Založit webové stránky nebo eShop

2013/2014

 
 
 
ROZLUČKA - MOTOKÁRY
Ahoj,
 
konečně se nám podařilo domluvil akci s motokárami, posílám proto informace:
 
Místo   – Praha Letňany www.motokary-praha.cz
Termín – neděle 4.5.2014 od 10 hodin
Plánovaný odjezd – 4.5.2014 v 8:30h, od ZS, ať máme rezervu a užijeme si to. Není nutné jet společně, ale je nutné potkat se na místě na začátku otevření, tj. v 10 hodin.
 
Kvůli ceně není zamluvena celá dráha jen pro nás, ale dohodli jsme se na čase, ve kterém chodí veřejnost méně a proto bychom měli být téměř sami. Cenu jsem domlouval podle předpokladu účasti kolem 25 lidí – hráčů + rodičů. Je domluvena na 150Kč za jednu jízdu (10 minut) a předpokládám, že bychom všichni jeli tři jízdy (celkem 75 jednotlivých jízd). Propustnost trati je 5-6 motokár, je doplněna dokonce o nadúrovňové křížení (prý se tam pěkně zvedá žaludek …). Od 12h tam mají rezervaci, do té doby musíme odjezdit.
V hale je i poměrně velký bar s mnoha stoly a židlemi, kde budou přebývat Ti z nás, kteří zrovna nebudou jezdit. Jídlo tam však nevaří, proto jsem se domluvil s majitelem, že mi pošle tip na blízkou restauraci, kde je možné se najíst.
 
Připravili jsme také sportovní ceny pro hráče za sezónu 2013/14.
 
Jelikož mají ostatní víkendové termíny v květnu a červnu zamluvené, byl bych rád, kdybychom mohli uskutečnit tento termín. Pokud by se však někomu opravdu nehodil, napište mi to a pokusil bych se případně domluvit jiný.
Současně potřebuji zpřesnit počty lidí, proto od Vás potřebuji informaci, kdo všechno se akce zúčastní. Pokud by někdo z rodičů jel a přesto nechtěl závodit, napište mi raději počet lidí, kteří se zúčastní a počet, který bude jezdit. Prosím taky všechny, kteří pojedou autem, aby napsali počet volných míst, kdyby někdo potřeboval svést. Díky za ochotu
 
A nyní k penězům.
Cena jízdy je 150Kč, při třech jízdách 450Kč za jednoho člověka (dítě nebo dospělý).
-          sportovní ceny pro 1 hráče vycházejí na 250Kč
-          od klubu máme k dispozici           6.000 tis. Kč
-          máme také  2.629Kč přebytek z vánočního turnaje
-          trenér se rozhodl přispět částkou 5.000 tis. Kč
-          já pořídím pro kluky šampusy (dětské), na zapití sezóny i jako odměnu za motokáry a pro rodiče (podle počtu lidí se ještě rozhodneme, kolik závodníků a za jaké výkony bude odměněno).
Kvůli štědrosti klubu i Pavla a kladného hospodaření s penězi z turnaje proto počítám s tím, že doplatek na jednoho hráče i závodníka bude zcela minimální.
 
Cesta je možná různými způsoby
-          po D11, přes Černý Most do Letňan, tam vpravo kolem výstaviště
-          nebo po D11 nebo po staré poděbradské přes Horní Počernice, zadem přes Satalice
 
Pošlete mi svoje potvrzení účasti co nejdříve, ať můžeme připravit všechno potřebné a 4.5. se sejít v hale provoněné spáleným benzínem a gumou pneumatik.
 
                                                                                                                                                             Ahoj Zdenek J.
 
 
 
 

POSLEDNÍ KLAPKA – SEZÓNA 2013/2014 

 
 Hodnocení týmu
 
  Toto letí vážení – než bys řekl puk, máme tu opět konec KLD - tentokrát s letopisem 2013/14, a tak můžeme pomalu začít bilancovat. Dovolte mi proto, abych se s Vámi podělil o své subjektivní hodnocení, pocity, názory a čísla, která letošní sezóna přinesla.
   Nejdřív se ale pojďme trochu vrátit v čase, a to do pondělí 8.4.2013, kdy se poprvé sešel nový tým dorostu, aby zahájil svou jarní přípravu. Popravdě, všem nám bylo zřejmé, že nepůjde vůbec o jednoduchou sezónu a že to nebude zrovna procházka jabloňovým sadem za květnového jitra. Tým se početně pohyboval těsně nad hranicí hratelnosti a věkovým složením aspiroval na pozici nejmladšího v soutěži. Z toho plynulo jediné, že o každý eventuelní bodík a úspěch se budeme muset skutečně hodně porvat. Abych se ale vrátil zpět k jarní přípravě. I přes tradiční neoblíbenost této fáze přípravy jsme se scházeli v solidním počtu a hráče musím pochválit za přístup a nasazení, které povětšinu času projevovali. Nejlepší účast na trénincích měl Tomáš Fišar st., Johanka Jelínková a Tomáš Fišar ml.. Na opačném pólu se pak nacházeli řádně omluvení - Honza Červinka, Matěj Procházka, Michal Šváb a bohužel neomluvení Honza Chalupa a Miloš Konečný. Co se týče výkonnostních testů, nebyl to výsledkově žádný masakr, ale popravdě se jednalo o nejslabší výsledky za poslední roky, kdy pouze 7 hráčů překročilo hranici 17 bodů, ale ani jeden 19, což popravdě vůbec nepamatuji.
   Příprava po měsíční prázdninové pauze pokračovala tréninky v srpnu a vyvrcholila tradičním soustředěním v Úsvitu u Telče. Účast byla velmi dobrá (chyběl pouze Jakub Koubský, Michal Šváb a Honza Červinka) a za sebe mohu říct, že jsem byl s prací svých svěřenců spokojen. Jednoznačným lídrem a bezkonkurenčním vítězem sportovního víceboje se stal Pavel Brabec, který svým přístupen a především pak nepolevením v jediném cvičení či běhu, mohl být ostatním skutečným příkladem.
   No a teď už se dostávám konečně na led. První zápas letošního ročníku jsme začali neúspěšně doma, a to 15.záři 2013 proti Slavoji Zbraslav (5:8) a poslední duel náš výběr odehrál 7. března 2014 v Hořovicích proti Spartaku Žebrák (5:10) - což je úctyhodných 26 kalendářních týdnů. Z celkového počtu 27 zápasů jsme dokázali 7 zápasů vyhrát a 20 jich skončilo naší prohrou, čímž jsme v konečném součtu získali 20 bodů se záporným skóre 130:179 a tento počin stačil pouze na celkové deváté (předposlední) místo v tabulce!
   Podařilo se nám vsítit dohromady 130 branek – průměr 4,81 na zápas, což je téměř totožné s loňskou sezónou. Ale!!!, a to je podstatné, dostali jsme 179 branek – průměr 6,63 na zápas, což je přibližně o dvě víc. Mimochodem, v počtu vstřelených branek jsme skončili na šestém místě a můžeme se klidně srovnávat s většinou ostatních týmů soutěže. Bohužel to samé ale neplatí o inkasovaných brankách, jejichž počet nás řadí na neuspokojivé deváté místo.
   Kdyby mi někdo na startovní čáře soutěže řekl, že skončíme právě takhle, bral bych to asi jako realistický odhad našich možností vzhledem k věkové a výkonnostní skladbě týmu a možná bych byl i rád, že jsme aspoň nedopadli jako ti bezbodoví otloukánci - Žebrák či vloni Benešov. Teď jsem ale popravdě přesvědčený, že bylo na víc, než jsme předvedli a dokázali. Bohužel tomu ale vždycky něco chybělo. Stará pravda říká: „Můžeš mít výsledky nebo výmluvy, obojí mít nemůžeš“, takže v čem byl asi ten největší problém?
   Často vzpomínám na první přátelské utkání, které jsme ještě v rámci přípravy sehráli s Novým Bydžovem. To jakoby předznamenalo problémy a nedostatky, které nás později provázely celou sezónou. Většinu utkání jsme nebyli herně horším týmem, přesto jsme v posledních minutách zápas a vedení nepochopitelně ztratili. Scénář, který se později v různých obměnách opakoval i v několika mistrovských utkáních. Nevím zcela přesně, čím to bylo dáno, že jsme nedokázali odehrát koncentrovaně a naplno celá utkání a především pak jejich klíčové momenty. Ale jednoznačným důkazem tohoto tvrzení je 6 proher o jediný gól a z toho v pěti případech jsme dokonce v průběhu zápasu, nebo ještě v závěrečné třetině vedli. Jedním z faktorů může být slabší fyzická kondice, výkonnost některých hráčů, která ještě neodpovídá dorosteneckému věku, malá soustředěnost na výkon, nedostatečné nasazení, či chybějící zkušenosti.
   Podle řeči čísel a i z celkového pohledu byla naše největší slabina v obranné hře, kdy jsme skutečně příliš mnoho inkasovali a v podstatě nebyl zápas, bez hloupého a zbytečného gólu v naší brance. V několika případech tak byl udán tón zápasu dokonce i hned v jeho prvních minutách. Rozhodně tím ale nechci říct, že obránci hráli hůř než útočníci, nebo že všemu na vině jsou brankaři. Moje motto zní: „V pěti hráčích útočíme a v pěti bráníme“. Chci, aby obránci aktivně podporovali útok a aby se útočníci poctivě vraceli, což se ale ne vždy dařilo naplňovat.
   Přesto přezevšechno musím říct, že se mi s Vámi pracovalo velmi dobře a budu rád vzpomínat na tento tým. A přestože výsledkově tato sezóna nebyla tak úspěšná jako ty minulé, rozhodně byla v mnohém poučná a přínosná. Jak praví klasika: „Nechybuje ten, kdo činí“. Rozhodně si ale nemůžu stěžovat na tréninkovou docházku a přístup většiny hráčů k tréninku. Srovnám-li si výkonnost na začátku a konci sezóny určitě je tady zlepšení a určitě jsme se posunuli dopředu, i když ten posun není u každého tak velký, jak bych si přál. Budiž připsáno k dobru této sezóny i to, že se podařilo zabudovat do sestavy všechny nováčky bez ztráty kytičky a také, že své první ostruhy v dorostu získali i někteří starší žáci. Vzhledem k tomu, že v příští sezóně bude tým dorostu početně a především věkově mnohem lépe složen, věřím, že naše letošní práce své ovoce teprve přinese.
   Pánové a dámo, patří Vám mé velké poděkování za některé odvedené výkony, ochotu pracovat, týmového ducha a srdce na pravém místě! Bylo mi potěšením Vás trénovat a ať už Vás hokejový osud zavane v letech příštích kamkoliv, budu na všechny z Vás vždycky rád vzpomínat. Přeji jenom to nejlepší a hlavně štěstí na dobré lidi, kteří udělají pro Vás to nejlepší možné.
 
P.S. V dalších příspěvcích očekávejte, statistické okénko, hodnocení jednotlivců a především pak pozvánku na rozlučku.
 
 

Statistické okénko

 
   Takže jak jsem slíbil v minulém příspěvku něco statistických dat z právě skončené sezóny. Pro nemilovníky čísel jen podotýkám, že statistika je větví aplikované matematiky, no a matematika (z řeckého mathematikós = milující poznání) byla v antickém Řecku považována za obor filosofie a dokonce byla i olympijskou disciplínou. Takže má se sportem mnohé společné a já se proto pokusím pomocí dostupných dat najít ty nejlepší informace a jen pro upřesnění a možnost porovnání dodávám, že údaje v závorce představují hodnoty dosažené v minulé sezóně.
   Jarní a letní příprava se spolu se soustředěním skládala z 54 (49) tréninkových jednotek. Nejlepší docházku, pouze s třemi absencemi, měl Tomáš Fišar st. (Mates Jelínek - 0). Nejlepšího výsledku ve výkonnostních testech dosáhl Vojta Dytrych 18,5 (Jan Tvrdík 19,5) a na soustředění Pavel Brabec (Mates Jelínek). Tréninků na ledě bylo 83 (84) a i zde měl nejlepší docházku Tomáš Fišar st. s třemi (Mates Jelínek 3) absencemi, a to ještě až po skončení mistrovské soutěže během jarních prázdnin.
   Odehráli jsme celkem 32 (30) zápasů, z toho 27 (21) mistrovských, 2 (2) přátelská a 3 (7) turnajová. Z tohoto celkového počtu jsme 6x (15x) vyhráli, 25x (11x) odešli poraženi a remízou skončilo jediné (4) utkání, které jsme poté vyhráli na samostatné nájezdy.
   Celkem jsme získali 20 (30) bodů, které nám přisoudily deváté (6) místo v mistrovské soutěži. Na domácím ledě jsme získali 8 (15) bodů a z venkovních kluzišť jsme si přivezli 12 (15) bodů. V 1.části soutěže jsme získali 8 (6) bodů, v 2.části 6 (10) bodů a v 3.části opět 6 (14) bodů.
   Skóre ze všech zápasů máme záporné 149:217 (144:130). Nejlepší vzájemnou bilanci máme s týmem TOS Žebrák 34:8 (HC Benešov 27:6), se kterým jsme zaznamenali i nejvyšší výhru 19:1 (11:2). Obráceně nejhorší bilanci máme s týmem HC Rakovník 13:32 (Slavoj V.Popovice 5:19), kterou výrazně ovlivnila naše největší letošní prohra 5:18 (2:10). Nejvyrovnanější bilanci máme s týmem HC Sedlčany 15:16 (Spartak Vlašim 13:14), kdy jsme 1x vyhráli o jedinou branku a stejným rozdílem 2x prohráli. Nejčastější brankový rozdíl v našich zápasech byla jediná branka (1) a tímto nejmenším možným rozdílem skončilo 8 (6) utkání, z toho dvě (3) vítězná a šest (3) prohraných.
   Do zápasů minimálně jedním startem zasáhlo celkem 22 (22) hráčů - 19 hráčů a 3 gólmani (20+2), z toho 6 (4) starších žáků a nejmladšími byli hráči roč.2001 Tomáš Pekař a Štěpán Havránek (Ondra Plíhal). Nejvíc zápasů z kategorie starších žáků odehrál za dorost Ondra Plíhal – 11 (Tomáš Fišar ml. - 22). Ovšem titulem „Železný muž“ se může pyšnit pouze Tomáš Fišar st. (Pavel Brabec, Mates Jelínek, David Jelínek), který jako jediný nastoupil ve všech zápasech.
   Celkem jsme konto soupeřů zatížili 149 (144) brankami s ø na zápas 4,66 (4,8). Obdrželi jsme 217 (130) branek s ø na zápas 6,78 (4,33). Čtyři hráči - Michal Šváb, Tomáš Fišar ml., Vojta Dytrych, David Jestříbek (tři – Mates Jelínek, Michal Šváb, Dominik Jiráň) překročili hranici 10 branek za sezónu. Nejlepším snajprem se stal jednoznačně Michal Šváb s 61 brankami (58 – Mates Jelínek) a ø 1,9 (1,8) na zápas, čímž se podílel na produkci našich branek úctyhodnými 41% (40%). Další čísla, která dokázal proti loňské sezóně vylepšit: počet dosažených hattricků v sezóně – 9 (Mates Jelínek – 6), počet maximálně dosažených bodů v jednom zápase – 8 /4+4/ (Dominik Jiráň – 6 /4+2/). Dalším jeho individuelním prvenstvím je počet vítězných branek v sezóně – 3 (Michal Šváb – 4), a tak zřejmě nikoho ani nepřekvapí, že ovládl i kanadské bodování 87 /61+26/ (Mates Jelínek – 89 /58+31/). Nicméně všechna prvenství nepatří pouze Michalovi a například nejvíc asistencí nasbíral Vojta Dytrych – 36 (Dominik Jiráň – 41) s ø na zápas 1,13 (1,52), který se zároveň stal i vítězem hodnocení +/- bodů s +22 body. Nejproduktivnějším obráncem byl Tomáš Fišar st. s 16 body /1+15/ (Pavel Švejda – 29 /7+22/).
   Sice jen o pověstný chloupek, přesto nejlepší brankařské statistiky má letos Honza Chalupa (David Jelínek), když během 882 (1.360) odchytaných minut inkasoval 96 (99) branek s ø na zápas 6,53 (4,36).
   Nejvíc času na trestné lavici strávil David Jestříbek – 70min. (Dominik Jiráň – 58) s ø na zápas 5,38 (2,14).
   Na silnicích jsme najezdili za hokejem 2.416 (1.936) km.
   Zdeněk nafotil 4.089 (8.107) fotek s ø na zápas 178 (290).
   Olda natočil 28 (13) videí s celkovou délkou 7h.03min.16vt. (3,33'03“), při kterých porušil 118 (58) autorských práv.
   No a Síra zase zestárnul a přibral, leč povinná periodická prohlídka u jeho lékařky prokázala, že má tlak 120/70 (120/70), EKG v pořádku a cholesterol 6,1 (6,0).
 
Hodnocení jednotlivců - gólmani
 
   Tak a je to tu. Poslední slibovaná část hodnocení sezóny s letopočtem 2013/14. Byla to náročná a obtížná pouť, kde se na konečném výsledku podíleli společnými silami všichni Sršni. Žádný se během té strastiplné cesty nevyhnul poklesům formy, či pochybením nebo naopak zlepšením a výborným výkonům. Tady je tedy hodnocení jednotlivých hráčů našeho kádru dle poznatků a postřehů jak to viděli oči trenéra.
   Tentokrát při mém představování zabrousím nejdříve do modrého půlkruhu a podívám se trochu pod dráty masky naším maskovaným hochům. Starším, v dorostu zkušenějším a podle těchto kritérií i zřejmý aspirant na post jedničky mezi tyčemi byl Honza Chalupa (882 odchytaných minut, 96 obdržených branek s ø na zápas 6,5, úspěšných zásahů 377 s ø na zápas 25,6 a 2 trestné minuty). Jak už ale i statistky prozrazují, tento předpoklad nepotvrdil, protože jeho mladší kolega Filip Wagenknecht (856 odchytaných minut, 98 obdržených branek s ø na zápas 6,9, úspěšných zásahů 375 s ø na zápas 26,3) má téměř identické. Oba někdy dokázali pochytat nemožné (například Honza ve Vlašimi), ale mnohokrát dostali i neskutečně laciné góly. Jejich společným rysem je málo pohybu v brance, minimální vybruslování hráčů s pukem a tím snižování střeleckého úhlu. Oba také chodí při střele zbytečně brzy dolů do rozkleku. Honza díky své robusnější postavě pokryje v brance víc prostoru, ale Filip je zase pohyblivější. Oproti tomu Filip si je málo jistý a sebejistý, což ovšem neplatí o Honzovi. Jedno hokejové moudro říká, že gólman je jediný hráč, který nemůže odpočívat a já doplňuji, že ani při tréninku. Pokud v tréninku budete nekoncentrovaní, nepřipravení a neochotní podávat maximální výkon, nezažijete si potřebný dril a tyto zlozvyky si pak přenášíte i do utkání. A věřte mi, že forma a výkonnost není jako startér auta, kde stačí otočit klíčkem a ono to samo okamžitě naskočí.
   To už dnes ale raději stačí a příště se podíváme do našich obranných řad. Abych ale nekončil tak moralisticky tak na odlehčení jeden brankařský vtip.
otázka: „Proč mají gólmani na hlavě masku?“
odpověď: „Aby si je fanoušci po zápase nenašli.“
 
 
Hodnocení jednotlivců - obránci
 
   Tak a po našich maskovancích jsou další na řadě tvrdí hoši ze zadních řad - obránci. V hokejové učebnici „Cesta do NHL“ se píše: „Tvé obranné pásmo je nebezpečnou zónou. Musíš zde zůstat vždy ve střehu, číst hru a co nejrychleji reagovat. Odstavení hráče od puku u Tvé vlastní branky je pro Tebe stejně uspokojující jako vstřelení gólu a je to stejně tak důležité.“ Velká pravda, která se našim obráncům ale ne vždy dařila realizovat. Nicméně na obranu obránců je potřeba uvést, že útočníci se někdy pozdě vraceli a nechávali je tak na pospas častým přečíslením. Ale pojďme už k jednotlivcům v pořadí podle dosažených bodů, i když u obránců se někdy nejedná o přímou úměru dosažených bodů a defenzivních kvalit.
   Tomáš Fišar st. (32 odehraných zápasů, 16 bodů jako obránce (1+15), 13 jako útočník (8+5), +/- body -9, 8 trestných minut) není tak úplně "čistokrevný" kutnohorský Sršeň, nicméně za dva roky věrných služeb na ledě, trávení času v kabině, putování za děvčaty a dalšími různými aktivitami, o kterých nevím aní já, se již etabloval do soukolí našeho týmu. Přestože odehrál 12 zápasů jako útočník, stal se z něj nejproduktivnější bek, jistota a uhelný kámen naší defenzivy. Když k tomu připočtu skvělé bruslení, dobré vedení kotouče, cit pro přihrávku, ofenzivní ladění a schopnost plnit pokyny trenéra, tak by mohl být obrázek tohoto v dobrém smyslu nenápadného hráče kompletní. Nicméně ani on se někdy nevyvaroval individuelních chyb a poslední zápasy odehrál v mírném útlumu. Mezi jeho slabiny stále patří střelba a malá akcelerace pohybu. Ale v jeho případě určitě není problém nedostatky postupně odstraňovat, protože je typem  hráče, který je ochotný poctivě projít tréninkovým peklem po vzoru Rockyho.
   Jan Červinka (26 odehraných zápasů, 8 bodů (1+7), +/- body -28, 20 trestných minut) je pro mě takový „skokan roku“, který v letošní sezóně zaznamenal největší výkonnostní růst. Tento stále usměvavý chlapík, který svojí povahou a sportovním duchem vždy skvěle přispívá k dobré atmosféře v týmu má jednu z nejtvrdších střel, schopnost uvolnit se s pukem při aktivním forčekinku soupeře, snahu tvořit hru a nejen alibisticky odpalovat puky, ale především ochotu na sobě poctivě pracovat. Trápí ho prozatím přesnost a správné načasování přihrávky, zbytečné zavážení puků do vlastní třetiny, nedostatečný důraz a orientace před brankou, jakož i velké procento zbytečných ztrát puku. Přesto pokud ve svém přístupu nepovolí a nadále bude razantně tlačit na pilu jako letos, jistě v příští sezóně vyšroubuje své prozatímní maximum ještě o nějaký ten level výš a stane se jedním z pilířů našich obranných řad. A to je to, co on i náš tým nejvíce potřebuje.
   Miloš Konečný (18 odehraných zápasů, 8 bodů (2+6), +/- body -5, 67 trestných minut) je typem vítězného a impulzivního hráče, který dokáže tým vyburcovat a strhnout k výkonu, jakož i rozložit pokud svůj temperament neudrží na rozumné uzdě. Jeho výkonnost je hodně podobná sinusoidě, jejíž výkyvy korespondují s účastí na trénincích a zraněními. Snaží se hrát hodně do těla, k čemuž má výborné fyzické předpoklady, což ale na mnoho soupeřů působí jak červené plátno na býka. Aktivně podporuje útok a je vlastníkem tvrdé střely, jejíž rychlost je zralá na přezkoumání Oldovým videm - zda se nejedná o týmový rekord. Do podvědomí fanoušků se ale vryl i riskantní rozehrávkou, která občas přidělala šediny trenérovi a radost soupeřům, jakož i horší orientací při hře pod tlakem. Pokud ale více zvládne své emoce a zlepší tréninkovou docházku, má dostatečnou rezervu na zvednutí své výkonnostní laťky a především její stabilizaci.
   Pavel Brabec (23 odehraných zápasů, 5 bodů (0+5), +/- body -14, 6 trestných minut) je další do party ofenzivně laděných beků. Z důvodu pobytu na škole v Moravské Třebové s námi ale netrénoval, což se projevilo jak v bodovém vyjádření, tak i v nerozehranosti. Přesto si odvedl své a nebýt tréninkové absence, ukázal by nám jistě mnohem více ze své hry, do které patří: dobré pokrytí hráče bez kotouče, síla v osobních soubojích a soubojích hůl-hůl, oddělení soupeře od puku u mantinelu, herní inteligence a přehled, u něhož jsem předpokládal, že bude alfou a omegou naší rozehrávky. Nebylo tomu tak úplně, ale není čeho litovat. Pavel si vybral školu, která ho navýsost baví a obor, který ho naplňuje spokojeností. A co víc tomuto tichému poctivci, působícímu vyrovnaným dojmem, v kterém dříme opravdový muž přát.
   Johanka Jelínková (22 odehraných zápasů, 4 bodů (0+4), +/- body -8, 2 trestné minuty) zůstala po odchodu Lenky jedinou dívkou v naší kabině. Velmi dobrá bruslařka, která nemusí nikoho přesvědčovat o svém vztahu ke sportu a hokeji, protože svým přístupem (na suchu i na ledě, v tréninku i v zápase) může jít mnoha klukům skutečně příkladem. Bohužel po fyzické a rychlostní stránce již občas nestíhala, a i když hrála na doraz svých možností, někdy to zkrátka nestačilo. Pravdou ale je, že jí i značně limitovalo bolavé koleno, které ji v závěru sezóny definitivně vyřadilo ze sestavy. Co mě ale mile potěšilo, byla její práce mimo záběry kamer – výborné pokrývání obranné zóny a solidní čtení hry s excelentním napadáním hráčů podél hrazení v útočném pásmu. Největší předností naší Johanky ale je, že nám několikrát týdně dávala možnost zažít tu úžasnou proměnu krásné dívky na hokejového gladiátora.
   Tak a teď nám ještě zbývají na proprání naší snajpři, ale to zase až  příště. Nicméně aby to obráncům nepřišlo líto, tak i jeden vtip pro ně.
„Dorážka to byla pěkná,” pokýval trenér, „ale dorážet máš puk, ne na protihráče!”
 
 
Hodnocení jednotlivců - útočníci
 
   Dnes budeme pokračovat v našem hodnocení, a to útočnými řadami. Než se ale dostanu k jednotlivcům, vezmu to ještě zevrubně pospolu. S útočnou činností můžeme být asi letos nejvíc spokojení, protože co do počtu vstřelených branek i předváděné hry jsme se většině týmů dokázali vyrovnat. Je zde ale velké ALE!!! 1.útok se postaral o 84% našich vstřelených gólů, ALE zároveň byl u 52% inkasovaných!!! Takže 1.útok dopředu dobrý, dozadu špatný. 2.útok se dopředu prosazoval jen málo, ale dozadu byl o to víc spolehlivější. A teď už k jednotlivcům.
   Michal Šváb (31 odehraných zápasů, 87 bodů (61+26), +/- body +19, 34 trestných minut) s přehledem opanoval naši tabulku produktivity včetně několika dalších individuelních statistik, což jen dokazuje, jak významným článkem našeho týmu byl. Skvělý bruslař, který vždy udělal pár kroků navíc než jeho soupeři. Kreativní ve hře dopředu s rychlýma rukama, kdy dokázal zakončovat akce s naprostou lehkostí a přirozeností. To mu přineslo respekt našeho týmu ale také soupeřů, což se projevovalo zvýšenou pozorností při jeho bránění. Přesto se celou sezónu velmi dobře potýkal s nemocemi a zraněními, což v jeho případě není úplně jednoduché a standardní. V klíčových momentech bral někdy odpovědnost pouze na sebe a v těch chvílích jakoby spoluhráče neviděl. To je ale možná přirozenost rozdílových hráčů, kteří jsou tím pověstným jazýčkem vah ve vyrovnaných duelech.
   Vojta Dytrych (31 odehraných zápasů, 59 bodů (23+36), +/- body +22, 10 trestných minut) je lehce přehlédnutelný vzrůstem, ale nepřehlédnutelný výkonem. Jeho ekvilibristika ve hře 1 na 1 a herní dovednosti na malém prostoru často odsuzují soupeře i fyzicky o několik řádů vyšších, pouze do rolí diváků. Jako skutečný „centrální mozek“ (ne lidstva) 1.útoku rozdával většinou nahrávky s milimetrovou přesností, výborným timeingem a byl tak tvůrcem hry této lajny. Nehrál na sebe, ale dělal spoluhráče, což ovšem někdy vedlo k situacím, že volil nahrávku i v situaci a pozici, kdy bylo výhodnější, aby sám zakončoval. Svým tichým projevem nedává emoce příliš znát, nicméně na ledě je to pan hráč a nepostradatelná součást našeho celku.
   Tomáš Fišar ml. (31 odehraných zápasů, 46 bodů (25+21), +/- body +4, 44 trestných minut) je spíše typem silového útočníka, který zapadl k dvojici Míša-Dýťa jako koncový hráč, jehož hlavní zbraní je hra na hranici brankoviště. Bohužel k možnosti častějších zápisů do střelecké listiny mu občas scházely rychlejší ruce a pohotovější řešení situace. Jeho největší devízou je dobrá střela a tah na branku, horší již je to občas s vracením a plněním obranných povinností. Svojí nechutí rychleji střídat mně ze začátku trochu zlobil, ale to se časem spravilo. Za pochvalnou zmínku ještě stojí, že v několika posledních zápasech musel nastoupit na postu obránce, kde ovšem plnil své úkoly velmi dobře a byl na něj opravdu spoleh.
   David Jestříbek (19 odehraných zápasů, 29 bodů (13+16), +/- body +5, 70 trestných minut) se po víc jak roční pauze opět vrátil k hokeji, a přestože věkově patřil do kategorie dorostu, trénoval a hrál především s juniory. Rozhodně hráč s potenciálem, který je majitelem šikovných rukou. Svou techniku dokáže dobře zúročit na malém prostoru, kdy vodí hráče soupeřů za sebou jak slepé psy. Pokud se omezím pouze na hodnocení jeho výkonu v naší kategorii, kde odehrál jen část utkání, byl přínosný a rozhodně posilou. Pokud měl chuť, tak podával velmi dobrý a místy až excelentní výkon. Leč, pokud ne, což jsme taky zažili, platilo staré rčení, o tom, že je to horší než když to nejde. Doufám, že tentokrát již u hokeje vydrží a do sršní gólové pokladnice přisype spousty hezkých branek.
   Ondra Macháček (28 odehraných zápasů, 10 bodů (5+5), +/- body -39, 14 trestných minut) byl jedním z letošních nováčků v našem týmu. Postavou sice nevelký, ale nebál se kontaktní hry a právě zde zúročil svou největší přednost – bojovnost a vůli. Dokáže získávat kotouče a vyhrát souboje, ale v momentech, kdy puk získá, trestuhodně váhá a ne vždy správně řeší herní situace. Někdy hraje zbytečně na hranici přílišného emocionálního vypětí a pak reaguje zbytečně podrážděně. Zapracovat by měl především na zlepšení schopnosti rozdávat i přijímat rychlé a přesné přihrávky. Jeho největší plus ovšem je, že je to pracovitý hráč, který jestli nepoleví, může se dál hokejově rozvíjet a zrát.
   Vojta Hríbik (23 odehraných zápasů, 7 bodů (3+4), +/- body -44, 10 trestných minut) je hráčem, jehož výkonnost a hokejové dovednosti zatím oscilují někde kolem průměru. Ve hře se to projevuje tak, že proti slabším soupeřům se dokáže prosadit, ale s těmi lepšími má zatím problémy. Letos alternoval jak v obraně, tak i útoku. V poslední třetině sezóny získával stále větší a větší herní sebevědomí a některé duely odehrál opravdu velmi dobře. Vzhledem ke své vysoké postavě je zatím částečně limitován problémy s koordinací a motorikou pohybu. Ovšem fyzicky a silově šel od minulé sezóny výrazně nahoru, což se projevilo například i zlepšenou střelbou. O jeho tiché povaze a málomluvnosti v kabině se všeobecně ví, Vojta je ale pracovitý hráč, za jehož neustálým výkonnostním růstem je poctivost v tréninku a ne slova.
   Matěj Procházka (18 odehraných zápasů, 3 body (1+2), +/- body -22, 0 trestných minut) se vrátil do kabiny dorostu po roční pauze způsobené zdravotními problémy a bohužel ty se mu nevyhnuly ani letos, když se zranil před vánoci v zápase s Kralupy n/Vlt. To se samozřejmě projevilo na slabší fyzičce a pomalejším pohybu. Matěj má velmi šikovné ruce, jejichž technikou dokáže dobře ovládat puk na malém prostoru, ovšem bez důrazu a se zbytečně velkým respektem ze soupeře se málo prosazoval. V jeho případě se ale jedná především o otázku většího sebevědomí a troufnu si tvrdit, že zlepšení je otázkou získání lepší fyzické kondice a větší herní vyhranosti.
   Jakub Koubský (26 odehraných zápasů, 2 body (0+2), +/- body -47, 0 trestných minut) šel letos hodně do sebe, co se týče tréninkové docházky a účasti na zápasech. Cítil jsem z něj chuť hrát a zlepšovat se, což se projevovalo větší snahou a dravostí. Proti minulým sezónám se zkvalitnilo jeho bruslení, i když to bylo zatím stále víc závodní a chybělo mu smysluplné a herní využití. Jeho největší rezervy byly v technice střelby a důrazu v osobních soubojích, a proto byl jen sváteční střelec, který nepůsobil tolik nebezpečně pro obrany soupeřů. V jeho případě je ale další zlepšování otázkou, zda setrvá v nastoupené cestě a větší suverenity získané pravidelným drilem.
   Rád bych se ještě zmínil o dvou starších hráčích, kteří za nás odehráli nejvíc zápasů. Prvním je Ondra Plíhal (11 odehraných zápasů, 5 bodů (5+0), +/- body -12, 2 trestné minuty), který potvrdil kvality nejlepšího staršího žáka a výborně zapadl do filozofie a soukolí našeho týmu. Dravost a nebojácnost v kombinaci s hokejovým umem a šikovnýma rukama byly v jeho podání velmi účinnou zbraní. Petr Koubský (10 odehraných zápasů, 0 bodů (0+0), +/- body -19, 0 trestných minut) měl v prvních zápasech zbytečně velký respekt, ale od utkání se Sedlčany, kde patřil k jedněm z nejlepších, jej odhodil a byl opravdu platným hráčem. Věřím, že oba i přes svůj rozdílný hokejový projev se stanou výraznými a kvalitními díly mozaiky týmu dorostu sezóny 2014/15.
   Tak a to je vše. I přes to, že letošní ročník nebyl tak podařený, jak bychom si asi přáli, Sršni sehráli i některé krásné zápasy. Můžete se proto již nyní těšit na příští ročník, ve kterém doufám zúročíte získané zkušenosti a dovednosti a těch povedených zápasů bude podstatně víc. Můj dík patří všem hráčům, kteří za Sršně nastoupili, všem fanouškům, kteří tým podporovali, celému oddílu SK Sršni Kutná Hora a také radnici našeho města, bez jejíž podpory by se v Kutné Hoře mládežnický hokej jen těžko hrál. Děkuji a přeji všem úspěšnou a pohodovou sezónu 2014/2015.
 
 
 
 
 TOS Žebrák – Sršni Kutná Hora

: 10 ( 3:5, 1:4, 1:1 )

 Šmarjá, kdo je to na té střídačce?!?!?!
 
    Jako dítě jsem jarní prázdniny miloval. Když jsem byl student, bylo mně to celkem jedno, ale s přibývajícím věkem spatřuji některá úskalí. Třeba, když vyjde na období jarních prázdnin soutěžní zápas. Například jako letošní poslední kolo KLD a zápas TOS Žebrák vs. Sršni, který kolidoval s termínem horské výpravy "Pec Tour 2014", jíž se účastnila velká část týmu. Díky ochotě a vstřícnosti domácích se ale podařilo předehrát toto utkání již v pátek 7.3. Ovšem tato derniéra byla paradoxně i několika premiérami. Vzhledem k okolnostem, ke kterým se teprve dostanu, zůstává zápas pro mě i nadále plný nejasností a postupně zjišťovaných překvapivých informací. Opravdu rád bych vám ve stručnosti přiblížil alespoň pár hlavních momentů, ale tentokrát ze mě nic souvislého nevypadne, a tak pouze heslovitě a po časové ose.
 
tréninky – páteční zápas je pro naše sebevědomí hodně důležitý. Tým Žebráku je totiž ryzí nováček v soutěži, na což také doplácí svými výsledky. Zatím nezískal ani bod a my nechceme být první, který jim nějaký daruje. Celý týden cítím, že kluci se na tento zápas opravdu těší. Brabčák se dokonce rozhoduje jet přímo ze školy až do Hořovic po vlastní ose a i Červajz přemlouvá svá bolavá záda, jen aby si nenechal ujít poslední zápas sezóny.
 
pátek dopoledne - i mě osobně ovládla zvláštní nervozita a přání odehrát poslední utkání dobře a důstojně. Nedalo mi to, a proto již od rána doma zkouším hru tělem. V lehkém poklusu ramenem narážím do dveří po celém bytě a rázně je tak zavírám. Až ke kuchyni mi to jde celkem dobře. Před ní si bohužel neuvědomuji, že se její dveře zavírají na opačnou stranu….. Po nečekaně slabém odporu tak k mému nemalému překvapení plynule probíhám celou kuchyní, nabírám na její dlažbě vcelku zajímavou rychlost a o pár metrů dále již docela tvrdě atakuji bar…. Přiznávám, že okamžitá boule mi dává jasně najevo, že oblíbená věta: „Pojďme to hrát hlavou“, nebude dnes tou pravou cestou.
 
pátek odpoledne -
14:15 – čas plánovaného srazu na zimáku
14:20 - 95% účastníků již je přítomno, jen Ilka má tradičně menší časovou prodlevu
14:30 - čas odjezdu, všichni sedíme spokojeně v autobuse a klidnou rodinnou pohodu připomínající rozjímání u štědrovečerní pohádky rozčísne až řidič oznámením, že do Hořovic couvat nebude a jinou rychlost než zpátečku nezvládne svému busu vnutit
14:32 – po několika marných pokusech s řadicí pákou, nás pán vozu ubezpečuje, že oprava bude trvat 30 minut a není potřeba propadat panice
14:33 - odborný konzultant v oblasti dámských předností Roman, v okamžení strohou větou vyhodnocuje situaci: „Tak to bude nejmíň hodina“.
14:50 - vyhříváme se na sluníčku, Fíďa obchází všechny s plnou krabicí sladkostí, původně určených do kabiny na oslavu jeho jmenin. Pojídáme, popíjíme, živě diskutujeme o možných variantách dalšího vývoje a chvílemi to spíše vypadá na maturitní večírek po dvaceti letech, než na nervózní čekání na zprovoznění autobusu.
14:55 – Pavlův děda nás informuje, že vlak z Moravské Třebové má 40 min.zpoždění
15:05 – poprvé volám do Žebráku informaci, že budeme mít zřejmě zpoždění a shledávám se s pochopením
15:15 - nasazuju smutné oči týraného psa a jdu za řidičem obhajovat naše zájmy. Naštěstí brzy dosahujeme společného kompromisu a řidič bere telefon, aby zavolat náhradní autobus: „Za čtvrthodiny přijede!“
15:16 – Roman kontruje: „Takže za půlhodiny“ a diskrétně mi vysvětluje, že to jsou naprosto běžně používané milosrdné lži
15:17 – nechci to ale pochopit a stále věřím, že slovo má svou váhu a platnost
15:30 – po čtvrthodině autobus samozřejmě nikde a já si připadám jak zářící maják v zátoce blbosti a naivnosti
15:45 – vyrážím opět za řidičem:
Síra (pokorně): „Je nějaký problém, že náhradní autobus ještě nedorazil?“
řidič (překvapeně): „Proč? Vždyť jsem říkal, že přijede za čtvrthodiny.“
Síra (depresivně): „Bohužel je to ale už více jak 30 minut.“
řidič (sebevědomě): „No, jak jsem říkal, to ještě není čtvrthodiny!!“ - nicméně bere telefon a znovu volá
řidič (ještě sebevědoměji): „Už je v Nových Dvorech“
Roman (cynicky): „Tak to je tak maximálně v Týnci.“
16:00 – mám pocit, že už bych tu z Nových Dvorů byl i pěšky, ale autobus stále nic
16:02 – řidič po 90 minutách konečně opravil původní autobus, ale mi stále čekáme na náhradní
16:03 - začínám být zralý na rychlý odvoz do Havlobrodu
16:04 – konečně je tady nový autobus a po rychlém nalodění vyrážíme směr Hořovice
16:05 – volám do Žebráku, že dorazíme mezi půl šestou a šestou a jsem ubezpečen, že na nás počkají
16:10 – nový řidič se ptá, v kolik hodin jsme měli odjezd a po zjištění, že v půl nás uklidňuje, že to v pohodě doženeme. Po upřesnění, že v půl třetí pocítí plynový pedál váhu jeho nohy a autobus poznává, jak by ho asi řídil Zdeněk, kdyby za jeho volat někdy usedl.
16:15 – Ilka nastavuje navigaci na svém mobilu a informuje, že dorazíme do cíle v 18:01 (zápas má začínat v 17:15)
16:20 – Roman, Vláďa, Fanda i Ilka se předhání ve vymýšlení katastrofických verzí pokračování naši road movie a já v depresi zakazuji všechny negativistické řeči
16:21 – to jsem si ale naběhl. Jak již to tak v Čechách bývá, všechny zákazy jsou jen živnou půdou pro jejich porušování, a proto se všichni najednou předhání v líčení svých zkušeností s neprůjezdnou Prahou v pátek odpoledne
16:30 – rezignuji a smiřuji se s myšlenkou, že jsem si pro dnešek vytáhl Černého Petra. A možná ne jen pro dnešek, a tak v duchu sepisuji další kapitolu knihy svých největších průserů. Už na základce jsem byl mezi 3, na které nevyšel při slavnostním slibu na Pražském hradě pionýrský šátek a jako vrchol pyramidy si pak vybavuji, jak mi při okresním spartakiádním vystoupení žactva před zaplněným stadionem v těsných červených trenýrkách vyvstal známý chlapecký problém a já za bouřlivého potlesku opustil cvičiště. Následně pak prý kvůli mně naše škola nejela na Strahov.
17:00 – Ilčina navigace hlásí stupeň dopravy číslo 4 a nehodu na plzeňské dálnici, přesto Prahou projíždíme celkem plynule
17.15 – plánovaný začátek zápasu a mě volají z Žebráku. Roman mi radí: „Řekni, že už jsme v Berouně!!!“, ale já to nedokážu, a tak se kroutím, že již opouštíme Prahu a jedeme směrem na Beroun. Roman jen rezignovaně prohlásí: „Ten je marnej, ten to neřekne!“
17:30 – volá Braňo, který jel na zápas autem, kde prý jsme. Suverénně odpovídám, že již 15 min. hrajeme, čímž ho na chvíli trochu vykolejím pocitem, že je na špatném zimáku
17:35 – nutkání začíná klepat, nebo spíše tlouct na bránu prostaty některých jedinců a vykulené oči jsou tím nejmenším projevem, přesto zakazuji jakékoliv zastavení s poukazem, že PET lahve zejí prázdnotou. Vláďa sebevědomě odmítá nabídku mobilního WC s tvrzením, že má ohromnou výdrž.
17:45 – sjíždíme z dálnice směr Hořovice, ale vítá nás objížďka. Ilka již neví jak si sednout a Vláďa s oroseným čelem konstatuje, že nechápe, proč poslední čtyři minuty trvali půl hodiny
17:54 – zastavujeme před zimákem, rychlý přesun do kabiny a pak ještě rychleji na led
17:55 – doráží i Brabčák, takže jsme nakonec kompletní
18:00 - vynecháváme předzápasový rozbor taktiky a spokojíme se pouze s informací o sestavě a s heslem „Pojďme si to užít“.
18:05 – vstupuji do haly a nemůžu si nevšimnout velkého počtu diváků – přisuzuji to však tomu, že se venku setmělo a v místním kině zrovna nehrají žádnou komedii, a tak se několik odvážlivců přišlo zasmát alespoň na zimák
18:10 – hráči postupně nastupují, ale já zjišťuji, že tlak v nafukovací hale není nastaven na parametry mé hlavy, pociťuji neskutečnou bolest a pomalu se sháním po lékárničce a defibrilátoru
18:15 – zápas konečně začíná
-na první závany šancí nemusíme dlouho čekat, čas 00.14 a po Fíšově střele vedeme 0:1
-vzhledem k tomu, že na nás domácí hodinu počkali, se cítím trochu trapně, ale během dvou minut je srovnáno - 1:1
-věk a opotřebování mé lidské schránky se prostě nedá zastavit a můj způsob nakládání s ní si začíná vybírat svoji nepříjemnou daň. Hlava je naprasknutí, mám zimnici jak prase a začínám se shánět po nějakém prášku
-propracovali jsme se již v 10.min. k vedení 1:4, tedy tohle skóre svítilo na tabuli a asi i platilo, ale víc vám k tomu neřeknu, protože už jsem byl totálně mimo reál
-Braňo mi přinesl prášky ze svého auta a pro jistotu si beru rovnou dva
-domácí si taky berou, ale time-out a vystoupení trenéra juniorů Klášterce nad Ohří ze známého videa je proti tomu jak mateřské mléko
-tak nějak, jako obvykle, uchlácholeni, jak nám to hezky jde, polevujeme a soupeř přebírá otěže zápasu a rázem je to 3:4
-lovím bobříka mlčení a pozvolna vyhledávám odlehlý kout na střídačce, kde bych eventuelně zanechal hmatatelné informace, co že jsem to za celý den vlastně snědl
-zkoordinovat vnímání s myšlenkovými pochody mozkových závitů je pro mě nepřekonatelný rébus, takže většinu času strávím s hlavou v dlaních a o smysluplném koučování si můžu nechat jen zdát
-přestávka je až po druhé třetině (to už je stav 4:9) a já konečně opouštím halu podivně houpavým krokem a se skelným pohledem zahleděným kamsi do dáli směřuji na WC, abych se opláchl ledovou sprškou
-na poslední třetinu konečně začínají působit prášky, takže hlava tolik nebolí, ale vnímání je o to víc v útlumu, takže si pouze pamatuji, jak vybičovaný Miloš neunáší tíhu okamžiku a po vyloučení jeho slovník doznává zajímavou změnu a některé výrazy ani na Wikipedii nenajdete
-Ilka s Johankou tančí na střídačce a za pomoci hráčů zvedají mexické vlny
-konečný výsledek 5:10 dává úsměv do tváře všem našim hráčům, že vypadají jak reklama na zubní pastu
21:00 – vyrážíme k domovu a dlouhou cestu nám zpestřuje Vláďa svým zpěvem a vtipem. Je to svéráz, se kterým je ale děsná sranda. Všichni se jeho řečem neustále smějí…. Já také, ale někdy nevím proč a trochu myšlenkově zaostávám. Dostávám se teprve na druhou metu, kdežto Vláďa má za sebou nepočítaně homerunů.
23:30 – vracím se spícím městem domů a smiřuji se s faktem, že jsem si poslední zápas chtěl užít úplně jinak, Ale co dělat. Čas prostě nejde zastavit a tak nezbývá, než zůstat alespoň duševně mlád a doufat, že ta třetí míza přece jen jednou dorazí a dá alespoň částečně vzpomenout na léta minulá.
 
