nepůjdu. V hlavě se mi poté rodí plán, jehož cílem je mobilní zasíťování nejrizikovějších míst. Tiché „Jééééé, promiň…“ mě ale vrací zpět na zem. Hmm, asi bych měl uvažovat spíš o předělání naší zahrádky na menší zastřešenou halu.
   Máme za sebou sotva dvě hodinky a já už si připadám trošku unavený a přivítám proto s úlevou krátkou pauzu na svačinu. Brzy však zjišťuji, že početná dětská oslava nemusí být vždy to nej..... Ty kobylky vše sežraly, aniž bych ochutnal a už volají: „Co teď budeme dělat?“ Zkouším tedy nové cvičební atrakce a soutěže, ale nechápu, kde ty děcka berou stále novou a novou energii? Při soutěži ve skoku do dálky z houpačky rozkmitám své tělo do neuvěřitelné vrtule, abych vše zakončil poměrně nečekaným pádem. Válím se na zemi a ani překrásný parakotoul, ohodnocený zbytkem osazenstva exkluzivní známkou číslo 10, mě nezachrání od dobití celého člověka. Jsem mrzák…. Můj fyzický potenciál přestává být nekonečný, a přestože děti vypadají spokojeně, já už tak moc ne. Nechci ale podlehnout pokušení utéci, nebo se schovat. Přesto nenápadně mířím k domácímu telefonu s prosbou na Martinu o vystřídání. Když v tom se ozve dívčí komando: „Tati, pojď se s námi honit“. Po této bezděčné frázi se moje nehty s tichým praskáním dřeva zarývají hluboko do futer venkovních dveří a můj pocit přístavu poslední naděje pozvolna mizí kdesi v dáli. Plamínky naděje v očích rychle pohasínají a můj následný pohled do prázdna hovoří za vše. Pak už jen vytrhávám křečovitě zaklíněné prsty z masivního dřeva a se skloněnou hlavou, plnou černých myšlenek na rychlou a bezbolestnou smrt, se váhavě vracím do jámy lvové, ze které není úniku.
   Během honičky a následné hry na schovávanou působím dojmem postřeleného jelena. Neustále podivně těkám, vydávám chroptivé zvuky a mám tendenci se někam ukrýt. Absolutní krize pak dosahuji ve chvíli, kdy zjišťuji, že můj boj s hordou vytrvalých nepřátel pozoruje Martina z oken našeho bytu se šťastným úsměvem. Když k tomu ještě připočtu fakt, že můj „Rodinný přístav“, který mě má za každých okolností podržet (určitě se to píše někde v manželském slibu, tuším pod pojmem „v dobrém i ve zlém“), si to ještě na památku, nebo Zdeňkovi jako důkaz, fotí, jsem totálně zničený a odepsaný. V tomto rozpoložení následně dožiju celý zbytek akce. Zatím co Martina a děti jsou maximálně spokojené, já se zbitý a špinavý chystám někde tiše zemřít.
   Večer, ještě než Bára usne v posteli, mi ale prozradí: „Tatínku ty tvoje hry byly stejně nejlepší“. Jsem šťastný a srdce mi buší až někde ve spáncích. Štěstí totiž nespočívá v cíli, ale v květech, které nám voní po cestě.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 

Pavel Brabec
1.Pro mě a mnohé starší hráče dorostu jsi jako nováček přeci jenom málo poznaný hráč. Co by si nám řekl o sobě a svých zálibách?
No, jsem takový, jak bych to řekl? Mám rád hokej. Škola mi jde docela dobře, hlavně dějepis a trochu čeština a chemie, ale nejde mi matika. Z muziky poslouchám asi jenom „rap“ a co se týká jiných sportů, tak přemýšlím, že bych začal hrát fotbal a baví mě tenis, který hraju občas s tátou.
2.Měl jsi, či ještě máš, ze mě jako trenéra, nějaké obavy?
Myslel jsem si, že to bude hodně přísný, ale s tím se tak nějak počítá a k tomu hokeji to patří.
3.Jak se zatím cítíš v dorostu, co noví spoluhráči a tréninky?
Je tady výborný tým. Na tréninky chodím rád a zátěž se dá zatím vydržet.
4.Jaký příjemný a nepříjemný prožitek se ti v souvislosti s hokejem vybaví?
Pod hokejem se mi vybavujou jenom samý dobrý věci a nejlepší zážitky jsou asi spojený s vítězstvím, nebo možná když dám gól.
5.Máš nějaký hokejový sen?
Tak to má asi každý hokejista. Aspoň to hrát ještě v dospělosti.
 