   Původně jsem chtěl nechat tento zápas bez reportu, protože z hokeje si toho opravdu pamatuji minimum, ale Zdeněk na horách prohlásil: „Bylo by zajímavé, kdybys sepsal, co si pamatuješ!“ a já jen dodávám, že zbytek bude lepší nechat na fantazii čtenářů, vzpomínkách účastníků, či Oldovu videu…
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Konečný Miloš, Fišar Tomáš st., Brabec Pavel, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Hríbik Vojta, Koubský Jakub, Procházka Matěj, Plíhal Ondřej
 
branky: Fišar Tomáš ml. 2x, Šváb Michal 2x, Dytrych Vojta 2x, Plíhal Ondřej 2x, Hríbik Vojta, Macháček Ondřej
asistence: Dytrych Vojta 4x, Šváb Michal 2x, Fišar Tomáš st. 2x, Procházka Matěj 2x, , Fišar Tomáš ml. 2x, Hríbik Vojta, Koubský Jakub, Brabec Pavel
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Tomáš Fišar – Fíďa + Fíša
1.Jak vnímáte jeden druhého mimo led?
Fíďa – Já ho vnímám jako mladšího rodinného příslušníka a chovám se k němu normálně jako k ostatním bližším lidem.
Fíša – Asi to máme stejné, akorát já se k němu chovám jako ke staršímu.
A jak se to projevuje?
Fíša – Jsem k němu uctivější, ale jinak jsme si sobě rovni.
Fíďa – Já jsem na něj hodný, asi jako i na ostatní.
Fíša – Jo, to je pravda.
2.Pokuste se popsat druhého Tomáše po hokejové i civilní stránce.
Fíša – Po hokejové stránce je to dobrý hráč. Umí dobře bruslit i vystřelit, což je potřeba. No a po té druhé stránce je to normální kluk, akorát trochu degeš.
Fíďa – Já ho vidím skoro stejně. Hokej hraje dobře a jinak je v pohodě.
V čem by se měl druhý Tomáš zlepšit?
Fíďa – Nevím, možná by měl mít větší trpělivost.
Fíša – Někdy asi rozehrávku.
Je něco, co bys chtěl od Tomáše z jeho dovedností či povahy převzít pro sebe?
Fíša – V hokeji asi nic, ale v civilu bych chtěl být stejně vtipný jako on. Tedy někdy.
Fíďa – Nevím, asi nic. Mě to stačí jak to je a není potřeba to zlepšovat věcmi od něj.
3.Považuješ shodné jméno Tomáš za výhodu či nevýhodu?
Fíďa – Mě je to vcelku jedno, protože já mu říkám Tomáš a sebe moc neoslovuju. Takže tohle není můj problém.
Fíša – Občas to bývá složité na hokeji, když jeden dá gól, druhý má třeba asistenci a pak je kolem toho zmatek, ale to se dá přežít.
Stalo se někdy, že jste druhému Tomášovi záviděli jeho dárek?
Fíša – Asi ani ne. Většinou je to tak nějak vyrovnané.
Fíďa – Myslím, že ne. Velký dárky se většinou dostávají na vánoce a narozeniny, a to nevím, co kdy dostal.
4.Měli jste mezi sebou někdy spor o děvče?
Fíša – Ne!
Fíďa – Ne!
Líbí se vám stejná děvčata?
Fíša – Nevím, asi ne. My se o tom moc nebavíme.
Fíďa – Není na to čas.
Líbí se vám vůbec děvčata?
Fíša – Ano.
Fíďa – Taky ano.
Dobrá, a jaká se vám líbí děvčata?
Fíďa – Málo blbý, takže trochu chytrý. Ne moc malý, ale ani ne moc velký, myšleno do výšky i do šířky.
Fíša – Docela dost s ním souhlasím
Zkuste být aspoň trochu konkrétnější, jako třeba jaký by měla mít oči či vlasy.
Fíša – Třeba modrý oči.
Fíďa – No, je dobrý když má vlasy. Když nějaký budou, tak budu opravdu rád.
5.Stalo se někdy, že jste se jeden za druhého styděli?
Fíša – No, někdy. Třeba, když ze sebe dělá debila (smích).
Máš nějakou konkrétní historku?
Fíša – Ono je to skoro pořád.
Fíďa – Já jsem se tedy za Tomáše asi nikdy nestyděl. Mě je to jedno jak se chová ve společnosti.
Já tedy jen závěrem jako správné investigativně bulvární paparazzo pokusím odhalit některé skryté souvislosti. Původ jména Tomáš je z aramejského (zde shledávám spojitost s Dagestáncem) Tóm a v překladu znamená „Dvojče“. Toto odhalení je jistě pro mnohé šokující, ale může jej vyvrátit jen zkouška DNA. A těm, kdo mají pochybnosti o mých zjištěních, můžu jen připomenout jednoho z apoštolů – „nevěřícího Tomáše“.
   Pánové všechno nejlepší a mnoho úsměvu, protože s tím prý jde všechno líp.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Matěj Procházka
1.Předem se omlouvám za zpoždění s rozhovorem, ale nějak jsem minulý týden nestíhal, takže o něco později, ale stejně upřímně: „Všechno nejlepší“. Jaká byla oslava?
No, taková ta rodinná normálka, takže nic moc.
A co dárky?
Jo to bylo dobrý. Dostal jsem samý peníze, abych si za ně koupil nový mobil.
2.Máš moc hezké křestní jméno, řekli ti někdy rodiče, kde pro něj vzali inspiraci?
To opravdu nevím, to mi nikdy neřekli.
Omlouvám se, ale já když slyším jméno Matěj, tak se mi vybaví český film „Matěji, proč tě holky nechtěji“ a především pak „Matějská pouť“. Takže, chodíš rád na pouť?
Ano chodím rád, ale ne na tu Matějskou.
Předpokládám tedy, že máš na mysli Sedleckou. Která atrakce je tebou nejvyhledávanější?
Autodrom. Mám rád to bourání. Užije se u toho sranda.
Když se ještě vrátím k tomu českému filmu, máš nějaký trik, na který balíš holky?
Ne to nemám.
A co bys napsal do seznamovacího inzerátu, kdyby sis nějaký dával?
Já bych si seznamovací inzerát určitě nedával.
Dobrá, ale pouze hypoteticky, jak by ses tam ve zkratce popsal?
Nevím, snad že hraju hokej, že jsem z Kutné Hory a že je mi patnáct let.
Když jsme se dostali takhle k hokeji, kterou vlastnost považuješ za nejdůležitější pro úspěch v hokeji?
Asi souhru všech hráčů.
3.Nedávno jsem byl u tvého táty v práci, kde měl na nástěnce jednu vaši rodinou fotku, ale nejméně čtyři vašeho pejska. Řekni nám o něm něco.
Jmenuje se Becky a je to s ním dobrý, protože ani moc nezlobí. Občas zkoušíme nějaký cviky a něco už docela umí, ale především je to velký mazel.
Chodíš ho taky venčit, nebo jen táta?
Všichni se střídáme.
4.Máš svůj profil na facebooku?
To má snad každý v téhle době, takže jo.
No, já třeba ne.
Já samozřejmě myslel z mladé generace.
(smích) Dobrá, hezky jsem si naběhl, ale zpět k tobě. Chodíš tam často a v čem spatřuješ jeho výhody?
No, jsem tam poměrně často, protože je tam přímý kontakt a do pár vteřin vidíte odpověď a kdo tam je.
A v tom asi bude ten můj problém, že já pod přímým kontaktem vnímám i tu fyzikou přítomnost. Ale abychom zůstali u tebe, máš mezi svými „přáteli“ i lidi, které jsi nikdy neviděl?
Asi by se tam takový určitě našel.
5.Jaké je teď tvé největší přání?
Jako věcné, nebo co dál v životě?
Jak chceš.
No, po škole bych se chtěl někdy podívat tak asi na rok do Ameriky.
Co tě na tom láká?
Že je tam všechno nové a je to úplně jiné než Evropa.
Hezké přání, tak ať se ti splní a ještě jednou všechno nejlepší.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Rakovník

: 7 ( 1:2, 1:3, 0:2 )

 Opět prošustrováno
 
   Na sklonku naší letošní hokejové sezóny jsme skoro jako v NHL nastoupili k druhému utkání během dvou dní. Po tom pátečním nám ani nestihly pořádně vyschnout ribana a chrániče a už tu byl další duel - tentokrát proti týmu HC Rakovník. Vzhledem k zraněním a absencím některých hráčů, mohla předzápasovou kabinou klidně foukat meluzína, ale díky výpomoci ze starších žáků jsme nakonec i tento zápas odehráli.
   Utkání začalo nečekaně ledovou sprchou, když jsme již po 27 vteřinách prohrávali 0:1. Ale z vlastní početné zkušenosti víme, že takto rychlé góly nerozhodují zápasy, a proto nebyl důvod se ještě znepokojovat. V 8.min. se Michalovi po přihrávce Fíši podařilo využít naší přesilovou hru a začínalo se znovu – 1:1. Bohužel ani reparát se nepovedl a již za další minutu byla na opačné straně situace 2-2, kdy Miloš pokrýval sice správného hráče, ale názorně předvedl, jak to dopadne, když se v předbrankovém prostoru nebrání natěsno a neeliminuje hůl soupeře – 1:2. Zbytek třetiny se odehrál ve vlažnějším tempu, které zřejmě reflektovalo přicházející jaro se svou tradiční únavou. Jakoby se hráčům po pátečním zápase nedostávaly síly a hokejová myšlenka.
   Kdo by čekal nějaký zásadní obrat v průběhu druhé části hry, musel být zklamán a již po 58 vteřinách soupeř využil přestávkou rozdělenou přesilovku - 1:3. Hra i nadále působila poněkud rozháraně, na obou stranách spíše vládl chaos a pěknou akci abys pohledal. Naše útočné snažení se často omezilo pouze ke strojovému nahazování puků do útočného pásma, kde nám scházel přímočařejší tah na branku s pohotovým a rychlým zakončením. Místo toho jsme se utápěli ve zbytečných zasekávačkách a kličkách, což bylo glosováno povzdechem i z protilehlé tribuny: „Ach bóže, střílej, střílej…“. Že by měl někdo převahu se vlastně ani říct nedá, prostě nuda nuda, šeď šeď, přesto po čtyřiceti minutách 2:5. Abych ale nezapomněl, musím zmínit Michalovo trestné střílení, kdy byl faulován po neohroženém průniku svou stranou. Provedení této standardní situace, bylo špičkové a jistě by si našlo svoje místo v učebnici pro mladé hokejisty.
   S nástupem do poslední třetiny se konečně podařilo zahřát motor Sršňů na pracovní teplotu. Jakoby trochu zanevřely na obrannou činnost, všechno vrhli do útočení a výsledkem byl téměř desetiminutový soustavný tlak, kdy se střídala šance za šancí a korekci stavu scházelo kolikrát jen to pověstné štěstíčko. Jako po Fíďově vydařené střele, kdy byla spojnice proti jeho zápisu do listiny střelců. Nicméně ve chvílích největšího náporu nepřišla tentokrát sprcha, ale přímo ledová káď v podobě dvou inkasovaných branek v rozmezí 13 vteřin. Byla to opravdu škoda, protože Fífa si v této části v podstatě nesáhl na puk. Z hráčů bylo i nadále cítit snahu dohrát poslední domácí utkání důstojně a se zdviženou hlavou, přesto už se ale nepodařilo oživit předcházející drtivý tlak. Na světelné tabuli tak po 60 minutách svítilo nelichotivých 2:7.
   V našich řadách tentokrát zaslouží speciální pochvalu celá druhá lajna, která i doplněná o starší žáky, se svou hrou častokrát vyrovnala té první. Na beku pak musím jmenovitě zmínit Pavla a Vojtu, kteří při hře 5na5 byli z inkasovaných branek pouze u jedné a své kolegy z první obranné dvojice výrazně zastínili. Pavel naplňuje nároky na moderního ofenzivního obránce, ale především je to neskutečně poctivý hráč, který si před sebe rád klade vysoké cíle, pro jejichž dosažení je ochoten na sobě pracovat i individuelně. Tentokrát prokazoval svou sílu v osobních soubojích, kde soupeře překonával díky své síle, vysoké akceleraci pohybu a inteligenci. Vojta pravděpodobně nikdy nebude brilantní v úrovni dovedností rukou s bruslením, ale svědomitě a zodpovědně plnil defenzivní úkoly, dokázal hráče odstavit od puku, a aniž by ho pak jen zbytečně odpaloval, rychle a efektivně jej dopravoval ven z obrané zóny.
   Nevím co napsat závěrem, abych se neopakoval a mělo to nějaký smysl. Opět jsme podali dobrý výkon pouze v části utkání, což už je pro nás tak trochu typické a bohužel je to špatně. Chápu, že opakující se porážky mají devastující dopad na motivaci, a i když v některých zápasech k nám byl hokejový manitou pěkně nefér, tento víkend byl spravedlivý. S předvedenou hrou a nasazením vždy jen v menší části zápasu jsme si nezasloužili víc. Porážky jsou součástí života a i z nich se dá mnohému naučit a pochopit. No, a jak řekl klasik: „Naše největší úspěchy jsou často vykoupeny odrazy ode dna“.
 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip
obránci: Konečný Miloš, Fišar Tomáš st., Brabec Pavel, Hribik Vojta,
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml.,, Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Koubský Petr, Plíhal Ondřej
 
branky: Šváb Michal 2x
asistence: Fišar Tomáš ml., Dytrych Vojta
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Rytíři Vlašim

: 8 ( 2:2, 0:2, 0:4 )

 Přijela pouť
 
  Od Zimních Olympijských Her již uplynulo dost dní na to, aby hokejový labužník znovu zatoužil vidět kvalitní utkání odhodlaných soupeřů. Řekněme ale rovnou, že páteční zápas dohrávaného 24.kola KLD mezi týmy SK Sršni Kutná Hora a Spartak Vlašim tento požadavek splnil pouze v první třetině. Řeklo by se, vzhledem k současnému postavení těchto tradičních rivalů v tabulce, že utkání mělo být pro Rytíře, kterým momentálně schází jediný bodík k vítězství v celé soutěži, jednoznačnou záležitostí. Ale v minulosti a nechoďme daleko, např. vzpomeňme naše poslední měření sil ve Vlašimi, už se několikrát pozice papírového favorita vymstila.
   Úvodní třetina splnila veškerá očekávání náročného diváka, a tak mohl spatřit pravou nefalšovanou pouť se vším všudy. Hru nahoru dolu v kvapíkovém tempu jak na horské dráze, slušnou střelnici, povození na kolotoči a občas i centrifugu. Dvakrát jsme sice po gólech Michala a Davida vedli, ale hosté díky drobným výpadkům na některých našich atrakcích (poprvé soupeř vcelku jednoduše vybruslil z rohu až před gólmana a v druhém uklidil puk, který vypadl z Fífy do odkryté branky) stačili vždy korigovat. S první sirénou tedy stav 2:2, ale celkový dojem z Prátru byl výborný.
   Nálada a odhodlání v kabině před další dvacetiminutovkou bylo dost dobré, takže jsem předpokládal, jako bych měl v kapse křišťálovou kouli, že nic nebrání tomu pokračovat v předváděné hře. Optimismus je super věc a lidem pomáhá bojovat s nepřízní osudu. Bohužel, asi bych měl ale tu svou kouli někde reklamovat, protože to vypadá, že začíná věštit nesmysly. S nástupem na led došlo v přístupu domácích kolotočářů k poměrně zásadní změně - zavřeli řetízkáč a přesedli na labutě. Tomu odpovídala i druhá třetina, ve které jsme byli pouze diváky na spoustě dostupných pouťových atrakcích. Nebylo proto vcelku nijak velkým překvapením, že se na světelné tabuli poměrně rychle u soupeřových vstřelených gólů objevila trojka, zatímco u nás zářila stále dvojka. Dvě minuty před odchodem do kabin měl vyloženou šanci srovnat skóre Michal, ale nedal a naopak jsme hned z protiútoku inkasovali počtvrté. Domnívám se, že kdyby situace skončila obráceně, mohli jsme se ještě pokusit dostat do zápasu, takhle se ale nad naší střídačkou pozvolna začínala stahovat černá mračna. Stav 2:4 vydržel až do další sirény a nám tak už na nějaký obrat zbývala pouze poslední perioda.
   Po druhé přestávce ale domácí atrakce definitivně zmizely a byl k vidění pouze strašidelný hrad, v kterém občas proběhla i jízda hrůzy, což se poměrně zásadně projevilo na obrazu hry i celkovém skóre zápasu 2:8.
   Dostali jsme od Vlašimáků zasloužený klepec, přestože jsme mu byli v první třetině naprosto vyrovnaným a troufnu si říct, že chvílemi i lepším soupeřem. Nutno ale přiznat, že na jednu dvacetiminutovku se nevyhrává a v dalším průběhu byli hosté hokejovější a lepší. Přesvědčili, že chtějí víc vyhrát a postup do kvalifikace o ligu staršího dorostu je pro ně více než lákavou výzvou. Popravdě, ještě teď, několik hodin po utkání, si nedokážu racionálně vysvětlit proměnu našeho mužstva a přístupu některých jednotlivců během první přestávky. Jak řekl jeden z rodičů: „Do druhé třetiny nastoupilo úplně jiné mužstvo“. Pro potvrzení těchto slov přikládám statistiku střel na bránu po jednotlivých třetinách – 17:14, 2:16, 3:11. Co dodat? Znovu se potvrdilo, že ne všichni hráči jsou schopni nebo spíš ochotni, předvést výkon určitých parametrů a tzv. pracovat v únavě po celý zápas. Ovšem bez hráčů, kteří to hrají srdcem a na beton, z toho pak bývá jen beton na natažených nohách a mizivé výsledky. No, a nebo si můžeme nalhávat, že soupeř měl výborného gólmana, rozhodčí jim připískával, hráli jsme do kopce, bylo málo světla, špatnej led a ...... však to znáte, ale to by byla hodně falešná písnička.
   Nejlepším hráčem utkání pro mě byl tentokrát motivací přebitý Fíša, který táhl výkon druhé lajny, nevypustil snad jediné střídání a několikrát se dostal i do velice slibných šancí, jako byla i ta v dvojnásobném oslabení. Málem se mu podařil kousek podobně jako Petru Čajánkovi, který na mistrovství světa ve čtvrfinále v roce 2009 ve Švýcarsku proti Švédům ujel a dal gól, jenže Fíšovi tentokrát nebylo přáno. Přesto ukázal, že kromě využívání svých fyzických parametrů pouze k tomu, aby připravil soupeře o puk, či tvrdě vystřelil, dokáže taky, když má chuť, hrát aktivně dopředu, ale i dobruslovat dozadu.

 

Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip, Pekař Tomáš
obránci: Konečný Miloš, Fišar Tomáš st., Brabec Pavel, Hribik Vojta,
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Jestříbek David, Fišar Tomáš ml.,, Macháček Ondřej, Procházka Matěj, Koubský Petr
 
branky: Šváb Michal, Jestříbek David
asistence: Brabec Pavel, Šváb Michal, Fišar Tomáš st.

 

 

 

 
HK Kralupy nad Vltavou – Sršni Kutná Hora

11 : 5 ( 4:2, 4:2, 3:1 )

 Sršni opět dostali víc gólů než dali
 
   Po kratší odmlce, způsobené přeloženým zápasem s Vlašimí, jsme se opět vrátili do finišujícího kolotoče KLD, ale bohužel již definitivně bez Červajze a Johanky, kterým sezóna předčasně skončila. V oslabené sestavě doplněné o starší žáky, jsme po šňůře běžných hokejových výsledků utrpěli zase jednou pořádný debakl a projeli to na ledě týmu HK Kralupy nad Vltavou 11:5.
   Zápas přitom začal velmi nadějně, když po rychlém zavezení puku Michalem do třetiny, přesné nahrávce a rychlém a pohotovém zakončení Dýti jsme již po 9 vteřinách vedli 0:1. Domácí to ale vůbec nevyvedlo z míry a v rozmezí mezi 7. a 16.min. dokázali čtyřikrát využít skulin a nedůrazu v naší obranné hře, jakož i ne zcela přesvědčivých brankařských zásahů – 4:1. Nepříznivé skóre se nám ale podařilo ještě 40 vteřin před odchodem do kabin upravit, když si aktéři první branky tentokrát prohodili role – 4:2. Tímto skóre úvodní třetina skončila. Třetina, která byla herně, střelecky i na šance vyrovnaná, bohužel ale s rozdílem, že my jsme vícekrát nedokázali zvednout ani tu nejnápadněji hozenou rukavici.
   Druhé dějství jsme začali dvouminutovým trestem (jediný v celém zápase!) za pozdní příchod na led a zde se musím všem omluvit, protože vina padá jednoznačně na mou hlavu (spíš tedy hubu). Na druhou stranu, ale musím říct, že jsme oslabení zvládli výborně, aniž bychom soupeře k něčemu pustili, což mě utvrdilo v pocitu, že dnes to rozhodně není ztracené. V hlavách jsme měli poměrně velkou touhu po vyrovnání, což se projevilo v polovině zápasu i na skóre, když jsme snížili na kontaktních 5:4. Pověstná jiskřička naděje, která probleskla naší střídačkou, ale pohasla již za pouhou minutku, když Fífovi projela mezi betony jednoduchá střela po ledě – 6:4. Byl to takový ten gól „vykošťovák“, který srazí ke dnu zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli, a tak Fífa v rozmezí následujících pěti minut lovil ještě dvakrát puk ze své sítě – 8:4.
   Mezi třetinami bohužel proběhl nepříjemný incident, který měl vliv na sestavu do poslední dvacetiminutovky, ale nechci tady rozhňahňávat, co má zůstat za dveřmi kabiny, a taky uznávám, že každý má právo na chybu. Jen chci říct, že nikdy nepřistoupím na to, aby si hráč diktovat s kým bude a s kým nebude hrát a v mé přítomnosti urážel své spoluhráče! Poslední perioda už nějaký výraznější obrat ani změnu herního projevu nepřinesla. Prohráli jsme jí, jako i ty předešlé o dvě branky a stanovili tak konečný výsledek 11:5.
   Co říct závěrem? Myslím, že máme na lepší výkon, než jsme předvedli a lepší výsledek než jsme uhráli. První lajna rozhodně ukázala svou ofenzivní sílu a jejich hra dopředu se mi líbila. Na druhou stranu z jedenácti inkasovaných branek byli na ledě u šesti, a to je prostě moc. Ostatní hráči se většinou dokázali prosadit jen minimálně v osobních soubojích, některým chyběli kvalitnější hokejové dovednosti a jiným větší důraz, či osobní statečnost při hře s kotoučem. No a popravdě ani jeden z našich gólmanů se opět úplně nevyvaroval laciným gólům. Přesto vám chci poděkovat, že jste nesložili zbraně a snažili se hrát a bojovat až do možná trpkého konce. Za snahu se ale odměňuje naposledy asi tak na prvním stupni ZŠ, a proto jestli bude chtít příště nějaké body, budete muset předvést lepší a především bezchybnější výkon.
   Tak nějak z naturelu a principu nechci končit negativně, a proto jedna milá kuriozitka závěrem. V průběhu druhé třetiny Fíďovi nevydržela hokejka a rozlomila se. Čepel elegantním obloukem opustila shaft v jeho rukách, ale Tomáš nezaváhal a hned mu docvaklo, že za použití vycházkové hole pro zakrslého turistu na ledě je trest za nevyhovující výstroj. Okamžitě se rozloučil se zbytkem své hole a pokračoval ve hře bez ní, aby za několik okamžiků zastavil ukázkovou placírkou puk směřující do odkryté části branky. Geny hold nezapřeš, ani ty fotbalové.
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Konečný Miloš, Fišar Tomáš st., Brabec Pavel, Hribik Vojta,
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml.,, Macháček Ondřej, Koubský Petr, Koubský Jakub, Procházka Matěj, Bachtík Dominik, Havránek Štěpán
 
branky: Šváb Michal 3x, Dytrych Vojta 2x
asistence: Šváb Michal 2x, Fišar Tomáš ml. 2x, Dytrych Vojta, Konečný Miloš, Hríbik Vojta, Brabec Pavel
 
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Ilona Jelínková
1.Dodržím společenský bonton a neprozradím tvůj věk, ale jaké období svého života jsi si zatím nejvíc užila a byla nejspokojenější?
Já myslela, že čím budu starší, tak to bude horší, ale ono je to naopak. Takže, když to tak vezmu, tak teď je to nejlepší a jsem úplně spokojená.
A v čem je to lepší než ty roky před tím?
Já mám pocit, že se cítím líp a líp a furt se to zlepšuje.
Jak to prosím tě děláš? Poraď mi, já už totiž jedu z kopce.
Já se tam taky možná jednou dostanu. Třeba až oslavím čtyřicítku, tak se to zlomí. Mám trochu strach, že to bude ten přelom. Uvidíme.
Takže neexistuje žádné top období?
Nevím, ale já bych se konkrétně někam vracet nechtěla.
Kolik let ti většinou lidé odhadují? Méně než ti je, zhruba stejně, více než ti je, nebo každý jinak?
Když mi bylo nějakých 24 let, tak mi jeden můj kamarád povídal: „Hele ty vypadáš dobře na svůj věk“, což mě potěšilo, ale pak dodal: „No já tedy nevím kolik ti je, tak 32, 33?“. Takže většinou mi hádají víc let. Prý je ale klamou moje děti, že když je mám tak velké, tak mi přeci musí být víc.
Jestli ty nebudeš takový ten přírodní úkaz jako Marie Rottrová, která v mladém věku nebyla prvoplánovou krasavicí, ale pak zrála jako víno a od určitého věku to byla nádherná ženská, jejíž vzhled mnozí obdivovali.
Že budu jako stárnout a současně mládnout? Ježiš Pavle to je nádherný, už jenom začít zpívat. No to musíš říct Zdeňkovi.
To já mu to řeknu, ale ty mu musíš zazpívat.
Já mu zpívám pořád, ale on to nechce poslouchat.
2.Nedávno jsi mi ukazovala - ježiši co!!! - fotku vašeho volejbalového týmu - tak to jo (smích), omlouvám se, ale já už zapomínám, co jsem kde ukazovala -, pověz mi o něm něco.
(dlouhý, předlouhý smích) No jsme nejkrásnější, nejšikovnější, prostě úžasný a minulou neděli jsme zase všechno vyhráli.
To už vás ani nemůže bavit.
Ale věř, že baví. My z toho máme obrovskou radost.
Kolik vás vlastně je?
Celkem je nás deset, ale teď tam máme jednu čerstvou těhulku.
Takže vás bude jedenáct. Kolik je vlastně přibližný věkový průměr?
Já jsem tam určitě nejstarší, ovšem věkový průměr jsem nikdy nepočítala. Odhaduji ale, že se to pohybuje někde kolem 32.
Z vlastní praxe víš, jak funguje i se svými specifiky, ženský sportovní kolektiv. Nahlédla jsi ale i pod pokličku toho pánského, takže jaké jsou rozdíly?
Chlapi jsou oproti ženským asi pohodovější. I když náš volejbalový tým je trochu rarita. My jsme se sešli takový úžasný holky, že se nedohadujeme, máme ze všeho radost a jsme pořád optimistický. Jsou ale i jiné týmy, kde se vzájemně pomlouvají, nasazují na sebe a takový to: „Podívej, jak v těch trenkách vypadá hrozně a jak je v nich tlustá“, což u kluků nebývá. Ale jak už jsem řekla, já měla fakt kliku a nemůžu si na holky vůbec stěžovat. Víš, v čem bude ale asi ten největší rozdíl? My když si vezmeme time-out, tak oproti vám neřešíme, jak odehrajeme následující situaci, ale koho škrtí podprsenka, kdo má jaké problémy, anebo říkáme: „Viděli jste toho pěkného kluka na balkóně, jak na nás kouká?“
Jestli vám tato strategie pomáhá vyhrávat zápasy, tak proč ne.
Pomáhá a jak jsem řekla, pořád vyhráváme.
Když to tak slyším, platí stále nabídka, abych vás šel trénovat?
No jasně! My bychom tě brali.
Dík, tak po sezóně jsem tam.
3.Pro mnohé jsi takový elefant terrible. Máš i ty ten pocit?
Omlouvám se, ale nevím, co to znamená. Elephant je v angličtině ale slon ne?
Nevím, jestli to řeknu úplně přesně, ale měl by to být výraz pro člověka, jednajícího bez ohledu na společenské zvyklosti.
Jo, tak to je asi pravda. Často dělám věci bez rozmyslu a zřejmě jinak než by se mělo. Já se ale snažím být v normálu, ale nějak mi to prostě nejde.
Míváš s tím problém?
Myslím, že ne, protože se mnou okolí soucítí a neřekne mi to. Nebo spíš takhle. Problém s tím nemívám, protože si ho nepřipouštím, a to vidím i v Johance. Taky s tím nemá problém.
Vnímám to podobně, že v tom bohémismu je po tobě.
Asi tak.
4.Věříš na smůlu pátku 13.?
Jo, to jo.
A jak se to projevuje?
Snažím se na to nemyslet. Sice se nejdřív leknu: „Ježiš, pátek 13.“, ale pak si to nepřipouštím.
A i jinak jsi pověrčivá?
Ano. Já když vidím třeba kominíka, tak k němu hned běžím a držím se za knoflíky, nebo když mi třeba přeběhne černá kočka přes cestu, tak se okamžitě zastavím. Jsem pověrčivá, ale na druhou stranu si to snažím vždycky nějak okecat, a třeba s tou kočičkou si hned řeknu, že měla určitě na bříšku bílý flíček, takže to neplatí. Pravda je, že jsem pověrčivý typ a vnímám to, ale čeho se opravdu držím, že každý je svého štěstí strůjcem.
5.Na kterou vlastnost, kterou jsi zdědila po svých rodičích, jsi nejvíc hrdá?
Proboha, proč se mě pořád ptáš na vlastnosti, vždyť to je strašný. No, rozhodně jsem po mámě a Zdeněk je z toho nešťastný, takže nevím, co si z toho vybrat. Všude chodila pozdě, byla hrozný plašan a přesně jako já společensky nezapadala. Ovšem byla to učitelka a já jsem hrdá, že jsem po ní.
Když to obrátím, je nějaká vlastnost, kterou bys raději nezdědila po svých předcích?
Ne, já jsem se sebou spokojená a i s tou svou nedochvilností dokážu v pohodě žít. Jenom Zdeněk s tím má problém.
Ovšem to je jeho problém, tak ať si ho vyřeší.
To jo. Ale vážně, samozřejmě, že jsem taky někdy nabručená, jako bývá každý, ale já se cítím opravdu v pohodě a šťastná.
 
O skutečném věku Ilky se tedy budou i po tomto rozhovoru vést oprávněné debaty. Ať je tedy pravda 25, 30, nebo 35, Ilka pro mě představuje ideál neobyčejného štěstí, kterým se může naplnit i úplně obyčejný život, a proto ukončím tento narozeninový rozhovor větou kněžny z díla B.Němcové: „Šťastná to žena…“. VŠE NEJLEPŠÍ.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Sršni Sedlčany

: 5 ( 1:0, 1:0, 2:5 )

 Dobrý výkon se slzou v oku
 
   Neuběhlo ani třináct hodin od posledního zápasu v Poděbradech a opět jsme se sešli, tentokrát k dohrávce odloženého zápasu 22.kola KLD Sršni Kutná Hora versus Sršni Sedlčany. Sestava na tento zápas se ovšem do poslední chvíle měnila stejně jako počasí letošní zimy. Již předem bylo známo, že tentokrát s námi nebude moci hrát mimo Miloše, který je na horách i David s Michalem, kteří nastoupí za juniory a Johanka, která v sobotním zápase rozšířila naší marodku. Povolali jsme proto dva staršáky Ondru a Petra, ale naše sestava se během rozbruslení ještě zúžila o Červajze, který i s bolestí zad přišel na zápas, to alespoň zkusit. Bohužel to ale nešlo a pohled na pohodového a věčně usměvavého kluka, kterému s každým pohybem tekly slzy po tváři, mi rval srdce z těla. Hlavou se mi jen honily myšlenky, že tohle přece ne, že takhle sport nechci dělat, a tak jsme poslali Honzu svléknout a rovnou k doktorovi. Nikomu v kabině samozřejmě nebylo do zpěvu, hrát s tímto silným soupeřem pouze v devíti a z toho ještě s dvěma staršáky není určitě jednoduché, ale ve chvíli, kdy už jsme se zvedali k odchodu na led, nám nalil koňskou dávku optimismu Michal, který se z ničeho nic objevil ve dveřích s tím, že jde hrát za dorost. Zvraty jak v holywoodském trháku, ale návrat našeho kapitána do sestavy byl v tu chvíli pozitivně cítit na všech hráčích.
   Zápas začal velmi svižně a emotivně. Hrálo se nahoru dolu ve velkém tempu a v 5.min. otevřel skóre Michal svou typickou střelou po průniku levou stranou – 1:0. Ani v druhé části se toho příliš nezměnilo. Michal v čase 30.44 zvýšil naše vedení již na 2:0 a troufnu si říct, že jsme byli v této fázi lepším týmem, který měl zápas pod kontrolou. Brankář se Sršněm na prsou musel zasahovat jen sporadicky, bohužel jeho spoluhráči již nebyli schopni přetavit další vyložené šance ve výraznější gólový náskok.
   Ani vstup do posledního dějství nenasvědčoval blížící se obrat v zápase. Stále jsme hráli aktivně a soupeře nepouštěli do nějakého závratného tlaku. V čase 49.23 přišlo první varování, když hosté rozebrali naší obranu a střelou do odkryté části branky snížili na 2:1. Za další dvě minuty již ale přišla pořádná facka, poměrně jednoduchá střela od modré proskotačila Fífovi mezi betony a rázem bylo z ničeho nic srovnáno – 2:2. Takový gól padá na vrub gólmana, ale na druhou stranu musím říct, že Fífa do té doby, samozřejmě někdy i s přispěním stěstěny, chytal spolehlivě. Za jednu chybu se v brance nestřídá, ale na druhou stranu mezi našimi tyčemi najednou seděla schoulená hromádka neštěstí a já se rozhodl tam poslat v tu chvíli pohodového a sebevědomého Honzu, což se ale ukázalo jako špatný tah. Šest minut pobytu na ledě, pět střel, tři branky….., co dodat. Snad jen, že po gólu na 4:5, kdy nahození od modré podcenil a plachtící puk skončil v bráně, jsem nevěřil svým očím a měl je vyvalený jak kráva před kopcem. Závěrečný tlak a ani power play nám již ale bohužel neumožnila si čichnout byť k jedinému bodu.
   Tak dnes nám scházelo to pověstné štěstíčko, protože jsme tahali celý zápas za ten delší konec, ale na konci se to zase otočilo. Byl to dobrý výkon po herní stránce se špatným výsledkem, což je ale v hokeji rozhodující. To, že jsme nedali víc gólů, to se stane, někdy to tam opravdu nepadne, ale tentokrát jsme opět ztratili zápas po neskutečně laciných gólech, a když si zpětně některé vybavím, ještě stále se mi dělá lehce nevolno.
   Už se to tak trochu táhne jako tenká červená nit protkaná letošní sezónou. Naše labutí píseň nejprve vyletí vzhůru a pak – jako obvykle – padne pěkně na čumák. V posledních 11 zápasech jsme již šestý prohráli o jediný gól a přitom v každém jsme vedli. Je to až příliš kruté a osobně nesu tento fakt velmi těžce. Ne kvůli sobě, ale kvůli vám, protože nemám pocit, že si to zasloužíte. Kdybych viděl, že vypustíte zápas jako s Popovicemi, budu naštvaný, ale když makáte 60 min. a pak všechno ztratíte hloupými góly, když vím, že chodíte poctivě na tréninky a snažíte se – tak mě to opravdu mrzí.
   Pro mě osobně byl nejlepším hráčem víkendu Michal, který si za svůj výkon zaslouží v dnešním článku samostatný odstavec, jelikož takový výkon, jaký předvedl se jen tak nevidí. Ano, z deseti našich vstřelených branek, devětkrát pomyslné červené světlo za soupeřovým brankářem rozsvítil právě on. Nemá cenu tady nějak rozebírat přednosti a dovednosti našeho rychlonohého snipera. Pro většinu lidí od hokeje je většinou zážitek sledovat jeho hru, chytrost a šikovné ruce. Možná někdo namítne, že někdy trochu zbytečně rád zakončuje většinu akcí, ne vždy volí správné řešení herní situace a že ve vypjatých chvílích zápasu jako by chtěl všechnu odpovědnost vzít pouze na sebe. Asi jo, ale nikdo nikdy mu nemůže vyčíst, že by vypustil byť jedinou minutu zápasu, to opravdu ne, a to ho v mých očích dělá tím nejlepším kapitánem, kterého tenhle tým mohl letos mít.
   Celý ten to příhovor zakončím otřepaným sportovním moudrem, které jsem i zmínil v kabině před tímto zápasem. „Rozdíl mezi vítězem a poraženým je v tom, že vítěz dokáže znovu nasednout na koně, který ho shodil“. Pravda je, že tento víkend nás kůň nejen shodil, ale i docela tvrdě nakopnul, přesto já vstávám a znovu nasedám. Nedám totiž svou kůži tak snadno a věřím, že nebudu sám….
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Fišar Tomáš st., Fišar Tomáš ml., Brabec Pavel, Hribik Vojta,
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Plíhal Ondřej, Macháček Ondřej, Koubský Petr, Koubský Jakub
 
branky: Šváb Michal 4x
asistence: Dytrych Vojta 2x, Fišar Tomáš st.
 
 
 
 
 
HC Poděbrady – Sršni Kutná Hora

: 6 ( 3:3, 2:1, 2:2 )

 Vyrovnaný zápas se špatným koncem pro Sršně
 
   Sobotní předobraz zápasu s Poděbrady dával tušit velkou bitvu s momentálně třetím týmem KLD. Jak už jsme si ale několikrát vyzkoušeli, při podání 100% výkonu dokážeme hrát o body s každým, a proto nebyl důvod nenastupovat se zdviženým hledím.
   Soupeř byl zpočátku výrazně lepší a několikrát nám zle zatopil, ale gól Michala v 7.min. nejen otevřel skóre utkání na 0:1, ale především nás nastartoval a dostal do zápasu. Hra se pak přelévala od branky k brance, šance naskakovaly shodně na obou stranách a spustila se gólová přestřelka jako v iráckém Bagdádu. První dějství tak skončilo brankovým smírem 3:3 a nás mohly mrzet dvě Davidovi tyčky a neproměněný samostatný nájezd.
   Druhá třetina již bohužel začala bez Johanky, která nemohla pokračovat pro velké bolesti kolena, ale jak se později ukázalo, nebyl to ten poslední políček, který si pro nás hokejový Manitou na tento víkend přichystal. Ale zpět mezi mantinely. Hra plynula rychle a nabídla podobný hokej jako předcházející dějství. Brzy proto bylo jasné, že toto vyrovnané utkání rozhodne jeden dva góly. V této části dal soupeř ale bohužel o jeden víc, takže po 40 minutách byl stav 5:4.
   Do poslední periody jsme nastupovali s odhodláním otočit kormidlem zápasu opět na naši stranu, ale situaci nám zkomplikoval gól domácích na 6:4 v čase 47.42. Bylo to v této přetahované vůbec poprvé, kdy se jednomu z týmů podařilo odskočit na rozdíl dvou branek a pro mnohé fanoušky v hledišti to byl rozhodující moment. Přestože v tu chvíli by na nás vsadil tu pověstnou zlámanou grešli snad jen šipkař Vláďa, kluci ukázali, že mají srdce na správném místě a umí zabojovat. Vydolovali ještě zbytky sil a během šesti minut dvěma brankami srovnali na 6:6. Neuvěřitelné, bylo vyrovnáno a již poněkolikáté jsme byli opět na začátku. Teď ale, jestli se spokojit s remízou, nebo zabojovat? Samozřejmě že zabojovat! Domácí jsme sevřeli ve třetině a vítězný gól doslova visel na vlásku, ale jak už to tak v hokeji bývá, že když nedáš – dostaneš, přihodilo se to i tři minuty před koncem nám. Stav 7:6 již vydržel do závěrečné sirény a my si tak připsali další prohru o jeden gól se silným soupeřem.
   Co dodat? Kdybych to měl shrnout jednou větou - povedený zápas se špatným výsledkem. Jsem přesvědčený, že jsme s Poděbrady odehráli vyrovnanou partii a za svůj výkon si alespoň bod zasloužili. Nicméně na zásluhy se nehraje a je pravdou, že jsme tentokrát inkasovali dva smolné a tři vyloženě laciné góly, které padají na vrub chybám našich hráčů a gólmana. Abych ale nekončil tak pesimisticky, uzavřu to větou našeho vedoucího Zdeňka: „Je příjemné vidět, jak se třetí tým soutěže upřímně raduje, že porazil předposledního gólem v posledních minutách“. A skončit s tímhle pocitem to není vůbec špatné.
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Fišar Tomáš st., Červinka Jan, Brabec Pavel, Jelínková Johanka (nedohrála)
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Jestříbek David, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Hribik Vojta, Koubský Jakub
 
branky: Šváb Michal 5x, Dytrych Vojta
asistence: Jestříbek David 4x, Šváb Michal, Dytrych Vojta, Macháček Ondřej
 
  
 
 

  SK Černošice – Sršni Kutná Hora

: 3 ( 1:0, 2:1, 2:2 )

 Tentokrát Sršni bez kouče
 

   Omlouvám se, ale jak si již brzy jistě všimnete, i tentokráte se ve svém reportu omezím pouze na suchá fakta a holá konstatování. Důvod ovšem není nějaká nechuť psát o prohraném utkání, ale tentokrát je zcela prozaický, a to moje neúčast na zápase z důvodu maturitního plesu mladšího syna. Takže chci touto cestou poděkovat svému asistentovi Braňovi, vedoucímu Zdeňkovi a zapisovatelce Ilce, kteří mě zastoupili a vše skvěle zvládli.

   Upřímně, naše vyhlídky před zápasem nebyly nijak závratné, protože jsme cestovali na led vedoucího týmu soutěže KLD, který chce postoupit do ligy a především naše sestava byla oslabena o několik klíčových hráčů, a tak nedostatek dorostenců vyplnili starší žáci, kterým tímto děkuji. Stěžejní otázkou tedy bylo, jak se s touto výzvou dokážeme popasovat, protože věkový a početní rozdíl obou týmů byl podle zápisu naprosto markantní. Řečí čísel: hráči roč.97- Černošice 9 / Sršni 0, roč,98 – Č5 / S6, roč.99 – Č6 / S3, roč.2000 Č0 / S2, roč.2001 Č0 / S1. Tady není co dodat, snad jen, že i přes prohru 5:3 můžete být na dosažený výsledek hrdí a jak vím z referencí o zápase, podali jste dobrý, bojovný výkon, a velmi dobře zachytal Fífa. Takže všem upřímně gratuluji.

   Protože v současné době řešíme v týmu každou zdravou ruku a nohu dovolím si závěrem touto cestou ještě apelovat na všechny členy týmu, aby nepodceňovali nástrahy zimního období a hlídali si nejen bezpečnost a koordinaci pohybu na zimou ovlivněných terénech, ale i kvalitu oblečení. Chodit běhat schody po tréninku do chladné haly jen v propoceném ribanu, nebo vyjít z kabiny, ještě rozpaření ze sprchy, přímo do mrazivé noci rozhalení a bez čepice je naprosto nezodpovědné. Mohlo by se nám také stát, že do posledních zápasů už nebude koho nasadit, jelikož únava materiálu zjevně stoupá do červených čísel a o moc lépe už asi nebude.

 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip, Pekař Tomáš
obránci: Fišar Tomáš st., Jelínková Johanka, Červinka Jan, Brabec Pavel
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Plíhal Ondřej, Macháček Ondřej, Hribik Vojta, Koubský Petr
 
branky: Plíhal Ondřej, Dytrych Vojta, Macháček Ondřej
asistence: Šváb Michal 3x
 
 
 

 TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Braňo Hríbik
1.Když hrají hokej Češi proti Slovákům, komu fandíš?
Těm, kteří zrovna vyhrávají. To je jednoduchý ne.
A když je remíza?
Tak není komu fandit, takže mě to neštve. Vždycky fandím tomu, kdo vyhrává.
A doma máte nějaké fanouškovské spory?
Ne, ne. Vůbec to nehrotíme.
2.Na loňském soustředění jsi svým vyjádřením: „Být mladší, neváhal bych se vydat na nějakou vesmírnou expedici i s nemožností návratu,“ vzbudil rozruch a vyvolal roztodivnou diskusi až do ranních hodin. Máš nyní možnost seriozně a bez jakýchkoliv rádoby vtipných poznámek to blíže vysvětlit.
Na tom není co vysvětlovat. To je tak daný, že když by prostě dřív byla ta možnost, tak bych klidně někam odletěl. Na tom není nic tak zvláštního. To je jako, když jsem před lety odjel do Čech, nebo kdybych teď třeba odjel do Afriky nebo do Ameriky. Prostě bych tam dál žil, v tom není žádný rozdíl.
Je tam ale rozdíl v té nemožnosti návratu.
Někdy je nemožný se vrátit i z vedlejší vesnice domu. To si nevybereš.
Takže nemáš problém s kořeny, tradicemi a rodinnými pouty, které by tě vracely na původní místo?
Ne, to určitě ne. Nejlíp je samozřejmě tam, kde máš domov, ale domov je tam, kde si ho uděláš. A já s tím své zkušenosti rozhodně mám.
Kdyby tedy byly dřív reálné možnosti, tak nějaká galaxie Kentaurus mohla být dnes klidně tvým domovem.
Klidně. Kdyby tam se mnou byli ty správný lidi, tak proč ne.
Dobrá. Dá se tedy na základě toho říct, že máš dobrodružnou povahu?
Teď už ne, ale dřív určitě ano.
3.Kdysi jsme se potkali v GASKU na koncertě Ivana Hlase, jakou muziku vlastně posloucháš?
Poslouchám samozřejmě podle nálady, ale nejraději mám staré rockenrolly - 60 až 70 léta a pak country, to je druhá varianta.
Jaké máš nejoblíbenější interprety?
Mamas & Papas a z country jsem měl jeden čas rád Keeny Rogerse, ale nejsem nějak vyhraněný, spíš tak všeobecně.
Tedy musím říct, že Mamas & Papas jsi mi zahrál na citlivou strunku, která mi evokuje paradox z vlastního života. Už jako pubescent inklinující k bohémskému životu jsem je hodně poslouchal a samozřejmě i spoustu další jiné muziky, ale rozhodně jsem nesnášel dechovku, kterou zase miloval můj táta. Tehdy jsem to bral jako normální generační střet, který jednou potká i mě s mými dětmi. O to víc mě ale nyní udivuje, že tomu tak není, spíš právě naopak. Posloucháme hodně stejnou muziku, chodíme společně na koncerty, diskuse s Adamem o muzice a při muzice jsou pro mě jedny z nejhezčích, Bára ode mě chce každý večer hrát na kytaru před spaním a Ondra si dokonce k 22.narozeninám přál jediný dárek – nahrát CD s písničkami, co jsem před lety hrál jemu, aby mu to prý v Hradci připomínalo domov. Takže oproti mému dětství totální opak, ale jak to máš doma, s dětmi a muzikou ty?
Abych řekl pravdu tak u Vojty nevím, protože ten se nijak neprojevuje. On nemá vyloženě vyhraněný vkus a mě přijde, že poslouchá nějakou zvláštní muziku. Je taková vážná, moderní, fakt nevím kam to zařadit, ale ani jí moc neznám, protože jí poslouchá přes sluchátka a z počítače. A dcera ta poslouchá ty nejmodernější fláky z taneční muziky a diska, takže to taky není úplně ono. Mě v podstatě žádná muzika moc nevadí až asi na techno, to nemůžu, ale to ona neposlouchá. No, a když je třeba něco nového od Pink, tak si to taky rád poslechnu.
Takže dá se říct, že docela dobrý a žádná vzájemná hudební averse jak ji znám z dětství já, tam není.
No asi takhle. Já poslouchám to co ona a ona country nemůže. Ale rockenroll ten jo, ten taky poslouchá.
4.Jaký jsi byl jako dítě?
V jakém směru?
Rošťák, slušňák, průbojný, ctižádostivý, zakřiknutý, jak chceš?
Těžko to dnes posoudit, ale gauner určitě ne. Spíš jsem byl flákač a všechno jsem dělal na poslední chvíli před vyučováním. Ale dvojku z chování jsem nikdy neměl, i když několik úletů tam bylo. Takže vyloženě vzorné dítě jsem nebyl, ale nějaký průserář to taky rozhodně ne. Baráky jsem nepodpaloval, ale že bych chodil domu vždycky na čas to taky ne. Občas se stávalo, že jsem přišel v šest, i když jsem měl přijít ve čtyři.
Já na svých dětech často pozoruji své vlastní povahové rysy a bohužel především ty negativní. Jak s oblibou říká Zdeněk: „Vychováš všelico, ale geny nepředěláš“. Jak to máš ty?
Člověk na svých dětech vidí především to, co by sám na sobě nejraději změnil, takže tam je to 100%, i když někdy překvapí i nějakými dobrými vlastnostmi.
5.Jak před lety změnilo otcovství Tvůj život?
Asi hodně. Člověk začne být určitě víc zodpovědný, protože do té doby se nestará o to, co bude, maximálně tak o sebe, nebo o manželku. Vidíš, zrovna dneska jsem o tom přemýšlel, jak člověk má čím dál tím míň času. Když je mladý třeba jako Vojta, tak se nestará skoro vůbec o nic, pak je starší a stará se jenom o sebe, pak je ještě starší a stará se už i o děti a nakonec se stará o děti i vlastní rodiče a toho času je najednou opravdu málo.
Tak tohle období si právě radostně užívám, kdy má člověk starosti z obou stran a pracovně tomu říkám „Sendvičový věk“.
Jo tak to je přesně ono. Prostě, když nebyli děti, tak bylo jedno, jestli máš práci nebo nemáš. Nějak sis vždycky poradil, vždyť to znáš. Ale když se narodily děti, člověk začal být zodpovědnější. Já jsem například přestal kouřit pět měsíců před narozením a od té doby nekouřím. Jinak mě to ale nějak extrémně nezměnilo, jen jsem asi začal být zodpovědnější.
Braňo všechno nejlepší. Ať svůj „Sendvičový věk“ nějak zvládneš a máš i dost času na sebe a své zájmy.
 
 
  

Sršni Kutná Hora – Slavoj  Velké Popovice

: 4 ( 2:3, 0:1, 1:0 )

Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Fišar Tomáš st., Červinka Jan, Brabec Pavel, Konečný Miloš
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Jestříbek David, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Hribik Vojta, Plíhal Ondra
 
branky: Jestříbek David, Plíhal Ondra, Šváb Michal
asistence: Jestříbek David 2x
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Miloš Konečný
1.Miloši jsi jeden z těch co mají svátek a narozeniny v jednom měsíci a pak rok nic. Nepřišlo ti to někdy líto?
Nepřišlo, já dostávám pořád něco (smích).
Jak pořád? To jako slavíš Den knihy, Slunovrat, či MDD?
Ne to rozhodně ne! Ale občas jedeme s tátou nebo mamkou nakupovat a tam mi vždy něco koupí.
2.Který typ holky by sis vybral, kdybys musel? Krásná ale hloupá, nebo ošklivá ale chytrá?
Tak spíš tu krásnou ale hloupou (smích).
Proč?
Nevím. Asi abych si nedělal ostudu a chytrost bych když tak dohonil já.
A jaký typ holky se ti vlastně líbí?
Tak já už slečnu mám, takže snědá, hnědý vlasy a nejlépe i hnědé oči. Dál musí být hubeňoučká, pěknou postavu, hodná a moc hloupá taky nesmí být.
A ta tvoje jistě chytrá je?
Tak napůl (smích). Ne, dělám si legraci, je chytrá - radši.
3.Jak to jde s muzikou?
Teď jsme dlouho nezkoušeli, protože nám odešel zpěvák. On byl asi o dvanáct roků starší než my a chtěl si zkusit svou vlastní sólovou dráhu.
Nedávno jsem šel pro Báru do družiny a slyšel jsem tě bubnovat v té vaší zkušebně. Chvíli jsem poslouchal a musím říct: „Šlapalo ti to dost dobře“. Jak dlouho vlastně hraješ?
Od devíti let, takže sedm let.
Jsi samouk nebo jsi někdy chodil do hudebky?
Já jsem chodil pět let do hudebky, ale už jsem jí vychodil, takže teď si chodím občas zahrát k Ondrovi Štorkovi z Rybiček 48.
Takže punk?
Jo.
4.Máš oblíbenou sportovní značku?
Tak ohledně výstroje Bauer a hokejky mám nejraději od TPS.
Preferuješ nějaký specielní ohyb?
Já mám rád useklou špičku, protože se mi s ní líp střílí.
A co brusle?
Musím mít hodně tvrdé brusle, protože když mě někdo trefí pukem, aby mě to nebolelo.
Patříš k těm hráčům, co se nemůžou dočkat, až budou hrát bez košíku?
Jo. Chtěl bych už hrát bez košíku a mít jenom plexisklo.
A nebojíš se zranění?
Ne. Doufám, že se mi nic nestane.
5.Hokej hraješ již řadu let. Který z tvých trenérů tě v minulosti asi nejvíc ovlivnil a zůstal v paměti?
Tak první byl pan Čureja. Pak si pamatuji, že jsem občas chodil trénovat i s vámi a samozřejmě taky pan Procházka.
Který typ trenéra ti víc vyhovuje: hlučný a energický, nebo spíš klidný a rozvážný?
Já mám raději ty klidné. Ale vy jste v pohodě, i když křičíte pořád, protože to není ve zlém. Vy spíš chcete, abychom vás slyšeli a dělali věci naplno, což je dobře. Ale jak tady byl třeba ten trenér Růžička, to jsem raději rok nehrál hokej.
Miloši, především všechno nejlepší a v dalších letech ať potkáváš pouze trenéry, kteří budou pro tvůj hokejový růst přínosní a tvoje výkony jim dělají radost.
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Ilka a Zdeněk Jelínkovi
   Tento pozoruhodný pár, který slaví jmeniny společně v jednom týdnu, znám již řadu let, nicméně oproti mně zůstávají uvnitř stále tím mladým boyem a baby, což potvrdili i svými vtipnými odpověďmi na mé dotěrné otázky. Jen pro přesnost uvádím, že rozhovor proběhl odděleně.
 
1.Kdyby si měl/a možnost převzít si jednu vlastnost svého partnera, jakou by si zvolil/a?
Ilka – To je strašně těžký, protože on jich má moc, těch které bych potřebovala. Ale jestli tedy skutečně jenom jednu, tak asi abych nebyla tak líná, tedy abych byla tak pracovitá jako Zdeněk.
Dobrá, jestli je ti tedy líto, že jenom jednu, tak která by byla ta druhá?
Abych nechodila nikde pozdě (smích).
A třetí?
Abych byla taková chytrá a vtipná jako on (další srdečný smích).
Čím dál tím lepší, takže jdeme na čtvrtou?
Já bych to tedy uzavřela jednoduchou odpovědí, protože to bych tady mohla postupně jmenovat všechno. Chtěla bych být dokonalá jako on (teď už se musím smát i já).
To stačí, to je odzbrojující.
Prosím tě, máš to nahrávání dostatečně dlouhé?
Proč?
Protože až položíš tuhle otázku Zdeňkovi, tak bude dlóóóóóuhé ticho.
Zdeněk – (po položení otázky skutečně následuje neskutečně dlóóóóóuhé ticho) Sebe prosazení se.
Nerozvedeš to trochu víc, abychom to lépe pochopili.
Ne. Já myslím, že to není potřeba rozvádět.
2.Prozraď nám něco překvapivého a dalo by se říct až pikantního na svého partnera.
Ilka – Já myslím, že už víš úplně všechno.
Ale naši čtenáři ne.
Já nevím (cudný úsměv), tak třeba, když dělá velblouda (začínám mít problém se nadechnout mezi poryvy smíchu) a je u toho roztomilý.
Mohla bys našim čtenářům trochu přiblížit onoho velblouda?
To nejde, to se musí vidět, Ale tak si představ velblouda jak leží na zádech a odfrkuje.
Visuelně nebo akusticky?
Oboje!
Zdeněk – No pikantní pro vás je asi to, že chceme být pořád spolu.
To pro mě není nic pikantního.
Ne? A já myslel, že jo, když o tom pořád mluvíš.
Ale já chtěl něco pikantního o partnerovi a ne o Vás obou.
(ticho ještě delší než při první odpovědi) To, že všechno připálí, to není pikantní, to už všichni víte a nic dalšího mě nenapadá.
3.Čeho by se podle tebe vzdal tvůj partner, kdyby si musel zvolit jednu věc? A proč?
Internetu – mobilu – partnerky/a - motorky/auta – přátel – rodiny – peněz – sportu.
Ilka – Partnera určitě ne, toho by se nevzdal. Motorky asi taky ne, i když vlastně jednou už se jí kvůli mně vzdal, takže to je taky těžký.
Klidně pokračuj tou vylučovací metodou dál.
Hmotných věcí, těch by se vzdal, protože není ten typ, který by se vzdal takových věcí, jako jsou rodina, já a přátelé.
Zdeněk – Tak asi internetu nebo mobilu. Něco z toho, tedy aspoň doufám.
A proč?
Protože předpokládám, že k těm ostatním věcem má nějaký vztah a k těmhle asi minimální.
4.Prozraď nám alespoň jednu věc, na kterou máte diametrálně odlišný názor.
Ilka – Náš pes Alf (krátká odpověď, ale o to delší smích).
A v čem?
Já si myslím, že je strašně hodný a Zdeněk, že hrozně zlobí.
Dobrá a teď jako u první otázky. A druhá věc?
Nevím. Jako diametrálně odlišný názor už další nevím.
Zdeněk – Úklid (konečně okamžitá odpověď).
Už jsem se smířil, že odpovídáš téměř výhradně v holých větách, ale mohla by být alespoň více slovná!!! Takže čeho se to týká a v čem se váš názor liší?
Všeho a ve všem, a když nikdo jiný nepochopí, tak ona ano (smích).
Ještě že mám svatou trpělivost, takže jaký je tedy názor Ilky a jaký Tvůj?
Já jsem ten, co má představu, že věci mají být srovnané a na svých místech a ona je zdravotní sestra a srdcem bohém (další upřímný smích).
Víš, že když jsem dělal ten samý rozhovor s Ilkou cestou do Rakovníka, tak nám skoro nestačili ani ty čtyři hodiny v autobuse?
Ono to už tak nějak plyne z historie, že ona mluví a já mám tři slova.
Ale jistě ta poslední.
Málokdy.
5.Čím ti udělal Tvůj partner v životě největší radost?
Ilka – (k mému velkému překvapení neskutečně dlouhé ticho) Já nevím, protože on mi dělá radost průběžně pořád, takže je problém vybrat tu největší. On je prostě takový, že mi třeba přinese kytku jen tak, nebo mi dá nějakou ňaminku jen tak.
To děláme všichni chlapi, když chceme odmazat nějaké ty mínusové body, že nosíme odpustky.
No to ne. Zdeněk nemá co žehlit. Ale abych to nějak uzavřela, tak největší radost mi asi udělal, tím, že jsme se dali spolu dohromady.
Zdeněk – Dětmi. Rozhodně dětmi. Ne, že bych si to tedy úplně vždycky myslel, jak se tak postupně vyvíjí. Ale zrovna dneska, když jsme jeli s Johankou ze školy, tak jsem jí popisoval, jak jsem se ožral, když jsem šel z vojny do civilu a pak že už jsem se v životě ožral jenom jednou víc, a to když se narodila ona. Takže dětmi mi udělala tu největší radost.
 
Možná, že vztahy a vazby v této rodině přijdou mnohým nereálné, komické, či neuskutečnitelné. Netuším, ale vím, že jsou krásné. Bohužel se ale nedají koupit a ani se na ně nedá našetřit. Přesto je máme úplně všichni nadosah a přitom mnozí na hony vzdálené. Všechno nejlepší.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Slavoj Zbraslav

: 4 ( 1:2, 4:0, 2:2 )

Dárek v podobě tří bodů
 
   Začátek třetí etapy letošního ročníku KLD byl ve znamení odvetného zápasu s týmem Slavoje Zbraslav. Po papírově slabším soupeři nás opět čekal tým těžší kubatury a kalibru, přesto přiznám, že jsem k tomuhle zápasu přistupoval s pečlivě skrývanou nadějí, že už by se TO mohlo konečně podařit a my mohli okusit pocit dvou vítězství v řadě za sebou. Podařilo se a tento zápis napíšu opravdu rád.
   Zbraslav měla od začátku optickou i střeleckou převahu, zatím co forma našeho hokeje se dala spíše označit za vyčkávací. V čase 12.31 jsme po buly v obranné třetině nechali zbraslavskému útočníkovi příliš mnoho volného prostoru a času před Honzou, aby si z něj stačil udělat dobrý den – 0:1. O tom, že přesilovky budou v tomto zápase hrát velký prim, jsme přesvědčili již za tři minuty, když se Michal svou důrazností prosadil ve skrumáži před brankou – 1:1. Jepičí radost ovšem netrvala dlouho a v 19.min. i hosté využili svou početní výhodu, když potrestali naše špatné střídání, jež jim umožnilo přečíslení 3-1. První třetina tak skončila nepříznivým stavem 1:2 a našemu upachtěnému snažení scházela především jiskra, jakoby hráči neměli tu správnou chuť do hokeje.
   Přestávka tak především znamenala poradu, jak změnit rozestavení hráčů a nastartovat je k lepšímu výkonu, což ovšem přerušil Mates přáním předat mi dárek (moc krásný), který mě již plnohodnotně zařadil mezi hokejové dědky. Mates, ještě jednou moc a upřímně děkuji a omlouvám se za příliš strohý projev radosti, ale v duchu se mi již rovnaly nespisovné a pro tu chvíli i nepublikovatelné výrazy určené mým svěřencům v kabině.
   Po přestávkové bouři ale nastoupilo do druhé třetiny zcela jiné mužstvo, které jakoby dostalo energetickou injekci. Hned v první minutě této části vyhrál v naší třetině David buly, Michal okamžitě vyvezl puk po své straně a krásným pasem našel najíždějícího Dýťu, který se nemýlil – 2:2. Jednoduchá, rychlá kombinace, ale především vše bravurně a přesně udělané!!! To byl ten pověstný vítr do plachet, který jsme potřebovali, chytit se nějakou povedenou akcí. Zanedlouho se prosadil i náš nenápadný kombajn v obraně Fíďa. Našlápl k velkému sólu přes celé kluziště, zbavil se bekčekujícího útočníka, předjel oba obránce a propasíroval puk do branky mezi betony gólmana – 3:2. V těchto chvílích se pravděpodobně začal lámat osud celého střetnutí. Ujali jsme se vedení a střídačka pookřála. Miloš ovšem natolik, že se nechal hned dvakrát po sobě vyloučit. Jak se ovšem zvedalo tempo zápasu, narůstala i hladina testosteronů některých borců, a tak se čím dál více zbytečně jiskřilo, vylučovalo, popichovalo, nadávalo, oplácelo a výsledkem byla permanentně zahřívaná a obsazená trestná lavice i světelná tabule. Nemohu si ale odpustit výtku na adresu rozhodčích, že občas posílali hráče do hokejového vězení i za zákroky mírně řečeno sporné a takové věci jako zakázané uvolnění mnohokrát ani nezaregistrovali. Co chci ale zdůraznit je fakt, že pískali otřesně na obě strany. No nic zpět ke hře. V čase 35.58 Fíša při obranném zákroku vyrazil puk z hole soupeře, vlétl do útočné třetiny po levém křídle a přesně mířenou střelou švihem k tyči nedal brankáři šanci – 4:2. Dvě minuty před odchodem do kabin ještě ztvrdil naše vedení Michal brankou, pro jejíž popis bych mohl použít ctrl+c, ctrl+v s jeho první brankou – přesilovka, tlak do branky, stabilita, síla, pohotovost na hranici brankoviště – 5:2.
   Závěrečná perioda se již odehrávala převážně v naší režii, kdy jsme aktivním forčekinkem udržovali soupeře často sevřeného ve vlastní třetině, přesto počet střel i vstřelených branek byl férově 50 na 50. V čase 47.38 se prezentoval Michal svou typickou individuální akcí, ovšem netypicky z pravé strany – 6:2. Za dvě minuty hosté při přesilovce odpověděli gólem alias Dárius Rusnák (pamětníci určitě vědí, jak zpoza brány ničil soupeře) – 6:3. Skóre se následně ještě dvakrát pohnulo. Na 7:3 zvyšoval Ondra opět prosazením v předbrankovém prostoru, aby poslední a konečnou podobu výsledku dal zbraslavský hráč během další (již třetí využité) přesilové hry, když z kruhu prostřelil hráz těl před brankou – 7:4. Nic zásadního se již víc neudálo, a protože blížící se závěr utkání dával našemu vítězství stále jasnější obrysy, tak se jeho konec odehrál v poklidu a bez zranění, což lze s ohledem na početní stav našeho týmu považovat taky za důležité.
   Tak se to konečně podařilo a dvě výhry v řadě jsou každopádně velmi milé, přestože naše bezzubá hra v 1.třetině nenasvědčovala výraznější změnu k lepšímu, natož k tak bravurnímu obratu ve skóre. Nechce se mi ale tentokrát kritizovat a udělovat pomyslné palce dolů, a tak chválím především za výkon ve druhé a třetí třetině. Chválím a myslím, že tentokrát naprosto zaslouženě. Jen je důležité dál a dál poctivě trénovat, zůstat nohami na zemi a zachovat si chladnou hlavu, protože některé slabší povahy můžou mít i z malého úspěchu snadno a rychle závratě.
   Utkání se podle realizačního teamu tentokrát nejvíce povedlo Fíďovi, který před nadcházejícím reprezentačním srazem zřejmě zamotal hlavu Aloisovi Hadamčikovi. V úvodu utkání prostřídal úplně všechny posty, aby definitivně zakotvil v obraně, což už mu ale asi nikdo neodpáře. Opět se prezentoval spolehlivou hrou dozadu a smělými akcemi dopředu, při kterých dokázal využít svého dobrého bruslení a dlouhého dosahu k tomu, aby si bezpečně pokryl puk. Jeho jistým protipólem je další oceněný hráč – Dýťa. Chytrý, rychlý, nevypočitatelný, u kterého musí každý obdivovat jeho skvělou hru na malém prostoru. A posledním je Michal, který tentokrát nebyl tolik vidět v individuelních akcích, ale o to víc se prosadil a zorientoval v nepřehledných situacích před brankou.
   Po závěrečném hvizdu za mnou přijel na střídačku právě náš naposledy jmenovaný kapitán, potřásl mi pravičkou a s přáním všeho nejlepšího mi předal puk, s tím, že tohle vítězství mám k narozeninám. Děkuji všem, za krásný zážitek, ale to vítězství je především VAŠE. K ničemu jsou všechny řeči, sebelepší teorie, taktické plány, rady a strategie, když VY zato prostě poctivě a z gruntu nevezmete. A věřte, že vydřené body jsou vždycky ty nejsladší….
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Fišar Tomáš st., Červinka Jan, Jelínková Johanka, Konečný Miloš
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Jestříbek David, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Brabec Pavel
 
branky: Šváb Michal 3x, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš st., Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej
asistence: Jelínková Johanka 2x, Jestříbek David 2x, Červinka Jan, Fišar Tomáš st., Fišar Tomáš ml., Dytrych Vojta, Šváb Michal
 
 
 

Sršni Kutná Hora – TOS Žebrák

: 2 ( 1:1, 2:1, 3:0 )

Vítězství s rozpaky
 
   Po vánoční přestávce nabrala KLD opět na obrátkách a nás čekal v neděli, přesněji 12.1.2014 ve 12:00 hod., zápas 18.kola proti týmu TOS Žebrák z nejspodnějšího patra tabulky. Jak jsem již ale avizoval před tímto duelem, výkony tohoto soupeře, alespoň podle posledních výsledků, měly stoupající tendenci, a tudíž bylo nutné podceňovací nálady zahnat do nejtajnějších koutů sršních myslí.
   Od úvodního vhazování jsme byli aktivnějším a lepším týmem, tudíž vedení 1:0 v 5.min., po rychlé spolupráci 1.lajny a koncovce Fíši, bylo zaslouženým a vcelku logickým vyústěním naší nátlakové hry. Další šance na sebe nenechali dlouho čekat a přicházely s lehkostí, s jakou je ovšem naši plejeři spolehlivě zahazovali. S postupujícím časem to ale vypadalo, jako bychom čekali, až si soupeř vstřelí nějaký ten gól sám a čím dál míň bruslili. Většina Sršňů přepla na jakýsi jiný level a od té doby jsme hráli takovou bídu, že se na to nedalo občas koukat. Naivita a lenost z nás doslova cákala, takže výsledkem bylo zákonité srovnání na 1:1 v čase 12.08. Náš výkon byl sice i dále o něco lepší než soupeře, měli jsme územní převahu, víc střel na branku, ale bez pohybu a s absencí spolupráce to i přes to vše byla hrozná holomajzna. Útočníci se jen neradi vraceli, a tak v závěru hosté štípali jak komáři a my mohli být nakonec rádi, že třetina skončila smírným stavem 1:1.
   Během druhého dějství se nám podařilo získat po trefách Davida a Ondry dvoubrankové vedení 3:1 a zdálo se, že se konečně nakopneme a zbytek utkání dohrajeme v klidu a naší režii. Bohužel přání bylo otcem myšlenky, ale v reálu nepřesnost střídala nepřesnost a kloudnou akci abys pohledal. Soupeř se v našem obranném pásmu sice zjevoval poskromnu jako Bludný Holanďan, to mu však stačilo, aby dvě minuty před odchodem do kabin z rychlého protiútoku snížil na 3:2.
   Konec přetahované znamenal vstup do třetího dějství a dvě rychlé branky Michala a Davida nám poskytly uspokojivý náskok 5:2. V čase 48.34 rozehrál Fíďa přesně na rychlonohého Michala, který po prohození obránce vyvinul kosmickou rychlost a typickou individuální akcí získal pomyslnou zlatou helmu za nejhezčí akci zápasu – 6:2. Bohužel krátce poté se zranil, odstoupil ze zápasu, my museli přeskupit útočné řady a tady už vlastně není ani o čem psát, protože dál už byla předváděná hra naprosto o ničem, jako bychom se nemohli dočkat konce zápasu.
   Utkání proti momentálně poslednímu týmu soutěže nakonec dopadlo pro Sršně dobře, ale porod očekávaných tří bodů si rozhodně zaslouží označení komplikovaný. Na jedné straně těší výhra, na straně druhé tuto spokojenost kalí průběh samotného zápasu a náš mátožný výkon. Je to možná paradox, ale po minulém utkání s Rakovníkem, které jsme sice o gól prohráli, jsem měl z naší hry a výkonu daleko lepší pocit. Mužstvo Žebráku nepůsobilo příliš nebezpečně, ovšem Sršni toho nedokázali patřičně využít. Naopak, nechali se onou bezzubostí nakazit a přizpůsobili se jejich hře. Potvrdilo se, že útočit do zavřené obrany není naše silná stránka a mnohem víc nám vyhovuje, když se hra přelévá ze strany na stranu. Nemůžu říct, že by nám chyběla snaha, ale přesnost nahrávek a pohyb po kluzišti byl tentokrát slabinou všech zúčastněných. K tomu neustále problémy s komunikací, kdy jsme si občas vzájemně překáželi, nebo naopak na sebe koukali jako kokosy na sněhu. No a taky jsme se opět nějak nepopasovali s koncovkou a dobře chytajícím brankářem soupeře. Já vím, říká se: „Tři body jsou doma a historie se neptá….“, ale mě to nestačí a tentokrát těch základních písmen hokejové abecedy, která velká část hráčů ani po tolika letech hraní hokeje nezvládá, bylo opravdu hodně. K tomu se ještě přidalo zranění Pavla s Michalem a na příští zápas máme zaděláno na pěkný problém. Na druhou stranu nám to ale může pomoci se víc semknout a podat mnohem lepší výkon než proti Žebráku. A to, že to dokážete, vím. Několikrát jste mě o tom již přesvědčili.
 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip
obránci: Fišar Tomáš st., Červinka Jan, Jelínková Johanka, Brabec Pavel, Konečný Miloš
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Jestříbek David, Hríbik Vojta
 
branky: Jestříbek David 2x, Šváb Michal 2x, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej
asistence: Dytrych Vojta 2x, Macháček Ondřej, Červinka Jan, Fišar Tomáš st.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Miloš Konečný
1.Jak to momentálně vypadá s tvým zdravotním stavem?
Tak teď už dobře, ale měl jsem vyvrknutý kotník z juda. Přeskakoval jsem učitele a nějak nešikovně jsem dopadl.
Jak je ale možné, že okolní předimenzovaná svalová hmota neudržela s přehledem vše na svém místě?
Spadl jsem na vnější hranu nohy, a jak se ukázalo, tak ty svaly mám asi předřevším na okrasu.
2.Když už jsem to nakousl, není žádným tajemstvím, že když rozpřáhneš své svalnaté paže, švy na tvém ribanu, obepínající mužnou muskulaturu, jen zaúpí. Posiluješ pravidelně?
Tak já mám především postavu po tátovi, ale k tomu jsem ještě chodil pětkrát týdně do posilovny. Teď už jsem ale díky zraněním dlouho nebyl, tak že už se těším, jak znovu začnu.
Specializuješ se na něco?
Ne, dělám komplet celé tělo
Kolik dáš na benči?
Když jsem byl naposledy, tak jsem tam měl 68 kg.
Co ti to dává?
Pocit, že budu větší, protože jsem malinkej, no a že ostatní tak budou mít větší respekt.
3.Máš jednu z nejtvrdších střel v týmu. Co myslíš, že má největší vliv na kvalitu střelby? Hokejka, technika, síla?
Já bych řekl, že svaly a pevný úchop.
Který druh střely je tvůj nejoblíbenější?
Tak nejoblíbenější mám příklep, ale nejlíp mi jde asi golfák, tedy pokud se trefím.
4.Jsi velký srdcař a bojovník, který nerad prohrává, ale občas má problém zvládnout své emoce. Jak to vnímáš ty?
To je pravda. Když prohráváme, tak mám emoce opravdu velký. Nerad prohrávám a chybu hledám samozřejmě jinde než u sebe. Takže nejdřív nadávám soupeřům, pak se zlobím na rozhodčí a nakonec na spoluhráče.
A pomáhá ti to?
Jo, poměrně rychle se tak uklidním.
Začínám uvažovat, jestli kvůli tobě nezřídíme funkci týmového psychologa.
To snad ne.
5.Alespoň jedna nehokejová otázka. Byl jsi někdy za školou?
To jsem byl, ale řekl jsem to hned druhý den mamce a pak jsem nesměl celý měsíc na hokej.
A jak se ti to líbilo?
Nic moc, protože jsem celý den chodil venku, jen proto, abych nemusel psát dvě písemky.
Já byl kdysi na základce taky za školou, protože jsem neměl vypracovaný sešit s povinnou četbou, který se měl ten den odevzdávat. Když jsem ale druhý den slavnostně přišel do školy i s dodělaným sešitem, tak jsem zjistil, že ho neměl skoro nikdo a učitelka termín odevzdání posunula. Takže ve finále úplně zbytečné. Alespoň to na mě ale neprasklo, takže vyzrazuju vlastně tajemství. A jak vlastně dnes říkáte tomu jít za školu?
„Jdem za školu“, nebo „zatáhnout“
My jsme tomu na základce říkali „zapejkat“, a na střední pak „hodit áčko“, ale to už je pravěk. Tobě ale přeju především zdraví, štěstí, nadhled (případně dostatek sedativ) a ať nemusíš chodit za školu, ne proto, že by ses bál, že to praskne, ale protože tě to tam bude prostě bavit a zajímat.
 
 
 

HC Rakovník – Sršni Kutná Hora

: 6 ( 2:0, 4:1, 1:5 )

Na dotek bodovému zisku
 
   Vánoce a jejich věrný souputník Silvestr pominuly a tým kutnohorských Sršňů se plynule vrátil do kolotoče KLD utkáním 17. kola proti týmu Rakovníka. Snad každý z nás měl ještě v živé paměti památný debakl 5:18 s tímto soupeřem v prvním zápase, a tak možná vinou onoho vznášejícího se přízraku, či vidinou čtyř hodin strávených v autobuse, nebyl z řad fandícího příbuzenstva o tento match obvyklý zájem. Chápu to a zcela upřímně, ani mě se, po loučení se vzlykající dcerou, která mě chtěla pro sebe a představou jak kvůli hokeji přicházím o večerní koncert Adama v Český, moc nechtělo. Ale nakonec jsem nelitoval, i když…..
   Ovlivněn minulým výsledkem, pohledem na soupisku soupeře se sedmi hráči roč.97 a díky své připo.ránkovanosti jsem hráče nabádal k disciplinované hře, založené na poctivé obraně a trpělivém čekání na své příležitosti. A tak kdyby se dalo v sázkové kanceláři vsadit na styl námi předváděné hry v úvodu utkání, byl by u tipu „opatrný“ kurs kolem 1,05. Ovšem to by se bookmakeři jednou pěkně zmýlili!!! Hráči jakoby chtěli hned od začátku víc útočit, než bránit, což se jim ovšem stalo osudným. Hra se sice odbývala především v třetině domácích, z které ale tu a tam jak asteroidy vylétaly dlouhé přihrávky mířící na brejkové hráče. Naši produkci šancí vychytal spolehlivě i s potřebných štěstí, gólman domácích, zatím co jeho spoluhráči se zoči voči Fífovi nemýlili. Takže po dvaceti minutách 2:0.
   Ve druhé části se obraz hry moc nezměnil a kladné momenty z naší nátlakové hry byly vždy zastíněny rychlým protiútokem. Mimo 30 min., kdy se prosadil Hríba v předbrankovém prostoru, ale zůstalo na naší straně oproti soupeři pouze u šancí, což mělo za následek hrozivě vyhlížející skóre na konci druhé třetiny 6:1.
   Kdo si již přečetl konečný výsledek (7:6), jistě teď nabyl dojmu, že v kabině muselo být o přestávce řádně dusno a po pořádné porci čočkovky hráči v poslední třetině konečně zabrali a zdramatizovali tak alespoň závěr utkání. Osobně si myslím, že kromě toho posledního sdělení tomu tak nebylo. Klukům jsme pouze zdůrazňovali, ať hrají stále aktivně jako doteď a že střelecká smůla se může prolomit, jen když to budou zkoušet dál a dál. No a obráncům jsme kladli na srdce, důsledné pohlídání hráčů najíždějících na brejkové nahrávky. Úkol zněl jasně: „Vyhrát aspoň tuhle třetinu!“ a zásahy dva, tři, čtyři, pět, šest to zařídily. Je samozřejmě velká škoda, že jsme obrat nedotáhli až do konce, ale vidět, jak staršího a početnějšího soupeře přinutíme bát se o výsledek, což po zápase přiznali i sami trenéři a bránit ho vyhazováním puků na zakázané uvolnění, mě potěšil. Zato ta cesta stála, i když jsme si připsaly jen další prohru o gól se silným soupeřem.
   Závěrečné hodnocení, nebo chcete-li odborně analytické postřehy, budou dnes rozděleny do dvou kategorií, a to pozitivní a negativní. A protože každý správný příběh končí happy endem, začneme tedy těmi negativy:
-v prvních dvou třetinách mizerná efektivita v zakončení, malý důraz, pohotovost a špatná orientace v předbrankovém prostoru
-nedostatečné pokrývání hráčů najíždějících na dlouhé přihrávky do středního pásma
-stále se opakující individuelní chyby v obranné hře
-špatně sehrané přesilovky ve druhé třetině, bez spolupráce s obránci a bez rychlého přístupu k hráči s pukem
-v útočném pásmu se někteří hráči nebyli schopni udržet na puku, takže potom ani nebyli schopni finální nahrávky či střely, což souvisí především s dovednostními schopnostmi
-z šesti samostatných nájezdů na branku by jich přeci jen mohlo skončit míň jak pět brankou
-mrzelo mě, že Honza udělal jakoby krok zpět a v obavě z chyby raději asi třikrát jen nazdařbůh odpálil puk, aniž by byl pod výrazným tlakem
No a teď tedy ta pozitiva:
-rozhodně aktivita, snaha o útočnou hru po celé utkání a bojovnost bez zbytečného respektu
-snaha o obrat v zápase, který se jevil jako zdánlivě ztracený
-skutečnost, že jsme soupeře v každé třetině přestříleli, i když se opět potvrdilo, že četnost střelby je pouze dílčím ukazatelem, který ne vždy rozhoduje o osudu utkání
-dobře sehraná přesilová hra ve 3.třetině a především několik správných založení útoku při početní výhodě – zavezením kotouče
-dobrý výkon Fífi ve 3.třetině
-aktivní podpora naší ofenzivní hry od obránců, především Fíďa a Pavel
-Pavel mě opět mile překvapil, jak si i bez tréninku (kvůli internátní škole) udržuje stále solidní standart, i když s tréninkem by byl pravděpodobně premiantem naší obrany
-disciplinovaný výkon jen s minimem vyloučených
-aktivní a účinný forčekink
-hra v oslabení, kdy jsme soupeře prakticky k ničemu nepustili
   Závěrem si tentokrát neodpustím ještě jeden odstavec, a to k příštímu zápasu s Žebrákem. Rozhodně se nenechte zmást vzpomínkou na první utkání a pohledem na tabulku, kterou náš nedělní protivník momentálně uzavírá. Tým TOS Žebrák se totiž od podzimní části výrazně zlepšil, a to zřejmě i díky získaným posilám a jejich vysoké prohry jsou již dávnou minulostí, což zřetelně dokládají i jejich poslední výsledky. Pokud tedy chceme uspět, nemůžeme si dovolit jakékoliv podcenění či snad hru s menším nasazením….. Mohlo by se nám to totiž ošklivě vymstít!
 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip
obránci: Fišar Tomáš st., Červinka Jan, Jelínková Johanka, Brabec Pavel
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Jestříbek David, Hríbik Vojta
 
branky: Hríbik Vojta 2x, Šváb Michal 2x, Jestříbek David, Dytrych Vojta
asistence: Dytrych Vojta 2x, Macháek Ondřej, Jestříbek David, Hríbik Vojta
 
 
 

VÁNOČNÍ TURNAJ

 Vánoční zázrak se nekonal
 
   Sobota 28.12. byla ve znamení uzavírání hokejového roku 2013 pořádáním tradičního Vánočního turnaje dorostu v Kutné Hoře. Probíhající prázdniny, ale především pak marodka pročistila sestavu týmu tak, že spíš připomínala chrup padesátiletého milovníka sladkostí, kterému doposud nebyly vysvětleny výhody pravidelné ústní hygieny. Popravdě, chvíli jsem i uvažoval o zrušení celé akce, ale bylo by to nefér vůči ostatním účastníkům a hráčům, kteří již uzpůsobit svůj osobní program (Fíša dokonce odložil odjezd na lyžovačku do Švajcu), takže nezbývalo než chybějící třetinu hráčů doplnit ze starších žáků. Naskytla se jim tak alespoň možnost se trochu obouchat a vyzkoušet si co je za pár měsíců čeká již natvrdo. No a dorostenci zase měli jednou dost místa na převlečení, dost prostoru na rozcvičení a dost kabina-timu na sdělení svých důležitých názorů a neotřelých postřehů.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SPARTAK NOVÝ BYDŽOV
4:6   (2:4, 2:2)
   Zdraví nakonec zradilo i naší růži mezi trny Johanku, která den před turnajem byla na WC častěji než na facebooku a již rozbruslení vystavilo definitivní stopku její snaze to alespoň zkusit. Samotný úvod zápasu pak vypadal, jako bychom byli ještě u vánočního stromku a těžko jsme si zvykali na to kluzké pod námi a hlavně sami na sebe. Přečíslení pak nebylo náhodným jevem, ale spíše velmi pravidelným úkazem hraničícím až se stereotypem. A to promptně dodávám, že atak dva na jednoho byla v tomto případě ještě docela vyrovnaná herní situace. Za stavu 1:4, kdy uběhlo teprve 7 min. zápasu, jsme udělali drobnou změnu v sestavě a zkušení matadoři, hrající spolu nyní v jedné lajně zaveleli ke stíhací jízdě. Ve druhé dvacetiminutovce (hrálo se 2x20min.) jsme prvních deset minut již měli více ze hry a hosté se v té době dostávali jen k ojedinělým výletům do našeho obranného pásma. Remíza 4:4 na světelné tabuli tak ve 36.min. vypadala hezky a zaslouženě. Ovšem pověstnou jiskru naděje uhasili bydžovští dvěma rychlými zásahy v samotném závěru zápasu. Vlnu euforie a nadšení tak vystřídala nakonec hořkost, a i když prohra o dva góly s pozdějším vítězem celého turnaje nebyla špatná, zklamání z pocitu, že jsme byli blízko lepšímu výsledku, bylo oprávněné.
 