 
 

Z DENÍČKU HOKEJOVÉHO TRENÉRA

aneb Kvalitní výkon na stará kolena

 

   Abych pravdu řekl, můj vlak se nezadržitelně blíží do stanice „Andropauza“. Tudíž do etapy života, kdy se mimo jiné těla mužů mění ve vzorkovou prodejnu RAKO - samá vana a jen občas nějaký ten sprchový kout. A tak, ubere-li se hovor nedopatřením na vypočtené hodnoty BMI, lehce mlžím, řka, že si výpočet nepamatuji, případně výslednou cifru nápadným huhláním zamluvím. Občas nad svým abnormálně vyvinutým břišním svalem sebevědomě vtipkuji, že něco přece musí pohánět to kladivo dole a jindy zase naivně přesvědčují okolí, že tu opuchlinu kolem celého těla způsobil neznámý bodavý hmyz.
   Ale ať už je to jakkoliv, nebrání mi to, mít sport a aktivní pohyb opravdu rád. Pravda, vzhledem k meziválečnému zápisu v matrice, většinu času dnes věnuji spíš trénování a papalášským funkcím, ale když přijde nejmladší krev mé krve s přáním sportovního klání, změním se v prostoduchého idiota, co s ní prohání fotbalový i basketbalový míč, či hokejku s tenisákem a ještě to živě (Barunka tvrdí, že prý i vtipně) komentuje po vzoru jihoamerických sporťáků.
   To už jsem ale podrobněji popisoval v jednom z minulých dílů „Výchova dívek v Čechách“. Dnes se chci podělit o skutečně dramaticko (pro zúčastněného) - komickou (pro ostatní) příhodu, kterou jsem dnes zažil při jednou ze svých nepravidelných výběhů. Nechytejte se za hlavu, skutečně chodím běhat, a to i přesto, že vypadám jak špatně napěchovaná jitrnice. A co mi už možná nebudete vůbec věřit, nedělám to, abych snad zhubnul, ale protože mě to baví a vždy si přitom výborně vyčistím hlavu a urovnám myšlenky. A tak se stává, obzvláště po nějaké delší pauze, že jsem na výběh nažhavený, jak ženská na Růžovku, přestože to znamená nasázet na sebe různé ortézy a tejpy plus do sebe hrst medikamentů. Další průběh se potom dá přesněji popsat několika citoslovci, případně autentickými heky a vzdechy, které poněkud blíže popíší stavy a pocity, odehrávající se v mém těle. „Iiiiiiiiiih-hiiiiiiiiii…..iiiiiiiiih-hiiiiiiii“(přerývané dýchání), „buch-buch….buch-buch-buch….buch“(srdeční arytmie), „vrrrz-vrrrz-vrrrz-vrrrz“(činnost kolenního kloubu), „uááááááá“(odraz před terénní překážkou), „hek“(letová fáze), „fu.k“(po doskoku), „…tak určitě“(příprava na rozhovor), „dup-dup-dup-dup“(cílové stoupání k Hrádku).
   Za ty roky jsem již vygeneroval, že nejméně ideální čas pro mou atrapu sportování je sobota či neděle kolem páté hodiny ranní, neboť zrovna ve chvíli mého běhu do práce na denní, opouští omladina s hurónským řevem noční podniky. Má postava, připomínající arabského muže, který ne vlastní vinou otěhotněl při migraci za dobytkem, zřejmě nevzbuzuje dojem přílišné solidnosti. Stávám se tak terčem pikantních poznámek a někteří jedinci dokonce nelení pro pobavení společnosti se mnou na chvíli konfrontovat svoji fyzickou připravenost. Jen se smějte vy mlaďoši, jednou vás to taky čeká a potom teprve na vlastní kůži pocítíte, jaké to je sportovat pod sedativy, s kardiostimulátorem a vakuovou pumpou na všech končetinách.