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – SPARTAK CHOCEŇ
5:9   (3:6, 2:3)
   Gólové hody odstartoval sporný okamžik v čase 2.05, kdy se podle mě, puk vyslaný na naši branku odrazil od tyčky a skončil pod Fífou. Bohužel videorozhodčí zatím není na našem zimáku k dispozici, takže musely stačit oči toho na ledě a ten byl jiného názoru – 0:1. Naštěstí nás to ale nepoložilo a během čtyř minut jsme otočili kormidlem, když Michal dvakrát korunoval tlak 1.lajny – 2:1. A když v čase 10.01 vybojoval puk Fíša, prosadil se přes dva soupeře a zvýšil již na 3:1, vypadalo to docela nadějně. Bohužel to byl ale poslední okamžik, kdy jsme měli v utkání, co se skóre týče, navrch a Choceň nás rychle zpacifikovala přímočarým hokejem plným dobrého pohybu hráčů bez puku i s pukem, který nám dělal největší problémy. Po dvaceti minutách to tedy již bylo 3:6. Nicméně druhé dějství naznačovalo lepší vyhlídky, a když někdy nedáš gól po vyložených šancích, dáš ho paradoxně s přispěním paní Štěstěny. V čase 25.34 Fíša aktivně forčekoval a puk po jeho zásahu soupeřovi hole skončil za překvapeným gólmanem – 4:6. No, a když za další minutu snížil Michal již na 5:6, následovala desetiminutová dotahovaná, kterou jsme ale tentokrát nedotáhli. Tři minuty před koncem zápasu soupeř zvýšil svůj náskok na 5:7 a bylo po pohádce. Zklamaný a odevzdaný tým pak v posledních chvílích ještě dvakrát inkasoval a uzavřel tak účet nelichotivým výsledkem 5:9.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC LOMNICE NAD POPELKOU
2:7   (0:6, 2:1)
   Po dvou předešlých prohrách nás čekalo epické završení této vánoční trilogie bojem o bronzovou příčku s Lomnicí, která byla také doposud bez bodu. Všichni jsme věřili, že zmobilizujeme poslední zbytky sil, odhodíme respekt ze soupeře s evidentně většími fyzickými parametry a porveme se o tuto hojivou náplast. Sestavu na tento zápas posílil i Vojta, kterému závada na jejich autě přerušila cestu na Slovač a z hranic ho vrátila zpět alespoň na jeden zápas. Bohužel jsme z kabiny asi vykročili špatnou nohou, nebo nám cestu k ledu zkřížila černá kočka, ale utkání s týmem Lomnice bylo jednoznačné a rozhodlo se hned v úvodní části. Tomáš si ještě nestačil ani sáhnout na puk a už mu proklouzl mezi nohami do branky 0:1. Situace se za dvě minuty prakticky opakovala – 0:2, ale to už gestikuloval na střídačku o vystřídání. V tu chvíli jako bychom rezignovali a lomničtí na nás vlétli jak důchodci na povánoční slevy v Kauflandu. Za dvacet minut nás rozsekali tak, že by si nás i řezník spletl s hromadou sekané a skóre 0:6 prakticky rozhodlo o vítězi. Budiž nám ke cti, že jsme to ale nezabalili a i v druhé části hledali návod, jak se probudit z šokové letargie. V čase 22.33 vyslal Fíša od modré kaťušu a snížil na 1:6. Najednou byl ale zápas plný zbytečných strkanic a projevů emocí některých jedinců, kteří propadali v mužný jásot, po každé nesmyslné ráně kamaráda. Zřejmě při vedení o pět branek jediné rozptýlení. Co my ovšem rozum nebere vůbec, když zaslechne z vedlejší střídačky od trenéra či vedoucího pokyn: „Zpřelámejte jim hnáty!!!“ V podání některých individuí musí znít pojmy jako etika nebo úcta ke zdraví soupeře opravdu směšně. Vyhecovaná fraška skončila výsledkem 2:7, ale je důležitější, že se nakonec nikomu nic nestalo.
 
 
   Tak jsme si na letošním Vánočním turnaji nadělili pouze brambory typu přílohové, přeloženo do jazyka českého, tým dorostu SK Sršni obsadil 4.místo. Nevím, jestli je správné napsat, podali jsme výkon, na který jsme měli, protože oslabená sestava dávala tušit neodvratnost takového výsledku. Nicméně rozhodl jsem se hrát a tak nesu za výsledek odpovědnost. Výkon staršáků nehodlám jakkoliv analyzovat, protože hráli proti věkové i fyzické přesile a někteří i nastoupili vůbec ke svému premiérovému zápasu v dorostu, a to vše na nich bylo moc vidět. Byli zbytečně ustrašení, nervózní a s velkým respektem, ale přesto klobouk dolů, že do toho vůbec šli a poděkování za pomoc, bez které bychom nemohli vůbec hrát.
   Co se týká 1.lajny složené čistě z dorostenců, tak svůj první vlastní minizápas vyhrála, ve druhém remizovala a třetí prohrála. Branek dala poměrně dost, ovšem stejné penzum i bohužel inkasovala. To je také důvod, proč opět připomínám, že při ztrátě puku musí být na ledě okamžitě pět bránících hráčů a apeluji na naše útočníky, aby nešetřili krokem a defenzívu posilovali, co to jen půjde. Odměnou by jim mohlo být nejen méně obdržených branek v naší síti, ale možná i aktivní skóre na konci zápasu. No a obráncům bych rád připomněl kontakt se soupeřem již kolem červené čáry a bránění obranné modré. Koukněte se na vlastní útočníky, jak na útočné modré občas naráží do bránících soupeřů jako ptáci do skleněné stěny. Nikdo jim pásmo zadarmo nedá.
   Mám-li ještě zmínit některé jednotlivce, tak určitě Fíďu, který získal cenu pro nejlepšího obránce turnaje za svůj herní přehled, poctivou defenzivu, ochotu vytvořit i něco navíc a podpořit tak útok. Nejužitečnějším hráčem týmu byl po právu vyhlášen Michal s 6 kanadskými body (5+1), ale rád bych také vyzdvihl Fíšu – 6 (4+2) a Dýťu – 6 (2+4), protože i oni podali velmi dobrý výkon a podpořený i bodovou efektivitou.
   K Vánočnímu turnaji toť asi ode mě vše a příště již opět napočtenou při reportu z mistrovského utkání.
 
VYHODNOCENÍ
 
Nejužitečnějčí hráči týmů
HC Stadion Nový Bydžov – Julián Slováček
Spartak Choceň – Jan Svatoš
HC Lomnice nad Popelkou – Marian Krotil
SK Sršni Kutná Hora – Michal Šváb
 
Nejlepší hráči
brankař – Štěpán Tomeš (HC Stadion Nový Bydžov)
obránce – Tomáš Fišar st. (SK Sršni Kutná Hora)
střelec – Miroslav Postolka (HC Stadion Nový Bydžov)
nejužitečnější hráč turnaje – Vojtěch Pavlák (Spartak Choceň)
 
Celkové pořadí
1.HC Stadion Nový Bydžov
2.Spartak Choceň
3.HC Lomnice nad Popelkou
4.SK Sršni Kutná Hora
 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip, Pekař Tomáš
obránci: Fišar Tomáš st., Červinka Jan, Bachtík Dominik, Koubský Petr
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Plíhal Ondřej
 
branky: Šváb Michal 5x, Fišar Tomáš ml. 4x, Dytrych Vojta 2x
asistence: Dytrych Vojta 4x, Fišar Tomáš st. 3x, Červinka Jan 2x, Fišar Tomáš ml. 2x, Šváb Michal
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

David Jestříbek
1.Nový rok za dveřmi, jak se těšíš?
Těším se hodně především kvůli prázdninám, protože ve škole už mi to leze krkem.
A jak jde vlastně škola?
Ale jo, zatím je to dobrý. Akorát jeden předmět je problém, tam to nějak kolísá.
Dáváš si nějaká předsevzetí do Nového roku?
Ani ne. Hlavně projít.
Jak budeš letos slavit Silvestra?
Asi půjdeme k Dominiku Jiráňovi společně s klukama Švejdovejma.
2.Po roce a půl ses opět vrátil k hokeji. Bylo to těžké?
Ty začátky rozhodně jo. Strašně mě bolely nohy a záda. To bylo hrozný si zase zvyknout třikrát týdně trénovat.
A jak to zvládáš teď?
Jo teď už jsem si zvyknul, ale asi to furt není ono.
Ještě se zeptám, jaký byl návrat ne po stránce fyzické a tréninkové, ale spíš po té vztahové a pocitové?
Žádný problém jsem neměl a spíš jsem se vždycky těšil.
3.V jakých dovednostech si myslíš, že jsi šikovný a v čem by ses naopak potřeboval zlepšit?
Zlepšit asi v bruslení, aspoň to říká trenér Bláha. A v čem jsem dobrý? To nevím. Kluci říkali, že mi to jde líp s hokejkou než předtím, takže asi ty dovednosti s hokejkou.
4.Spousty tvých kamarádů juniorů chodí dobrovolně a ve svém volném čase na tréninky dorostu, ale ty, přestože do této kategorie věkově patříš, ne. Proč?
Protože jak jsem říkal, mně stačí ty tři tréninky týdně s juniorkou a jsem utahaný.
5.Jaké máš plány dál do života a co by sis přál?
Co bych si přál? Hlavně asi dodělat tu střední školu, i když to není to, co jsem si představoval.
A v čem?
No já si představoval, že se tam bude víc pracovat na počítačích, ale my se tam učíme spíš elektrotechniku, jako by z nás měli být elektrikáři.
Co by tě tedy bavilo a především co bys potom chtěl v životě dělat?
Já nevím, moc o tom nepřemýšlím. Dřív jsem chtěl být policistou, ale teď by mě spíš zajímala práce s počítači a programování.
Přeji ti, aby se Tvá přání vyplnila a v životě byl spokojený. A samozřejmě všechno nejlepší.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Vojta Dytrych
1.Na začátek jedna opravdu originální otázka. Jak se momentálně máš?
No, já se mám jako vždycky dobře, ale dnes obzvláště dobře (rozhovory proběhly v autobuse cestou z vyhraného zápasu ve Vlašimi).
A jak se to projevuje?
Když vyhrajeme takovýhle zápas, tak je to asi v celku jasný.
A když nevyhrajeme?
Tak to jsem na.ranej.
2.Vím, že jsi i šikovný fotbalista. Je podle tebe nějaký výraznější rozdíl mezi fotbalem a hokejem, co se týká atmosféry na hřišti či v kabině?
Hokej už hraju opravdu dlouho a tak jsem na něj víc zvyklý. Na fotbale je především delší hřiště, běhám tam a zpátky a nemůžu střídat. V atmosféře v kabině ale žádný velký rozdíl není.
Co na fotbale hraješ a dáváš taky tolik gólů, jako na hokeji?
To asi ne a hraju pravého útočníka.
3.Nejsi klasický kutnohorák, což znamená, že do školy, na tréninky a jiné kroužky musíš dojíždět, což ze svého dětství moc dobře znám. Jak to vnímáš ty a nezávidíš někdy místním trochu lepší podmínky?
Ne, nemám s tím žádný problém. Dojíždění mi nevadí. Snad jen, že díky tomu, jak trávím většinu času mimo, tak mám v Hlízově míň kamarádů.
4.Jsi jeden z nejmladších a nejdrobnějších hráčů našeho týmu a někdy tvé souboje se staršími a většími soupeři připomínají biblický příběh Davida a Goliáše. Jak to ale vidíš ty?
No, někdy to opravdu není jednoduchý, jako například dneska, ale snažím se. Překonat takového hráče je trošku oříšek, ale když se mi to podaří, tak mám samozřejmě radost. No a taky si myslím, že tak úplně neplatí, že velcí hráči jsou automaticky neohrabaní, ale mají velkou sílu.
5.Občas se ozývají připomínky, že 1.útok málo spolupracuje a nenahrává si. Jaký na to máš názor ty, jako jeden z jeho členů?
No, to je trochu pravda, ale je vidět, že už si na sebe víc zvykáme a už si víc nahráváme, nebo se o to aspoň snažíme. Takže je to určitě lepší než na začátku.
Ty jsi jeden z těch, komu jistě nedělá problém nezištně nahrát, ale jsi taky schopný říct spoluhráčům, že teď ti měli nahrát, nebo spíš mlčíš?
No spíš v tu chvíli mlčím, a moc toho neříkám.
Teď už ti ale bude 14 let, a to je nejvyšší čas se pochlapit a prosadit se i na tomto bojišti. Takže všechno nejlepší, děkuji za rozhovor a ať se ti daří ještě víc.
  
Johanka Jelínková
1.Víš, která známá historická osobnost byla nositelkou tvého jména?
No to fakt nevím?
Slyšela jsi někdy o Johance z …
Jo, jo, jo, Johanka z Arku. Samozřejmě že vím.
A víš, že velela mužům, kteří pro ni byli ochotni obětovat život, ale pak jí raději upálili?
To je teda blbý, tak doufám, že mě se to nestane (netradiční smích). No já jim nevelím, tak mě je to vlastně jedno.
Jako asistent, bys ale měla velet.
Já nevelím, já jsem hodná (další salva smíchu).
2.Je ti patnáct let, což dle litery zákona znamená mnohé změny v právech, povinnostech a především odpovědnosti. Jak to vnímáš ty?
Budu se chovat normálně jako doteď a budu slušná, takže to bude v pohodě (smích trvá déle než odpověď). O trestní odpovědnosti samozřejmě vím, ale nebojím se jí, protože nic špatného dělat nebudu.
Ani malinko?
Nééééé (prokládané potutelným smíchem), protože to není nutný.
Přesto, kdybys chtěla okusit něco zakázaného, co by to bylo?
Já nevím (chvíle klidu a přemýšlení). Chtěla bych se pořádně ožrat (má fantazie kreslí věrohodně a tentokrát nemůžu zastavit smích já). Nic jiného mě nenapadá.
A už se ti to někdy přihodilo?
Ne!!!
Tak až se ti to někdy přihodí, ať se ti to aspoň líbí.
3. Moje Barunka říká, že naší rodinu moc miluje, ale občas je jí líto, že je nejmladším členem a rády by kvůli tomu mladšího sourozence. Jak to máš ty, vzhledem k tomu, že jsi v rodinné hierarchii v podobném postavení?
Tak já bych někoho mladšího určitě nechtěla, protože by to byl hrozný vopruz. Mně to takhle vyhovuje, když jsem nejmladší.
A v jakém si postavení vůči svým bratrům, co se týká poslouchání a takového toho domácího posluhování?
Sloužím já jim, ale nevadí mi to, protože s tím nic neudělám. Takže je mi to jedno.
Jsou bráchové přísní?
Ne, jsou hodný.
A dostala jsi od nich někdy nabančeno?
Ano, ale jenom ze srandy.
A od koho?
Od Vojty.
A jaký je Mates jako brácha?
Otravný. Furt prudí.
Doufám, že si to přečte.
4.V posledních zápasech jste se s Honzou přesunuli do 1.lajny. Jaké vnímáš rozdíly?
No, jsem upřímně ráda, že jsme se posunuli do první lajny, protože tenhle útok je takový svižnější, a tak se i víc a rychleji vrací a pomáhá nám.
Takže bys tam chtěl zůstat?
Určitě.
No to se ale děvče budeš muset snažit.
Já vím (smích – trochu ale nechápu, co je na tom k smíchu).
5.Jakých vlastnosti si na lidech ve svém okolí nejvíc vážíš a proč?
Když se chovají přátelsky a poznám, že to jsou dobří lidé, co mi neublíží.
Tak já ti přeju všechno nejlepší a ať potkáváš ve svém životě především a jenom takové přátelské lidi.
 
Tomáš Fišar - starší
1.Ćlověče, ty jsi sice o jediný den, ale přesto mladší než Čouhy, nemáš s tím problém?
Nemám. Jaký by měl být?
Že jsi prostě mladší kluk?
Nepřijde mi a nemám s tím problém.
2.Příští rok končíš základní školu. Už víš co dál?
Dál asi půjdu na Střední průmyslovou školu do Kutné Hory na elektrotechniku.
Takže kolegáček, protože tam jsem v minulém století studoval taky. Tehdy to byla dobrá škola, a pokud vím tak i zůstala.
Já vím, proto tam jdu.
Jsou tam těžké přijímačky?
Já nevím, ale brácha se tam dostal, tak počítám s tím, že mě tam taky vezmou.
Trochu to připomíná, že když jeho, tak mě určitě.
Ano.
A jak bys chtěl pokračovat dál?
Jít dál na vysokou. Asi nějakou pedagogickou, a když by se to nepovedlo, tak matematicko-fyzikální.
Víš, že učitel by měl mít dobré komunikativní schopnosti?
Jo.
Myslíš, že budeš oblíbený učitel?
Na to spoléhám.
3.Letos rotuješ sestavou, že kromě branky jsi už byl asi všude a dá se říct, že všude dobře. Kde a s kým se ale tobě hraje nejlíp?
To je asi jedno. Mně se hraje dobře se všemi.
A na jakém postu?
Teď asi spíš v té obraně. Jsem tam docela spokojený. Víc si tam zahraju, což je příjemná změna a v útoku jsem se stejně tolik neprosazoval.
Nevadí ti, že v obraně budeš dávat míň gólů?
Já jsem dával míň gólů i v útoku, takže to je asi jedno.
4.Uvažoval jsi někdy o tom, že s hokejem skončíš?
Někdy asi budu muset skončit, až to nebude možný, nebo to už nebudu stíhat třeba kvůli škole, ale když to půjde tak ne.
A někdy v minulosti?
Ne nikdy mi to nepřišlo a furt mě to baví, akorát někdy na ty tréninky a zápasy se mi už tolik nechce, protože je to stále to samé, ale potom když tam přijdu, tak mě to zase baví. Takže spíš je to o překonání toho pocitu na začátku.
5.Jsi v mnohém naprosto výjimečný a zajímavý týpek, takže jenom pro tebe jedna výjimka. Na co by ses chtěl zeptat ty mě?
(pět minut ticha)
Rozuměl jsi otázce?
Jo, ale přemýšlím, abych dal nějakou pořádnou a neměl jste to moc lehké.
(dalších pět minut ticha)
Klidně přemýšlej dál, ale za chvíli už budeme v Kutné Hoře.
Jaký jste měl ze mě pocit, když jste mě poprvé uviděl. Nejdřív jako člověka, potom, když jste se mnou mluvil a pak na ledě?
Dobrá otázka Tomáši, ale nelehká odpověď, protože s pamětí jsem na štíru. Takže snad takhle nějak to bylo. Po prvních setkáních jsem měl pocit, že jsi tichý a možná až zbytečně zakřiknutý kluk. Teprve později jsem ale pochopil, že tato mimikra je neoddělitelná součást tvé osobnosti, ale především, že se za ní skrývá příjemný, chytrý, mladý člověk s pozoruhodným druhem humoru, který se mi líbí. Co se týká hokeje, tak má první hodnocení byla, že jsi technický výborný bruslař s dobrým vedením kotouče, ale s malou akcelerací a slabou střelou. Ve hře pak bylo vidět, že ti schází tzv. vyhranost, herní jistota, z čehož plynulo, že jsi měl zbytečný respekt z toho zkusit tvořit hru a spíš jsi jen doplňoval své spoluhráče. Postupem času jsem si ale u tebe všimnul jiné tvé a řekl bych nejdůležitější vlastnosti – pracovitosti a poctivosti v tréninku i v zápase. A musím říct, že především díky ní, některé věci už neplatí, nebo ses v nich výrazně zlepšil. Netuším, zda ti to udělá radost, ale hráči s těmi to vlastnostmi a přístupem jsou má krevní skupina. Všechno nejlepší a ať i v tvém případě platí, co řekl kdysi Ivan Lendl: „Krátkodobě talent porazí práci, ale dlouhodobě práce porazí talent“.
 
   Přeji našim oslavencům vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí (i to hokejový) a v příštím roce a vlastně nejenom příštím, radost z toho co dělají.
 
  
 

Sršni Kutná Hora – HK Kralupy nad Vltavou

: 7 ( 1:2, 0:2, 1:3 )

Karta se obrátila
 
   Soubojem 16.kola KLD s HK Kralupy nad Vltavou uzavřel v sobotu náš tým soutěžní část letošního roku. Základní otázka před zápasem byla o tom, zda Sršni, kteří v minulém kole dokázali vyhrát na ledě Vlašimi, navážou na dobré výkony z posledních tří utkání a okusí letos poprvé pocit dvou vyhraných zápasů v řadě. Již z nadpisu je ale patrné že ne.
   Přesto začátek byl jak z říše snů. Uběhlo pouhých 24 vteřin úvodní části a Sršni již vedli 1:0 po důrazu Fíši před gólmanem. Jak se ale následně ukázalo, vedení přišlo příliš brzy a naše pušky se poté nadlouho odmlčely, takže branky začal střílet soupeř. Na konci 6.min. jsme nechali trestuhodně volného hráče na pravé straně a ten svoji přesnou trefou vyrovnal na 1:1. Během časově dlouhého intermezza smírového stavu jsme ještě několikrát provětrali soupeřovu obranu - Dýťův nájezd, při kterém ho dobruslujicí hráč přejel jak kamion srnku na silnici, nebo nahrávka Fíši volnému Michalovi, na kterého zívala poloprázdná branka. V rozhodujícím okamžiku jsme ale vždy selhali, což soupeř ne, a tak šel dvě minuty před sirénou do trháku 1:2.
   Naše hra v první části nebyla tak špatná, aby byl obrat v zápase nad naše síly, ovšem vstup do druhé třetiny byl hodně rozpačitý. Soupeř trochu přitvrdil muziku a my se nebyli schopní dostat pořádně do tempa, jako by nám chyběla chuť do zápasu a elán. Nechávali jsme se lehce přehrávat v osobních soubojích i bruslařských dostizích, nebojovali jsme o volné puky a výsledkem takového přístupu bylo to, že jsme v polovině utkání v rozmezí dvou minut dvakrát inkasovali – 1:4. Bohužel ani to nás nenakoplo a i nadále jsme marně hledali nějakou mízu a impulz k lepšímu bruslení, agresivnější hře a hlavně nápad, jak překonat dobrého brankáře, kterému nechyběla ani ta pověstná hokejová fortuna a dobře postavené tyče.
   Mdlý a jalový výkon našeho mužstva bohužel pokračoval i v posledním dějství. Soupeř, jakoby spokojen s výsledkem už tolik nebruslil a bylo tedy na nás, abychom začali tvořit hru. Vzhledem k tomu, že to není vyloženě naše parketa, jsme tedy byli více na puku a v třetině hostů, ale chyběl nám nápad, moment překvapení a finální střela. To se bohužel nedá říci o soupeři, a tak jak padaly další góly do naší sítě, přestávalo se nám chtít čím dál víc bruslit. Nezáživný a zcela do podprůměru nezájmových dorosteneckých představení zapadající zápas nakonec skončil výsledkem 2:7.
   Nechce se mi už víc komentovat tento zápas, který jakoby reflektoval prázdninovou pohodu a blížíce se vánoční svátky. Jenom bych si přál, aby si všichni opravdu uvědomili, že nejsme týmem, který bude válcovat soupeře díky výškové a fyzické převaze, nebo výjimečným technickým dovednostem, ale důrazem, nasazením, bojovností a sebevědomím. Toho všeho se nám tentokrát ale nedostávalo.
   Zápas měl pro nás ještě bohužel jednu poněkud nešťastnou příchuť, a to v podobě zranění Matěje. RTG naštěstí nepotvrdilo zlomeninu, a tak se aspoň nesádrovalo, ale Matěj má bandáž a na čtyři týdny po hokeji. Za celou kabinu ho pozdravuji s přáním brzkého uzdravení a návratem mezi nás.
   I když to tentokrát rozhodně nebyl náš zápas, tak za hráče s nejlepším výkonem na ledě jsme vcelku jednomyslně vybrali kupodivu hned dva a ještě k tomu oba obránce. Fíďa a Červajz podali dobrý a sebevědomý výkon, a přestože se nevyvarovali několika chyb a nepřesností, hráli i za nepříznivého stavu s plným nasazením, ale především se čím dál víc přibližují mé představě konstruktivního a ofenzivního obránce.
   Dobrou noc, dobrý den a lepší zítřky.
 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip, Chalupa Jan
obránci: Brabec Pavel, Fišar Tomáš st., Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Jestříbek David, Macháček Ondřej, Hríbik Vojta, Koubský Jakub, Procházka Matěj
 
branky: Fišar Tomáš ml., Šváb Michal
asistence: Dytrych Vojta, Fišar Tomáš st.
 
 
 
  

VÁNOCE, VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ…..

 

   Milí přátelé, blíží se nám nejkrásnější svátky roku, které jsou pro křesťany oslavou narození jejich Vykupitele, pro ostatní, věřící i nevěřící bez rozdílu, svátky dětské radosti, nejkrásnějších očekávání, splněných přání a společných setkání.
   Dovolte mi, abych Vám touto cestou popřál krásné prožití Vánočních svátků ve štěstí a pohodě obklopení láskou svých nejbližších. Najděte si čas na zastavení, zamyšlení a spokojenost. Najděte si čas na lásku, porozumění a vstřícnost. A pokud budete chtít, tak i na hokej.
 
pondělí            23.12.2013      trénink            18.15-19.15
 
pátek               27.12.2013      trénink            17.45-18.45
 
sobota             28.12.2013      Vánoční turnaj dorostu v Kutné Hoře
                                                                       7.00                sraz v kabině
                                                                       8.00-9.15        Sršni – Stadion Nový Bydžov
                                                                       11.20-12.35    Sršni – HC Spartak Choceň
                                                                       14.40-15.55    Sršni – HC Lomnice nad Popelkou
                                                                       17.45-18.00    slavnostní vyhlášení
 
pondělí            30.12.2013      trénink            18.15-19-15
 
středa              1.1.2014          trénink            16.30-17.45
 
čtvrtek              2.1.2014          trénink            18.00-19.00
 
sobota             4.1.2014          zápas   Rakovník – K.Hora    odjezd13.45 hod.
 
  
 

HC Rytíři Vlašim – Sršni Kutná Hora

: 3 ( 0:1, 0:1, 2:1 )

Kdo bojuje, může prohrát.
Kdo nebojuje, už prohrál.
 
   Takže buďto sem se dostal do nějakého paralelního světa, kde Síra ve snu rodí, policie má současně dva ředitele, Zeman padá na kolena za střízliva a půlmistrovská Vlašim ve 14.kole KLD prohraje s hovnošťouchačema a nebo se svět dočista zbláznil. Ten kdo ale zná bájnou legendu o rytířích Kruhového stolu, Artušovi, Excaliburu a jejich vznešeném boji se nediví. A taky určitě ví, že do této party patří i obávaný a mocný čaroděj, kouzelník a rádce krále Artuše jménem Merlin. Tento vousatý chlápek s klackem v ruce vždy vytasil nějaké to kouzlo či zázrak, když už viděl, že Artušova parta v bitvě prohrává nebo je výsledek bitvy na vážkách, zamával tím klackem a šup - bylo po bitvě. Artuš vyhrál a celá družina vesele trajdala zpět na Kamelot. A světe div se, on tentokrát dorazil přes Blaník až do Vlašimi, prošel bránou a 6 minut před koncem zakvedlal tou svojí palicí (Bauer nebo Reebok) a strhnul vítězství na naši stranu!! Ale o tom až později, teď pěkně popořádku.
   Takže v úvodu jsem to hlavní již prozradil a teď to jen ještě trochu okecám. Tento předvánoční zápas s nábojem atraktivity a derby začal přesně podle očekávání podpořených diametrálně rozdílným postavením obou soupeřů v tabulce. Domácí byli od prvního hvizdu hokejově lepší, a to co s námi prováděli, se nedá vystihnout slovem kolotoč, spíš to připomínalo tu centrifugu, kde trénují kosmonauti. Ovšem Honza měl včera svůj den a skvěle nás podržel, celé mužstvo poctivě a zodpovědně bránilo a trpělivě čekalo na své šance. Ve 12.min. během vlastního oslabení vystihl Dýťa příhru při zakládání útoku domácích, oloupal tři jejich hráče, naservírovat Michalovi zpoza branky a ten vstřelil veledůležitý a troufám si říci, že i impulzní gól – 0:1.
   Jak skončila úvodní dvacetiminutovka, začala i ta druhá. I nadále se hrál poněkud urputný hokej, přičemž jsme větší hokejovost Rytířů doháněli zvýšenou zarputilostí a bojovností. Domácí byli stále více na puku, ale naší hráči s nimi dokázali bruslit, obránci již tolik nechybovali a co prošlo, pochytal někdy i s přispěním několika vánočních andělů Honza. V čase 24.07 jsme dostali aktivním forčekinkem domácí pod tlak, vyhazovaný puk doputoval až na modré k Červajzovi a Michal ideální tečí v předbrankovém prostoru, změnil směr jeho střely – 0:2.
   Cestou do kabiny po této části jsem vyslechl plodnou debatu domácích Rytířů, obsahující hodnocení dosavadního průběhu, kterému by však porozuměl pouze zainteresovaný člověk. Jako namátkový příklad uvádím větičku, která je po velmi drobné úpravě vhodná i pro takové to rodinné soutěžení s dětmi. „Do p.dele, ty č.raku, takovýhle hovnošťouchači a my s nimi hrajeme úplnou p.ču“! V úpravě pro děti zhruba následující překlad. „, Saprlote, milý spoluhráči, ty naši kamarádi z Kutné Hory dnes nejsou tak dobří, ale mi je nějak nedokážeme porazit“. Nicméně bylo před námi ještě dvacet minut, a že se do toho domácí pořádně obujou, bylo naprosto jasné. Jejich pressing nabíral na obrátkách, ale když jsem viděl, že honí puk většinou po mantinelech, od kterých je jen málokdy pustíme, a například takový Ondra udrží o hlavu vyššího soupeře přišpendleného na prknech skoro 10 vteřin, začínal jsem věřit, že dnes by to šlo. Ovšem v čase 47.16 udeřilo během naší přesilovky ze situace, která nebyla v tomto zápase příliš častá. Rychlý protiútok, akce 2-1, nahrávka a ideální zakončení pod víko – 1:2. Domácí euforie neznala mezí, což jenom dokazovalo, jak jim o vítězství nad námi opravdu šlo a což teprve za dalších pět minut, když srovnali na 2:2 během své přesilovky. Sršni tuhle situaci z posledních zápasů již moc dobře znali a snad i proto je to tentokrát tolik nerozhodilo. No a pak v čase 53:43 se to stalo. Všechny jepičí naděje vlašimských na obrat zahnal dlouhý pas Miloše, který vyslal Dýťu de brejku, následovala nezištná nahrávka Michalovi, který bekhendem rozpoutal sršní šílenství a posunul celý tým k vysněné výhře 2:3! Cesta se ale ještě zkomplikovala v čase 56.07, kdy za vyhození puku mimo hrací plochu zamířil Fíďa do hokejového vězení. Jak jsme se ale po zápase dozvěděli, jednalo se o justiční omyl, protože na vině prý byl nakřivo postavený zimák a k tomu ještě z kopce. Ale zpět na ledovou plochu, kde střely na bránu nebraly konce a čtveřice sršňů odolávala jen s vypětím sil. Početní výhodu si domácí prodloužili ještě power-play, ale ta vzala za své půl minuty před konce, když byl vlašimský hráč vyloučen za podražení a my si své cenné vítězství již s přehledem uhlídali!
   Uuufff! Včera jesme se ve Vlašimi konečně chytlili a dokázali do třetice všeho dobrého neprohrát zase ve finiši o gól, i když by se slušelo říct naštěstí. Kdo čekal krásný hokej podepřený nádhernými akcemi, musel být poněkud zklamán. Kdo čekal urputný boj o každý centimetr ledu, fyzicky nesmírně náročný a dramatický hokej do poslední vteřiny, byl potěšen. Individuální kvalita soupeře byla značná a nebudeme si nalhávat, že lepší než naše. Pozitivem ale zůstává, že jsme fyzicky neodpadli a svým aktivním bruslením a obětavou hrou eliminovali soupeřovi přednosti. Útočníci po ztrátě puku sprintovali zpět a dojížděli útočníky soupeře, čímž usnadňovali obráncům práci a obránci snížili počet zbytečných chyb. Hráli jsme trpělivě a způsobem, který je pro soupeře vždy nepříjemný. No, a samozřejmě jsme byli moc rádi, jak od nás Rytíři dostali lekci v efektivitě. Vystřelili jsme na jejich bránu 13 krát a byly z toho tři branky. Soupeř vystřelil 44 střel a jenom 2 zásahy.
   Utkání rozhodl svým hattrickem Michal, který si po zápase zaslouženě posbíral čepice z ledu za tři góly, ale první hvězdou zápasu tentokrát jury určila Honzu, který svou svatyni okupoval s urputností sumce Holdegróna, co zabral jičínský rybník a impozantně s výborným pohybem řešil složité situace před ní. A jestli po přečtení statistik nabudete dojmu, že jsme hráli jen na jednu lajnu, poněvadž tam nenajdete zmínku o Ondrovi, Vojtovi, Kubovi, Matějovi, Fíďovi a Milošovi, tak byli na ledě taky. Do statistik se sice neprosadili, ale práce, kterou odvedli, byla skvělá a nesmí zůstat bez povšimnutí.
   Na led vedoucího týmu (tedy do tohoto zápasu) jsme vyráželi jako předposlední tým KLD a vydřená výhra potvrdila, že pokud se naše squadra vypne k heroickému výkonu, dokáže sehrát vyrovnané utkání prakticky s každým týmem KLD a dokonce je připravit i o body. Dalo by se říct – from zero to hero, ale já říkám – vydržať!!!
 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip, Chalupa Jan
obránci: Konečný Miloš, Fišar Tomáš st., Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Hríbik Vojta, Koubský Jakub, Procházka Matěj
 
branky: Šváb Michal 3x
asistence: Dytrych Vojta 2x, Červinka Jan, Konečný Miloš
  
  
 

Sršni Kutná Hora – HC Poděbrady

: 3 ( 0:0, 2:1, 0:2 )

Vítr hory přenáší
 

   KLD se přehoupla do své druhé poloviny a v neděli 8.12.2013 byl na programu zápas 14.kola mezi kutnohorskými a poděbradskými dorostenci. Marně však už pár hodin přemýšlím, co k tomuhle zápasu napsat, abych se neopakoval s reportem z minulého utkání. Bojovali jsme, dřeli jsme, vedli jsme o dvě branky a do poslední třetiny vstupovali s náskokem jedné. Přesto jsme opět ve finále o jeden gól prohráli, i když jsme nebyli horším týmem na ledě. Škoda, ale víra prý hory přenáší a já tomuhle týmu věřím dál. Věřím, že bude líp, že to zlomíme a že hráči budou za svou práci jednou po zásluze odměněni, pokud tedy nesestoupí z cesty, na kterou se vydali po zápase v Popovicích.

   Koukám, že jsem to dnes vzal z opačného konce a začal závěrečným hodnocením, takže aspoň pár vět k samotnému utkání. Zápas začal zajímavě otevřenou a vyrovnanou hrou na obou stranách, kdy každý chvilku tahal pilku. Hra ubíhala vcelku svižně, v rychlém tempu a s minimem přerušení. Dosti tak asi váženého čtenáře překvapí fakt, že první třetina skončila za bezbrankového stavu a nepřítomný divák by ze zmíněného skóre mohl cítit určitý závan nudy, ale tak tomu určitě nebylo. Diváci a fanoušci jsou spolehlivým barometrem, toho jak hra vypadá. Můžete klidně vyhrávat, ale pokud se jim to nelíbí a zápas je nevtáhne, mlčí jak zařezaní. Na druhou stranu můžete prohrávat, ale když vidí, že se hráči snaží a dávají ze sebe vše, dokáží to ocenit hlasitým fanděním a skandováním. Přestože v neděli bylo fanoušků zhruba tolik, jako návštěvníků na koncertech Ivetky Bartošové, tentokrát svým „Kutná – Hora“ vytvořili atmosféru a také tlak na hráče a jejich motivaci pro hru, který si zaslouží zmínku a poděkování. DÍK!!!

   Ale pojďme už do druhé třetiny. I přes pokračující snahu a šance se i nadále na tabuli zuby-nehty držel stav 0:0, což utnul až ve 25.min. zápasu kápo Michal svojí dorážkou Fíšovi střely – 1:0. Za necelé dvě minuty bylo ještě veseleji, to když Dýťa dotlačil puk do brány po Michalově nájezdu – 2:0. Hosté s nepříznivým vývojem přidali na razanci svých zákroků a hladinu adrenalinu zvedl zákrok poděbradského hráče, který zřejmě neunesl tíhu zápasu a předvedl blikanec ala Tomáš Řepka. Jeho hokejka, se po odehrání puku Dýťou, proměnila rázem v meč a jakoby mu chtěla setnout hlavu, mu uštědřila zásah do krku. No hnus velebnosti… Vojtu si vzala do péče zdravotnice, my jsme přeskupili řady a soupeř bohužel zanedlouho snížil na 2:1, čímž skončila i druhá třetina.

   Po zkušenosti z minulého kola jsem měl před poslední dvacetiminutovkou takové smíšené a divné pocity, protože o minimální vedení můžete rychlým gólem lehce přijít a nahlodaná psychika pak přesune výhodu na stranu soupeře. Ovšem očekávaná poděbradká invaze se ukázala jako lichá a Sršní hnízdo zůstalo první minuty bez vážnějších škrábanců, protože se hrálo téměř jen ve třetině hostů. Přesto se ale z branky nakonec radoval náš soupeř. Po zaváhání Červajze, kterému se při snaze o rozehrávku svezl puk z čepele, hostující útočník nepohrdl samostatným nájezdem - 2:2. No a dílo zkázy bylo dovršeno v čase 52.10, když poděbradský hráč sice z těžkého úhlu, ale naprosto přesně trefil pod víko – 2:3. Přes snahu a ještě několik šancí se již Sršňům nepodařilo zkorigovat nepříznivý výsledek a zasadit tak nepříjemný políček sebevědomým hostům.

   Závěrečným hodnocením jsem dnes v podstatě začal, tak jen dodám, že všichni zahráli na horní hranici svých schopností a makali pro tým, za což chválím, ale jedince, který by se výrazněji prosadil, jsem dnes postrádal. Výsledek vzhledem k průběhu zápasu se zdá nespravedlivý a slušela by mu určitě víc remíza, ale i přes to mám ze zápasu a vašeho výkonu dobrý pocit.

 

Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip, Chalupa Jan
obránci: Brabec Pavel, Fišar Tomáš st., Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Jestříbek David, Macháček Ondřej, Hríbik Vojta, Koubský Jakub
 
branky: Šváb Michal, Dytrych Vojta
asistence: Fišar Tomáš ml., Dytrych Vojta, Šváb Michal
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Ondřej Macháček
1.Nepřišlo ti někdy líto, že máš svátek a narozeniny v jednom měsíci a pak rok nic?
Ne, ani ne. Aspoň to mám všechno najednou a mám tak víc radosti.
2.Co tě dokáže 100% rozhodit a vyvést z rovnováhy?
Když se něco stane, může za to někdo jiný, ale já dostanu vynadáno.
Takže, když máš pocit, že ti je ukřivděno?
Asi tak nějak. Ale je to asi nastejno, jako když něco udělám špatně já a nemám si na koho zařvat.
Rozumím tomu tak, že když se ti něco nepovede, potřebuješ si zakřičet?
Asi tak nějak. Prostě mě to pořádně štve a možná i víc než když to udělá někdo jiný. Potřebuju si zakřičet, ale když to nejde, tak to nějak rozdejchám.
3.Jak se ti zatím hraje v dorostu?
Dobře. Je to tady dobrý. Akorát jsou tady vyšší kluci, takže se mi proti nim hraje špatně, ale jinak je to v pohodě.
4.Snažíš se v zápase dát raději gól, nebo volit přihrávku na lépe postaveného spoluhráče?
Raději přihrávku, protože nemám moc dobrou střelu. Tu budu muset ještě pořádně potrénovat.
5.Představ si, že máš možnost něco změnit na fungování našeho týmu. Co by to bylo?
Při zápase bych chtěl, aby si 1.lajna víc hlídala obranu a víc si nahrávala. Přijde mi to, že jsou tam hodně hladový.
Dobře a ještě něco?
Nevím. Jinak asi ne. Myslím, že je to v pořádku. Líbí se mi tady.
 
   Trochu se zpožděním a omluvou přeji všechno nejlepší Ondrovi k svátku. Jeho krásné jméno pochází z řeckého Andreas, což prý znamená „mužný“, či „odvážný“. No a já si dovoluji tvrdit, že Ondra svojí bojovností v zápasech dělá svému jménu rozhodně čest.
 
 
 

HC Sršni Sedlčany – Sršni Kutná Hora

: 6 ( 2:4, 2:1, 3:1 )

Nešťastná třináctka
 
    Tuto sobotu se ruleta jménem KLD zastavila na políčku č.13, které proti sobě postavilo sedlčanské a kutnohorské Sršně. Dlouhou cestu autobusem jsme využili k pohovorům s hráči, a přestože moje nákresy občas připomínají rané období Pabla Picassa, přičemž někdy dokonce vyzařují zcela novou nečekanou formu kubismu, mile mě potěšilo, že mnozí hráči získané informace v odpovídající formě následně přenesli na ledovou plochu.
   Hokej bez zábran, tak by se dal asi nazvat náš vstup do utkání a již v čase 0.19 propálil Červajz od modré vše co stálo v cestě – 0:1. Čas moc neposkočil a další zářez přidal za tři minuty Michal po ukázkovém tlaku do brány celé 1.lajny – 0:2. Zdánlivě uklidňující vedení vneslo do našich řad uspokojení a asi i díky jemu jsme se bohužel nedokázali vyvarovat několika chyb při zakládání útoku, čímž jsme domácím věnovali srovnání na 2:2. Za několik okamžiků bylo ale domácím opět horko a do konce první třetiny se po dalších dvou Michalových trefách skóre znovu zhouplo na naší stranu - 2:4.
   Přestávkou půlená přesilová hra domácích připomněla naší nepohodu v disciplíně zvané „vstup do třetiny“ a v čase 20.53 sedlčanští snížili na 3:4. Protože však branek na obou stranách tentokrát padalo jako listopadového listí, tak již za minutu byl stav 3:5, to když Michal dorazil puk po průniku Dýti. Poté se ale gólové dostihy přeci jen zvolnily a nás může jen mrzet několik neproměněných tutovek, které jsme si v této části vypracovali. Místo toho domácí v čase 35.48 opět snížili na 4:5 akcí, která byla jak přes kopírák jejich předešlé branky. Situace 2-1, nahrávka, střela do protipohybu brankaře a kuriozitou budiž i fakt, že všichni aktéři situace byli zase ti samí. Ovšem pro další vývoj utkání bylo mnohem zásadnější, že soupeř v této části přidal více na důrazu a zásahy jejich kolen postupně velmi citlivě pocítili naši klíčoví hráči Michal a Fíša. Přestože oba díky své vůli a odhodlání utkání dohráli, jejich výkon a především pak Fíši to v poslední části evidentně limitovalo.
   No, a když už jsem se tímto oslím můstkem dostal až do poslední třetiny, musím jen napsat – to byl tedy opět vstup. Veledůležitý vyrovnávací gól, který vidím jako klíčový celého zápasu, padl již po 9 vteřinách. No, a jak tak čučím na led, čelist mi padá čím dál tím níž a hlava se začíná samovolně vrtět, protože za minutu již prohráváme po střele, která sice od modré sotva doletěla k brance, ale v tu nejméně vhodnou chvíli zřejmě změnila o něčí brusli směr. Najednou to bylo 5:6 a my jsme se dlouho omráčení pokoušeli zvednout a vzpamatovat. Síly evidentně docházely, zranění bolela, ale naše snaha přinesla ovoce v polovině třetiny, kdy Dýťa srovnal na 6:6. Nejsem nijak pověrčivý, ale vyrovnaný zápas 13.kola mezi Sršni měla zřejmě osudově rozhodnout i 13.branka zápasu. Ta bohužel v čase 53.52 padla do naší sítě – 7:6. Přestože jsme po zbytek zápasu bojovali a mnohokrát zabušili na sedlčanskou branku, ta už se neotevřela, a to ani při závěrečné přesilovce 5na3.
   I přes soupeřovo uznání, že to byl výborný zápas, se v nás pochopitelně mísí pocity z dobré hry a špatného výsledku. Sršni nepůsobili tentokrát ani bojácnějším, slabším nebo méně sebevědomějším dojmem. 40 minut předváděli velmi dobrou hru, spolupracovali, kombinovali, hodně bruslili, stříleli a nevyhýbali se ani kontaktní hře do těla. Posledních dvacet minut se nám již i díky zmiňovaným okolnostem zdaleka tolik nepovedlo. Přesto, i když přidám na misky vah chyby, kterých jsme se dopustili, tak z mého pohledu u Vás dlouho nepamatuji takový výkon a dokonce se nebojím tvrdit, že to byl jeden z nejlepších hokejů, co jste letos hráli.
   Stěžejní otázkou teď ale zůstává, jestli jste i přes nepříznivý závěrečný výsledek pochopili, že tohle je ta správná a jediná cesta, kterou musíme jít. Zda se s touto bolavou a fyzicky náročnou variantou dokážeme popasovat vícekrát a zda se nám na tento výkon podaří navázat i v následujících utkáních.
   Pochvala dnes patří bez pardonu úplně všem, mám-li ale vybrat nějaké ústřední postavy, které výrazněji ovlivnili zápas, tak musím určitě zmínit Michala. Byl ho opět plný led a je jen škoda, že jeho bodově i výkonnostně plodné vystoupení zpacifikovalo zranění ve druhé třetině. Jinak jsem rád, že zde nyní můžu zmínit i dvě nová jména. Prvním je Dýťa - velmi agilní a kreativní hráč. Ukázal opět velmi dobrou práci rukama v kombinaci s herním viděním, citem pro hru a dovednostmi, které se nebál využívat i při kontaktní hře s mnohem vyššími protihráči. No a velkým pozitivním překvapením pro mě byl Červajz, který je typem nebojácného hráče. Tentokrát byl ale i ohromně při chuti, snažil se hrát, tvořit hru, zakládat útoky a aktivně podporoval útok. Je pravdou, že po jeho chybě padl onen důležitý vyrovnávací gól na 5:5, ale upřímně, a to platí pro Vás všechny, budu raději, když občas uděláte nějakou tu chybu z toho, že se budete snažit hrát hokej a něco zkusíte, než když budete pouze alibisticky odpalovat puk někam hodně daleko od vás, abyste to náhodou nebyli vy, kteří něco pokazili. Já se totiž snažím vychovávat hokejisty a ne odpalovače.
   Michael Jordan, jeden z nejlepších, ne-li úplně nejlepší, hráč v historii NBA, kdysi řekl: „Chyboval jsem a chybuju celý svůj život. To je ovšem důvod, proč jsem úspěšný.”
 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip, Chalupa Jan
obránci: Brabec Pavel, Fišar Tomáš st., Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Procházka Matěj, Macháček Ondřej, Hríbik Vojta
 
branky: Šváb Michal 4x, Červinka Jan, Dytrych Vojta
asistence: Fišar Tomáš st. 2x, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – SK Černošice

: 10 ( 1:5, 1:4, 1:1 )

Patentový úřad - Brusel 25.11.2013
 
Patentový úředník (dále jen Pú): „Dobrý den, co si přejete?“
Zástupce Sršňů (dále jen ZS): „Dobrý den. Jsem tu jako zástupce dorostu SK Sršni Kutná Hora. Tento hokejový tým si hodlá patentovat, ehm, průběh hokejového zápasu … “
Pú: „Cože? Průběh hokejového zápasu? I když, proč ne, máme tu patentované i větší blbosti. Ale musíte být schopen popsat, čím je průběh zápasu, který si hodlá Váš klient patentovat, tak jedinečný a originální …“.
ZS: „V pořádku, to nebude problém. Pište si. Utkání je zahajováno poměrně otevřeným a nebojácným hokejem, tedy otevřeno bývá především v našem obranném pásmu, a tak jak již u nás bývá zvykem, po dvou minutách prohráváme 0:2. Po této ledové sprše následuje fáze, pracovně nazvaná „Šípková Růženka“, při níž omráčení Sršni nechávají aktivitu na hokejkách soupeře a z pozice pouhého diváka sledují, jak soupeř střílí další dva nebo tři góly.
Pú: „To se ale stává i jiným týmům, ne?“
ZS: „Ano, to je pravda, nicméně jen Sršni dokáží podobnou partii rozehrát několikrát za sezónu a pouze v jeho podání působí takový začátek jako nejpřirozenější věc pod sluncem. Ale dovolte mi pokračovat, prosím.“
Pú: „Samozřejmě, ale jen Vás upozorňuji, že průběh zápasu typu debakl tu už má patentovaný spousta jiných mužstev. Moment, najdu si tu složku. Tady je. Máme tady například „Debakl způsobený velkou marodkou“, „Debakl způsobený nepřejícím rozhodčím“, nebo třeba „Debakl způsobený podceněním soupeře“. Hmm, myslím, že v oblasti debaklů se patentovatelný průběh zápasu bude hledat sakra těžko …
ZS: „Nebojte se, s debakly máme svých zkušeností dost a nebyl by problém vaši databázi rozšířit, ale rád bych opravdu pokračoval v líčení naší originality.“
Pú: „Jistě jistě, pokračujte.“
ZS: „Takže po této úvodní fázi nastává fáze „rádobybojovná“. V druhé polovině třetiny se nám podaří většinou se střídáním brankaře oživit naší hru a do přestávky i vykřesat gólovou jiskřičku naděje, takže v kabině Sršňů se pak nešetří motivačními proslovy a neméně odvážnými vizemi.
Pú: „To je ale napínavé, jedná se tedy o nečekaný obrat, že?
ZS: „No, řekněme spíše skoroobrat. Specialitou Sršňů jsou totiž právě jejich vstupy do třetin. Takže opět první dvě minuty znamenají další dva puky v jejich síti a dál bych se jen opakoval. Náskok soupeře se postupně zvyšuje a zvyšuje, až je jeho hodnota +10/-3 góly.“
Pú: „Aha, takže si chcete nechat patentovat „Propadákový vstup do utkání“? Moment, mrknu se do regálu, jestli tu máme něco podobného. Hmm, tak to by šlo. Ale je tu ještě jedna podmínka. Mužstvo musí prokázat, že patentovaný vstup do utkání používá často a nejedná se tak o náhodný jev. Podívám se do nové euronormy, kolik takových zápasů musí mužstvo za jednu sezónu odehrát. Tak, tady to mám. Tři zápasy.“
ZS: (se sebejistým úsměvem) „V pohodě, letos už jsme normu splnili, a to ještě nejsme ani v polovině sezóny. Zde, vidíte? Přikládám potřebné zápisy jako důkaz.“
Pú: „Skvělé, myslím, že vašemu patentu nestojí nic v cestě. Označení Vašeho patentu bude „Sršni-2013/2014“. Veškerou dokumentaci mi tu nechte. Zpracuji ji do požadované formy a dám Vám vědět, OK? Jo, a kdyby se letos Sršňům podařilo ještě jednou či vícekrát předvést tuhle tu svou parádu, informujte mě, prosím, ano?“
ZS: „Samozřejmě.“
Pú: „Nashledanou.“
ZS: „Raději snad sbohem.“
 
   Omlouvám se za trochu té ironické recese, ale nyní k samotnému zápasu trochu seriózně. Co se o tom všem ale dá napsat, aby se člověk neopakoval? Nemám moc tušení… Sršňům, oproti minule, rozhodně nelze upřít snahu, ani vůli po zlepšení, což prokazovali celý týden příkladným přístupem k tréninku i v přípravě na zápas. Tentokrát je ale nutno přiznat, že Černošice byli starší, fyzicky silnější, po hokejové stránce dovednější a prostě lepší, tudíž tři body, kterými si upevnili své vedoucí postavení v KLD, si odváží zcela poprávu. Nezbývá tedy než poblahopřát sportovně soupeři k úspěchu, zbytečně neházet flintu do žita a především zmobilizovat síly na další zápasy a tréninky. Stále nás čeká nutné zlepšení v obraně, v osobních soubojích hůl-hůl, řešení situace 1-1 a založení útoku. V útočné třetině se nám pak nedostává aktivního pohybu, málo se udržíme na puku, a největším nedostatkem je stále velmi chabá produktivita v zakončení, pohotovost, razance střelby, clonění, tečování, čtení dorážky. Je toho opravdu hodně, ale nezbývá než pracovat a zkoušet to dál a dál a dál….
   Specielní zmínku za svůj výkon si zaslouží Michal. Jedná se o explozivního bruslaře s dynamickými prvními kroky a velkou akcelerací, ale tentokrát prokázal, že má i něco navíc. S přihlédnutím k jeho zdravotním lapáliím a jak jsem ho viděl před zápasem, jsem odhadoval tak maximálně dvě-tři střídání, ale vydržel v plném nasazení až dokonce a na můj opakovaný dotaz zda už raději nekončí, vždy odpověděl negativně. A pochvalu za svou premiéru v brance dorostu zaslouží i Tomáš, který naši důvěru rozhodně nezklamal, přestože nastoupil proti soupeři, kde drtivá většina hráčů byla o čtyři roky starší než on a občas to kolem něj létalo jak na letišti. Byl velmi dobře pohyblivý na brankové čáře s technicky výbornými zákroky, solidním odhadem na zmenšování střeleckého úhlu a především dobrou anticipací.
 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip, Pekař Tomáš
obránci: Brabec Pavel, Hríbik Vojta, Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Jestříbek David, Plíhal Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj, Macháček Ondřej
 
branky: Šváb Michal 2x, Dytrych Vojta
asistence: Dytrych Vojta, Fišar Tomáš st.
 
 
 
 

Slavoj Velké Popovice – Sršni Kutná Hora

: 3 ( 3:2, 2:1, 3:0 )

Kdo zastaví pád?
 
   Zatím posledním nezdarem Sršňů byl zápas 11.kola KLD proti Slavoji Velké Popovice. Ano, je tomu tak, opět jsme prohráli, ale nechce se mi stále uvěřit, jakým to bylo tentokrát způsobem. Je mnoho věcí, které člověka napadnou při slově tragédie….. Pád letadla, povodeň, prohra národního hokejového týmu s Turkmenistánem, prudký pokles kurzu maďarského forintu, bláto na hřišti nebo jen pokus manželky o babiččinu bábovku. Já bych si do této kategorie dovolil přidat i poslední výkon Sršňů, protože to, co jsme předváděli v sobotu na ledě, byla čistá tragédie s prvky absurdního humoru. Pojďme ale po pořadí.
  Rozcvička. Zjišťuji, že představa některých hráčů o této důležité součásti předzápasového procesu je, že si vezmou merunu, postaví se do kolečka, pět minut stojí s rukama v kapsách a občas někdo za všeobecného hlaholu a veselí do té mičudy kopne a umístí ji nejlépe na střechu vedle stojícího auta. Smutné zjištění, že bez kontroly a dozoru si dorostenci sami neudělají ani řádnou rozcvičku. Dobrá, posílám je tedy udělat běžeckou abecedu a první co slyším od nejmenovaného jedince: „Mě ale bolí koleno!“ To je obraz našeho přístupu, podle kterého ta hra pak často vypadá.
   Rozbruslení. S návratem do kabiny zdůrazňuji, že za 15 min. začíná rozbruslení. Postupně se ještě dvakrát vracím s upozorněním na zbývající čas, přesto v době začátku je na ledě pouze Fíďa. Roztrpčený vzpomínám na pravidlo, které jsem měl před pár lety u svých bývalých hráčů: „Kdo přijde pozdě na rozbruslení, nehraje první třetinu.“ To bychom ovšem tentokrát nemohli vůbec nastoupit k utkání! S pětiminutovým zpožděním tedy začínáme rozbruslení, kdy se ale snad ani jeden hráč nezapotí. Tohle ostře kontrastuje s děním na druhé straně, kde probíhají herní situace v plném zápasovém nasazení podle pravidla, že rozcvička a rozbruslení už tvoří součást zápasu. Opravdu nechápu. My chceme vyhrát, rádi bychom mezi elitu, ale jak to vypadá, pořád si myslíme, že to půjde samo a stále si něco usnadňujeme.
   1.třetina. Dospělo to přesně tam, kam to nezadržitelně směřovalo. První dvě minuty zápasu a prásk, prásk, Popovice vedou 2:0. Opět se nám nedaří zachytit úvod a soupeř získává klid a sebevědomí. To je stav, kdy se domácím mnohem víc přilepí puk na hokejky, zatímco našim odskakuje i stojící puk a přihrávka na pět metrů se jeví složitě. První třetina tak nabízí obraz urputně bojujících Kozlů a Sršňů elegantně kroužících po svých nekonfliktních drahách, jenž svůj pohyb po ledové ploše, přenechávají spíše na povětrnostních vlivech než na pohybu samotném. Přesto se Michalovi daří zužitkovat přesilovou hru kontaktním gólem a v čase 16.23 tentýž hráč po nahrávce Fíši vrací zápas na začátek – 2:2. Máme možnost reparátu, ale opět selháváme. Zbytečné vyloučení Davida v poslední minutě a špatně sehrané oslabení znamená jediné - gól do šatny na 3:2.
   2.třetina. Jak jsme nakoupili, tak i prodáváme a po 54 vteřinách druhé části se výborně prosazuje Fíďa v samostatné akci mezi nohy gólmana ala Tomáš Hertl – 3:3. Upřímně, je to ovšem naposled, kdy je stav zápasu srovnaný. Po nadějném začátku začínají Sršni konečně víc myslet na ofenzívu, ale nevyvarují se chyb, ztrátě koncentrace a brzy opět prohrávají 5:3. Hra se vrací ke stejnému průběhu jako v první třetině - marnost dopředu, propady dozadu, zmatky v obranném pásmu a k tomu se přidává viditelná nesoudržnost týmu. Je běžné, že přes první náznaky takové hry se člověk přenese s nadhledem a upozorněním, druhé opakování ho již donutí lehce pozvednout obočí i varovný prst. Když se to však opakuje střídání co střídání, žíla na čele se rozšíří na míru palce, do hlavy se naplno začne valit krev a slušné slovo pro vás najednou nemá ten správný význam.
   3.třetina. O přestávce se vzájemně utvrzujeme v tom, že soupeř dnes není zdaleka tak silný jako obvykle, a že pokud budeme jen trochu hrát, musíme uspět. Pokusy našeho celku na návrat do zápasu ale zchladí hned ve 42.min. popovická Bára s dlouhým copem, která se po zakopnutí Fídi dostává již podruhé tváří v tvář Fífovi a podruhé ho i překonává - 6:3. Chvíli to sice trvá než se zaskočení Sršni vzpamatují z posledního direktu, ale nakonec si v průběhu posledního dějství vytvářejí dostatečné množství brankových příležitostí k otočení zápasu. Nyní se ale projevuje jejich stará bolest a neproměňování vyložených gólovek zase jednou zchromí ruce třímající hokejky. Náš zmar se prohlubuje a v závěru jen s nevěřícnými výrazy koukáme na rodící se debakl 8:3.
   Resumé. Nedá se říct, že by Sršni byly horším týmem, ale tentokrát se opravdu porazili sami. Při porovnání s prvním zápasem nutno konstatovat, že výsledek rozhodně není dílem nějakého zázračného progresu na straně domácích, ale spíše obdivuhodné degrese na straně hostů. Útok by měl dávat góly a ty nedává - ptám se proč, když v mužstvu máme tolik hokejistů s velkým míněním o sobě??? Proč nám v obranné hře stále chybí umění lépe vyhodnocovat situaci a proč je rozehrávka nepřesná či pomalá, jako bychom neměli sílu přejít rychle do protiútoku? Proč spolu pořád nekomunikujeme, což zapříčiňuje nemožnost vyzrálejší a kvalitnější souhry hráčů mezi sebou, díky čemuž se nedostáváme tak často do skutečně vyložených příležitostí?
   Otázky, samé otázky…, ale odpovědi jsou nesnadné. Nechci dělat zlou krev, někoho urážet či ponižovat, ale pokud se některé situace opakují s určitou periodicitou, není již možné věřit na zázrak a je nezbytné se podívat pravdě do očí. Ono ani nemá smysl vyjmenovávat všechny nedostatky, protože základní problém je v celkově nižším hardwaru i softwaru jednotlivých hráčů. Věděl jsem, že letošní sezóna nebude vůbec jednoduchá a získání každého bodu v soutěži bude předpokládat kompenzaci zmíněných nedostatků alespoň zvýšenou bojovností, nasazením a týmovou soudržností. Ale zřejmě jsem chtěl moc, protože nedostávám nic (místo toho nic tam má být v originálu trošku jiné slovo). Náš laxní přístup k rozcvičce, rozbruslení a tomu odpovídající herní projev je pro mě osobně největší zklamání. S takovouhle se ten hokej skutečně nedá hrát. Měli bychom si asi vyjasnit, jestli to hrajeme jako tým nebo jako soubor sólistů, protože pokud někdo dělá hokej, aby byl jen on sám nejlepší, ať toho raději nechá a dá se na golf, kde bude pouze sám za sebe.
   Podívám-li se do nedaleké historie tak si musím upřímně odpovědět, že týmy složené ze současných dorostenců bohužel nikdy moc velkou díru do světa neudělali a to i pod kvalitními trenéry. Co mě ale nedá spát, že náš herní projev místo aby se zápas od zápasu zlepšoval, tak poněkud upadá. Musím tedy samozřejmě hledat chybu i v sobě, ve svých trénincích a svém vedení zápasu. Věřte, že spoustu času strávím sebereflexí, přemýšlením co je špatně, co změnit aby došlo k nápravě, a budu o to stále usilovat, protože zadarmo nedostaneme v životě ani v hokeji nic.
   V této souvislosti jenom ještě upozorňuji, že už nejsme v žácích, kde se soutěž v polovině rozděluje na horší a lepší týmy a nemáme tak před sebou mylnou vidinu zlepšení se v zápasech slabších proti slabším. Tohle vás v dorostu opravdu nečeká a naopak s koncem soutěže přijdou stále těžší a těžší utkání, kde budou bojovat soupeři o možnost postupu do kvalifikace, či co nejlepšího postavení v tabulce. Takže buď začneme táhnout za jeden provaz, semkneme se k zodpovědnému výkonu a začneme opravdu všichni makat, nebo existuje jediná obrana, klapky na oči, ale poslední otázka zní: „Koho tohle baví?“
   Přes všechna zmíněná negativa musím nakonec pochválit jednoho hráče za nejlepší výkon a popravdě tentokrát bylo u všech respondentů rozhodnutí naprosto jednoznačné. Fíďa!!! Ač byl v útoku nebo obraně dal do toho skutečně všechno, což se o některých spoluhráčích dá říci snad jen sarkasticky. Potvrdil, že přínos hráče pro tým se nehodnotí pouze podle dosažených bodů, ale především jak zlepšuje hru celku, ve kterém hraje. A v tom byl Fíďa tentokrát absolutně nejlepší.
   Popravdě jsem k tomuhle zápasu ani nechtěl moc psát a zamýšlel ho nechat zcela bez komentáře, nicméně musím podotknout, že je z toho nakonec pravý opak. Nerad to říkám, ale tak nějak už mě opouští motivace k zápisům, které jsou pořád na stejné brdo. Můžu Vám ale slíbit, že mě neopouští chuť dál bojovat a dál se snažit o to udělat maximum proto, aby se věci pohnuly lepším směrem. Já to do posledního tréninku nevzdám a jen doufám, že nebudu jediný, komu na tomhle týmu opravdu záleží.
P.S. „Trenér odpovídá hráčům za trénink, hráči odpovídají trenérovi za zápas.“
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Brabec Pavel, Hríbik Vojta, Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Jestříbek David, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Plíhal Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj
 
branky: Šváb Michal 2x, Fišar Tomáš st.
asistence: Fišar Tomáš ml. 2x, Fišar Tomáš st., Jestříbek David
 
 
 
 

Slavoj Zbraslav – Sršni Kutná Hora

10 : 3 ( 6:1, 1:2, 3:0 )

Zpackaný úvod rozhodl
 
                            Pro tým Sršňů a Slavoj Zbraslav začala v neděli 10.11.2013, desátým kolem, druhá etapa soutěže KLD. Našim cílem bylo především odehrát odvetné utkání lépe a s lepším výsledkem, ovšem úvod zápasu se nám hrubě nevyvedl. Zbraslavští jednoznačně dominovali v pohybu, my propadali v obsazování hráčů bez kotouče a výsledkem bylo, že během osmi minut svítilo na tabuli hrozivé skóre 5:0. Ano čtete dobře. Zbraslavská inventura v naší obraně si vyžádala střídání gólmanů a předčasný time out, který nás probral z letargie a nezdravé skepse. Tento negativní vývoj Sršni vzápětí paralyzovali a v čase 14.23 se Michal svým nenapodobitelným způsobem protáhl mezi dvěma obránci a před brankářem nezaváhal. Klička do backhandu - 5:1. K naší škodě jsme si zlepšený obraz hry pokazili dvě minuty před sirénou, kdy jsme jako parta alibistů koukali po sobě a nechali Fífu řádně vymíchat a poslat na párek – 6:1.
   Druhá perioda byla z naší strany jednoznačně nejvydařenější pasáží zápasu. Nejenom, že jsme jí vyhráli 1:2 po trefách Dýti (jeho gól tak trochu odporoval všem fyzikálním zákonům) a Fíši (výborně dobruslil Michalovu akci), ale dokázali jsme především zlepšit hru v naší obranné třetině a velmi dobře pracovali v útočném pásmu. Po 40 minutách tedy 7:3.
   To vše nám dávalo naději, že se v posledním dějství ještě o něco pokusíme, ale byla to jen labutí píseň. Nelze sice hráčům upřít snahu o aktivní hru, ovšem často bez efektu finální střely. S postupujícím časem se tak čím dál víc projevoval rozdíl v počtu hráčů na obou střídačkách (18:11) a zatím co domácí stále bruslili s lehkostí vážky, z našich borců čišel unavený a mdlý dojem. Závěrečná siréna nás tak vysvobodila za stavu 10:3.
   V nedělním zápase proti Slavoji Zbraslav jsme si nekladli myslím nijak přehnaný cíl, ale nedokázali jsme bohužel naplnit ani ten. Jakákoliv srovnání s prvním utkáním jsou ovšem lichá, protože domácí tým díky rozsáhlé základně hráčů dorosteneckého věku nastoupil k tomuto utkání s deseti novými hráči. Můžeme sice hovořit o těžším, soupeřem nastaveném zrcadle, ale nic to nemění na faktu, že Sršni naprosto fatálně chybovali v obranné hře, čímž sami vytvářeli šance pro hráče Zbraslavi, kteří jimi pohrdali jen málokdy. Bohužel hra v obranném pásmu je pro nás stále jak Rubikova kostka – tajemství, kde nemám být a být tam, kde bych měl být, nám stále uniká. Žádný herní systém ale nedokáže odstranit obrovské procento nepřesných přihrávek, to, že u mantinelu prohrajeme většinu soubojů, že v předbrankovém prostoru necháme bez povšimnutí elegantně bruslící soupeře, zatím co jsme tři za brankou, nebo čtyři u jednoho mantinelu.
   Není samozřejmě těžké zaujmout negativní postoj, kritizovat a pak doufat ve světlejší zítřky. Nic to nestojí a jak je všeobecně známo, víra hory přenáší. Já ale na zázraky nevěřím, a pokud chceme zásadně zvednout úroveň našeho hokeje, musíme dál a pokud možno ještě lépe na sobě pracovat. Základem je změna přístupu k tréninku a zejména jeho pravidelnosti. Jestli budeme mít celý týden na tréninku pouze jediného obránce, nebo ani jednoho gólmana, věci se jen těžko pohnou vpřed.
   Nakonec přeci jen jedna pochvala. Patří Fífovi v bráně, který nastupoval v nelehké situaci, přesto předvedl velmi dobrý a spolehlivý výkon. Zlikvidoval několik jasných šancí hostů a vysloužil si zaslouženě potlesk tribun.
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Brabec Pavel, Jestříbek David, Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Hríbik Vojta, Koubský Jakub, Procházka Matěj
 
branky: Šváb Michal, Fišar Tomáš ml., Dytrych Vojta
asistence: Šváb Michal 2x
  
 
    
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Ondřej Macháček
1.Vítám tě u tvého prvního dorosteneckého rozhovoru. Už jsi někdy někomu poskytoval interview a případně jaké to bylo?
Ještě nikdy.
Těšíš se, nebo máš spíš obavy?
Nemám obavy.
2.Co, anebo kdo tě kdysi přivedl k hokeji?
U nás hrála hokej celá rodina, takže to bylo naprosto samozřejmé. Já jsem začínal už ve třech letech.
3.Neni žádným tajemstvím, že máš sestru, která hraje taky hokej. V čem je ségra lepší a v čem zase ty?
Já jsem silnější a ona umí líp míchat s pukem a dávat přihrávky.
Když jste v spolu jedné lajně, hraje se Vám spolu dobře?
Ani ne.
4.Považuješ společné narozeniny v jednom dni za výhodu či nevýhodu?
Je mi to jedno.
Dárek máte jeden společný, nebo každý svoje?
Každý svoje.
Ale dort společný.
Jo, to jo.
5.Jaké máš osobní přání?
Chtěl bych být silnější a lepší v hokeji.
A mimo hokej?
Možná, abych měl lepší známky a mohl jít na Ortena (gymnázium) a pak na vysokou, protože to je důležitý.
 
   Nejenom to, ale každý den v životě je jistě důležitý, ale ten sobotní bude určitě důležitější pro Ondru a Lenku, protože slaví své čtrnácté narozeniny. Přeji jim oběma všechno nejlepší, zdraví, štěstí (i to hokejový) a ať si ten poslední rok trestní neodpovědnosti pořádně užijí.
 
 
 

TOS Žebrák – Sršni Kutná Hora

: 19 ( 1:5, 0:8, 0:6 )

  Povinnosti bylo učiněno zadost

    V sobotu 2.11.2013 v 10:30 hodin jsme zakončili pouť první třetinou letošní KLD střetnutím s nováčkem soutěže TOS Žebrák ze spodního patra tabulky. Vzhledem k tomu, že tu máme zase sychravý podzim a jak známo nedostatek vitamínů může vést k častým chřipkám a nachlazením, chtěli si Sršni napravit svoji pošramocenou pověst z minulého kola, nějakou předvánoční charitou. Nadělili soupeři 19 banánů a kluci z Žebráku tak měli předčasně Mikuláše. Nutno však dodat, že to podle konečného výsledku sice vypadá na relativně snadný úkol, ale papírově lehčí soupeř, občas bývá těžší sousto k zakousnutí.
   Situace se zkomplikovala ještě před vstupem na led, když Miloš zjistil, že si zapomněl přibalit brusle a chvíli to již vypadalo, že místo hokeje bude za trest klečet v koutě střídačky na rozsypaných pucích. To by ale nesměl být našim vedoucím Zdeněk, který zařídí a sežene i nemožné a tak si díky jeho komunikačním dovednostem i Miloš vyzkoušel kvalitu ledu v nafukovací hale.
   Začátek zápasu byl poměrně vyrovnaný. Domácí s námi stačili bruslit a handicap v hokejových dovednostech kompenzovali bojovností. Postupem času jsme ale přeci jen dokázali převzít iniciativu na naše hokejky a položili základ k výhře čtyřmi brankami v prvních třinácti minutách hry. Získali jsme klid, narostlo nám sebevědomí a především ve druhé třetině se to urvalo a začalo to „sypat“. Pravdou je, že střelecké hody nám částečně usnadňoval slabší výkon domácího gólmana, ale potěšující je fakt, že prsty alespoň v jedné brance měl skoro každý náš zúčastněný hráč. S narůstajícím skóre logicky upadala bojovnost domácích, kteří v závěrečné části už pouze produkovali hokej - noha nohu mine, ovšem o to častěji si dopomáhali fauly. I přes občasné jiskření se ale naštěstí dohrálo bez nějakého vyššího trestu a zranění, což je s ohledem na další zápasy důležité.
   Nalijme si čistého vína. Konečné skóre 1:19 je sice pěkné a určitě nám po středě zlepšilo náladu, ale rozhodně nehovoří o našich kvalitách. Vzhledem k síle soupeře se jednalo o dobrou prověrku útočných schopností našeho týmu, ale ty defenzivní, kde máme zatím největší rezervy, moc neprověřilo. Takže by se dalo říci: „Konec dobrý – všechno dobré“, ale v příštích kolech nás čekají soupeři jiného levlu, proti nimž by nám dnešní výkon jen stěží stačil. Proto raději zapomeňme, hodně rychle zapomeňme a poctivě pracujme na lepších zítřcích.
   Ohlédnuli se za 1.třetinou soutěže a zhodnotím jí řečí čísel, bodově zatím pouze paběrkujeme, což se bohužel odráží i na našem současném postavení, když jsme s 8 body na 7.místě (z deseti týmů). Ze statistického hlediska jsou zápasy s Rakovníkem a Žebrákem odlehlé hodnoty, které výrazně ovlivní průměr, ale modus vypovídá, že střílíme soupeřům nejčastěji 5 branek a medián prozrazuje, že přesto prohráváme o tři branky. Z toho plyne, že branek dáváme dost, ale příliš mnoho inkasujeme. Ve většině zápasů jsme dokázali hrát se soupeři jednu nebo i dvě třetiny vyrovnanou partii, ale skoro v každém si vybrali minimálně jednu nepovedenou, odehranou nekoncentrovaně bez 100% nasazení. A tady bude asi ten zakopaný pes. Pouze pokud dokážeme předvádět to nejlepší z nás po celých 60 min., máme šanci na úspěch. Pokud ne, tak ne.
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Konečný Miloš, Brabec Pavel, Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Jestříbek David, Macháček Ondřej, Procházka Matěj
 
branky: Šváb Michal 4x, Fišar Tomáš ml. 4x, Jestříbek David 4x, Dytrych Vojta 3x, Fišar Tomáš st. 3x, Konečný Miloš
asistence: Šváb Michal 4x, Tomáš Fišar ml. 3x, Dytrych Vojta 3x, Fišar Tomáš st. 2x, Červinka Jan 2x, Brabec Pavel 2x, Jelínková Johanka, Jestříbek David, Chalupa Jan
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Michal Šváb
1.Čeho chceš, ať už s týmem nebo sám pro sebe, letos dosáhnout, abys byl na konci sezóny spokojený?
Tak určitě by jsme chtěli vyhráli ligu a dostat se třeba i výš.
No a sám za sebe?
Nic konkrétního. Jenom to s týmem, abychom to dotáhli co nejdále.
2.Máš nějakého oblíbeného soupeře a naopak?
Tak neoblíbený soupeř je asi Vlašim. Sice to jsou s nimi většinou dobrý zápasy, ale jsou moc silný. A oblíbený? Nevím. Tak asi všechny mimo Vlašimi. Jo, a vlastně Černošice taky moc nemusím.
3.Co tě momentálně těší a co štve?
Tak štve mě, že si zatím pořád málo nahráváme a že si tam někteří jdou jenom pro body. Chtělo by to ještě víc se sehrát. No a těší mě samozřejmě dnešní zápas (rozhovor se uskutečnil po utkání v Kralupech), tak snad bude takových víc.
4.Co považuješ za nejdůležitější u žen či dívek? Povahu, charisma, chování ve společnosti, postavu, celkový vzhled, nebo něco úplně jiného?
Asi určitě celkový vzhled a chování.
Je pro tebe důležité jak se učí?
Tak chtělo by to, aby to přeci jen nebyla nějaká …
Blondýna nebo černovláska?
To je úplně jedno.
5.Motorka nebo auto?
Motorka. Jednoznačně!
A kdy bude?
No doufejme, že hned v šestnácti. Měl bych dostat tu po bráchovi.
Tak jí hlavně jako brácha nepolož.
 
   Dle staré anglické pověsti mohl bájný meč Excalibr zaražený do kamene vytáhnout pouze člověk s čistým srdcem, bojovný, rovný a s předpoklady vůdce. Ten, komu by se to podařilo, se měl stát králem! Zkoušeli to mnozí rádoby králové či trůnuchtivý borci, podařilo se to ale paradoxně až skromnému mladému chlapci Artušovi I naše družina bojovníků má svého vůdce a já mu přeju, ať se mu podaří vytáhnout pomyslný meč a splnit si svá přání.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Rakovník

: 18 ( 2:5, 2:4, 1:9 )

Jednou jsi dole jednou nahoře
 

   Tentokrát předem upozorňuji, že nebudou žádné srandičky, ale jen strohé ohlédnutí za dnešním utkáním. Nějak totiž nemám sílu psát něco bujarého o výkonu, který by mohl být samostatnou kapitolou v dějinách hokejových průserů, ovšem tenhle má potenciál stát se legendou. Doteď totiž pořádně nechápu, jak se to mohlo stát.

   Stačí si totiž v paměti připomenout nedělní zápas proti Kralupům a najdu tisíc rozdílů například v reakci po ztrátách puku, aktivitě při forčekinku, kvalitě rozehrávky, pohybu volných hráčů, důrazu před oběma brankami atd., atd...... Celý večer si kladu otázku: „Co se to stalo?“. Zopakuji, že nevím, anebo vím, ale nechápu. Začalo to nasazením při rozbruslení tak na 30% a výsledkem takového přístupu byla od začátku absence vůle, vzájemné komunikace, chuti zabojovat, herní chaos, lámání rekordů v pobytu na ledě při jednom střídání a v řadě případů absolutní nezájem o nějaké nasazení. K tomu přidám poměr inkasovaných gólů a střel na naší branku 18:39. Tak to se přesně stalo!!! Je to smutné, protože našim přístupem jsme si vymodelovali mnohem silnějšího soka, než proti nám nastoupil.

   Dnešní výkon už nebudu více připomínat, protože bych na něj rád co nejdřív zapomněl a každý moc dobře ví, kde měl ve své hře rezervy. Na příčiny se mě neptejte, na to ať si každý odpoví sám……

 

Sestava:
brankaři: Chalupa Jan
obránci: Brabec Pavel, Konečný Miloš, Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Jestříbek David, Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj
 
branky: Šváb Michal 2x, Fišar Tomáš st., Jestříbek David, Dytrych Vojta
asistence: Dytrych Vojta, Šváb Michal
 
 
 
 

HK Kralupy nad Vltavou – Sršni Kutná Hora

: 4 ( 1:1, 0:2, 2:1 )

 Bez Meka není vítězství
 
   Jeden z duelů sedmého kola KLD sezval na ledovou plochu hráče HK Kralup nad Vltavou a kutnohorských sršňů. Na tento zápas se netěšily jen tábory obou týmů, ale dle zájmu hlediště i mnoho známých a rodinných příslušníků, kteří více či méně hlasitě dávali znát, k jakému týmu chovají své sympatie. Přestože se mnohým drala do hlavy nevyřčená myšlenka: „Hlavně zase nedostat“, nastupovali jsme s touhou zvítězit a odvézt si domu nejen všechny body, ale taky to zase jednou oslavit u „Meka“.
   Samotný zápas se odehrál ve svižném tempu a to od úvodního buly až do vjezdu rolby. Ofenzivní hokej nabízel na obou stranách mnoho šancí, ale gólmani většinou hlídali svou brankovou čáru velmi pozorně. Do vedení nás dostala akce ze 13.min., kdy David aktivním forčekinkem překazil útok domácích již v jejich obranné třetině a Michal poté vyslal z vrcholu kruhu skvělou trefu. Jako bych ze střídačky viděl vrcholnou scénu z Pulp Fiction. Střela, ač se to zdálo nepravděpodobné, bez sebemenšího škrábnutí minula oba bránící hráče a nad ramenem gólmana skončila v síti jeho klece – 0:1. Jak už ale bývá naším smutným zvykem, brzy jsme nechali hosty vyrovnat. Na začátku 16.min. se domácí rychlým jednodotykovým založením dostali do brejkové situace, kdy jejich útočník po uvolnění pocítil sílu gravitace, ovšem i v kleče dokázal překonat Honzu, který po zakopnutí a v abnormálním záklonu se taky poroučel k ledu – 1:1. Tímto patovým stavem skončila i první třetina, ve které byli kralupští přeci jen o malinko lepším týmem.
   Druhá část zprvu pokračovala v nastoleném rytmu té první – hra nahoru dolu a sem tam nějaká gólovka zakončená zákrokem brankaře. Ovšem v čase 22.42 hráli domácí minutu a půl přesilovku 5na3, kterou jsme naprosto ukázkově ubránili. Již ve středním pásmu jsme v rozestavení 1-2 zpomalovali útoky domácích a přechodem do 0-3 ještě před obranou modrou, jsme je v podstatě k ničemu nepustili. Těžko říct v  kolika zápasech se již stala osudovým momentem nevyužitá přesilovka pět na tři, která bránícímu týmu dodá obrovské sebevědomí, a naopak emoce útočícího mužstva klesnou do mínusu. V tak rychlé hře jako je hokej, stačí nepatrný výkyv psychiky mužstva a okamžitě se to projeví, což se stalo i tentokrát. Najednou jsme byli my lepším týmem s větším počtem střel a vyložených šancí. V půlce zápasu Michal prokličkoval mezi obránci, aby pak před brankařem puk jen olízl jeho betony, pozdravil se s tyčkou a vyskočil ven - škoda, ale v čase 36.15 to již vyšlo. Spolupráce Dýťa – Michal a ukázkové zakončení situace dva na jednoho – 1:2. Za dvě minuty v bleděmodrém podobná situace jen finální střelec byl tentokrát Fíša se svým bekhendem - 1:3. Zaslouženě se nám podařilo odskočit na dvougólový rozdíl, který jsme si nakonec odnesli i do závěrečného dějství.
   Letos jsme mistři v prohospodaření slibných vedení, a tudíž nám všem bylo nad slunce jasné, že hrát poslední dvacetiminutovku zanďoura, takticky betonovat modrou čáru a bránit dvoubrankové vedení by bylo jen polibkem smrti. Ale tentokrát bylo všechno jinak. Nejenom, že to co jsme si v kabině řekli, jsem pak viděl i na ledě, ale především jsme nevypustili ani minutu a dál hráli s elánem a aktivně. No a za to jsme byli i v čase 47.59 odměněni. David svojí „bekovkou“ či někdy též lidově zvanou „zadovkou“ (pro maminky, přítelkyně, či jiné příslušnice opačného pohlaví, které by snad navštívili tyto povětšinou pánské stránky, zdůrazňuji, že se nejedná o žádnou formu projevu přátelství mezi muži, ale o prostou a nečekanou přihrávku za hýždě, v tajné víře, že se zde pohybuje někdo ze spoluhráčů) vrátil puk před branku a zde ho již Dýťa pohotově uklidil do těch nejsprávnějších míst – 1:4. Vypadalo to, že vítězství jsme otevřeli dveře dokořán, ale čas ukrojil pouze několik dalších desítek vteřin a nabízela se zápletka v podobě dvou trestných střílení. V obou hrál jednu z hlavních rolí David, když v prvním případě zatahoval za záchrannou brzdu a v tom druhém byl faulovaným. Bohužel s touto standardní situací se lépe popasovali domácí a snížili na 2:4. Naše hra byla ale i nadále velmi aktivní, nálada na střídačce nabíjející a tím postupně rostla i naše víra v úspěch a vítězství. Ovšem to se nám málem vymstilo v posledních dvou minutách. Nejdřív domácí v čase 58.27 snížili z rychlého protiútoku na 3:4 a třicet vteřin před sirénou se nahozený puk od červené mimo branku odrazil od Honzy přímo před ní a ta otevřela svůj prázdný chřtán na dojíždějícího kralupského hráče. Celodenní nervozita a nevyspání po noční se přeneslo do tohoto okamžiku a já cítil, jak mi praská žilka a do konce života už tahám nohu za sebou…. Nebudu vás dále napínat. Kralupský útočník rozhodující okamžik nezvládl a zřejmě si poté připadal jako tragicky zesnulý Palo Demitra v semifinále ZOH ve Vancouveru 2010 s Kanadou, kde Slováci prohrávali 2:3 a nebožtík Palo to netrefil do odkryté branky pár vteřin před koncem.
   Uff...co říct v epilogu? Hektický závěr mohl skončit pro sršně nešťastně a jen díky sebeobětování se podařilo zápas dotáhnout do vítězného konce a vyválčit důležité tři body. Co je pro mě ale mnohem důležitější, je fakt, že jsme tentokrát a poprvé v této sezóně dokázali odehrát celých šedesát minut ve vysokém tempu a nasazení. Dali jsme do toho vášeň, srdce, nezměrnou chuť a odhodlání – a právě tím jsme zvítězili. Náplast, kterou jsme si nalepili na svá bolavá místa v duši, byla hojivá a potěšila nejen mně, ale hlavně v kabině bylo po dlouhé době opravdu zase živo a veselo! Dnes nebudu vyhlašovat hvězdu utkání, všichni hráli s takovým nasazením a tak obětavě, že si to tentokrát zaslouží opravdu každý!!!
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan
obránci: Brabec Pavel, Jestříbek David, Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj
 
branky: Šváb Michal 2x, Fišar Tomáš ml., Dytrych Vojta
asistence: Jestříbek David 2x, Dytrych Vojta 2x
  
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Spartak Vlašim

: 6 ( 0:1, 1:2, 1:3 )