   Ale abych se už konečně dostal k oné historce. Vše začalo, když jsem ráno otevřel dveře našeho baráku a v jeho těsném sousedství mě konsternovala nezvyklá hromada čehosi, co následně při bližším ohledání s téměř stoprocentní jistotou bylo možné označit za výsledek psí defekace (prostě ho.no jako kráva). Na tomto místě si neodpustím tiché zamyšlení nad tím, co může přimět jedince našeho druhu k zanechání něčeho takového, od svého zvířecího miláčka, ve výše zmiňovaném prostoru, kde za pár hodin půjdou děti do školy?!  No nic, zpět k běhu. Seběhnu dolu k Páchu, pak jako tradičně na Královskou, ovšem stále to mám před očima (taková hromada….). Snad proto, či vinou chvilkové fata morgany nevěnuji dostatečnou pozornost terénu a zakopávám o neimaginární kořen. Nohy jaksi nestíhají tělu, pohybujícímu se vyprodukovanou energií a setrvačností vpřed.… Zkrátka a dobře, nohy klopýtly, oči se vypoulily, ústa vydala nedefinovatelné heknutí a Síra se kutálí nekoordinovaně kaňonem dolu, kde zůstává ležet jako mokrý hadr. Určitě jste taky již někdy zažili ten pocit, kdy jen nehnutě ležíte a postupně zkoušíte celistvost svého těla a jeho končetin. Přestože jsem žádné s životem neslučitelné zranění neshledal, tak nějak mě vše pobolívá a čtvrt hodiny se rovnám, což vypadá jak vzorová ukázka vývoje lidstva od shrbené opice až po člověka vzpřímeného. To vše doprovázeno úlevnými, ale nezveřejnitelnými výrazy. Jeden můj známý (nevím opravdu proč) nahrazuje zásadně nejpoužívanější slovo českého vojáka „p..a“ výrazem „Helena“, takže ono probouzející se ráno vítá skutečně přehršlo „Helen“. Pohybuji se podivnými přískoky, při kterých hlasitě hekám a tělo pobolívá čím dál víc - asi už nebudu opravdu nejmladší. Větší komplikace však nastávají, když chci vystoupat zpátky na cestu. Kdo někdy viděl ukázku z Velké Kunratické, kde se tlupa podivínů hrabe do nekonečné prudké stráně, udělá si zhruba obrázek o tom, jaký krpál mě čekal. K tomu všemu mě bolí celý člověk a připočteme-li mé tukové zásoby rovnající se plné polní, máme rovnici s velmi jasným výsledkem. Ano, cesta vzhůru je pro mě skutečným očistcem, při kterém neváhám použít všechny dostupné vulgární výrazy (však již to znáte….. Helena, do Heleny, to je v Heleně, zaHeleněná stráň, já jsem ale Helena, zHeleněný kořen a při jednom podivném pádu třikrát velmi hlasitě Heeeleeeenaaa, aby bylo všem lesním živočichům jasné, že to myslím vážně). Dovolím si tvrdit, že individuum, které se v trenýrkách a tričku škrábe tmou do téměř pravoúhlého stoupání po čtyřech, tenhle les ještě nezažil. Když se konečně vypotácím na hranu onoho neuvěřitelně hlubokého údolí, mám kšandu u nosu, oči vypoulený jako sova, v nohách svalovou horečku a ruce zasviněné, jak kdybych si cestou budoval dvouložnicový zimní brloh. O to opojněji se cítím na vrcholu! Mít s sebou nějakou vlaječku, tak ji tam s chutí zapíchnu, protože jsem určitě první, kdo to tudy a v těchto podmínkách vylezl.
   Později jsem zavolal z práce Martině a dlouho hovořil o téměř dvacetimetrovém volném pádu do neznáma, lámání vzrostlého stromu jediným úderem mé holeně, stříkající krvi, nechutném pohledu na abnormálně pevnou, ale odhalenou holenní kost, rychlém sepnutí „sichrhajckou“, chvatném doběhu zbylé trasy a následném až sadistickém ošetření. Kdo mě nezná a neviděl by mé zranění na vlastní oči, by to podle mého popisu musel šacovat nejméně na poslední fázi před amputací celé spodní končetiny. Ne tak Martina, která už mě má prokouknutého a mou krátkou filozofickou přednášku na téma „Sírovi mimořádné až nadpozemské schopnosti“ ukončila patetickým hlasem: „Kdyby sis místo té své nohy aspoň jednou zašil tu svoji ukecanou pusu“.
   Tak zase někdy příště můj milý deníčku.
 