Velmi dobrý výkon na body nestačil
 
   V 6. kole byli Sršni prověřeni týmem Spartaku Vlašim, který momentálně, bez ztráty bodu a s největším počtem nastřílených branek, kraluje KLD. I když ledacos mohl napovědět pohled na ročníkové složení soupeře v zápisu o utkání a průběžný stav ligové tabulky, kde my se nacházíme bohužel na opačném pólu, nejednalo se díky srdnatě bojujícím Sršňům o hon kočky s myší.
   Předzápasové přípravy proběhly dle klasického scénáře. Kabina Sršňů bez dlouhodobě nemocných, k tomu několik absencí z důvodu školy, což znamenalo tradiční víkendové žhavení telefonu. Sestavu se nakonec podařilo dát dohromady, přestože v obraně nás již delší dobu tlačí noha jak v Španělské botě.
   Již na rozbruslení působil soupeř dominantním a velmi kvalitním dojmem. Zápas samotný pak začal od úvodního buly ve skutečně kvapíkovém tempu, ale Sršni tentokrát byli schopní ho udržet, aktivně napadat a hrát rychlý celoplošný hokej, který se divákům jednoznačně zamlouval. Přestože vůle Sršňů uspět byla nepřehlédnutelná, kolem 16.min. jsme začali fyzicky trochu zaostávat, což Rytíři využili minutu před přestávkou. Trochu laxním přístupem jsme nechali vybruslit hostujícího útočníka z rohu až před Honzu a zbytečně se tak připravili o nulu na našem kontě. 0:1 a tímto skóre skončila také první třetina jinak plynulého a čistě vedeného zápasu.
   Druhé dějství pokračovalo v podobném herním stylu a v čase 23.16 jsme byli za svůj výkon odměněni. Fíša vyhrál buly, Dýťa se rychle zorientoval, přihrál Michalovi, který z mezikruží poslal puk na bránu a vyrovnal na 1:1. Bomba!!! Škoda, že Rytíři stihli v ukázkovém provedení rychlého protiútoku přestřihnout v čase 27:17 další červený drátek – 1:2 a v čase 33.51 jsme jim nešťastným vlastencem věnovali už dvoubrankové vedení – 1:3. Sršni se ale brzy oklepali a hlad po kontaktním gólu v kontrastu s ubývající fyzičkou byl hodný obdivu. Ovšem jak výborný gólman soupeře tak i trochu ta hokejová fortuna byli proti. Tlak, který vygradoval v závěru třetiny, při naší asi prozatím nejlépe sehrané přesilové hry, ale naštěstí pro hosty, ne tak pro nás, utnula siréna.
   Na začátku třetí periody byla ještě očividná vůle a snaha se zápasem něco udělat, ale od 45.min., kdy jsme počtvrté inkasovali začala naše fyzická, ale především i psychická kondice klesat stejně rychle jako volební preference Tomio Okamuri. A protože někteří hráči působili dojmem králička, který už nemá energii z baterií Duracell, ale pouze z GP AA SuperCell za 4,-Kč, tak jsme v čase 47.43 a 57.43 (nejedná se o tiskovou chybu) ještě dvakrát inkasovali – 1:6. Poslední slovo ale patřilo nám, nebo spíš Davidovi, který v poslední minutě neohroženě zavezl puk do útočného pásma, nahrál Fíďovi na osu a ten z první vyslal puk, který si našel cestu za záda gólmana – 2:6, což byl i konečný výsledek utkání.
   Prohra samozřejmě mrzí, ale s takovým týmem, který mne během hry přesvědčí o tom, že je lepší nebolí. Těžko hledat kritická slova nebo vymýšlet teorie, proč jsme prohráli. Vlašim má prostě letos jeden z nejlepších týmů soutěže, se kterým bude zřejmě atakovat vítězství v tomto ročníku KLD. Vzhledem ke kvalitě soupeře musíme brát alespoň dobrý pocit z předvedené hry. Každý, kdo by tento výkon považoval za neúspěch, ten ignoruje současný reálný stav kutnohorského dorostu. Osobně jsem byl na své hráče pyšný, jak se pochlapili a hrdý, že ukázali, co v nich skutečně je.
   Utkání se tentokrát nejvíce povedlo Michalovi, který v každém střídání vyvíjel obrovské úsilí a nasazení jak dopředu, tak i dozadu a mnohokrát předvedl, že se jedná o bystrého hráče s rozvinutými dovednostmi a hokejovým instinktem. Líbil se mi taky David, který na pro něj netradičním postu, se nejvíce přibližoval mé představě konstruktivního obránce. Občas sice udělal nějakou tu chybu a namazal soupeři, ale neodpaloval puky a nebál se přenést hru na slabou stranu. Dobře se orientoval pod tlakem a svou kvalitní kontrolu puku využíval k pronikání volnými prostory a vytvářením nebezpečných šancí.
   Přestože vítězná DNA týmů z minulých ročníků jakoby se ztratila z kabiny dorostu a nová šroubovice, kterou na omlazeném kádru už půl roku geneticky šlechtíme, ještě nevykázala známky úspěšného díla, jsem přesvědčený, že výkon v prvních dvou třetinách je tou správnou a jedinou cestou, jak ji opět nalézt.
   „Náš největší úspěch není v tom, že nikdy nepadneme, ale v tom, že když upadneme, dokážeme znovu vstát“. Konficius
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Konečný Miloš, Jestříbek David, Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj, Plíhal Ondřej
 
branky: Šváb Michal, Fišar Tomáš st.
asistence: Tomáš Fišar ml., Dytrych Vojta, Jestříbek David
  
 
 
 

HC Poděbrady – Sršni Kutná Hora

11 : 7 ( 2:3, 6:1, 3:3 )

Nic nového pod sluncem
 
   5.kolo rulety KLD se dotočilo tuto neděli v Nymburce, kde Sršni nastoupili proti nováčkovi letošní sezóny týmu HC Poděbrady. Zápasu předcházela tradiční peripetie se sestavou, která ve finále vykrystalizovala alespoň na deset statečných! Vzhledem ke zpoždění mého reportu, a protože jste asi již všichni viděli video Sokolího oka, tak netřeba podrobně popisovat dění na ledě. Co ale považuji za důležité je okomentovat a zhodnotit náš přístup k zápasu.
   K průběhu tedy jen telegraficky. Hned po úvodním vhazování na nás domácí vlétli jak orel z jejich znaku na svou kořist. Svým bruslením, napadáním, kombinacemi a přímočarostí nás přehrávali, takže naše vedení 2:3 po dvaceti minutách neodpovídalo zcela přesně poměru sil na ledě. V první třetině tedy Poděbrady tlačili, my odolávali a těžili z prosazení v předbrankovém prostoru. V té druhé mělo naše vedení jepičí život, protože Poděbrady opět tlačili a my začali povolovat – 8:4. Před tou třetí jsme se pokusili hráče přesvědčit, že má stále smysl bojovat, což všichni odkývali, jako že pochopili, jen se však vstoupilo na led, tak jsme během dvou minut třikrát inkasovali a domácí nám názorně předvedli, že sice vše odkýváme, ale realita je jiná - 11:4. A právě tehdy, ve chvíli kdy se zdálo, že morálka týmu upadla na nejnižší možnou mez a my již jen útrpně počkáme na závěr nepovedeného zápasu, se něco zlomilo. Time-out jakoby hráče první lajny nakopnul, atmosféra na střídačce zhoustla jak převařený puding (tím nemám na mysli nervozitu, ale bojovnost a nasazení) a vše vyvrcholilo progresivním zlepšením, aktivním přístupem k hráčům, bojem o každý puk, lavinou akcí, střel, dorážek, tečí a skončilo snížením na přijatelných 11:7.
   Rozpačitý a smíšený pocit - tak bych asi nejpřesněji popsal dojem po nedělním duelu. Na jedné straně mě těší branky, které jsme dokázali vsítit, probuzení a stmelení týmu v poslední třetině. Na straně druhé jsem přesvědčen, že jsme se mohli vracet s lepším výsledkem. Nabízí se otázka: „S čím do toho zápasu vlastně vstupujeme a proč to vlastně hrajeme“? Na to si musí ale každý odpovědět sám. Zápas nám opět ukázal, že naší jedinou šancí jak uspět je, pokud tým podá 100%, obětavý a disciplinovaný výkon na hranici svých možností s plně koncentrovaným výkonem gólmana. S jistou dávkou opatrnosti v hlase si dovoluji tvrdit, že Sršni toho podle mě jsou schopní, ale problémem je docílit, nebo udržet toto vysoké tempo celých 60 minut. Zkušenost z letošních zápasů a samotný přístup ke zmiňovanému mači spíše zatím odráží tu větu v nadpisu. 
   Určitě se jedná o otázku zkušeností, ale i technické a fyzické připravenosti. Co s tím? Je to stále dokola. Trénink, trénink, trénink. Stoprocentní intenzita, kvalita a snaha o co nejlepší provedení každého cvičení s důrazem na koncovku, no a v samotném zápase pak naprostá orientace pouze na hokej. Každý začněme u své osoby, a pokud do toho příště dáme opravdu všechno, nemůžeme si po zápase nic vyčítat, ať již bude výsledek jakýkoliv.
   Co se týká nejlepšího hráče zápasu, rozhodl jsem se tentokrát udělit palec nahoru celé druhé lajně, protože jejich nasazení a výkon se po celý zápas přibližoval jejich momentálnímu reálnému maximu, což je to, co bych rád příště viděl u každého hráče. Ale samozřejmě i pro ně platí, že toto maximum je potřeba s každým tréninkem a odehraným zápasem posouvat dál.
   No a závěrem opět jedno moudro: „Chyby, které děláme, nejsou tak důležité, jako ponaučení, která si z nich vezmeme“.
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Konečný Miloš, Fišar Tomáš st., Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj
 
branky: Šváb Michal 2x, Fišar Tomáš ml. 2x, Dytrych Vojta 2x, Procházka Matěj
asistence: Šváb Michal 4x, Macháček Ondřej, Jelínková Johanka, Fišar Tomáš ml., Tomáš Fišar st.
 
 
 
 

OPRAVA A OMLUVA

   Uf, tak jsem konečně vydoloval trochu času, abych vložil výsledky testů letošního soustředění na web (odkaz „Výkonnostní testy“). Omlouvám se za zpoždění, ale ještě víc se omlouvám za malou změnu oproti oficielně vyhlášeným výsledkům. Při přepisování jsem zjistil, že jsem se dopustil jedné chyby při stanovení pořadí u disciplíny 3x200 m (závěrečný test). Přestože se jednalo o jedinou chybu v jediné disciplíně, promítla se vzhledem k velké vyrovnanosti i do celkového pořadí. Což v konečném výsledku znamená, že byl 1.Pavel Brabec, 2.Tomáš Fišar st., 2.Vojta Hríbik, 3.Tomáš Fišar ml., 4.Filip Wagenknecht, 5.Vojta Dytrych, 5.Konečný Miloš …. Dále už se pořadí nezměnilo. Všem se moc omlouvám!!!
   Protože se jednalo o mou chybu, tak Fífa samozřejmě medaili vracet nemusí a ostatní bednaři se svého kovu již brzy dočkají, protože jak mi prozradil p.Jelínek, už to má doma nachystané.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Sršni Sedlčany

: 4 po SN( 3:0, 0:2, 1:2 )

Trnitá procházka růžovým sadem
 
   Tým kutnohorských Sršňů, bojující v poslední době s poměrně velkou únavou materiálu svého hráčského fondu (Vojta zápal plic, Fífa poraněné koleno, Víťa střevní chřipka, Miloš únavový syndrom, Michal neznámý bacil v krku a Johanka jedna velká hádanka), ve 4.kole KLD hostil Sršně ze Sedlčan. Jak jistě pozornému čtenáři neuniklo, jednalo se z pohledu entomologa o souboj s nádechem kanibalismu, ale pro nás to byl především další pokus odrazit se ode dna. Vzhledem k souhře ještě dalších okolností jsme byli nuceni povolat posily ze starších žáků (velké poděkování Ondrovi a Petrovi) a vespolek vyhlíželi k neděli spíše s určitou mírou despektu než s optimismem.
   V předzápasové kabině jsme neprobírali složité taktické pokyny, ale všechno vsadili na motivační naladění té party hokejových dělníků, kteří jestli chtěli uspět, museli ukázat všechno, co se naučili, co umí, ovšem jak s oblibou říkám: „Ne za hodinu, ne zítra, ale v tento okamžik. Tady a teď“!
   Zápas tedy nezačal předpokládáným oťukáváním, ale poněkud urputným hokejem, kdy my jsme se snažili o nátlakovou hru v útočném pásmu s aktivním napadáním a častou střelbou, zatímco hosté spíš využívali z toho vznikajících lákavých vrátek v naší obraně k rychlým protiútokům a přečíslením. Nicméně Honza si v první třetině zatáhl v brance roletu s nápisem „Zavřeno“, a protože naši útočníci připomínali roj rozzuřených Sršňů, tak alespoň tři z jejich žihadel (9.01 Fíša/Dýťa, 16.00 Fíďa/Dýťa/Miloš, 19.30 Miloš) neskončili v gólmanovi nebo na tyčce, ale v brance. Po první třetině tedy nadějných, ale ošidných 3:0.
   Dvanáct spokojených Sršňů si v tu chvíli asi nepřipouštělo komplikace, či snad dokonce porážku, ale jak už to tak bývá, cesty Páně jsou klikaté a nevyzpytatelné. Všichni, kteří by snad ještě teď váhali nad smyslem klikatosti a vyzpytatelnosti, by proto měli pokračovat ve čtení dál.
   Druhá část nijak zvlášť nevybočila ze zajetých kolejí startovací dvacetiminutovky a hrálo se i nadále většinou ve třetině hostů. Naše šance ale končily vedle brány, v lepším případě na brankové konstrukci, anebo v nejlepším případě v gólmanovi. Soupeřovu obranu jsme sice chvílemi rozebírali doslova do mrtě, ale jejich brankář čaroval a výsledkem bylo nejen udržení hostí ve hře, ale také naše odcházející potence a nasazení, což mělo za následek nejen postupnou ztrátu kontroly nad zápasem, ale především inkasování branek. První varování přišlo ve 24.min., kdy sedlčanští využili svou přesilovou hru 3:1, a když k tomu navíc připočteme rychlý protiútok ve 37.min. do otevřené obrany po našem předchozím tlaku, dá to dohromady šanci na slušný problémek. A ten se také skutečně dostavil. Jak se ale sluší a patří na správné drama, to si necháme až do třetího dějství.
   V kabině jsme si vysvětlili, že závěr druhé třetiny v plné nahotě ukázal, že na půl plynu to prostě nepůjde, a že je čas se pořádně kousnout! Pro návštěvníky restauračních zařízení pouze upřesňuji, že nemám na mysli konzumaci alkoholických nápojů přes míru, ale sportovní označení pro slovo „zabrat“. Vstup do třetiny se nám opravdu povedl. Kuba se neohroženě prodral podél levého mantinelu, naservíroval puk, jak na stříbrném podnose Ondrovi mezi kruhy, a ten si udělal svůj první zářez za dorost – 4:2. Gratulujeme a doufáme, že to přinese do týmové pokladny nějaké ty drobné, nebo aspoň nějaké občerstvení, aby manažer mohl uhánět o jednoho sponzora méně. Ale zpět k hokeji. Sedlčanští velmi brzy našli recept, jak odpovědět a po dvou slepených gólech srovnali krok – 4:4 a velké finále se už nemohlo dočkat, až vypukne. Ač jsme prakticky celý zápas opanovali, nakonec jsme se strachovali o výsledek. Hra se přelévala ze strany na stranu, gólové šance se střídali s železnou pravidelností, žhavé momenty byly před oběma brankami a otázka, komu budou kanout slzy štěstí a komu zklamání, mohla být vyřešena každým dalším okamžikem. Za takto vygradovanou pointu by se nestyděl ani mistr válečných thrillerů spisovatel Tom Clancy s jeho dílem Živý nebo mrtvý! Toto jednoduché konstatování přesně vystihovalo dění na ledě. Fíďa už zvedal nohy jako by u nich měl železnou kouli, Fíšovi pohyby připomínaly měsíční chůzi Michaela Jacksona, Dýťa jel na rekord, kolik nájezdů se dá neproměnit, Miloš obětavě padal do střel a i ostatní působili přinejmenším vyčerpaně. No nic, už zklidním Vaší tepovou frekvenci informací, že až do závěrečné sirény se již skóre nezměnilo a zápas dospěl po remíze 4:4 k bonusovým nájezdům. Sršni byli v této loterii šťastnější a zásluhou Fíši, který se jako jediný dokázal trefit, vyhráli 5:4.
   Celkový počet střel v zápase 44:25 stačil na zisk dvou bodů. Zdali je to málo nebo dost, to musí posoudit jiní. Za sebe mohu říci, že jsem byl spokojený a všechny hráče bez rozdílu velice chválím za předvedenou hru, nasazení a bojovnost. Za výkony hodné samostatné zmínky jsme tentokrát vybrali: Honzův, Fíďův a Milošův.
   Honza předvedl velké množství opravdu kvalitních zákroků, dobře reagoval na teče a dorážky a uhájil čisté konto v samostatných nájezdech, kdy si puk ze sedlčanské hole ani jednou nenašel cestu do jeho svatyně. Fíďa pravděpodobně nebude často vyhrávat soutěže v bodování, ale je druhem hráče, kterého musíte mít v týmu, abyste dokázali vyhrát těžké zápasy – aktivně dopředu, poctivě dozadu. No a Miloš tentokrát udržel na uzdě svůj temperament a svým sebevědomým výkonem strhával i ostatní spoluhráče k mimořádnému výkonu, čímž patřil bezesporu k nejvýraznějším individualitám na ledě.
    Zdánlivě bezvýchodná situace pro sršní dorost s počtem hráčů na toto utkání vyústila ve velké semknutí týmu a až zoufale aktivní hru, která přinesla nikým neočekávaný úspěch. V tom je hokej krásný, že občas přináší i takovéto neuvěřitelné příběhy, na které se bude dlouho vzpomínat a které mohou sloužit jako výuka pro mladé hráče v tom smyslu, že v hokeji ani v životě skutečně žádná situace není předem ztracená. Nebo taky jak zpívá Tomáš Klus: „Člověk si velmi snadno dosáhne na dno, ale musí se prát, a pak s hrdostí vstát....“
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan
obránci: Konečný Miloš, Jelínková Johanka, Červinka Jan, Brabec Pavel
útočníci: Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Koubský Jakub, Procházka Matěj, Koubský Petr, Plíhal Ondřej
 
branky: Fišar Tomáš ml. 2x, Fišar Tomáš st., Konečný Miloš, Plíhal Ondřej
asistence: Dytrych Vojta 2x, Konečný Miloš, Koubský Jakub
 
 
 
 

SK Černošice – Sršni Kutná Hora

: 2 ( 2:1, 3:0, 4:1 )

   Další kolo soutěže KLD a pro Sršně další predátor! Po popovických Kozlech jsme tentokrát cestovali my, a to do Černošic, kde mají svou základnu Tygři. Ovšem na tenhle zápas budu dlouho v nedobrém vzpomínat. „Legendary fuck-up“, jak by řekl Američan. Začalo to již před zápasem, kdy naše již tak anorektická soupiska musela z nejrůznějších důvodů oželet Pavla, Víťu, Honzu a Davida. K tomu v průběhu zápasu ze zdravotních důvodů odstoupila Johanka a Michal a nezbývalo než proti jednomu z nejžhavějších favoritů letošní soutěže hrát pouze v devíti. Tentokrát však ve své zprávě raději vůbec nehodnotím, abych se vyhnul nežádoucí kritice a předkládám pouze holá fakta. Závěr z nich plynoucí, nechť si udělá každý sám.
 
Sestava:
brankaři: Wagenknecht Filip
obránci: Konečný Miloš, Jelínková Johanka, Červinka Jan, Hríbik Vojta
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj
 
branky: Fišar Tomáš ml., Šváb Michal
asistence: Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Hríbik
 
 
 
 

PŘÍSPĚVKY

   Již ve Starém zákoně píše král Šalamoun v Kazateli: „Vše pod nebem má svůj čas“, a tato pravda platí dnes, stejně jako před třemi tisíci lety, kdy tento na tu dobu nejmocnější člověk světa žil! A protože nadešel čas placení členských příspěvků na sezónu 2013/2014 a vy všichni již jistě netrpělivě očekáváte nějaké informace, tak tady jsou.
   Výše příspěvků zůstává ve stejné výši jako v předešlých letech, tedy bez navýšení. Jedná se opět o částku 2.800,- Kč, kterou je možné rozdělit do dvou splátek po 1.400,- Kč. První má termín splatnosti 31.10.2013 a druhá pak 31.12.2013.
   V platnosti zůstávají i doplňující ustanovení ohledně sourozenců, jenž platí pouze jeden příspěvek a taktéž zákazu startu hráčů v mistrovských utkáních, kteří nebudou mít ve výše zmíněných termínech uhrazenu požadovanou částku.
   Způsob placení zůstává také stejný, tedy převodem na účet SK Sršni 2561577319/0800, kdy je nutné v poznámce platebního příkazu uvést jméno hráče a kategorii.
   Osobně z vlastní zkušenosti doporučuji jednorázovou platbu již v prvním termínu, protože na druhou splátku se většinou rychle zapomene a připomenutí v období vánoc může způsobit nepříjemné potíže. Přesto zvolte každý pro sebe nepřijatelnější variantu a někdy zase raději při veselejším čtení…
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Michal Šváb
1.Letos si zkoušel štěstí v H.Brodě. Jaké to bylo a proč si se nakonec rozhodl zůstat v K.Hoře, tedy pouze pokud o tom chceš hovořit?
To je v pohodě, klidně na to odpovím. Určitě bylo dobrý si to vyzkoušet, protože ten hokej je trochu jiný. Abych ale řekl pravdu, tak mě tam ty zápasy moc nebavily. Nebyla tam taková sranda jako tady, a proto mě v Hoře hokej baví prostě víc.
2.Jak to momentálně vypadá s tvým zlobivým kolenem?
Když běháme nějaké delší tratě tak to cítím, ale na ledě a při hokeji to naštěstí nebolí.
Tak kéž by to vydrželo a rychle to raději zaklepat.
3.Co se ti líbí, ale i nelíbí na současném hokeji?
Jééé. To je těžká otázka.
To víš, jak pro svazového metodika.
Chtělo by se to s klukama ještě víc sehrát, ale jinak myslím, že je to dobrý.
Já tu otázku myslel spíš všeobecně, ale dobrá.
4.Jaké místo v hierarchii našeho týmu by si chtěl zastávat?
Rád bych patřil k nejlepším střelcům, ale to budu muset ještě trochu doladit koncovku, protože nějak nejsem schopný dát gól.
Jsi rád, že jsi kapitán?
Ano jsem.
Takže vůdčí typ, ale zatím potvrzuješ, že to byla dobrá volba.
5.Kdyby ses měl ztotožnit s nějakou filmovou postavou, jaká by to byla a proč?
No to tedy opravdu nevím.
Zkus popřemýšlet. Neznám sice Vaše současné hrdiny, ale předpokládám, že Vinetou už to není.
Asi někdo z hokejového prostředí, z hokejových filmů.
 
 
Congratulations k svátku a tobě především přání pevného zdraví. Mimochodem jsem četl v horoskopu na tento týden, že s mužem jménem Michal můžeme zažít nevšední chvilky. Tak doufejme.
 
 

Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice

: 7 ( 1:3, 1:2, 3:2 )

Sice prohra, ale se ctí
 
   Kvalitu sršních kombinací a bruslařského umu ve 2.kole KLD prověřil tým Velkých Popovic tradičně bojující o horní příčky tabulky. Respekt navíc budilo i jeho vítězství 17:0 z prvního kola KLD a šest hráčů roč.97 na zápise o utkání, ale vždy se hraje od stavu 0:0 a Sršeň má velké srdce.
   První problémy se rodily již ve chvíli, kdy jsme zjistili, že rozhodčí jsou sice v kabině, ale na jiném zimáku, a tak jejich šichtu převzal sudí z týmu hostů a za domácí Hynek Macháček. Dík. Utkání tedy začalo se zpožděním vzájemným oťukáváním a z naší strany ve vlažnějším tempu. V 7.min. jsme se dopustili chyby v obranném rozestavení, když Ondra jako stažený centr opustil své místo v předbrankovém prostoru a soupeř následného přečíslení využil 0:1. Hned v příštím střídání vyslal Miloš dlouhou přihrávkou do brejku Dýťu a ten s velkou dávku fištrónu předvedl své šikovné ruce – 1:1. Do konce první části ale bohužel hosté ještě dvěma brankami naplnili papírové předpoklady – 1:3. Je smutné, že jsme hráli vyrovnaný hokej, v počtu střel to byl smír 12:12, ale nevyvarovali jsme se těch nejzákladnějších chyb, které soupeř trestal.
   Do druhého dějství jsme vstoupili nevýrazně a první tři střídání se v podstatě jenom bránili. Pak jsme ale přebrali iniciativu a byli mnohem lepším týmem na ledě. Ovšem útočné manévry a obléhání popovické branky, kterou pro nás její ochránce doslova zaklel, ukončila přerušená hra ve 35.min. Honza po střetu se soupeřem zůstal ležet, a protože byl zjevně otřesen musel z utkání odstoupit. Štěstěna se k nám obrátila zády a než se Fífa stačil v brance pořádně rozkoukat, už z ní dvakrát lovil puk, po střelách, které by se měly chytat – 1:5. Čtyřbrankové manko ještě před druhou přestávkou snížit Fíša – 2:5, a vteřinu před sirénou se mohl radovat i Michal, ale už byl příliš blízko gólmana.
   Třetí třetina se táhla ve stejné linii té druhé, protože ledu opět vládli Sršni. Za sedm minut jsme po dvou brankách Davida, jedné Michala a jedné soupeře snížili na 5:6 a vyrovnání viselo doslova ve vzduchu. Sršni se ve svém, chvílemi až drtivém náporu mohli opřít i o hlasitou podporu z hlediště, za kterou si na tomto místě dovolím všem poděkovat. Ovšem stupňující se tlak byl jako v předešlé části opět přerušen, tentokrát úpravou uvolněné branky. Po nepříjemné pauze se už kutnohorským nepodařilo dostat do předešlého tempa, a protože vítězství chtělo nejspíš odjet do Popovic, tak se i dvě minuty před koncem stalo – 5:7. Oba soupeři se ve vypjatých chvílích třetí třetiny několikrát shlukli za brankou hostů a zřejmě zde hráli nějaké zábavné společenské hry, jako je Člověče nezlob se. Po utkání si ale sportovně podali ruce a emoce zůstaly mezi mantinely.
   V závěrečném ohlédnutí bych v podstatě už nemusel nic psát, protože všechno důležité bylo řečeno nadpisem. V těžkém zápase si Sršni hrábli na dno a i přes porážku od Popovic, které v současnosti vedou KLD, nelze hodnotit jejich výkon negativně. Všichni do toho dali všechno a nemají se za co stydět, přesto je potřeba zmínit, že jsme soupeři opět darovali několik gólů po našich chybách a ani střeleckou převahu se nepodařilo výrazněji promítnout do celkového skóre. Pravda, měli jsme několikrát i smůlu, ale na „kdyby“ se hokej nehraje!
   Pro mě osobně měl zápas dvě velká pozitiva. První, že se nemusíme vůbec dívat, proti jak starému soupeři nastupujeme, protože jsme si dokázali, že to i s věkovou přesilou jde. Naopak se musíme dívat jen a pouze sami na sebe a svůj výkon, protože hlava je to co dělá vítěze i poražené. A druhým je, že náš výkon se zápas od zápasu zlepšuje. Důležité je, aby se příště na ledě opět objevil jeden jednotný tým, jemuž stojí za to se do toho opřít ze všech sil a URVAT tak pro sebe (nás všechny) šanci na vítězství! Já jsem pevně přesvědčen o tom, že na to máte! Hokej totiž není individuální sport, je to sport kolektivní! A jen ve chvíli, kdy je kolektiv dostatečně spjatý, kdy je každý jedinec schopen zaskočit za toho druhého, kdy prostě tým je jako dobře fungující organismus, teprve pak je možno pomýšlet na úspěch! Jako nejlepšího hráče utkání jsme po domluvě tentokrát vybrali celý TÝM.
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Brabec Pavel, Konečný Miloš, Jelínková Johanka, Červinka Jan, Hríbik Vojta
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Jestříbek David, Fišar Tomáš st., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj
 
branky: Jestříbek 2x, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Šváb Michal
asistence: Konečný Miloš, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš st., Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Slavoj Zbraslav

: 8 ( 1:1, 3:5, 1:2 )

První branka neznamená vítězství
 
   Tak a máme za sebou první utkání KLD v sezóně 2013/2014. Jaké bylo? Jak dopadlo? Kdo byl nejlepším hráčem na ledě? Příliš otázek najednou, začneme tedy postupně. Nejdříve se sluší zmínit, že jsme hráli se Slavojem Zbraslav, týmem který v minulé sezóně tuto soutěž vyhrál. To už je ale minulost a v jeho kádru, stejně jako v našem, došlo k výrazné hráčské obměně.
   Do první třetiny jsme vstoupili aktivněji a dokázali si vypracovat i poměrně slušné množství šancí. Koncovka však byla nepřítel číslo jedna a k vyjádření naší střelecké převahy (17:7) chybělo to jediné, ale bohužel nejdůležitější, to jest branky. Na tomto místě je třeba zmínit, že první komu se to přeci jen podařilo, byl ve 14.min. Fíša po nahrávce Miloše – 1:0. Do kabin se ale bohužel přesto šlo za vyrovnaného stavu, protože minutu před sirénou hosté srovnali na 1:1.
   Vstup do druhého dějství se nám hrubě nevydařil. Dvěma téměř stejnými brankami, kdy útočící hráč vyjel zpoza branky a nepohrdl volným prostorem v postoji našeho gólmana, se Zbraslavští ujali vedení 1:3. Zpět do zápasu nás dostal svojí bekhendovou střelou Fíďa – 2:3 a ještě v téže minutě jsme po nejhokejovější akci zápasu (myšleno z naší strany) srovnali na 3:3. Michal zavezl podél hrazení puk do třetiny, Fíša se natlačil před gólmana, kde na sebe navázal bránícího hráče a Dýťa si ze slabé strany sjel mezi kruhy, kam dostal přihrávku a přesně zakončil. Ano, takhle jsme si to o přestávce malovali na tabuli a kluci v praxi ukázali, jak se hokej máti hráti. Na Nově by za to byl palec nahoru, ale my jsme se bohužel dlouho neradovali, protože během následujících čtyř minut jsme dostali dvě další laciné branky – 3:5 a najednou už zápas nešel našim směrem. Přesto se ještě Fíšovi s Michalovou asistencí podařilo v čase 36.25 snížit na 4:5, což ale hosté strpěli pouhých 24 vteřin a poslali nás do kabin s dvoubrankovým deficitem 4:6.
   Ve třetím dějství jsme chtěli znovu nakopnout motory a dokázat, že na to prostě máme. Nebudu vás ale déle napínat - nepovedlo se. Hned v úvodu jsme potvrdili zatím nelichotivou bilanci špatných vstupů do třetin a v rychlém sledu opět dvakrát inkasovali – 4:8, což prakticky rozhodlo o osudu utkání. Chvílemi jsem měl pocit, že soupeři tam snad spadne téměř vše, zatím co my nejsme schopní proměnit ani ty nejvyloženější šance, o čemž by jistě mohl vyprávět především Michal, který se musel cítil jako Jarda Jágr v play-off za Boston. No nic, každý den není posvícení. V 51.min. ještě vykřesal jiskřičku naděje Fíša – 5:8, ale víc jak na korekci stavu to již nestačilo. Přesto ale nemůžu klukům upřít snahu do poslední chvíle s výsledkem ještě něco udělat.
   Nebyl to zápas o tom, kdo víc chce, protože evidentně chtěli obě mužstva, ale spíš o několika šťastných a pro toho druhého, zákonitě nešťastných okamžicích. Jak už jsem napsal, snahu nelze nikomu upřít, nicméně jsme nepodali výkon, na který podle mě máme. Když to vezmu od zadu, tak oba gólmani předvedli několik kvalitních zákroku, přesto se ani jednomu nepodařilo podat zcela koncentrovaný a bezchybný výkon. Postoupím-li k obráncům, tak největší průser byla absence konstruktivní rozehrávky, pasivní hra na kotouči, neschopnost přesně přihrát a založit útok. Na obranu obránců je potřeba ale i říct, že není jednoduché rozehrát, když útočníci nenajíždějí do hlouby pole, stojí k nim zády a velké množství přihrávek ani nezpracují. No, a když už jsme u útočníků, je potřeba víc proměňovat vytvořené šance.
   Co ale vidím jako naprosto zbytečné mínus, bylo to, jak ve chvílích, kdy skoro nikdo nemohl mít úplně čisté svědomí, někteří podrážděně reagovali na lavičce a místo bojovnosti a rytí držkou v ledu, ryli akorát po sobě navzájem. Jste jen dorostenci, hokej se pořád učíte a máte právo dělat chyby. Je ovšem potřeba si je říct a uvědomit, protože jinak se z nich nepoučíte a stále je budete opakovat. Hokej je jen sport, zábava a proto byste se měli navzájem povzbuzovat i ve chvílích, kdy se zrovna nedaří. To je to, co pro budování sebevědomí potřebujete. Pro mě jste borci, co se snaží něco dokázat a máte můj velký respekt už jen za to, co vše jste zatím svému koníčku obětovali a jak už od jara v trénincích dřete a makáte.
   Hráčem zápasu byl vedle Fíši se třemi brankami určitě i Fíďa, jenž přes svůj legendární flegmoš styl, získává letos neskutečné sebevědomí, bere hru mnohem víc na sebe, což se mu podařilo prokázat i bodově a v poslední třetině, kdy se přesunul do beka, byl našim nejtvořivějším a nejlepším obráncem. 
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Brabec Pavel, Konečný Miloš, Jelínková Johanka, Červinka Jan, Hríbik Vojta
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Jestříbek David, Fišar Tomáš st., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj, Plíhal Ondřej
 
branky: Fišar Tomáš ml. 3x, Fišar Tomáš st., Dytrych Vojta
asistence: Šváb Michal 2x, Konečný Miloš, Jestříbek David, Dytrych Vojta
 
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 

Jan Červinka
1.Tak Honzo, jak to momentálně vypadá s tebou, hokejem a školou?
Škola je super a zatím mi to šlape. Na hokej jsem se strašně moc těšil a doufám, že u toho vydržím hodně dlouho. Na tréninky už bych měl chodit normálně a žádné výjimky.
Je ti líto, že jsi přišel o soustředění, nebo si spíš rád?
Je mi to moc líto a hlavně to, že jsem nebyl s klukama a partou.
2.Jak sis užil prázdniny?
Jo to bylo super. Stěhovali jsme se do nového baráku, takže paráda. Jinak kámoši a tak. Taky jsem jezdil na kole k rybníku se koupat, takže jsem našlapal denně 14 km.
3.Kdyby si měl možnost převzít si jednu hokejovou vlastnost od kohokoliv z týmu, jakou by si zvolil a od koho?
Asi bych si vybral Miloše a jeho rychlost.
4.Začínáš poslední rok na základce. Kam to tedy bude dál?
Chtěl bych se učit na hasiče, takže jsem nejdříve uvažoval o Frýdku Místku a Jičínu, ale pak jsem zvolil Čáslav, abych byl blízko a mohl tady dál hrát hokej.
5.Jak si oslavil své patnácté narozeniny
Tak to bylo super. Užil jsem si to a spát jsem šel až kolem druhé hodiny.
Takže slušnej mejdánek.
Ne to ne. To by mě mamka zabila.
A co dary nedary?
Dobrý. Dostal jsem hlavně nové věci na hokej. Plexi na přilbu, hokejku a tak.
Tak dodatečně ještě jednou všechno nejlepší a ať ti to šlape hlavně v té škole.
 
 
 

Sršni Kutná Hora – Stadion Nový Bydžov

: 9 ( 4:1, 2:3, 0:5 )

Tak to opět začalo
 
   Září je každým rokem tradičně zajímavé svojí atmosférou, kdy se mladí natěšení hráči vrhnou po měsících věnovaných fyzické přípravě nebo jiným sportům konečně na led a také do skutečných zápasů. No, a protože minulý týden zamrzlo už i v Kutné Hoře a hokej je naše oblíbená droga, dali jsme si pro jistotu o víkendu hned dvojnásobnou dávku. Absťák je prostě sviňa. V sobotu panenskou a křehkou kvalitu ledové plochy vyzkoušeli Bydžovští a v neděli další divočina proti Chotěbořským.
   Na většině bylo znát, že hrají po delší odmlce. Pohyby byly poněkud váhavé a každý spíše čekal, co s ním klouzavá fyzická zátěž po takové době udělá. Tomu odpovídal i začátek zápasu, když jsme za 58 vteřin prohrávali 0:1. V čase 10.24 vyhrál ale Fíďa buly a Víťa od modré nekompromisně srovnal na 1:1. Závěr třetiny se nám vydařil a Míša třemi zářezy navýšil naše vedení před přestávkou na 4:1.
   O přestávce jsme si zřejmě řekli, že teď už to půjde samo, a tak jsme si na začátku druhé třetiny začali užívat vzpomínek na letní radovánky, čehož hosté zneužili až k nechutně jednoduchému vymazání našeho náskoku. Po této studené sprše jsme se opět vrátili do zápasu a do kabin šli za stavu 6:4.
   S tímto skóre se v klidu pokračovalo až do 56.min. zápasu, kdy nastala situace, která se v našem týmu opakuje maximálně jednou za …, no vlastně si teď nejsem jistý, jestli to nebylo vůbec poprvé a tak můžeme jen doufat, že snad naposled. Co se tedy v inkriminované době na kluzišti odehrálo? V čase 55.20 dostal David poměrně přísný trest 5+dokonce utkání a hosté během necelých pěti minut přesilovky provedli pěti góly dokonalý obrat na 6:9. To jsou věci...
   Ve vyrovnaném zápase tedy zvítězil ukázněnější tým a nemyslím tím jen závěrečnou pětiminutovku, ale celé utkání. Velmi často a zbytečně jsme hráli oslabení a velké množství našich nedovolených zákroků bylo útočných!!! Závěrečná hra ve čtyřech pak byla totální chaos, kdy si jen málokdo držel své posty. Škoda, po skoro hodině poctivé práce jste si to prohráli tentokrát opravdu sami. Přesto, když pominu prvních pět minut druhé třetiny, posledních pět minut závěrečné části, přihlédnu k faktu, že to byl první zápas po pár trénincích a ještě si za rohem dám facku, tak jsem byl vlastně spokojený.
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Fišar Tomáš ml., Konečný Miloš, Lederer Vít, Jelínková Johanka, Hríbik Vojta
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Jestříbek David, Fišar Tomáš st., Macháček Ondřej, Macháčková Lenka, Koubský Jakub
 
branky: Šváb Michal 4x, Lederer Vít, Macháček Ondřej
asistence: Fišar Tomáš st., Dytrych Vojta, Jestříbek David, Fišar Tomáš ml., Konečný Miloš
 
 
 

Sršni Kutná Hora – HC Chotěboř

: 7 ( 0:3, 1:3, 1:1 )

7 kulí jako v Sarajevu ….. nebo na Slávii ...
 
   Za 15 hodin po svém letošním prvním utkání jsme otevřeli dveře kabiny znovu a přivítalo nás tradiční nakyslé aroma usychajícího potu. Je fakt, že některá ribana (dresy, tašky) jsou úplná mikrobiologická farma. Ale zpět k hokeji. Naším nedělním soupeřem byl tým z Chotěboře, který trénuje na ledě již delší dobu, ale především sebou přivezl několik hráčů uvolněných z extraligového dorostu H.Brodu. Soupeř působil již na rozbruslení dominantním a o level kvalitnějším dojmem, což podpořil i zaplněnou střídačkou.
   Zabojovali jsme, odehráli kvalitní utkání, udělali několik zbytečných chyb, prohráli jsme. Tak by se dal ve zkratce shrnout zápas. Jestli se dá po takové prohře napsat nějaký zajímavý článek, to je ve hvězdách…. Osobně si myslím, že se za předvedený výkon nemusíme stydět. A že to nedopadlo lépe? Stanou se horší věci v životě lidském.
   Není třeba hrát si na překvapené, to je výsledek našich dnešních možností. Máme mladý tým a s věkově staršími a fyzicky disponovanějšími soupeři to letos nebudeme mít jednoduché. Přesto jsem spokojený, že hra našeho týmu měla vzestupný trend, že jsme bojovali a makali i za nepříznivého stavu až do konce. No a za to bych chtěl klukům vyseknout pochvalu.
   Jinak co se týká konkrétních jmen. Jeden z nejkvalitnějších výkonů podal rozhodně Michal, kterého bylo na ledě opravdu plno, šlapal do toho jak kostelník do varhan a snažil se hrát i poctivě dozadu. No a dále Fíďa, který svou aktivitou dopředu, přehledem a klidem vzadu se projevil jako nejlepší univerzální obojživelník (obrana i útok).
   Doufám, že Vám přípravné zápasy něco dali, že jste se trochu rozehráli, obouchali a já si přeju, abyste v dalším již mistrovském zápase plynule navázali na svůj, zatím nejlepší, výkon z poslední víkendové třetiny.
 
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Fišar Tomáš st., Konečný Miloš, Lederer Vít, Hríbik Vojta
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Jestříbek David, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Koubský Jakub
 
branky: Jestříbek David, Fišar Tomáš ml.
asistence: Fišar Tomáš ml., Šváb Michal
 
 
 
 
 
 

HLAS Z TRIBUNY

Josef Bilinec
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým jsem byl překvapivě já.
„Dokázal jsi tolik času, co věnuješ svému vnukovi mít i pro své děti?“
Jako správný děda svému vnukovi věnuji tolik času, že čas věnovaný mým dvěma dcerám nebyl ani třetinou tohoto.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od začátku přáním tvého vnuka, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Můj vnuk začal hrát hokej již ve třech letech, a to díky o osm let staršímu bratrovi, který hrál hokej v Břeclavi. Pavel se na zimáku téměř narodil…
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi za ty roky u hokeje zažil?
Nejpříjemnější je asi výhra mužstva na poháru v Bydžově, kde Pavel dal nejkrásnější přihrávku na poslední gól Dýťovi.
Nejnepříjemnější jsou úrazy, zranění hráčů.
4.Máš přehled o tréninkové docházce svého vnuka, nebo to necháváš již pouze na něm?
Ano, mám, protože se všech tréninků osobně účastním.
5.Sleduješ pravidelně zápasy svého vnuka a jezdíš i na venkovní utkání?
Ano, vždy !!!
6.Jaký máš názor na zákaz vstupu rodičů do kabiny, na střídačku, návštěvy na soustředění a případně dodržuješ jej?
Souhlasím, v kabině má být pouze trenér a mužstvo. Na střídačku patří hráči s trenéry a ne rodiče. Taktéž na soustředění…
7.Co bys změnil na fungování našeho týmu a oddílu?
Vyšší účast hráčů na trénincích, což je věc ne trenéra, ale hráčů, rodičů, popřípadě dědečků a babiček J
8.Je pro tebe nepříjemné dojít za trenérem a oslovit ho s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým vnukem?
Já jsem žádný problém neměl, a kdyby nastal, tak bych určitě za trenérem zašel.
9.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého vnuka v něm dostatečně informován?
Ano, bezpochyby
10.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Ne, nepodílím se.
11.Bavíte se spolu doma o hokeji a řešíte problémy z kabiny?
O hokeji se bavíme dost často… Problémy si řeší Pavel sám.
12.Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým vnukem?
Ano sportoval jsem – fotbal, hokej, atletika. Trénujeme střelbu na bránu. J
13. Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Ne, nezúčastnili jsme se, ani to nemáme v plánu.
14.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto rád by ses k té věci vyjádřil. Tudíž si polož otázku sám.
Ano, budu fandit a týmu držet palce.
15.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Pro dědu Chalupu: „Jak vidíš letošní sezónu 2013-2014“.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Johanka Jelínková
1.Už jsi někdy poskytovala interwiev a případně, jaké to bylo?
Ano, ale bylo to divný, protože to bylo po zápase, kdy jsem hrála za holky proti svému vlastnímu týmu.
A co jsi jim tehdy řekla?
Že je to právě divný hrát proti vlastním, a že se mi to mezi těmi holkami nelíbilo.
No a těšila ses na svůj oslavenecký rozhovor?
No samozřejmě hrozněěěě. Akorát se furt směju, ale jinak je to dobrý (s tím smíchem je to 100% pravda).
2.Měla jsi, či ještě máš, ze mě jako trenéra nějaké obavy?
Ze začátku jsem měla, ale už nemám. Teď je to úplně v pohodě, protože je s vámi sranda.
3.O velkou část loňské sezóny jsi přišla svým rozhodnutím o ukončení hokejové kariery. Proč jsi se tak rozhodla a jak to zpětně hodnotíš?
Tak nějak mě to tehdy už přestalo bavit, ale pak jsem zjistila, že mi to chybí, ti kluci a hokej, a tak jsem se musela vrátit.
Jsi tedy ráda? A jaký byl vlastně návrat?
Jo jsem ráda. První chvíle byly sice zvláštní, protože se všichni ptali, jako proč jsem se vrátila (vidím, že pokládám velmi originální dotazy), ale jinak to bylo dobrý. Jenom na začátku byl problém, protože jsem neměla fyzičku, ale postupně jsem se do toho zase dostala.
4.Muzikanti, a především ti bigbítoví říkají, že žena ve skupině znamená většinou rozkol a její konec. Setkala jsi s podobnými názory někdy i v hokeji a jak vlastně tvé okolí vnímá fakt, že se věnuješ tomuto donedávna ryze mužskému sportu?
Jo to jsem několikrát slyšela, že jsem jako rušivej prvek v kabině a hodně lidí se ptá, proč hraju hokej mezi klukama. Většinou se tak divně ptaj kluci u nás ze třídy.
A jak ty sama to vnímáš?
Vnímám to velmi dobřeeee (nevysvětlitelná jiskra v oku a radost v hlase) a mám opravdu ráda ty společné chvíle v kabině, na ledě, nebo když jsme někde jinde pohromadě.
5.Jak se ti líbila letošní voda?
Byla super, tedy kromě toho dne, kdy mi bylo blbě a toho večera jak hodně pršelo, ale jinak super.
Otázka, kterou jsem dostal já osobně od Pavla Švejdy na vodě. Myslíš, že je správné, když se trenér účastní s některými hráči podobných nehokejových aktivit?
Myslím, že je to dobře, protože se tam víc sblíží a povídají si o hokeji jen tak. Já bych to podporovala.
Nějak si nevzpomínám, že by ses mi blížila a rozhodně ne jen tak, ale dobrá. Jinak všechno nejlepší, ať ti vydrží dlouhou tvůj úsměv, protože to je poznávací znamení, že jsi šťastná, což bych ti moc přál.
 
 
 

HLAS Z TRIBUNY

Pavel Sirotek
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Hana Švábová.
„Jak to děláš, že za ty roky vypadáš pořád stejně?“
   Předně chci poděkovat Hance, že si mě vybrala, přestože já již dlouho nejsem hokejový rodič, ale pokusím se ….., a protože mám fenomenální paměť, která si moc nepamatuje a fantazii, která kreslí roztodivně, tak asi takhle to kdysi bylo....
   Prvně ale odpovím na úvodní otázku. Ovšem pravdivost jejího tvrzení na mě působí stejně důvěryhodně jako Rudolf Slánský, když se před prokurátorem Urválkem přiznával ke zradě na lidově-demokratickém Československu... Inu čas nezastavím ani já, což dokazuje i instruktážní foto co by corpus delicti. Nemá smysl se vymlouvat, je pravdou, že tomu zchátrání vydatně napomáhám svým životním stylem a výživový specialista by nade mnou hořce zaplakal.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od začátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
   Nemám pocit, že bych své děti nutil dělat věci, které by je nebavili, nebo nezajímali. Pravdou ale je, že malé dítě nemá dostatek informací a rozhled, co všechno by mohlo dělat. Takže jsem se snažil, aby vyzkoušeli co nejvíc věcí, a že mezi ty, u kterých potom zůstali, patřil i hokej mě samozřejmě potěšilo. U Barunky už to bohužel nevyšlo, ale zase dělá jiné aktivity, při kterých je šťastná, a to je to nejhlavnější.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi za ty roky u hokeje zažil?
   Těch příjemných bylo rozhodně mnohem víc, ale štěstí trvá jenom chvilku a úspěchy jsou pomíjivé, takže by si je měl člověk umět užít. Jako trenér jsem měl štěstí na dobré hráče, kteří vytvořili většinou výborné týmy a dosáhli mnoha úspěchů. Říct ale, který byl ten nejpříjemnější, to asi ne. Architekt taky nemá oblíbenou cihlu… To ovšem nevylučuje možnost, že se nad nějakou občas nepozastaví a se zalíbením zhodnotí její prostou eleganci a užitečnost.
   No a ty nepříjemné jsou, jako u většiny z nás, spojeny především se zraněními. Pro mě osobně jsou to pak ty, které ukončili aktivní sportování obou mých synů, i když u Adama se to přihodilo na fotbale. Ale popravdě nerad o tom mluvím, tak raději jeden ryze sportovní zážitek z Hejtmanského poháru v Pardubicích, kterého jsme se před lety zúčastnili. V náročném programu se nám podařilo probojovat ze základní skupiny do zápasu o 3.místo, což byl v početné konkurenci zvučných soupeřů opravdu úspěch. Pořadatel vyhlásil oficielní rozpis finálových dvojic a rozhlasem oznámil, že za chvíli začínáme ve Velké hale boj o medaile. Kluky jsme nemuseli ani moc motivovat, protože možnost zisku bronzové placky, z tak velkého turnaje, byla dostačující. Ovšem jaké bylo naše překvapení, když po rozbruslení, ve chvíli kdy se čekalo jen na příchod rozhodčích, dorazili činovníci turnaje a stroze nám oznámili ať se přesuneme do Malé haly k zápasu o 5.místo. Koukám, z informační tabule je sundán rozpis, výsledky i propozice turnaje a na můj dotaz: „Proč? Co to má znamenat?“, se dozvídám, že se rozhodli pro změnu postupového klíče. Emoce samozřejmě plály a všechny hlasité dohady byly ukončeny větou: „Buď půjdete hrát do Malé haly, nebo jeďte domu“. Tehdy jsem to vnímal jak ukázkovou levotu, ale domníval jsem se, že pro kluky bude přínosnější především hrát. Mýlil jsem se. Kluci byli totálně zklamaní a jejich výkon a nasazení tomu odpovídalo. Dnes už bych to neudělal a vím, že i malý oddíl by měl mít svou hrdost a nepřistoupit na každou kulišárnu, která se s ním hraje.
4.Máš přehled o tréninkové docházce svého dítěte, nebo to necháváš již pouze na něm?
   U Adama byla situace jasně daná tím, že jsem trénoval kategorii, ve které hrál. U Ondry jsem přehled měl a snažil jsem se ho vést k tomu, aby se v případě neúčasti omluvil.
5.Sleduješ pravidelně zápasy svého dítěte a jezdíš i na venkovní utkání?
   Asi jako předešlá odpověď. U Adama 100% vzhledem k zmiňovaným okolnostem. U Ondry naopak díky tomu velký problém. Zápasy se často kryly, a když ne, tak mi do toho zase vlezla služba v práci, proto když jsem v sezóně stihl 3-4 zápasy byl to úspěch. Člověk nemůže být na dvou místech současně, a tak jsem se chodil občas koukat aspoň na tréninky. Přesto mě to dodnes mrzí a lituji toho. Ale aspoň vím, že podobnou chybu už neudělám u Barunky, i kdybych měl svoji trenérskou aktivitu omezit.
6.Jaký máš názor na zákaz vstupu rodičů do kabiny, na střídačku, návštěvy na soustředění a případně dodržuješ jej?
   Těžko můžu nesouhlasit s něčím, co vyžaduji sám u své kategorie a podle toho jsem se choval i v pozici rodiče. Na střídačce, pakliže to nejsou oficielní asistenti, nemají rodiče co dělat u žádné kategorie a v kabině, mimo malých prcků, kterým je nutno pomoc se obléknout, jak by smet. Hráči si potřebují vytvořit vlastní, samostatnou atmosféru a trenér zase klid, aby s nimi mohl hovořit a nemusel se s někým překřikovat. No a co se týká soustředění, je potřeba si uvědomit, že se nejedná pouze o dodržování daných pravidel, ale i ohleduplnost vůči ostatním dětem, kterým v tu chvíli přijde velmi líto, že zrovna jim nikdo nepřijel. Je škoda, že se téměř vždycky najde někdo, kdo toto nerespektuje a nechápe.
7.Co bys změnil na fungování našeho týmu a oddílu?
   Jééé toho by bylo, ale člověk musí fungovat v možnostech a realitě, která je. Největší problém vidím v malém počtu hráčů, s kterým se potýká většina kategorií. Bohužel to je ale problém většiny menších oddílu, jakož i jiných sportů. Nedávno jsem dokonce četl, že Kanada burcuje, protože 9 z 10 rodin nedává své děti na hokej. Doba se hold změnila a s ní i vztah k pohybovým aktivitám. Nebudeme si nic nalhávat. Každý umí počítat do deseti, a pakliže panuje 100% jistota, že všichni budou hrát, tak přístup některých tomu bohužel odpovídá. Takže kdybych mohl, doplním dorost a další kategorie minimálně o 5 hráčů.
8.Je pro tebe nepříjemné dojít za trenérem a oslovit ho s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
   Myslím, že nemám obecně problém řešit s kýmkoliv jakýkoliv problém, či mu říct svůj názor, což ale není vždy diplomatické a přínosné. Nicméně si nepamatuji, že bych s některým trenérem svých dětí musel kdy řešit nějaký problém. Buď nebyly, nebo jsem chtěl, aby se je pokusili kluci vyřešit sami. Nejsem zastánce ochranářské výchovy a nikdy bych nešel například ani do školy za učitelem prosit ještě o nějaké to přezkoušení, či korekci hodnocení mého dítěte. Jaké si to uděláš, takové to máš a umetání cestičky podle mě není tou správnou variantou pro současný svět.
9.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
   Myslím, že jsem věděl vždy o všem podstatném, protože kluci byli komunikativní a hlavně jsem se pohyboval v daném prostředí. Pravdou ale je, že s nástupem internetu a webových stránek se zlepšila informovanost především ohledně termínů zápasů, odjezdů autobusů a různých nenadálých změn. A co se týká mého současného týmu, snažím se vnímat atmosféru, dění v kabině, jednotlivé vazby a reagovat na případné změny či vznikající problémy. Na druhou stranu se ale snažím jim i dopřát určitý prostor soukromí, aby si mohli vyříkat některé věci jenom sami mezi sebou.
10.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
   Když to vezmu z pohledu mých dětí, u Adamova mužstva jsem byl trenér a u Ondrova jsem občas zaskočil jako trenér či vedoucí mužstva v případě jejich nepřítomnosti. Dnes vedu dorost, k tomu mám na starost sportovní stránku soustředění a přiznávám, že se mi hodně ulevilo, když jsem před pár lety mohl přenechat organizační věci Zdeňkovi, protože ty roky, kdy jsem dělal všechno úplně sám, byly opravdu náročné. Takže Zdeňku DÍK. Jo a vlastně ještě spravuji tyhle webové stránky, i když to je vlastně součást trenérské práce.
11.Bavíte se spolu doma o hokeji a řešíte problémy z kabiny?
   V době, kdy kluci hráli, jsme se o hokeji bavili skoro pořád, ale teď to samozřejmě polevilo. Přesto, když přijdu ze zápasu, tak se zeptají: „Jak jste hráli?“ a prohodí pár vět. Ovšem o co míň si povídám s hochy, o to víc s Martinou, ale místo herních situací spíš řešíme časovou náročnost mého koníčku s ohledem na vlastní rodinu. No a korunku tomu dala nedávno Bára, když cestou autem k doktorovi vyslechla náš rozhovor, který začínal oblíbenou otázkou: „Tak co jste dnes tak důležitého zase vyřešili?“ No, a protože asi ne vše se ten večer úplně povedlo, tak Barunka jenom spokojeně poznamenala: „Tatínku to je tak dobře, že tě na tom hokeji naštvali. Aspoň tam přestaneš chodit a budeš se mnou víc doma....“
12.Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
   Dělal, nebo spíš zkoušel jsem toho opravdu hodně, ale vítězila u mě především klasika, fotbal a hokej. Můj táta často říkal: „Devět řemesel, desátá bída“ a jedna z mých raných sportovních vzpomínek se váže k osobě fotbalového trenéra přesvědčujícího otce, ať podepíše můj přestup z oddílu v okresním přeboru do týmu hrajícího tehdy nejvyšší republikovou soutěž. Zajistí mi prý bezproblémové přijetí na školu, ubytování a dříve či později se dostanu minimálně do první ligy, ale dle jeho názoru skončím spíše v repre. Táta tedy podepsal a já stále čekám na urgentní telefonát od pana Bílka...
   S rodinou je to taková ta klasika – kola, lyže, turistika, in-lajny, občas doma pinčes, basket, či fotbálek na zahrádce, ale protože tok času a věk nezastavím, jsem kolikrát rád, že jsem se ještě neocitl ve sportovních zprávách jako Borec nakonec s palcem dolu.
13.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
   Kluci byli párkrát o letních prázdninách na podobných akcích. Ondra tedy jenom jednou, protože ho to příliš nenadchlo, Adam ale víckrát a většinou se vracel velmi spokojený. Vždycky jsme to brali jako zpestření prázdninového programu, podobně jako jejich pravidelné účasti například na sportovních táborech, i když pravdou je, že ty hokejové byly finančně náročnější.
   Jestli tedy někdo očekává právě toto, případně poznání nového prostředí, zážitků, kamarádů a trenérů, bude zřejmě spokojen. Pokud má představu, že se dá za pouhý týden udělat z hráče výrazně lepší hokejista, bude zklamán, to předpokládá podstatně víc tréninků a pravidelnou účast během celého roku.
14.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto rád by ses k té věci vyjádřil. Tudíž si polož otázku sám.
   Mám pocit, že jsem se v minulosti vyjádřil již ke všemu, co jen šlo, takže necítím žádnou potřebu, proto jen obligátní: „Je něco, co bys dnes udělal jinak a případně jak ses z toho poučil?“
   Určitě, protože po bitvě je každý generál, a tudíž i já. Jsou věci, které mě mrzí, a které bych si určitě do výkladní skříně nevystavil, ale vylitou vodu do lahve nevrátíš. Přesto věřím, že jsem se vždy rozhodoval podle svého momentálně nejlepšího vědomí. No a nyní se především snažím, abych moc nepokazil výchovu své dcery. V životě totiž neexistuje žádná funkce SAVE/LOAD a jelikož člověk nevychovává potomky jak na běžícím pásu, musí se místo zkušeností spolehnout většinou na intuici, zdravý rozum a možná i štěstí. A to vlastně platí o většině věcí.
15.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
   Protože jsem často považován za Barunčina dědečka místo táty, a protože si vážím všech rodičů a prarodičů, kteří věnují svým potomků nadstandartní množství svého času, vyberu si schválně dědu Pavla Brabce a moje otázka zní: „Dokázal jsi tolik času, co věnuješ svému vnukovi mít i pro své děti?“
   Jinak se omlouvám, protože opět a jako vždy jsem nedokázal být stručnější, takže těm co dočetli až sem přeji aspoň příjemné posezení u ranní kávy a Dobrý den...
 
 
 

HLAS Z TRIBUNY

Hana Švábová
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Braňo Hribik.
„Co vaříš klukům, že jsou oba tak rychlý?“
Nic moc, co si utrhnou to mají. Tak možná právě proto.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od začátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Kluci volili mezi motorkou a hokejem. Tenkrát vyhrál hokej, přišel mi bezpečnější, později prosadili i ty motorky, ale jen rekreačně.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi za ty roky u hokeje zažila?
Příjemných zážitků bylo víc. Asi sezona pod vedením Michala, kdy Láďa dostal šanci ukázat co v něm je. Ještě jednou mu děkuju! A sezona, když si Míša s Láďou zahráli spolu. Nepříjemným zážitkem byl každý úraz kluků, ale ten nejhorší, když Láďu prvně odvezla záchranka.
4.Máš přehled o tréninkové docházce svého dítěte, nebo to necháváš již pouze na něm?
V tomhle jsem kluky nemusela kontrolovat. Myslím, že když tam nešli, tak jsem o tom vždy věděla.
5.Sleduješ pravidelně zápasy svého dítěte a jezdíš i na venkovní utkání?
Sleduji, a pokud to jde tak na zápasy chodím. Ráda jezdím i na venkovní zápasy, kluci si tu atmosféru zaslouží.
6.Jaký máš názor na zákaz vstupu rodičů do kabiny, na střídačku, návštěvy na soustředění a případně dodržuješ je?
Nemám s tím problém.
7.Co bys změnila na fungování našeho týmu a oddílu?
Možná by bylo dobré, kdyby kluku (a holkám) mohl poradit nějaký fyzioterapeut co dělat po tréninku.
8.Je pro tebe nepříjemné dojít za trenérem a oslovit ho s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Asi jak kdy. Myslím, že jsem moc problémů řešit nemusela
9.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informována?
Kluci dost řeknou a na webu se dozvíme většinou zbytek.
10.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Jako fanynka, to je dost důležité, ne? :D
11.Bavíte se spolu doma o hokeji a řešíte problémy z kabiny?
Doma se o hokeji mluví dost, ale problémy z kabiny řešíme, jen pokud o nich víme a to není tak často, tak doufám že jich moc nebylo.
12.Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Pokud o to kluci stojí tak jezdíme na kole, na lyžích, ale všude jsem brzda rodiny. A také s nimi jezdím na motorkách. Láďa jezdil motocross, tak ty motorky mají kluci asi v krvi.
13.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Žádnou hokejovou školu jsme nezkusili.
14.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto ráda by ses k té věci vyjádřila. Tudíž si polož otázku sama.
Lituješ času stráveného na zimáku? Ne,  je to čas strávený s dětmi a partou skvělých lidí.
15.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Otázka pro Pavla Sirotka. Jak to děláš, že za ty roky vypadáš pořád stejně?  
 
 
 

DO ZBRANĚ

   V kalendáři se nám objevil osmý měsíc roku 2013 a to značí jediné. Nová hokejová sezóna začíná nesměle klepat na dveře, a i když do prvního vhazování chybí ještě několik týdnů, pro Sršní dorost již končí doba bezstarostných her. Je tu opět hokej, a proto vyhlašuji bojovou pohotovost se zaměřením na doladění formy. Začínáme v pondělí 5.8.2013 od 17.30 hod.!!!

 

 

 

HLAS Z TRIBUNY

 

Braňo Hribik
1.První otázka je od posledních respondentů, kterými byli Pavel a Jitka Fišarovi.
„Proč si nebyl na rozlučce s loňskou sezónou, když i my přespolní jsme přijeli?“
Bohužel jsem jezdil s rodinou v Třeboni na cyklodovolené.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od začátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Už jak se narodil, tak jsem do porodnice šel s kytkou a malou hokejkou. Nad postýlkou jsem mu věšel malé brusličky, aby si zvykal na příjemné prostředí kabiny. Dudlík měl ve tvaru puku a místo čepice nosil hokejovou helmu. Takže hrát hokej se rozhodl sám, dobrovolně a bez nátlaku. Nikdo ho samozřejmě nikam nesměřoval a ani mu nic nevnucoval.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi za ty roky u hokeje zažil?
Příjemných zážitků je víc, např. zápas ve starších žácích Hvězda : Sršni  - 8 minut před koncem jsme prohrávali 7:3 a dokázali jsme to srovnat na 7:7. Nepříjemný zážitek je jakékoliv zranění hráče.
4.Máš přehled o tréninkové docházce svého dítěte, nebo to necháváš již pouze na něm?
Teď už to je jenom na něm. Ale vzhledem k tomu, že na většinu tréninků na ledě jako asistent trenéra chodím, tak nevím, nakolik je jeho docházka dobrovolná.
5.Sleduješ pravidelně zápasy svého dítěte a jezdíš i na venkovní utkání?
Sleduji zápasy pravidelně, a pokud Olda točí tak i několikrát po sobě. Od začátku jezdím na všechny zápasy.
6.Jaký máš názor na zákaz vstupu rodičů do kabiny, na střídačku, návštěvy na soustředění a případně dodržuješ jej?
Myslím si, že návštěvy rodičů v kabině narušují týmovou atmosféru. Kluci mají svoje zaběhnuté zvyky a rodiče je možná nevědomky ruší. Já osobně s tím mám problém, pořád do všeho Vojtovi kecám. Zákaz vstupu rodičů nedodržuji, ale mám s tím velké dilema, jako rodič nesmím, ale jako asistent musím. Tak to pořad porušuji.
7.Co bys změnil na fungování našeho týmu a oddílu?
8.Je pro tebe nepříjemné dojít za trenérem a oslovit ho s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Ne není. Už několikrát jsem ho praštil hokejkou, když Vojta nehrál v první lajně.
9.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Od trenéra na 100 procent. Od Vojty asi tak na 0,5 procenta. Pokud se odpověď na každou otázku „dobrý “ dá takhle ohodnotit.
10.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Pomáhám a podílím se na činnosti mužstva. Do všeho kecám, při zápasech vytvářím s trenérem vyšší hladinu hluku na střídačce. Na tréninku moc nepřekážím.
11.Bavíte se spolu doma o hokeji a řešíte problémy z kabiny?
O hokeji doma mluvíme jen zřídka. Jsme na trénincích a zápasech pořád spolu. Tam probereme všechno podstatný.
12.Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Jako malý jsem hrál hokej, volejbal a fotbal, běhal na lyžích, aktivně jsem provozoval horolezectví, lítal na rogalu. Teď celá rodina jezdíme na kolech, v zimě na  běžky a sjezdovky,  občas  vysokohorská turistika.
13.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Ne nezúčastnili.
14.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto rád by ses k té věci vyjádřil. Tudíž si polož otázku sám.
Jak se těšíš na sezonu?
Hodně. Letos jsem na to zvědavý, jak to kluci zvládnou.
15.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Hanka Švábová –  Co vaříš klukům, že jsou oba tak rychlý?
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Jakub Koubský
1.Líbí se ti hudba, kterou poslouchají tvoji rodiče?
-jasně posloucháme stejnou hudbu
-ne, je to hrůza
-nechápu, co se jim na tom může líbit
Asi to „nechápu co se jim na tom může líbit“, protože mě se to prostě nelíbí. Já poslouchám různý věci, ale country jako táta to tedy ne.
2.Jak si užíváš slunka a prázdnin?
Ale jo, jde to. Teď jsem sice zrovna doma, ale před tím jsem byl na táboře v Lipý. Postavili jsme stany na louce, tábořili, a to bylo docela dobrý.
3.Máš ještě dva sourozence, co také hrají hokej. Jak spolu vycházíte a chceš si s nimi někdy zahrát v jednom týmu?
Tak určitě bych si s nimi chtěl jednou zahrát ve společném týmu. Vycházíme spolu velmi dobře, i když samozřejmě nějaké neshody občas jsou, ale to je úplně normální. Nejvíc sporů je asi kolem počítače, protože máme jenom jeden dohromady, ale jinak dobrý.
4.Na jakém postu a s kterými spoluhráči by si letos nejraději nastupoval v lajně?
Tak asi v útoku, jako pravý nebo levý křídlo. A spoluhráče nevím, o tom jsem zatím nepřemýšlel. Je mi to jedno.
5.Používáš v internetových diskusích smajlíky a případně že ano, odpovídají skutečně tvému momentálnímu výrazu tváře?
Ano používám a tomu výrazu tváře občas odpovídají a občas ne. Nejčastěji ale dávám ty rozesmáté, asi jako všichni.
 
Tak Kubo všechno nejlepší a ať máš co nejvíc důvodů dávat veselé a spokojené smajlíky.
 
 
 

HLAS Z TRIBUNY

 

Pavel a Jitka Fišarovi
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byla Ilka Jelínková.
„Velmi mne vloni zaujal Váš pojízdný bufet v kufru auta. Plánujete ho otevřít i pro letošní sezónu a bude taky křehoučký koláček, křupavý řízeček a horký čaj?“
Jitka - Pojízdný bufet bude, sortiment dle situace. 
Pavel - Ilko děkujeme za pěknou otázku, řízky bych chtěl taky, ale nejsou lidi.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od začátku přáním Vašeho dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Asi jsme ho trochu nasměrovali.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jste za ty roky u hokeje zažili?
Nejpříjemnější zážitek je každý gól nebo nahrávka Tomáše, protože jich moc není. A nejhorší zážitek je asi zlomenina klíční kosti na tréninku.
4.Máte přehled o tréninkové docházce svého dítěte, nebo to necháváte již pouze na něm?
Přehled máme, docházka je důležitá.
5.Sledujete pravidelně zápasy svého dítěte a jezdíte i na venkovní utkání?
Zápasy rádi sledujeme a výlety jsou součástí.
6.Jaký máte názor na zákaz vstupu rodičů do kabiny, na střídačku, návštěvy na soustředění a případně dodržujete jej?
Se zákazem souhlasíme a dodržujeme jej, chod soustředění by se narušovat neměl.
7.Co byste změnili na fungování našeho týmu a oddílu?
Jitka - Někdy je třeba trochu víc přitvrdit, jak při tréninku, tak v zápase.
8.Je pro Vás nepříjemné dojít za trenérem a oslovit ho s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s Vaším dítětem?
Pavel - Byli i trenéři, za kterými bylo nepříjemné jít, protože jsem věděl, jak se budou na náš problém tvářit. To naštěstí u Tebe nehrozí, takže, až budeme něco potřebovat, určitě přijdeme.
9.Máte pocit, že jste o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informováni?
Ano, prostřednictvím webových stránek jsme dostatečně informováni.
10.Pomáháte, či podílíte se vy osobně nějak na činnosti mužstva?
Na činnosti mužstva se nepodílíme, budeme alespoň fandit na tribuně.
11.Bavíte se spolu doma o hokeji a řešíte problémy z kabiny?
O hokeji bychom se doma rádi bavili a z kabiny se něco dozvěděli, ale po třetí stejné odpovědi syna, „dobrý“ všechny pokusy něco se dozvědět vzdáváme.
12.Sportovali jste vy sami někdy aktivně a děláte v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně se svým dítětem?
Pavel – Fotbal.
Jitka - Kuličky před barákem.
Na společný sport nějak nezbývá čas i kvůli hokeji.
13.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Jednou byl na hokejové škole Luďka Bukače, kde se mu líbilo, byly to zase jiné tréninky než v klubu.
14.Na tomto místě odpovězte na otázku, kterou jste ode mě nedostali, přesto byste se rádi k té věci vyjádřili. Tudíž si položte otázku sami.
Tom je spokojený a nadšený, že může hrát v tak dobrém kolektivu, jako je kutnohorský dorost.
15.Děkuji Vám za odpovědi a čas, který jste jim věnovali a nyní vyberte dalšího respondenta a položte mu první otázku.
Otázka pro Braňa Hribika: „Proč si nebyl na rozlučce s loňskou sezónou, když i my přespolní jsme přijeli?“
 
 
 

HLAS Z TRIBUNY

Ilka Jelínková
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Roman Wagenknecht.
Nebylo by dobré na zápasy, na které se odjíždí autobusem chodit včas?
Nechápu, proč tuto otázku pokládá Roman zrovna mně, vždyť to pokaždé stihnu, protože já mám Johanku, která mě vždycky vzbudí.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od začátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Johanka na zimáku vyrůstala, protože jsme tam byli s Matesem na každém jeho tréninku, a tak se stalo, že se ostatní rodiče ptali, kdy bude taky hrát hokej. Ten kdo ji ale přímo ukecal, aby se stala hokejistkou, byl Jirka Tvrdík, který za to vlastně může.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi za ty roky u hokeje zažila?
Tak výrazně příjemné zážitky mám dva: jeden spojený s Matesem a vlastně i s Johy, kdy jsme na oslavu vítězství starších žáků s ostatníma maminama a Johy nacvičili sestavu jako roztleskávačky a fakt si to s těma klukama na ledě užili. A druhý zážitek byl první zápas Johanky, kdy byla ještě hodně bojácná a stydlivá.(to jí samozřejmě zůstalo) Tenkrát ji vzal do zápasu Michal Procházka a ona brečela, že tam nepůjde a já stála na tribuně a držela jejího nejoblíbenějšího plyšáka psa Beňouška a ten jí dodával odvahu a ona i se slzičkami statečně nastupovala na led.
No a nejhorší zážitek byla zlomená ruka Matesa při zápase, protože v tu chvíli mu člověk nemůže nijak pomoct.
4.Máš přehled o tréninkové docházce svého dítěte, nebo to necháváš již pouze na něm?
Johanka je v tomto směru zodpovědná a tak to nechávám na ní. Pokud nemůže jít, tak mi jen řekne, že ti to napsala. Jinak sleduji webovky, takže přehled vlastně mám.
5.Sleduješ pravidelně zápasy svého dítěte a jezdíš i na venkovní utkání?
Ano sleduji zápasy pravidelně, jezdím i na všechny venkovní zápasy a hrozně si to užívám.  Několik let jsem byla vedoucí mužstva a tak jsem s tou partou dětí byla přímo na střídačce a jsou to úžasné vzpomínky. Já jezdila s Johankou a Zdenek s Matesem pokud hráli ve stejný den, tak jsme si neustále esemeskovali, jaký je průběh. Takže někdy jsem prožívala napjatě dva zápasy najednou. Prostě super.
6.Jaký máš názor na zákaz vstupu rodičů do kabiny, na střídačku, návštěvy na soustředění a případně dodržuješ jej?
Souhlasím s tím, aby byly hráči v kabině spolu a s trenérem bez rodičů. Pokud jsem nebyla vedoucí týmu, tak jsem to i dodržovala a respektovala. Návštěvy na soustředění nedoporučuji, protože tam jezdím jako zdravotnice, tak vidím jaký to má negativní vliv na dítě navštívené, ale hlavně i na ty ostatní, především mrňousky. Jsou pak lítostiví i přesto, že jinak si ani nepostesknou.
7.Co bys změnila na fungování našeho týmu a oddílu?
Myslím, že oddíl se postupně rozvíjí, ale ještě to bude hodně a hodně dlouhá cesta. Je tady spousta skvělých lidí, kteří věnují svůj čas a chuť dětem a to je strašně podstatný. Tak jako je důležitá podpora rodičů. A co vím, tak už od přípravky se to daří úžasně. Myslím, že jsme jeden z mála klubů, kde panuje pohodová a rodinná atmosféra. Tak jen tak dál.
8.Je pro tebe nepříjemné dojít za trenérem a oslovit ho s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Dojít za trenérem a něco s ním řešit by pro mě asi nebyl problém, protože s každým trenérem jsem vycházela a vycházím i s tebou v pohodě, ale nevidím důvod, proč bych to měla dělat, protože ať je to Mates nebo Johanka, tak si vždy své věci řešili sami. 
9.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování své dcery v něm dostatečně informována?
Ano. Ve spojení webových stránek a upovídané Johanky si opravdu nemohu stěžovat.
10.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
V letošní sezóně se budu střídat na pozici vedoucího mužstva se Zdeňkem a jinak když bude potřeba, ráda pomůžu.
11.Bavíte se spolu doma o hokeji a řešíte problémy z kabiny?
Hokej je jedním z hlavních témat u nás doma, vždyť s ním žijeme již aktivně 12let a totálně ovlivňuje chod rodiny. A přiznám se, že je to téma, které mne baví i když jsem laik.
12.Sportovala jsi ty sama někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Jako dítě jsem dělala aktivně atletiku a nyní volejbal rekreačně a zároveň za ženský tým Kutná Hora. A to je vlastně i společný sport, který dělá celá rodina, kdy jezdíme po turnajích jak v halovém volejbalu tak v plážovém. Jinak já mám ráda jakoukoliv sportovní aktivitu a vše je pro mne výzva to zkusit a pak do toho jdu naplno, řekni, že pořádáš třeba „ragby“ a máš mě v týmu a jedu až na krev.
13.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Ano Mates byl na hokejovce a byl z toho nadšenej, ne proto, že by ho tam zázračně něco nového naučili, to není ani reálné za jeden týden, ale pro nové zážitky, kamarády, trenéry a hlavně to je nová zkušenost do života. Johanka zase naopak nikdy nikam nechtěla. 
14.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostala, přesto ráda by ses k té věci vyjádřila. Tudíž si polož otázku sama.
„Máš ráda hokej a chyběl by ti?“  ANO
15.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnovala a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Manželé Fišarovi Kolín: „Velmi mne vloni zaujal Váš pojízdný bufet v kufru auta. Plánujete ho otevřít i pro letošní sezónu a bude taky křehoučký koláček, křupavý řízeček a horký čaj?“
 
 
 

HLAS Z TRIBUNY

Roman Wagenknecht
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Vláďa Dytrych.
Tak jak?
Jak asi když mi položíš takovou otázku.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od začátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Začal jsem s ním chodit na bruslení a potom už to šlo samo. Akorát post brankáře jsem dlouho nemohl překousnout.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi za ty roky u hokeje zažil?
Tak příjemný je určitě každá výhra a samozřejmě účast na soustředěních. A nepříjemný byl asi jeden, když se Filip někdy v sedmi letech dusil na tréninku kvůli laringitýdě a museli jsme rychle do nemocnice.
4.Máš přehled o tréninkové docházce svého dítěte, nebo to necháváš již pouze na něm?
Nechám to na něm, ale přehled mám.
5.Sleduješ pravidelně zápasy svého dítěte a jezdíš i na venkovní utkání?
Pokud je čas, tak určitě.
6.Jaký máš názor na zákaz vstupu rodičů do kabiny, na střídačku, návštěvy na soustředění a případně dodržuješ jej?
Vstup rodičů neschvaluji. Ale dodržování je trošku problém, protože jsem dřív trénoval a nějak to ve mně ještě zůstalo.
7.Co bys změnil na fungování našeho týmu a oddílu?
Vůbec nic. Myslím, že teď je konečně vše v poho.
8.Je pro tebe nepříjemné dojít za trenérem a oslovit ho s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Ne není. Vždyť mě znáš.
9.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Ano.
10.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Teď ne. Nějak díky práci na to není čas.
11.Bavíte se spolu doma o hokeji a řešíte problémy z kabiny?
Většinou ne.
12.Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Já sportoval a docela hodně. Společně teď někdy vyrazíme na kolo.
13.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili. A myslím, že když bude naplno trénovat ve svém klubu, bude to lepší.
14.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto rád by ses k té věci vyjádřil. Tudíž si polož otázku sám.
Ne žádná není. Už jsem toho napsal dost.
15.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Tak asi na Ilku Jelínkovou. Nebylo by dobré na zápasy, na které se odjíždí autobusem chodit včas?
 
 
 

HLAS Z TRIBUNY

 
Vláďa Dytrych
1.První otázka je od posledního respondenta, kterým byl Olda Fišar. Nebylo by na čase, když už je kluk v dorostu, abyste mu začali dávat pořádně jíst?
Tato otázka mě od Oldy vůbec nepřekvapila, škoda že já na něj už žádnou mít nebudu. S jídlem děláme, co můžeme, a když si vzpomenu na sebe a na slova mojí maminky, tak si myslím, že Vojta všechno dožene, ale musíme počkat.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od začátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
Rozhodnutí hrát hokej bylo od nás s cílem Vojtu unavit, neboť nám v pěti letech lezl doma snad i po stropě. Výběr sportu byl v podstatě jen dílem náhody.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi za ty roky u hokeje zažil?
Nejpříjemnější zážitky jsou vždy, když to dětem jde a co si budeme namlouvat, hlavně tomu našemu. A nejnepříjemnější je vždy, když se po nějakém tvrdším zákroku nezvedá z ledu a jenom čekáš.
4.Máš přehled o tréninkové docházce svého dítěte, nebo to necháváš již pouze na něm?
Přehled mám.
5.Sleduješ pravidelně zápasy svého dítěte a jezdíš i na venkovní utkání?
Zápasy pravidelně sleduji a jezdím všude, kam mě vezmou. Snažím se výjezdy dětem i sobě zpříjemnit, což se ale nesetkává vždy s patřičnou odezvou.
6.Jaký máš názor na zákaz vstupu rodičů do kabiny, na střídačku, návštěvy na soustředění a případně dodržuješ jej?
S tím nemám vůbec žádný problém.
7.Co bys změnil na fungování našeho týmu a oddílu?
Změnil bych spoustu věcí, ale jelikož se nejedná o organizační věci klubu ale spíš přístupu širší veřejnosti, zástupců města a vůbec našich státních představitelů, kteří mohou se sportem něco udělat, tak jsem v podstatě spokojen.
8.Je pro tebe nepříjemné dojít za trenérem a oslovit ho s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Záleží, o jaký problém se jedná. Příjemné problémy řeším rád a vyloženě je vyhledávám, nepříjemné problémy moc ne.
9.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Informací mám dostatek, a když něco nevím, zeptám se Oldy
10.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Doufám, že pomáhám tím, že nutím Vojtu jíst a na zápasech jsem doufám slyšet.
11.Bavíte se spolu doma o hokeji a řešíte problémy z kabiny?
V sezóně se bavíme o hokeji neustále, i když tomu vůbec nerozumím, ale spíš o zápasech a motivaci. Problémy z kabiny neřešíme, to si ten hoch musí vyřešit sám.
12.Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Sportoval jsem vždy, ale nikdy mně nelákaly kolektivní sporty, resp. jsem je nesnášel. Takže přes stolní tenis a kolo jsem se dostal do posilovny, u čehož jsem zůstal do dnes, ale bolí to čím dál víc. No a ta Vojtu moc nebaví, takže společné sporty snad jen to každoroční vodáctví.
13.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Hokejovou školu jsme nikdy nezkusili a osobně si myslím, že léto je od toho chodit plavat, jezdit na kole a pro nějakou změnu fotbal. V těchto letech by si měli odpočinout, hlavně psychicky a co přijde později, je úplně jiná věc.
14.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto rád by ses k té věci vyjádřil. Tudíž si polož otázku sám.
Moje otázka na mě: „Jsi krásný, úžasný, mladý, chytrý a skromný?“ Ano jsem.
15.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Jednoznačně (i když nevím, jestli ho doženeš v lese) Roman Wagenknecht. „Tak jak?“
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Honza Chalupa
1.Nepřišlo ti někdo líto, že slavíš svátek a narozeniny v rozmezí pouze 10 dnů a potom celý rok nic?
No, tak to mi občas přišlo líto, ale na druhou stranu to má i své výhody, jako že dostanu víc dárků najednou, nebo jeden velký.
2.Jak dnešní patnáctiletí podle tebe vnímají akt získání občanky?
Jako že už můžou chodit na diskotéky a že si můžou kupovat i nějaký to pití.
3.Jako každý rok, přivítal dorost několik nových benjamínků. Kdo z nich bude podle tebe pro naši hru nejpřínosnější?
Tak to nevím. To je těžký, protože každý bude svým způsobem přínosný.
4.Máš v brance někdy strach?
Jo. Z tvrdých střel a především z toho, že mě někdo trefí do hlavy.
5.Začínají nám, vlastně tedy Vám, prázdniny, jak ty letošní strávíš?
Tak hned na začátku jdu ke strejdovi na brigádu, kde budu lepit nějaký samolepky. Další týden pojedu na tenisový tábor a pak pojedu někam s mamkou, tátou a jeho známými na velký výlet. No a potom na soustředění.
 
Honzo hezký prázdniny a mnoho spokojenosti.
 
 
 

HLAS Z TRIBUNY

   V mládežnickém hokeji existuje neopomenutelný faktor, který se prolíná úplně všemi věkovými obdobími, a tím jsou rodiče. Faktor, který v mnoha případech představuje skutečný motor a posouvá věci vpřed raketovou rychlostí, ale současně někdy působí i naprosto destruktivně. Nezpochybňuji vůbec zcela nezastupitelnou roli rodičů a zásadní vliv na výchovu a kvalitu životního příběhu svých dětí, ale spíš adekvátní přispívání také k růstu sportovnímu.
   Nechci ani spekulovat o tom, kam sahá zodpovědnost a kompetence rodičů, trenérů, nebo klubu, protože to je doufám dostatečně zřejmé. Nikdo snad neočekává, že funkčnost rodinné výchovy může nahradit klub či trenér, na druhou stranu není možné, aby tým, nebo oddíl řídili rodiče a jejich přání, či samotní hráči, protože představují masu značně názorově různorodou a někdy bohužel i hašteřivou, prosazující věci občas pouze v osobním zájmu. Nicméně není ani správné jednou za rok dát rodičům možnost zvolit své zástupce do orgánů oddílu a pak se tvářit, jako že už tu nejsou, či nás nezajímají. Naopak se domnívám, že je potřeba s nimi komunikovat a znát jejich názory, přestože rozhodovat musí potom každý trenér sám za sebe, jako i přijmout za to odpovědnost.
   Nejkontroverznější otázkou ve styku rodičů s trenéry bývá často schopnost objektivního zhodnocení dané situace a z toho plynoucích závěrů. Ovšem je to vůbec možné? Většina rodičů totiž zcela pochopitelně své děti miluje a je prostě biologicky naprogramována na jejich prospěch a hodnotit je ve srovnání s ostatními přeci jen subjektivně.
   Vždyť sportovní klání reálně probíhá na ledě, má jasně deklarovaný  průběh, přesto každý vlastně sledujeme trochu jiný zápas a odnášíme si z něj jiný zážitek i  hodnocení.  Je rozdíl, pokud sledujeme zápas jako naprosto nezainteresovaný a tím pádem snad i nezaujatý pozorovatel, či jako trenér, který věci vidí a rozhoduje z pohledu svého týmu. Jinak hodnotí rodič hráče, který rozhodl zápas a patřil k nejlepším na ledě a je něco jiného pokud Váš potomek hrál málo nebo dokonce vůbec. No a pak nezáleží ani na tom, zda zápas skončil výhrou či prohrou, vaše spokojenost bude na bodu mrazu. Realita je tedy skutečně taková, že všichni sledujeme stejný zápas, ale každému zainteresovanému jedinci přináší takové sledování úplně jiné zážitky, uspokojení nebo frustraci. Každý z něj bude odcházet s trochu jiným pocitem a hodnocením. A tato širokospektrální roztříštěnost rodičovských úhlů pohledu a individuálních hodnocení je věčným průvodním jevem mládežnického hokeje. Patří k němu dnes a bude k němu patřit i v budoucnosti.
   Rodič-trenér-klub, ti všichni by měli mít ale jednotný cíl – vytvořit osobnostně a herně kvalitního hráče, kdy nejvyšší roli by měl hrát apel na vzdělanost lidskou a nikoliv jen hráčskou. Problém je ale složitější. Aby mohlo dojít k produktivní spolupráci místo vzájemného zpochybňování, musí být nejen nastavena pravidla fungování, která se budou dodržovat, ale trenér musí i komunikativně vystupovat, nebo se o to aspoň snažit tam, kde je to možné. Vysvětlovat svou filosofii, formu spolupráce s rodiči jakou považuje za přínosnou a informovat pravidelně o tom, co se děje a proč, přestože ti, kdo s tím mají negativní zkušenosti, budou jistě proti.
   Nechci, aby článek vyzněl jako něčí kritika, ale naopak byl námětem k zamyšlení – jestli děláme dobře úplně všechno to, co děláme. A pokud někdo odpoví, že ano, tak nesouhlasím, protože jen pochybnosti a stálá snaha o věcech přemýšlet, může posouvat výchovu a učení dětí na vyšší stupeň. Zavřené dveře nikomu nepomáhají a oponent, neznamená automaticky nepřítel. A nezapomínejme taky, že při výchově našich dětí je velmi významné chování dospělých k nim, ale i dospělých mezi sebou.
   Snažím se na tomto webu co nejvíce informovat o dění v našem týmu, dávám občas v rámci oslaveneckých rozhovorů prostor i hráčům samotným a teď bych ho rád poskytl i Vám – rodičům. Vytvořil jsem mustr otázek pro imaginární rozhovor, ve kterém se budete moci, pokud o to budete stát, vyjádřit k dění v týmu. Prvního respondenta jsem si vybral sám, a ten na konci svého rozhovoru vybere dalšího a osloví ho jednou svou otázkou. Samozřejmě nikoho nenutím, proto nemusíte odpovídat na každou otázku, případně na žádnou. Vše je totiž pouze otázkou vaší volby a chutě se vyslovit ke skutečnostem, kterých jste vy i vaše děti součástí.
 