 
 
 
 
 
 

NOVINKY Z TRENÉROVI KUCHYŇKY - 01

   30.dubna v 17.00 hod. nám začala nová sezóna prvním tréninkem jarní přípravy. Nová sezóna, která z mého pohledu bude mnohem těžší a složitější než ta minulá. Vzhledem k loňskému vítězství se nevyhneme nepříjemné roli favorita, kterého nikdo nepodcení a naopak se na něj připraví mnohem důkladněji. Budou na nás upřeny zraky mnoha lidí, kteří nám fandí, ale i těch, kteří s mnoucíma rukama čekají na každý náš chybný krok. Budeme pod drobnohledem a zákonitě nejsledovanější kategorií našeho oddílu v situaci, kdy jsme bohužel na té horší straně kurtu. Letošní kádr objektivně není zdaleka tak vyrovnaný a odchod mnoha hráčů do juniorky ho zřetelně oslabil. Přesto nemáte jiné nohy, ruce, či plíce než vaši soupeři a vše bude záležet na tom, jaké máte žebříčky hodnot, cíle a co jste pro ně ochotni udělat. Hokejové dovednosti se dají u mnohých natrénovat a zlepšovat, ale bez nadšení, poctivosti a elánu k tomu prostě bohužel nebo naštěstí (ber jak ber) nedojde. Lední hokej je hra, která zrychluje tep sportovních srdcí, zvoní v ní medaile, plní se poháry šampusem, ale i protečou hektolitry potu a slzí. Hra, jejíž poctivost je v tom, že získáš, pouze pokud dáš a nekonečným řetězcem proměnlivých situací a tvrdostí je jako život sám. Na počátku cesty je jediný krok, ale musí následovat i druhý, třetí…a nemyslete, že na té cestě bude pouze červený běhoun! Potkají nás nemalé překážky a cesta bude občas příkře stoupat, ale jen ten kdo neztratí odvahu a vůli je může překonat a vystoupat na vrchol. S cestou, jak se dostat k vysněnému cíli a jak po ní jít, vám můžu pomoci. S čím si však musíte poradit sami, co za vás žádný trenér či rodič neudělá, co nelze prostě nalajnovat, je vaše vůle, chuť a poctivost jít po vytýčené cestě.
 
„Touha vítězit je důležitá, ale co je ještě důležitější je ochota pro to něco udělat.“
Bobby Knight (basketbalový trenér)
 
 
  

VÍTEJTE V ÚLU – DOROST SK SRŠNI KUTNÁ HORA

   Vážení přátelé, kamarádi, příznivci hokeje a pravidelní či náhodní návštěvníci našich webových stránek vítám vás v nové sezóně 2012/2013. Jako každý rok touto dobou i letos otvírám novou stránku, kde se dozvíte vše podstatné o našem týmu, můžete s námi prožívat všechny zápasy, podstatné události i roztodivné legrácky. Stránky samozřejmě slouží v prvé řadě pro informování našich hráčů a jejich rodičů, ale i pro pobavení, a to všech - záměrně či náhodně příchozích, protože s úsměvem jde všechno líp!!! Aby však nedošlo k nějakým zbytečným nedorozumněním, předem upozorňuji, že stránky nejsou určeny pro povahy a vyhledavače, které nejsou schopny či ochotny si občas udělat, nebo příjmout, legraci ze své vlastní osoby.
   I v této okurkové sezóně se budu snažit nezahálet a přinášet vám rozhovory s hráči v tradiční rubrice „Tento týden slaví“, jakož i exkluzivní reportáže z přípravy a vůbec dění v našem týmu, pro které zakládám novou rubriku „Novinky z trenérovi kuchyňky“. Samozřejmostí zůstává, že sekce „Výkonnostní testy“ bude pravidelně (po každém tréninku) aktualizována a podle loňského modelu zachovám vyhlašování „Hráče týdne“ na základě zmiňovaných testů a v sezóně pak „Hráče zápasu“ podle hlasování realizačního týmu. No a pro pobavení a odtajnění mých soukromých neřestí zůstává rubrika: „Z deníčku hokejového trenéra“. Jinak samozřejmě apeluji na všechny dospělé i nedospělé, aby následovali Zdeňkova příkladu, a pokud budou mít něco, co by rádi touto formou sdělili ostatním, nelenili a poslali to mě, nebo Adamonvi ke zveřejnění.
   Jak tedy vidíte, plány a předsevzetí jsou velká, takže nenechte naše stránky zapadat prachem, zůstaňte jim věrni a pravidelně je sledujte.
 
TOPlist