  
Olda Fišar
1.První otázka by měla být od posledního respondenta, ale protože jsi úplně první, tak tato bude ode mě. Jako divák oceníš spíš hezkou individuální akci, nebo kombinační?
Ocením oboje, ale protože je hokej kolektivní sport, možná o malinko víc kombinační akci. I když asi nejvíc individuelní akci přes celé hřiště, zakončenou rychlou kombinací před soupeřovou brankou.
2.Bylo rozhodnutí hrát hokej od začátku přáním tvého dítěte, nebo jste ho na tuto cestu přivedli či nasměrovali?
V podstatě si to zařídil a vybral Tomáš sám. V srpnu 2003, když byl na „prázdninách“ (ještě nechodil do školy) u babičky v Kolíně, si se sousedem ze zahrádkářské kolonie domluvil, že se od září začne učit bruslit, v prosinci, tehdy ještě jako kolínský Kozel, byl na hokejovém turnaji v Benešově vyhlášen nejmladším účastníkem turnaje a bylo rozhodnuto.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek jsi za ty roky u hokeje zažil?
Těch příjemných je celá řada, samozřejmě v popředí jsou ty, když se Tomášovi daří, ale pro mne je ten nejpříjemnější takový dlouhodobý, že Tomáše hokej celou tu dobu baví a měsíc po skončení sezony už se zase těší na led. Nejnepříjemnější je jednoznačně Tomášova zlomená ruka v zápase, ale to spíš až v nemocnici, protože na ledě to tak vážně nevypadalo.
4.Máš přehled o tréninkové docházce svého dítěte, nebo to necháváš již pouze na něm?
Tréninkovou docházku nechávám na Tomášovi, ale mám o ní přehled. V uplynulé sezoně jsem byl asi poslední rodič ze starších žáků, nebo dorostu, který se chodil dívat i na tréninky, ale jak sám víš, několikrát jsem se byl podívat i na suché tréninky.
5.Sleduješ pravidelně zápasy svého dítěte a jezdíš i na venkovní utkání?
Jednoznačně, za celou dobu jsem vynechal maximálně tři zápasy a to jen díky tomu, že jsem opravdu nemohl jet.
6.Jaký máš názor na zákaz vstupu rodičů do kabiny, na střídačku, návštěvy na soustředění a případně dodržuješ jej?
Se zákazem souhlasím, naštěstí po mně zatím nikdo striktně nežádal, abych ho dodržoval, většinou se schovávám za objektiv foťáku, nebo kamery. Na soustředění jsem na návštěvě byl myslím jednou ve Zbraslavicích, protože jsme Tomášovi vezli léky. Loni jsem to vyřešil tak, že jsem byl na soustředění s vámi a zřejmě to tak bude i letos.
7.Co bys změnil na fungování našeho týmu a oddílu?
Z mého pohledu není třeba ani v týmu ani v oddíle něco měnit.
8.Je pro tebe nepříjemné dojít za trenérem a oslovit ho s prosbou o řešení nějakého problému v souvislosti s tvým dítětem?
Obecně nemám problém oslovit kohokoliv, byť by to bylo s nějakým problémem, ale nevzpomínám si, že bych někdy musel s některým z trenérů nějaký řešit a jsem přesvědčen, že bych se všemi, se kterými jsem se až dosud setkal, našel společnou řeč.
9.Máš pocit, že jsi o dění v týmu a o fungování svého syna v něm dostatečně informován?
Myslím, že ano, pokud bych ten pocit neměl, určitě bych se asi zeptal.
10.Pomáháš, či podílíš se ty osobně nějak na činnosti mužstva?
Konkrétně dorostu asi moc ne, když nepočítám nějaké ty fotky nebo video, nebo když mne Zdeněk napíše jako pořadatele při domácím zápase, ale čtvrtý rok dělám webové stránky žáků a bude to tak zřejmě i v příští sezoně, tak to by se snad dalo počítat.
11.Bavíte se spolu doma o hokeji a řešíte problémy z kabiny?
O hokeji se samozřejmě bavíme, dokonce občas udělám Tomášovi „videorozbor“, ale protože jsem hokejový laik, je to hlavně proto, abych mu ukázal, že třeba na ledě byli jiné možnosti řešení dané situace, než abych ho něco učil.
12.Sportoval jsi ty sám někdy aktivně a děláš v současnosti nějakou sportovní aktivitu společně s tvým dítětem?
Myslím, že jsem sportoval poměrně dost. Aktivně jsem hrál basketbal, fotbal, plaval jsem a také se věnoval atletice. Jediným sportem, kterým jsem skutečně nepolíben je hokej a ten kdo mne neviděl stát na bruslích (poslední dva pokusy z těch celkových deseti byly v uplynulých devíti letech), se toho už bohudík nedočká… S Tomášem jsme nedávno absolvovali týden ve vojenské zotavovně ve Špindlu, kde jsem ho porazil ve squashi, badmintonu, bowlingu, kuželkách i plavání. Jediné kde jsem mu nestačil, byla posilovna. To ale byla mimořádná situace, dlouhodobě máme čas tak maximálně na kolo nebo plavání a v zimě lyže.
13.Je trendem současné doby navštěvovat soukromé hokejové školy. Zúčastnili jste se někdy podobné akce a jaké s tím máte zkušenosti?
Nezúčastnili.
14.Na tomto místě odpověz na otázku, kterou jsi ode mě nedostal, přesto rád by ses k té věci vyjádřil. Tudíž si polož otázku sám.
Odpověď na tvou nevyřčenou otázku zní: Ano trenére, samozřejmě bych byl rád, kdyby můj syn hrál v první lajně, ale od malička ho učím, že o tom kde bude hrát, rozhoduje trenér podle potřeb týmu a podle toho jak se bude snažit.
15.Děkuji ti za tvé odpovědi a čas, který si jim věnoval a nyní vyber dalšího respondenta a polož mu první otázku.
Původně jsem myslel, že trochu zavařím bratrovi, ale ať ho naštve někdo jiný (zase by si stěžoval mámě). Tak se zeptám Vládi nebo Petry Dytrychových, jestli by nebylo na čase, když už je kluk v dorostu, aby mu začali dávat pořádně jíst?
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
 
Pavel Brabec
1.Jako jeden z nejzkušenějších hráčů současného kádru patříš do okruhu aspirantů na kapitánské C. Chtěl by si ale případně kapitánem vůbec být a jak by podle tebe měl správný kapitán vypadat?
Samozřejmě že bych chtěl být kapitánem. A jak by měl správný kapitán vypadat? Tak rozhodně by měl být charizmatický, měl by být schopný vytvořit kolem sebe dobrý kolektiv a taky musí mít u hráčů respekt.
A taky by měl jít příkladem.
Přesně tak!
2.Kdybys měl tu možnost, co konkrétního změníš ve fungování našeho týmu?
Zatím asi nic, protože to hlavní se ukáže až na ledě. Ale co se týče jarní přípravy, tak bych rozhodně vymazal běhání okolo stadionu. Jinak mi nic nevadí.
3.Kde cítíš, že máš momentálně největší rezervy a jaké dovednosti by si chtěl tedy vylepšit?
Tak největší rezervy mám asi……(dlouhé a usilovné přemýšlení) no, to bych taky rád věděl. Asi žádný nemám (smích).
4.Byl u tebe hokej vždy na prvním místě, nebo ses rozhodoval i mezi jinými sporty?
Rozhodoval jsem se mezi hokejem a florbalem, ale protože jsem dal hokeji víc času, tak mi přišla škoda to zahodit.
Jaký rozdíl vnímáš mezi těmito sporty?
Tak hokej je rozhodně dynamičtější. Já jsem ale ve florbale chytal, a to mě bavilo. No, a proto bych si to chtěl někdy vyzkoušet i na hokeji.
Já myslím, že když řekneš příště Fífovi, tak ti bude neskonale vděčný, že se nebude muset převlékat.
5.Kdyby se dal vrátit čas a mohl jsi změnit nějaké rozhodnutí ve svém životě, co by to bylo?
Nic. Tak jak to je, to je správně.
 
Tomáš Fišar ml.
1.Vítám tě v dorostu. Přestože tady rozhodně žádným nováčkem nejsi, povinné představování tě ale stejně nemine. Takže zájmy, záliby, úchylky atd....
Tak můj hlavní zájem je samozřejmě hokej, pak asi počítač a rád taky jezdím na kole. Ve škole to tak špatný není, i když lepší by to samozřejmě být mohlo. No a po škole bych chtěl zkusit nějaké hotelnictví.
A co děvčata?
Nic. Přejdeme otázku.
2.Máš nějaký hokejový vzor a v případě, že ano, proč?
Asi ani nemám. Chtěl bych být sám sebou.
3.Jsi hráč, který chce hrát hokej a nevyhledává zbytečné střety. Přesto, už ses někdy popral?
Tak párkrát už jsem někomu pěstí dal, ale nevyhledávám to, takže moc ne.
Dostal jsi někdy vyšší trest?
Dostal jsem jednou deset minut za nesportovní chování, protože jsem po odpískání kopnul protihráče.
Ale, ale, to není pěkné!
Já vím.
4.Co považuješ za přednost a co za slabinu našeho nového týmu?
Tak předností je určitě náš trenér (nevěřím a směju se), a to ostatní se uvidí až na ledě. Zatím mám ale z tohoto týmu dobrý pocit.
5.Chtěl by sis o sobě jednou přečíst v novinách a případně v jakém smyslu?
Tak to tedy nevím, protože jsem o tom nikdy nepřemýšlel a zatím ani nebudu.
 
Jakub Koubský
1.Protože jsi dokráčel už do mazáckého věku, tak první otázka je anketní. Máš-li možnost, kterou lavici ve třídě si zvolíš?
-co nejblíže katedry
-co nejdále od katedry
-co nejblíže dveří
-někde u okna
-co nejvíc někde v koutě
Tak nejlepší je to asi někde uprostřed, protože tam nejste tak na očích. Když jste jenom zastrčený, tak na taková místa učitelé rádi koukají, takže nejlepší to není vpředu ani vzadu, ale uprostřed. Tam se nejlíp ztratíte.
2.Teď ale k hokeji. Musím říct, že jsi pro mě asi největší překvapení jarní přípravy. Chodíš pravidelně na tréninky, poctivě makáš a v tvé hře vidím chuť a zápal. Zdá se mi to, nebo se něco změnilo?
Ne, je to skutečně tak. Já přeci jenom začal s hokejem později než ostatní, teď již ale chodím rozhodně déle, tak snad proto.
3.Jsi hráčem, který potřebuje před zápasem raději hlasitou motivaci nebo klid na soustředění?
Mě je to jedno. Neřeším co se kolem mě děje.
4.Jako počítačového nadšence se tě musím zeptat, co by si změnil na našem týmovém webu?
Jak bych to tak řekl?
Tak jak to cítíš. Nestyď se.
Ty barvy jsou trochu divný a ten web proto vypadá tak nějak staře.
To máš pravdu. Ale na změnu by to chtělo nějakého mladého odborníka, jako jsi třeba ty.
No, teď to vzhledem trochu vypadá jako takový retro web, jinak obsah a články jsou výborný.
5.Pomalu budeš stát na prahu dospělosti. Je něco konkrétního, čeho bys chtěl v životě dosáhnout?
Tak především dokončit školu, odmaturovat, pak na nějakou vysokou se zaměřením kolem fyziky a dál se uvidí. Ale určitě bych chtěl v životě dělat něco, co mě bude bavit.
 
Jan Červinka.
1.Co se ti asi jako první vybaví při vyslovení Sršni Kutná Hora
Určitě hokej a dorostenci. Pak zábava, pohoda, kámoši, led, dobrý kouč.
2.No dobrá, i když nevím jestli to poslední ti mám věřit, ale s kterým hráčem si tedy na ledě a v kabině asi nejvíc rozumíš?
Asi s Milošem. Když tady byl, tak s ním jsem držel asi nejvíc partu, a proto doufám, že zase začne chodit. Jinak ale vyjdu úplně s každým.
3.Když už jsi to nakousnul s Milošem, tak ale i ty jsi kvůli problémům ve škole a se zdravím vynechal velkou část jarní přípravy. Jak to tedy bude se soustředěním a tréninky na ledě?
Na soustředění doufám pojedu. Ještě se musím poradit s rodiči, jestli nepojedeme někam na dovču, ale měl bych jet. No a s tréninky na ledě to bude rozhodně lepší než teď. Bude teprve začátek školy, tak to bude v pohodě.
4.Takže, co by si v té době do prvního průseru chtěl na sobě a své hře vylepšit či změnit?
Tak určitě rychlost, techniku a dá se vlastně říct, že všechno.
5.Jsi veselý a naprosto pohodový kluk, přesto, připadal jsi si někdy trapně?
No, to hodněkrát. Ale nejvíc asi ve škole při zkoušení, když nic nevím.
 
Jan Chalupa
1.Co očekáváš od své již druhé sezóny v dorostu a jaké si dáváš sportovní cíle?
Můj osobní cíl je, abych byl jako brankař jednička a jako tým, abychom byli v tabulce výš než doteď.
2.Dobře, pojďme k tomu osobnímu cíli. Asi si již poznal, že pro mě není u hráče rozhodující rok narození, ale pouze jeho přístup k tréninku a předvedený výkon v zápase. Co tedy hodláš udělat proto, abys byl našim prvním brankařem?
Tak já se teď snažím víc cvičit a chodím občas i do posilovny, abych byl ještě víc v kondici.
3.Kdo z tvých současných spoluhráčů tě v kabině vždy spolehlivě pobaví?
Tak asi Víťa. Je veselý a v pohodě.
4.Zdávají se ti hokejové sny, ve kterých svými zákroky rozhoduješ vypjaté zápasy?
Ne, takový se mi ještě nezdál.
5.Jak by měl asi probíhat tvůj ideálně strávený den?
Nóóó, tak to je zajímavá otázka. Ráno bych si dal k snídani své oblíbené čokoládové lupínky a pak bych si šel asi ještě na chvíli lehnout. Potom bych byl asi tak hodinu na počítači a odpoledne vyrazil s klukama někam ven, zahrát si třeba basket. No a večer bych strávil s kámošema na skypu.
 
Všem našim oslavencům přeji samé dobré chvíle, dobré zprávy a dobré lidi okolo sebe. Jménem celé kabiny děkuji za velkolepé pohoštění a ať se chlapci daří….
 
 
 

KLAPKA – SEZÓNA 2013/2014 POTŘETÍ

  
   Tak nějak takhle to letos probíhalo, nebo spíš ještě probíhá, protože jarní příprava nám končí až příští týden. Nicméně malé ohlédnutí a především nástřel toho co je před námi si můžeme dovolit již dnes.
   Především Vám chci poděkovat za přístup, nasazení a v drtivé většině i vzornou docházku. Uvědomuju si, že tréninky jarní přípravy jsou všeobecně neoblíbenou součástí přípravy především pro svůj dril a palčivou bolest uvolňujícího se laktátu, zvláště ze začátku, než si tělo zvykne a adaptuje na zátěž. Ovšem zažívat nepříjemné pocity, kdy to bolí, není nutné jenom k zesílení a zdokonalení těla, ale je i zkouškou kvality vašeho odhodlání dosáhnout na své cíle. No a přiznejme si, že z nepálených cihel kvalitní dům prostě nepostavíme.
   Nechci zde konkrétně rozebírat výkonnostní schopnosti jednotlivých hráčů, protože kdo má skutečný zájem, může se mě kdykoliv zeptat, ale především najde většinu odpovědí v sekci „Výkonnostní testy“ na našem webu. Neodpustím si ale pár vět z globálního pohledu. Zcela na rovinu a pragmaticky jsme letos v testech dosáhli jako tým nejslabší výsledek za poslední roky. Je to samozřejmě dáno především tím, že hráči, kteří v posledních letech zvedli laťku opravdu hodně vysoko, jsou dnes již v juniorce a dále pak věkovou skladbou týmu, kdy máme pouze minimum hráčů nejstaršího ročníku. To je prostě fakt a v letošní sezóně proto budeme jeden z nejmladších týmů soutěže. Tohle se ovšem může vykompenzovat pouze nesmírným odhodláním, chutí se zlepšovat a obětavostí, což jsem naštěstí u některých v jarní přípravě shledal. A to je pro mě asi ten nejdůležitější a nejpozitivnější výstup z právě končící přípravy.
   Jinak dílko, které vzešlo z dílny vrchního galejníka Síry, jsem zde umístil především proto, abyste měli nějakou vzpomínku na letošní jarní přípravu, ale taky si uvědomili, kolik dřiny a potu vás stálo zlepšení kondice na současný stav. Byla by proto věčná škoda, vše co jste natrénovali teď promrhat jenom sezením u počítače a televize. Zkuste proto i o prázdninách věnovat část svého času sportu tím, že si půjdete zaplavat, projet na kole, zaběhat, nebo zahrát s kamarády fotbálek. Pro ty, kteří budou mít zájem si dojít zatrénovat na zimák třeba do posilovny, možnost přístupu určitě vždycky zajistím. Zkuste se tedy sami mezi sebou domluvit a něco vymyslet, já to jistě podpořím.
   Jinak oficiálně se opět setkáme v pondělí 5.8.2013 v 17.30 hod., kdy rozběhneme letní přípravu. V měsíci srpnu budou tréninky ve stejných termínech jako doteď, tedy pondělí, úterý, čtvrtek od 17.30 do 19.00 hod.. Jejich zaměření, ale bude již trochu odlišné, protože v tomto předsoutěžním období dáme více prostoru hře a herním cvičením. Samozřejmě respektuji fakt slabší docházky, protože budete na různých dovolených. Doufám ale, že ti, kteří budou momentálně doma, dorazí a zpestří si prázdninové volno hokejovým tréninkem.
   Na soustředění, kterým zakončíme letní přípravu, je zatím přihlášeno 9 hráčů, což není špatné, ale do ideálního, tedy plného stavu, přeci jenom pár lidí ještě chybí. Já ale doufám, že tito borci dodrží svoje slovo a skutečně s námi nakonec pojedou.
   No a po návratu z Úsvitu u Telče již budeme stát na prahu soutěžního ročníku 2013/2014, abychom společně rozjeli 14.9.2013 ten žlutočerný vlak do prvního kola KLD. Na trati by v tomto ročníku měly být týmy – SK Sršni Kutná Hora, Spartak Vlašim, HC Rakovník, SK Černošice, Slavoj Zbraslav, TJ Slavoj Velké Popovice, TJ Spartak TOS Žebrák, HC Junior Mělník, HC Poděbrady, HK Kralupy n/Vlt.. Jak sami vidíte soupeřů je dost. Někteří jsou již ostřílení kozáci v KLD, jiní staronoví účastníci a někteří úplně noví a neznámí. Tento ročník tedy slibuje zajímavá překvapení i prestižní souboje plné napětí, hezkých gólů, krásných zážitků a já věřím, že to vše i s vaším přičiněním.
   Závěrem ještě upozorním, že náš web brzy uvítá 100.000 návštěvníka, což je vzhledem k jeho krátké minulosti a lokálnímu zaměření skutečně zajímavý úspěch. Rozhodl jsem se proto posunout ho zase o kousek dál a právě proto připravuji pár novinek, které budu postupem času odhalovat. Tu první už mám ale nejenom v hlavě, a proto ji v dohledné době vetknu na naše stránky, abychom si zpříjemnili okurkovou sezónu. Tímto se s Vámi loučí bezejmenný žurnalista, administrátor a trenér. Děkuji všem, kteří dočetli až sem, přeji krásné prázdniny plné slunka s pohodou a jestli se i vy těšíte jako já na vás, tak to nemá chybu.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Víťa Lederer
1.Přestože spolu děláme teprve první rozhovor, jako hráč nejstaršího ročníku máš privilegium úvodní anketní otázky. Co je podle tebe na schůzce s dívkou větší trapas?
-zapomenutá peněženka
-pšíknutí až vyletí z nosu nudle
-nepřeslechnutelné prdnutí
-nepříjemný závan z úst
-ticho při komunikaci
Určitě ticho při komunikaci. Protože ta chvíle, kdy oba mlčí a stydí se něco říct, je opravdu nejhorší.
2.No a teď tradiční seznamovací kolečko pro naše čtenáře. Jaké jsou tvé zájmy, záliby, co rád na talíři či ve sklenici. Prostě se nám trochu představ.
Tak můj největší zájem je asi hokej, protože mě to opravdu baví. Jinak si jdu občas s klukama zakopat, nebo hraju doma hry na Xboxu, na konzoli, nebo jsem na internetu a facebooku. Na talíři mám rád v podstatě všechno, ale tím, že máme Americkou restauraci, tak především steaky a maso vůbec. No a ve sklenici vodu, džus a tak něco podobného.
A co škola?
To je katastrofa, tam je v podstatě nejhorší všechno.
3.Jaké byly tvoje hokejové začátky?
Úplně na začátku jsem byl na Slávii. Tam jsem začínal s bruslením, pěkně s židličkami, první rok naprosto bez hokejek a postupně se to dál vyvíjelo. Později jsem byl v Popovicích, pak v Kolíně, no a teď jsem tady.
4.Když už jsi to nakousl, jak se mezi Sršni zatím cítíš? Ale falešné pochlebování stranou!!!
Já se zde cítím velmi dobře a nemám žádný problém. Kolektiv a kluci jsou dobří, trenér je výbornej, takže pohoda.
Já říkal žádné pochlebování!!!
5.No nic. Jaká je z tvého pohledu tvoje nejsilnější a nejslabší hokejová stránka?
Tak rychlost je asi ta nejslabší a nejsilnější, nevím. Snad fyzické přednosti, že jsem velkej a že dokážu hrát tělem.
Víťo všechno nejlepší a ať je tvůj život takový, jak o něm sníš.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

  
 
Vojta Hribik
1.Hraješ za kategorii, kde dělá asistenta tvůj táta. Jak ty osobně vnímáš tuto skutečnost a bavíte se doma někdy o hokeji?
S tím, že jsem v kategorii, u které je i můj táta nemám žádný problém. O hokeji se doma občas bavíme, ale spíš mluví on na mě. Přiměřeně kritizuje, s čímž nemám problém a pak mi většinou řekne, jak to mám dělat líp.
2.Očividně máš lepší fyzičku než minulé roky a zaslouženě se pohybuješ i na špici výkonnostních testu. Jak si toho docílil?
Upřímně nevím. Jsme hodně sportovně založená rodina, takže o prázdninách jezdíme na kolech, v zimě lyžujeme a podobně. Sportuju tak nějak průběžně.
Takže i mimo tréninky.
Ano.
Zvedá ti lepší fyzička sebevědomí?
Asi jo.
Tak to je teď potřeba přenést především do hry!
To jo.
3.Jaký nejpříjemnější a nejnepříjemnější zážitek z hokeje si teď dokážeš vybavit?
Nevím, já žádné takové zážitky moc nemám. Já když vzpomínám, tak nějak tak celkově a něco mimořádného se mi nevybavuje. No a ty úplný začátky si už popravdě ani moc nepamatuji.
4.Umíš odpouštět lidem, kteří tě v životě nějak poškodili?
Víceméně asi jo. Já nejsem nějak mstivý.
5.Kdyby si dnes vyhrál např. 5 miliónu korun, co by si dělal v následujících letech?
(smích) To je tak nepravděpodobný, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel.
Tak si to teď zkus představit. Za co bys to utratil?
Já fakt netuším. No a zatím ještě nemám ani tu občanku, takže ani nevím, co bych s nimi vlastně mohl vůbec udělat.
Vojto všechno nejlepší. Ať se ti splní všechno, co si přeješ, ale ať tě potká i něco překvapivého a mimořádného.
 
 
 

KVÍZ – SOUSTŘEDĚNÍ

   Přátelé-kamarádi-hráči-fanoušci a vůbec všichni kdo sledujete tento web, v jednom z minulých příspěvků jsem Vám slíbil kvíz se sportovní tematikou. Protože sliby se maj plnit nejen o vánocích, tak tedy zde je. Ovšem nevalná národohospodářská situace nás nutí šetřit, kde se dá, a tak i já se pokusím jednou ranou trefit dvě mouchy a pokusím se i současně připomenout a zpropagovat letošní soustředění. Momentálně je v kategorii dorost přihlášeno pouze 8 účastníků (Pavel Brabec, Vojta Dytrych, Tomáš Fišar ml., Tomáš Fišar st., Johanka Jelínková, Vojta Hribik, Lenka Macháčková, Ondra Macháček), což považuji za žalostně málo. Nemíním nikoho prosit ani přemlouvat, jen připomenu, že tuto akci mimo svého nesporného sportovního přínosu považuji především za ideální možnost na stmelení kolektivu před náročnou sezónou. Doufám, že je v naší kabině víc jak osm hráčů, kterým opravdu záleží na tomto týmu a jeho letošním výsledku a počet se brzy ještě rozroste.
   No a teď už ale k dnešnímu kvízu. Uhodnout byste měli jméno světoznámé osobnosti, která se v minulosti velmi zasloužila o rozvoj sportovního hnutí, a na jehož odkaz i částečně navazujeme na našich soustředěních. Je před vámi 17 otázek vždy s několika odpověďmi, ale pouze jednou správnou. Poskládáte-li písmena, která jsou k odpovědím přidělena, dostanete tajenku. Samozřejmě, že na všechny odpovědi nemůžete znát správné odpovědí, ale některé se dají dohledat, jiné určit vylučovací metodou a některé jen tipnout. Nicméně i při jen několika správných odpovědí se dá skrývané jméno vydedukovat. Přeji mnoho úspěchů a jen pro úplnost dodávám, že hrajeme o pohár z kabiny. A ještě mimochodem, vítěz prvního kvízu se stále nedostavil pro cenu?!?!?!
 
1. V první otázce se vrátíme hodně do minulosti, a to do roku 1999, kdy se většina z vás teprve narodila. Kde se tehdy konalo letní soustředění našeho oddílu?
O - Zbraslavice
P – Zbyslavec
R - Benetice
 
2. V roce 2000 probíhalo v Beneticích současně s naším i soustředění hráček jiného sportovního oddílu. Trenéři tehdy nehledě na datum svého narození a své herní kvality dohodli vzájemné sportovní klání a k překvapení všech hladce vyhráli. V jakém sportovní odvětví se tehdy soutěžilo?
i - ve volejbale
j - ve fotbale
k - v nohejbale
 
3. Nedílnou součástí každého soustředění jsou výkonnostní testy a jejich vyhlašovaní. V roce 2001 se stalo nepřekonatelným hitem vyhlášení?
e - Jirky Barbory ve finštině
f - dcerou majitele objektu pouze v plavkách
g - hráči se vyhlašovali sami navzájem
 
4. Nejméně oblíbeným testem je tradičně vytrvalost, kdy hráči v podstatě od prvního dne smlouvají, zda by se mohl vynechat. V roce 2002 ve Volmanci po doběhnutí do cíle ale oslavila jeho absolvování Kačena Pipková vskutku netradičním kouskem.
 
o - omámená laktátem mě políbila
p - s tvrzením, že to nic nebylo, si dala ještě jedno kolečko
r - skočila oblečená i v botech do rybníka
 
5. O rok později, opět ve Volmanci, se s námi zúčastnilo soustředění i několik zahraničních hokejových posil. Jednalo se o hráče z
o - Rakouska
p - Slovenska
r - Polska
 
6. Další trvalou stálicí v programech soustředění je noční bojovka. V roce 2004 v Horním Bradle ale zažila výraznou změnu. Jaká to byla?
e - poprvé se nechodilo lesem ve skupinkách ale samostatně
f - účastníci měli povolené baterky
g - na požádání se vydávali pemprsky
 
7. V historii soustředěních se vystřídalo velké množství trenérů a asistentů, přestože jeho tvrdé jádro je poměrně stabilní a neměnné. V roce 2005 v Beneticích byl hlasováním hráčů určen za nejoblíbenějšího trenéra soustředění?
b - Michal Procházka
c - Karel Květ
d - Tomáš Polenský
 
8. V roce 2006 v Beneticích měla v programu soustředění svoji premiéru Olympiáda, která se stala od té doby jeho nejoblíbenější součástí. Kdo v prvním ročníku zvítězil?
e - Rusko s kapitánem Ondrou Sirotkem
f - Kanada s kapitánem Romanem Wagnknechtem
g -Amerika s kapitánem Jožanem Tomčíkem
 
9. K tradicím soustředění patří i čtvrteční odpočinkový den, během něhož podnikneme výlet za civilizací do blízkého města. V roce 2007 jsme v rámci této akce navštívili i výrobnu hokejek značky.
A - Tohos
B - Opus
C - Swerd
 
10. Soustředění v Naději 2008 se zapsalo nesmazatelně do historie vyhecovaným závodem mezi dorostenci a trenéry v běžecké štafetě 5 x 200m. Mladíci překypující sebevědomím a podpoření věkovým rozdílem, léty tréninkové dřiny a odříkání tehdy jednoznačně prohráli s týpky, u kterých se zřejmě jednalo o souhru náhod, rychlosti větru, tlaku, vlhkosti vzduchu či stavu vody českých tocích. Ať tak či tak, vítězná trenérská štafeta tehdy nastoupila ve složení.
o - Míšek, Sirotek, Matoušů, Plíhal, Tvrdík
p - Procházka, Zíka, Jelínek, Hríbik, Wagenknecht
r - Beran, Tomčík, Eisenhammer, Ryšánek, Květ,
 
11. V roce 2009 jsme vyrazili na první soustředění na ledě, a to do Benešova. Moje otázka se ale bude týkat jiné záležitosti. Každý rok probíhá povinné pasování nováčku, kdy se chatky a pokoje malých hokejistů mění na alchymistické dílny, ve kterých vyrábí pokud možno co nejsmradivější lektvary, kterými poté v uličce smrti pokřtí své nové kolegy. V tomto roce prošel tímto ceremoniálem ze současných dorostenců poprvé?
u - Červajz
v - Kuba
w - Lenka
 
12. V roce 2010 jsme byli na soustředění ve Zbraslavicích a po roční pauze opět obnovili táborovou Olympiádu. Bylo neskutečné pozorovat jak nabušení (rozuměj sotva držící pohromadě), šikovní (rozuměj ti, co dokážou rozpoznat ten správný konec hokejky), oddaní (rozuměj ti, co je doma milostivě pustili) kapitáni soutěžili (rozuměj se sotva belhali) se svými svěřenci v moderních gladiátorských soutěžích. Dvanácté písmenko naší tajenky najdete pod situací, která se tehdy skutečně udála.
a – Fanda Plíhal hájící barvy Vatikánu se rozhodl domoci spravedlnosti u rozhodčích jejich inzultací
b - Zdeňka Jelínka poprvé v historii doneslo mužstvo Severní Koree až do cíle v disciplíně „Nošení trenérů“
c – jednoznačným vítězem celé Olympiády se stal tým Yamajky vedený skvělým motivátorem Tomášem Brichem
 
13. V roce 2011 nás ve Zbraslavicích postihla nemilá událost v podobě střevní epidemie. Svůj křest ohněm si tehdy prodělala naše zdravotnice Ilka, v jejíž péči skončilo mnoho účastníků. Kdo z trenérů tehdy také podlehl tajemné nákaze?
e - Pepa Macháček
f - Pavel Sirotek
g - Michal Procházka
 
14. V minulém roce jsme poprvé zavítali do areálu RS Úsvit u Telče. Přestože mnoho věcí bylo nových, některé zůstaly při starém. Jednou z takových bylo i bodování úklidu na chatkách. Největší nevoli komise a 0 bodů tehdy vyvolala chatka
o – dorostenců se souvislou vrstvou nepořádku na podlaze
p – mladších žáků, kteří neměli po vzoru svého trenéra Jardy srovnané věci do předpisových komínků
r – trenérů s vystaveným slávistickým ručníkem na posteli
 
15.  Kdo z letošních dorostenců má největší účast na soustředěních, a to již celkem osminásobnou?
t – Johanka Jelínková, Vojta Hribik
u – Filip Wagenknecht, Pavel Brabec
v – Vojta Dytrch, Michal Šváb
 
16. Historicky nejúspěšnějším (určeno počtem umístěních na bedně) letošním dorostencem ve výkonnostních testech je?
i – Filip Wagenknecht
j – Pavel Brabec
k – Tomáš Fišar ml.
 
17. Poslední otázkou uzavřeme kruh, a proto se ptám. V roce 2013 jedem na soustředění?
m – do Zbraslavic
n – do Úsvitu u Telče
o – do Naděje
 
   Tak a je to za námi. Přeji příjemné soutěžení, vzpomínání, ale především co nejvydařenější letošní soustředění.
 
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 
Filip Wagenknecht
1.Filipe na úvod našeho rozhovoru tradiční nováčkovskovské představování. Takže prozraď nám něco o sobě – zájmy, škola, tajná přání, holky atd....
No, já o sobě nemám moc co říct. Jsem veselej a kamarádskej. Koníčků, které mě baví, mám hodně. Například jezdím na BMX, hraju airsoft a děvčata mě taky samozřejmě zajímají. Hokej mě baví ale ze všeho nejvíc a přál bych si v něm někam dostat. Jinak už nemám co dodat, snad jen, že ve škole mě nebaví nic.
2.Byl jsi a chtěl si být vždy gólmanem?
Ano vždycky. Jenom úplně na začátku, asi do sedmi let jsem byl hráč, ale pak už jsem šel do brány. Lákalo mě to, protože to bylo zajímavé a jsem tam dodnes spokojený, i když někdy bych s chutí měnil. To když dostanu hodně gólů.
3.Jako brankař si často pod obrovským psychickým tlakem. Máš nějaký rituál či metodu jak to zvládnout?
Ne, nemám vůbec nic.
4.Považuješ přítomnost rodičů, přátel či dívky v hledišti jako motivující nebo tě spíš znervózňuje?
Já diváky vůbec nevnímám. Jako trenéra a tým to jo, ale někoho na tribuně to ne.
5.Která ze známých žen a dívek je tvůj typ?
Já si myslím, že tohle moc dobře víte!!!
Nevím… tak mi to řekni.
Ne, já se o tom nechci bavit.
To samozřejmě respektuji, ale ty jsi mě asi špatně pochopil. Já se ptám na idol na nějakou známou herečku, zpěvačku nebo modelku.
No, tak jak se to vezme. Nějaký určitě jo, ale nějaký zase ne. Je to moc široký výběr a jednu konkrétní nemám.
Filipe všechno nejlepší, hezky to oslav a ať se ti daří.

 

   
 

OPRAVA A OMLUVA

   Při přípravě vyhlášení jsem udělal chybu v pořadí hráčů kategorie „Nejlepší nahrávač“. 3.místo získal Pavel Švejda s počtem 22 gólových asistencí. Omlouvám se Pájovi, že jsem tento jeho výkon, navíc na postu obránce, přehlédl v celkovém přehledu. Trofej bude předána co nejdříve. Zdeněk J.
 
 
 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Pavel Brabec
1.Vím, že jsi se dostal letos na vojenskou školu, což jsi si moc přál. Co, či kdo, v tobě probudil zájem o armádu?
Nejdřív asi kámoš ze třídy, který říkal, že by tam šel. Od té doby mě to začalo lákat a čím dál víc jsem se o to zajímat. No a teď si myslím, že to může být dobré a zocelit mě to pro život.
A co tě láká nejvíc?
Tak rozhodně technika, jako například jezdit v tanku a pak vidina dobrodružství. Slyšel jsem, že jsou tam různé výcvikové tábory, což by mě opravdu zajímalo.
Takže v budoucnosti třeba i zahraniční mise?
Jo, to rozhodně jo.
2.V této sezóně by si měl patřit nepochybně k tahounům týmu, jaký máš z této role pocit?
Rozhodně dobrý, protože nejsem rád v pozadí a nerad se za někoho schovávám.
3.Co je podle tebe základem úspěchu v hokeji?
Určitě kolektivní práce. Je důležité, aby si spoluhráči rozuměli, a potom díky tomu mohli spolupracovat i na ledě.
Hezká odpověď, ale když se tě teď zeptám na konkrétní hokejové dovednosti?
Určitě bruslení, střelba a vůbec fyzička celkově.
4.Jak se cítí hráč, když dostává fén od svého trenéra?
No asi by se měl cítit tak, aby si uvědomil, že dělá něco špatně a nakoplo ho to dělat to jinak a líp.
Dobrá a jak konkrétně se při tom tedy cítíš ty?
Dobře.
Cože????
Fakt v pohodě. Nemám problém s tím, když mi něco vytýkáte, protože jenom když vím, že dělám něco špatně, mě může přimět to změnit a zlepšit. A to je jediné, co mě může posunout o kousek dál.
5.Hodnocení loňské sezóny bylo trochu atypické a vizionářské, ale jak ty si představuješ sám sebe za třicet let?
Za třicet let? Tak rozhodně jako nějakýho týpka co sedí v bagru…(smích….)
Pavle všechno nejlepší, ať se ti splní tvá přání a jsi v životě šťastný.
 
 
 

KLAPKA – SEZÓNA 2013/2014 PODRUHÉ!!!

   Vážení pravidelní i občasní čtenáři našich stránek, dovolte, abych se s vámi podělil o několik novinek a velmi zajímavých až pikantních historek z kabiny dorostu. Jak jsem se v předmluvě minulého příspěvku rozhodl slibem nezarmoutit a znovurestartovat svou pisálkovskou karieru – je to tu. No a první článková vlašťovka již téměř otírá svá křídla o můj počítací stroj. Nutno však dodat, že každý rozjezd má být pozvolný, a tak dnešní příspěvek nebudu příliš rozvádět, což znamená, že ušetřím pracovní čas všech, kteří čtou náš web v pracovním procesu.
   Když už jsem nakousnul ty comebacky, tak na sebe musím prozradit, že po loňské kalamitě konečně trochu ustoupili moje problémy s chodidly a já můžu opět zkoušet běhat. Tedy běhat.... Nevím, jestli si úplně dokážete představit pocity šneka, spěchajícího přes rušnou ulici, ale domnívám se, že ty moje jsou prakticky srovnatelné. Snažím se běžet a ….. nic. Nohy se těžko odlepují od země, plíce zajíkají, ale tělo se posunuje jen nepatrně.
   Ale o tom jsem psát nechtěl, protože jsou zajímavější ale především důležitější věci. Jak jste jistě mnozí zaznamenali, v kabinách bývalých přípravek buduje náš oddíl menší tělocvičnu/rozcvičovnu a dle mého názoru se máte na co těšit. Myslím, že chvíle kdy si zde dáme nějakou tu tréninkovou jednotku, se nezadržitelně blíží, přesto si dovolím malou prosbu. Kdyby někdo z rodičů měl čas pomoci při závěrečných pracech, případně sponzorským či věcným darem pomohl dovybavit prostory sportovními doplňky, bude jeho počin s poděkováním a kladně kvitován.
   I já jsem se jedno dopoledne jal přiložit ruku k dílu a úkol zněl snadno: „Dovymaluj zbytek tělocvičny“. Leč první komplikace vyvstala při sdělení, že jako pracovní nástroj mi má posloužit váleček. Na první pohled jsem tvor fungující na jednoduchých principech přírody, a proto jsem do této doby používal pouze tradiční štětku. Proč se ale bránit pokroku a snad přeci nejsem tak nevzdělatelné dřevo. Ovšem nesuď dne před večerem, nebo neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil. Prvotní neshody s novou technologií jsem bral s řemeslnickým nadhledem a veselou písní na rtu, ale s přibývajícím časem, snižující se šikovností mých rukou a stoupající tepovou frekvencí kdesi na spáncích, se napětí dalo krájet. I jen obyčejné telefonní zvonění bylo bráno jako akt naprosto odsouděníhodný a do mých úst se začaly vkrádat výrazy, které lze publikovat až po dvaadvacáté hodině a i tehdy raději potichu…. Já se však příliš nežinýroval, neboť jsem setrvával v domnění, že jsem na „staveništi“ sám a tudíž neslyšen…. Což o to, sám jsem asi byl, ale decibely mých drsných bonmotů zjevně překročily šířku zdí a nechtěně vstoupily i do společných prostor zimáku, kde jak se následně ukázalo, jsem bohužel sám nebyl. To se mi vzápětí potvrdilo i při cestě na WC, když jsem překvapeně potkal na chodbě kolegu, který mi položil poměrně intimní otázku: „Práce se nedaří…?“… A já neskutečně stupidně opáčil: „Proč???“. Byl to takový ten dotaz, který již ve chvíli, kdy ho pokládáte, je spíše posledním pokusem naivní záchrany, než skutečným odrazem nechápavosti. Však mě také poznámka, že se zimákem nese můj radostný hlahol z dobře vykonané práce, utvrdila v tom, že jsem měl raději mlčet....
   No nic, po tradičním okénku ze života lehce postiženého trenéra, nyní ve zkratce k dění v našem týmu. Jarní příprava se nám již poměrně slušně rozběhla. Nálada dobrá, srandičky obligátní, očekávání přiměřené. Za sebe mohu říci, že se díky těm „volovinám“ v kabině vracím do svých junáckých let a nepřestává mě překvapovat, co všechno se ještě mohu dozvědět…. Po letech mám v týmu opět děvče (což mi s blížícím se koncem mé trenérské kariery evokuje myšlenku, že kruh se pomalu uzavírá) a to hned dvě, což samozřejmě přináší jistá specifika, jiný druh humoru a takové roztomilé perličky, jako nalakované nehty svírající činku.
   Ale teď vážně. Jsou hráči, kteří ještě nevynechali jediný trénink (Dýťa, Fíša, Fíďa), většina chodí dá se říct pravidelně až na několik absencí z důvodu školy či nemoci a jen pár jedinců ještě bohužel neukončilo regeneraci. Za sebe mohu říct, že jsem za tím s přístupem hráčů, kteří chodí na tréninky, poměrně spokojený a přestože některé výsledky a výkony nejsou podle mých představ, nikomu z nich nemůžu upřít snahu a chuť se zlepšovat, a to je pro mě v tuhle chvíli to nejpodstatnější. Minule, ke konci kruhového tréninku, jsem z výrazu tváře mnohých četl: „Dneska tady všichni chcípneme!!!“ a zaslechl několikrát přerývané zasyčení: „Já už nemůžu“. Přesto to všichni dojeli do konce a nikdo to nevzdal....
   Celé lidské dějiny jsou protkané souboji a soupeřením. Tato vlastnost je nám dána přirozenou touhou po moci, úspěchu ale v neposlední řadě i jen tím být lepším než ten druhý. Jsou lidé, kterým srovnávání s ostatními pomáhá navršovat motivační zásoby, je ale i mnoho těch, u kterých to funguje přesně naopak.  Každý jsme jiný a já bych si především přál, aby vás třeba chvilkový neúspěch neodvedl ze zvolené cesty, ale naopak, aby Vás poznání v